2. PŘEHLED TISKOVÝCH TECHNIK

Transkript

1 2. PŘEHLED TISKOVÝCH TECHNIK Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Lidé se rodí a umírají již milion let, ale teprve šest tisíc let píší. Etiemble 2.1. POČÁTKY PÍSMA A TISKU Písmem rozumíme znaky, které slouží k trvalému zaznamenávání myšlenek a skutečností. Předpokladem pro přečtení písma a porozumění obsahu sdělení je nejen znalost písmen, ale i znalost dané řeči jazyka. Písmo i psací prostředky a materiály prošly dlouhým a složitým vývojem, než nabyly tvaru knihy, jak je známe od středověkého kodexu po tištěnou knihu novověku i naší doby. Písmo svou kulturní povahou zachovává jazyky národů v jejich historickém vývoji. Je možno říci Kde není písma, není dějin Objev a vývoj písma, význam pro člověka a jeho další rozvoj Písmo je záznam lidské řeči. Člověk dokáže komunikovat pomocí řeči. Pomocí různých zvuků dokážou komunikovat také zvířata. Nedokážou však svou komunikaci trvale zaznamenat. Pomocí písma dochází k trvalému záznamu sdělení nebo vzpomínky. Obrazovým záznamem se zachovávají jazyky národů a to i jazyky národů vymřelých (národy bez písma snadno měnily jazyky, řeč se rozpadala v dialekty a velmi často pak došlo k převzetí jazyka sousedních národů). Vynálezem písma začíná období starověku období písemně zaznamenaných dějin. Písmo je jedním z prvků, které z roztříštěných kmenů vytvořily národ. Před zavedením písma měl každý kmen odstředivou tendenci. Zavedením písma se kmen vyvyšuje nad ostatní, kmeny které se pak většinou musí přizpůsobit. Klíčový je význam písma pro kulturu - písmo zachycuje nejen sdělení mezi jednotlivci, ale především tlumočí myšlení, zvyklosti, zákony. Písmo zachovává literárně umělecké výtvory nebo historické události tehdejší doby. Tlumočí vědecké názory své doby (medicína, přírodní vědy, matematika, geometrie), umožňuje jejich přenos a další rozvoj. Písmu vděčíme za všestranné vzdělání a pokrok, jehož lidstvo dosáhlo. Díky písmu se dochovaly po staletí důležité zprávy použitelné pro budoucí generace. PSÁTI latinské sloveso scribere (vrýti), odvozené francouzské écrire, španělské escribir a německé schreiben. České PSÁTI staroslověnská forma pisať z latinského pingere (malovati). Strana 1 z 18

2 Vývoj písma Vývoj písma úzce souvisí s použitými nástroji a materiálem, které byly ovlivněny zeměpisnou polohou, přírodními zdroji a lidskou vynalézavostí. Písmo se takto vyvíjelo více než let Předstupně písma archeologická doba Nejpočetněji zachovaným druhem sdělení z prehistorické doby jsou obrazy na skalních jeskynních stěnách. Často nejsme schopni přesně posoudit jde-li v daném případě pouze o obraz, nebo případně o sdělení vyjádřené piktogramem. Někdy jsou oba záměry smíšeny. Takto je tomu u skalních kreseb z paleolitu nalezených v jihoevropských jeskyních Altamira, Pasiega, Lascaux aj. Řada těchto sdělení má také magický nebo kultovní význam. Obrázek: Malba na stěně v jeskyni u Lascaux (tři býci a jeden divoký kůň s magickými symboly). Potřeba člověka označit si svůj majetek, sdělit si zkušenosti a nabyté znalosti, vyvolala další pokrok ve vývoji písma. Vlastnickými značkami si kmeny označovaly chovaná stáda dobytka. Ty jsou vypalovány do kůže zvířete. Znaky mají různý tvar (kruh, kalich, srdce ). Jiným druhem sdělení jsou vrubové hůlky ty slouží k evidenci zapůjčených věcí. Na hůlku se vyřezaly vroubky, ta se potom rozštípla a věřitel i dlužník dostali polovinu se stejným počtem a druhem vroubků. Úsloví máš u mě vroubek vychází právě z této zkušenosti. Vrubové hůlky měly také zpravodajský účel. Hůlka, která byla příslušně označená potvrzovala, že majitel byl pověřen úkolem posla. Posel měl různé úkoly - nosil pozvánky na svatbu, pozvánky na lov, oznamoval vyhlášení války. Strana 2 z 18

3 Důležitá sdělení se zaznamenávala tzv. Uzlovým písmem. Toto písmo používali Číňané, nejčastěji se však s ním setkáváme v oblasti Střední a Jižní Ameriky. Španělé uzlové písmo poznali v říši Inků. Pro tento druh písma používáme název kipu. Na šňůry z rákosu a třtiny se přivazovaly uzly ze třtiny nebo slámy. Každé kipu se skládá z hlavní šňůry, od níž visí vedlejší šňůry a k nim jsou dále připojeny šňůry podřadné. Jednotlivé šňůry byly rozlišeny i barvou. Lidé, kteří znali uzlové písmo, se v něm neustále zdokonalovali. Po té byli zaměstnáni v různých úřadech. Dodnes tento způsob užívají peruánští pastevci a některé národy v Latinské Americe a Africe. Obdobou tohoto písma jsou řetězce z mušlí používány hlavně v Západní Africe. Informace se šíří pomocí různě za sebou sestavených mušlí. Písmo, které lze číst i po staletích vzniklo v několika oblastech starého světa. Zeměpisná poloha a podnebí těchto území bylo velmi podobné. Je to především v povodí Nilu v Egyptě, mezi řekami Eufratu a Tigridu (v dnešním Iráku), údolí Žluté řeky a Velké řeky v Číně. V těchto oblastech nezávisle na sobě vzniklo písmo. Pro nás je především důležité písmo vznikající v Egyptě a Mezopotámii, protože je pokládáme za prapůvod písma Evropského. Mezi odborníky se vedou spory o tom zda je starší hieroglyfické písmo egyptské nebo klínové písmo sumerské. Zřejmě je o něco starší písmo egyptské a proto je považujeme za nejstarší známé písmo vůbec. Strana 3 z 18

4 Obrázek: Vlastnické značky různých primitivních národů Písma starých národů HIEROGLYFICKÉ PÍSMO Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Řečtí spisovatelé nazvali písmo egyptských národů na chrámových zdech hieroglyfy (hieros = řecky posvátný, glypho = vyřezávám, vysekávám). Egyptské hieroglyfy jsou nejstarším písmem vůbec. Nápisy v kameni a později na papyru sahají od předdynastických dob někdy okolo r př.n.l. asi do první poloviny 3. století n.l. Vynález papyru a jeho úprava do svitků velmi zjednodušila psaní. Došlo k tomu asi př.n.l. HIEROGLYFY Původně bylo hieroglyfické písmo pouze obrázkové, následně z něj vzniklo písmo hláskové tak, že ke každému z 24 obrázkových znaků byla přiřazena souhláska. Kresby živých bytostí a předmětů, přímo zobrazují slovo. Obrázek: Nejstarší hieroglyfy představující souhlásky. Po vynálezu papyru začali písaři některé značky zkracovat a zjednodušovat z čehož se vyvinulo písmo hieratické. Toto písmo bylo používáno pro účely světské, zatímco hieroglyfy byly nadále používány k účelům posvátným. V době úpadku starého Egypta (asi 6. stol. př.n.l. vzniklo dalším zjednodušením písmo démotické. Toto písmo je stručnější a rychlejší, stále však nemá znaky pro samohlásky. Poslední známý psaný dokument v démotickém písmu je z roku 476 n.l.. V té době se však již používá především řečtina a latina. Strana 4 z 18

5 Obrázek: Egyptský papyrus zachycující počátky písma z nejstaršího období. Řádky jsou psány shora dolů, čte se zprava doleva. Písmo starého Egypta bylo postupně zapomenuto a sdělení mnoha generací neuměl nikdo přečíst. Pokoušelo se o to mnoho badatelů, povedlo se to však až francouzi JEAN FRANCOIS CHAMPOLLIONOVI, který po 15 letech usilovné práce hieroglyfy rozluštil. Rozluštění hieroglyfů pomohl nález, který učinili členové Napoleonovy výpravy do Egypta v roce Vojáci měli jasný příkaz chovat se s maximální úctou k historickým památkám. V roce 1799 byla objevena tzv. Rosettská deska (Rosetta je město na severním pobřeží Egypta, dnes Rašíd). Nález této desky byl přelomem v egyptologii. Deska přináší shodný text v hieroglyfech, písmu démotickém a zároveň v písmu řeckém Rosettská deska - základ pro překlad egyptských hieroglyfů Rosettská deska kg těžký kámen z roku 196 př. n. l. s vytesaným textem dekretu rady egyptských kněží o zrušení různých daňových poplatků a s instrukcemi pro vztyčení soch v chrámech. Text je vytesán ve dvou jazycích (stará egyptština, řečtina), ve třech různých písmech: - hieroglyfy ve staré egyptštině (pro kněze) - démotické písmo ve staré egyptštině (pro úředníky) - řecká abeceda (pro v Egyptě vládnoucí Řeky) Přestože nejsou texty na desce kvůli poškození dochovány kompletně - u hieroglyfického textu chybí dvě třetiny - mohl Champollion díky jejich identickému obsahu vzájemným srovnáváním rozluštit do té doby neznámý systém zápisu egyptského jazyka do hieroglyfického písma. Strana 5 z 18

6 Rosettskou desku, která byla objevena v roce 1799 během Napoleonova tažení Egyptem, zkoumala před ním řada jiných vědců. V roce 1802 rozluštil Švéd Johan David Åkerblad jednotlivá démotická slova a v roce 1814 dokázal Brit Thomas Young pokročit v rozluštění démotického textu a dokázat jeho příbuznost s hieroglyfy. Champollion přišel na to, že hieroglyfy nereprezentují, jak se do té doby mylně vykládalo, zobrazené symboly jako v obrázkových jazycích, nýbrž v převážné většině hlásky a hláskové skupiny, tedy že se používaly pro zápis fonetických znaků jako písmena. Hláskovou podobu hieroglyfických znaků se mu podařilo odhalit srovnáváním vlastních jmen vládců na desce. Na základě zkoumání dalších hieroglyfických textů a písemností v koptštině, tedy pozdější podobě egyptského jazyka, se mu podařilo rozluštit další znaky, a mohl tak v roce 1822 rekonstruovat systém hieroglyfů, gramatická pravidla a slovní zásobu staré egyptštiny. Rachefova pyramida a Velká sfinga KLÍNOVÉ PÍSMO Druhou oblastí, kde vzniklo písmo nezávisle na Egyptu je Mezopotámie, úrodná nížina mezi řekou Eufrat a Tigrid. V prehistorické době ji obýval národ Sumerů. Sumerské písmo se liší od egyptského charakterem, který oběma písmům daly psací prostředky. Egypťané používali kámen a později papyrus, zatímco Sumerové používali hliněné tabulky, do nichž ryli dřevěným rydlem a podle potřeby je vypalovali. Národ Sumerů znal písmo už na přelomu 4. a 3. tisíciletí před Kristem. Přechod od původního písma obrázkového k písmu klínovému nastal zhruba od r do 2350 př.n.l. Tabulky se četly zleva doprava. Písmo se postupně vyvíjí. Přebírají ho AKKADŠTÍ SEMITÉ, kteří si písmo přizpůsobili svému jazyku. Sumersko akkadské písmo se pak šíří do mnoha zemí starověkého východu. Za poslední vývojové stadium klínového písma považujeme dobu asyrskou zhruba 1180 do 600 př.n.l. ASYŘANÉ výrazně zjednodušili klínové písmo. Písmo má nyní znaků. Po porážce Babylonu Peršany (539 let před Kristem ), je klínové písmo vytlačeno písmem aramejským, které svou jednoduchostí nahradilo neohrabané klínopisy. Strana 6 z 18

7 Obrázek: Vývoj klínového písma ČÍNSKÉ PÍSMO Vznik už v 15. století před Kristem poměrně vyvinutá soustava znakového písma (předchází obrázkové písmo). Písmo obsahuje přes 2 tisíce různých znaků. Počet znaků se postupně zvyšuje a postupně se zdokonalují tvary. Standardem se stává 40 tisíc znaků, které jsou psány shora dolů a zprava doleva. Dnešní čínské písmo obsahuje více než 60 tisíc znaků. Pro základní znalost písma je potřeba umět používat znaků, ke čtení novin je však potřeba znát 3 tisíce znaků. Nápis v jedné čínské knihovně : Příteli, ze sedmera rajských radostí si vyber knihu, ženu a víno. Co knize chybí žena má. Co ženě chybí, kniha dá ti zas. A zlaté víno, v kterém čas svou všechnu moudrost uložil dá ti svět vidět plný krás. Však ženy stárnou a zkysnout mohou vína tvou zůstane a věčně krásnou kniha. Velká čínská zeď Strana 7 z 18

8 FÉNICKÉ PÍSMO Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik FÉNIČANÉ byli národem odvážných mořeplavců, kteří zakládají obchodní stanice po celém Středomoří. Sídlili na libanonském pobřeží. Na svých cestách poznávají egyptská i klínová písma v Babylónii. Féničané přijímají kulturní prvky od všech okolních i vzdálených národů (dostali se až do Británie, Severního moře, obepluli Afriku). Své vlastní jednoduché písmo vytvořili ve století př. n. l. Vytvořená abeceda obsahovala 22 hláskových znaků. Měla ustálené pořadí, značky dostaly ušlechtilý a jednoduchý tvar a opustily obrázkovou formu. Písmo bylo psáno zprava doleva. Fénický vynález abecedy má světový význam, protože je z ní odvozeno 80% dnes známých abecedních systémů. I zde však chybí samohlásky. Souhlásky vytvářejí kostru slova a ten kdo čte v mateřském jazyce písmu porozumí. Jednoduchost abecedy a obchodní styky Féničanů je příčinou mimořádně rychlého šíření písma po celém středomoří. Fénické písmo představuje první zjištěný článek vývoje písma k LATINSKÉ ABECEDĚ. Obrázek: Sarkofág krále Ahirame z Gebalu se starofénickým nápisem z konce 13. století př. n. Čte se zprava doleva. Nápis zní: Tento sarkofág pořídil Ethbalal, syn Ahirama (Ahirona), krále z Gebalu (Gubla) pro Ahirama, svého otce, jako místo odpočinku ve věčnosti. Ukázky fénického písma Strana 8 z 18

9 VÝVOJ PÍSMA Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Strana 9 z 18

10 ŘECKÁ ABECEDA Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Podle pověsti naučil ŘEKY psát fénický mořeplavec a syn fénického krále KADMOS, který se usadil na ostrově Thérá (nyní Santorini). K pravdivému jádru pověsti patří to, že se Řekové naučili psát od Féničanů, kteří přišli z východu. Jméno Kadmia (fénicky g-d-m) znamená východ. Nejstarší řecké nápisy asi v 7 století př.n.l. byly psány podle fénického vzoru zprava doleva. Dokladem o fénickém původu řecké abecedy je i sled písmen v abecedě. Řekové zavedli samohlásky, změnili směr písma zprava doleva, další řádek zleva doprava pak opět zprava doleva. V 6. století došlo k ustálení směru písma na stávající směr zleva doprava. Řecká abeceda měla již 26 písmen, časem dvě písmena zanikla, ustáleno na 24 písmenech. Řecká abeceda se rozšířila nejprve po všech ostrovech obývaných Řeky, odkud pak pronikla na pevninu. Řecké písmo je pramenem vzniku písem a kultur mnoha dalších vesměs neřeckých národů. Neřeckém písmu stojí kultura kárská, koptská, armenská, stará gruzínská a časově nejpozději pak kultura hlaholského a cyrilského písemnictví (od 9 stol.n.l.). Toto je hlavní příčinou našeho zájmu o řecké písmo. Na jeho základě vytvořili soluňští bratři Konstantin (Cyril) a Metoděj staroslověnské písmo, které bylo písmem užívaným ve Velkomoravské říši. Obdivuhodná je vzdělanost řeckých širokých vrstev již v 6. až 4. století před n.l. Solonovy zákony byly napsány v Aténách na dřevěné sloupky již v roce 594 př.n.l. a tím zpřístupněné veřejnosti. V 5. až. 4. století př.n.l. byl v Aténách čilý knižní obchod. Největší knihovna starověku byla založena ve 3 stol. př.n.l. v Alexandrii. V době největšího rozkvětu měla až 700 tis. papírových rolí a užívali ji přední učenci doby: matematik Euklides, matematik Archimédes aj. Strana 10 z 18

11 LATINKA Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Římané se naučili psát prostřednictvím ETRUSKŮ, kteří sídlili ve střední Itálii. Etruskové přijali písmo řecké v jeho západní formě, upravili ho podle svých potřeb. Nejstarší etruská abeceda má jenom 19 písmen a nápisy jsou psány zprava doleva. Přestože byli Etruskové přemožení Římany, etruská kultura nevymizela a položila základy římské civilizaci. Římané přebírají mnohé zvyky, tradice, umění i náboženství, včetně etruské abecedy. Jazyk ETRUSKŮ je živý ještě v době Césarově a Augustově, až poté je vytlačen latinkou. Latinské písemnictví nezaniklo pádem říše Římské, přestože různé barbarské národy pronikly do Itálie, mocensky ji ovládly, kulturně však plně podlehly kultuře latinské. Latina byla, především díky církvi, která z ní učinila svou liturgickou řeč, po několik staletí jedinou úřední řečí, řečí listin, dekretů a zákoníků. Colosseum v Římě ČESKÁ KOTLINA A MORAVA V první polovině 10. století, především v jeho druhé části se objevují rukopisy psané latinskou minuskulí. V roce 973 bylo založeno pražské biskupství, a zároveň vznikaly prvních kláštery (benediktinský Břevnov 993). Se založením klášterů začínají existovat písařské dílny (sázavský klášter roku 1097). Dochází také k nákupu rukopisů z ciziny. Nejstarší dochované písmo na našem území je hlaholice. Cyril ji vytvořil z řecké minuskule. Na Moravě se začala používat v 60. letech 9. století, zároveň pronikala do Bulharska, Chorvatska. Hlaholice má 40 písmen a je téměř totožná s cyrilicí. Cyrilice má o 3 písmena více než hlaholice. Církevním, úředním a literárním jazykem většiny Slovanů byla Staroslověnština. Byl to knižní jazyk, který vznikl uměle na základě jihoslovanského soluňského dialektu starobulharského jazyka.. Obrázek: Staroslověnské písmo Strana 11 z 18

12 Obrázek: Runové písmo Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Materiály používané pro psaní, psací potřeby, podoby knihy ve starověku Materiály i náčiní používané pro psaní zaznamenaly v průběhu času bouřlivý vývoj. Materiály používané pro psaní dělíme do 2 skupin: ARCHEOLOGICKÉ PSACÍ MATERIÁLY Používal se materiál z okolní přírody. Lidé v Indii používali k psaní kůru stromů, na Sumatře palmové listy, tesali do kamene, ryli do hlíny. Mayové používali pásy z lýka fíkovníků, Aztékové zase vlákna agáve. K psaní se používal v Čině např. i krunýř říčních želv. PALEOGRAFICKÉ Jsou látky, které si lidé pro potřebu psaní sami vyrobili papyrus, hedvábí, pergamen, papír PAPYRUS (EGYPT monopolní výrobce) První uměle zpracovaná látka organického původu, která nahradila kámen a hlínu. K vynálezu papyru došlo v době střední říše okolo př.n.l. Papyrus se vyráběl z lodyhy rostliny zvané CYPERUS PAPYRUS šáchor papírodárný. Výroba papyru: Po odstranění dřeně a rozřezání na tenké proužky se stébla spojovala, máčela, sušila, lisovala a hladila do listů. Ty byly následně spojovány do rolí SVITKŮ, které se ukládaly do hliněných nádob, dřevěných skříněk, či válcovitých pouzder. Psalo se na něj zprava, svitek se postupně rozvinoval. Svinováním zdola nahoru, začátek zůstal nahoře, na horním konci bylo připevněno na papyru či pergamenu označení se jménem autora a díla. Strana 12 z 18

13 Obrázek: Papyrus Nu je uložen v Britském Muzeu v Londýně. Je dlouhý 19,5 metrů. Avšak k nejdelším patří panegyrický rukopis Papyrus Harris I., jenž byl nalezen v hrobě za Medínet Habu u Théb. Vznikl krátce po smrti Ramsese II. (asi 1164 př. n. l.). PERGAMEN (ŘÍM) Pevnější, dražší, trvanlivější materiál je pergamen. Pergamen, umožňuje psát po obou stranách. Název je odvozen od řeckého města PERGAMON. Pergamen je jemně vydělaná ovčí, jehněčí, oslí, kozí nebo telecí kůže. První rukopisy na tomto materiálu byly napsány již na přelomu 3. a 2. tisíciletí před naším letopočtem v Mezopotámii. Dále ho používali Féničané, Židé, Řekové atd. Výroba pergamenu: Kůže se 7-14 dní louhují ve vápenném mléce, kde se zbaví chlupů. Vyčištěná kůže se poté napne na rám a nechá se uschnout. Následně se brousí, plní křídou a vyhladí pemzou. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat, někdy se používala i kůže nenarozených jehňat tzv. děložní pergamen. Po usušení a zdrsnění kůže pemzou, se dále potře olověnou, nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji. Po zaschnutí tohoto nátěru se pak kůže hladí a leští. Vyráběly se tři druhy pergamenu: jihoevropský, středoevropský a byzantský. Jihoevropský/italský je jemněji zpracován jen po vnitřní straně, na kterou se píše, druhá zůstává hrubší a žlutá. Středoevropský/severní je zpracován oboustranně stejně (méně jemně) a píše se na obě strany. Byzantský se navíc potírá bílkem a více se leští. Strana 13 z 18

14 Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsbergského rukopisu. Někdy byl pergamen vyškrábán a použit znovu - tzv. palimpsest. Tyto vškrábané texty obsahují často vzácné zlomky starých či antických autorů. PAPÍR Jako první objevili recept na výrobu papíru v Číně. Před vynálezem papíru bylo psáno na bambusové destičky a hedvábí. Cai Lun vynalezl roku 105 n. l. papír, lehký, pevný, praktický k uchování. Zároveň byl výrazně levnější oproti hedvábí. Čína držela výrobu papíru v tajnosti. Okolo roku 600 začaly vyrábět papír také Korea a Japonsko. Následně pak Arabové, jejichž prostřednictvím proniká papír na Pyrenejský poloostrov. U nás byla zavedena výroba papíru v Čechách na Zbraslavi roku Na Moravě v Olomouci od roku Výroba papíru se v Evropě rozšiřuje po vynálezu knihtisku. V 16. a 17. století se vyrábí v Evropě papír dobré kvality v mnoha místech. Podmínkou je dostatek tekoucí vody. Obrázek: Cai Lun (žil ve 2. stol. n. l. ), označován za vynálezce papíru, dle čínského lidového dřevořezu z poč. 19. stol Psací náčiní Zároveň s vývojem materiálů používaných pro psaní dochází i k bouřlivému vývoji psacích potřeb. Pravěký člověk používal k znázornění znaků, maleb a písma v jeskyních prst namočený v hlince, ohořelý klacek, části klů nebo zvířecích kostí. Později jsme začali používat složitější psací náčiní jako jsou různé špachtle, rydla ze dřeva, ze železa, a z kostí. Následně používáme štětce, pisátka z bambusu nebo třtiny, třtinová pera, brková pera, kovová pera s násadkou. V současné době jsme se přes psací stroj dopracovali ke tvorbě textu na počítači. K psaní byla také potřebná barva inkoust. Ten se vyráběl z arabské gumy, sazí, bukvic. Inkoust znali už Egypťané ve 14. století před naším letopočtem. Získávali ho ze šťávy indigovníků. Používané psací náčiní : - MEZOPOTÁMIE (Sumerové, Asyřané, Babyloňané) používali dřevěné tyčinky seříznuté do tvaru klínu, případně přiříznutý stonek rákosu používaný pro rytí do hliněných destiček. - STAROVĚK kámen, mramor (tesání údery kladiva na dláto), voskové destičky (rydlo kovové nebo kostěné). Papyrus štětce z usušených stvolů sítiny. - STAŘÍ ČÍŇANÉ štětce z jemných králičích nebo krysích chlupů. Ke kreslení používali tuš. Strana 14 z 18

15 - EGYPTŠTÍ PÍSAŘI 3. století před Kristem pera vyrobená ze suchých rákosových stvolů. Čerň ze sazí, lepidla a vody, červeň z okrové hlinky, fialový inkoust z indigovníku (tuhý, jako dnešní vodové barvy, tekutý v horku rychle vyschl). - STARÉ ŘECKO, STARÝ ŘÍM voskové tabulky (rydla, opačným koncem se zahlazovala špatně napsaná písmena). - EVROPA začátek středověku pisátka jsou nahrazena ptačími a drůbežími brky (vrány, havrani), udržují se do 18. století. Původní směs sazí a gumy zahuštěné octem ustupuje inkoustu ze šťáv a výluhů rostlin, duběnek, gumy a vitriolu (vitriolový inkoust neblahý vliv na papír). Červený inkoust výjimečně na celý rukopis, psaly se jím nadpisy, zdůrazňovaly odstavce. Ke zdobení nejvzácnějších rukopisů se používal zlatý nebo stříbrný inkoust. Středověké kalamáře střídají nádobky s plochým dnem (dřevěné, keramické, skleněné a kovové) století 30. léta začíná strojová výroba ocelových per (Angličan WISE pero z jemné ocelové planžety, Čech SENFELDER ocelové pero s pružnou špičkou), střídají pera plnicí. - TUŽKY předchůdce olověná či stříbrná tyčinka starověkých písařů k linkování první tužka z grafitu, 1790 JOSEF HARDTMUT levná tužka s lepšími vlastnostmi než měly tužky z přírodní tuhy (směs mletého grafitu, kaolínu, vylisované tyčinky pálené v peci) v Českých Budějovicích stavějí jeho synové světoznámou tužkárnu verzatilka. Obrázky: voskové tabulky, ocelové pero, tužka Kniha proměna knihy ve stoletích Definice knihy: rukopisný, tištěný nebo jakýmkoliv způsobem rozmnožený dokument, který je graficky a knihařsky zpracován do tvaru svazku a tvoří myšlenkový a výtvarný celek. Tvar knihy -závisí na druhu materiálu, na němž bylo sdělení zaznamenáno (na hliněných tabulkách, březových kůrách či bambusových destičkách). Rozeznáváme 3 druhy knižních vazeb: Svitek - je svinutý pás ohebného materiálu, nejběžnější forma knihy ve starověku, kterou tvoří pás papíru nebo jiného psacího materiálu. A. Kodex - svazek listů svázaných ve hřbetu, nahradil svitky, neboť se v něm rychleji a lépe orientuje, možné využití obou stran psací plochy. B. knižní vazba - obal, který má jednak knihu chránit před poškozením a jednak z jednotlivých listů vytvářet pevný celek, popř. ji též zdobit. Od svitků z hedvábí, papyru či kůže se dnešní tvar knihy utvářel na konci starověku. Strana 15 z 18

16 Obrázky svitků Úvod do polygrafie 2. Přehled tiskových technik Obrázek: Svátek Purim, který Židé letos slaví v neděli 4. března, připomíná ve svých hlavních rysech dlouhý řetěz perzekucí židovského národa v historii. Příběh, vyprávěný biblickou Knihou Ester, zachycuje události na dvoře perského krále Achašveroše ve 4. století před občanským letopočtem. Obrázek: Svitek Ester v pouzdře, Palestina, počátek 20. století, dílny hnutí Becalel, rukopis na pergamenu, pouzdro: stříbro a slonovina. KODEX - listy papyru nebo pergamenu, které byly uprostřed přeloženy, tím vznikl dvoulist. Svazek dvoulistů se ve hřbetu sešíval řemínky. Kodex postupně vytlačuje svitky. Když bylo zjištěno, že lze na pergamen psát z obou stran kodex plně vítězí. V počátcích byl pro kodex použit čtvercový formát, od 5. století se používá poměr výšky a šířky 3 : 2. Tento poměr se v podstatě používá dodnes. KODEX - forma knihy, která následuje po SVITKU, - označení KODEX = kláda, špalek, - začal se používat až při popisování pergamenu na obou stranách, - kodex tvoří přeložené listy, lze v něm listovat, lépe se orientovat, předchůdce knihy, - první evropské kodexy přelom 1. a 2. století našeho letopočtu obsahovaly ještě papyrus, překládané listy byly slepovány pergamen znamenal změnu, dvoulisty byly vkládány do sebe vzniklé složky neboli vrstvy byly sešívány (knižní blok) chráněný obálkami z pergamenu, kůže nebo látky, později vkládány do bukových, dubových případně cedrových desek (první knižní vazby)., - původně čtvercový formát, od 5. století poměr 2 : 3 (obdélník), - číslování stran až od 14. století, Strana 16 z 18

17 - kodexy se naplno prosadily ve 4. století, pergamenové svitky nevytlačily naráz (běžně se v papežské kanceláři užíval ještě ve 2. polovině 11. století). Obrázky: Kodex Vyšehradský KNIŽNÍ VAZBA vyvíjí se spolu s kodexem, zpočátku s pergamenovým, později papírovým. Pro ranný středověk jsou jako ochrana knižního bloku typické dřevěné desky, které teprve ve 14. a 15. století byly z částí nahrazovány slepenými listy papírové makulatury. Dřevěné desky byly potahovány bělenou kůží divokých zvířat, později se používala kůže hovězí, telecí či vepřovice. Ve všech dobách mívaly knihy jak užitkovou, tak i luxusní užitnou hodnotu. Pýchou knihoven jsou dnes nádherné vazby ranného středověku, které jsou zpravidla stejně prací knihaře jako zlatníka, řezbáře a brusiče kamenů. Obrázek: Leon Battista Alberti: De re aedificatoria z konce 15. století, humanistický rukopis z knihovny uherského krále Matyáše (antikva, iluminovaný Attavantem ve Florencii). Strana 17 z 18

18 Obrázek: Strahovský evangeliář z 12. a 16. století je uložen ve Strahovské knihovně Památníku národního písemnictví. Obrázek: 42 řádková Guttenbergova Bible s ručně domalovanou iniciálou a rubrikami. Strana 18 z 18