Formál ál í n vzdě d lávání d osp lých: Koncepce a praxe v Evropě

Transkript

1 BG Formální vzdělávání á dospělých: Koncepce a praxe v Evropě Evropská komise

2

3 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě

4 Tento dokument vydala Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA P9 Eurydice). Publikace vyšla tiskem v jazyce anglickém (Adults in Formal Education: Policies and Practice in Europe), francouzském (L'éducation formelle des adultes en Europe: politiques et mise en œuvre) a německém (Formelle Erwachsenenbildung: Massnahmen und Praktiken in Europa). ISBN doi: /57854 Publikace je k dispozici také na internetu ( Konečné znění textu: únor Education, Audiovisual and Culture Executive Agency, Ústav pro informace ve vzdělávání, Obsah publikace může být částečně reprodukován, s výjimkou reprodukce pro komerční účely. Výňatku musí předcházet úplný odkaz na Eurydice, informační síť o vzdělávání v Evropě s datem vydání publikace. Žádosti o povolení reprodukovat celou publikaci je třeba adresovat EACEA P9 Eurydice. Education, Audiovisual and Culture Executive Agency P9 Eurydice Avenue du Bourget 1 (BOU2) B-1140 Brussels Tel Fax eacea-eurydice@ec.europa.eu Website:

5 PŘEDMLUVA Během posledního desetiletí se celoživotní vzdělávání stalo ústředním tématem evropské politiky spolupráce v oblasti vzdělávání a odborné přírpavy. Vzdělávání dospělých je v tomto programu považováno za důležitou součást celoživotního vzdělávání. Poskytovat dospělým příležitosti ke vzdělávání je nezbytně nutné nejen proto, aby našli své osobní uplatnění na trhu práce, ale rovněž z důvodu zajištění rozvoje ekonomiky i celé společnosti. Investice do vzdělávání dospělých se vrací ve zvýšené angažovanosti občanů v životě společnosti, v jejich lepším zdravotním stavu a pocitu životní pohody. Mezi osobní a společenské přínosy vzdělávání dospělých pak patří lepší zaměstnatelnost a možnosti získat kvalitní zaměstnání. Téměř před deseti lety si členské státy Evropské unie stanovily pět cílů či referenčních úrovní (tzv. benchmarks ) v oblasti vzdělávání a odborné přípravy. Jedním z nich byla dohoda, že do roku 2010 by se mělo průměru nejméně 12,5 % dospělé populace účastnit celoživotního vzdělávání. V roce 2009 souhlasily členské státy s navýšením této referenční úrovně, a to na 15 % do roku 2020, jakožto součást plnění strategického rámce pro spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy ('ET 2020') ( 1 ). S podporou Evropské komise nyní členské státy společně pracují na dosažení vytyčených cílů. Sdělení Evropské komise Na vzdělávání není nikdy pozdě (It is never too late to learn, Evropská komise, 2006) vyzdvihlo zásadní přínos, jaký má vzdělávání dospělých vzhledem ke konkurenceschopnosti, zaměstnanosti a sociálnímu začleňování. Po tomto sdělení byl přijat Akční plán vzdělávání dospělých (Action Plan on Adult Learning) K učení je vždy vhodná doba (It is always a good time to learn, Evropská komise, 2007) jenž vytyčil pět hlavních bodů, na něž by se měly praktiky a postupy v oblasti vzdělávání a odborné přípravy dospělých zaměřovat: analyzovat dopad, jaký měly reformy realizované v různých oblastech vzdělávání a odborné přípravy na vzdělávání dospělých zlepšit kvalitu poskytování programů v sektoru vzdělávání dospělých; dát dospělým více možností, jež by jim dovolily postoupit tzv. o stupeň výše, tj.dosáhnout kvalifikace alespoň o jednu úroveň vyšší než doposud; ( 1 ) Rada Evropské unie, Závěry Rady o strategickém rámci evropské spolupráce ve vzdělávání a odborné přípravě (ET 2020), OJ C 119/2,

6 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě urychlit proces posuzování dovedností a schopností a dále ověřování a uznávání výsledků vzdělávání; urychlit proces posuzování dovedností a schopností a dále ověřování a uznávání výsledků vzdělávání; zlepšit monitorování sektoru vzdělávání dospělých. Akční plán vzdělávání dospělých probíhal do konce roku 2010 a Komise má v úmyslu v průběhu roku 2011 navrhnout nový akční plán. Nastala proto vhodná doba zhodnotit průběh původního Akčního plánu a jeho priority a analyzovat, jak jednotlivé členské země přistoupily k řešení vytyčených úkolů. V této souvislosti je mi proto potěšením představit zprávu Eurydice, jež byla připravena s cílem přímo reagovat na zmíněný Akční plán vzdělávání dospělých, zvláště pak jeho cíle spočívajícího v poskytování možností dospělým občanům postoupit o stupeň výše a zlepšit si dosažené vzdělání. Zpráva se věnuje nejen příležitostem dosáhnout formálních kvalifikací určeným nízce kvalifikovaným dospělým, ale zabývá se rovněž koncepcemi a opatřeními, které byly přijaty s cílem zvýšit participaci na vysokoškolském vzdělávání. Všechny zmíněné aspekty ilustruje řada konkrétních příkladů. Jsem přesvědčena, že tato zpráva přinesla cenné zhodnocení iniciativ a opatření, jež byla v oblasti vzdělávání a odborné přípravy dospělých realizována. Věřím, že zaujme odpovědné osoby, které rozhodují o vzdělávací politice, odborníky z praxe a zároveň i všechny ty, které zajímá efektivní přístup ke vzdělávání dospělých. Androulla Vassiliou Komisařka pro vzdělávání, kulturu, mnohojazyčnost a mládež 4

7 OBSAH PŘEDMLUVA 3 OBSAH 5 ÚVOD 7 KAPITOLA 1: VZDĚLÁVÁNÍ A ODBORNÁ PŘÍPRAVA DOSPĚLÝCH: REFERENČNÍ UKAZATELE Úroveň dosaženého vzdělání dospělé populace v Evropě Účast dospělých v celoživotním vzdělávání Účast dospělých ve formálním vzdělávání a odborné přípravě 12 KAPITOLA 2: VYMEZENÍ POJMU FORMÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A ODBORNÁ PŘÍPRAVA DOSPĚLÝCH Definice formálního, neformálního a informálního učení Formální vzdělávání v rámci Šetření o vzdělávání dospělých 19 KAPITOLA 3: DOSPĚLÍ STUDENTI A KVALIFIKACE DO ÚROVNĚ STŘEDNÍHO VZDĚLÁNÍ Organizační struktura a hlavní způsoby poskytování programů druhé šance Programy poskytované do úrovně nižšího sekundárního vzdělání Programy na úrovni středního vzdělávání Rámcové programy pokrývající různé úrovně a typy vzdělání Institucionální uspořádání Přizpůsobení formálního vzdělávání a odborné přípravy potřebám dospělých studentů Modularizace programů a zvyšování flexibility vzdělávacích cest Uznávání a validace předchozího neformálního a informálního učení Otevřené a distanční učení Učitelé a lektoři 41 KAPITOLA 4: DOSPĚLÍ STUDUJÍCÍ VE VYSOKOŠKOLSKÉM VZDĚLÁVÁNÍ Koncepce, strategie a opatření směřované k povzbuzení participace dospělých studentů v oblasti vysokoškolského vzdělávání Uznávání a validace předchozího neformálního a informálního učení Legislativní rámec a validace neformálního a informálního učení v oblasti vysokoškolského vzdělávání Přístup k vysokoškolskému vzdělávání založený na uznávání a validaci předchozího učení Postup ve vysokoškolském vzdělávání na základě uznávání a validace předchozího učení Přípravné programy pro netradiční uchazeče o vysokoškolské studium Alternativní formy studia na vysokých školách Jak rozumět terminologii Účast studentů v jiné než denní formě vysokoškolského studia Iniciativy na národní úrovni pro podporu alternativních forem vysokoškolského studia 55 5

8 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě KAPITOLA 5: FINANCOVÁNÍ FORMÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH A PODPORA STUDUJÍCÍCH Zdroje financování formálního vzdělávání dospělých Financování z veřejných zdrojů Poplatky za studium placené studenty Financování studia zaměstnavatelem Finanční podpora studentům a studijní volno Přímá finanční pomoc Daňové pobídky Studijní volno Speciální podpora pro nezaměstnané studenty 68 ZÁVĚR 71 BIBLIOGRAFIE 75 GLOSÁŘ 79 SEZNAM OBRÁZKŮ 81 PODĚKOVÁNÍ 83 6

9 ÚVOD Tato zpráva byla připravována s cílem reagovat na Akční plán vzdělávání dospělých (Action Plan on Adult Learning) K učení je vždy vhodná doba (It is always a good time to learn, Evropská komise, 2007) a konkrétně na definovaný cíl tohoto plánu rozšířit příležitosti pro dospělé při dosahování vyšší kvalifikace (přesněji, kvalifikace alespoň o jednu úrovneň výšší než jakou měli předtím). Následující dokument se tak zaměřuje na analýzu způsobů, jak poskytnout dospělým příležitost dokončit základní vzdělání nebo dosáhnout středoškolské kvalifikace, a stejně tak se věnuje různým opatřením přispívajícím k dostupnosti vysokoškolského vzdělávání pro dospělé, kteří se opětovně vracejí do systému formálního vzdělávání. Obsah zprávy Dokument zahrnuje analýzu statistických údajů týkajících se úrovně dosaženého vzdělání obyvatel Evropy a účasti dospělých ve vzdělávání a odborné přípravě. Objasňuje také pojem formálního vzdělávání a odborné přípravy dospělých. Hlavní součást zprávy pak tvoří srovnávací přehled koncepcí a opatření v jednotlivých evropských zemích určených k podpoře zvyšování kvalifikace dospělých občanů. Z důvodu lepších možností porovnání situace v jednotlivých evropských zemích se zpráva nezabývá všemi programy formálního vzdělávání a/nebo kvalifikacemi určenými pro dospělé studenty, jež státy nabízejí. Místo toho se zaměřuje zejména na programy vedoucí k získání národně uznávaných kvalifikací, zejména těch, které jsou tradičně spojeny s počátečním vzděláváním a odbornou přípravou, a zkoumá, jak lze tyto kvalifikace získat v pozdějším věku. Pokud je to důležité, zpráva odkazuje rovněž na ostatní kvalifikace uznávané na národní úrovni. Vedle programů formálního vzdělávání a odborné přípravy jako takových zkoumá zpráva i rozsah, v jakém státy uznávají výsledky neformálního a informálního učení, a způsoby využití těchto výsledků vzhledem k ukončení formálního stupně vzdělání či kvalifikace. Uspořádání textu Zpráva je rozdělena do pěti kapitol. Kapitola 1 uvádí soubor indikátorů vzdělávání dospělých, které určují kontext pro další analýzu příležitostí formálního učení dospělých v Evropě. Obsahuje údaje o rozvoji lidských zdrojů v Evropě a o účasti dospělých v procesu celoživotního učení, přitom klade zvláštní důraz na formální vzdělávání a odbornou přípravu. Kapitola 2 se zabývá teoretickými východisky pojmu formálního vzdělávání dospělých. Analyzuje a srovnává rozdílné definice formálního, neformálního a informálního učení, jež se používají ve vzdělávací politice evropských zemí, a zejména se věnuje pojetí formálního vzdělávání dospělých v rámci Šetření o vzdělávání dospělých (Adult Education Survey AES). Kapitola 3 mapuje programy pro dospělé studenty vedoucí k získání kvalifikací, jež mohou být vzhledem k předpokládanému postupu studenta považovány za rovnocenné kvalifikacím získaným v hlavním vzdělávacím proudu, a to až do úrovně středního vzdělávání. Zkoumá, jak se tyto programy «druhé šance» organizují a přizpůsobují potřebám dospělých studentů. Kapitola 4 popisuje opatření, jež mohou zlepšit zapojení dospělých do procesu vysokoškolského vzdělávání. Představuje programy, jež jsou zaměřené výhradně na dospělé studenty, a opatření, která mají zlepšit dostupnost vysokoškolského vzdělávání pro tzv. netradiční studenty, včetně dospělých občanů. 7

10 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě Konečně, kapitola 5 nabízi informace o způsobech financování formálního vzdělávání a odborné přípravy dospělých studentů a uvádí přehled různých typů podpor, jež mohou usnadnit zapojení dospělých občanů do formálního vzdělávání. Kapitoly 3, 4 a 5 obsahují celou řadu konkrétních příkladů ilustrujících všeobecná tvrzení v textu a poskytujících podrobnější informace o množství programů, opatření a konkrétních kroků, jež v současnosti probíhají v celé Evropě. Tyto příklady jsou odlišeny od hlavního textu jiným typem písma. Metodika Dokument vychází převážně z informací shromážděných sítí Eurydice a získaných z její databáze Eurybase ( 2 ). To platí zejména o kapitolách 3, 4 a 5 této zprávy. V některých konkrétních případech byly informace z databáze Eurybase doplněny údaji z jiných zdrojů. Mezi tyto zdroje patří soubory dat sebraných v rámci studií Eurydice Higher Education in Europe 2009: Developments in the Bologna Process (Vysoké školství v Evropě 2009: Vývoj rámci boloňského procesu, Eurydice, 2009) a The Modernisation of Higher Education (Modernizace vysokého školství, Eurydice, připravované vydání), stejně jako popisy národních systémů odborného vzdělávání vytvořené v síti Cedefop ReferNet ( 3 ). Kapitola 1 této zprávy vychází z dat Eurostatu, z Průzkumu pracovních sil v EU (EU Labour Force Survey, EU LFS) a z Šetření o vzdělávání dospělých (Adult Education Survey, AES)). Zatímco klasifikace ISCED 97 tvoří hlavní referenční bod pro zmíněnou komparativní analýzu, dokument odkazuje rovněž na vývoj spojený s Evropským rámcem kvalifikací (EQF) a s jednotlivými Národními soustavami kvalifikací (NQFs). Ve druhém případě jde zejména o země, které již Národní soustavu kvalifikací oficiálně přijaly ( 4 ). Příprava a vypracování zprávy byly koordinovány oddělením Eurydice při Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA). První verze textu byla předložena jednotlivým národním oddělením Eurydice k připomínkám a ověření. Zpráva odráží situaci k listopadu Všichni, kdo přispěli k této zprávě, jsou uvedeni na konci dokumentu a je jim vysloveno poděkování. ( 2 ) ( 3 ) ( 4 ) Do května 2010 byly národní kvalifikační poustavy zavedeny ve Vlámském společenství Belgie, v Estonsku, Francii, Irsku, Maltě, Portugalsku a Spojeném království (Cedefop a Evropská komise, 2010). 8

11 KAPITOLA 1: VZDĚLÁVÁNÍ A ODBORNÁ PŘÍPRAVA DOSPĚLÝCH: REFERENČNÍ UKAZATELE Tato kapitola představuje soubor indikátorů, jež vytvářejí širší kontext pro oblast formálního vzdělávání dospělých v Evropě. První část se soustřeďuje na údaje, jež se vztahují k rozvoji lidských zdrojů v Evropě. Druhá uvádí všeobecné údaje o účasti dospělých na celoživotním vzdělávání, zatímco poslední část kapitoly zkoumá data vztahující se k formálnímu vzdělávání a odborné ppřípravě dospělých. Hlavními zdroji dat, z nichž tato kapitola čerpá, jsou Průzkum pracovních sil v EU (EU Labour Force Survey, EU LFS) a Šetření vzdělávání dospělých (Adult Education Survey, AES)) Úroveň dosaženého vzdělání dospělé populace v Evropě Vzdělanost dospělé populace se běžně používá jako ukazatel pro znalosti a dovednosti, jež daná akonomika využívá. Tento indikátor tak shrnuje výši dosaženého formálního vzdělání dospělé populace daného státu. Podle Průzkumu pracovních sil v EU (EU Labour Force Survey, EU LFS) zhruba 70 % dospělých v Evropě ve věku let dosáhlo alespoň středního vzdělání. To znamená, že obyvatelé s nižším dosaženým vzděláním (tzn. pod úrovní středního vzdělání) představují méně než jednu třetinu dospělé populace v Evropě. Toto číslo však stále odpovídá asi 76 milionům dospělých lidí v Evropské unii. Obrázek 1.1: Dospělá populace v Evropě s dosaženým vzděláním nižším než středním (ISCED 3), věk let (%), 2009 EU BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO TR : Zdroj: Eurostat, Průzkum pracovních sil v EU (data získaná v lednu 2011). Porovnáme-li jednotlivé země, můžeme si v celé Evropě všimnout významných rozdílů. V České republice, Německu, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku a Slovensku je podíl dospělých obyvatel, kteří nemají ani střední vzdělání, relativně malý, pohybuje se mezi 9% až 15%. V Maďarsku, Rakousku, Slovinsku, Finsku, Švédsku a Norsku nepřesahuje 20%. Na druhé straně ve Španělsku a Itálii dospělí, kteří nedosáhli středního vzdělání, představují téměř 50% populace ve věku let a v Maltě, Portugalsku a Turecku je to kolem 70%. Dostupné údaje z EU LFS také naznačují, že mladí lidé mají na rozdíl od starších mnohem častěji přinejmenším střední vzdělání: podíl těch, kteří získali alespoň střední vzdělání je o téměř 9

12 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě 20 procentních bodů vyšší ve věkové skupině let, než ve skupině let. Je důležité také zmínit, že do kategorie obyvatel s relativně nižším dosaženým vzděláním patří především lidé, kteří opustili počáteční vzdělávání ještě před uokončením základní školy. Do skupiny lidí s touto velmi nízkou úrovní vzdělání patří asi 8 % dospělých v Evropské unii, což představuje cca 23 milionů obyvatel. V České republice, Dánsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Rakousku Polsku Slovinsku, Slovensku, Spojeném království a Islandu podíl dospělé populace, která nedosáhla ani základního vzdělání, nepřesahuje 2 %. V Bulharsku, Německu, Rumunsku a Švédsku je stále relativně malý, mezi 3 % a 5 %. Řecko, Španělsko, Malta, Portugalsko a Turecko se nachází na druhém konci tohoto spektra. V prvních třech jmenovaných zemích ti, kteří nedokončili základní vzdělání, představují něco mezi 20 % a 25 % dospělé populace, zatímco v Portugalsku je to o něco více než 50 % a v Turecku kolem 62 % ve věkové kategorii let. Obrázek 1.2: Dospělá populace v Evropě s dosaženým vzděláním nižším než základním (ISCED 2), věk let (%), 2009 EU-27 BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO TR : : 62.3 Zdroj: Eurostat, Průzkum pracovních sil v EU (data získaná v říjnu 2010) Účast dospělých v celoživotním vzdělávání Data, která umožňují hodnotit účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě, poskytují na evropské úrovni tři průzkumy: Průzkum pracovních sil v EU (EU LFS), Šetření o vzdělávání dospělých (Adult Education Survey, AES) a Pokračující průzkum odborného vzdělávání (Continuing Vocational Training Survey, CVTS). Zatímco poslední průzkum se soustřeďuje výhradně na odborné vzdělávání a přípravu, první dva poskytuji všeobecnější údaje o účasti dospělých na celoživotním vzdělávání. Evropský průzkum pracovních sil představuje zdroj dat pro indikátor referenční úrovně EU (benchmark) týkající se účasti dospělých v celoživotního učení. Tato referenční úroveň je stanovena na 15% a má být dosažena do roku 2020 ( 5 ). Podle výsledků průzkumu provedeného v roce 2009 se během čtyř týdnů před datem konání průzkumu téměř 10 % dospělé populace v Evropě účastnilo nějaké z forem formálního či neformálního vzdělávání čiodborné přípravy. Situace v jednotlivých zemí ukazuje, že severské země, Nizozemí a Spojené království již stanoveného evropského cíle na rok 2020 dosáhly, a Rakousko a Slovinsko se k němu blíží. Naproti tomu v Bulharsku a Rumunsku účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě zdaleka ( 5 ) Rada Evropské Unie, Závěry Rady o strategickém rámci pro evropskou spolupráci v oblasti vzdělávání a odborné přípravy (ET 2020), OJ C 119/2,

13 Kapitola 1: Vzdělávání a odborná př íprava dospělých: Referenč ní ukazatele nedosahuje stanovené referenční úrovně (účastní se zde méně než 2 % dospělých) a v Řecku, Maďarsku, Slovensku a Turecku je situace obdobná (účastní se méně než 4 %). Obrázek 1.3: Účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě čtyři týdny před datem dotazování (EU LFS), věk let (%), 2009 EU BE BG CZ DK DE EE IE EL ES FR IT CY LV LT LU HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK IS LI NO TR : Zdroj: Eurostat, Průzkum pracovních sil v EU (data získaná v lednu 2011). Vysvětlivka Tento indikátor zahrnuje účast na formálním i neformálním vzdělávání či odborné přípravě. Šetření o vzdělávání dospělých (AES) je novou součástí statistik EU týkajících se vzdělávání a celoživotního učení, které poprvé proběhne v letech v celé Evropě. Pilotní AES se však již uskutečnilo na dobrovolné bázi mezi lety 2005 a 2008 ve 29 zemích EU, EFTA a kandidátských zemích EU ( 6 ). Na rozdíl od Průzkumu pracovních sil je Šetření o vzdělávání dospělých koncipováno specificky s cílem postihnout míru účasti dospělé populace na vzdělávání a odborné přípravě. Poskytuje také podrobnější informace o učebních aktivitách a programech, jichž se dospělí účastní. Porovnáme-li výsledky Průzkumu pracovních sil s výsledky Šetření o vzdělávání dospělých, mohou nás na první pohled překvapit výrazné rozdíly. Podle Průzkumu pracovních sil se celoživotního vzdělávání účastní méně než 10 % dospělých, zatímco z Šetření o vzdělávání dospělých vyplývá, že na vzdělávání a odborné přípravě participuje zhruba 35 % dospělé evropské populace. Zmíněné rozdílné výsledky obou průzkumů však lze částečně přičíst skutečnosti, že referenční období EU LFS pokrývá pouze čtyři týdny před datem dotazování, zatímco referenční období pro AES pokrývá 12 měsíců. To znamená, že osoby, které se neúčastnily žádné z forem vzdělávání v době čtyř týdnů před konáním průzkumu EU LFS (a je proto na ně nahlíženo jako na «ne-studující»), se mohly zúčastnit vzdělávání či odborné přípravy již dříve, napž. v uplynulých 12 měsících. Jak zdůraznil Rosenbladt (2009), délka referenčního období hraje při zkoumání míry participace v celoživotním učení důležitou roli, protože neformální učební aktivity jsou charakterizovány spíše krátkou dobou trvání a jsou často rozloženy v čase. Podle výsledků Šetření o vzdělávání dospělých jsou zeměmi, které dosahují nejvyšší účasti dospělých na vzdělávání a odborné přípravě, Švedsko (73 %), Finsko (55 %), Norsko (55 %) a Spojené království (49 %). Všechny tyto země mají vellký podíl účasti i podle Průzkumu pracovních sil Ve srovnání s tím Šetření o vzdělávání dospělých ukazuje na relativně nízký podíl účasti dospělých na ( 6 ) Účastnící se země: Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irálie, Lotyšsko, Litva, Malta, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švýcarsko, Turecko a Spojené království. 11

14 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě vzdělávání v Rumunsku (7 %), Maďarsku (9 %), Turecku (14 %) a Řecku (15 %), a toto je potvrzeno podobnými výsledky EU LFS. Obrázek 1.4: Účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě 12 měsíců před datem dotazování (AES), věk let (%), 2007 x Neúčastnili se pilotního průzkumu EU BE BG CZ DK DE EE EL ES FR IT CY LV LT HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO TR Zdroj: Eurostat, Průzkum vzdělávání dospělých (data získaná v lednu 2011). Vysvětlivka Tento indikátor zahrnuje účast dospělých na formálním a neformálním vzdělávání a odborné přípravě. Přestože ve většině zemí jsou míry účasti v celoživotním vzdělávání v průzkumech EU LFS a AES obecně dosti podobné, v některých případech výsledky vykazují značné rozdíly. Tato diskrepance je nejpatrnější v Bulharsku a na Slovensku, kde je, podle průzkumu EU LFS, účast dospělých na vzdělávání a odborné přípravě relativně nízká, zatímco podle šetření AES přesahuje průměr Evropské unie. Tyto odchylky mezi výsledky EU LFS a AES ještě nebyly zcela objasněny Účast dospělých ve formálním vzdělávání a odborné přípravě Výsledky Průzkumu pracovních sil stejně jako Šetření o vzdělávání dospělých ukazují, že poměr dospělých obyvatel, kteří se účastní formálního vzdělávání a odborné přípravy (tj. vzdělávání, jež poskytuje školský systém, univerzity nebo jiné formální vzdělávací a školící instituce, pro podrobnější informace viz. Kapitola 2), je výrazně nižší než poměr těch, kteří se účastní neformálních vzdělávacích aktivit (např. organizovaných a dlouhotrvajících vzdělávacích aktivit, které přesně neodpovídají výše uvedené definici formálního vzdělávání, pro více informací viz Kapitola 2). Podle údajů z Šetření o vzdělávání dospělých dosahuje průměrná účast dospělých na formálním vzdělávání 6 %. V jednotlivých evropských zemích se pak pohybuje od méně než 3 % v Bulharsku, Řecku, Francii, Kypru, Maďarsku a Turecku do více než 10% v Belgii, Dánsku, Finsku, Švédsku a Spojeném království. Nejvyšší míra participace byla zaznamenána ve Spojeném království, kde představuje 15 %. 12

15 Kapitola 1: Vzdělávání a odborná př íprava dospělých: Referenč ní ukazatele V zemích, kde je podíl nekvalifikované dospělé populace relativně vysoký (pro více informací viz podkapitola 1.1), je účast dospělých na formálním vzdělávání nebo odborné přípravě následující: 7 % v Portugalsku, 6 % ve Španělsku, 5 % na Maltě, 4 % v Itálii, 2 % v Řecku a Turecku. Obrázek 1.5: Účast dospělých na formálním a neformálním vzdělávání a odborné přípravě 12 měsíců před datem dotazování (AES), věk let (%), 2007 Formální vzdělávání a odborná příprava x Neúčastnili se pilotního průzkumu Neformální vzdělávání a odborná příprava EU BE BG CZ DK DE EE EL ES FR IT CY LV LT HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO TR Zdroj: Eurostat, Šetření o vzdělávání dospělých (data získaná v lednu 2011). Je také zajímavé, že zatímco ve většině zemí je účast dospělých v neformálním vzdělávání a odborné přípravě nějméně pětkrát vyšší než ve formálních vzdělávacích aktivitách, existují země, kde není tento rozdíl tak výrazný.to platí zejména o Belgii, Maďarsku, Rumunsku a Spojeném království. Věková struktura dospělých účastnících se formálního vzdělávání a odborné přípravy ukazuje, že těchto programů se spíše účastní mladí lidé než starší ročníky. V průměru se v celé Evropské unii účastní formálního vzdělávání 13 % obyvatel ve věku let, zatímco ve věkové skupině let je to pouze 5 % a v kategorii let již jen 2%. Sledujeme-li však situaci v jednotlivých zemích, zjistíme, že v otázce měr účasti na vzdělávání v různých věkových skupinách existují mezi zeměmi významné rozdíly. Ve Finsku je například účast věkové skupiny let relativně vysoká (24 %), avšak ve věku let je jen 9 % a u kategorie pouze 1 %. Ve Spojeném království a v Belgii je situace poněkud odlišná. Ve Spojeném království činí participace 23 % u věkové skupiny let, ale u věkových skupin a let je stále relativně vysoká, u první je to 15 % a u druhé 8 %. Podobná situace existuje v Belgii (22 % pro první, 11 % pro druhou a 7 % pro třetí skupinu). Jak tvrdí Rosennbladt (2009), analýza podle věkových skupin může sloužit jako prostředek k určení těch států, kde je formální vzdělávání omezeno na dětství a období rané dospělosti, a na země, kde naopak činí běžnou součást celoživotního učení. 13

16 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě Obrázek 1.6: Účast dospělých na formálním vzdělávání a odborné přípravě 12 měsíců před datem dotazování podle věku, věk let (%), let let let x Neúčastnili se pilotního průzkumu EU BE BG CZ DK DE EE EL ES FR IT CY LV LT HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO TR Zdroj: Eurostat, Šetření o vzdělávání dospělých (data získaná v lednu 2011). V některých zemích, jež mají relativně vyšší podíl účasti mladých dospělých (25-34 let) na formálním vzdělávání, mohou být tyto údaje zkreslené skutečností, že počáteční vzdělávání a odborná příprava ( 7 ) je zde rozloženo na delší období. V průzkumech tak mohou být mladí lidé účastnící se formálního vzdělávání ve skutečnosti vysokoškolskými studenty, kteří ještě neukončili své počáteční vzdělání, spíše než těmi, kteří se do systému formálního vzdělávání «vrátili». To se může týkat zemí, kde mladí lidé běžně začínají první cyklus terciárního vzdělávání až po dvacátém roce svého věku (např. v Dánsku, Litvě, Finsku a Švédsku Eurydice, 2010)), a zemí, kde účast na terciárním vzdělávání vrcholí ve věku 22 let (Finsko, Švédsko, Island a Norsko Eurydice 2007a) nebo 24 let (Dánsko a Lichtenštejnsko Eurydice, 2007a). Průzkum vzdělávání dospělých tak neumožňuje rozlišit ty osoby, které jsou stále v procesu počátečního vzdělávání, a ty kteří se opět zapojili do systému formálního vzdělávání po určitém časovém období, kdy stáli mimo něj. Pokud jde o údaje týkající se účasti dospělých na formálním vzdělávání podle úrovně nejvyššího dosaženého vzdělání, můžeme si všimnout, že ve všech evropských zemích ti, kteří mají nižší dosažené vzdělání (tzn. ti, kteří dokončili maximálně základní vzdělání), mají nejnižší účast. V průměru se v Evropské unii účastní pouze 2 % dospělých s nedostatečnou kvalifikací na formálním vzdělávání a odborné přípravě, zatímco podíl účasti těch, kteří dosáhli středního vzdělání, je 6 %; v případě osob s terciárním vzděláním pak 12 %. ( 7 ) Počáteční vzdělávání a odborná příprava jsou definovány jako Všeobecné nebo odborné vzdělávání a příprava uskutečňující se v systému počátečního vzdělávání, obvykle před nástupem do práce (Cedefop, 2008). 14

17 Kapitola 1: Vzdělávání a odborná př íprava dospělých: Referenč ní ukazatele Obrázek 1.7: Účast dospělých na formálním vzdělávání a odborné přípravě 12 měsíců před datem dotazování (AES) podle nejvyššího dosaženého vzdělání, věk let (%), 2007 ISCED 0-2 ISCED 3-4 ISCED 5-6 x Neúčastnili se pilotního průzkumu EU BE BG CZ DK DE EE EL ES FR IT CY LV LT : HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO TR : Zdroj: Eurostat, Šetření o vzdělávání dospělých (data získaná v lednu 2011). Analýza podle jednotlivých zemí ukazuje, že v některých evropských státech se účast dospělých s nedostatečnou kvalifikací na formálním vzdělávání pohybuje zřetelně nad průměrem Evropské unie. Například v Norsku je to 6 % a v Belgii, Dánsku, Švédsku a Spojeném království mezi 6 % a 8 %. Zdá se tak, že výše jmenované země jsou relativně více úspěšné v «přilákání» osob s nízkou kvalifikací do programů formálního vzdělávání a odborné přípravy. Nejvice rovnoměrně rozložené míry participace ve všech třech vzdělanostních úrovních má Dánsko. Šetření o vzdělávání dospělých také nabízí zajímavé informace o charakteristikách učebních aktivit, jichž se dospělí účastní. Jednou z těchto charakteristik je počet vyučovacích hodin daného vzdělávacího programu. Podle dostupných údajů jsou formální programy v průměru výrazně delší než neformální učební aktivity: průměrný počet vyučovacích hodin na účastníka formálního vzdělávání je 383, zatímco u neformálního vzdělávání a odborné přípravy je to jen 71 hodin. Na úrovni jednotlivých zemí však můžeme pozorovat dosti významné odchylky. Počet vyučovacích hodin ve formálním vzdělávání je zdaleka nejvyšší v Německu (905 hodin), výrazně nad průměrem EU je také v Bulharsku (609 hodin), Lotyšsku (572 hodin), Portugalsku (543 hodin), Rakousku (532 hodin) nebo Švédsku (515 hodin). Naopak ve Spojeném království trvají formální učební aktivity relativně krátkou dobu : v průměru 121 hodin. To znamená, že průměrná doba trvání formálních učebních aktivit ve Spojeném království je téměř stejná jako průměrná doba trvání neformálních aktivit v Dánsku, Belgii, Španělsku nebo Maďarsku (neformální vzdělávací programy zde trvají v průměru mezi 111 a 121 hodinami). Tyto skutečnosti mohou souviset s některýmí koncepčními rozdíly v pojetí vzdělávání dospělých, které jsou rozvedeny v kap Šetření o vzdělávání dospělých nabízí rovněž podrobné informace o tom, jaké množství peněz na formální vzdělávání vynaloží jeho účastníci. Finanční výlohy zahrnují jak poplatky za registraci a účast ve studiu, tak za studijní materiály. Podle dostupných údajů formální vzdělávání dospělých ve všech evropských zemích vyžaduje vyšší soukromé finanční investice než neformální učební aktivity: ti, kteří se účastní formálního vzdělávání utratili v průměru 603 eur, zatímco průměrná soukromá investice do neformálního vzdělávání činí pouze 145 eur. 15

18 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě je zřejmé, že průměrné náklady na jednoho účastníka formálního vzdělávání se v jednotlivých evropských státech liší. Zatímco dospělí účastníci formálního vzdělávání v Belgii, České republice, Lotyšsku, Nizozemsku, Rumunsku, Finsku, Švédsku a Turecku utratili v průměru 400 eur za studium v uplynulých 12 měsících, studenti v několika dalších evropských zemích uváděli mnohem vyšší soukromé investice (viz obrázek 1.8). Obrázek 1.8: Průměrné náklady na účastníka formálního vzdělávání a přípravy 12 měsíců před datem dotazování (AES), věk let (EUR), 2007 EU BE BG CZ DK DE EE EL ES FR IT CY LV LT : : HU MT NL AT PL PT RO SI SK FI SE UK NO TR Zdroj: Eurostat, Šetření o vzdělávání dospělých (data získaná v lednu 2011). Je však důležité poznamenat, že v zemích, kde jsou soukromé investice účastníků relativně vysoké, jsou určité typy vzdělávacích programů pokrývány z veřejných prostředků a/nebo je některým cílovým skupinám poskytována finanční podpora. Podrobnější informace o financování formálního vzdělávání dospělých a odborné přípravy naleznete v Kapitole 5. 16

19 KAPITOLA 2: VYMEZENÍ POJMU FORMÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A ODBORNÁ PŘÍPRAVA DOSPĚLÝCH Pod «formálním vzděláváním dospělých» se obvykle rozumí vzdělávací aktivity, které vedou k získání diplomů nebo osvědčení odpovídajících těm, jež lze získat ve školském systému. Přestože se na tyto učební aktivity podrobně soustřeďují kapitoly 3 a 4 této zprávy, je důležité zmínit, že termín «formální vzdělávání dospělých» může zahrnovat širší rozsah učebních aktivit. Cílem této kapitoly je teoreticky ukotvit pojem formálního vzdělávání dospělých. Kapitola je rozdělena do dvou částí. První část představuje hlavní definice formálního, neformálního a informálního učení, které se ve vztahu k politice vzdělávání a odborné přípravy v Evropě používají. Druhá část se soustřeďuje na pojetí formálního vzdělávání dospělých v rámci Šetření o vzdělávání dospělých (Adult Education Survey, AES) Definice formálního, neformálního a informálního učení Na evropské úrovni v současnosti existují dvě hlavní terminologické studie, jež pojednávají o formálním, neformálním a informálním učení: dvě vydání glosáře vytvořeného organizací Cedefop (Cedefop, 2004 a 2008) a manuál Klasifikace učebních aktivit (Classification of Learning Activities CLA) připravený Eurostatem (Eurostat, 2006). Definice obsažené ve druhém dokumentu vycházejí z glosáře Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (International Standard Classification of Education ISCED 1997, UNESCO, 1997). Dále existuje glosář vytvořený v rámci iniciativy Evropské komise Studie evropské terminologie ve vzdělávání dospělých pro společné porozumění a monitorování této oblasti (Study on European terminology in adult education for a common understanding and monitoring of the sector NRDC, 2010). Definice formálního, neformálního a informálního učení vycházejí z výše uvedených glosářů Cedefop. Glosář vytvořený organizací Cedefop v roce 2008 obsahuje výběr 100 termínů, které se používají v Evropě v politice vzdělávání a odborné přípravy. Podle tohoto glosáře se formální učení definuje jako: Učení, jež probíhá v organizovaném a strukturovaném prostředí (tzn. ve vzdělávací nebo školící instituci nebo v zaměstnání) a je výslovně vymezeno jako učení (pokud jde o cíle, dobu trvání a zdroje). Formální učení je z hlediska studujícího záměrnou činností. Oobvykle vede k validaci a udělení certifikátu (Cedefop 2008, str. 85). Neformální učení je definováno jako: Učení, které je obsaženo v plánovaných činnostech, jež nejsou výslovně vymezené jako učení (pokud jde o cíle a dobu učení nebo podporu v učení). Neformální učení je z hlediska studujícho záměrnou činností (ibid. p. 93). Informální učení je: Učení, které vyplývá z denní činnosti vztahující se k práci, rodině nebo volnému času. Není organizováno nebo strukturováno, pokud jde o cíle, dobu trvání nebo podporu v učení. Informální učení je ve většině případů z hlediska učícího se neúmyslné (ibid. p. 133). Manuál Eurostatu Klasifikace učebních aktivit (CLA) definuje formální vzdělávání jako: Vzdělávání poskytované v systému škol, vysokých škol, univerzit a jiných formálních vzdělávacích institucí, které tvoří pomyslné vzdělávací stupně («žebřík») denního studia pro děti a mladé lidi, obvykle začínající mezi pátým a sedmým rokem věku a pokračující až do věku 20 až 25 let. V některých zemích jsou na horním stupínku tohoto «žebříčku» organizované programy současně probíhajícího zaměstnání na částečný úvazek a dálkového studia v běžném systému středních škol a univerzit: takovým programům se začalo říkat «duální systém», nebo jim byly v daných zemích přiřazeny podobné názvy (Eurostat 2006, str. 13). 17

20 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě Neformální vzdělávání je definováno jako : Jakékoliv organizované a dlouhotrvající vzdělávací aktivity, které neodpovídají přesně výše zmíněné definici formálního vzdělávání. Neformální vzdělávání se proto může konat jak ve vzdělávacích institucích nebo mimo ně a může být poskytováno osobám všech věkových skupin. V závislosti na situaci v jednotlivých zemích může zahrnovat vzdělávací programy zaměřené na gramotnost dospělých, poskytování základního vzdělání pro děti, které nenavštěvují školu, životní dovednosti, pracovní dovednosti a všeobecnou kulturu. Neformální vzdělávací programy nemusí nutně odpovídat systému vzdělávacího «žebříčku» a mohou mít odlišnou délku (ibid. p. 13). Informální učení je : Záměrné, ale méně organizované a méně strukturované... a může obsahovat například učební aktivity, ke kterým dochází v rodině, na pracovišti a v každodenním životě každého člověka na samostatně řízené, rodinou řízené nebo společensky řízené bázi (ibid. p. 13). V manuálu se ještě uvádí jeden doplňkový termín náhodné učení definované jako nezáměrně učení. Náhodné učení je vyjmuto ze statistického pozorování. Tabulky, které následují, poskytují přehled výše zmíněných definicí. Obrázek 2.1: Pojmy formální, neformální a informální učení podle glosáře Terminologie evropské politiky vzdělávání a odborné přípravy (Cedefop, 2008) Formální učení Neformální učení Informální učení Poskytuje se v organizovaném a strukturovaném prostředí Výslovně vymezené jako učení Je obsaženo v plánovaných činnostech, které nejsou výslovně vymezené jako učení Neorganizované a nestrukturované vyplývající z každodenních činností Běžně vede k validaci a certifikaci Záměrné Záměrné Ve většině případů nezáměrné Obrázek 2.2: Pojmy formální a neformální vzdělávání a informální a náhodné učení podle manuálu Klasifikace učebních aktivit (CLA) (Eurostat, 2006) Formální vzdělávání Neformální vzdělávání Informální učení Náhodné učení Poskytuje se v systému formálních vzdělávacích institucí (včetně duálního systému ) Tvoří průběžný žebříček vzdělávání V rámci vzdělávacích institucí a mimo ně Organizované a dlouhotrvající činnosti Nemusí nutně odpovídat systému žebříčku Délka trvání se může lišit Méně organizované a méně strukturované než neformální vzdělávání Záměrné Záměrné Záměrné Nezáměrné Vyjmuto ze statistického pozorování 18

21 Kapitola 2: Vymezení pojmu formální vzdělávání a odborná př íprava dospělých Když porovnáme tyto dva typy definicí, můžeme si všimnout některých rozdílů v pojetí fomálního, neformálního a informálního učení. Podle glosáře Cedefop (Cedefop, 2008) je pojem formálního učení relativně široký: mezi formální učení patří činnosti, které se konají v «organizovaném a strukurovaném prostředí» a které jsou «výslovně vymezeny jako učení». Ve srovnání s tím je neformální učení «zabudované do plánovaných činností», ale tyto činnosti nejsou «výslovně vymezené jako učení». To znamená, že v rámci tohoto pojetí odpovídá formální učení nejenom školním či akademickým programům, které vedou k národně uznávané kvalifikaci (např. osvědčení o ukončení středního vzdělávání, bakalářskému titulu atd.), ale také nejrůznějším činnostem krátkodobého vzdělávání a odborné přípravy, jež vedou k různorodým typům osvědčení. Definice formálního vzdělávání, jež je obsažena v manuálu Klasifikace učebních aktivit (Eurostat, 2006) je ještě vice omezující. Na základě této definice je možné vyvodit, že formální vzdělávání odpovídá programům, jež vedou k hlavním národním kvalifikacím získaným ve školském systému, zatímco kurzy krátkodobého vzdělávání a odborného výcviku, směřující k různým typům osvědčení, spadají do kategorie neformálního vzdělávání (např. kurzy gramotnosti dospělých). Je však nutné zdůraznit, že vedle hlavních definicí uvedených výše, nabízi Eurostat ještě další kriteria, podle nichž se rozlišuje formální a neformální vzdělávání. Tato kritéria rozšiřují pojetí formálního vzdělávání na další učební aktivity, jimiž se zabývá podkapitola 2.2. Další rozdíl mezi těmito dvěma sadami definic se týká informálního učení. Glosář Cedefop definuje informální učení jako učení, které je «ve většině případů z hlediska učícího se nezáměrné», zatímco manuál Eurostatu definuje stejný termín jako «záměrné, ale [ ] méně organizované a méně strukturované» učení. Pokud jde o nezáměrné učení, zavádí Eurostat doplňující termín «náhodné učení» a vyjímá tento typ ze statistického pozorování. Přestože se výše uvedené rozdíly v definicích formálního, neformálního a informálního učení mohou jevit jako dosti významné, vztahují se hlavně ke skutečnosti, že každý ze zmíněných dvou dokumentů byl vypracován pro odlišný účel. Manuál Eurostatu měl sloužit jako nástroj pro sestavení a představení srovnatelných statistických údajů a indikátorů učebních aktivit (jak v rámci jednotlivých zemí, tak jejich porovnáním v rámci Evropy), zatímco cílem glosáře Cedefopu bylo identifikovat a definovat klíčové termíny, jež jsou důležité pro pochopení současné politiky vzdělávání a odborné přípravy v Evropě. Podkapitola 2.2 bere v úvahu některé rozdíly v pojetí definic formálního, neformálního a informálního učení a soustřeďuje se na pojetí formálního učení definovaného v rámci Šetření o vzdělávání dospělých Formální vzdělávání v rámci Šetření o vzdělávání dospělých Manuál Eurostatu Klasifikace učebních činností (Classification of Learning Activities, Eurostat, 2006) byl vytvořen, aby sloužil jako pojmový základ pro Šetření o vzdělávání dospělých. Vedle základních definicí formálního, neformálního a informálního učení (viz podkapitola 2.1) poskytuje manuál také podrobné informace o operačních kritériích pro rozlišení různých typů učebních činností. Pokud jde o formální vzdělávání, zde se používá jedno základní kritérium, podle něhož se rozlišuje formální a neformální vzdělávání. Spočívá v tom, zda daná vzdělávací činnost vede k takovému výsledku, který může být zařazen do Národní soustavy kvalifikací (NFQ). Národní soustava kvalifikací se definuje jako : Jednotný systém přijatý na národní a mezinárodní úrovni, podle něhož se mohou měřit a vzájemně porovnávat všechny výsledky učení dosažené různými cestami, a který definuje vztah mezi všemi osvědčeními a kvalifikacemi získanými v blasti vzdělávání a odborné přípravy. (Eurostat 2006, str. 15). Manuál Eurostatu dále vysvětluje že : 19

22 Formální vzdělávání dospělých: Koncepce a praxe v Evropě NQF by mohla mít podobu regulačního dokumentu, jenž vymezí kvalifikace a jejich relativní postavení v hierarchii dosažených výsledků učení stejně jako instituce, jež tyto kvalifikace poskytují. Národní soustava kvalifikací může být mechanismem, jenž propojuje úrovně dosažených výsledků učení s jinými, seznamuje s nimi širší veřejnost, a /nebo může být regulačním prostředkem, který pro kvalifikace stanoví celkové standardy (ibid. str ) ( 8 ). Vycházíme-li z této definice, je zcela zřejmé, že do konceptu formálního vzdělávání v rámci Šetření vzdělávání dospělých patří nejenom vzdělávací činnosti, které vedou k získání kvalifikací v rámci tradičního školského systému, ale všechny činnosti vedoucí k získání kvalifikace či certifikace, jež je součástí Národní soustavy kvalifikací. Tento aspekt je nutné brát v úvahu, když analyzujeme výsledky Šetření o vzdělávání dospělých, zejména účast dospělých na formálním vzdělávání. Je důležité poznamenat, že Národní soustava kvalifikací je systém, který je definován v národním a ne všeobecném měřítku, a proto se jeho rozsah může v jednotlivých zemích lišit. To lze ilustrovat některými konkrétními příklady. Kurzy základních dovedností jsou například takové učební aktivity, jež se soustřeďují na získání základních dovednosti čtenářské a početní gramotnosti a IKT a často jsou považovány za typický příklad neformálního vzdělávání dospělých. Popisy národních systémů vzdělávání vydané Eurydice zahrnují několik příkladů různých programů zaměřených na základní dovednosti. Kurzy základních dovedností sice mohou vést k získání různých typů osvědčení, ta se však všeobecně nepovažují za národně uznávané kvalifikace. Proto je zcela opodstatněné, když se na kurzy základních dovedností nahlíží jako na typický příklad neformálního vzdělávání dospělých. V některých zemích však může být situace jiná. Například v Národním průzkumu učení dospělých (NALS) ( 9 ) ve Spojeném království najdeme v pokynech pro rozhovory v rámci dotazování, že mezi potenciální aktivity formálního učení patří činnosti, které vedou k získání «kvalifikací osvědčujících získání klíčových nebo základních dovedností» (NatCen 2005, str. 38). To odráží skutečnost, že ve Spojeném království (Anglie, Wales a Severní Irsko) mohou takové učební aktivity vést k získání národně uznávaných kvalifikací, jež jsou obsaženy v Národní soustavě kvalifikací. Tyto kvalifikace mohou mít různé názvy, jako např. základní dovednosti, čtenářská gramotnost dospělých, matematická gramotnost, klíčové dovednosti, funkční dovednosti a hlavní dovednosti. Z toho vyplývá, že v souladu s manuálem Klasifikace učebních činností (Eurostat, 2006) programy, které rozvíjejí základní dovednosti v oblasti čtenářské a matematické gramotnosti, jsou ve Spojeném království zařazeny pod formální vzdělávání, zatímco v mnoha jiných zemích by podobné učební aktivity nevedly k získání akreditovaných kvalifikací a byly by proto zařazeny do neformálního vzdělávání. Podobně ve Vlámskem společenství Belgie může být kvalifikace gramotnosti zařazena na úroveň 2 vlámské soustavy kvalifikací. Pokyny pro rozhovory v rámci dotazování švédského Šetření o vzdělávání dospělých také obsahují některé učební aktivity, které mohou být v jiných zemích klasifikovány rozdílně (Löfgren a Svenning, 2009; Rosenbladt, 2009). Tyto pokyny například obsahují vedle potenciálních aktivit formálního vzdělávání programy, které se nazývají «švédština pro cizince», zatímco v mnoha jiných zemích jsou jazykové kurzy pro cizince spíše spíše za neformální vzdělávání. Další oblastí, v níž lze nalézt rozdíly v klasifikaci učebních aktivit po celé Evropě, mohou být programy nazvané «odborná příprava na trh ( 8 ) Toto je velmi podobné pojetí Národní soustavy kvalifikací (NQF) jako koncept formulovaný v Doporučení pro Evropský rámec kvalifikací. NQF je zde definována jako nástroj pro klasifikaci kvalifikací podle soustavy kritérií pro stanovení určité úrovně dosaženého vzdělání, jenž má za cíl integrovat a koordinovat podsystémy národních kvalifikací a zlepšit transparentnost, rozvoj a kvalitu kvalifikací a přístup k nim ve vztahu k pracovnímu trhu a občanské společnosti. (Rada Evropské unie, Evropský parlament, 2008, Doporučení evropského parlamentu a Rady ze dne ke zřízení Evropského rámce kvalfikací pro celoživotní vzdělávání. OJ C 111/1, ). ( 9 ) Dotazník Národního průzkumu učení dospělých (National Adult Learning Survey, NALS) 2005 obsahuje otázky z předchozích průzkumů NALS (2001 a 2002), evropského Šetření o vzdělávání dospělých a Průzkumu pracovních sil EU. Dotazník zahrnuje zvláštní část přizpůsobenou kvalifikacím v Anglii a Walesu a další část přizpůsobenou Skotsku. Text odkazuje na část uzpůsobenou Anglii a Walesu. 20

23 Kapitola 2: Vymezení pojmu formální vzdělávání a odborná př íprava dospělých práce organizovaná prostřednictvím úřadů práce», jež se ve Švédsku řadí do formálního vzdělávání (Löfgren a Svenning, 2009; Rosenbladt, 2009). Jednou z ústředních otázek je ta, jak vnímat zmíněné rozdíly. Podle Rosenbladta (2009), se na diference v klasifikaci učebních aktivit může pohlížet ze dvou odlišných úhlů. Na jedné straně mohou být považovány za «metodologický zdroj nedokonalé komparability». Na druhé straně odchylky v klasifikaci učebních aktivit v jednotlivých zemích mohou odrážet skutečné rozdíly v jejich vzdělávacím systému (Rosenbladt, 2009). Jinými slovy, podobné učební aktivity mohou být v jiném kontextu nahlíženy / uznávány na jiných úrovních. Některé země mohou řadit určité vzdělávací aktivity do vyšší úrovně, například proto, že výsledky, ke kterým vedou (ve formě kvalifikací či osvědčení), lze zahrnout do Národní soustavy kvalifikací. Jiné země (např.švédsko) mohou mít jednoduše více forem formálního vzdělávání (Löfgren and Svenning, 2009). Národní směrnice pro vedení rozhovorů v rámci související s Šetřením o vzdělávání dospělých jsou z tohoto pohledu velmi bohatým zdrojem informací. Tyto směrnice jsou bohužel ve většině případů dostupné pouze na národní úrovni a v národních jazycích. Národní průzkum učení dospělých Spojeného království (NatCen, 2005) obsahuje další prvek související s formálním vzděláváním, jenž zadává příčinu k dalšímu rozboru. Do seznamu potenciálních formálních učebních aktivit patří nejenom aktivity, jež vedou k národně uznávaným kvalifikacím, ale také rozdílné moduly, jež s těmito kvalifikacemi souvisejí. V tomto kontextu je důležité uvést, že programy (kurzy) formálního vzdělávání a odborné přípravy ve Spojeném království jsou charakterizovány relativně krátkou délkou trvání ve srovnání s programy (kurzy) formálního vzdělávání v jiných zemích (pro více informací viz podkapitola 1.3). To lze částečně vysvětlit existencí modulární struktury programů. Jinými slovy, lze předpokládat, že v zemích s dobře vyvinutou modulární strukturou (tzn. tam, kde se rozdílné moduly vážou k zvláštním osvědčením, jež se mohou získávat postupně během delší doby), formální učební aktivity budou mít v průměru kratší trvání než v zemích, kde modulární struktura nebyla ještě plně zavedena. Jak se ukázalo v této kapitole, formální vzdělávání dospělých je složitý pojem a jednotlivé země se do určité liší v tom, jak klasifikují učební aktivity na formální či neformální. To nemusí nutně znamenat špatné třídění učebních aktivit, ale může to odrážet skutečné rozdíly ve vzdělávacích systémech jednotlivých zemí. Nicméně formální vzdělávání dospělých obsahuje řadu vzdělávacích aktivit, jež jsou považovány za formální ve všech zemích. Mezi tyto aktivity patří programy vzdělávání a odborné přípravy vedoucí k získání osvědčení/kvalifikací, jež odpovídají těm, které lze získat v rámci školského systému. Právě na takové aktivity se zaměřují kapitoly 3 a 4. 21