Transkript

1 Jak mluví hasièi kpt. Václav Hladík Roèenka ELECTUS 2002 V tomto sešitì: Jak mluví hasièi... 1 Mìøicí hifi VKV tuner s funkcemi RDS... 3 Vstupní jednotka FM Kapesní transceiver 432 MHz Kalibrátor a napì ový normál pro S-metr Generátor data a èasu VTG Relaxaèní pøístroj Øídicí systém domovního vytápìní Stmievaè s IO SLB Simulátor pamìtí EPROM 8 až 32 kb Nabíjeèka akumulátorù NiCd Signalizace vyzvánìní telefonu Objevujeme amatérské rádio Jak mluví hasièi (dokonèení) Sovìtské radiostanice Velké vlastenecké války Zpravodajské prostøedky GRU ELECTUS 2002 Speciál, roèenka èasopisu Praktická elektronika A Radio Vydavatel: AMARO spol. s r. o. Redakce: Šéfredaktor: ing. Josef Kellner, redaktoøi: ing. Jaroslav Belza, Petr Havliš, OK1PFM, ing. Jan Klabal, ing. Miloš Munzar, CSc., sekretariát: Eva Kelárková. Redakce: Radlická 2, Praha 5, tel.: (02) , tel./fax: (02) , sekretariát: (02) , l Rozšiøuje PNS a. s., Transpress spol. s r. o., Mediaprint & Kapa a soukromí distributoøi. Pøedplatné v ÈR zajiš uje Amaro spol. s r. o. - Michaela Jiráèková, Hana Merglová (Radlická 2, Praha 5, tel./fax: (02) , ). Distribuci pro pøedplatitele také provádí v zastoupení vydavatele spoleènost Pøedplatné tisku s. r. o., Abocentrum, Moravské námìstí 12D, P. O. BOX 351, Brno; tel. (05) ; fax: (05) ; abocentrum@pns.cz; reklamace - tel.: Objednávky a predplatné v Slovenskej republike vybavuje MAGNET-PRESS Slovakia s. r. o., Teslova 12, P. O. BOX 169, Bratislava 3, tel./fax (02) predplatné, (02) administratíva; magnet@press.sk Podávání novinových zásilek povoleno Èeskou poštou - øeditelstvím OZ Praha (è.j. nov 6005/96 ze dne ). Inzerci v ÈR pøijímá redakce, Radlická 2, Praha 5, tel.: (02) , tel./ /fax: (02) Inzerciu v SR vybavuje MAGNET-PRESS Slovakia s. r. o., Teslova 12, Bratislava, tel./fax (02) Za pùvodnost a správnost pøíspìvkù odpovídá autor (platí i pro inzerci). Internet: pe@aradio.cz Nevyžádané rukopisy nevracíme. Cena 1 výtisku: 50 Kè. ISSN , MKÈR 7409 AMARO spol. s r. o. Snem témìø každého malého kluka je kromì kosmonauta, pilota formule 1, architekta, potápìèe, manažera nebo myslivce stát se také hasièem a osobnì neznám nikoho, kdo by se alespoò na chvilku nezastavil èi nezpozornìl pøi pohledu na èervenobílý hasièský vùz, jedoucí s rozsvícenými modrými majáky po ulici a nezamyslel se nad tím, že se zase nìkde nìco pøihodilo. První, co každého hned napadne, je, že nìkde hoøí a hasièi vezou k požáru v cisternì vodu. V hasièském voze jsou však další potøebné vìci, mezi nimiž dùležitý nástroj k úspìšnému zvládnutí mimoøádné situace pøedstavují radiostanice V dobách, kdy byly používány lampové radiostanice ve vozidlech, byl hlavním komunikaèním prostøedkem na místì zásahu mohutný hlas hasièù, pøípadnì praporky a spojky. Nástup polovodièové technologie umožnil zmenšení vysílaèek tak, že mohly být nošeny v kapsách a kromì oznaèení kapesní,zásadnì zmìnily efektivitu zásahu. Velitel zásahu mohl svým podøízeným jednotkám okamžitì pøedat potøebné informace. Princip nyní nazývaných pøenosných radiostanic (v nejbližší budoucnosti však terminálù) je zachován až do dnešní doby, ovšem s tím rozdílem, že od raných dob tuzemského výrobce prošly koncové prvky sítì velitele zásahu zmìnami zejména v oblasti vf výkonu, dostupných služeb a pøíslušenství. U vìtšiny zásahù tak nejsou dnes radiostanice v rukou hasièù témìø vidìt, protože se používají náhlavní soupravy v pøilbách a umístìní externího tlaèítka PTT umožòuje klíèování bez nutnosti pøímého kontaktu s radiostanicí. Jedním z nejvìtších problémù po roce 1990 bylo spolu se zmìnou zøizovatelù jednotlivých hasièských záchranných sborù (HZS) také uvolnìní telekomunikaèního trhu s koncovými zaøízeními. Protože jednotlivé sbory byly zøizovány pøíslušnými okresními úøady a tyto úøady financovaly nákupy potøebné techniky, došlo na území ÈR pøi obmìnách technologií k typové nejednotnosti. Tehdejší Hlavní správa sboru požární ochrany sice vydala tzv. katalogové listy, kde specifikovala technické parametry (tyto parametry byly pozdìji upøesnìny a vydány obecnì závazným právním pøedpisem), ale naøídit samostatným úèetním jednotkám - okresùm, aby nakupovaly jen urèitý typ radiostanic nebylo (a není) legislativnì možné. Proto se technologie TESLA (VR 21 a PR 35) až do konce roku 2000 obnovovala podle finanèních možností jednotlivých okresù a lze konstatovat, že ne ve všech okresech byla volba toho èi onoho typu správná. S masivním rozvojem selektivní volby se zaèaly objevovat problémy také v této oblasti. Výrobci sice ctili stanovenou normu, ovšem délky tónù volby byly rùzné, a tak pøi souèinnostní spolupráci, kdy z jednoho okresu byly jednotky vyslány na výpomoc do jiného, se výhody selektivní volby ztratily a je nutno pøiznat, že i kvalita hlasové komunikace byla mnohdy mezi rozdílnými typy radiostanic špatná. Typy komunikací Hasièské komunikace jednoznaènì typizovat nelze, a to zejména proto, že se navzájem prolínají. Pøesto však lze øíci, že pro komunikaci v operaèní úrovni je 1 (ke 2. stranì obálky) využito linkového spojení a pro komunikaci s jednotkou u zásahu a v rámci samotné jednotky spojení rádiového. Kombinaci obou typù využívá systém varování a vyrozumìní, který hasièský záchranný sbor zdìdil v reorganizaci poèátkem minulého roku, kdy se souèástí sboru stala z rozhodnutí vlády Civilní ochrana. Linková komunikace je ve své datové èásti využívána pro podporu èinnosti sboru a patøí sem napøíklad zmiòovaný systém varování a vyrozumìní, ekonomické zabezpeèení nebo aplikace v pøipravovaném projektu èísla tísòového volání 112, které bude sloužit pro odbavení hlášení v cizích jazycích. Dalšími komunikaèními prostøedky, dnes již neodmyslitelnì patøícími k životu, jsou mobilní telefony, kde se využívá nejen moderního GSM, ale z dùvodu vyššího výkonu také NMT. Speciální záchranné týmy, napø. tým SAR, který pomáhal po zemìtøesení v Turecku, využívají možností satelitních telefonù. V budoucnu bude využito tzv. mobilních spojovacích uzlù, což budou opìrné body pro spojení, vybavené potøebnou technologií, mobilní pøevádìèe v kuføíkovém provedení nebo mobilní operaèní a informaèní pracovištì, což je de facto autonomní jednotka, plnì nahrazující klasické operaèní a informaèní støedisko. První kontakt Jako první kontakt se spojovou službou Hasièského záchranného sboru ÈR mùžeme oznaèit tísòovou linku 150. Zakonèení této linky (linek) je na operaèním støedisku, nyní po staru na jednotlivých územních odborech, pøedpokládá se však její pøesmìrování do sídla celku na krajské operaèní a informaèní støedisko. Pokud vytoèíte tísòové èíslo, pak vìzte, že souèasnì s ohlášením se operaèního dùstojníka je zobrazeno na jeho monitoru i vaše telefonní èíslo, pøípadnì další údaje (povolené zákonem), jako je adresa (u pevné sítì) nebo v budoucnosti geografická poloha (u mobilní sítì). Toto vše slouží k rychlému odbavení vašeho problému, protože systém podpory rozhodování tak snadnìji zúží alternativní výbìry a kontextová hledání nejvhodnìjšího øešení. Po upøesnìní okolností pøípadu, kdy se zjiš uje typ události (požár, povodeò, dopravní nehoda, technický zásah apod.) a její rozsah, nabídne systém obsluze operaèního støediska dostupnou a vhodnou techniku s ohledem na místo a další sdìlené atributy. Návrh mùže být samozøejmì doplnìn nebo zmìnìn, avšak díky provázanosti aktuálních informací o vedených událostech (pøípadech) jsou zásahy obsluhy vìtšinou minimální a záleží spíše na ð

2 TX/RX TX/RX f1 f1/f4 TX/RX f4 f3 f4/f2 f2 tému vybaveny koncovými terminály národní sítì projektu PEGAS, ve kterém bude zajištìno spoleèné hovorové prostøedí nejen v úrovni systému, ale budou vyèlenìny také direktní kanály pro souèinnost pøímo na místì zásahu. V prùbìhu záchranných a likvidaèních prací velitel zásahu odesílá na operaèní støedisko statusová hlášení ( Lokalizace, Likvidace ) a posledním je Odjezd z místa zásahu. Po dojezdu na základnu (požární stanici) jsou doplnìny pohonné hmoty, hasební látky, výzbroj, výstroj a je provedena údržba. Následnì je vozidlo zaøazeno do výjezdové pohotovosti. Odesláním statusu s touto informací zaøadí výjezdový software operaèního støediska automaticky vozidlo do nabídky dostupné techniky. ð Obr. 1. Schéma komunikací v analogovém systému: TX/RX - komunikace pøes pøevádìè (je použita, pokud není pokrytí na okresním simplexním kmitoètu); f1 - okresní simplexní kmitoèet; f2, f3 - zásahové simplexní kmitoèty; f4 - souèinnostní simplexní kmitoèet, slouží pøedevším pro souèinnost s ostatními jednotkami PO (napø. sbory dobrovolných hasièù obcí) intuici, osobních zkušenostech a znalostech. V návrhu techniky a jednotek jsou sdruženy aktuální dostupné síly a prostøedky, vèetnì dobrovolných hasièù a dalších složek, zaøazených do pøíslušného poplachového plánu. Stiskem tlaèítka Vyhlásit poplach a po nezbytném potvrzení je spolu s vyhlášením poplachu vybraným jednotkám subsystémem odesílána informace také vedoucím pøedstavitelùm sboru (pøevážnì ve formì SMS na mobilní telefony) a souèasnì je zavedeno aktuální zpravodajství o pøehledu øešených událostí na interním WAP serveru. Vyhlášení poplachu zahrnuje automatický sled povelù, které jednotlivá zaøízení vykonají a liší se podle typu a rozsahu události. Otevøou se napøíklad pøíslušná vrata garáže (dle vybrané techniky), zapojí se signalizace stùj na vozovce, odešle se informace na pøíslušnou sirénu nebo pager, zapojí se vnitøní rozhlas, zaène blikat dioda LED u pøíslušné dokumentace objektu a klíèù (to se týká pøedevším podnikù) a podobnì. Není tøeba zdùrazòovat, že výše uvedené akce probíhají nejen v místì dislokace operaèního støediska, ale také na vzdálených místech požárních stanicích. Tam se informace dostane buï linkovým vedením, nebo rádiovì na vyèlenìných kmitoètech krátkým datagramem. Bez spojení není velení Linkové spojení nebo rádiové na f PO Po vytisknutí výjezdového lístku (adresa, druh události, popis nejvýhodnìjší trasy, možná rizika) na tiskárnì v garáži nebo pøímo ve vozidle jednotka vyjíždí a souèasnì s tím velitel odesílá statusové hlášení (kód typické èinnosti) na operaèní støedisko Výjezd vozidla. Do softwarové aplikace na tomto støedisku se zapíše s udáním data a èasu identifikace jednotky (rozkódovaný volací znak) a pøipojí se pøeklad významu statusu. Tento údaj je dùležitý napøíklad pro pozdìjší zhodnocení zásahu (a celonárodní statistiku), protože èas pro výjezd jednotky od vyhlášení poplachu je stanoven po celou smìnu (24 hodin) dvì minuty reálnì je však až o padesát procent nižší. V prùbìhu jízdy k zásahu mohou být prostøednictvím radiostanice upøesòovány okolnosti, které by mohly mít vliv na øešení. V neposlední øadì mùže být jednotka navedena na místo s využitím GPS. Rádiové spojení pøi jízdì jednotky na místo zásahu je organizováno na urèených kmitoètech. Pokud je jednotka v rádiovém dosahu základnové stanice, tak simplexnì, v ostatních pøípadech s pomocí pøevádìèù. Po pøíjezdu na místo zásahu velitel opìt odešle na operaèní støedisko statusové hlášení Jednotka na místì a zaène organizovat zásah. Na zásahových simplexních kmitoètech si vytvoøí tzv. sí velitele zásahu, kde jsou zaèlenìny všechny jednotky, které se na místo dostavily. Podle charakteru události mùže velitel zásahu rozhodnout o vytvoøení bojových úsekù a ty od sebe kmitoètovì oddìlit. Protože však má za povinnost být v kontaktu s hasièi, resp. jednotlivými veliteli bojových úsekù, musí v tomto pøípadì zøídit svùj výkonný orgán štáb, ve kterém pracuje èlen štábu pro spojovou službu, jenž zajiš uje potøebný kontakt. Pro pøivolání posilových jednotek nebo pøedání doplòujících informací na operaèní støedisko používá velitel zásahu buï vozidlovou nebo pøenosnou radiostanici (podle pokrytí území rádiovým signálem). Souèinnostní radiokomunikace s ostatními složkami Integrovaného záchranného systému jsou zajištìny na území ÈR rùzným zpùsobem. Nejbìžnìjší je zapùjèení radiostanice, pøípadnì je zajištìn prostup mezi sítìmi pomocí mezipásmového pøevádìèe. Tento zpùsob souèinnostní komunikace je využíván se Zdravotnickou záchrannou službou, která pracuje v kmitoètovém pásmu 80 MHz. Na místì zásahu, kterého se úèastní jednotlivé složky, je uplatòován princip, kdy ve štábu velitele zásahu jsou zástupci tìchto složek, kteøí pøedávají rozkazy a informace prostøednictvím vlastních rádiových sítí (na vlastních kmitoètech). V nejbližší budoucnosti však budou všechny základní složky Integrovaného záchranného sys- Volací znaky a organizace rádiového spojení V rádiových sítích požární ochrany se používají volací znaky, uvedené v povolení k radioprovozu, otevøené volací znaky, obìžníkový a tísòový volací znak a stálé volací znaky. Jejich použití je dáno charakterem rádiových sítí a druhem provozu. Volací znaky HZS ÈR jsou tvoøeny tøemi písmeny a tøemi èíslicemi. První je vždy písmeno P (požární ochrana), další dvì písmena odpovídají zpravidla oznaèení územního odboru, døíve okresu. K odlišení základnových, vozidlových a pøenosných radiostanic jsou písmena volacího znaku doplnìna èíslicemi, které jsou shodné s posledními tøemi pozicemi selektivní volby. Propracovaný systém volacích znakù umožòuje jednoduchým zpùsobem veliteli zásahu zjistit, odkud jednotka pøijela (územní odbor, pøíslušná požární stanice) a zda se jedná o profesionální nebo dobrovolné hasièe. Podstatnou informací, kterou se velitel z volacího znaku dozví, je, jaká technika se na místo zásahu dostavila (cisterna, výšková technika, technický automobil apod.). Není pak nutné informace tohoto charakteru dále sdìlovat a efektivita komunikace u zásahu se zvyšuje. Tyto volací znaky se používají v rádiových sítích požární ochrany, kromì rádiových sítí zøizovaných u zásahu (pouze se jím pøi pøíjezdu na místo zásahu jednotka identifikuje nebo ho používá pro komunikaci se svojí základnou), kde je povoleno používat otevøené volací znaky (sí velitele zásahu, štábu, velitelù bojových úsekù a sektorù nebo pøi propojení zásahových rádiových sítí integrovaného záchranného systému). Jako otevøené volací znaky se používají názvy funkcí u zásahu, napø. velitel zásahu, velitel bojového úseku 1, strojník, letecká záchranná služba, policie atd. Stálé volací znaky jsou urèeny pro øeditele a velitele jednotek. Rádiové spojení je v požární ochranì organizováno v rádiových smìrech a sítích, kde je základem rádiová sí HZS ÈR, která je organizována jako stálá rádiová sí s nepøetržitým provozem. Uskuteèòuje se v ní vzájemné spojení mezi základnovými, vozidlovými a pøenosnými radiostanicemi s využitím pøevádìèù nebo dálkovì ovládaných radiostanic, a to pro velení a pøedávání informací mezi operaèním støediskem, jednotkou PO, spolupracujícími jednotkami a dalšími složkami. (Dokonèení na s. 58) 2

3 Mìøicí hifi VKV tuner s funkcemi RDS Návrh a konstrukce pøijímaèe VKV vždy patøily do oboru klasické radiotechniky. V souèasné dobì se v našich podmínkách ve znaèné míøe rozšíøilo vysílání na VKV, kdy bylo zcela opuštìno vysílání v pásmu OIRT (VKV I) a veškeré veøejnoprávní i soukromé stanice vysílají výluènì v pásmu CCIR (VKV II - 87,5 až 108 MHz). Rozhlasové vysílání je stereofonní v kvalitì CD a vìtšina stanic využívá systém RDS k doplnìní svého programu o další informace. Na jedné stranì odpadla èasto problematická realizace vstupní jednotky tuneru pro dvì normy, na druhé stranì je nezbytná velká selektivita vf èásti, pøesné naladìní pøijímaného kmitoètu a zejména znaèná odolnost pøijímaèe vùèi rušení intermodulaèními produkty. Do klasických obvodù pøijímaèù, kde byly døíve pouze analogové souèástky, nezadržitelnì pronikají souèástky výluènì èíslicového charakteru. Koncepce tuneru byla volena tak, aby bylo co nejménì nastavovacích prvkù, aby nastavení a parametry tuneru byly stabilní a co nejménì závislé na teplotì, a aby bylo možné pøijímaè stavìt po jednotlivých blocích, které jsou v koneèné sestavì navzájem propojeny pouze vodièi. V èlánku je uveden možný postup slaïování pøijímaèe a zpùsob mìøení kmitoètové charakteristiky keramických filtrù v mf èásti. Na konstruktérovi pak závisí, v jaké verzi pøijímaè realizuje. Pohled na pøední panel tuneru v provedení do automobilu je na obr. 1a. Ing. Jan Šedivý Konstrukce tuneru, popsaná v tomto èlánku, pøedstavuje ucelený soubor odzkoušených obvodù. Standardní koncepce vlastního pøijímaèe typu superhet byla doplnìna mikroprocesorovou øídicí jednotkou, která bez nutnosti složité obsluhy pøesnì ovládá pøijímaè, vyhodnocuje signály služby RDS a zobrazuje informace na displeji. Tuner byl navržen jako mìøicí pøístroj, který slouží k prùzkumu a mìøení pøíjmu na VKV, dále je možné použít tuner ve vozidle (konstrukce autora) nebo jako souèást hifi kompletu - jako stolní tuner nebo vìž. Koncepce celého tuneru vychází z blokového schématu na obr. 1b. Zapojení je rozdìleno na dvì základní èásti - na èást analogovou a na èást èíslicovou. Analogová èást je pøijímaè typu superhet. Zahrnuje VKV vstupní jednotku pro pásmo 87 až 108 MHz, kmitoètový syntezátor pro vstupní jednotku a desku mf/nf èásti, která obsahuje filtry se soustøedìnou selektivitou na kmitoètu 10,7MHz, mf zesilovaè, demodulátor a stereofonní dekodér. Dekódovaný stereofonní signál je vyveden na výstupní nf konektor. Èíslicova èást obsahuje øídicí jednotku s mikroprocesorem øady 51 a pamìtí programu EPROM 8 kb a nìkolik periferních obvodù. Styk øídicí jednotky s analogovou èástí je zprostøedkován sbìrnicí I2C. Obvody, které zajiš ují styk s analogovou èástí jsou ovládány po sbìrnici I2C. Je to obvod TSA6057 (kmitoètová syntéza oscilátoru vstupní jednotky tuneru) a obvod TEA6100. Tento IO z produkce firmy Philips obsahuje úplný mf zesilovaè a demodulátor FM signálu, øadu dalších obvodù vyhodnocujících vlastností pøijímaného signálu a rozhraní I2C, kterým je realizována jednoduchá komunikace s mikroprocesorem.tím odpadají veškeré další obvody, které byly ve starších konstrukcích nutné k identifikaci správného naladìní, zjištìní úrovnì pøijímaného signálu atd. Tím odpadá i jejich èasto komplikované a teplotnì závislé nastavení. Obvod TEA6100 bude dále popsán podrobnìji. Ke sbìrnici I2C je dále pøipojen modul klávesnice a seriová pamì EEPROM. Pomocí klávesnice je možné zadat pøijímaný kmitoèet, dolaïovat stanice a vyhledávat a vyvolat nastavení nebo uložit kmitoèet do pamìti pøedvolby. Do pamìti je možné uložit 10 kmitoètù pøedvolby naladìných stanic. Pomocí sbìrnice I2C je možné k pøijímaèi pøipojit ještì indikátory naladìní. Pøesnost naladìní støedního kmitoètu stanice indikují tøi LED a úroveò signálu je zobrazena sloupcem osmi LED. Indikátory nemají žádné nastavovací prvky, pøesnost je zajištìna programem a je nezávislá jak na naladìní a jakosti obvodu v diskriminátoru mf demodulátoru, tak i na teplotì. Z mezifrekvenèního obvodu TEA6100 je dále odebírán signál pro pøevodník A/D typu TLC549, kterým je realizováno pøesné mìøení úrovnì vf signálu z antény v rozsahu 1 až 1000 µv, tj. od 0 do 60 dbµv. K procesoru je pøevodník pøipojen tøívodièovou sbìrnicí, nastavuje se pouze nula a maximální hodnota zobrazeného èísla na displeji. Pøíjem a demodulaci dat signálu RDS zajiš uje obvod TDA7330. Výstupem tohoto obvodu jsou signály RRDA a RDCL, datová a taktovací linka obsahují nepøetržitou sekvenci pøijímaných dat RDS v úrovních TTL (viz lit.[1]). Požadované funkce tuneru je možné zvolit nastavením pøepínaèù IZOSTAT, které jsou pøipojeny na porty P10 až P13 mikroprocesoru. Obr. 1a. Pohled na pøední panel tuneru v provedení do automobilu. Koncepce pøijímaèe Obr. 1b. Blokové schéma tuneru 3

4 Displej je realizován ze zobrazovaèù LED. Pøi návrhu bylo požadováno, aby bylo zobrazení dostateènì velké a viditelné z rùzných úhlù i pøi zmenšené viditelnosti. Použití zobrazovaèù LED ponìkud komplikuje pøipojení displeje k mikroprocesoru. Displej je dvouøádkový. Horní øádek tvoøí osm ètnáctisegmentových znakovek umožòujících zobrazit osm alfanumerických znakù, druhý øádek tvoøí celkem sedm sedmisegmentových èíslovek. Prvních pìt èíslovek nepøetržitì zobrazuje aktuálnì naladìný pøijímaný kmitoèet. Další dvì èíslovky zobrazují úroveò signálu (v dbµv nebo v jednotkách S ). Poslední znak druhé øádky tvoøí ètyøi LED. Tøi z nich zobrazují parametry dat RDS, ètvrtá LED indikuje pøítomnost stereofonního pilotního kmitoètu v modulaci. Celý displej je k procesoru pøipojen pøes V/V obvod 8155, jednotlivé segmenty jsou spínány pøes pomocné tranzistory. Displej pracuje v multiplexním režimu [1]. Tuner se napájí nestabilizovaným ss napìtím 11 až 16 V. Potøebná vnitøní napájecí napìtí jsou stabilizována celkem tøemi stabilizátory na desce zdroje. Zdroj byl navržen tak, aby produkoval co nejménì ztrátového tepla, a aby bylo možné ve vozidlech tuner napájet napìtím 12 V z palubní sítì. Pro napájení analogové èásti jsou využity dva monolitické stabilizátory napìtí 5 V a 9 V, odbìr zde nepøevýší asi 100 ma. K napájení èíslicových obvodù byl realizován impulsní napájecí zdroj s obvodem L4960. Èíslicová èást spolu s rozsvíceným displejem odebírá pøi napìtí 5 V více než 1 A. Impulsní zdroj má velmi dobrou úèinnost. Tím je minimalizována produkce ztrátového tepla a je redukován odbìr celého tuneru na asi 0,5 A pøi napájecím napìtí 12 V. Stabilizace napìtí 5 V pro èíslicovou èást monolitickými stabilizátory by byla velmi neúèinná. Z hlediska schématu zapojení patøí tento tuner ke složitìjším konstrukcím. Uvážíme-li však skuteènost, že asi 50 % zapojení tvoøí pouze logické propojení èíslicových obvodù bez nutnosti jakéhokoliv nastavování, kde jedinou podmínkou oživení je bezchybné zapojení souèástek na desce èíslicové èásti a vodièù k displeji, pak se domnívám, že i tento návrh zaujme nezanedbatelný okruh ètenáøù PE. V konstrukci vf a mf dílu byly použity integrované obvody, které doposud nebyly na stránkách PE publikovány a jejichž vlastnosti jsou v porovnání s mnoha známými obvody pro takové aplikace nesrovnatelnì výhodnìjší a v koneèné bilanci výraznì zjednoduší oživení a zvýší spolehlivost zaøízení v provozu. Tuner se obsluhuje klávesnicí takto: 1) Pøímé zadání požadovaného kmitoètu stanice (tøemi nebo ètyømi èíslicemi). 2) Automatické vyhledávání stanice ( TU- NING >, <TUNING ). 3) Jemné dolaïování s krokem 50 khz (FIN.TUN.+, FIN.TUN.-). 4) Uložení naladìného kmitoètu do pamìti (MEMORY W, celkem 10 pøedvoleb). 5a) Vyvolání uloženého kmitoètu z pamìti (MEMORY R, resp. M-RC/RDS). 5b) Vyvolání kmitoètu z pamìti a vyhledání alternativního kmitoètu podle PI kódu, pokud pùvodnì uložené vysílání nelze zachytit (M-RC/RDS). 6) Zadání servisních parametrù k signálu pro vyhledávání AF a pro zachycení signálu pøi ruèním vyhledávání (viz text). Øídicí program obsahuje asi 7 kb instrukcí pro procesor Byl sestaven tak, aby co nejjednodušším zpùsobem umožnil ovládat všechny funkce tuneru. Nejsou používány žádné funkce typu Menu apod. Ovládání reaguje vždy na první stisknutí tlaèítka klávesnice nebo zapnutí pøíslušného spínaèe, nezávisle na tom, jak dlouho držíme tlaèítko stisknuté. Ovládání je statické, takže zadání funkce nebo požadovaného kmitoètu mùžeme provádìt libovolnì dlouho nebo opakovanì. Totéž platí o zvoleném nastavení funkcí RDS. Funkce se nastavují pomocí spínaèù AF, PI, PTY a DR. Zmìnou naladìní kmitoètu se nastavené funkce neruší ani nezapínají. Alfanumerický displej informuje obsluhu o tom, jaké nastavení bylo zadáno. Naladìný kmitoèet je zobrazován trvale, pøi zapnuté funkci AF je možné pouhým pohledem na displej sledovat, z jakého vysílaèe je program právì pøijímán. Takové ovládání nemá témìø žádný komerèní pøijímaè. Tyto pøijímaèe se vyznaèují vìtšinou takovým programem, kdy je výrobcem vnucován uživateli nìkterý zpùsob automatického ladìní, resp. vyhledávání silných stanic, Funkce RDS se rùznì zapínají nebo vypínají po manuálním naladìní nebo uplynutí urèitého èasu nebo se složitì aktivují pøes menu apod. Podobné koncepce ovládacích programù vyhovují spíše laikùm a pro odborníky je takové ovládání ponìkud nepøátelské. Základní technické údaje Kmitoètový rozsah pøijímaèe: 87 až 108 MHz. Krok ladìní syntézy: 50 khz. Citlivost omezená šumem: asi 0,5 až 1 µv. Rozsah mìøení úrovnì signálu: 1 až 1000 µv (0 až 60 dbuv), s útlumovým èlánkem na vstupu max. 120 dbµv. Kalibrovaný útlumový èlánek (v provedení mìøicí tuner ): 20, 40, 60 db/75 Ω. Indikace S-metrem: S 0 až S 7. Indikace míry odrazù v signálu FM: R 0 až R 7. Mìøení pøesnosti vstupního kmitoètu - èítaè: 6,400 khz/bit. Výstupní nf napìtí (mezivrcholové) L, R: 1,45 V/47 kω (zvih 75 khz, f mod = 1kHz). Výstupní nf napìtí (mezivrchol.) DV: 0,7 V/47 kω. Zkreslení nf signálu: 0,5 %. Šíøka pásma mf: 180 až 220 khz (viz text). Napájecí napìtí: 11 až 16 V/0,5 A. Funkce RDS: zobrazení PS kódu, PI kódu, PTY kódu, pøesný èas, seznam AF, automatické pøelaïování tuneru na AF (ve vozidle), zobrazení poètu a metody vysílání AF podle normy, indikace synchronizace RDS, indikace TP a TA, indikace naètení AF, signalizace vysílání dopravní hlášky (4,5 V pøi vysílání TP = TA = 1; 0 V pøi TA = 0). Jmenovitá impedance anténního vstupu: 75 Ω. Pøizpùsobení antenního vstupu: ÈSV < 2. Popis zapojení V dalších odstavcích je podrobnì popsáno zapojení a funkce všech obvodù.výklad pøedpokládá základní znalosti z radiotechniky, zpùsoby konstrukce vf obvodù z pøijímací techniky, slaïování atd. Prvky RDS, zpùsoby kodování a pøenosu signálù RDS byly podrobnì popsány v lit.[1] a [2]. Proto budou uvedeny jen základní pojmy nezbytné k výkladu funkce ovládání a k oživení celého pøijímaèe. V lit.[1] byla také v dostateèném rozsahu popsána struktura procesorové øídicí jednotky s obvodem Øídicí jednotka z tohoto zapojení vychází. V návrhu øídicí jednotky pro tuner byly modifikovány obvody k pøipojení displeje a doplnìny obvody pøevodníku A/D a pamìti EEPROM. Doporuèuji informace publikované v lit. [1] prostudovat. VKV vstupní jednotka Schéma VKV vstupní jednotky tuneru je na obr. 2. Jednotka obsahuje vstupní vf zesilovaè (s tranzistorem MOSFET KF910) a ladìný pásmový filtr, za kterým následuje obvod IO102 TDA1574. IO sdružuje symetrický smìšovaè, oscilátor, mf pøedzesilovaè, obvody AVC a oddìlovací zesilovaè signálu z oscilátoru, který umožòuje pøipojit vstup fázového závìsu. pro 88 MHz 87 Obr. 2. VKV vstupní jednotka 4

5 Signál z antény pøichází pøes cívky L1 a L2 na vstupní ladìný obvod L3, D1a, D1b a C1. Odboèkou na L3 je k obvodu pøizpùsobeno hradlo tranzistoru T101. Obvod je ladìn varikapy v soubìhu s ostatními obvody jednotky v rozsahu pøijímaných kmitoètù od 87 do 108 MHz. Pomocí rezistorù v obou hradlech a v elektrodì S tranzistoru je nastaven ss pracovní bod. Na druhé hradlo je ještì zavedeno øídící napìtí AVC, které je vytváøeno samostatným detektorem AVC v IO101. Feritová perlièka prùmìru 2,5 mm, navleèená na pøívodu k C37, zamezuje kmitání tranzistoru v mikrovlnné oblasti kmitoètù. Napájení elektrody D T101 je realizováno tlumivkou Tl1. Pøes R108 a C5 je zesílený signál veden na dvouobvodovou pásmovou propust s cívkami L4 a L5, ladìnou v soubìhu varikapy D2a, D2b a D3a, D3b. Ladicí rozsah upravují dále kondenzátory C9 a C10. Rezistor R108 zamezuje rozkmitání zesilovaèe, C5 oddìluje ss napájení tranzistoru. Pásmová propust má nastavenou kritickou vazbu a má šíøku pásma asi 1 až 2 MHz. Propust spolu s obvodem AVC zajiš uje dostateènou odolnost proti intermodulaci (IM) ve smìšovaèi pøi pøíjmu ze spektra silnìjších signálù na vstupu (vìtších než asi 1000 µv). Vyvážený smìšovaè je obsažen v IO101, impedance vstupu (vývody 1 a 2 IO101) je velmi malá, asi 14 Ω, proto je IO navázán na pásmovou propust vazebním vinutím L6 (1 závit). Odolnost smìšovaèe proti IM je možné zvìtšit pøipájením dvou rezistorù (SMD) o odporu asi 220 Ω z vývodù 1 a 2 IO101 na zem (tím se zvìtší proud smìšovaèe). Výstup smìšovaèe (vývody 16 a 17 IO101) je symetrický. Na výstup smìšovaèe je pøipojen obvod MF1, naladìný na 10,7 MHz. V IO101 je dále pøedzesilovaè a detektor tzv. širokopásmového AVC. Vstup pøedzesilovaèe je na vývodu 3 IO101, na vf propust je navázán pøes C18 o kapacitì asi 1 pf. C18 je vytvoøen dvìma zkroucenými vodièi z lakovaného drátu délky asi 1 cm. Zmìnou kapacity kondenzátoru C18 je možné nastavit úroveò signálu, pøi které AVC nasazuje. AVC je širokopásmové v tom smyslu, že pùsobí na všechny signály, jejichž kmitoèet spadá do pásma propustnosti vf zesilovaèe vèetnì pásmové propusti, bez ohledu na to, jestli je pøijímaè pøesnì naladìný na tento silný signál, nebo ne. Kdyby se signál pro AVC odebíral z mf zesilovaèe, jako tomu bylo napø. u starých pøijímaèù s elektronkami, pak by mohl být u tranzistorového pøijímaèe pøebuzen vf zesilovaè i smìšovaè v pøípadì, že by byl pøijímaè naladìn na slabý signál v blízkosti silného signálu. Úzkopásmovými filtry v mf zesilovaèi sousední silný signál neprochází, avšak na vstup smìšovaèe silný signál pøichází a smìšovaè zahltí. Z tohoto dùvodu je proto velmi dùležitá selektivita vf pásmové propusti, aby všechny sousední signály, na které pøijímaè není naladìn, byly co nejvíce potlaèeny. Výstup detektoru AVC je na vývodu 18 IO101 a je tvoøen proudovým zdrojem. Pøi nasazení AVC proud klesá a pøes R112 zmenšuje napìtí na druhém hradle T101 tak, že se tranzistor uzavírá. Èasová konstanta je upravena kondenzátorem C11 o kapacitì 4,7 µf. IO101 dále obsahuje oscilátor. Vnìjší souèástí oscilátoru je pouze ladìný obvod s cívkou L7 s vazebním vinutím L8. U cívek L7 a L8 musí být dodržen smysl vinutí a zapojení jejich zaèátkù a koncù, jinak oscilátor nekmitá. Oscilátor kmitá o 10,7 MHz výše, než je kmitoèet pøijímaného signálu. Oscilátor je ladìn varikapy D4a a D4b. Kondenzátor C35 o kapacitì 100 pf je tzv. padding a zajiš uje soubìh oscilátoru a signálových obvodù. Rezistor R114 uzavírá ss obvod pro varikap D4b. IO101 obsahuje ještì mf pøedzesilovaè, vstup je na vývodu 14, výstup na vývodu 10. V uvedené jednotce není pøedzesilovaè využit, nicménì na desce jednotky je motiv pro osazení jednoho keramického filtru a rezistoru, takže je možné pøedzesilovaè zapojit pøi použití jednotky v jiné konstrukci tuneru, kde v mf zesilovaèi již nebude potøebný další pøedzesilovaè. Na vývodu 9 IO101 je zesílený signál oscilátoru, který se využívá pro fázový závìs. Odpadá tak pøímé navázání dìlièky závìsu na oscilaèní obvod. Mf signál se odebírá z ladìného obvodu MF1 vazebním vinutím, rezistor R115 pøizpùsobuje první keramický filtr v mf zesilovaèi. Soubìh vstupní jednotky se nastavuje feritovými jádry v ladìných obvodech a trimry P101 až P104. V cívce oscilátoru je hliníkové dolaïovací jádro (ze soupravy vf cívky z TESLY Kolín). Ladící napìtí pro pøeladìní pøes celé pásmo je v rozmezí asi 1,5 až 7 V na sbìrnici L, napìtí na varikapech je asi o 1 V vìtší. Sbìrnice U L je trvale pøipojena na zdroj ladicího napìtí +30 V. Všechny souèástky vstupní jednotky jsou umístìné na desce s plošnými spoji. Obrazec plošných spojù je na obr. 3a, rozmístìní souèástek na desce je na obr. 3b. Celá jednotka je v plechové krabièce s rozmìry 70x38 mm, která má pøepážku ve vstupním zesilovaèi. Hloubka krabièky je 22,5 mm. Z obou stran je jednotka opatøena plechovým krytem, ve spodním krytu jsou provrtány otvory v místech pøipojení vodièù do desky mf dílu, shora jsou otvory pro dolaïování cívek a trimrù. Mechanickými rozmìry je popsaná jednotka shodná s jednotkou od firmy TESLA Bratislava (napø. 1 PN apod.). Jednotka TESLA byla osazena bipolárními tranzistory a používala se témìø ve všech pøijímaèích TESLA v osmdesátých letech minulého století a i nyní by svými vlastnostmi mohla dobøe konkurovat mnoha novým pøijímaèùm svìtových výrobcù, jejichž vstupní obvody jsou èasto velmi nekvalitní. Plošné spoje na desce mf zesilovaèe jsou navrženy tak, aby bylo možné i tuto jednotku TESLA v popisovaném tuneru využít (jednotku obsahují pøijímaèe øady Soprán, Sextet a mnoho dalších). V jednotce je však nutné provést nìkteré úpravy v osazení souèástek, a proto bude úprava popsána pøíležitostnì v samostatném èlánku. Seznam souèástek vstupní jednotky R101, R kω, 0204 R kω, 0204 R kω, 0204 R kω, 0204 R106 1 kω, 0204 R Ω, 0204 R Ω, 0204 R Ω, 0204 R110, R kω, 0204 R Ω, 0204 R kω, 0204 R kω, 0204 R Ω, 0204 P101 až P kω, trimr ležatý, 6,3 mm C2, C5, C17, C30 1 nf, keram., RM = 2,5 mm C8, C37 1,5 nf, keram., RM = 2,5 mm C1, C9, C10 1 pf, keram., RM = 2,5 mm C20 39 pf, keram., RM = 2,5 mm C36 8,2 pf, keram., RM = 2,5 mm C6 10 nf, keram., RM = 5 mm C33 68 pf, keram., RM = 2,5 mm C4, C14, C15, C16 1,5 nf, keram., RM = 5 mm C3, C12, C13, C32a 4,7 nf, keram., RM = 5 mm C7, C34, C19 10 nf, keram., RM = 5 mm C31 22 nf, keram., RM = 5 mm C pf, keram., RM = 5 mm C32b 4,7 nf, SMD 0804 C11 4,7 µf/35 V, rad. submini. C18 1 pf, trimr (viz text) (všechny keramické kondenzátory jsou od firmy Keramické kondenzátory a. s., Hradec Králové, nesmí být oznaèené Ns nebo Nq) L1 4 závity drátu CuL 0,25 mm na fe- L2 ritové tyèce N01 (fialová) 2 x 5 mm 3 závity drátu CuL 0,25 mm mezi závity L3 u studeného konce L3, L4 10 závitù drátu CuL 0,5 mm na kostøièce 5 mm, mezi závity mezery 0,5 mm, odboèka na 3. závitu od studeného konce, jádro N01 (fialové) 4 x 6 mm L5 L6 shodná s L3, bez odboèky 1,25 závitu drátu CuL 0,3 mm mezi 1. a 2. závitem L5 u studeného konce L +U L Obr. 3a. Obrazec plošných spojù VKV vstupní jednotky v mìøítku 1 : 1. Rozmìry desky jsou 72x38,5 mm Obr. 3b. Rozmístìní souèástek na desce VKV vstupní jednotky (bez mìøítka) 5

6 5V1 C52 100n R k Obr. 4. Deska mf/nf èásti R28 22k 82k (Hex.) 6

7 L7 L8 FP MF1 Tl.1 10 závitù drátu 0,5 mm CuL+hedv. na kostøièce 5 mm, bez mezer, odboèka uprostøed, jádro Al nebo mosazné 4 x 4 mm 3 závity drátu CuL 0,3 mm mezi závity L7 u studeného konce feritová perlièka 2,5 mm (z TV volièe) primár: 2x 12 závitù bifilárnì drátu CuL 0,25 mm, sekundár: 5 závitù drátu CuL 0,25 mm uprostøed na primáru; na kostøoèce 6 mm se stínicím krytem (Tesla Pardubice), jádro N05 (žluté) 4 x 10 nebo 12 mm tlumivka 3 µh, 15 závitù drátu CuL 0,15 mm na feritové tyèce N02 (zelená) 2 x 5 mm, vinutí zajistit lepidlem BB121A (viz text.) KF910 (KF907, BF982 apod.) D1 až D4 T101 IO101 TDA1574 deska s pl. spoji podle obr. 3a, mat. 1 mm krabièka z plechu FeSn o tl. 0,5 mm, s kryty Deska mf/nf èásti Deska mf/nf èásti obsahuje mf zesilovaè pøijímaèe, demodulátor, stereofonní dekodér, dekodér RDS a rùzné pomocné obvody. Schéma mf/nf èásti je obr. 4. Mf signál ze vstupní jednotky pøichází pøes keramický filtr F1 na mf pøedzesilovaè s tranzistory T1, T2 a T3. Pøedzesilovaè je navržen jako tøístupòový, aby se vzájemnì neovlivòovaly vstupní a výstupní impedance, aby bylo dosaženo požadované zesílení, a aby bylo možno bezchybnì pøizpùsobit keramické filtry na vstupu i na výstupu. Signál napì ovì zesiluje pouze tranzistor T2, T1 a T3 jsou zapojeny jako emitorové sledovaèe. Zesílení pøedzesilovaèe lze pøesnì nastavit trimrem P1. Kondenzátor C1* spolu s feritovou perlièkou na bázi T2 zamezuje kmitání zesilovaèe na mikrovlnných kmitoètech. Zesilovaè má velký vstupní odpor, takže zatìžovací impedanci pro filtr F1 urèuje paralelní kombinace rezistorù R1, R2, R3 a zátìž filtru je i bez použití kompenzaèních cívek reálná. Výstup pøedzesilovaèe tvoøí emitorový sledovaè T3 a pøizpùsobení druhého filtru je zajiš ují rezistory R9 a R 10. Obdobná zapojení pøedzesilovaèe s jedním tranzistorem, kdy jeden filtr je v obvodu báze a druhý v obvodu kolektoru, mají hlavní nevýhodu v tom, že se filtry navzájem ovlivòují a deformuje se tak kmitoètová a zejména fázová charakteristika filtrù. Navržené zapojení tento nedostatek výraznì minimalizuje. Na výstup pøedzesilovaèe je pøipojena dvojice filtrù F2a a F2b. Pøizpùsobení zajiš- uje rezistor o odporu 390 Ω na destièce s filtry a rezistor R17 na vstupu IO1.Trojice filtrù F1, F2a a F2b urèuje celkovou šíøku mf pásma a selektivitu celého pøijímaèe. IO1 typu TEA6100 od firmy Philips je mf kombinace pro pøijímaèe FM. Obvod je vybaven sbìrnicí I2C pro øízení mikroprocesorem. Protože s tímto zajímavým obvodem dosud nebyla na stránkách PE publikována žádná konstrukce, je uvedeno na obr. 5 jeho vnitøní blokové schéma a jsou zakresleny vnìjší souèástky nezbytné pro základní zapojení obvodu. TEA6100 sdružuje úplný mf zesilovaè a omezovaè (LIMITER) FM signálu, za kterým následuje kvadraturní demodulátor (QUAD- RATURE DETECTOR). Mf zesilovaè má dva vstupy (INPUT STAGE), nebo nìkteré jeho funkce je možné využít i pøi pøijmu signálu AM v kombinovaných pøijímaèích (podrobnìji viz lit. [3]). Souèástí mf zesilovaèe je obvod detektoru úrovnì (LEVEL DETEC- TOR), který umožòuje mìøit úroveò signálu. Detektor je velmi pøesnì logaritmický pøes tøi øády, takže umožòuje mìøit úroveò signálu v dbµv s lineárním zobrazením. Výstup detektoru je na vývodu 3 IO. Stupeò IF MUTING funguje jako tzv. šumová brána. Je ovládán napìtím z detektoru a pøi zeslabení mf signálu na vstupu spojitì Obr. 5. Blokové schéma vnitøního zapojení integrovaného obvodu TEA6100 7

8 zeslabuje výstupní nf signál. Funkci lze vypnout pøipojením vývodu 2 IO pøes rezistor o odporu 100 kω (M1) na sbìrnici referenèního napìtí +Ref na vývodu 15 IO (v tuneru k vypnutí této funkce slouží vypínaè DIP 1a). Souèástí demodulátoru FM signálu je ladìný obvod FO (fázovací èlánek) pøipojený na vývody12 a 13. Pro správnou demodulaci je dùležitá jakost tohoto obvodu, která je upravena tlumicím rezistorem R22. Jakosti obvodu je pøímo úmìrné výstupní nf napìtí na vývodu 11 a zkreslení signálu. Optimální jakost je nejjednodušší odzkoušet. Odpor rezistoru R22 je tøeba nastavit tak, aby pøi zdvihu modulace 75 khz bylo mezivrcholové napìtí výstupního nf signálu asi 1 V. TEA6100 dále obsahuje usmìròovaè a zesilovaè, který umožòuje vyhodnotit degradaci vstupního signálu vlivem odrazù a mnohosmìrného šíøení. V takovém pøípadì vznikne na nosné vlnì parazitní amplitudová modulace, jejíž hloubka je mìøítkem kvality signálu. Signál z mf detektoru úrovnì je filtrován èlánkem RC na vstupu usmìròovaèe. Míøe odrazù odpovídá velikost ss napìtí na vývodu 5 IO. Pøi kvalitním signálu je napìtí blízké nule, pøi velmi nekvalitním signálu je napìtí až 5 V. Další èást obvodu TEA6100 je èíslicová. Obsahuje èítaè s hradlem a nezbytnými pøeddìlièkami a dva tøíbitové pøevodníky A/D. Èítaè umožòuje mìøit mf kmitoèet a tak je možné vyhodnotit správné naladìní tuneru. První pøevodník A/D slouží k mìøení úrovnì signálu (LEVEL), druhý pøevodník je pøipojen k detektoru odražených signálù. Kvantování obou pøevodníkù je v osmi úrovních, t.j. vyhodnocení èísly 0 až 7. Èítaè je osmibitový, zapojení soustavy pøeddìlièù kmitoètu zajiš- uje nezávislost naèítané hodnoty na okamžitém zdvihu FM signálu vlivem modulace. Výstupy pøevodníkù i èítaèe jsou pøevedeny na sbìrnici I2C. Pøeètením sbìrnice lze pomocí mikroprocesoru velmi jednoduše vytvoøit funkce pro zachycení signálu pøi automatickém ladìní, vyhodnotit kvalitu signálu z hlediska úrovnì i šíøení, snadno realizovat indikátory naladìní, S-metr atd., a to bez potøeby rùzných komparátorù, operaèních zesilovaèù apod. A také bez nastavovacích prvkù. Protože informace o pøesnosti naladìní je získávána z èítaèe kmitoètu a nikoliv z diskriminátoru, je údaj teplotnì nezávislý a nezávisí ani na pøesnosti a stabilitì naladìní obvodu diskriminátoru ani na jakosti obvodu FO1. TEA6100 ke své èinnosti potøebuje referenèní signál 40 khz, který se musí pøivést na vývod 6. Signál je jednoduše vytvoøen obvodem TSA6057 (IO3), ze kterého je na mf desce využitý pouze oscilátor s krystalem 4 MHz. K výstupu 3 IO1 je pøes R25 a R26 pøipojen vstup pøevodníku A/D typu TLC549 (IO5, umístìný v èíslicové èásti tuneru), který pøesnì mìøí vstupní signál v rozsahu 0 až 60 dbµv. Napìtím z detektoru úrovnì a detektoru odrazù (obsažených v IO1) je pøes tranzistory T5, T6 a T7 øízena stereofonní báze dekodéru TDA1591. Pracovní bod detektorù úrovnì je nastaven trimrem P2. Pro správnou èinnost IO výrobce doporuèuje napìtí asi 2,4 V na vývodu 14 IO1. Stereofonní dekodér je osazen obvodem TDA1591 (IO2) firmy Philips. Na vstupu (vývod 20 IO2) je v obvodu operaèní zesilovaè v invertujícím zapojení, takže zesílení a vstupní odpor dekodéru urèuje souèet odporù rezistorù R27a a R27b (vstupní odpor na vývodu 20 IO2 je blízký nule). Kondenzátory C22 a C23 upravují fázovou charakteristiku a zlepšují pøeslech mezi kanály. TDA1591 je dekodér stereofonního signálu na principu fázového závìsu PLL. Podrobnì je struktura obvodu popsána v katalogu, proto jsou zde uvedeny pouze základní informace. Kmitoèet oscilátoru fázového závìsu je urèen keramickým rezonátorem 456 khz na vývodu 2 IO2. Filtr smyèky PLL tvoøí R34, C25 a C26 na vývodu 1 IO2.Tím odpadají nastavovací prvky a funkce PLL je teplotnì nezávislá. Struktura IO dále obsahuje detektor pøítomnosti pilotního signálu modulace, integraèní èlánek je na vývodu 19 IO2, výstup identifikace pilotního kmitoètu je na vývodu 18 IO2. Tam je pøes tranzistor T4 pøipojena indikaèní LED, signalizující zachycení stereosignálu. Tato LED je umístìna na desce displeje a je oznaèena symbolem stereofonního signálu (dvìma protnutými kružnicemi). IO2 dále obsahuje na vstupu ètyøobvodový filtr s mezním kmitoètem asi 80 khz, pøed kombinaèní maticí je ještì další aktivní filtr. Oba filtry zamezují vzniku rùzných hvizdù ve stereofonním signálu a odpadá tím nutnost filtrù z diskrétních souèástek pøed a za dekodérem. Matice v TDA1591 je vybavena obvody pro øízení šíøky báze, obvodem øízení deemfáze a obvodem umlèení nf signálu. Šíøka báze se zmenšuje pøivedením napìtí mezi vývody 17 a 16 IO2, proto je na vývod 17 pøivedeno referenènín napìtí z trimru P3. Je-li napìtí na vývodu 16 menší než na vývodu 17 (do velikosti asi 300 mv), pak je možné šíøku báze spojitì zmenšovat až na monofonní signál. Obdobnì funguje obvod deemfáze. Je-li napìtí mezi vývody 17 a 15 nulové, je konstanta deemfáze urèena kondenzátory C30 a C31 (50 µs). Zmenšováním napìtí na vývodu 15 se èasová konstanta zvìtšuje a obvod mùže fungovat jako automatická tónová clona. Dioda D3 vypíná matici v pøípadì, že není k dispozici pilotní signál (zužuje bázi na monofonní signál). Uzemnìním vývodu 8 IO2 je aktivován obvod MUTE. Ten odpojí nf signál od výstupu. Signál MUTE je pøiveden z øídicího procesoru a umlèuje tuner pøi zadávání a pøelaïování kmitoètu, automatickém vyhledávání atd. Šíøka báze a konstanta deemfáze jsou odvozeny od kvality pøijímaného signálu z obvodu TEA Tranzistory T5 a T7 jsou zapojeny jako sledovaèe úrovnì signálu, rezistory R50, R51, R64 a R40 upravují strmost ovládání stereofonní báze tak, že pøi poklesu úrovnì signálu pod urèitou hranici (nastavuje se trimrem P3) stereofonní bázi zužují. Tím se eliminuje šum, který by se v reprodukci stereofonního signálu objevil pøi slabém signálu z antény. Funkci je možné vypnout rozpojením DIP 2a, báze je pak nezávisle na signálu maximální. V pøípadì, že se v signálu objeví odrazy, pak to zpravidla vede k úplnému znehodnocení stereofonní reprodukce a ke vzniku nepøíjemného zkreslení nf signálu. Pøes dìliè R31 a R53 je odraženým signálem otvírán T6, který zkratuje øídicí napìtí sledovaèe T5 a nastaví dekodér na monofonní provoz. Práh nasazení tohoto omezení je urèen odporem rezistoru R31. Konstanta deemfáze se ovládá od detektoru signálu pøes rezistory R32, R28 a R36 (pøi slabém signálu jsou potlaèeny výšky v reprodukci). Práh nasazení lze ovlinit zmìnou odporu R36, funkci lze vypnout rozpojením DIP 2b. Uvedené funkce jsou výhodné, je-li pøijímaè používán ve vozidle. Signál se za jízdy prudce mìní a stereofonní dekodér takové zmìny vìtšinou vyhodnotí jako rùzné šumy, prskání apod. Jsou-li funkce báze a deemfáze zapnuty a správnì nastaveny, pak mùže být výsledný subjektivní pocit reprodukce lepší, než když je dekodér trvale pøipojený. Na rozdíl od šumu nebo zkreslení v reprodukci totiž posluchaè zmìnu šíøe stereofonní báze rychle neregistruje. Regulace byla odzkoušena tak, aby byla odezva dostateènì rychlá, èasovou konstantu urèuje R52 a C41. Obvod TDA1591 dále obsahuje detektor šumu a krátkých rušivých impulsù amplitudového charakteru. Vstup je na vývodu 6 IO2, kam je pøipojen signál z detektoru úrovnì TEA6100 pøes tvarovací èlen C36, R46 a C28. Tento obvod potlaèuje rušení nf signálu napø. zapalovací soustavou spalovacích motorù, rùzným atmosferickým rušením apod., které neodstraní omezovaè v mf zesilovaèi a které proniká a rušivì pùsobí na nf výstupu. V bìžné rozhlasové modulaci se takové prùbìhy nevyskytují, a proto pøi jejich detekci je tímto obvodem øízena matice v dekodéru a nepøíjemný signál je minimalizo- Obr. 6a. Obrazec plošných spojù desky mf/nf èásti v mìøítku 1 : 1. Rozmìry desky jsou 170x72 mm 8

9 Obr. 7a. Obrazec plošných spojù destièky filtrù F2a a F2b v mìøítku 1 : 1. Rozmìry destièky jsou 18x11 mm Obr. 7b. Rozmístìní souèástek na destièce filtrù (bez mìøítka) 18 Obr. 6b. Rozmístìní souèástek na desce mf/nf èásti (bez mìøítka) ván. Výstup stereofonního dekodéru tvoøí dva operaèní zesilovaèe (kanály R a L). Zesílení, a tím i výstupní napìtí nf signálu, je urèeno odporem rezistorù R41 a R44. Odpor mùže být od 10 do 47 kω a je tøeba jej zvolit tak, aby tuner v sestavì s nf zesilovaèem, magnetofonem a pøehrávaèem CD dodával pøimìøenì silný nf signál (optimální napìtí signálu je asi 0,5 až 1,5 V). Na desce je také demodulátor RDS signálu a spínací tranzistor T8 dopravní hlášky. 13 FILTRY F2a a F2b Demodulátor signálu RDS tvoøí obvod IO4 typu TDA7330B. IO je øízen krystalem X1 o kmitoètu 4,332 MHz a obsahuje kompletní obvody, které odfiltrují a vyhodnotí signál RDS namodulovaný na pomocné nosné vlnì 57 khz v nf spektru pøijímaného signálu. Dekodér RDS v mikroprocesoru øídicí jednotky odvozuje synchronizaci ze všech vysílaných blokù i skupin RDS a zjiš uje a opravuje fázový skluz taktu RDCL v rozmezí ± 1 bit. Na lince RDDA je nepøetržitý tok dat RDS, na lince RDCL je pøíslušný taktovací signál (kmitoèet taktovacího signálu je 1187,5 Hz). V pøípadì, že je v programu vysílána tzv. dopravní hláška, objeví se na portu P33 mikroprocesoru v øídicí jednotce úroveò log. 0. Tento logický signál pøes spínaè DR, umístìný na pøedním panelu tuneru, sepne tranzistor T8. Signál z kolektoru T8 je vyveden na konektor na zadním panelu tuneru a má za úkol pøipojit k nf zesilovaèi ve vozidle signál rozhlasové modulace s dopravním hlášením v dobì, kdy øidiè poslouchá pøehrávaè nebo neposlouchá rozhlasový program. Vysílání dopravního hlášení je také indikováno diodou LED DR, umístìnou na desce displeje. Po ukonèení dopravního hlášení se pøepne nf zesilovaè opìt do pùvodního stavu. Obvody pøepínání nf signálu nejsou souèástí tuneru, vhodné øešení je tøeba aplikovat na vstupu nf zesilovaèe s využitím signálu dopravní hláška na rezistoru R65. Obvod IO5 typu UL1520 je konvertor DC/ /DC, který obstarává stabilizované ladící napìtí pro varikapy (+33 V/1 ma). Je to malý impulsní mìniè, pracující na kmitoètu asi 100 khz. Obvod funguje v rozsahu vstupních napìtí 7 až 15 V. Ke své èinnosti potøebuje cívku L1 o indukènosti 5,6 mh. Napì ové špièky jsou usmìrnìny diodou D2. Napìtí filtruje èlánek R14, C55. Prostøednictvím zpìtné vazby na vývodu 1 IO5 je v mìnièi øízena doba prùchodu proudu cívkou L1 a tím i velikost akumulované energie v cívce. Napìtí 33 V je tak pøesnì stabilizováno. Obvod vyrábí firma CEMI Polsko a prodává jej firma TIPA. Souèástky mf/nf èásti jsou umístìné na desce s jednostrannými plošnými spoji. Obrazec spojù je na obr. 6a, rozmístìní souèástek na desce je na obr. 6b. Filtry F2a a F2b spolu s rezistorem Rk o odporu 390 Ω jsou umístìné na malé destièce s jednostrannými plošnými spoji. Obrazec spojù je na obr. 7a, rozmístìní souèástek na destièce je na obr. 7b. Seznam souèástek desky mf/nf èásti R1, R17, Rk 390 Ω, 0204 R2 3,3 kω, 0204 R3, R51 10 kω, 0204 R4, R Ω, 0204 R5 100 Ω, 0204 R6 680 Ω, 0204 R7 47 Ω, 0204 R8 22 Ω, 0204 R9 330 Ω, 0204 R10 33 Ω, 0204 R11, R18, R24, R48 10 Ω, 0204 R12 4,7 Ω, 0204 R13 6,8 kω, 0204 R14 1,2 kω, 0204 R15, R25, R47, R49, R kω, 0204 R16, R21, R63 1 kω, 0204 R Ω, 0204 R20, R34 27 kω, 0204 R22 1 až 3,3 kω, 0204 R23, R30, R57, R58 4,7 kω, 0204 R26, R kω, 0204 R27a 68 kω, 0204 R40, R41, R44, R53 47 kω,

10 R28 22 kω, 0204 R29, R59, R60, R Ω, 0204 R30 4,7 kω, 0204 R kω, 0204 R32 15 kω, 0204 R33 12 kω, 0204 R34 27 kω, 0204 R kω, 0204 R kω, 0204 R37, R52 8,2 kω, 0204 R Ω, 0204 R39, R27b 82 kω, 0204 R42, R kω, 0204 R kω, 0204 R46, R62 2,2 kω, 0204 R50 3,9 kω, 0204 R54, R Ω, 0204 R56 2,2 MΩ, 0204 P1 100 Ω, trimr ležatý, 6,3 mm P2, P3 10 kω, trimr ležatý, 6,3 mm C1 1,5 nf, keram., RM = 5 mm C1* 33 pf, keram., RM = 5 mm C4, C47, C48 10 nf, keram., RM = 5 mm C14 8,2 nf, keram., RM = 5 mm C21, C pf, keram., RM = 5 mm C23 33 pf, keram., RM = 5 mm C pf, keram., RM = 5 mm C pf, keram., RM = 5 mm C36,C pf, keram., RM = 5 mm C44, C49 27 pf, keram., RM = 5 mm C pf, keram., RM = 5 mm C51 15 pf, keram., RM = 5 mm C2, C6, C7, C9, C10, C27, C38, C39, C43, C52, C54, C57, C58, C59 C8, C12, 100 nf, fóliový., RM = 5 mm C13, C35 C20, C25, 47 nf, fóliový., RM = 5 mm C45, C nf, fóliový., RM = 5 mm C30, C31 6,8 nf, fóliový., RM = 5 mm C26 22 nf, fóliový., RM = 5 mm C pf, styroflex., stabilní C3, C37, C µf/16 V, rad. C5, C11, C16, C µf/16 V, rad. C15 2,2 µf/35 V, rad. C17, C33, C34 4,7 µf/25 V, rad. C32, C41 10 µf/16 V, rad. C55 22 µf/50 V, rad. C µf/16 V, rad. C50 25 pf, trimr L1 tlumivka 5,6 mh, radiální FO1 12 závitù drátu CuL 0,2 mm na cívce MT263 mm X1 krystal 4,332 MHz, paral. rez. X2 krystal 4,000 MHz, paral. rez PKR keram. rezonátor 456 khz F1, F2a, F2b keram. filtr 10,7 MHz (viz text) D1 KZ260/12 D2 KA207 D3, D4 KA206 (KA207 apod.) D5 KZ260/5V1 T1, T2 KF125 T3 KF124 T4, T6, T7 KC238B (KC508 apod.) T5, T8 BC177B (KC307 apod.) IO1 TEA6100 IO2 TDA1591 IO3 TSA6057 IO4 TDA7330A, B IO5 UL1520 DIP1a, DIP1b, DIP2a, DIP2b 2x dvojitý spínaè DIP deska s pl. spoji podle obr. 6a, mat. 1,5 mm deska s pl. spoji podle obr. 7a, mat. 1,5 mm Kmitoètový syntezátor Pøijímaný kmitoèet, respektive kmitoèet oscilátoru, se ladí kmitoètovým syntezátorem s obvodem TSA6057. Schéma syntezátoru je na obr. 8. Obvod TSA6057 v sobì sdružuje všechny obvody syntezátoru pro ladìní pøijímaèù AM a FM. Požadovaný dìlicí pomìr programovatelného dìlièe se do registrù obvodu zapisuje po sbìrnici I2C. Obvod je øízený krystalem 4 MHz, pomocí kondenzátorù C406a a C406b je možné kmitoèet pøesnì doladit. Po sbìrnici se nastavuje i požadovaná konfigurace celého obvodu vèetnì volby referenèního kmitoètu fázového detektoru a nabíjecího proudu. V tuneru je zvolen referenèní kmitoèet 25 khz. Proud nábojového èerpadla je volitelný z možností 5 µa a 500 µa. Proud 500 µa se používá pøi programu rychlého pøelaïování kmitoètu pøi vyhledávání alternativních kmitoètù a pøi automatickém ladìní. Zde je požadavek na rychlou odezvu smyèky, aby proces vyhledávání co nejménì rušil reprodukci. Filtr regulaèní smyèky tvoøí souèástky C402, C401 a R404. Po naladìní žádaného kmitoètu pøepne øídicí program proud nábojového èerpadla na 5 µa. Digitální èást obvodu je napájena napìtím 5 V. Integrátor ladicího napìtí je napájen ze zdroje 9 V, maximální napájecí napìtí mùže být nejvýše 12 V. Obvod je chránìn Zenerovou diodou D1 (KZ260/12), pøipojenou na výstupu ladicího napìtí. Na 12 V je také omezeno maximální ladicí napìtí vstupní jednotky na sbìrnici L, napìtí na varikapech mùže být ještì vìtší, podle nastavení soubìhových trimrù. To je jeden z dùvodù, proè je nutné pøi použití vstupní jednotky Tesla vymìnit ladicí varikapy a jednotku pøesnì usadit do pásma VKV II. V syntezátoru byly odzkoušeny i obvody typu SDA3302 a TSA5511, které mají dovolený rozsah ladicího napìtí do 30 V, ale oba byly nevyhovující z hlediska rychlosti odezvy pøi rychlém pøelaïování kmitoètu. Souèástky syntezátoru jsou umístìné na desce s jednostrannými plošnými spoji. Obrazec spojù je na obr. 9a, rozmístìní souèástek na desce je na obr. 9b. Seznam souèástek syntezátoru R Ω, 0204 R402, R kω, 0204 R403 1 kω, 0204 C401 6,8 nf, fóliový., RM = 5 mm C nf, fóliový., RM = 5 mm C nf, keram., RM = 5 mm C nf, fóliový., RM = 5 mm C405 1,5 nf, keram., RM = 5 mm C pf, keram., RM = 5 mm (viz text) C nf, keram., RM = 5 mm Obr. 8. Kmitoètový syntezátor Obr. 9a. Obrazec plošných spojù kmitoètového syntezátoru v mìøítku 1 : 1. Rozmìry destièky jsou 39x24 mm 10 C µf/16 V, rad. Tl tlumivka 100 µh, axiální PKJ krystal 4,000 MHz, paral. rez. IO1 TSA6057 deska s pl. spoji podle obr. 9a, mat. 1,5 mm Øídicí jednotka Jak již bylo uvedeno, celý tuner je ovládán mikroprocesorem typu 80C51, respektive 80C31. Procesor spolu s podpùrnými IO je umístìn v øídicí jednotce, jejíž schéma je na obr. 10. Procesor IO1 pracuje v zapojení s vnìjší pamìtí programu (IO3) typu 27C64 nebo vìtší. Zapojení je podle doporuèení výrobce (bylo podrobnì popsáno v lit. [1]). K zachycení nižších osmi bitù adresy slouží støadaè - registr IO10 typu 8282 a signál ALE. Vyšší bity adresy jsou na portech P20 až P27. Øídicí kmitoèet mikroprocesoru je urèen krystalem 12 MHz, zapojeným mezi vývody 18 a 19 IO1. Sbìrnice I2C je vytvoøena programem na portech P 30 a P31. Prostøednictvím sbìrnice I2C je k mikroprocesoru pøipojena seriová pamì EEPROM IO4 typu 24C01B, která slouží k uchování nastavených kmitoètù v pøedvolbì i po odpojení napájecího napìtí tuneru. Po zapnutí tuneru se mikroprocesor vynuluje (vykoná se RESET) nulovacím obvodem se souèástkami C303, R309, D301 a program vybere z pamìti a naladí kmitoèet uložený na pøedvolbì 0. Prostøednictvím tøívodièové sbìrnice CLK, DA a CS je k mikroprocesoru pøipojen rychlý osmibitový pøevodník A/D IO5 typu TLC549. Na vstup IN pøevodníku se z mf zesilovaèe (z IO TEA6100) pøivádí analogový signál, jehož napìtí je úmìrné úrovni pøijímaného signálu. Výstupní data z pøevodníku, která pøedstavují úroveò pøijímaného signálu, jsou s periodou asi 0,3 s zobrazována programem na displeji jako dvoumístné dekadické èíslo v rozsahu 0 až 60 dbµv. Pokud vstupní signál nedosahuje úrovnì alespoò 1 µv (tj. 0 dbµv), pak displej nesvítí. Pøi cejchování pøijímaèe se nastavuje trimrem nula (u záporného referenèního vstupu pøevodníku) zobrazení 00 a trimrem 60 dbuv (u kladného referenèního vstupu pøevodníku) maximální hodnota zobrazení 60 dbuv. Rozsah zobrazených èísel je urèen rozdílem napìtí mezi záporným a kladným referenèním vstupem. Referenèní napìtí musí být peèlivì filtrováno kondenzátorem C305 a rezistorem R312 nebo musí být oba trimry napájeny ze zdroje +5 V z analogové èásti. K mikroprocesoru je dále prostøednictvím datové sbìrnice (D0 až D7) pøipojen V/V obvod IO2 typu 8155, pøes který se ovládá displej. Všechny porty IO2 pracují ve funkci výstupu a jsou na nì pøipojeny dekodéry IO8 a IO9 a spínací tranzistory pro displej, který pracuje v multiplexním provozu. Multiplexování je odvozeno pøerušením hlavního programu prùbìhem RDCL z demodulátoru RDS. Není-li demodulátor RDS pøipojen, displej nesvítí. Displej má dva øádky. První øádek je alfanumerický a obsahuje osm ètrnáctiseg- Obr. 9b. Rozmístìní souèástek na desce kmitoètového syntezátoru (bez mìøítka)

11 R IO5 Q 6x 22 6 Obr. 10. Øídicí jednotka C n mentových znakovek. Jejich segmenty jsou spínány porty PB0 až PB7 a PC0 až PC5 pøes tranzistory T301 až T314. Druhý øádek displeje je numerický a tvoøí ho sedm sedmisegmentových èíslovek a ètyøi LED (SY/ /AF, TP, DR a STEREO). Katody zobrazovaèù jsou pøipojeny pøes dekodér IO9 typu E147 nebo E146. Dekodér odvodí i informaci pro tøi LED (SY/AF, TP, DR), které signalizují funkce RDS. LED SY/AF signalizuje nastavení blokové a skupinové synchronizace dekodéru RDS. V pøípadì, že je zapnuta funkce AF, 11 signalizuje tato LED vysílání resp. naètení seznamu AF. LED TP indikuje vysílání programu, na kterém se obvykle vysílá dopravní hlášení. LED DR indikuje, že je právì vysíláno dopravní hlášení (TA = TP = log. 1 ).

12 LED STEREO (oznaèená symbolem protínajících se kružnic) indikuje pøítomnost pilotního kmitoètu a je buzena tranzistorem T4 na desce mf/nf èásti. Proud èíslovek je nastaven odporem rezistorù R 350 až R356. Pozice právì rozsvíceného místa pro multiplexování vysílá program na porty PA0 až PA3 v kódu BCD, který se na kód jedna z osmi pøevádí dekodérem CENY IO8 JSOU typu 74LS42. BEZ DPH Pøes tranzistory T315 až T322 je postupnì v èase pøipojováno napájecí napìtí pro spoleèné anody znakovek i èíslovek. Anody znakovek a èíslovek umístìných nad sebou jsou spojeny paralelnì, takže jsou spoleènì obsluhovány shodné pozice obou øádkù. Naopak katody, tj. segmenty, jsou spojeny paralelnì po øádcích. Displej je napájen pøes ochranný obvod se souèástkami IO6, IO7, T323 a T324. Obvod chrání displej proti znièení pøi výpadku programu multiplexu nebo pøi poruše nìkterého IO v procesorové èásti. Signálem PA0 o trvání 1,68 ms je nepøetržitì spouštìn monostabilní klopný obvod (MKO) IO6 typu 74123, jehož doba sepnutí je urèena souèástkami R316 a C308 a je vìtší než perioda na vstupu CLK (perioda MKO je asi 2 až 3 ms). Na negovaném výstupu IO6 je pak trvale úroveò L (stav log. 0 ), kterou jsou pøes invertor IO7 spínány tranzistory T323 a T324. Tranzistor T324 typu BC313 (I C max = = 1 A) pøipojí napájecí napìtí +5 V DIS k budicím tranzistorùm T315 až T322 displeje. V pøípadì, že z jakéhokoliv dùvodu pøestane multiplex pracovat a zmizí signál na PA0, objeví se na negovaném výstupu IO6 trvale vysoká úroveò ( log. 1 ) a displej se ihned odpojí od napájení. K portùm P10, P11, P12 a P13 mikroprocesoru jsou pøipojeny spínaèe AF, P-C, PI a PTY - viz obr. 24, kterými je možné volit požadovanou funkci dekodéru RDS. Jako spínaèe jsou použita tlaèítka IZOSTAT se samostatnou aretací. Tlaèítka Obr. 11a. Obrazec plošných spojù na stranì pájení desky øídicí jednotky v mìø. 1 : 1. Rozmìry desky jsou 155x106 mm 12 Obr. 11b. Obrazec plošných spojù na stranì souèástek desky øídicí jednotky v mìø. 1 : 1. Rozmìry desky jsou 155x106 mm

13 Obr. 12. Rozmístìní souèástek na desce øídicí jednotky (bez mìøítka) jsou umístìna na pøedním panelu tuneru pod displejem. Pokud jsou všechny spínaèe vypnuté, jsou porty P10 až P13 ve stavu log. 1 a je zobrazován PS kód vysílání a úroveò signálu v dbµv. Stisknutím kteréhokoliv èíselného tlaèítka na klávesnici je vyvolána pøíslušná pøedvolba a tuner se naladí na kmitoèet, který byl pøedtím do pamìti uložen. Stisknutím kláves + nebo - se aktivuje automatické ladìní kmitoètu nahoru nebo dolù. Ladìní se zastaví na kmitoètu nejbližší dostateènì silné stanice a program naladí stanici pøesnì na støed pásma propustnosti mf. Sepnutím spínaèe P-C se uvede do stavu log. 0 port P11. To má za následek, že je možné z klávesnice pøímo èíselnì zadávat kmitoèet. Je možné zadat tøímístné nebo ètyømístné èíslo, vyjadøující kmitoèet s rozlišením 100 khz. Napø. kmitoèet 94,6 MHz se zadá èíslem 946 nebo 0946, kmitoèet 102,0 MHz se zadá èíslem V obou pøípadech se po zadání posledního èísla tuner naladí na zadaný kmitoèet. Zadávaný kmitoèet musí být v rozsahu pásma vstupní jednotky, je-li mimo, není to nijak signalizováno, syntezátor tuner nenaladí. Tlaèítky + a - je možné kmitoèet jemnì dolaïovat s krokem 50 khz. Pokud tlaèítko + nebo - držíme stisknuté, program neustále zvyšuje nebo snižuje kmitoèet po 50 khz s periodou asi 0,5 s. Po uvolnìní tlaèítka zùstává naladìný poslední kmitoèet. Sepnutím spínaèe PTY se uvede do stavu log. 0 port P13. Na displeji se vypíše kód PTY naladìného programu v definici podle normy (viz lit. [2]). Sepnutím spínaèe PI se uvede do stavu log. 0 port P12. Displej zobrazí PI kód daného vysílání v hexadecimálním tvaru jako ètyømístné èíslo. Je-li vypnutá funkce AF, tj. je-li spínaè AF vypnutý a port P10 je ve stavu log. 1, pak pøi souèasnì sepnutých spínaèích PI a PTY displej postupnì zobrazuje s periodou 1 s seznam alternativních kmitoètù k naladìnému vysílanému programu a jejich poøadové èíslo. Je-li za poøadím teèka, pak to znamená, že AF jsou vysílány metodou A podle normy. Metoda B je signalizována písmenem B za poøadovým èíslem (metoda B se u nás nepoužívá, touto metodou je kódováno pøedevším nìmecké a rakouské vysílání). Zobrazení sekvence konèí zhasnutím údaje o kmitoètu a signalizací tzv. teoretického poètu AF. Dvoumístné èíslo a písmeno P znaèí, že dekodér naèetl záhlaví kodu pro vysílání seznamu AF. Skuteèný poèet AF a kódovaný poèet by mìl být stejný. Tímto pøijímaèem je však možné odhalit mnoho chyb v našem vysílání (viz závìr èlánku). Je-li místo seznamu AF zobrazeno èíslo Z, pak to znaèí, že vysílaný program nemá žádné alternativní kmitoèty.1080 je výplòkový kód podle normy, 00Z znaèí pøíjem záhlaví, které udává nulový poèet AF (zero). Vysílání bez AF mùže být také kódováno tak, že je v seznamu vysílán jeden kmitoèet, a to kmitoèet právì naladìný. V tomto pøípadì tuner indikuje pøíjem seznamu AF, avšak automatické pøelaïování neprobíhá. Je-li trvale zobrazováno 00P, je tím signalizováno, že nejsou vysílány skupiny typu 0A nebo je kódování nesmyslné (i takové pøípady na našich vysílaèích existují). Je-li zapnutá funkce AF, tj. je-li spínaè AF sepnutý a port P10 je ve stavu log. 0, pak pøi souèasnì sepnutých spínaèích PI a PTY displej zobrazuje pøesný èas ve tvaru hodiny-minuty-sekundy. Pøesný èas je kódován ve skupinì 4A, vysílané jednou za minutu. Po správném naètení této skupiny se hodiny samostatnì nastaví bez ohledu na to, zda je èi není zobrazení hodin zapnuté. Funkce AF má za úkol vyhledávat alternativní kmitoèty téhož vysílaného programu a automaticky pøelaïovat tuner ve vozidle na 13 nejlepší signál. Podle úrovnì signálu a jeho kvality z hlediska odrazù program vyhodnotí, kdy je pøijímaný signál špatný a rychle prohledá alternativní kmitoèty z naèteného seznamu. Seznam je ukládán do pamìti RAM obvodu 8155 (IO2 v øídicí jednotce). Pamì se aktivuje vodièem IO/M, ètení a zápis se aktivují signály RD a WR. Program vyhledávání AF je volán tehdy, jestliže je signál slabý - program pøedpokládá, že existuje jiný kmitoèet s lepším pokrytím. Dále je program volán bez ohledu na úroveò signálu tehdy, jestliže je signál znehodnocen mnohosmìrným šíøením, chybí-li PI kód nebo je-li obsluhou nepøesnì naladìný kmitoèet pøijímané stanice. Pak je hledán jiný kmitoèet, na kterém nejsou detekovány odrazy, nebo pøíjem i slabšího signálu mùže být kvalitnìjší než signál silný, avšak znehodnocený. Je-li nalezen jiný kmitoèet, program porovná, zda je shodný PI kód a zobrazí nový kmitoèet na displeji. Je-li vyhledávání neúspìšné, je naladìn zpìt pùvodní kmitoèet. Celý proces rychlého vyhledávání není delší než asi 0,5 s, aby bylo vyhledávání co nejménì rušivé v reprodukci. Program podle detekovaných prùmìrných úrovní urèuje periodu pokusù o vyhledávání v délce 4 min, 1 min, 20 s,10 s a 5 s (když je signál úplnì ztracený). Pøi signálu S = 7 program nevyhledává, silnìjší signál již není možné vyhodnotit. Pøi zapnutí funkce PI kód je na displeji úrovnì namísto údaje dbµv zobrazována sbìrnice detektorù obvodu TEA6100. Na prvním místì je hodnota detektoru odrazù v rozmezí R = 0 až R = 7 a na druhém místì je S-metr, tj. úroveò signálu v rozmezí S = 0 až S = 7. Spínaè AF funkci AF zapíná nebo vypíná bez ohledu na zvolené zobrazení PI a PTY, ovládání P/C mìní pouze režim klávesnice, nastavení ostatních funkcí tuneru je beze zmìny. Seznam AF je možné zobrazovat pouze pøi vypnuté funkci AF, nebo na

14 Obr. 13. Deska displeje Obr. 14a. Obrazec plošných spojù na stranì pájení desky displeje v mìøítku 1 : 1. Rozmìry desky jsou 106x40 mm Obr. 14b. Obrazec plošných spojù na stranì souèástek desky displeje v mìø. 1 : 1. 7 ÈÍSL. Obr. 15a. Rozmístìní souèástek na desce displeje (bez mìøítka) HDSP-F501 HD-E522RD každém vysílaèi musí být kódován seznam AF pøíslušný pouze pro tento vysílaè. Seznam pøi zapnuté funkci automatického pøelaïování AF by byl nesprávný. Proto je tento port využitý dvojmo na aktivaci zobrazení hodin. Øídicí jednotka je zhotovena na desce s dvoustrannými plošnými spoji. Obrazec spojù na stranì pájení je na obr. 11a, obrazec spojù na stranì souèástek je na obr. 11b. Rozmístìní souèástek na desce je na obr. 12. Seznam souèástek øídicí jednotky R301, R302, R305, R306, R307, R308, R310, R311 6,8 kω, 0207 R303, R Ω, 0207 R309 8,2 kω, 0207 R Ω,0207 R313, R kω, 0207 R kω, 0207 R Ω, 0207 R318 1 kω, 0207 R319, R350 až R Ω, 0207, 0,6 W R320 4,7 kω, 0207 R321 až R326, R334 až R Ω, 0207 (14x) R327 až R332, R342 až R Ω, 0207 (14x) R358 až R365 1,5 kω, 0207 (8x) R366 až R Ω,0207 (8x) C301, C pf, keram., RM = 5 mm C µf/15 V, axiální C nf, keram., RM = 5 mm C305, C309 C306, C307, 100 µf/10 V, rad. C311, C nf, keram., RM = 5 mm C nf, fóliový., axiální C µf/10 V, rad. C312, C pf, keram., RM = 5 mm C nf, fóliový., RM = 5 mm X1 krystal 12 MHz T301 až T314 KC307B, C (KC308B, C) (14x) T315 až T322 KC636 (8x) T323 KC637 T324 BC313 IO1 80C31 nebo 80C51 IO2 IO3 MHB C64, 28C64, xxc128, xxc256 s programem autora IO IO5 TLC549 IO IO7 MH74ALS00 IO8 74LS42 IO9 E147, E146 (D147, D146) precizní objímky pro IO1 až IO5, IO8 a IO9 deska s pl. spoji podle obr. 11a, 11b, mat. 1,5 mm Deska displeje Zatímco øídicí obvody displeje jsou na desce øídicí jednotky, vlastní zobrazovaèe (znakovky, èíslovky a indikaèní LED) jsou umístìny na zvláštní desce displeje, jejíž schéma je na obr. 13. Deska displeje je s dvoustrannými plošnými spoji. Obrazec spojù na stranì pájení je na obr. 14a, obrazec spojù na stranì souèástek je na obr. 14b. Rozmístìní souèástek na desce je na obr. 15a. Jednotlivé segmenty jsou pøipojeny na stranì pájení podle obr. 15b. Na obr. 16a je definice oznaèení jednotlivých segmentù znakovky pøi pohledu zepøedu, na obr. 16b je zakresleno rozmístìní 14 Obr. 15b. Pøipojení segmentù znakovek a èíslovek na stranì pájení na desce displeje (bez mìøítka). B0 až B7 a C0 až C5 jsou katody segmentù znakovek, A až G jsou katody segmentù èíslovek. 1 až 8 jsou spoleèné anody znakovek a èíslovek pro pozice 1 až 8 zleva (pøi pohledu na displej zepøedu)

15 spol. anoda An spol. anoda An + 1 B1 C1 C5 C2 B1 C1 C5 C2 R601 R602 R603 R604 R605 R606 R607 R608 R609 R610 R611 R612 R613 R614 R615 R616 R617 C602 R618 B5 C0 B0 B4 B2 B6 B7 C4 B5 C0 B0 B4 B2 B6 B7 C4 B3 C3 B3 C3 Obr. 16a. Definice oznaèení jednotlivých segmentù dvojité znakovky pøi pohledu zepøedu C601 R619 R620 R621 R622 Obr. 17a. Modul klávesnice C2 An+1 C1 C0 B2 C5 An C4 C3 B6 B7 B3 B5 B1 B0 B4 Obr. 18a. Obrazec plošných spojù modulu klávesnice v mìøítku 1 : 1. Rozmìry destièky jsou 72x39 mm Obr. 16b. Rozmístìní vývodù dvojité znakovky typu HD-E522RD pøi pohledu na pouzdro zespodu vývodù dvojité znakovky typu HD-E522RD pøi pohledu na pouzdro zespodu. Oznaèení jednotlivých segmentù musí odpovídat pøipojení na pøíslušné porty PC0 až PC5 a PB0 až PB7. Pøi jiném zapojení pøívodù se budou zobrazovat nesmyslné znaky. Znakovky i èíslovky lze zakoupit u firmy GM Electronic. Seznam souèástek desky displeje 4x LED zelená, 3 mm 4x znakovky ètrnáctisegmentové dvojité zelené HD-E522RD 7x èíslovky sedmisegmentové zelené HDSP-F501 deska s pl. spoji podle obr. 14a, 14b, mat. 1,5 mm Obr. 18b. Rozmístìní souèástek na desce displeje (bez mìøítka). Souèástky jsou umístìné na stranì spojù 0 9 * Modul klávesnice Tuner je ovládán pomocí klávesnice. Ta je pøipojena ke sbìrnici I2C prostøednictvím dvou IO typu PCF8574P. Schéma modulu klávesnice je na obr. 17a, oznaèení tlaèítek na klávesnici je na obr. 17b. Pøiøazení portù IO jednotlivým tlaèítkùm (Kl.) klávesnice je v tab. 1. Oba obvody PCF8574P pracují v režimu ètení, pøi stisknutí tlaèítka klávesnice se na pøíslušném vstupu objeví úroveò log. 0 a program pøiøadí tlaèítku požadovanou funkci a odstraní zákmity. Adresy I2C obvodù jsou urèeny na vstupech A0, A1 a A2. Na sbìrnici I2C je možné pøipojit souèasnì až osm tìchto obvodù. K desce klávesnice je kromì napájení a sbìrnice I2C pøipojena ještì destièka se spínaèi DIP. Spínaè DIP1 slouží k zápisu programových konstant, které definují úrovnì pro zachycení signálu pøi automatickém ladìní a úrovnì rozlišení signálù v procesu RDS (podrobnìji viz odstavec oživení). Pøi zapnutí DIP2 zobrazí displej místo dat z pøevodníku IO5 stav èítaèe v TEA6100 (v hexadecimálním tvaru, dekódovanou obvodem E147). Doba otevøení hradla èítaèe v TEA 6100 je programem nastavena na 40 ms a rozlišení èítaèe je 6,4 khz na nejménì významný bit zobrazení. Sepnutí DIP3 má za následek, že pøi úrovni vstupního signálu z antény vìtší než 60 dbuv zobrazovaný údaj úrovnì bliká.tato funkce v režimu mìøicí pøijímaè upozorní obsluhu, že údaj úrovnì není platný, nebo pøi napìtí na vstupu vìtším než 1000 µv nasazuje AVC ve vstupní jednotce a ani mf detektor již nepracuje správnì. V takovém pøípadì je tøeba zaøadit úlumový èlánek na vstupu. Tlaèítkem MEM-W, které není umístìné na desce klávesnice, ale je pøímo na pøed- Tab. 1. Pøiøazení portù jednotlivým tlaèítkùm klávesnice Obr. 17b. Oznaèení tlaèítek na klávesnici Tesla TS 521 OOO1 XX 15 ním panelu tuneru, se zapisují data vložená z klávesnice do pamìti. Modul klávesnice je zhotoven na desce s jednostrannými plošnými spoji. Obrazec spojù je na obr. 18a, rozmístìní souèástek na desce je na obr. 18b. Vìtšina souèástek je na desce umístìná na stranì spojù, pouze klávesnice s tlaèítky Kl. (Tesla TS ) je z druhé strany (na stranì souèástek). Obr. 19a. Obrazec plošných spojù destièky se spínaèi DIP v mìøítku 1 : 1. Rozmìry destièky jsou 30x14 mm Obr. 19b. Rozmístìní souèástek na destièce se spínaèi DIP (bez mìøítka)

16 Destièka se spínaèi DIP je s jednostrannými plošnými spoji, obrazec spojù je na obr. 19a, umístìní spínaèù DIP na destièce je na obr. 19b. Seznam souèástek modulu klávesnice R601 až R604, R612 až R kω, SMD 1206 (10x) R605 1 kω, 0207 R606 až R kω, 0207 (4x) R610, R kω, 0207 R618 1 kω, SMD 1206 R619 až R Ω, 0207 (4x) C601, C nf, keram., RM = 5 mm IO1, IO2 PCF8574P DIP1 až DIP3 ètyønásobný spínaè DIP klávesnice Tesla TS XX deska s pl. spoji podle obr. 18a, mat. 1,5 mm deska s pl. spoji podle obr. 19a, mat. 1,5 mm Indikátory naladìní Sbìrnicí I2C je možné k procesoru pøipojit ještì indikátory naladìní, jejichž schéma je na obr. 20. Indikátor úrovnì pøijímaného signálu tvoøí IO2 typu PCF8574P a sloupec osmi LED. Informace o úrovni je odvozena programem z pøevodníku A/D v obvodu TEA6100 v mf èásti tuneru. Zobrazení je sloupcové. Indikátor støedu naladìní tvoøí IO1 typu PCF8574P a tøi LED uspoøádané v øadì. Pøi správném naladìní svítí prostøední dioda, pøi odladìní pøislušná krajní a pøi slabém nebo žádném signálu svítí obì krajní diody a prostøední je zhasnutá. Informace o naladìní je odvozena programem z èítaèe obvodu TEA6100. Aby mohl mikroprocesor identifikovat pøítomnost indikátorù, byl do jeho programu doplnìn test informace z portù P7 a P6 obvodu IO1 indikátorù. Pøi zjištìné pøítomnosti indikátorù se vysílají na sbìrnici I2C data potøebná pro oba indikátory. Indikátory nemají žádné nastavovací prvky. Indikátory je možné realizovat na univerzální desce nebo si mùže konstruktér navrhnout vlastní desku, aby rozmìrovì vyhovovala celkovému mechanickému uspoøádání konstrukce. Indikátory nemusí být v pøijímaèi použity. Napø. v tuneru do automobilu, jehož se týká tento èlánek, se již indikátory na pøední panel nevešly. Napájecí zdroj Schéma napájecího zdroje je na obr. 21. Zdroj obsahuje lineární monolitické stabilizátory 7805 (IO2) a 7809 (IO3), které stabilizují napìtí +5 V a +9 V pro obvody analogové èásti. Dále zdroj obsahuje impulsní stabilizátor (mìniè) s obvodem L4960 (IO1), který napájí èíslicové obvody vèetnì displeje. Mìniè pracuje na kmitoètu asi 100 khz (s periodou 10 µs) a s vysokou úèinností (až 80 %) pøevádí vstupní napìtí 11 až 16 V (na vývodu 1 IO1) na výstupní napìtí +5 V. Odbìr z mìnièe mùže být vìtší než 1,5 A, aniž by se IO1 nepøimìøenì zahøíval. Na vývodu 7 IO1 jsou pravoúhlé impulsy napájecího napìtí. Pøi sepnutém vnitøním tranzistoru se proud uzavírá pøes cívku L503 a zátìž a dioda D501 je vypnutá. Energie je akumulována v cívce L503. Pøi vypnutém vnitøním spínacím tranzistoru se v cívce indukuje napìtí opaèné polarity, dioda D501 je sepnutá a energie z cívky je dodávána do zátìže. Pomocí zpìtné vazby a regulaèních obvodù v IO (na vývodu 2 IO1) je øízena šíøka impulsù a tím je výstupní napìtí stabilizováno. Kmitoèet oscilátoru mìnièe je urèen Obr. 21. Napájecí zdroj hodnotami souèástek R502 a C512, filtr regulaèní smyèky tvoøí souèástky C511, R501 a C510. Výstupní napìtí filtrují kondenzátory C514, C515 a C 516, rezistor R503 tvoøí minimální zátìž mìnièe. Tlumivka L502 potlaèuje zvlnìní na pøívodu napájecího napìtí zpùsobené výraznými proudovými špièkami, které vznikají èinností impulsního mìnièe a multiplexu displeje. Tlumivka L 501 musí být pøipojena v pøípadì, že je tuner používán ve vozidlech a napájen z palubní sítì. Napìtí palubní sítì vìtšiny vozidel se vyznaèuje tvrdým napìtím s výrazným zvlnìním o kmitoètu nìkolika set Hz. Zvlnìní vzniká èinností alternátoru s tøífázovým usmìròovaèem a nelze jej odstranit ani filtrací kondenzátory s velkou kapacitou.do pøívodu k tuneru je tøeba vložit tlumivku o indukènosti nìkolika desítek mh (s mezerou zamezující pøesycení jádra) a teprve za ní blokovat napájení elektrolytickým kondenzátorem. Totéž platí pro pøipojení jakéhokoliv nf zesilovaèe. Zdroj je zhotoven na desce s jednostrannými plošnými spoji. Obrazec spojù je na obr. 22a, rozmístìní souèástek na desce je na obr. 22b. Seznam souèástek napájecího zdroje R kω, 0207 R502 4,3 kω, 0207 R503 1 kω, 0207 C µf/16 V, rad. C nf, fóliový., RM = 5 mm C µf/16 V, rad. C504, C505, C506, C508, C nf, fóliový., RM = 5 mm C507, C µf/16 V, rad. C pf, keram., RM = 5 mm Obr. 20. Indikátory naladìní Obr. 22a. Obrazec plošných spojù napájecího zdroje v mìøítku 1 : 1. Rozmìry destièky jsou 104x30,5 mm 16 Obr. 22b. Rozmístìní souèástek na desce napájecího zdroje (bez mìøítka)

17 C nf, fóliový., RM = 5 mm C512 2,2 nf, keram., RM = 5 mm L501 tlumivka (viz text) L502 tlumivka (viz text) L503 tlumivka 125 µh, SFT850D D501 1N5821 IO1 L4960 IO IO deska s pl. spoji podle obr. 22a, mat. 1,5 mm Seznam souèástek umístìných mimo desky s plošnými spoji (obr. 24) rezistor 220 Ω, 0207 (6x) rezistor 4,7 kω, 0207 (4x) rezistor 82 Ω, 0207 (2x) prùchodkový kondenzátor 2,2 nf (5x) prùchodkový kondenzátor 33 až 100 pf (6x) lišta se spínaèi a tlaèítky IZOSTAT Seznam souèástek zeslabovaèe -15 db (ATT. na obr. 4) R Ω, TR 191 R202, R Ω, TR 191 pøepínaè IZOSTAT Seznam souèástek zeslabovaèe -60 db (obr. 25a) rezistor 82 Ω, TR 191 (1x) rezistor 750 Ω, TR 191 (2x) rezistor 91 Ω, TR 191 (2x) rezistor 105 Ω, TR 191 (1x) rezistor 365 Ω, TR 191 (1x) zásuvka panelová BNC (4x) pøepínaè IZOSTAT Konstrukce a použité souèástky deska øídicí jednotky Obr. 23. Konstrukce stínicího krytu øídicí jednotky a displeje Z hlediska mechanického provedení je nutné prostorovì oddìlit analogovou a èíslicovou èást a vzájemnì je odstínit. Témìø všechny souèástky jsou na deskách s plošnými spoji. Integrované obvody øídicí jednotky vyjma IO6 a IO7 jsou osazeny v precizních objímkách. Øídicí jednotka s deskou displeje tvoøí samostatný modul, který je nutné stínit, nebo jinak by velké impulsní proudy displeje nepøijatelnì rušily pøíjem. Èíslicovou desku spolu s displejem je vhodné umístit do rámu ve tvaru U z ocelového pocínovaného plechu o tlouštce asi 0,5 mm. Pøíklad øešení je na obr. 23, konstrukce autora je zøejmá z fotografií. Základní deska je do rámu pøišroubována ètyømi šrouby M3 s maticemi. Deska je pøišroubována ke ètyøem výstupkùm, které vzniknou nastøižením a vyhnutím plechu rámu v délce asi 10 mm. Deska displeje a lišta s tlaèítky IZOSTAT tvoøí pøední èást takto sestaveného modulu, na který je z obou stran nasazen odnímatelný kryt z pocínovaného plechu o tlouštce 0,3 mm. Konstrukce je snadná a plech je možné ohnout ve svìráku. Vodièe, kterými je modul øídicí jednotky propojen s analogovou èástí tuneru, jsou vedeny pøes prùchodkové kondenzátory. Schéma propojení blokù tuneru je zøejmé z obr. 24. Adresa A14 pamìti programu EPROM se pøipojí podle typu použité pamìti. Pro pamì typu 27C64 a 27C128 je A14 pøipojena pøes rezistor R333 na sbìrnici +5 V, pamì 27C256 musí mít A14 uzemnìnou nebo pøipojenou na P26 mikroprocesoru. Øídicí jednotka takto tvoøí zcela samostatný celek, který neruší okolí. Rezistory o odporu 220 Ω na sbìrnicích (zakreslené mezi deskou a prùchodkovými kondenzátory) musí být pøipájeny pøímo na kondenzátory, aby se minimalizovala indukce rušení. Øídící jednotka nemá kromì trimrù pro nastavení rozsahu pøevodníku TLC549 žádné nastavovací prvky a její funkce je podmínìna pouze bezvadnými obvody a správným zapojením. Zobrazovaèe displeje je možné použít libovolné se spoleènou anodou. Rùzné typy se však liší zapojením pøívodù. Proto je zavedena definice segmentù na obr.16a. Propojení vzájemnì si odpovídajících segmentù a portù obvodu 8155 je tøeba dodržet. Propojení je provedeno plochým vodièem. Pøed osazením znakovek do desky displeje je nutné propájet pájecí body pod znakovkami a zkontrolovat ohmmetrem správnost propojení. Po osazení znakovek jsou již tyto body nepøístupné. Na èelním panelu pøijímaèe je pøed displejem umístìna barevná prùhledná plastická hmota - filtr, který zvìtšuje kontrast zobrazovaèù. Autorem byly použity zelené zobrazovaèe a zelený filtr byl vyøíznut ze zeleného obalu pro CD. Modul klávesnice je realizován na samostatné desce tak, že souèástky jsou umístìny na stranì pájení a vlastní klávesnice je z druhé strany. Byla použita klávesnice Tesla typu TS Obvody PCF8574P jsou v precizních objímkách. Deska klávesnice je za okraje pøišroubována k pøednímu panelu sestavy tuneru. Obr. 24. Schéma propojení blokù tuneru Na desce mf/nf èásti jsou filtry F2a a F2b pøipájené na samostatné destièce (obr. 7a a obr. 7b), která je umístìna kolmo k základní desce a je pøipojena samonosnì ètyømi mìdìnými vodièi. Stejným zpùsobem je pøipevnìna i deska kmitoètového syntezátoru a spínaèù DIP. Vstupní jednotka je konstruována jako samostatný modul. Je umístìna v krabièce z pocínovaného plechu a musí mít spodní i horní kryt. Spodní kryt je provrtán v místech pøipojení spojù na desku mf/nf èásti a po obvodu zapájen. Koneèná montáž jednotky na desku mf èásti se provede až po základním oživení, nebo po pøipájení spodního krytu a osazení na desku mf/nf èásti jsou spoje již nepøístupné. Kostøièky pro cívky vf obvodù je možné získat ze starších TV nebo rozhlasových pøijímaèù výroby Tesla. Vhodné jsou kostøièky z OMF zesilovaèe televizorù øady Dukla nebo kostøièky ze zvukového modulu téže øady TVP, ze kterých uøízneme patku a zalepíme je do otvoru v desce. Ještì lepší jsou kostøièky z elektronkových TVP typu Dajana, Orava apod. Kostøièky mají prùmìr tìlíska pro vinutí asi 5 mm a vnitøní závit pro jádro M4. Deska s plošnými spoji pro VKV jednotku musí být tlouš ky 1 mm, na to je nutné upozornit všechny výrobce plošných spojù! Deska je po obvodì pøibroušena asi o 1mm /délka 70 mm/ a zapájena do krabièky jednotky, pøepážka musí být také propájena v místech vyznaèených pájecích bodù na výkresu rozmístìní souèástek (obr. 3a), jinak bude vf zesilovaè kmitat! Zemnìní je v rozích a støedech stìn krabièky propojeno vodièi o prùmìru asi 0,8 mm s deskou mf/nf èásti. Otvory v krabièce a desce mf/nf èásti je tøeba provrtat spoleènì, aby pøesnì souhlasily,aby bylo pøípadnì možné jednotku pomocí odsávaèky odpájet od základní desky. Kostøièka s krytem pro ladìný obvod MF1 je typu Tesla Pardubice (prùmìr 6 mm) a používala se ve všech radiostanicích ès. výroby. Kryt z této soupravy je použit také na radiální tlumivku 5,6 mh u impulsního zdroje ladícího napìtí 33 V. Kostøièka pro fázovací obvod diskriminátoru je typu MT263 od firmy GM Electronic (se støedovým dolaïovacím jádrem a kruhovým feritovým hrníèkem, nasazeným pøes cívku). Ladicí varikapy jsou sklenìné typu BB121A a je dobré vytìžit ze starších televizních kanálových volièù varikapy tøídìné. Používaly se po trojicích nebo ètveøicích v tunerech maïarské výroby typu VIDEOTON nebo PM. Diody 17

18 Obr. 25a. Schéma zeslabovaèe -60 db Obr. 25b. Pøíklad mechanického provedení zeslabovaèe -60 db z jednoho volièe osadíme v jednotce na pozice Dxa, další sadu osadíme na pozice Dxb. Máme-li alespoò trojice diod, pak je osadíme do vf zesilovaèe. Do oscilátoru pak osadíme diody, které nám zbydou (musí být stejné oznaèení). Varikapy BB121 je také možné nahradit typem Tesla KB205 s bílým pruhem (jejich trojice byly v UHF èásti všech ès.tv volièù). Tyto souèástky snadno získáme ve sbìrných dvorech nebo ve firmách, které likvidují staré televizory. V základním provedení pøijímaèe je mezi anténní konektor tuneru a vstup VKV jednotky osazen ještì zeslabovaè -15 db s pøepínaèem IZOSTAT a rezistory R201 až R 203. Pøepínaè je umístìn pøímo na pøedním panelu tuneru a je oznaèen jako ATT. Polohy pøepínaèe jsou DX (0 db) a MP (místní pøíjem, -15 db). Rezistory jsou pøipájeny pøímo na pøepínaè. Na pøepínaè je nasazen stínící kryt, v nìmž jsou provrtány díry pro vstupní a výstupní koaxiální kabel. Pokud bude tuner konstruován jako mìøicí, pak je nutný ještì zeslabovaè do -60 db. Zeslabovaè je realizován s jedním pøepínaèem IZOSTAT a ètyømi panelovými zásuvkami BNC (obr. 25a). Použité rezistory jsou typu TR 191 a jsou s nejkratšími pøívody pøipájeny pøímo na konektorech. Zeslabovaè musí být stínìný a mezi všemi konektory musí být pøepážky (obr. 25b). Útlum se jednoduše zvolí zasunutím kabelu od antény do pøíslušného konektoru (lit. [4]). Integrované obvody napájecího zdroje jsou pøišroubovány na žebrovaný hliníkový chladiè o rozmìrech 82x35 mm, výška chladièe je asi 20 mm. Deska zdroje je v rozích pøišroubována ke kostøe pøijímaèe, toroidní cívky jsou pøilepené k desce epoxydovým lepidlem. Spoje v obvodu impulsního mìnièe je nutné peèlivì zapájet z dùvodu zvýšeného prùtoku impulsních proudù. Pozornost vìnujeme také kvalitì a spolehlivosti souèástek v RC èlánku oscilátoru mìnièe a ve filtru zpìtnovazební smyèky. V pøípadì poruchy mìnièe by se mohly znièit souèástky v èíslicové èásti tuneru. Ovìøil jsem však, že impulsní mìniè je v provozu velmi spolehlivý. Keramické filtry mf zesilovaèe a volba šíøky pásma Provozní šíøku pásma a celkovou selektivitu pøijímaèe urèuje trojice keramických filtrù 10,7 MHz. Filtry jsou v mf zesilovaèi na pozici F1, F2a a F2b. Podle toho, k jakému úèelu budeme pøijímaè nejvíce používat, je tøeba zvolit vhodný typ filtrù. Nejprve však trochu základní teorie. FM signál je charakterizován konstantní amplitudou nosné vlny, modulaèním zdvihem f a modulaèním kmitoètem f m. Modulaèní zdvih je maximální odchylka okamžitého kmitoètu nosné vlny od jmenovitého kmitoètu vysílaèe. V pásmu VKV CCIR je maximální možný zdvih vysílaèe stanoven na f = ±75 khz. Pøi pøenosu monofonního signálu je nejvyšší modulaèní kmitoèet 15 khz, pøi pøenosu stereofonního signálu musí být pøenesen nejvyšší modulaèní kmitoèet 53 khz. Spektrum frekvenènì modulovaného signálu je charakterizováno nekoneèným poètem párù postranních pásem soumìrných okolo nosné vlny. Výkon vzdálenìjších postaranních pásem je však velmi malý, a proto mohou být pøi pøenosu zanedbána. V praxi je možné urèit potøebnou šíøku pøenášeného pásma B z Carsonova vztahu: B = 2 f + 2 f m = 2 f m (1 + f/f m ). Je zøejmé, že nutná šíøka pásma závisí nejvíce na pomìru f/f m. Tento pomìr se nazývá modulaèní index. Dosazením uvedených èíselných hodnot vysílání do Carsonova vztahu dostáváme minimální nutnou šíøku pásma mf zesilovaèe pro monofonní pøíjem 180 khz, pro stereofonní pøíjem vychází šíøka pásma 256 khz. Pøi zvìtšení šíøky pásma filtrù se však také zmenšuje selektivita pøijímaèe, což je v pásmu pøeplnìném mnoha vysílaèi též velmi dùležitý parametr. Uvážíme-li skuteènost, že pøi stereofonním vysílání nikdy nenastane situace, že by byl s maximálním zdvihem modulován kmitoèet 53 khz, pak vystaèíme s šíøkou pásma menší než vypoètených 256 khz. Rozdílové složky zakódovaného sterefonního signálu mají v modulaci dvì postranní pásma soumìrnì okolo potlaèené nosné 38 khz a v nejnepøíznivìjším pøípadì mohou dosáhnout asi 50 % maximálního zdvihu modulace, zbytek signálu tvoøí souètová složka L+P s maximálním kmitoètem modulace 15 khz. Vzhledem ke skuteènosti, že charakteristika mf filtrù nikdy nebude ideálnì pravoúhlá, pak pøi zvìtšení provozní šíøky pásma poklesne také selektivita. Dále je tøeba uvážit také to, že provozní šíøka pásma zesilovaèe s úèinným omezovaèem bude ještì o nìco vìtší, než vychází ze staticky zmìøené charakteristiky filtrù. Na strmých hranách charakteristiky však vzniká výrazná fázová chyba pøenosu (skupinové zpoždìní), která zpùsobí výraznì vìtší zkreslení demodulovaného signálu než vlastní zvlnìní amplitudové charakteristiky. Z výše uvedených poznatkù vychází jako pøijatelný kompromis mezi zkreslením a selektivitou pøijímaèe šíøka pásma asi 200 khz. Požadujeme-li pøijímaè s velmi malým zkreslením (hifi), pak musíme osadit filtry se šíøkou pásma mezi 220 až 230 khz. Naopak v automobilovém pøijímaèi nebude zøejmì vadit menší zkreslení nf signálu, ale selektivita a schopnost potlaèit pøíjem signálù ze sousedních kanálù bude dùležitìjším parametrem. Pøi celkové šíøce mf pásma 180 khz (filtry byly peèlivì vybrány) bylo pøi reprodukci kvalitním zesilovaèem a tøípásmovými reproduktorovými soustavami slyšitelné velmi slabé zkreslení sykavek pøi pøenosu øeèi. Trojici filtrù s potøebnou šíøkou pásma je vhodné vybrat z nìkolika kusù, k tomu je nutný rozmítaný generátor nebo vhodná náhražka (oscilátor s jedním tranzistorem, rozmítaný sí ovým kmitoètem) a osciloskop (obr. 26). Nechceme-li filtry vybírat, pak je možné na pozici F2 použít pouze jeden filtr s šíøkou pásma 220 khz a na pozici F1 filtr 180 khz. Støední kmitoèet obou filtrù musí být 10.7 MHz s tolerancí max. ±20 khz. Vhodné jsou filtry znaèky Murata s oznaèením E 10,7S a èervenou teèkou, které prodává firma GM Electronic po 12 Kè za kus. Šíøka pásma tìchto filtrù je v rozmezí od asi 170 do 230 khz, jednotlivé kusy se mezi sebou liší jak šíøkou pásma, tak støedním kmitoètem a soumìrností køivky. 18 Filtry se shodným oznaèením prodává firma GES-ELECTRONICS jako tøídìné s katalogovým oznaèením (není vytištìné na filtru) SFE 10,7M3 a M2. Prodejce udává šíøku pásma 180 khz u typu M3 a 230 khz u typu M2, jejich cena je asi 38 Kè za kus. Promìøením nìkolika kusù bylo zjištìno, že i zde je urèitý rozptyl parametrù a soumìrnost køivky ani pøesnost søedního mf kmitoètu není zaruèena. Lze konstatovat, že se jedná o množinu filtrù téhož typu jako z GM Electronic, které mají více než tøikrát vyšší cenu a jsou roztøídìné na užší a širší. Na základì tìchto poznatkù doporuèuji radìji zakoupit nìkolik filtrù u GM Electronic a podle pokynù v odstavci o oživení tuneru vytøídit filtry s co nejlepší charakteristikou. U hifi tuneru se investovaný èas urèitì vyplatí a reprodukce pøijímaèe bude velmi kvalitní. Oživení a uvedení tuneru do provozu K oživení tuneru potøebujeme napájecí zdroj 12 V, nf zesilovaè, signální generátor s kalibrovaným výstupním napìtím a pøesným nastavením kmitoètu (kmitoèet lze mìøit vnìjším kmitoètovým èítaèem), kmitoètový èítaè a osciloskop. K výbìru filtrù do mf zesilovaèe je nutný rozmítaný generátor nebo alespoò jednotranzistorový oscilátor ladìný varikapy (napø.podle lit. [5]) a zvonkový transformátor. Dále je potøebná anténa nebo dipol pro VKV ( koleèko ) a promìnný útlumový èlánek 75 Ω (dodává firma Elsyst Praha za 60 Kè jako náhradní díl do zesilovaèù pro spoleèné TV antény). Jednotlivé desky tuneru propojíme podle schématu na obr.24. Velmi peèlivì zkontrolujeme zapojení èíslicové desky a pøipojení displeje. Propojení displeje mùžeme zkontrolovat také tak, že k displeji pøipojíme pøes rezistor o odporu 220 Ω napìtí 5 V a simulací logických stavù (propojováním dutinek objímek IO2, IO8 a IO9) kontrolujeme rozsvìcení a správné zapojení jednotlivých segmentù a funkci spínacích tranzistorù. Chybu v zapojení v obvodech okolo procesoru nelze najít logickou úvahou ani mìøením, a proto se kontrola zapojení vyplatí. Zkontrolujeme napájecí napìtí na zdroji. Mìlo by být v toleranci ±0,25 V od jmenovité velikosti. Po kontrole zdroje pøipojíme desky tuneru. Nejprve oživíme èíslicovou èást. Napìtí 5 V pro displej pøipojíme provizornì v místì propojky na desce pøes rezistor o odporu 47 Ω. Vstup CLK obvodu pøipojíme provizornì na port PA1. Jestliže je v poøádku mikroprocesor a demodulátor RDS, pak bude na PA0 obvodu 8155 pravoúhlý prùbìh s periodou 1,68 ms a na PA1 bude perioda dvojnásobná. Na výstupu hradla 74ALS00 budou impulsy, jejichž šíøka musí být v rozmezí 2 až 3 ms (vìtší než šíøka impulsù na PA0 a menší než šíøka impulsù na PA1). Není-li šíøka v toleranci, pak je nutné zmìnit hodnoru R316 nebo C308. Jednotlivé typy obvodu se mohou lišit. Po ovìøení funkce monostabilního obvodu pøipojíme vstup CLK definitivnì na PA0. Kontrolujeme funkci tranzistoru T324 tak, že mìøíme napìtí na jeho kolektoru.tam musí být napìtí 5 V. Pøi stisknutí tlaèítka RESET nebo pøi odpojení signálu RDCL musí napìtí ihned klesnout na nulu. Tím je oživen ochranný obvod pro displej. Pøi nenaladìné stanici by na displeji mìl svítit nápis RDS TUNER. Kmitoèet bude nìjaký nesmyslný nebo nebude svítit vùbec, nebo v pøedvolbì 0 není uložen žádný kmitoèet. Zapneme spínaè P/C a zadáme nìjaký kmitoèet z klávesnice. Do pamìti jej uložíme tak, že stiskneme tlaèítko MEMORY a po jeho uvolnìní èíslo pøedvolby, kam chceme kmitoèet uložit. Po zapnutí se tuner naladí na pøedvolbu nula. Do pamìti uložíme ještì tøi konstanty tak, že zapneme DIP1 a spínaè P/C a z klávesnice zadáme èíslo napø Èíslo na druhé pozici zleva znaèí úro-

19 veò signálu S, kterou procesor RDS považuje ještì za dostateènou. Tøetí èíslo zleva je míra odrazù (ètená druhým pøevodníkem v IO TEA6100), kterou program RDS považuje ještì za vyhovující signál. Jestliže je na pøevodníku hodnota vyšší než toto èíslo, je pøi zapnuté funkci AF zavolán vyhledávací program.ètvrté èíslo zleva je konstanta velikosti nejmenší potøebné úrovnì signálu S, kdy se ještì zachytí automatické ladìní kmitoètu pøi funkci rychlé ruèní vyhledávání. Signály s menší úrovní než je tato konstanta program pøi automatickém ladìní pøeskoèí. Pøesnìji tyto konstanty nastavíme, až bude naladìna vstupní VKV jednotka a mf zesilovaè. Po zadání tìchto konstant stiskneme tlaèítko Memory, èímž je uložíme do pamìti EEPROM. Dip1 vrátíme do rozpojeného stavu. Pøi sepnutém DIP1 je také možné po stisknutí libovolného tlaèítka pøedvolby (spínaè P/C musí být vypnut) zjistit, jaké konstanty jsou v pamìti zapsány. Jestliže øídicí jednotka správnì komunikuje, pak je také nastavena konfigurace obvodu TEA6100 v mf zesilovaèi (konfigurace se nastavuje po sbìrnici I2C pøi signálu RE- SET po zapnutí tuneru). Do mf zesilovaèe osadíme nìjaký keramický filtr na pozici F2. Nejprve nastavíme demodulátor. Místo vstupní jednotky pøipojíme na vstup mf zesilovaèe signální generátor s kmitoètem pøesnì 10,7 MHz modulovaný signálem 1 khz se zdvihem pøesnì 75 khz. Úroveò signálu mùže být okolo 1000 µv. Na vývodu 14 obvodu TEA6100 nastavíme trimrem P2 pøedbìžnì napìtí asi 2,5 V. Na diodový výstup demodulátoru pøipojíme osciloskop a naladíme fázovací obvod diskriminátoru na maximální amplitudu a nezkreslený prùbìh demodulovaného signálu 1 khz (ladìní cívky FO1 jádrem v okolí rezonance obvodu je ostré). Zmìnou odporu rezistoru R22 nastavíme rozkmit napìtí na diodovém výstupu asi 1 V a cívku FO1 pøesnì doladíme. Nemáme-li generátor s pøesným ocejchováním zdvihu kmitoètové modulace, pak je možné pøipojit osciloskop se stejnosmìrnou vazbou pøímo na vývod 14 obvodu TEA6100 a pøi rozladìní nemodulované nosné o 75 khz na obì strany od kmitoètu 10,7 MHz zmìøíme rozdíl ss napìtí, který má být 1 V. Tøetí možnost, jak nastavit demodulátor, je s použitím rozhlasové modulace. Až bude naladìna vstupní jednotka, zachytíme nìjaký vysílaè s hudebním programem (ne ÈR 3), a pøi sledování èasového prùbìhu demodulovaného signálu na osciloskopu musí nf signál ve špièkách dosahovat úrovnì 1 V. Nastavení jakosti ladìného obvodu demodulátoru není kritické, lepší je obvod více zatlumit. Pøi sepnutém spínaèi PI je možné ovìøit funkci pøevodníku úrovnì (S-metru).Pøi postupném zvìtšování úrovnì signálu z generátoru od nuly musí displej ukazovat na druhé pozici èísla od nuly do 7. Budeme-li vstupní signál modulovat amplitudovì, pak se objeví napìtí na detektoru pro vyhodnocení odrazù (stupnì R0 až R7). Dále nastavíme kmitoèet referenèního oscilátoru. První možnost je zavést do mf zesilovaèe nemodulovaný signál o pøesném kmitoètu 10,7 MHz ±1 khz. Zapneme tlaèítko PI a spínaè DIP2. Displej ukazuje stav èítaèe. Zmìnou kapacity kondenzátoru C44 nastavíme na displeji údaj 7F, resp. 7nesvítí (údaj F hexadecimálnì totiž obvod E147 dekóduje jako zhasnutý zobrazovaè). Pøi odladìní generátoru o 6,4 khz nahoru se zobrazí èíslo 80, pøi odladìní dolù o 6,4 khz F se zobrazí údaj 7. Druhá možnost je zmìøit pøesným èítaèem kmitoèet referenèního signálu na vývodu 6 TEA6100. Tento kmitoèet musí být pøesnì 40,000 khz (v oscilátoru musí být krystal broušený na paralelní rezonanci). Nyní oživíme vstupní jednotku. Provizornì ji pøipojíme kratšími vodièi k napájecímu zdroji a k mf zesilovaèi. Na sbìrnici L pøipojíme místo fázového závìsu logaritmický potenciometr o odporu 50 kω. Trimry P101 až P104 pøedbìžnì nastavíme tak, aby odpor mezi sbìrnicí L a jejich bìžci byl asi 10 kω. Zkontrolujeme napìtí zdroje +33 V a napìtí na emitoru tranzistoru MOSFET, které má být asi 0,8 V. Potenciometrem nastavíme na sbìrnici L napìtí asi 1,5 V. Spínaè DIP1a na mf desce necháme zapnutý (šumová brána vypnuta), ostatní DIP vypneme. Jádrem cívky oscilátoru nastavíme na výstupu vf oscilátoru kmitoèet asi 98,2 MHz (mìøíme vlnomìrem nebo èítaèem). Pøi napìtí max. 6,5 až 7 V by mìl být kmitoèet oscilátoru 119,7 MHz (pøijímaný kmitoèet 109 MHz). Velikost ladicího napìtí, potøebná pro ladìní v celém VKV pásmu není kritická, ladicí napìtí se musí pohybovat v rozmezí povolených hodnot na výstupu fázového závìsu TSA6057 (ladicí napìtí nesmí být menší než 1 V a vìtší než 8 V). Oscilátor mùžeme nastavit i s uzavøenou smyèkou fázového závìsu syntezátoru. Jestliže oscilátor kmitá nìkde v rozmezí požadovaných kmitoètù (musí kmitat o 10,7 MHz nad mitoètem pøijímaného signálu), pak se smyèka zavìsí. Pøijímaný kmitoèet nastavujeme klávesnicí a voltmetrem mìøíme ladicí napìtí na sbìrnici L. Trimrem P104 a hliníkovým jádrem v cívce oscilátoru nastavíme ladicí napìtí pro konce rozhlasového pásma do takových mezí, aby byla urèitá rezerva pøeladìní na obou koncích pásma (tj. musí být možné naladit ménì než 87 MHz a více než 108 MHz). V zavìšeném stavu ladicí napìtí sleduje zmìnu nastavení trimru a cívky v oscilátoru. Pokud oscilátor nekmitá, pak je pravdìpodobnì pøehozený zaèátek a konec cívky L8. Vf obvody naladíme do soubìhu pomocí signálního generátoru. Na vstup pøipojíme modulovaný signál a nastavujeme opakovanì všechny obvody na nejvìtší citlivost jednotky pøi souèasném zeslabování signálu z generátoru. Jádro cívky MF1 nastavíme tak, aby byl signál nejsilnìjší nebo (s použitím rozmítaèe) aby tvar køivky mf propustnosti byl optimální. Spodní slaïovací bod je v okolí 90 až 91 MHz, tam slaïujeme odporovými trimry. V horním slaïovacím bodu na kmitoètu asi 105 až 106 MHz nastavujeme soubìh jádry všech cívek. Když máme ladìné obvody jednotky pøibližnì v soubìhu, musí být citlivost tuneru okolo 1 µv. Zkontrolujeme práh nasazení AVC tak, že zvìtšujeme velikost signálu na vstupu jednotky od napìtí asi 1000 µv. AVC by mìlo nasadit pøi napìtí asi 1500 µv tak, že poklesne napìtí v bodì AVC (C11). Práh nasazení je možné mìnit velikostí kapacity kondenzátoru C18 - zkrucováním nebo odálením vodièù. Pøitom se mìní naladìní obvodu L5. Práh nasazení AVC není kritický, po kontrole AVC musíme znovu zkontrolovat soubìh. Pøi správném nastavení soubìhu v krajních bodech musí být soubìh správný i uprostøed pásma na kmitoètu 98 až 99 MHz. To zkontrolujeme tak, že se na tomto kmitoètu pokusíme zmìnit nastavení trimrù P101 až P103. Pokud se pøi pokusu podstatnì zvìtší citlivost, musíme zmìnit nastavení oscilátoru (trimru P104 a jádra L7) a pak opakovat nastavení soubìhu tak dlouho, až bude soubìh bezchybný. Doporuèuji slaïovací kmitoèty uložit do pamìti a vyvolávat je klávesnicí. Slaïovací body volíme tak, aby slaïování nebylo rušeno vysíláním rozhlasových stanic. Vstupní jednotku definitivnì sladíme v koneèné sestavì na desce mf/nf èásti se všemi kryty. Citlivost dobøe sladìné jednotky má být v rozmezí 0.5 až 1 uv. Jesliže jsou v mf zesilovaèi definitivnì osazené filtry, pak je možné nastavit rozsah S metru a pøevodníku dbµv. Postupným zvìtšováním napìtí z generátoru zjistíme velikost signálu, pøi které S-metr zobrazuje hodnoty mezi S0 a S1 a mezi S6 a S7. Spodní mez mùže být okolo 3 µv, horní mez asi 350 µv. Meze nastavujeme trimry P1 a P2 na desce mf/nf èásti. Trimr P1 nastavíme tak, aby zesílení mf pøedzesilovaèe nebylo maximální, 19 avšak pøitom aby nepoklesla citlivost pøijímaèe. Když budeme považovat výše uvedená nastavení za definitivní, nastavíme meze mìøení úrovnì v dbµv. Tuner naladíme na modulovaný signál o velikosti 1 µv a trimrem nula na desce øídicí jednotky nastavíme na displeji údaj 00 dbµv. Pak zesílíme signál na 1000 µv a trimrem 60 dbµv nastavíme na displeji údaj 60. Úrovnì v dbµv jsou zobrazovány lineárnì, celková chyba zpùsobená nelinearitou detektoru v TEA6100 nepøevýší ±2 db. Nastavení nìkolikrát zopakujeme a kontrolujeme chybu na úrovni 40 dbµv. Stereofonní dekoder nemá nastavovací prvky. Kmitoèet oscilátoru je urèen keramickým rezonátorem 456 khz. Po naladìní rozhlasového vysílání se musí rozsvítit indikace stereo. Pracovní bod obvodu øízení báze stereofonního signálu je možné nastavit trimrem P3 pøi subjektivním poslechu rozhlasového vysílání. Naladíme nìjakou slabší stanici a mezi anténu a anténní vstup zapojíme promìnný útlumový èlánek. Signál postupnì zeslabujeme, až se objeví šum v nf stereofonním signálu. Zapneme DIP2a a trimrem P3 nastavíme takové referenèní napìtí, aby se šum zeslabil. Práh mùže být pro rùzné stanice rùzný a je tøeba zkusmo zvolit nìjaké prùmìrné nastavení. Komerèní pøijímaèe, pøedevším automobilové, mají tento práh nastavený relativnì vysoko, a i pøi prùmìrném signálu, který by byl jinak pøijatelný i ve stereu, poskytují spíše monofonní reprodukci, i když indikace pilotního signálu samozøejmì svítí. Je to z obchodních dùvodù, posluchaè neodborník totiž považuje signál se šumem za pøíjem z principu špatný a dával by to za vinu pøijímaèi. U stolního provedení tuneru doporuèuji funkci øízení stereofonní báze vypnout, nebo pøi pøíjmu nìkterých vysílaèù mùže být nf stereofonní signál kvalitní i pøi vstupním napìtí z antény v øádu jednotek µv. Spínaè nucené mono je umístìn na pøedním panelu tuneru. Zbývá nastavit kmitoèet referenèního oscilátoru v syntezátoru. Naladíme libovolnou rozhlasovou stanici a tuner pøepneme do režimu zobrazení èítaèe (PI = log. 0 a DIP2 je sepnutý). Zmìnou kapacity kondenzátorù C406a a C406b na desce syntezátoru nastavíme údaj na displeji 7nesvítí. Pøesný kmitoèet oscilátoru 4,332 MHz v demodulátoru RDS je možné nastavit jedinì porovnáním na osciloskopu se signálem z pøesného generátoru. Osciloskop pøipojíme pøes sondu a rezistor o odporu 100 kω na trimr C50. Trimrem nastavíme kmitoèet o nìkolik desítek Hz nižší než je jmenovitý kmitoèet krystalu. Po odpojení osciloskopu se kmitoèet oscilátoru nepatrnì zvýší. Nemáme-li pøesný referenèní signál, pak nastavíme trimr C50 do støední polohy. Tím je nastavení tuneru dokonèeno. Koneèné velikosti konstant pro vyhledávání a zachycení automatického ladìní urèíme zkusmo pøi praktickém provozu pøijímaèe. Mìøení kmitoètové charakteristiky mf zesilovaèe K mìøení kmitoètové charakteristiky mf zesilovaèe a filtrù se soustøedìnou selektivitou potøebujeme rozmítaný generátor nebo pomùcku s jednoduchým oscilátorem v zapojení podle obr. 26 a detekèní sondu s diodou GA201. Na sondu zavedeme ještì signál z generátoru 10,7 MHz, který vytvoøí na zobrazené køivce na osciloskopu záznìj (znaèku), odpovídající naladìnému kmitoètu generátoru. Nastavíme støední kmitoèet rozmítaèe nìkde v pásmu, kde není žádná rozhlasová stanice, zdvih musí být takový, aby byla køivka dobøe zobrazená. Všechny úrovnì nastavíme tak, aby obvody nebyly pøebuzené a nenastávala limitace signálu (na vstupu tuneru má být asi 100 až 200 µv). Šíøka pásma pro pokles 3 db je definována v místì poklesu køivky na úroveò 70,7 % její

20 Obr. 26. Schéma pracovištì pro mìøení kmitoètových charakteristik mf filtrù celkové výšky na stínítku osciloskopu (pøi signálu stovek mv na detekèní sondì považujeme detekci za lineární, chyba pøi takovém mìøení nebude velká (detektor také mùžeme napøed ocejchovat útlumovým èlánkem -3 db). Kmitoèty odpovídající namìøené šíøce pásma odeèteme na generátoru, který pøelaïujeme na obì strany, až se znaèka na zobrazované køivce dostane o 3 db pod úroveò vrcholu køivky. Filtr na pozici F1 mìøíme tak, že vyøadíme filtry F2 a místo nich vložíme vazební kondenzátor 10 nf. Filtry na pozici F2 nebo dvojici filtrù mìøíme stejným zpùsobem, místo F1 zapojíme vazební kondenzátor. Napøed promìøíme filtry samostatnì, pak ve dvojici F2a a F2b a nakonec celou mf charakteristiku se všemi filtry. Jádrem cívky MF1 ve vstupní jednotce nastavíme vrchol køivky na 10,7 MHz. Abychom filtry nemuseli pøi tøídìní pájet, pøipojíme do mf zesilovaèe provizornì dvì èásti neprecizní objímky pro IO, do které filtry vkládáme. Vybereme filtry s nejlépe symetrickou køivkou a vhodnou šíøkou pásma, filtr s menším vložným útlumem osadíme na pozici F1. Zkušenosti v provozu Popsaný pøijímaè autor používá jako automobilový, slouží k prùzkumu pøíjmových podmínek rozhlasového vysílání a ke kontrole kvality signálu. Dekodér RDS umožòuje snadno zjistit, který rozhlasový vysílaè se podaøilo zachytit (PS), jaký vysílá program (PTY), pøípadnì z jaké je zemì (první èíslice PI). Ve spojení s pøehrávaèem kazet a nf zesilovaèem vznikne malá vìž s jednoduchým ovládáním a kvalitní nf reprodukcí. V porovnání s komerèními pøijímaèi má popisovaný tuner výbornou vf citlivost, menší zkreslení dané optimální provozní šíøkou mf pásma a má prùmìrnou odolnost proti vzniku intermodulaèních (IM) produktù ve vstupní jednotce. Odolnost proti IM je zøejmì za souèasného stavu vysílání dùležitìjší než absolutní vf citlivost. Intermodulace a citlivost vf obvodù jsou parametry, které pøi návrhu vstupní jednotky obvykle pùsobí protichùdnì. S vìtší citlivostí a zesílením obvodù se zhorší odolnost proti IM. Citlivost bìžných komerèních pøijímaèù mìøená autorem na rùzných typech rùzných výrobcù byla v prùmìru kolem 5 µv. Citlivost tuneru je možné snížit stisknutím tlaèítka místní pøíjem, èímž se zaøadí útlumový èlánek 15 db, tj. signál z antény se zeslabí 7,5x. Šumové èíslo vstupní jednotky s pøedzesilovaèem s KF910 mùže být v pásmu VKV velmi malé (i pod 1 db), což potvrzuje skuteènost, že pøi zeslabení vstupního signálu i pøi pøíjmu slabých vysílaèù se výraznì nezhorší odstup signál/šum v nf reprodukci. Absolutní výkon šumu všeho druhu pøijímaný anténou v šíøce pásma pøenosu je v pásmu VKV výraznì vìtší, než je pøíspìvek šumu od vstupního zesilovaèe v pøijímaèi. Zeslabením všech signálù však mùže být výraznì potlaèen intermodulaèní produkt vzniklý kombinací nìkolika jiných silných signálù a rušící užiteèný pøíjem. Jako zcela nevhodné se ukázaly tzv. elektronické antény, které dodávají témìø všichni výrobci automobilù. Antény jsou pøímo v izolátoru vybaveny nìjakým širokopásmovým zesilovaèem, který prakticky urèuje, respektive degraduje, parametry celého pøijímaèe, respektive vstupní jednotky pøijímaèe jakéhokoliv provedení. Zesilovaè zlepší pøíjem pouze pøi použití pøijímaèe s malou citlivostí. Zesilovaè v anténì v žádném pøípadì nemá menší šumové èíslo než kvalitní selektivní vstup pøijímaèe s tranzistorem MOS- FET, navíc pouhým zesílením signálu se posunou úrovnì pøijímaných signálù na vstupu pøijímaèe mimo meze urèené pøíjmovými podmínkami a šíøením vln. Z tìchto dùvodù je nejlepší vozidlo vybavit obyèejnou prutovou anténou délky asi 70 cm, kterou propojíme se vstupem pøijímaèe koaxiálním kabelem. Z hlediska automatického vyhledávání alternativních kmitoètù vysílání je popsaný pøijímaè definován podle normy (lit. [2]) jako jednotunerový. Tím je kvalita funkce vyhledávání omezena tak, že pøijímaè mùže prùbìžnì vyhodnocovat a prùmìrovat naladìný signál, ale na alternativních kmitoètech mùže testovat pouze okamžitou kvalitu pøíjmu v dobì krátkého testu provádìného programem v intervalu øádu desítek sekund nebo i minut. Jakýkoliv test totiž znamená rychle pøeladit tuner na testovanou AF, respektive prohledat seznam nebo èásti seznamu AF, což klade vysoké požadavky na odezvu smyèky syntezátoru, a je to vždy nìjak slyšet v reprodukci. Vyhledávání AF je také vždy spojeno s testováním PI kódù, aby pøijímaè ovìøil, zda kmitoèet, který se úrovòovì jeví jako lepší, je skuteènì alternativní k naladìnému vysílání. Pøi pøeladìní na jiný vysílaè dekodér RDS vlivem nesynchronního vysílání vždy ztratí blokovou i skupinovou synchronizaci. Nové nastavení synchronizace trvá nejménì dobu vysílání dvou blokù po dvacetišesti bitech, celkem tedy minimálnì asi 44 ms na pøeladìní jedné AF. V nejnepøíznivìjším pøípadì, kdy zaène pøenos nového toku dat RDS na druhém bitu prvního bloku (PI kód), bude pøi vysílání skupin typu A trvat otestování PI kódu celkem dobu vysílání pìti blokù RDS. PI kód se správnì naète nejdøíve až v prvním bloku pøi vysílání další skupiny. Celkový èas je pak 5x 26 bitù RDS, tj. asi 110 ms. Z tìchto dùvodù norma RDS (lit. [2]) stanovuje požadavek pro vysílaè kódovat co nejmenší poèet AF v seznamech vysílaèù. Mají být kódovány jen sousední vysílaèe, jiné jen výjimeènì, aby se proces automatického ladìní u tìchto typù pøijímaèù co nejvíce usnadnil a pøijímaè zbyteènì neprohledával kmitoèty, na kterých v dosahu naladìného vysílaèe není možné pøijímat alternativní signál. Na èeských vysílaèích celoplošné sítì tato konvence vùbec není respektována, v dobì psaní rukopisu byl ukázkový pøíklad nevhodného nastavení napø. na vysílaèi Praha-mìsto (105,0 MHz), kde bylo kódováno celkem 25 kmitoètù stanice ÈR3 - Vltava, mezi nimiž byla i stanovištì typu Uherský Brod, Vsetín nebo Znojmo!! Tyto kmitoèty v Praze ani okolí není možné zachytit a jejich testování pouze zdržuje proces ladìní v pøijímaèi. Na nìkterých jiných kmitoètech jsou chybná záhlaví pøenosu protokolu, chybí PTY kódy, témìø nikde není pøesný èas pøesný, nesouhlasí faktický poèet AF kódù s poètem uvedeným v záhlaví atd. Vìøím, že po upozornìní Èeských radiokomunikací dojde k nápravì a sí RDS bude uvedena do souladu s normou v Evropì platnou. Lepších výsledkù pøi funkci vyhledávání AF bychom dosáhli s tunerem, který by byl osazen dvìma pøijímaèi, kde jeden pøijímá naladìný signál pro poslech a druhý nepøetržitì testuje alternativní kmitoèty pøi dostatku èasu na jejich tøídìní a vyhodnocení bez újmy na reprodukci. Základní pøijímaè se pøeladí až poté, když je signál s novým alternativním kmitoètem z jiného vysílaèe vyhodnocen jako lepší. Závìr V pøíspìvku byl popsán FM rozhlasový tuner (ve variantì do automobilu), který je schopný vyhodnocovat a zpracovávat vysílání RDS. Tuner má takové vlastnosti, že mùže být použit i pro mìøicí úèely. Konstrukce je vhodná pro pokroèilé radioamatéry s dostateènými znalostmi a zkušenosmi, kteøí jsou vybaveni potøebnými mìøicími pøístroji. Vìcné dotazy a pøipomínky je možné sdìlit autorovi na tel. è.: 02/ Pamì s programem pro ovládání tuneru je možné získat na základì písemné objednávky na adrese autora: Ing. Jan Šedivý, Sládkovièova 11/1306, Praha 4 - Krè. Poplatek za užití autorského práva k programu èiní 200,- Kè, k cenì bude pøipoètena cena nosièe (pamìti) a poštovné. Program je možné využít ke stavbì tuneru pro vlastní potøebu, komerèní využití není dovoleno. Literatura [1] Šedivý, J.: Univerzální modul 8051 a dekodér RDS pro pøijímaèe FM. PE 7, 8, 9/2000. [2] ÈSN EN Specifikace radiového datového pøenosu (RDS). Kvìten [3] FM/IF system and microcomputer-based tuning interface TEA6100. Katalogový list Philips Semiconductors, August [4] AMS 531 Antennenpegelmessgerat - Betriebsdokumentation VEB Radio und Fernsehen. Karl-Marx-Stadt, DDR. [5] Drozda, M.: Staviame prijímaèe VKV. KE 1/1998. [6] SGS-Thomson Microelectronics: 2,5 A Power Switching Regulator L4960. Katalogový list, October [7] Integrated FM tuner for radio receivers TDA1574. Katalogový list Philips Semiconductors, February [8] Radio tuning PLL frequency synthesizer TSA6057. Katalogový list Philips Semiconductors, August [9] PLL stereodecoder and noise blanker TDA1591/T. Katalogový list Philips Semiconductors, March [10] Žalud, V.: Vysokofrekvenèní pøijímací technika. SNTL/ALFA,1986. [11] Èíslicové integrované obvody - konstrukèní katalog. Tesla Eltos, [12] Katalogy souèástek firem GM Electronic a GES ELECTRONICS pro rok