Transkript

1 Historie 2001 V tomto okamžiku se začíná psát historie hudebního seskupení, které zatím nemá žádné pojmenování a jeho perspektiva není nikterak definována. Stávám se jeho samozvaným vedoucím a mám tak možnost realizovat svou hudební a dramaturgickou představu, o které předem nevím, jak v konfrontaci s poptávkou publika dopadne. Stávám se též autorem následujících historických příspěvků, o jejichž obsahu, délce a době trvání tuším jen málo a tak jejich prostřednictvím zatím poskytuji dokonale jednostranný pohled na dění v souboru a kolem něj. Po téměř ročních úvahách o občasném spoluhraní na dvě akustické kytary, jen tak pro radost a pro pár přátel, došlo na můj podnět počátkem prosince 2001 k dohodě na spolupráci s Richardem Dušákem. Známe se od roku 1975 ze společných studií a později z rockové formace Orion, která plnila taneční sály na jihu Čech v osmdesátých letech 20. století. Pro přitvrzení zvuku rodícího se souboru pozval Richard na zkoušku dřívějšího příležitostného spoluhráče na kontrabas při oslavách narozenin, Radka Mareše. V tuctové datum je u Richarda v "krbovně" první zkouška, na které se rychle tvoří repertoár ze známých i méně známých skladeb Beatles, Boba Dylana, George & Beatovens, Olympicu, Karla Plíhala, Creedence a dalších - 1 -

2 interpretů z převážně šedesátých, "květinových", let. Po dvou zkouškách je vybráno asi 25 písniček a zve se pár blízkých přátel do restaurace "Trombetta" na starém městě v Táboře k prvnímu společnému hraní o půl šesté navečer pak zaznívají klenbou restaurace první nacvičené tóny. Produkce není ozvučena žádnou aparaturou a pouze Radek tlačí tlusté basové tóny z Fendera přes miniaturní několikawattové kombo. Silvestra neoslavujeme společně, protože má Radek dřívější soukromé závazky a tak hrajeme s Richardem pouze jako duo v táborské restauraci "U Meluzíny". Hlasivky procházejí náročným testem, protože zpívat pro padesát lidí bez použití aparatury je v restauraci velmi náročné. Co bude dál nedokážeme v této situaci ještě plně odhadnout. Cítíme však, že nás muzika opět pohlcuje a hrajeme se stejným nadšením jako před dvaceti lety

3 2002 V lednu 2002 následují dvě zkoušky s novou členkou seskupení. Je jí Eva Burešová, za svobodna Dušáková, tedy sestra Richarda, která hraje skvěle na flétnu a oživuje zvuk kapely nádherně znějícími sóly. Není divu, když je žačkou profesora Žilky, ale její flétnový potenciál je ještě daleko rozsáhlejší, než má zatím příležitost předvést. Z dua a tria se stává tímto kvartet a projev souboru získává na síle. Přichází první objednávka hudební produkce na oslavě narozenin kamaráda Petra Karvana. V pátek mu hrajeme v restauraci U posilovny. Produkujeme nacvičený repertoár symbolicky za pivo a jelikož se jedná o největšího táborského providera hrajeme opět v Trombettě, ale akusticky studené prostředí dlažby, kovu a holé klenby souboru příliš nesedí. Rozkaz zněl jasně: "Musí se hledat útulná dřevěná hospoda, kde by se všem líbilo." Po usilovné pátrací akci, která nás stála mnoho sil a peněz, se zdá, že byl objeven postrádaný prostor. Je jím restaurace U Melouna na starém městě v Táboře, kde je dřevěná podlaha, masivní dřevěné stoly, židle i lavice. Je pátek a již se hraje tady. Začíná se však ukazovat, že nacvičená sóla a vícehlasé vokály často zanikají v restauračním šumu a nám je příliš líto takto vynaloženého úsilí jedu proto s Richardem do Prahy na kytarový průzkum. Prochází nám zkouškou asi dvacet kytar různých cen a značek. Žádná velká spokojenost s nabízeným sortimentem se však nedostavuje. Dáváme proto na radu Petra Muka a druhý den vyrážíme do Brna k Furchovi. Odvážím z Moravy akustického Furcha osazeného elektrickým snímačem Natural a je rozhodnuto - 3 -

4 o dalším vývoji souboru. Richard objednává na zakázku u téže firmy druhou kytaru, samozřejmě černou. Hned druhý den pořizuji padesátiwattové kombo Marshall, které patří v současné době ke špičce pro ozvučení akustických kytar. Richard narychlo osazuje starého Honnera snímačem a pořizuje též Marshalla. Obě komba mají vstup i pro mikrofon a tak se zkouší ozvučit zpěv tímto způsobem. K překvapení to zní docela příjemně a tak se rychle pořizují stojany a mikrofony. Nešetří se, mikrofony Shure SM 58 jsou velmi dobré, zkrátka když už, tak už. Radek s mikrokombem začíná být neslyšitelný a tak si pořizuje také šedesátiwattového basového Marshalla. Zvuk kapely se zhutňuje a tak je přemluven k trvalému spoluhraní na bicí i Pepino Hejcman, další z původní rockové formace Orion. Aparatura se rozšiřuje o zesilovač a basovou soustavu pro ozvučení elektrických bicí Yamaha. Zkouší se pilně s novým zvukem v pětičlenném složení a zkušebna u Richarda se otřásá v základech hrajeme opět U Melouna, tentokrát již na aparaturu a pod pracovním názvem VHS, neboli "Volné hudební sdružení". Nyní již praská Meloun ve švech, má-li nějaké. Jako host v několika písničkách zpívá i Lucka z 5. C alias Bulharka s nezaměnitelným hlasem a projevem. Právem pak sklízí bouřlivé ovace u publika. Začínáme uvažovat o větším prostoru a plzeňském pivu. Zatím zde čepují Staropramen a druhý den po produkci se příliš trápíme hraje VHS opět U Melouna. Majitelka klubu ovlivněna naší radou začíná s 12 Plzní. Není však přítomna na akci a personál se podle toho chová, kasíruje všechny příliš brzy a vyhání plnou hospodu i s penězi domů, jako kdysi v socialistické éře

5 V červenci se odpočívá, nabírají se síly a inspirace na dovolené doma i u moře. Hraje se v Mladé Vožici na soukromé akci pro Radka. Skvělá společnost a hostina s masovými specialitami nasadila vysokou laťku do budoucna. Richard již září s černým Furchem se sametovým zvukem hrajeme pro kamaráda Romana Vandase v lesní restauraci Pintovka na táborských Horkách. Hraje se tam skvěle a v repertoáru se přitvrzuje. Zapojuji již krabičky od Bosse, flanger a superoverdrive, které jsem si schoval z bigbeatové éry Orionu. V osmdesátých letech mi je propašovala matka švagrova bratra z Anglie. Tímto tě Petře pozdravuji do staré dobré Anglie a Estébákům z té doby vzkazuji, že krabičky fungují dodnes dobře. Kde jen ti soudruzi z NDR udělali chybu? se hraje při rozloučení s létem U Červeného koně na Žižkově náměstí v Táboře a k názvu VHS je doplněno skromné music. Za příjemný větší prostor a ochotný personál byla obětována i Melounova Plzeň a pily se Krušovice. Bylo plno a chválilo se, jak příjemné se hraje v rámci Táborských setkání za oficiální honorář 3000,-Kč U Melouna a prostor je zaplněn do posledního místa. Poslouchá se na chodbě a potlesk je slyšet i na ulici pod oknem. Karta se obrací, vedoucí Červeného koně Viktor objednává VHS na tři vystoupení do konce roku Zájem o vystoupení projevuje i vedoucí Melounu Lenka se hraje první z objednaných večerů U Červeného koně. Akce je poprvé prezentována na plakátech a v tisku a tomu odpovídá i nabitý prostor. Mnoho přátel již nenalezlo žádné místo k sezení ani k stání nebo na schodech a museli odejít. Spontánní byl i půlnoční tanec v malém prostoru před kapelou

6 Začínáme pracovat na doplnění repertoáru o Elvise, ETC, CSN&Y, Žlutého psa a připravujeme další vystoupení došlo k dohodě o mediálním partnerství VHS a firmy Profihelp s.r.o., které se projeví v blízké době vznikem internetových stránek s adresou je před námi, hraní kapelu baví a doufáme, že je to i slyšet. Uvažuje se o nabídkách hraní mimo Tábor, které se objevují. Pravidelné staroměstské večery však soubor neopustí, pokud se budou i nadále líbit hrajeme ve vánoční atmosféře opět U Červeného koně a zdá se, že se stane tato restaurace v podzemí táborského Žižkova náměstí naší domovskou scénou. V první sérii zaznívají i upravené koledy a rozzáří se vánoční stromek

7 přijímá skupina pozvání do Horoměřic na okraji Prahy a hraje zde ve skvělém podkrovním prostoru Squoshcentra. Pochvalujeme si výbornou akustiku restaurace a vynikající steaky mistra Pala Méryho sahá Richard hluboko do své peněženky a z lásky ke kapele kupuje zvukovou aparaturu, která znásobuje původní hudební výkon. Hrajeme U Červeného koně a je nabito k prasknutí. Atmosféra nás zcela pohlcuje. V závěru však musíme myslet na další vystoupení, které hrajeme již ten samý den, tedy asi za patnáct hodin odjíždíme na soukromou akci do Mladé Vožice a přes únavu se nám v přátelském prostředí hraje dobře a zdá se, že i naše vystoupení je publikem pozitivně přijato se vracíme na domácí scénu do Červeného koně, kde vítáme jaro s přáteli, kteří na nás chodí a které máme rádi jedeme do Countrysaloonu v Soběslavi a v tomto stylovém prostoru slavíme další mimotáborský úspěch souboru hrajeme na srazu amerických aut v Hluboké nad Vltavou v nabitém hangáru postaveném na parkovišti pod zámkem. Na pódiu máme dva teplomety, ale ani ty nestačí zabránit chladu, který se do nás po náhlé změně počasí vpíjí. Končíme s půlnocí a nenecháme se přemluvit k dalšímu hraní ani penězi, protože zima nás zkrátka zmrazila. Akci však hodnotíme až na počasí jako výbornou

8 hrajeme U Červeného koně a Richard zde slaví narozeniny. Otvírá pro hosty účet na 1 hodinu a v závěru se docela diví, že mu účtují 4 500,-Kč. Co se dá dělat, gesto je gesto a určitě se mu to vrátí jako radost na svých dětech jedeme opět do Horoměřic a opět si pochvalujeme grilované speciality mistra Pala Méryho. Publikum není tolik početné jako minule, ale hraje se i tak dobře jedeme do Ústrašic. Hrajeme v sále kulturního domu a z důvodu klubové atmosféry, kterou máme rádi, vytváříme hospodu v hospodě. Upravujeme stolové uspořádání a speciální nasvícení doplňujeme svíčkami. Výsledkem je jedno z našich nejhezčích vystoupení a určitě jej v nejbližší době zopakujeme vítáme léto U Červeného koně a přes hudební megaakci Go Planet Roxy s účastí mnoha zahraničních hvězd, naplňujeme prostor domovské scény na doraz. O půlnoci křtíme nový název skupiny, ke kterému jsme dospěli po zralé úvaze. Pracovní název VHS opouštíme, protože již nevystihoval situaci, na plakátech spíše připomínal videoprodukci a nakonec skupina stejného názvu působí na Moravě. Je první letní den a nový název skupiny je na světě. Big Papa jsme se pojmenovali po koni z kultovního románu beat generation Jacka Kerouaca Na cestě. Připomíná nám myšlenky beatnického hnutí a úžasných květinových šedesátých let, kdy intenzita současného prožitku vítězila nad jistotou budoucnosti. Naše hudební retroputování se vrací nejvíce právě do zmíněné doby. V názvu je zároveň kousek bigbeatu a kousek tatíků, kterými již většina z nás je. Symbolické je i jméno koně, který se stal naší domovskou scénou. Kdo ví, zda-li se jednou nebude některá z restaurací jmenovat Big Papa Restaurant. Chystáme se vystoupit v kouzelném prostředí starého mlýna s názvem Mlýn Davídkov, který lze najít v oblasti Kouřimi - 8 -

9 a na internetové stránce Bude to první vystoupení s novým názvem a doufáme, že se bude líbit nám i posluchačům kolem půl šesté vjíždíme do objektu mlýna a na kamenné pódium v interiéru restaurace instalujeme zvukovou a světelnou aparaturu. Po osmé hrajeme první sérii, v obrovském krbu hoří opravdový oheň a všechna místa v přízemí jsou obsazena. Mezi hosty se objevuje pohodový Petr Muk a jeho P. M. Band. Když vystupuje Lucka se Stínem katedrál, Petr vchází spontánně na pódium a přidává druhý hlas. Na galerii v patře mlýna nás podporuje skupina mladých tanečnic, která dodává našemu vystoupení hlubší prostor. O půlnoci vystupuje Richard Dušák s kamarády pod názvem R. D. Band s trubkou, tahací harmonikou a pochodovým bubnem. Zazní velké hity "Plavala husička" a s Petrem Mukem i speciálně zaranžované a choreograficky ztvárněné "Zrcadlo". K ránu jdeme spát do pokojů v podkroví a aparaturu sklízíme až po skvělé snídani pana mlynáře Václava a paní mlynářky Marty. Bavili jsme se dobře my i publikum a proto rádi přijímáme pozvání k dalším dvěma podzimním vystoupením ve 12:00 je spuštěna webová stránka skupiny na adrese Budeme na ní postupně přidávat fotografie a uvádět aktuální kalendář akcí. Do odkazu historie pak zařadíme postřehy z vystoupení. Po prototypu červeného trika s černým nápisem "Big Papa" na prsou, ve kterém jsem hrál (Roman) v Davídkově, přichází Richard s černým XXL a nápis má pro jistotu červený a navíc i na zádech. Do trávila skupina dovolenou a sešla se na zkoušce u Richarda v 17:00. Richardova příhoda z potápění o tom, jak se málem utopil v Chorvatsku, když ztratil - 9 -

10 potřebné závaží a Archimedův princip jej prudce zvedal k hladině větší rychlostí než připouští potápěčská pravidla a nepomohl mu zpočátku ani na noze visící Petr Muk, ostatním vehnala slzy do očí, protože tady by končily řádky této historie. Vše nakonec dobře dopadlo a hrajeme dál. Eva nechala odpočinout o dovolené hlasivkám a na zkoušce zpívala Tymián až nás mrazilo jsme po dovolené zahájili na domovské scéně "U Červeného koně". Struny se zařezávaly do prstů změklých od mořské soli, ale hrát se muselo až do půl druhé nad ránem. Divácký prostor se postupně naplnil v obou místnostech i na baru a vtlačil nakonec na malý parket tanečníky a k našemu potěšení i tanečnice. Paní Martička (mamka Bulharky) opět obula "Boty proti lásce" a zastoupila tak dcerku, která v té době převlečena do futuristického skafandru made in Tokio hrála, tančila a zpívala na Hradě v roli japonského robota Asimo. Kdo viděl v TV zmíněný příspěvek, určitě ji poznal. Ranní česnečka "Big Papa" neměla chybu a všem ji tímto doporučujeme. V sobotu jsme hráli v restauraci Meloun na táborském starém městě v rámci "Táborských setkání 2003". Poslední tóny zazněly v půl třetí nad ránem a byli jsme asi poslední, kdo v této době hrál, neboť nás navštěvovali muzikanti, kteří to už zabalili. Děkujeme skvělému publiku za fajn atmosféru, která zde během celého večera panovala. Tentokrát nám rozuměli i přátelé z Dánska a Německa. Po sklizení aparatury jsme ve stánku u infocentra doplňovali energii a můžeme potvrdit, že steaky z Lenčiny kuchyně byly opravdu dobré. Obdrželi jsme též předběžné pozvání k vystoupení do Zürichu, ale o tom se bude ještě jednat. V sobotu jsme hráli v okrese Kolín v Mlýně Davídkov, který byl nákladně rekonstruován na stylový restaurant a penzion. Sotva jsme dorazili na místo, uvítala nás majitelka

11 Marta a pan Václav pečenými žebírky a když Richard pustil z CD gotickou hudbu, ponořili jsme se rázem do hlubokého středověku. Krátce po dvacáté hodině jsme otevřeli večer "Tymiánem" a plný dům se pomalu rozehříval příjemnou atmosférou, která tu panovala během celého večera. Opět vystoupilo několik hostů. Jirka Bidloň skvělý na "Blues" foukací harmoniku hrál jako o závod. Přijel za námi i Kamil Emanuel Gott, který přihodil několik "Karlových" songů. Lady Carneval donutila posluchače k skandovanému potlesku a jedna paní dokonce přistoupila k mistrovi, aby se přesvědčila, zda je hlas opravdový. Byl. Do "Zrcadla" jsme přizvali k vokálu Olinku Maškovou z týmu Petra Muka a ta pak ještě spolu s K. E. Gottem hodila " z voleje" ve dvojhlase "Nezacházej slunce" za našeho skromného doprovodu. Večer gradoval a publikum i my jsme se dobře bavili. Když jsme zařadili z vlastní Richardovy dílny "CEPOPULEDO", zpívala s námi i skupina mladých sympatických mužů a slečen a Richard stěží skrýval dojetí. Šlo jim to, jako by to znali odjakživa a ještě to s námi zkoušeli. Takže: Děkujeme této partičce a posíláme pozdravy a těšíme se s nimi nashledanou na příštím Davídkově. Dalším vystoupením hostů bylo duo manželů Bidloňových, kteří střihli skvělou "Cikánskou" a stylově i Nohavicu. Big Papa končil po druhé hodině ranní a v závěru připojil ještě RD Band "Husičku" na tahací harmoniku a Tomášův bubínek. Richard zapomněl doma trubku a tak doháněl part hlasem. Zpívali ji všichni a vytvořili tak úžasnou tečku za krásným a pohodovým večerem. Povedlo se, přijďte příště zas. V pátek jsme přivezli kulturu na český venkov. Hráli jsme v obci Oldřichov nedaleko Mladé Vožice. Zajímavostí je, že v této obci bydlí v každé druhé chalupě Oldřich. Kdo bydlí v každé první chalupě se nepodařilo zjistit. Aparaturu jsme instalovali v sále kulturního domu v koutku pod pódiem, které bylo zataženo sametovou oponou. Podle vyzkoušeného modelu

12 z Ústrašic jsme opět vytvořili klubové prostředí decentním "bigpapovským" osvětlením a atmosféru sálu doladili pořadatelé hořícími svíčkami na každém stole. Tento typ výzdoby funguje a skvěle maskuje socialistický interiér kulturních stánků postavených akcí "Z" v druhé polovině minulého století. Zřejmě si necháme tento postup patentovat. Po dvacáté hodině jsme se pustili s chutí do práce, která nás baví a zdálo se, že i všechny přítomné. Taneční parket se brzy zaplnil a komunikace s publikem byla příjemná. Velký úspěch tentokrát zaznamenala Schmitzerova "Kaluž", kterou jsme zařadili jako žhavou novinku našeho repertoáru a opakovali jsme ji na přání ještě v závěru, kdy jsme museli dokonce znovu zapnout aparaturu a přidávat dva kusy. V Oldřichově se nám moc líbilo a děkujeme pořadatelům "Seržovi a spol." za skvělé přijetí. Bylo o nás dobře postaráno, večeře k ránu nám dodala dalších sil k deinstalaci aparatury a transportu věcí a osob do místa základního působiště. Během večera jsme obdrželi telefonické pozvání k vystoupení do pražských Horoměřic u Ruzyně. Tentokrát si nás vyžádalo německé publikum, které slyšelo naši produkci při posledním horoměřickém vystoupení. Do Švýcarska se letos nepodíváme, i když jsme v konkurzu uspěli. Pozvání k vystoupení bylo načasováno na Mikuláše a ve stejném termínu musí být Richard v Praze s Petrem Mukem na finále Zlatého slavíka. Tak ať to Petrovi letos vyjde i nad Karla, to mu ze srdce přeje celé Bigpapa a v Zürichu to rozbalíme třeba napřesrok. V sobotu jsme hráli na privátní akci v hotelu "Lázně" v Čelkovicích, které jsou součástí Tábora. V honosném prostředí mramoru, červených koberců, skla, rautů a "vyšvihnutého" personálu jsme se zpočátku příliš necítili ve své kůži, protože naše muzika ladí spíše s prkennou podlahou, pivečkem, guláškem, texaskami, volností atp. Hráli jsme již v odpoledních hodinách a i když se raději prezentujeme v příšeří

13 protkaném nitkami kouře a namodralých světel, svoji roli jsme snad nakonec zvládli. Posudek výkonu nechť zůstane na posluchačích. Doporučujeme návštěvu jmenovaného hotelu především pro překrásný pohled na řeku Lužnici a staré táborské město s dominantou kostelní věže. V pátek se už těšíme na domovskou scénu k "Červenému koni", kde vystoupíme v tomto roce naposled a o vystoupení v roce 2004 se bude jednat. V pátek jsme účinkovali na domovské scéně U Červeného koně v podzemí táborského Žižkova náměstí. Když těsně před devatenáctou hodinou po naší zvukové zkoušce majitel restaurace Viktor odemknul vchod, potěšilo nás, že se během krátké chvíle prostor obou místností zaplnil návštěvníky, mezi kterými jsme zaznamenali mnoho nových tváří dokládajících příjemné rozšiřování našeho publika. Nechyběli tentokrát ani majitelé našich partnerských firem, které mimochodem uvádíme na tomto webu v rubrice Info/Partnerské firmy. Petr Karvan z Profihelpu s.r.o. nás podporoval během celého večera pronikavým zvoláním Jó, hobluj, což způsobilo moje postupné přetržení strun D, e, g v uvedeném pořadí. Podezírám Petra Karvana z dohody s panem Jiřím Spilkou, který je prodejcem kytarových strun Elixir a za tuto událost mu naskočí do kasičky 240,-Kč. Reklamace strun samozřejmě nebude uznána, protože struny nejsou určeny k hoblování. Petr Kobian z druhé partnerské firmy KOK s.r.o. přivedl jednu ze svých krásných dcer a poté tančil na svoji oblíbenou Knockin' on heaven's door. Potěšil nás zprávou, že v jejich firemním objektu, který je před dokončením rekonstrukce v táborské Pražské ulici bude otevřena restaurace, či něco podobného a kde si prý také zahrajeme. U Koně do konce roku již hrát nebudeme, protože nás čeká výjezdní šňůra vystoupení od Českého Krumlova přes České Budějovice, pražskou Kampu, mlýn Davídkov v okrese Kolín, pražské Horoměřice až po Ústrašice, kam se moc, , těšíme

14 Pořadatelé rozdávali na barevných letáčcích pozvánky na tuto jedinečnou vánoční akcičku a tak Vás tímto zveme i my. Přijďte, máme z Vás radost. Nakonec nesmím zapomenout na opět skvělou česnečku od Viktora, kterou jsme nad ránem zkousli a tentokrát ani neplatili, protože jsme ji obdrželi jako bonus za vyzářené jouly energie. Termíny hraní U Koně pro rok 2004 včas zveřejníme na tomto webu a v týdnu před akcí i v týdeníku Táborsko v rubrice Kde se hraje a v deníku Táborské listy v rubrice Kam ve volných chvílích za kulturou. Kdo mně zašle svoji ovou adresu přes webovou rubriku Info/Napište vedoucímu, zařadím jej do databáze a pošlu v týdnu před akcí upoutávku. V pátek jsme zahájili šňůru postupného dobývání jihočeských měst hraním ve stylovém, malém a útulném Fondue & Jazz Restaurantu v architektonicky! vychytaném Českém Krumlově. Příjezd na místo kličkováním starobylými a úzkými dlážděnými uličkami přes historické městské náměstí s nasvícenými fásadami domů nás naladil do pohodového hraní. Přišli se podívat i exoceánský klávesista Petr Kučera a jeho současný spoluhráč, skvělý bluesman a Fenderkytarista John Slim. Představil se nám i spolumajitel objektu Vašek, který vyzkoušel Pepínovu bicí soupravu a muzikantskou klaku doplnil poslední zapomenutý indián z kmene Navajo vyskytující se na našem území, Jirka Bidlo, excelentní kytarista a harmonikář. Tím měli všichni členové Big Papa zajištěnu dokonalou odbornou kontrolu zvládnutí svých partů. Všichni muzikanti jistě potvrdí, že se pod takovým dohledem hraje o poznání lépe. Akustika prostoru s původním masivním dřevěným stropem byla vynikající a rozzářeným očím našich Marshallů to evidentně obzvlášť slušelo. Publikum nebylo tentokrát příliš početné a protože jsme v těchto končinách zatím neznámou skupinou, vyčítáme to spíše pořadateli, který svoji roli

15 v této oblasti podcenil. Nenesl žádné podnikatelské riziko s naší účastí a tak se zhostil své úlohy po svém. My jsme hráli i přesto s chutí a těšíme se, že si v Českém Krumlově vystoupení ještě zopakujeme. Nad ránem jsme se občerstvovali u budějovického Aralu bagetami a řízky z igelitových fólií a pod taktovkou řidičky, flétnistky, harmonikářky a vokalistky Evy jsme bezpečně dorazili na základnu. Osvědčila se v roli nočního šoféra tak skvěle, že ji začneme k tomuto účelu používat asi stále. V pátek jsme zavítali do jihočeské metropole a hráli v Budějkách na privátní oslavě padesátin. Čekala nás útulná restaurace v ulici Jindřicha Šimona Baara s názvem Baarovka, které se však říká lidově U Kobliha podle majitele podniku pana Kobližky. Z našeho pohledu neměla akce v režii oslavence Petra chybu. Servis byl tentokrát více než nadprůměrný a profesionální, ochotní a zdvořilí číšníci ve fraku přesvědčovali svými službami všechny hosty, že se v Evropě určitě neztratíme. K narozeninám přijel zazpívat z příbuzenstva hostitele i stříbrný slavík Petr Muk s oběma vokalistkami svého bandu, Míšou Klimkovou a Olinkou Maškovou. V hitu Zrcadlo jsme se tak stali jejich doprovodnou skupinou, což nás velmi těšilo. V narozeninové show vystoupily i sestry Mukovy, budoucí stavitelka Míša, žačka kytaristy Jirky Klimeše a budoucí herečka Šárka. Sklidily za své vystoupení velký aplaus a taťka byl určitě na jejich výkon hrdý. V závěru zněla i pověstná Richardova trubka v lidových hitech s tahací harmonikou Jirky Bidloňe. Ten pak s manželkou Jitkou přidal ještě v živém tempu romský folklór a zábava gradovala. Z dortu oslavence vyšlehly plameny a symbolicky zahájily druhou polovinu jeho života. My hostiteli Petrovi tímto děkujeme za pozvání a za bezchybné zajištění celé akce a přejeme mu, aby v další padesátce překypoval stejným elánem jako tento večer. Končili jsme ve tři hodiny po půlnoci, láska je úděl tvůj, Pánbůh Tě opatruj, Bon soir mademoiselle

16 Paris. Řidičku Evu, i když se plně osvědčila na cestě z Krumlova, zastoupil tentokrát manžel Zdeněk Bureš a dopravil nás i s aparaturou spolehlivě domů. Eva si koupila v Budějovicích nové irské flétny, po cestě stále přepočítávala dírky a nemohli jsme ji tudíž řízení svěřit. Za odměnu se možná dočkáme keltských stupnic. Richard se již chystá na týden za velkou louži do Chicaga a určitě nám po návratu poradí, jak se hraje po americku Na Davídkově v sobotu bude určitě plný dojmů. Necháme se překvapit. Z úterý na středu se vrátil Richard v čepici s nápisem Blues Chicago se slovy: "Zlatej Tábor", z Ameriky. Zahltil nás neuvěřitelnými příběhy, které se dají shrnout pod společného jmenovatele: "Všechno je tam velký", což bylo doloženo videosekvencí, jak před subtilní Olinku Maškovou přinesli v tamním Euroklubu talíř se svíčkovou a musím přiznat, že takovou porci nemám ani doma od babičky, jak nyní říkáme mojí mamince. Ta mimochodem dělá nejlepší svíčkovou na světě, ale o recept si nepište, protože jej již před dvaceti lety obdržela moje manželka, mladší sestra i moje švagrová a všechny se, postupujíc přesně podle návodu, očekávanému výsledku jen přiblížily. Můj bratr prohlásil, že u nich doma se to už jednou podařilo na 99 %, ale přece jenom něco chybělo. Na tomto místě přidám příhodu od nás, když jsem se před lety vrátil z víkendového hraní v Krkonoších a byla mi na stůl servírována svíčková zhotovená moji manželkou se slovy: "Babička ti posílá svíčkovou". Broukal jsem si pro sebe: "No vidíš, takhle se umí obětovat jenom maminka." Dojedl jsem s chutí a za chvíli jsem odevzdal talíř vyčištěný jako z myčky Bosch. Na otázku: "Tak co?", jsem suše pronesl: "To je poprvé v životě, co se babička netrefila do vyhlášené chuti." Nepřejte si slyšet komentář, který následoval. Výsledkem je, že u nás zmizela svíčková z jídelního lístku asi nadobro. Další Richardovy videozáběry z Chicaga byly

17 velmi zajímavé, protože se přiznal, že uložil běžící kameru do tašky a ta filmovala její vnitřek spolehlivě až do vybití baterie. Elektrické napětí mají v USA jiné než u nás a tak baterie nešla přes český adaptér dobít. Vnitřek Richardovy kabely známe tedy detailně a při shlédnutí snímku se mi vybavil zážitek z dětství, z příjezdu vlakem na pražské hlavní nádraží vinohradským tunelem. Jinak je Chicago určitě hezké město. Tak v sobotu na Davídkově. V sobotu jsme po dvou měsících opět přijali pozvání k vystoupení na Mlýně Davídkov v obci Hryzely, číslo popisné 36, v okrese Kolín, 4 km od Zásmuk. Kdo přijel, určitě nelitoval. Hrajeme srdcem a hráli jsme i tentokrát a doufáme, že je to z našeho projevu cítit. Bylo zcela vyprodáno, jak říkáme po našem: "Byl plný dům". Mnozí se k naší lítosti dovnitř nedostali a museli odjet. Vyjde to třeba příště, zamluvte si u paní Marty stůl a třeba i nocleh v útulném penzionu s původním trámovým stropem a kouzelným výhledem do přírody. Přijela za námi i nymburská klaka mladých, pozitivně laděných slečen a mužů, z nichž některé známe z předešlé "davídkovské" akce a svoji přítomností a spontánním projevem podpořila nádhernou atmosféru celého večera. Děkujeme jim za projevenou přízeň a to jmenovitě podle následujícího dodaného seznamu. Byli to: Michal, Mareček, Tomáš, Jana, Jana Křeča, Olda, Léňa Veverka, Kamomila, Janina, Zdenda, Zráďa ukrutná, Kája a Cupi(k):). V závěru se chopili i kytary (Olda) a basy (Zdenda) a zaznělo pár songů. Duo muzikantů doplnila svým vokálem i Léňa. Přijela za námi z Prahy i Míša Suchá alias Mishka, vynikající webdesignerka s mezinárodními úspěchy na tomto poli. Na své triko přišpendlila barevný plakátek vlastní invence a zpracování, na kterém byli dva bratři: Mr. Propper, co čistí čistě, že se sami vidíte a Richard, jako by si z oka vypadli. Možná se nám podaří toto skvostné dílko vystavit na tomto webu, pokud nám jej Míša

18 zašle na . Koukám, že teď zrovna dorazil, Míšo děkuji. K. E. Gott přijal naše pozvání a přijel zazpívat půlnoční blok Karlových hitů a byl skvělý jako vždy. Nemohu nevzpomenout ani Lucku Tilleovou alias Bulharku, která opět roztleskala publikum a když v závěru přidala "a cappella" Simonův & Garfunkelův Most přes rozbouřené vody v angličtině, sklidila obrovské a zasloužené ovace a dostala i květiny od ctitelů. Zde se možná rodí historie budoucí hvězdy, uvidíme a každopádně budeme Lucce fandit. Hráli jsme do třetí hodiny nad ránem a pak jsme dobíjeli baterky tataráčkem na topinkách a zabijačkovými pochoutkami od pana mlynáře Václava. Richard se v Chicagu převtělil do neúnavného bluesmana a přizval k rannímu jam session bubeníka a baskytaristu z PM bandu. Africké rytmy zněly jako v nejlepší éře Babaletu. Vypadá to, že na nás začnou chodit i černoši. Někdo šel spát v pět a našli se i takoví, kteří spali až za volantem po cestě domů. Tentokrát řídil opět manžel Evy Zdeněk, který po cestě získal pseudonym "Rychlý" a na Evu tak zákonitě zbyl pseudonym "Pomalá". Setkáte-li se s manželskou dvojicí Zdeněk Rychlý a Eva Pomalá, vězte, že jsou to oni. Dojeli jsme samozřejmě bezpečně a v pořádku lehce po poledni na táborskou základnu u Žižkova náměstí plni nádherných dojmů, které se, jak doufáme, v příštím roce zopakují. s paní mlynářkou Martou dohodneme termíny vystoupení na I. pololetí roku 2004 na privátní akci, kterou hrajeme na "Davídkově" za čtrnáct dní. Hned potom uvedeme nové termíny na tomto webu v odkazu "akce". Děkujeme publiku i personálu a těšíme se na shledanou. V pátečním podvečeru jsme se soukali po pražské magistrále a přes Dejvice hustým automobilovým provozem směrem k Ruzyni a pak výpadovkou na Kralupy nad Vltavou. Cílem byly Horoměřice, kde jsme vystoupili na privátní akci pro pracovníky německé ambasády v Praze a jejich rodinné příslušníky. Herzlich willkommen, Big Papa spielt heute abend

19 nur für Sie. Majitel restaurace nás uvítal báječnou večeří a okolo devatenácté hodiny jsme pustili do publika úvodní song, Cashovo I won t back down. Početné publikum tvořily tentokrát i děti ambasadorů od pěti do dvanácti let a tak naše komunikace v němčině byla o dost snazší. Pocházely z různých německých měst a nyní zde navštěvují německou školu v Praze, jak nám s důvěrou sdělily. Někdo byl z Berlína, jiný z Bonnu nebo z Hamburku a tak jsme nabyli dojmu, že již pronikáme do Evropy. Hudba sbližuje národy. Rozdali jsme v závěru rekordní počet navštívenek, které jsme samozřejmě s sebou nevzali a tak je Richard musel tvořit vlastnoručně na místě. Uvidíme, zda se dočkáme nějakého evropského účinkování. Konec byl, jak se sluší v těchto vrstvách, velmi ukázněný, pořádek prostě musí být. V noci jsme ještě na periferii Prahy tankovali Big Papa mobil a ochutnávali globalizované produkty z mikrovlnky. Zdenek Rychlý tentokrát zůstal na základně, řídil spolehlivě Richard, který se obratem vrací zpět do Státní opery v Praze, kde v sobotním finále bude očekávat útok Petra Muka na přední pozice Zlatého slavíka. Petrův úspěch by nás dvojnásobně těšil, protože jsme jej několikrát hudebně doprovázeli a máme ho rádi. Evě byla po příjezdu do Tábora zima, i když Papa mobil topil bez chyby. Projevilo se to obrovskou aktivitou při skládání aparatury, takže zbytek skupiny pouze přihlížel, jak Eva Pilná během okamžiku přestěhovala celý obsah vozu a ještě nám poděkovala za asistenci. Asi vypíšeme konkurz na další členku souboru, pokud by měla obdobné kvality. Akci z magického data musím popsat bez postřehů z nakládání aparatury a transportu osob, neboť vázán privátními okolnostmi, které mě zrána nutily k přesunu pod Kleť do malebné obce Křemže a odpoledne zase zpět, jsem nebyl schopen dostavit se k plánovanému odjezdu Big Papa ve stanovený čas. Všechno zlé je pro něco dobré a tak jsem sedíc

20 sám ve svém voze pilně rozcvičoval hlasivky speciálním cvičením, nevhodným pro jiné posluchače a pozorovatele. Přes nedokonalé dopravní značení jsem dojel téměř bez omylu, jen odbočka do obce Dolní Kruty mě přivedla až na samotný kraj světa. Cesta končila v poli a tak rychlá otočka a intuitivní orientace napravily obratem toto malé zaváhání. Po chvíli jsem se již vítal s přáteli v Mlýně Davídkov, kde jsme účinkovali tentokrát na soukromé akci firmy Baxter, jejíž aktivity budou v horizontu několika příštích let snižovat riziko chřipkového onemocnění. Mlýn byl tentokrát vyzdoben zcela vánočně. Pod stromem, postaveným hned vedle pódia a dosahujícím až pod střechu dvoupatrového objektu, bylo připraveno mnoho dárků, to asi, že zaměstnanci celý rok nezlobili. Můžeme to potvrdit, protože nás velmi vlídně a sympaticky přivítal sám personální ředitel firmy. Krátce po osmnácté hodině jsme zahájili produkci a produkovali jsme s několika malými přestávkami až do jedné hodiny po půlnoci, kdy pro hosty přijel speciální autobus, aby je odvezl zpět do Prahy. Početný kolektiv tanečnic a tanečníků byl mladý, hezký na pohled a tak se nám dobře hrálo i zpívalo. Servis pro kapelu byl jako vždy na tomto místě bezchybný. Paní mlynářka Marta nám připravila takové lahůdky, že k popisu chuťových vjemů nemám dostatečnou slovní zásobu. Dojeďte si to na Davídkov vyzkoušet sami, určitě nebudete litovat. Obsluhovaly nás též dvě milé dívky, Martina a Jana, s ochotou širokodaleko nevídanou. Děkujeme. Martina je, jak jsem zjistil, dokonce vnučkou prvorepublikové majitelky mlýna, paní Emilie Křečkové a tak svojí přítomností významnou měrou podtrhla genia loci, neboli ducha tohoto místa. Zdá se, že paní mlynářka Marta má doladěn každý počin svého úspěšného podnikání a my jí za to přejeme do nového roku minimálně stejný elán, kterým oplývá, hodné a bohaté hosty a splnění všeho, co si sama přeje. Od krbu, kde skupina Lucie natáčela svůj klip Ona ví, se šířilo