MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Právnická fakulta Katedra finančního práva a národního hospodářství BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Organizace správy daní v ČR a Evropě Lukáš Rak 2009 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Organizace správy daní v ČR a Evropě zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny... 1

2 Děkuji vedoucímu diplomové práce JUDr. Petru Mrkývkovi, Ph.D. za poskytnutou literaturu, cenné rady, věcné připomínky a metodické vedení práce. Brno 29. června

3 Obsah Úvod 1 Daně a daňový systém v podmínkách ČR 1.1 Daň a její konstrukční prvky Vymezení základních pojmů Daňové principy a funkce daní 1.2 Daňový systém ČR Přímé daně Nepřímé daně 2 Správa daně a řízení o daních 2.1 Správa daně 2.2 Řízení o daních Zásady daňového řízení 3 Organizace správy daně v ČR 3.1 Ministerstvo financí 3.2 Finanční ředitelství 3.3 Finanční úřady 3.4 Pravomoc a příslušnost správce daně 4 Celní správa 4.1 Místo a úloha celní správy 5 Modernizace a reforma daňové správy 5.1 Elektronizace komunikace 5.2 Sloučení české daňové a celní správy 6 Francie 6.1 Přímé daně fyzické osoby 6.2 Sociální daně 6.3 Přímé daně - právnické osoby Sazby a výpočet daně 6.4 Přímé místní daně 6.5 Nepřímé daně 6.6 Daňové povinnosti podniku jednotlivce 6.7 Správa daní

4 7 Velká Británie 7.1 Daňový základ 7.2 Hlavní druhy daní 7.3 Správa daní Závěr Cizojazyčné resumé Literatura

5 Úvod Tato bakalářská práce se zabývá analýzou daňové správy v ČR. Cílem práce je popsat systém daňové správy v ČR, poukázat na nedostatky a opatření vedoucí ke zlepšení stávajícího stavu. Dále provést analýzu organizace daňové správy dvou vybraných zemí Evropské unie: Francie a Velké Británie. Práce je rozdělena na šest základních části. Obsahem první části je vymezení základních pojmů souvisejících s řešenou problematikou. Jedná se především o následující pojmy: daň, daňový subjekt, daňový objekt, zdaňovací období, sazba daně, způsob výběru daně. Jsou zde také uvedeny daňové principy a funkce daní. Dále je zde analyzován daňový systém České republiky, pozornost je v rámci jednotlivých subkapitol zaměřena na problematiku daní přímých a nepřímých. Druhá část práce je zaměřena na správu daní v obecném pojetí. Součástí druhé kapitoly je i pojednání o řízení o daních, kdy pozornost je zaměřena především na analýzu zásad daňového řízení. Následující, třetí část práce se věnuje již vlastní organizaci správy daně v ČR. Zde jsou uvedeny nejvýznamnější orgány daňové správy ČR, včetně vymezení jejich odpovědnosti a pravomocí. Jde přitom především o ministerstvo financí, finanční ředitelství a finanční úřady. Objasněna je zde i problematika pravomoci a příslušnosti správce daně. Předmětem čtvrté části práce je pojednání o celní správě ČR, analýza jejího místa a úlohy a vymezení jejího vztahu ke správě daňové. Část pátá je zaměřena na oblast modernizace daňové správy. Konkrétně jsou zde řešeny fenomény elektronizace komunikace daňové a celní správy a plánované sloučení obou institucí v rámci zvyšování efektivity provádění veřejné správy. Pátá a šestá část seminární práce je věnována analýze daňových systému a organizaci daňových správ ve dvou vybraných členských zemích Evropské unie. V kapitole šesté se jedná o Francii a v kapitole závěrečné o daňový systém a organizaci daňové správy ve Velké Británii. Mezi základní metody, které byly při psaní této práce využity, patří především metoda analýzy, třídění a literární rešerše. Při psaní práce byla využita relevantní odborná literatura, elektronický zdroje, poznatky z univerzitních přednášek a seminářů, odborná periodika věnující se problematice daňové a celní správy. 5

6 1 Daně a daňový systém v podmínkách ČR 1.1 Daň a její konstrukční prvky Vymezení základních pojmů Daň lze definovat jako povinnou a nenávratnou platbu 1 vybíranou státními nebo jinými tzv. veřejnými orgány od fyzických i právnických osob k úhradě výdajů souvisejících s činností těchto orgánů. Daň se ukládá jako jednostranná povinnost bez nároku plátce na ekvivalentní a přímé plnění ze strany státu nebo veřejného orgánu. Ekonomicky je formou redistribuce národního důchodu. Za určující znak se často považuje pravidelnost 2, resp. opakovatelnost vybírání daní, avšak tento rys není bez výjimek. 3 Daňovým subjektem se rozumí: - poplatník - osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny dani, - plátce daně - osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň, kterou buď vybere od poplatníků nebo srazí poplatníkům - právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem. Předmětem daně se rozumí ta skutečnost, na kterou se daň váže, která je podrobena zdanění. Předmětem daně tak může být důchod (příjem), majetek, spotřeba, převod práv apod. Předmět daně je velmi často obsažen přímo v názvu daně (např. daň z příjmů fyzických osob, daň z nemovitostí, daň dědická, aj.), popř. skupiny daní (daně ze spotřeby, důchodové daně, apod.). Někdy se pojem předmět daně ne zcela přesně zaměňuje s pojmem objekt daně, který je obvykle širší. (Např. objektem daně z pozemků jsou pozemky na území České republiky vedené v katastru nemovitostí, zatímco předmět daně je zúžen o pozemky zastavěné stavbami, o pozemky, na nichž se nacházejí lesy ochranné a lesy zvláštního určení, o vodní plochy s výjimkou rybníků sloužících k intenzivnímu a průmyslovému chovu ryb a o pozemky určené pro obranu státu). 1 Daně jsou povinné, jelikož jsou vybírány na základě všeobecně platné právní normy, kterou je vždy zákon. Jsou nenávratné, což je odlišuje od půjčky, kdy se majetek po určité době vrací. 2 Daně se vybírají zpravidla v pevně daných intervalech, např. jednou měsíčně nebo jednou za rok. 3 HANUŠ, J. a kol. Správa daní jak ji neznáte. Ostrava: Mirago, 1999, s. 5 6

7 Zdaňovací období je časový interval, za který musí daňový subjekt daň vypočíst, přiznat a odvést. 4 Rozlišují se přitom daně bez zdaňovacího období (např. dědická) a daně s pravidelnou periodicitou výběru, které se dále dělí na kapitálové (majetkové) a běžné (ze spotřeby). Sazbou daně se rozumí algoritmus, na základě kterého se ze základu daně stanoví velikost daně. Přitom se rozlišuje jednotná sazba daně (z převodu nemovitostí), diferencovaná (DPH 5 % nebo 19 %), lineární (jedna daňová sazba pro libovolný daňový základ) a progresivní (čím vyšší je daňový základ, tím vyšší je i daňová sazba např. daň z příjmu). Způsob výběru daně představuje cestu od daňového subjektu ke správci daně. Daňový subjekt sděluje správci daně skutečnosti nezbytné pro vyměření daně prostřednictvím předepsaných formulářů daňových přiznání ve lhůtě určené zákonem. Lhůty pro odvod daně se nazývají lhůty splatnosti. Daňové přiznání se podává za každé zdaňovací období. U běžných daní (daně ze spotřeby) se zpravidla stanovuje daňovým subjektům povinnost již v průběhu zdaňovacího období odvádět zálohy na daň. U spotřebních daní (a u DPH) není možno prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání. U těchto daní má také plátce daně povinnost oznámit správci daně písemně, že daňová povinnost v průběhu zdaňovacího období nenastala Daňové principy a funkce daní Daně by měly být nastaveny tak, aby byly 5 : - efektivní - daně by neměly působit na ekonomické chování subjektů. Zdaněním dochází k distorzi tržních cen, substitucím a k ztrátám užitku, které však nejsou ničím nahrazovány. Efektivním je pak takový daňový systém, ve kterém jsou tyto ztráty minimální. - administrativně nenáročné tedy aby vyžadovaly co možná nejméně nákladů na správu a výběr daní, - spravedlivé tedy měly by brát ohled na schopnost poplatníka daně ji zaplatit a brát ohled na užitek poplatníka ze zdanění - tedy ze spotřeby veřejných statků. - výnosné ve vztahu k veřejným rozpočtům, protože musí zajistit pramen financování pro veřejný sektor. Daně představují hlavní příjmovou část státního rozpočtu majority zemí (situaci v ČR zachycuje Graf 1), 4 HANUŠ, J. Správa dan. Ostrava: Mirago, 1999, s PEKOVÁ, J. Veřejná správa a finance. Praha: Codex Bohemia, 1998, s. 93 7

8 Graf 1 Příjmy státního rozpočtu ČR v letech (v tis. Kč) Daňové příjmy Nedaňové příjmy Pramen: MFČR, upraveno autorem A. Smith publikoval v Podstatě a původu bohatství národů následující daňové principy 6 : - všeobecnost daň by měla postihovat všechny členy společnosti, bez výjimek, - platební schopnost daň by měla být úměrná platební kapacitě (schopnosti platit) každého jednotlivce, - administrativní proveditelnost kvalitní praktický systém výběru daní, - daňová jistota podle této zásady by daně neměly doprovázet časté změny, nejistota ze změn narušuje podnikatelské klíma, - daňová spravedlnost daňovou spravedlnost lze chápat jako horizontální nebo vertikální. Horizontální spravedlnost znamená, že poplatníci se stejnou platební schopností mají platit stejnou daň, míra zdanění má být stejná bez ohledu na výši dosahovaných příjmů. Vertikální spravedlnost je naopak chápána tak, že poplatníci s vyšší platební schopností mají platit i vyšší daň, míra zdanění má být vyšší u poplatníků, kteří dosahují vyšších příjmů, - pružnost a účinnost účinnost je v tomto pojetí chápána jako schopnost daňové správy efektivně daně stanovit a vybrat, pružnost ve smyslu vzájemného ovlivňování v systému více daní, 6 VEJVODOVÁ, H. Právo I Finanční právo. Brno: CERM, 2008, s

9 - určitost šlo o to, aby daně byly určeny poplatníkům srozumitelně, jednoznačně, aby byla vyloučena libovůle výběrčích daní, v moderním pojetí je tento princip uplatněn v zásadě legitimity zákonitosti, - efektivnost A. Smith vnímal efektivnost ze dvou aspektů, jednak z pohledu výše vynakládaných nákladů na správu (výběr) daní, jednak z pohledu vlivu zdanění na hospodářskou aktivitu subjektů, prakticky tedy nastínil otázku únosnosti zdanění z hlediska schopnosti platit daň - ale současně hledání optimální míry zdanění, při níž nedochází v chování poplatníků k omezení jejich podnikatelských aktivit nebo práce za mzdu z důvodu nadměrného zdanění, v moderní daňové teorii je v tomto smysli uvažována tzv. daňová kvóta, - korektnost A. Smith tímto principem vyjádřil požadavek na slušné a definované principy vztahů mezi poplatníky daní a výběrčími daní. A. Smithem nastíněné daňové principy se v různých kombinacích uplatňují i v moderních systémech, poskytují základ teoretickým úvahám o systému zdanění, ale současně z nich vychází i praxe jak při přípravě a přijímání zákonných úprav, tak při vlastním výkonu správy a výběru daní. Daně plní především následující funkce 7 : - alokační - tzn. umožňují získat peněžní prostředky pro financování veřejných statků, - redistribuční tzn. umožňují zmírňovat nerovnosti mezi subjekty. Jedná se o schopnost daně působit na hospodářství jako celek nebo i pouze na určité skupiny obyvatelstva. - stabilizační tzn. jsou využívány ve fiskální politice státu ke stabilizaci ekonomiky. Cílem je stav plné zaměstnanosti a stabilní tempo růstu hrubého domácího produktu. 1.2 Daňový systém ČR Daňovým systémem (soustavou, schématem) se rozumí souhrn všech daní, které se na daném území, zpravidla státním, vybírají. 8 7 PEKOVÁ, J. Veřejná správa a finance. Praha: Codex Bohemia, 1998, s VANČUROVÁ, A. Daňový systém ČR. Praha: VOX, 2009, s. 30 9

10 Daňový systém České republiky je ve svých hlavních znacích podobný systémům většiny vyspělých zemí, zejména evropských tento systém je tvořen jednotlivými zákony upravujícími konkrétní daně vybírané na území ČR. Daňové příjmy pocházejí zhruba ve stejné míře z nepřímých a přímých daní. V ČR se daně dělí na přímé (z příjmu a majetkové), nepřímé (ze spotřeby) a ostatní (pojistné sociálního pojištění a místní poplatky) Přímé daně Daň z příjmu fyzických osob má jednotnou sazbu ve výši 15 %. Vypočítává se ze základu daně sníženého o nezdanitelnou část a o odčitatelné položky. Daní jsou zatíženy příjmy zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných. Daň zaměstnanců je strhávána zaměstnavatelem, osoby samostatně výdělečně činné platí zálohy a každoročně podávají daňové přiznání s vyúčtováním daně z příjmu. Každý plátce daně si může od daně odečíst řadu slev na dani, jako například základní slevu či slevu na manželku. Dividendy a úrokové příjmy jsou zdaněny 15 % srážkovou daní. Daň z příjmu právnických osob je stanovena ve výši 21 %. Od roku 2003 do současnosti dochází k postupnému snižování daňové sazby. Investiční fondy a investiční společnosti podléhají nižší sazbě daně ve výši 5 %. Právnické osoby platí zálohy daně a následující rok podávají daňové přiznání s vyúčtováním daně z příjmů. Každý plátce daně si může vybrat mezi rovnoměrným a zrychleným odpisováním, přičemž doba odpisování se pohybuje mezi třemi a padesáti lety v závislosti na typu majetku. V případě rozsáhlých nových investic lze získat až desetileté daňové prázdniny. V roce 2005 došlo také ke zkrácení dob odpisování u movitého majetku. Byla zrušena zvláštní odečitatelná položka umožňující odečíst 10 % hodnoty investice a byla zavedena nová odečitatelná položka ve výši 100 % výdajů vynaložených na vědu a výzkum. Daní z nemovitostí jsou zatíženy pozemky a budovy. V případě pozemků je základem daně buď výměra pozemku nebo cena pozemku. Sazba daně závisí na způsobu využití pozemku. Pro výpočet daně je rovněž podstatný koeficient, který se odvíjí od umístění pozemku. V případě staveb je základem daně zastavěná plocha, sazba závisí na užití stavby. Roli opět hraje koeficient odvozený od lokalizace stavby. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. Silniční daní jsou zatížena pouze vozidla, která jsou používána nebo určena k podnikání. Vozidla používaná výlučně pro osobní potřeby jsou od daně osvobozeny. Sazby 10

11 daně jsou stanoveny jako pevně dané roční částky. V případě osobních vozidel závisí výše daně na zdvihovém objemu motoru vozidla, zatímco v případě nákladních vozidel na počtu náprav a celkové hmotnosti. Zákon stanoví také zvláštní poplatek za užívání dálnic, který jsou povinna platit všechna vozidla užívající dálnice bez ohledu na to, zda jsou tato vozidla užívaná pro účely podnikání nebo pro osobní potřebu. Sazby dědické a darovací daně se pohybují od 1 do 40 % a jejich výše je stanovena v závislosti na vztahu mezi zůstavitelem/dárcem a nabyvatelem (dědicem nebo obdarovaným). Dědictví mezi dětmi a rodiči dani nepodléhají. Sazba daně z převodu nemovitostí je stanovena ve výši 3 %. Daňovým základem je buď cena nemovitosti zjištěná na základě posudku nebo skutečná prodejní cena a to ta vyšší z těchto dvou cen. Daň platí převodce (prodávající). Zákony stanoví také řadu správních a místních poplatků, Nepřímé daně Daň z přidané hodnoty je harmonizována s příslušnými předpisy Evropské unie. Podléhá jí naprostá většina zdanitelného plnění v České republice i zboží z dovozu. Základní sazba daně je stanovena ve výši 19 % a snížená sazba je stanovena ve výši 9 %. Většina zboží a služeb podléhá základní sazbě daně. Do snížené sazby jsou zařazeny např. potraviny, léky, tiskoviny, pravidelná osobní doprava, pohřební služby, vodné a stočné, kulturní činnosti, ubytovací služby, stavební práce pro účely bydlení a pro sociální výstavbu a dodávky tepla. Povinnost registrace je stanovena osobám, jejich roční obrat přesáhl 1 miliony Kč. Daň je placena měsíčně nebo čtvrtletně v závislosti na výši obratu plátce daně. Finanční služby jsou od daně osvobozeny. Vyvážené zboží je od daně z přidané hodnoty osvobozeno s tím, že vývozce má nárok na uplatnění daně na vstupu. Od roku 2005 není daň z dováženého zboží vybírána prostřednictvím celní správy do 10 dní po dovozu, ale je až součástí daňových přiznání, která se podávají 25. den po skončení zdaňovacího období. Tím se pro podnikatele významně snížila finanční náročnost importu do ČR. Rovněž spotřební daně jsou harmonizovány s příslušnými směrnicemi. Spotřebním daním podléhají minerální oleje, líh, pivo, víno a tabákové výrobky. Daně jsou stanoveny pevnými sazbami (s výjimkou cigaret, kde jsou tvořeny kombinací pevné sazby a procentuální částky z konečné maloobchodní ceny). Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Daň se stává splatnou, když je zboží uvedeno do volného daňového oběhu, tj. když opustí registrovaný daňový sklad. Daň je splatná do 40. dne po skončení příslušného 11

12 zdaňovacího období, pokud není stanoveno jinak. Spotřební daň z tabákových výrobků je placena prostřednictvím tabákových nálepek. Graf 2 Celostátní hrubý výnos DPH v letech (v mld. Kč) Pramen: MFČR Cla jsou regulována celním kodexem EU, sazby jsou stanoveny společným celním sazebníkem. Ostatní nepřímé daně zahrnují například poplatky za znečištění vzduchu či vody a poplatky za odpad. Podmínky zdanění, předmět daně, daňové sazby, podmínky osvobození od daní, okruh daňových subjektů podléhajících daňové povinnosti, vymezení zdaňovacích období a další práva a povinnosti představující tzv. hmotně-právní úpravu jsou zakotveny pro konkrétní daně v jednotlivých daňových zákonech přijímaných od roku Předpisem, který stanoví procesní práva a povinnosti daňových subjektů i procesní postupy pro daňové řízení, tzv. procesně-právní úpravou je zákon č. 337/92 Sb. O správě daní a poplatků. Odborná veřejnost a taktéž soudní judikatura tzv. správního soudnictví tomuto zákonu přiřkla neoficiální název daňový řád. V této normě je upraven kromě obecných ustanovení společných pro daňové řízení také proces vyměřování daní, proces placení daní, 12

13 proces odvolacího řízení a řízení o mimořádných opravných prostředcích, proces vymáhání daní. 9 Mezi další obecné právní předpisy upravující oblast daní lze zařadit: - zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vzpp )., - zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, vzpp., - zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), vzpp., - zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, vzpp., - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, vzpp., - zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, vzpp., - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, vzpp. 2 Správa daně a řízení o daních 2.1 Správa daně Správou daně se dle 1, odst. 2 zákona č. 337/92 Sb. o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP) rozumí právo provádět opatření nezbytná ke správnému a úplnému zjištění, určení a splnění daňových povinností, především právo vyhledávat daňové subjekty, vyměřit daně, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo provádět kontrolu jejich splnění v určené výši a době. Správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech daňové správy a disponuje v tomto rozsahu i způsobilostí procesní. Rozsah věcné působnosti ZSDP je volen tak, aby zahrnoval správu veškerých příjmů státního rozpočtu ČR, rozpočtu obcí, rozpočtů okresních úřadů a státních fondů ČR, které mají charakter daňových příjmů. Těmito daňovými příjmy jsou: - daně, - poplatky, - odvody, 9 VEJVODOVÁ, H. Právo I Finanční právo. Brno: CERM, 2008, s

14 - zálohy na tyto příjmy, - odvody za porušení rozpočtové kázně. Výše uvedené příjmy zákon o správě daní a poplatků zahrnuje pod pojem daně (jedná se o tzv. legislativní zkratku). Rozsah osobní působnosti (tj. okruh subjektů, na které se zákon vztahuje) zákona o správě daní a poplatků je upraven tak, že dle tohoto zákona postupují: - územní finanční orgány (tedy finanční úřady a finanční ředitelství) a ostatní správní i jiné orgány ČR, jakož i orgány obcí v ČR věcně příslušné dle speciálních zákonů k daňové správě, - daňové subjekty, - třetí osoby určené v zákoně o správě daní a poplatků (např. svědek, osoba přezvědná, apod.). Z hlediska místní (prostorové) a časové působnosti ZSDP se použije na území ČR a je účinný od Pro účely správy daní se používají ještě některé speciální předpisy upravující konkrétní daně, ke kterým patří zejména: - zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí, vzpp - zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, vzpp - zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, vzpp - zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, vzpp - zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, vzpp. 2.2 Řízení o daních Základní zásady daňového řízení jsou významným prostředkem ke správné aplikaci a interpretaci ostatních ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Jsou závaznými interpretačními pravidly, ze kterých vychází ostatní ustanovení zákona o správě daní a poplatků. Základní zásady vyjadřují tedy hlavní postupy nezbytné pro dosažení cíle daňového řízení, tj. stanovení a vybírání daně tak, aby nedošlo ke zkrácení daňových příjmů. Cíl řízení o 10 DUBŠEKOVÁ, L. Správa daní a daňové řízení. Brno: Zdeněk Novotný, 2005, s

15 daních vyjadřuje snahu státu, aby do státního rozpočtu nebylo odvedeno méně než ukládá současná daňová legislativa. Optimalizace daňové povinnosti je ponechána na daňovém subjektu. Správce daně má za úkol dosáhnout toho, aby se státu dostalo, co jeho jest, samozřejmě za podmínky, že bude postupovat v souladu s obecně závaznými právními předpisy Zásady daňového řízení Základní zásady daňového řízení jsou následující 11 : Zásada zákonitosti Při daňové správě působí správci daně v řízení o daních v souladu se zákony a ostatními obecně závaznými právními předpisy, ochraňují státní zájmy a přitom dbají na zachování práv a právem ochraňovaných zájmů daňových subjektů a jiných osob zúčastněných na řízení o daních. Pojem právně chráněné zájmy zahrnuje široké spektrum práv obsažených jak v daňových zákonech, tak v ústavě, občanském zákoníku, obchodním zákoníku, zákoníku práce a dalších zákonech. Nejedná se tedy o všechny zájmy, ale pouze o zájmy právem výslovně chráněné. Ze znění zákona o správě daní a poplatků dále vyplývá, že správci pouze dbají na zachování práv a právem chráněných zájmů, ale jejich ochrana je věcí daňových subjektů. Nelze tedy při nečinnosti daňových subjektů vyloučit i oprávněný vznik určité újmy. Správci daně jsou povinni ve smyslu Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) uplatňovat státní moc jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Zásada součinnosti Správci daně v řízení o daních postupují ve spolupráci s daňovými subjekty a při vyžadování provádění jejich povinností v řízení o daních využívají pouze takové nástroje, které daňové subjekty zatěžují co možná nejméně a umožňují přitom ještě uskutečnění cíle řízení o daních, tzn. určení a inkasování daně tak, aby nedošlo ke zkrácení daňových příjmů zákona č. 3337/92 Sb., o správě daní a poplatků; DUBŠEKOVÁ, L. Správa daní a daňové řízení. Brno: Zdeněk Novotný, 2005, s

16 Současně tato zásada umožňuje správci daně, aby si součinnost s daňovým subjektem v potřebném rozsahu vyžádal a případně i vynutil. Pokud daňový subjekt součinnost odmítá, může správce daně postupovat i bez součinnosti s ním. Zásada volného hodnocení důkazů Při procesu rozhodování vyhodnocuje správce daně důkazy dle svojí úvahy, a to jeden důkaz po druhém a veškeré důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom se bere v úvahu vše, co v řízení o daních vyšlo napovrch. Zásada volného hodnocení důkazů vyjadřuje systematický a komplexní přístup správce daně při hodnocení důkazů podle své úvahy a je podrobně rozvedena zejména v 31 zákona o správě daní a poplatků. Jde přitom o velmi složitý proces, ve kterém záleží především na znalostech a zkušenostech pověřených pracovníků správce daně. Zásada neveřejnosti Danové řízení je vždy neveřejné. Daňového řízení se tudíž mohou účastnit jen ty osoby, o kterých tak stanoví zákon. Patří mezi ně pověření pracovníci správce daně, daňové subjekty a třetí osoby. Zásada neveřejnosti je podmínkou účinného uplatňování zásady o povinnosti zachování mlčenlivosti. Jejím smyslem je zejména ochrana daňových subjektů, neboť v daňovém řízení jsou zkoumány skutečnosti týkající se osobních poměrů daňových subjektů. Zásada zachování mlčenlivost Veškeré osoby, kromě daňových subjektu v řízení o daních o jejich daňové povinnosti, které byly jakkoliv přítomny na řízení o daních, mají povinnost zachovávat mlčenlivost o všem, co se v daňovém řízení anebo v souvislosti s ním dozvěděly. Této povinnosti mohou být tyto osoby zbaveny pouze za podmínek určených zákonem o správě daní a poplatků. Zásada zachování mlčenlivost je podrobně rozvedena v 24 zákona o správě daní a poplatků, kde jsou také stanoveny jednotlivé případy průlomu mlčenlivosti pro pracovníky správce daně. Kromě zákonného zproštění mlčenlivosti může pracovníky správce daně a třetí osoby zprostit mlčenlivosti daňový subjekt, a to pouze písemně, s uvedením rozsahu a účelu. S poručením zásady zachování mlčenlivosti je spojena možnost uložení pokuty až do výše ,- ( 25). Uložením pokuty nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů o náhradě škody. V závažnějších případech může jít i o trestný čin. 16

17 Zásada oficiality Správce daně má povinnost zahájit řízení o daních i z vlastního podnětu pokaždé, když dojde ke splnění zákonných podmínek pro vznik či existenci daňové pohledávky, a to platí i v případech, kdy daňový subjekt nesplnil v tom směru buď vůbec či řádně svoje povinnosti Jde o uplatnění vyhledávacího principu, který umožňuje správci daně dosáhnout cíle řízení i bez povinné součinnosti daňového subjektu. Zásada skutečného obsahu právního úkonu Při uplatňování daňových zákonů v řízení o daních se uvažuje vždy reálný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro určení či inkasování daně, pokud je zastřen formálně právním stavem a odlišuje se od něho. Smlouvy, jejichž obsah je v rozporu s jejich formálním označením, budou v daňovém řízení posuzovány podle jejich skutečného obsahu. Např. simulovaná smlouva majetkových převodů (prodej místo daru) nebo obchodní smlouva na služby místo pracovního poměru. Zásada rovnosti Veškeré daňové subjekty mají v řízení o daních před správcem daně identické povinnosti a procesní práva. Je zde rovněž obsažena zásada dispoziční, která představuje realizaci pojetí, podle kterého určité úkony v daňovém řízení závisejí pouze na vůli daňových subjektů, např. podání odvolání. Zásada spolupráce Povinností i právem veškerých daňových subjektů je kooperovat se správcem daně v procesu správného určování a inkasování daně. Mají přitom povinnost dodržovat zákony i další obecně závazné právní předpisy. Jak již bylo uvedeno výše, daňové řízení vede správce daně, tj. orán mající kompetenci k výkonu správy daní a osobě se daňového řízení zúčastňují pověření pracovníci správce daně, daňové subjekty a třetí osoby. Správce daně je subjektem oprávněným a daňové subjekty a třetí osoby jsou subjekty zavázanými. Před správce daně se jedná v úředním jazyce, kterým je čeština nebo slovenština. V těchto jazycích se předkládají všechna písemná podání. Listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků, pokud od něho správce daně neupustí. 17

18 Správce daně může při ústním jednání připustit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků, pokud si jej na své náklady obstará daňový subjekt. 3 Organizace správy daně v ČR Daňová správu v České republice tvoří následující vládní úřady: - ministerstvo financí (MF), - finanční ředitelství (FŘ) a, - finanční úřady (FÚ). Finanční ředitelství a finanční úřady společně přitom představují územní finanční orgány (dále jen ÚFO ). Postavení a pravomoci orgánů daňové správy jsou vymezeny zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. 3.1 Ministerstvo financí Ministerstvo financí představuje ústřední orgán státní správy pro státní rozpočet, státní závěrečný účet a státní pokladnu České republiky, finanční trh, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, finanční kontrolu, účetnictví, audit a daňové poradenství, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, pro tomboly, loterie a jiné podobné hry, hospodaření s majetkem státu, privatizaci majetku státu, pro věci pojišťoven, penzijních fondů, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti - a to jakožto správní úřad s působností na celém území státu. Postavení Ministerstva financí a jeho pravomoci upravuje zejména: - Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, - zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, který upravuje především liniové řídící relace v daňové správě. Liniovými řídícími 18

19 relacemi se zde rozumí tok informací od vedoucích pracovníků k podřízeným (tj. příkazy) a od podřízených k nadřízeným (tj. odpovědnost). Problematika daní představuje jenom jednu část kompetencí Ministerstva financí. Tento úřad se v této oblasti především: - zabývá vytvářením návrhů zákonů a dalších právních předpisů v daňové oblasti. Jedná se přitom zejména o hmotně-právní předpisy upravující jednotlivé dílčí typy daní i o procesně-právní modifikace daňové správy, - uskutečňuje pro daňovou oblast činnosti týkající se zajišťování internacionálních dohod, rozvoje internacionálních kontaktů a internacionální kooperace, - zajišťuje řízení daňové správy a v intencích stanovených zákonem o správě daní a poplatků participuje na jejím působení, - zajišťuje řízení finančního ředitelství i finančních úřadů, - analyzuje závěry finančních ředitelství vystavených v rámci správních řízení, - ve speciálních případech uskutečňuje činnosti, které za jiných okolností spadají do kompetencí územních finančních orgánů - či může na uskutečňování daných úkonů participovat, - ve speciálních případech má možnost delegovat jiný než místně příslušný územní finančních orgán zajišťováním správy určitých daní, přestupkovým řízením či uskutečňováním jiných působností, - má možnost delegovat územní finanční orgán vedením jednání v záležitostech internacionální pomoci ve vztahu k daňové správě a v záležitostech internacionální pomoci při vymáhání daných peněžních pohledávek v souladu se zákonem č. 191/2004 Sb. a zákonem č. 253/2000 Sb. Ministerstvo financí při rozhodování podle zákona o správě daní a poplatků vystupuje jako správce daně. Ministerstvo financí je ústřední orgán státní správy a není územním finančním orgánem. Komplexní daňová agenda Ministerstva financí je v současné době soustředěna v rámci sekce 05. Sekci 05 vede náměstek ministra financí a tato sekce je tvořena: - odbory přímo podřízené náměstkovi ministra financí tyto odbory uskutečňují především činnost legislativního charakteru a činnost v rámci celní a daňové politiky. Jde o: Odbor 15 zabývající se legislativou daní z příjmu, Odbor 18 který řeší 19

20 problematiku legislativy nepřímých daní, Odbor 25 zabývající se celní a daňovou politikou, Odbor 26 který řeší problematiku legislativy majetkových daní a poplatků, Odbor 28 řešící problematiku auditu a účetnictví. - Ústřední finanční a daňové ředitelství, jehož vedení představuje vrchní ředitel, který je podřízený náměstkovi ministra. Ústřední finanční a daňové ředitelství součástí ministerstva financí, jde se o skupinu odborů, které se zabývají řízením daňové správy, v intencích stanovených zákonem o správě daní a poplatků participuje na jejím působení a zabývá se řízením finančního ředitelství. Ústřední finanční a daňové ředitelství je tvořeno: Odborem 39 zabývajícím se metodikou a výkonem daní z příjmů, Odborem 43 řešícím problematiku metodiky daňové správy, Odborem 47 zabývajícím se rozvojem informačních schémat správy daně, Odborem 48 řešícím problematiku managementu a ekonomiky územních peněžních orgánů, Odborem 49 zabývajícím se problematikou metodiky a výkonu daně z přidané hodnoty a daní majetkových, - finanční ředitelství a finanční úřady - tedy územní finanční orgány - tyto byly vytvořeny zákonem o územních finančních orgánech s účinností od roku Zákon o územních finančních orgánech určuje jejich postavení, působnost (územní i věcnou) a řídící relace uvnitř správy daně. Zákonem č. 21í/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s účinností od jsou správní úřady státu organizačními složkami státu a nejsou právnickou osobou. Finanční ředitelství, která byla do rozpočtovými organizacemi, tak ztratila právní subjektivitu. Finanční úřady a finanční ředitelství jsou správními úřady, které sice nemají právní subjektivitu, ale jsou oprávněny vydávat rozhodnutí v daňovém řízení. Jako správci daně mají způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu mají i procesní způsobilost. 3.2 Finanční ředitelství Finanční ředitelství jsou zřizována na základě zákona č. 531/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů a jejich územní působnost je určována také přílohou tohoto zákona. 20