Time Capsuli. [ projekt ] Postavte si vlastní. 80 projekt

Transkript

1 80 projekt [ projekt ] autor Vláďa Janeček Postavte si vlastní Time Capsuli Již delší dobu není žádnou zvláštností přítomnost více než jednoho počítače v našich domácnostech. Stále užitečnějšími zařízeními se tak stávají síťová úložiště externí disky, které nejsou připojeny k jedinému počítači, ale uložená data nabízejí všem počítačům v síti. V hlavním projektu tohoto potřebujete čísla si ukážeme, verze jak systému si takový síťový disk náročnost vyrobit svépomocí operační systém, imovie Mac OS X 10.6 a vyšší, Windows mírně pokročilý

2 projekt 81 Ano, budeme hovořit o tom, jak si vytvořit vlastními silami náhradu síťového úložiště, jakou je například jablečná Time Capsule. Tedy samozřejmě o náhradě pouze její úložné funkce. Funkci přístupového bodu bezdrátové sítě stejně jednoduše nahradit nedokážeme. Avšak v případě, že již máte v domácnosti funkční síťovou infrastrukturu, není nahrazení i této funkce nijak důležité. Tvorba vlastního síťového disku není ve své podstatě nijak složitou záležitostí. Potřebujete jen dvě věci: klasický pevný disk (tedy zařízení, na které budete ukládat svá data) a jakýkoli, tedy i vyřazený počítač. V tuto chvíli budou mít zřejmě výhodu noví uživatelé jablečných produktů, kteří přešli z konkurenční platformy a svůj starý počítač mají stále k dispozici. Nastal čas vytáhnout jej ze skříně, oprášit a zapojit. Použít můžete jakýkoli počítač, který jde připojit k počítačové síti. Klidně může jít o deset let starého veterána. Proč chtít připojovat více disků? Tak především pro získání více úložného prostoru, ale i pro bezpečnost vašich dat. Pokud jsou uložena na více discích, máte možnost v případě poruchy jednoho z nich k datům stále přistupovat. To je funkce, kterou nabízejí specializovaná síťová úložiště, avšak originální Time Capsule od Applu bohužel ne. Domácí síťové úložiště, které si společně připravíme, bude umět využít tolik disků, kolik jich do počítače dokážete připojit. U stolního počítače třeba pět. Použít tak můžete všechny disky, pro které nemáte využití. KDYŽ POTŘEBUJETE I POČÍTAČ Pokud jste na počítač od Applu přešli před delší dobou nebo váš původní počítač používají jiní uživatelé, budete si muset pořídit také počítač. Z finančního hlediska je asi hloupost pořizovat si zcela nový stroj, protože jeho účelem bude jen poskytovat data. Dokonce nebude ani připojen k žádnému monitoru. Nedoporučujeme využít klasických bazarů. Raději se podívejte do nabídky některé ze společností nabízejících profesionálně repasované počítače kancelářské. Ty vám nabídnou za velmi nízkou cenu počítače, které jsou zkontrolovány a vyčištěny a na něž dostanete i záruku záruku většinou jeden rok. Výběr budete mít jednoduchý: otevřete nabídku prodejce repasovaných počítačů (jednoho takového najdete na webu www. device.cz) a zde si vyberte jakýkoli počítač, který odpovídá vašim finančním možnostem. Pokud máte hlouběji do kapsy, vezměte bez obav ten nejlevnější. Vyjde vás na sedm či osm stovek a i on bude pro naše potřeby více než dostačující. Velikost operační paměti není důležitá. I ten nejhůře vybavený počítač z nabídky jí bude mít dostatek (tak dobře, umíme to i v číslech: i pouhých 512 MB bude stačit. 1 GB a více je však vhodnější). Jestliže vás finanční situace nelimituje, můžete si vybírat. V takovém případě je více než vhodné volit počítač, který je osazen síťovou kartou schopnou komunikovat rychlostí 1 Gb/s (někdy označováno také jako Mb/s). Budete tak mít jistotu, že k datům na disku budete přistupovat maximální možnou rychlostí. Jen pro zajímavost: rychlost takového síťového disku bude až trojnásobná ve srovnání s disky připojovanými přímo k počítači prostřednictvím kabelového rozhraní USB 2.0. Dalším zajímavým parametrem je množství disků, které lze do počítače zapojit. Pokud plánujete použít jen jeden nebo dva disky, vystačíte si s kterýmkoli počítačem. PŘÍPRAVA A OŽIVENÍ Nuže, máte tedy přichystán počítač i pevné disky. U disků je zcela lhostejno, jakého jsou stáří, od jakého výrobce pocházejí i jaká je kapacita každého jednotlivého z nich. Všechny dokážeme bez problémů využít. Potřebovat budete už jen USB flashdisk pro instalaci ovládacího softwaru. Ten by měl mít kapacitu nejméně 512 MB. Z vlastní zkušenosti doporučím alespoň kapacitu jednoho gigabajtu. Ta přijde vhod v případě, že se rozhodnete schopnosti svého nového síťového disku rozšiřovat prostřednictvím zásuvných modulů. A téměř bych se vsadil, že to chtít budete. Na rychlosti použitého flashdisku příliš nezáleží. Vzhledem k tomu, že se používá pouze pro start ovládacího systému, jeho rychlost nijak negativně neovlivňuje použitelnost. Pouze prodlužuje start systému a prvotní instalaci. Při přípravě tohoto projektu jsme vyzkoušeli většinu volně dostupných systémů pro domácí síťová úložiště. Chtěli jsme takový, UnRAID a vaše data Systém UnRAID pro ukládání dat nepoužívá RAID pole, jaká znáte z klasických síťových disků nebo profesionálních serverů. Jejich nevýhodou je v mnoha případech poškození některého z použitých disků a obtížná obnova na něm uložených dat. Problémem těchto klasických polí je skutečnost, že data jsou většinou uložena ve formátu, který není čitelný běžnými prostředky. Pokud se vám tak jednoúčelový síťový disk porouchá a vy potřebujete svá data přečíst na jiném počítači, máte smůlu. To vám se systémem UnRAID nehrozí. Kterýkoli jeho disk s daty můžete kdykoli odpojit, připojit k jinému počítači a data bez problémů přečíst nebo zálohovat. Jak je to možné? Systém uložení dat je pod UnRAIDem zcela odlišný od klasických polí, protože jednotlivé disky jsou naformátovány klasickým linuxovým souborovým systémem. Do pole jsou zařazeny až poté, virtuálně. Systém navíc ve výchozím nastavení ukládá celé soubory prokládaně na disky tak, aby byly zaplněn ze stejné části. Uveďme příklad: pokud máte adresář ABC a v něm tři soubory D, E a F, ve svém UnRAIDu tři datové disky a nahrajete na něj tento adresář, dojde k tomu, že na každém z fyzických disků bude vytvořen adresář jménem ABC. Jenže na prvním disku bude v tomto adresáři uložen soubor D, na druhém disku soubor E a na disku třetím soubor F. Nejhezčí na tomto řešení je, že vy jako uživatel se o rozložení souborů po různých discích vůbec nedovíte. Ze svého připojeného počítače stále vidíte jen jeden jediný adresář a v něm tři soubory. A přehlednost tohoto řešení oceníte právě při poruše některého z disků. Pokud totiž k takové situaci dojde, budou všechna vaše data stále dostupná a to i data uložená na nefunkčním disku. Jak je to možné? Díky servisnímu disku! Systém UnRAID vždy použije jeden disk pro ukládání kontrolních informací a ne samotných dat. Na základě těchto dat tak dokáže dopočítat, jaká data na chybějícím disku byla. V případě výpadku disku tak můžete nadále pokračovat v jeho používání jako předtím. Mezitím si pořídíte nový disk, který po vypnutí celého počítače zapojíte místo poškozeného a po zapnutí jej zařadíte na jeho místo. Systém dopočítá chybějící data, uloží je na nový disk a vy vše používáte stejně jako doposud. Kdyby se stalo, že by se porouchaly dva disky současně, také se nic strašného neděje. Pokud dojde k poruše dvou datových disků, stačí je jen nahradit a o žádná data nepřicházíte. Jestliže v krajním případě společně s datovým diskem dojde k poruše disku se synchronizačními daty, přicházíte bohužel o všechna data uložená na tomto konkrétním poškozeném datovém disku. Ovšem pozor protože víme, že UnRAID ukládá data na všechny disky rovnoměrně, přijdete nanejvýš o třetinu (v případě použití tří disků) svých dat. Nikoli o všechno, jako by tomu bylo v případě použití dvou disků v klasickém RAIDovém poli používaném v domácích jednoúčelových NASech.

3 82 projekt který mohou bez problémů používat i méně zkušení uživatelé, je rychlý a přehledný a poskytuje dostatečnou ochranu vašich dat. Výběrovým sítem prošel úspěšně síťový operační systém UnRAID. Za jeho vývojem stojí společnost Lime Technology, a přestože se jedná o komerční produkt, můžete jej využívat zcela zdarma. Základní licence, která je plně funkční bez omezení, podporuje nejvýše tři disky. Další verze jsou již placené, a to ve verzích pro 4 až 7 nebo pro 8 až 21 použitých disků. Jsme přesvědčeni, že pro domácí použití většiny z nás budou tři disky více než dostatečným řešením. 1. Instalace a první spuštění Začnete tím, že do USB portu svého Maca vložíte flashdisk, který chcete použít pro instalaci. Jak jsme si již řekli, měl by mít kapacitu nejlépe větší než 1 GB. Poté otevřete ve webovém prohlížeči stránku lime-technology.com/download a zde stáhněte nejnovější verzi systému UnRAID. V době přípravy tohoto článku šlo o verzi ze 17. ledna letošního roku. obrázek 1 1 Nyní otevřete aplikaci Disková utilita, která je součástí každého Macu. Vyhledat ji můžete nejsnadněji prostřednictvím Spotlightu. V ní klepněte v levém sloupci na vložený flashdisk a v pravé části okna se přepněte na záložku Smazat. Zde z rozbalovací nabídky Formát zvolte položku MS-DOS (FAT) a do políčka Název zadejte UNRAID. Pozor, je nutné napsat celý název velkými písmeny. Klepněte poté na tlačítko Smazat. obrázek 2 V okně Finderu otevřete flashdisk, který jste právě zformátovali, a rozbalte do něj celý obsah archívu se systémem. Vyhledejte soubor nazvaný make_bootable_mac a poklepejte na něj kurzorem. obrázek 3 Tím jste spustili instalační utilitu, která se postará o to, aby z připravovaného flashdisku bylo možné nastartovat operační systém. Po výzvě zadejte své uživatelské heslo a po dokončení zbývá již jen odebrat flashdisk ze systému. obrázek 4 2. První připojení Nyní se přesuňte k instalovanému počítači, který bude vaším novým serverem. Vložte do něj flashdisk a zapněte jej. Poté je třeba se dostat do základního systému BIOS jeho základní desky, což provedete nejčastěji klávesami DEL, F2 nebo F12. Ta správná kombinace se u různých výrobců liší, a je tedy třeba dávat pozor na informace, které počítač píše ihned po zapnutí

4 projekt 83 5 V BIOSu je třeba nastavit, aby počítač startovat z vloženého flashdisku. Hledejte položku nazvanou Boot Device, popřípadě Boot Device Order nebo v podobném tvaru. Zde uvidíte seznam disků v počítači včetně USB; je třeba změnit pořadí tak, aby byl flashdisk na prvním místě. Všechna nastavení uložte a restartujte počítač. Nebojte se, to nejnáročnější máte za sebou. Po spuštění počítače již můžete odejít, nebudete jej potřebovat. Vše potřebné totiž nastavíme jednoduše prostřednictvím webového prohlížeče na Macu. Abyste se mohli k serveru připojit, musíte znát jeho síťovou IP adresu. Předpokládám, že počítač byl po zapnutí připojen k síti. Je nastaven tak, že dostane automatickou adresu od vašeho směrovače. Pohledejte tedy v jeho nastavení, bude zde uveden pod názvem UnRAID. Tuto adresu adresu zadejte do adresního řádku vašeho prohlížeče, čímž se dostanete do grafického konfiguračního rozhraní systému UnRAID. obrázek Nastavení hesla administrátora Váš server nyní nechrání žádné heslo, což není dobré. Nastavíte jej tak, že klepnete na záložku Users (Uživatelé) v horní části okna a poté v seznamu uživatelů klepnete na jméno uživatele root. Nelekejte se toho podivného názvu, tak se v linuxových systémech jmenuje hlavní administrátor. obrázek 6 V nastavení podrobností uživatele zadejte do políčka Password (Heslo) nové heslo a zopakujte jej do políčka Retype Password (Zadejte heslo znova). Vše potvrďte klepnutím na tlačítko Change (Změnit) a poté Done (Hotovo). obrázek 7 4. Vytvoření uživatele Nyní, kdy již máme administraci systému zabezpečenu, pojďme vytvořit nového uživatele, pod kterým budete k datům přistupovat. Klepněte opět na záložku Users (Uživatelé) a poté na tlačítko Add User (Přidat uživatele). Vyplňte registraci podle obrázku. Důležité jsou především položky User name (uživatelské jméno) a položky s heslem (Password a Retype Password). Mějte na paměti, že by uživatelské jméno mělo obsahovat pouze malá písmena bez diakritických znamének a mezer. Zadaného uživatele vytvoříte klepnutím na tlačítko Add (Přidat) a dialog zavřete tlačítkem Done. obrázek 8 5. Nastavení jména serveru Váš server má v současné době poněkud nehezký název Tower (věž). Protože pod tímto názvem bude počítač viditelný ve vaší síti, 8

5 84 projekt byl v každém řádku zvolen jiný disk (rozlišíte jej podle názvu a výrobce, případně výrobního čísla), disk s největší kapacitou byl vždy na prvním místě tabulky u kontrolního disku (parity). Pokud máte vše hotovo, klepněte na tlačítko Start níže pod přehledem. obrázek 11 můžete chtít jméno změnit. Klepněte tedy na záložku Settings (Nastavení) a na položku Identification (Identifikace). obrázek 9 Zde do položky Server name (Jméno serveru) zadejte nové jméno bez diakritiky a mezer, do položky Comments (Komentáře) pak můžete napsat jakýkoli text, který bude poté zobrazen v záhlaví administrace. Server přejmenujete klepnutím na tlačítko Apply (Použít) a Done. obrázek Iniciace diskového pole Všechna základní nastavení jsou za námi, pojďme tedy spustit samotný server. Přepněte se na záložku Main (Hlavní). Zde vidíte základní tabulku s disky, která bude mít v případě základní verze systému čtyři řádky. Každý z těchto řádků reprezentuje jeden disk. K dispozici jsou tyto disky: parity (disk s paritou pro bezpečnost dat), disk1 (datový disk), disk2 (datový disk) a flash (USB startovací disk). Za těmito disky se nyní zaměříme na sloupec Identification (Označení). V tomto sloupci vidíte v každém řádku rozbalovací nabídku. Když na ni klepnete, uvidíte všechny pevné disky instalované ve vašem počítači. Nastavte tedy jednotlivé řádky tak, aby: Formátování disků Uvidíte krátká hlášení i spouštění pole, a pokud jste vše udělali správně, objeví se pod tabulkou položka Started (Spuštěno). Než však budete moci na disky ukládat data, musíte je nejprve zformátovat. Nejdříve v sekci Array Status (Stav pole) najděte položku Format a pod ní zaškrtněte políčko Yes I want to do this (Ano, chci to provést). Teprve poté bude možné klepnout na tlačítko Format (Formátovat) a provést samotný akt. obrázek Nastavení sdílených složek (jedna pro data, druhá pro Time Machine) Po úspěšném nastavení pole je nejvyšší čas pro nastavení sdílených složek tedy složek, do kterých budete ukládat svá data a zálohy. Nejdříve povolte definování uživatelských složek prostřednictvím Settings -> Share Settings (Nastavení -> Nastavení sdílení), kde ve formuláři změníte položku Enable User Shares (Povolit uživatelská sdílení) na hodnotu Yes (Ano). Pokud chcete, aby uživatelé nemohli používat některý z disků, můžete tak učinit jejich vypsáním v následujících sekcích. V případě zobrazeném na obrázku nebudou uživatelská data ukládána na disk označený disk2. obrázek 13 11

6 projekt 85 Datové úložiště vytvořte tak, že do položky Name (Jméno) zadejte jméno, pod kterým poté sdílený disk v počítači uvidíte. Můžete také vyplnit položku Comments (Komentáře) a vše potvrďte klepnutím na tlačítko Apply (Použít). Poté se nabídka formuláře rozroste o podporu jednotlivých souborových protokolů. Nás zajímá především sekce AFP Security Settings (Nastavení bezpečnosti pro AFP), kde musíte povolit její nastavení změnou položky Export (Publikovat) na hodnotu Yes (Ano). Položku Security (Bezpečnost) můžete nechat na hodnotu Public (Veřejné), případně můžete zvolit uživatele, který bude mít k datům přístup. Vše opět uložíte tlačítkem Apply v této sekci. obrázek Pokud v sekci SMB Security Settings změníte nastavení hodnoty Export na No (Ne), docílíte užitečného efektu vaše sdílená složka bude vidět pouze z počítačů se systémem OS X, avšak ne z těch s Windows. Krásně tak můžete svá data před nimi skrýt. Úložiště pro Time Machine vytvoříte stejným způsobem, pouze v položce Export zvolíte možnost Yes (Time Machine) a do kolonky Time Machine volume size limit (Datový limit pro Time Machine) zadáte v megabajtech maximální velikost, kterou chcete svým zálohám dopřát. Vyhnete se tak nepříjemnostem v podobě disku zcela zaplněného zálohami, jak se to může stát při použití lokálních disků. obrázek 16 Je zapotřebí povolit také přístup prostřednictvím Apple souborového protokolu AFP, který je pro použití s jablečnými počítači nejvhodnější. Zamiřte do Settings -> AFP a zde změňte nastavení položky Enable AFP (Povolit AFP) na hodnotu Yes. obrázek 14 Nyní se přepněte na záložku Shares (Sdílení), která se objevila vedle záložky Main (Hlavní). Své sdílení vytvoříte klepnutím na tlačítko Add Share (Přidat sdílení). My si vytvoříme dvě sdílení: Přistupujeme k datům Vše je hotovo, váš Mac nyní může přistupovat ke sdíleným složkám. Na Macu otevřete Finder a v postranním panelu klepněte v sekci Sdílené na položku Vše. Úložiště pro uživatelská data Úložiště pro zálohy Time Machine Výhodou je, že jsou tato úložiště vzájemně oddělena, tudíž při práci s daty neuvidíte zálohy Time Machine a naopak Uvidíte všechny počítače ve své síti a váš právě nastavený server bude pravděpodobně mezi nimi. Pokud jste nezakázali sdílení pro Windows, uvidíte jej zde dvakrát: jednou bez dodatku a jednou s dodatkem -AFP. Ten značí sdílení speciálně pro OS X a vy uděláte nejlépe, když jej otevřete. obrázek 17 Finder poslušně zobrazí sdílené složky. Vy je však ještě neotvírejte místo toho klepněte na malé tlačítko nazvané Připojit jako... v pravém horním rohu okna. Poté zajdete uživatelské jméno a heslo

7 86 projekt 18 uživatele, kterého jste vytvořili v bodě 4. A abyste jej nemuseli zadávat stále znova a znova, zaškrtněte položku Uložit heslo do svazku klíčů. obrázek Připojujeme Time Machine Zbývá již pouze povolit zálohy pro Time Machine. Je to jednoduché: otevřete Předvolby systému -> Time Machine a zde klepněte na položku Vybrat zálohovací disk. V rozbalovací nabídce poté uvidíte disk poskytovaný vaším serverem a vám stačí pouze klepnout na tlačítko Použít disk v pravém spodním rohu. Tím je vše hotovo, systém začne automaticky zálohovat na váš nový server. obrázek Když se disk odporoučí Nyní, kdy již máte celý server plně funkční, zálohy probíhají a s uloženými daty můžete pracovat, nastává nejvyšší čas k zasvěcení do tajů řešení problémů. Tedy největšího problému poruchy některého z disků. Málokdy se stane, že by disk odešel z ničeho nic. Většinou o přicházejícím konci dává vědět dostatečně dopředu a UnRAID vás umí na tento stav upozornit. Pokud si totiž pozorně prohlédnete tabulku se seznamem disků na hlavní záložce Main, uvidíte zde sloupeček nazvaný Errors (Chyby). Dokud je zde číslo nula, je vše v pořádku. Jakmile se zde začnou objevovat jiná čísla, je načase začít uvažovat o pořízení nového disku a jeho náhradě. Tato náhrada se provádí stejně jako v případě výměny porouchaného disku. Náhradní disk může být jakýkoli, jen nesmí být menší než původní disk. Když je větší, nevadí, alespoň získáte více úložného místa. Poté, co některý z disků selže, je třeba vypnout celý server (v případě, že se nevypnul sám). To provedete zaškrtnutím položky Yes I want to do this (Ano, přeji si to udělat) ve spodní části hlavního panelu a poté klepnutím na tlačítko Power Down (Vypnout). 19 Otevřete počítač, vyměňte nefunkční disk za nový, znovu jej zapněte a po úplném nastartování se přihlaste k ovládání. Uvidíte obrazovku jako na tomto obrázku. obrázek 20 Všimněte si, že vám systém ukazuje, že některý z disků chybí (Missing). V našem případě se porouchal disk s paritou. Vy nyní máte dvě možnosti: můžete spustit výměnu starého disku za nový, můžete spustit pole a přistupovat k datům. Druhou možnost použijete v případě, že potřebujete ke svým datům nutně přistupovat i přesto, že je některý z disků nefunkční. Například v kanceláři je třeba zajistit dostupnost dat po celou pracovní dobu a výměnu disků je nutné ponechat na později. UnRAID s tím nemá žádný problém a i bez jednoho z disků je schopen data uživatelům poskytovat. Jediným omezením bude snížení přenosové rychlosti, protože systém bude nucen data na chybějícím disku dopočítávat z dat zbývajících. Pokud to chcete, jednoduše spusťte pole jako v případě běžného restartu nebo spuštění: zaškrtněte položku Yes I want to do this a klepněte na tlačítko Start. Pole se spustí, data budou dostupná a jen vy budete v přehledu informováni, že jeden z disků není tam, kde by měl být. Později, až bude vhodná situace, proveďte výměnu disku za nový. Pozor, po celou dobu používání počítače bez některého z disků nejsou vaše data chráněna pro případ poruchy některého z dalších disků a mohli byste tak přijít o svá data. Nahraďte tedy disky co nejdříve. Pokud jste pole spustili, opět jej zastavte klepnutím na tlačítko Stop po zaškrtnutí políčka níže. Nyní v rozbalovací nabídce u poškozeného disku zvolte nový disk a pole opět spusťte. Systém si jej zkontroluje a doplní na něj ta data, která byla na porouchaném disku. Ano, je to skutečně takto jednoduché. obrázek Instalace zásuvných modulů Systém UnRAID je zajímavý také možností instalací zásuvných modulů, které umí dále rozšířit jeho funkce. Tyto moduly najdete přímo na stránkách výrobce a je jich k dispozici velké množství: od podpory dalších tiskáren přes BitTorrent klienta až po multimediální servery schopné konvertovat videa pro mobilní zařízení. obrázek 22

8 projekt Instalace modulů je snadná: 1. vypněte korektním způsobem počítač (viz postup v předchozím kroku), 2. vyjměte z něj flashdisk se systémem a připojte jej ke svému počítači, 3. od výrobce si stáhněte některý ze zásuvných modulů a nahrajte jej na flashdisk do adresáře /boot/config/plugin (zásuvný modul je soubor s příponou.plg), 4. zasuňte flashdisk zpět do serveru a zapněte jej. obrázek 23 To je vše zásuvný modul se při zapnutí serveru stáhne a nainstaluje. V tuto chvíli je třeba, aby měl počítač se serverem možnost přistupovat k internetu. Po zapnutí se pole aktivuje. Vy jej pak najdete pod záložkou Settings. Množství instalovatelných zásuvných modulů není nijak omezeno. 13. Více než tři disky Troufám si tvrdit, že použití tří disků v základní verzi (z nichž dva jsou dostupné pro data) je pro většinu domácích uživatelů dostatečné. Pokud ale budete chtít více prostoru nebo vlastníte spoustu starších disků, pro které nemáte využití, pak se vám nabízí možnost povýšit UnRAID na vyšší verzi. Za verzi podporující celkem sedm disků zaplatíte jednorázově 69 amerických dolarů, což je přibližně korun. Za tuto částku získáte nejen podporu více disků, ale i možnost využívat takzvaného odkládacího (cache) disku. Ten u sdílení, u kterých jeho použití povolíte, funguje v roli jakéhosi prostředníka. To znamená, že vaše data jsou při nahrávání na server nahrávána na tento rychlý disk vyčleněný mimo samotné diskové pole a teprve později jsou při nečinnosti data přesunuta na disky v rámci pole. Díky tomu můžete dosáhnout až dvojnásobné přenosové rychlosti ve srovnání s ukládáním přímo na diskové pole, především u serverů s pomalejším procesorem. obrázek 24 Funguje to téměř stejně jako kombinované disky Fusion Drive v počítačích Apple. 24