Sedmdesátiletý. Boris Hybner Tenhle věk je nejčistší blues / č. 28 / samostatně neprodejné

Transkript

1 Pátek Sedmdesátiletý Boris Hybner Tenhle věk je nejčistší blues / č. 28 / samostatně neprodejné

2 OBSAH Dobré zprávy: Miss Haló noviny a promenádá v montérkách Rozhovor: Sedmdesátiletý Boris Hybner odhazuje nepotřebné Téma: Cyklistika a pivo, jak to jde k sobě? A co na to policie? Profil: Ivan Kieslinger, muž, který se zúčastnil protikomunistického puče v roce Průvodce: Hospodská a literární Barcelona - tipy, které jinde nenajdete Gurmán: Jak si vyrobit doma tu nejlepší zmrzlinu? Recepty od předních zmrzlinářů. Auto: Kia pro-cee d Na cestě: Na Islandu jsou všichni příbuzní - a to je problém při hledání partnera Písnička: Mig 21: Snadné je žít + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Franz Bednářová Bosák Rynda Štindl Špátová

3 editorial Stačí vyjet o víkendu za město a člověk získá pocit, že české pivo a česká cyklistika jsou spolu neodmyslitelně svázány. Čili co cyklista, to násoska. Je to opravdu tak? Více na str. 12. Ronald Reagan a kozí ústrky Praha má od nynějška ulici pojmenovanou po Ronaldu Reaganovi, ostatně píšeme o tom a také o jisté souvislosti s názorovým vývojem Johna Lennona na čtvrté stránce magazínu. Celé se to provedlo jaksi po česku, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. To znamená, že po americkém prezidentovi, jehož zásluha na pádu komunismu je jistě nepopiratelná, byla přejmenována ta část ulice, v níž nejsou v podstatě žádná popisná čísla, takže to jejím (neexistujícím) obyvatelům nepřinese žádné starosti, vyřizování a vůbec námahu. Nevyvstane tak problém, na němž již v zárodku zanikl pokus přejmenovat jiné místo v Praze a to dokonce názvem mnohem tradičnějším a přirozenějším; při vší úctě k Reaganovi. Kozí náměstí (či plácek ve variantě nedosahující sémantické důležitosti náměstí) zná snad každý obyvatel hlavního města. Svým kruhovým půdorysem i všeobecným konsenzem, s nímž je jeho název používán, splňuje všechna kritéria, jež lze pro náměstí vytyčit, přesto se mu této výsady nikdy nedostalo a nese proti veškeré logice pojmenování Kozí, respektive Haštalská ulice. Jenže tahle kozí křivda (a samozřejmě, myšleno je to s kapkou nadsázky) není zdaleka omezena jen na Prahu. Kozí plácek v hlavním městě sdílí osud stejně většinou neoficiálně pojmenovaných prostranství na mnoha místech v České republice. Jen namátkou: v Táboře, Třeboni, Trhových Svinách, Vrchlabí, ve Slaném, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře, Turnově, České Třebové nebo v Rychnově nad Kněžnou. Jistě, představa, že by si stovky nebo tisíce lidí měnily doklady a další náležitosti jen kvůli kozám a jejich historickému významu, se jeví celkem absurdní. Dostatečný důvod přinášela v našich moderních dějinách vždy jen politika a jak vidno, ani ta už nemá sílu, co mívala, a žádný radní si dnes netroufne komplikovat svým občanům život s novým názvem ulice. A to je dobře. Kvůli Reaganovi tak poběží na úřad jen americký velvyslanec, který má v nové ulici rezidenci a tomu trocha té námahy nebo peněz za nové vizitky vadit nebude. I když je na rozdíl od Ronalda Reagana zapřisáhlý demokrat. Dan Hrubý vedoucí magazínu 6 ROZHOVOR Sedmdesátiletý Boris Hybner odhazuje nepotřebné 12 TéMA Hledání pivního rytíře 18 PORTRéT Muž, na kterém bachaři trénovali 22 PRůVODCE Trochu jiná Barcelona 30 GuRMán Jak si vyrobit doma co nejlepší zmrzlinu 32 AuTO Kia pro_cee d 33 na CESTě na Islandu jsou všichni příbuzní a to je problém 34 PÍSnIČKA Mig 21: Snadné je žít Foto na titulu: Jan Zatorsky Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Grafička: Helena Zahrádecká. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Produkční: Ilona Šáralová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, , Praha 5. Tel.: Předplatné: Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 3

4 téma Hledání pivního rytíře 12 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN

5 V českém cyklistovi jako by zůstalo něco z majestátu Jiříka z Poděbrad. Je Česko zemí opilých břichatých cyklistů, kteří v elastických dresech podnikají triumfální jízdy po pivních zahrádkách? Ondřej Formánek, foto Tomáš Krist PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 13

6 K českému cyklistovi patří český pivovar. Poprvé mě to opravdu pořádně praštilo do očí před několika roky uprostřed léta. Bylo to v údolí kousek od Roztok u Prahy, pod slunečníkem vedle řady kol na zahradě rodinného domku, z jehož přízemního okna udělali majitelé sezonní výčep. Měl jsem za sebou asi třicetikilometrovou vyjížďku pražským venkovem a bylo brzy odpoledne, slunce pražilo, vzduch stál a bylo na padnutí. Vypil jsem naráz sklenici vody, a jak jsem se snažil chytit dech, najednou jsem si uvědomil, že všude okolo mě sedí na lavicích za stoly podobně unavení, upocení muži a ženy v cyklistických dresech a pijí pivo. Několikáté. K jednomu stolu právě došel břichatý muž v aerodynamickém trikotu a přinesl na tácku několik panáků pivní pálenky, specialitu místního podniku dováženou z pivovaru na jižní Moravě. Tátové a mámy sedící u stolu je obrátili do sebe a strčili si zpátky do pusy cigáro. Děti v obláčcích kouře znuděně rýpaly brčkem do tmavé teplající kofoly. Být to v klasické čtyřce u nádraží, asi by mě to nepřekvapilo. Ale to setkání půllitrů s cyklopřilbami, kouře a kořalky s mokrými elastickými dresy, vycpanými cyklistickými kalhotami, naběhlými svaly na lýtkách a lesklými převody, řetězy a hydraulikou řídítek horských kol ve mně v tom horku a slunci vytvořilo pocit neskutečna. Odkud se vzali tihle obyvatelé biomechanických krajin? Co se to děje uvnitř jejich členitých těl? Připadal jsem si náhle jako v té scéně z filmu Strach a hnus v Las Vegas, kde jeden z hrdinů začne mít vidiny, že hotelový bar, v němž se právě nachází, je plný šílených veleještěrů. I tito hluční lidé v zahrádce u Roztok měli v tom přiléhavém funkčním prádle hladká těla plazů, byli celí vlhcí a křiklavě zbarvení jako exotičtí mloci. 14 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN I když jsem okamžitě sedl na kolo a ujížděl pryč, stejně jsem neunikl dost bizarní představě typického českého pivního cyklisty, která už ve mně zůstala. V mé fantazii to byla postava někde mezi rytířem břichatě smutné postavy, který v brnění z funkčního prádla triumfálně dobývá jednu pivní zahrádku za druhou, a obyčejným alkoholikem. Letmý pohled do archivu českých zpráv mě v téhle karnevalové představě jen utvrdil. Na cyklostezce se srazili cyklisté, dohromady nadýchali pět promile, oznamoval titulek článku na idnes ze Šumperska. Opilý cyklista pokousal policistu, vykřikovalo Bleskově.cz. Opilý cyklista narazil na Hodonínsku do opilého chodce, informovala agentura Mediafax. Rozhodl jsem se tuhle bizarní postavu najít a popsat v reportáži, tak jako se přírodovědci vydávají hledat vzácné exempláře zvířat, ryb či ptáků. Fascinovaly mě na ní dvě věci: splynutí české pivařsko- -hospodské kultury s kulturou horských kol. A spojení estetiky cyklistického dresu se společenským životem. Na západní straně Prahy okolo Vltavy se za slunných letních dní jezdí na kole v davech. Z těch čtyř procent obyvatel hlavního města, jež podle magistrátní komise pro cyklodopravu usednou v létě na bicykl, jich podstatná část míří právě sem. Jednou z napájecích stanic, která z místní cyklistiky žije, je Občerstvení U Šraněk na stezce podél řeky nedaleko Roztok u Prahy. Je to stánek s řadou stolů pod slunečníky. Je sice malý, ale nabízí pocestným hned dvě značky piva. Na parkovišti před stánkem potkám chlapíka v dresu pivovaru Svijany. To je cyklistický dres, který je vyvedený v typické zlatavé barvě a má na sobě potisk vodních kapek, takže člověk v něm vypadá jako čerstvě natočený, dobře orosený půllitr. Jako většina cyklistických dresů má na zádech několik kapes, ovšem tento je má ozdobené třemi obrázky lahváčů v životní velikosti, které mají vytvářet iluzi, že z oněch cyklistových kapes skutečně čouhají. Majitel takového dresu musí být člověk, kterého hledám. Navíc má ke kolu připevněný dětský vozík, malou kabinku na kolečkách, v níž sedí malý chlapeček a u pusy si drží dětskou plastovou lahev. Lepší obraz jsem si nemohl přát. Muž se mi ochotně představil. Jmenuje se prý Radim Balík. Už podle hlasu jsem

7 bohužel poznal, že je úplně střízlivý. Navíc neměl žádné břicho. Podle mě pivo a kolo k sobě patří. Já to dělám pokaždý. I když se to teď nesmí, říká odhodlaně. Působí ovšem dojmem, že ho pije až nechutně střídmě. Navíc říká, že na kole jezdí denně. A pokud to jde, snaží se jezdit i v zimě. Zklamaně odcházím a zkouším mladíka, co opodál pije pivo na stojáka. Představí se jako Honza, příjmení mi nechce říci. Přijel sem na kole z Kladna. Jezdí prý na kole často, jeho obvyklá dávka je tak šedesát kilometrů a normálně u toho pivo nepije. U Šraněk jsem svůj exemplář nenašel. Stejná situace byla na druhé straně řeky, u stánku vedle klecanského přívozu. Pár párů se psy a cyklisté, co vypili jedno pivo a odjeli. Dres pivovaru Svijany připomíná orosenou sklenici. Ta tři lahvová piva nejsou skutečná. Učinil jsem tedy to, co jsem znal z televizních přírodovědných pořadů: změnil jsem lokalitu. Odhadoval jsem, že hojnější výskyt mých vysněných obtloustlých opilců v cyklistickém brnění bude v okolí Třeboně, kde nejsou kopce. Navíc je to turisticky oblíbená krajina s řadou rybníků, a tím pádem i bohatou výčepní infrastrukturou. Zpočátku vypadá situace skvěle. Restaurace na třeboňském náměstí jsou plné cyklistů. V jedné z nich zasedla celá rodina kompletně oděná v dresech Budvaru. Rodinný pivní tým. Ovšem nejnadějněji se jeví skupinka mužů středního věku na zahrádce pivnice za třeboňským zámkem. Jeden z nich má dokonce dres s logem skupiny Tři Sestry. Vybavím si jejich starý hit Dám si sedm piv a jednu zelenou a muže oslovím. Mluví sice trochu bodře a chlapsky rozverně, ale i oni jsou střízliví. Pivo ke kolu patří, to ne že ne. Ale že bysme se ožrali a pak si na tom kole rozbili hubu, to zase ne, říká jeden z nich. Na maximálním množství, kolik by měl člověk vypít, než sedne na kolo, se neshodnou. To je strašně těžký. To je individuální. Ale rozhodně je blbost to striktně zakázat, že pivo na kole nesmí bejt. Když policajti číhaj u hospody a chytaj cyklisty, co před ní sednou na kolo, tak to mi připadá hloupý, říká jeden z nich. Samozřejmě, každá benevolence je zneužitelná, jemně mu oponuje ten v dresu Tří sester. Ostatní souhlasně pokývají. Říkají, že jsou z Žatecka, ten nejmluvnější z nich dodává, že prý má hospodu v Tuchoměřicích. Na Třeboňsku mají ně- PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 15

8 Chcete si to dočíst? ZE R E V PLNÁ CE I F A R V T Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice S Ln DO STŘEDOMOŘÍ (PÁTEČNÍ PŘEDPLATNÉ S MAGAZÍNEM + CD a DVD O STŘEDOMOŘÍ) Neumíte si představit pátek bez Lidových novin s oblíbeným magazínem a milujete Středomoří? Pak máte jedinečnou šanci objednat si měsíční předplatné Lidových novin s magazínem Pátek za 60 Kč, a navíc jako bonus získat jeden ze tří kompletů o Francii, Itálii nebo Španělsku. Stačí poslat nejpozději do úterních 14 hodin SMS ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA IT nebo FR nebo ESP na číslo A příští pátek naleznete Lidové noviny s CD a DVD o vybrané zemi ve své schránce. Cena 1 SMS je 60 Kč vč. DPH. Službu provozuje Expansion Group, technicky zajišťuje ATS. Infolinka , (po pá, ), CD průvodce s originálním ozvučením a hudbou CD 8 pohádek z celého světa DVD o místní kuchyni více na NOVINY OSOBNOSTÍ