Motivace volby povolání

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra didaktických technologií Motivace volby povolání Bakalářská práce Brno 2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Bc. Pavla Dvořáková Vypracovala: Martina Chaloupková

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Ve Vídni, dne podpis

3 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí práce paní Mgr. Bc. Pavle Dvořákové za ochotu, rady a odborná doporučení a celkové vedení bakalářské práce. Děkuji 1. základní škole ve Velkém Meziříčí za moţnost realizace vlastního šetření. Mé díky patří také rodině za všestrannou podporu.

4 Bibliografický záznam CHALOUPKOVÁ, Martina. Motivace volby povolání: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra didaktických technologií, Vedoucí bakalářské práce Mgr. Bc. Pavla Dvořáková. Anotace Bakalářská práce analyzuje problematiku volby povolání ţáků základních škol. Definuje pojmy jako osobnost, dospívání, motivace, charakterizuje faktory ovlivňující ţáka při rozhodování o budoucím studiu a povolání. V práci je nastíněn systém kariérového poradenství v ČR a moţnosti, kde lze čerpat informace během fáze rozhodování o budoucím studiu a povolání. Teoretickou část uzavírá struktura středního vzdělávání v ČR a jeho současná situace a dále současný stav na trhu práce. Praktická část je zaměřena na výzkumné šetření ţáků 9. tříd základní školy metodou dotazníku. Stručně charakterizuje samotné šetření, součástí je vyhodnocení. Annotation Bachelor thesis analyzes questions of vocation selection within basic school pupils. It defines terms such as persona, adolescence, motivation, describes factors affecting pupil during deciding about future study and occupation. In thesis is outlined system of career consultancy in CZ and possibilities, where to draw information during phase of making decision about future study and occupation. Theoretical part concludes structure of secondary education in CZ and its current situation and further more current status on employment market. Practical part considers on research investigation of pupils from 9 grade of basic school, used method was questionnaire. Briefly characterizes self investigation, part of it is evaluation. Klíčová slova Motivace, volba povolání, kariérové poradenství, dotazník. Key words Motivation, vocation selection, career consultancy, questionnaire.

5 Obsah 1. Úvod Teoretická část Osobnost ţáka Období dospívání pubescence Pojem Motivace Identita a seberealizace ţáka v období dospívání Vývoj motivace volby povolání Vývojová stádia při volbě povolání Vnitřní a vnější činitele motivace volby povolání Vliv rodiny Vliv školy Vliv vrstevnické skupiny Vliv zájmů, koníčků Vliv masmédií, internetu a sociálních sítí Podpora ţáků při volbě povolání Výchovně vzdělávací působení při základní škole Kariérové poradenství Pedagogicky psychologická poradna Informační a poradenské středisko při úřadu práce Další moţnosti Struktura středního vzdělávání v ČR Kritéria pro přijetí Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami Nadaní a mimořádně nadaní ţáci Současná situace ve středním vzdělávání v ČR Současná situace na trhu práce Praktická část Vlastní šetření Úvod Dotazník Sběr dat Moje hypotézy Výsledky

6 4. Závěr Resumé Zdroje Příloha (dotazník)

7 Být tím, čím opravdu jsme a stát se takovými, jakými jsme schopni se stát, je skutečné naplnění života. (Robert Louis Stevenson) 7

8 1. Úvod Při úvaze nad tématem bakalářské práce, jsem zohlednila skutečnost, ţe prozatím nejsem pedagogickým pracovníkem a nemám potřebné zkušenosti z tohoto prostředí. Mojí snahou bylo zpracovat bakalářskou práci s vyuţitím zdrojů z odborné literatury, zároveň jsem ale chtěla uplatnit nějakou osobní zkušenost. Z uvedeného důvodu mi bylo nejbliţší téma Motivace volby povolání. Hlavní myšlenkou mojí práce bylo nastínění současného stavu a základní problematiky týkající se volby povolání ţáků 9. ročníků základní školy, kam patří mimo jiné faktory ovlivňující ţáky při jejich rozhodování a dále moţnosti a zdroje získávání informací, kterých v dnešní době mohou ţáci během rozhodování vyuţít. Volba vzdělání a budoucího povolání je v ţivotě kaţdého ţáka důleţitým mezníkem. Vzdělání je jedním z klíčových faktorů, který v budoucnu můţe zásadně ovlivnit jeho ţivot, a to v návaznosti na budoucí profesi, kterou po studiu zvolí. Profese a úroveň mzdového ohodnocení spoluurčují sociální postavení na společenském ţebříčku kaţdého člověka moderní společnosti. Motivaci pro volbu budoucího studia a povolání ovlivňuje v ţivotě ţáka hned několik zásadních faktů, mezi nejdůleţitější patří mentálních úroveň a schopnosti ţáka. Kromě toho na něj ale působí celá řada vlivů, jako jsou rodinné poměry, vrstevnická skupina, působení školy nebo také masmédia a internet. Poslední dva zmíněné vlivy hrají v dnešní době zpravidla velmi podstatnou roli v ţivotě mnoha ţáků, především méně zájmově vyhraněných a ţáků, jejichţ rodiče jsou pracovně vytíţení a nemají dostatek času se jim věnovat. Cílem mojí bakalářské práce bylo zmapování rozhodovacího procesu ţáků při volbě dalšího studia v návaznosti na volbu povolání. Zajímalo mně, jestli v daném věku mají ţáci jiţ reálnou představu o tom, čím by v ţivotě chtěli být, jejich pohled na vlivy, které rozhodování nejvíce ovlivňovaly nebo to, jestli vyuţili moţnosti kariérového poradenství. V praktické části bakalářské práce jsem chtěla ověřit některé z uvedených teoretických poznatků v praxi. Pro získání podkladů jsem se rozhodla provést výzkumné šetření, kterého se účastnili ţáci třech tříd 9. ročníku základní školy v místě mého bydliště. Pro tento účel jsem zvolila jako metodu výzkumného šetření dotazník. 8

9 2. Teoretická část 9

10 2.1 Osobnost žáka Termínem osobnost zpravidla označujeme člověka se všemi jeho psychickými, biologickými a sociálními znaky. Jde o neopakovatelné a jedinečné spojení fyzických a psychických vlastností jedince, přičemţ na světě neexistují dva naprosto stejní. Jedná se o celistvý systém, který je tvořen sloţitým souborem všech vlastností daného člověka. (L.A. Pervin (1996) definuje pojem osobnost jako ty charakteristiky člověka, které jsou podkladem konzistentních vzorců chování, přičemž těmito charakteristikami rozumí myšlenky, city a pozorovatelné chování.) (Blatný, str. 12) Osobnost člověka je utvářena celý ţivot, počínaje početím a konče smrtí. Na její utváření působí všechny druhy činností, mezi hlavní patří v dětském a předškolním věku hra, ve školním věku učení a v dospělosti práce. Psychologové vytvořili řadu různých přístupů ke zkoumání osobnosti (ať uţ navzájem rozporné, nebo se doplňující). Při zkoumání osobnosti člověka vyvstává důleţitá otázka, kdy se jednotlivé teorie od sebe různě liší, a to je-li osobnost v něčem předurčena dědičností, nebo je-li zcela závislá na okolním prostředí (sociálním nebo materiálním). Je-li osobnost zčásti výsledkem dědičnosti, pak má působení učitele své zřejmé meze. Jeli však osobnost převáţně získaná, pak tyto meze mohou být pro pedagoga mnohem volnější. Činitelé podmiňující utváření osobnosti: vnitřní biologické podmínky (dědičné): dědictví po předchozích generacích a vlivy, které působily na vývoj dítěte v těhotenství, během porodu a těsně po porodu vlivy prostředí (sociální a materiální prostředí): sociální prostředí, ve kterém člověk vyrůstá (rodina, škola), materiální prostředí znamená kvalitu ţivotního prostředí, klimatické podmínky, změny ţivotního prostředí, přírodní prostředí vlastní činnost člověka: jedná se především o hru, učení a práci, a dále také zájmovou činnost. V činnostech člověk získává nové poznatky, dovednosti, rozvíjí své psychické vlastnosti, utváří si nové vztahy k lidem, věcem, poznává nové souvislosti ( (Osobnost žáka nelze pochopit bez znalosti jeho rodiny, kamarádů a přátel, jeho místa bydliště a kraje, bez znalosti jeho výchovy a ekonomických, kulturních a dalších podmínek, v kterých se vyvíjí. Pedagogická psychologie zkoumá formování osobnosti 10

11 pod vlivem výchovy, rodiny, školy, skupiny vrstevníků, kulturních, ekonomických a dalších společenských skutečností, věnuje značné úsilí na prozkoumání vlivu těchto vnějších činitelů na vnitřní vlastnosti osobnosti. Při poznávání a charakterizování osobnosti žáka podrobně sledujeme působení uvedených činitelů prostředí na žáka i jeho působení na okolí.) (Čáp, str. 58) Dle stejného autora lze u osobnosti rozlišovat především schopnosti a rysy osobnosti. Schopnosti lze vymezit obecně jako psychickou vlastnost, která se projevuje tím, ţe se člověk dokáţe naučit určitým činnostem a vykonávat je. Schopnosti a dovednosti spolu souvisí, přičemţ dovednost je speciálnější, kdeţto schopnost je obecnější. Schopnosti lze rozdělit na několik druhů, a to např. intelektové (inteligence), speciální schopnosti (verbální, numerické, prostorová představivost, umělecké). Rysy osobnosti jsou psychické vlastnosti, které se projevují určitým způsobem jednání, chování a proţívání. Je to způsob příznačný pro určitého člověka a relativně stálý v průběhu jeho ţivota (např. druţnost, samotářství, panovačnost, čestnost, vytrvalost, a jiné). (Čáp, str. 61) Osobnost dospívajícího ţáka je formována řadou výchovných a vzdělávacích institucí. Jedná se zejména o poslední ročníky druhého stupně základní školy, na které dále navazují různé typy škol různých úrovní a orientace vzdělávání (gymnázia, odborné školy, učiliště, apod.). Zařazení do některé z nich se spolupodílí na utváření osobnosti i představách o budoucím ţivotním stylu. S věkem osobnosti roste význam vyšších útvarů osobnosti, jako hodnoty nebo poslání, i činitelů prostředí, zvláště pracovního zařazení. (Čačka, str. 309) Období dospívání pubescence Období dospívání lze definovat jako přechodnou dobu mezi dětstvím a dospělostí. Její nástup je přibliţně kolem 11 roku a končí zpravidla dosaţením dospělosti ve 20 letech. Období pubescence lze časově lokalizovat na období mezi 11. a 15. rok ţivota, s určitou individuální variabilitou, která je daná především geneticky. V tomto období dochází k celkové proměně osobnosti dospívajícího. Nejnápadnější je tělesné dospívání, spojené s pohlavním dozráváním. Tělesná atraktivita má svou sociální hodnotu a stává se součástí sebehodnocení dospívajícího. Kromě tělesných změn se mění také citové proţívání dospívajícího. Citové reakce pubescentů se mnohdy jeví jako méně přiměřené dané situaci. Emoční nevyrovnanost je primárně důsledkem hormonálních změn, 11

12 sekundárně k ní mohou přispívat i změny v oblasti psychiky a v mezilidských vztazích. Pubescent se začíná osamostatňovat z vázanosti na rodiče, značný význam pro něho mají vrstevníci, s nimiţ se můţe ve větší míře i ztotoţňovat. Součástí tohoto období je také zakončení školní docházky a volba svého budoucího povolání, které bude spoluurčovat i jeho sociální postavení. (Vágnerová, str. 209) Toto období lze také charakterizovat jako proměnu osobnosti po stránce tělesné fyziologické, psychické i společenské na dospělého člověka se zformovanou a vyhraněnou osobností, uceleným světovým názorem, připraveného k produktivní práci v zaměstnání, k zodpovědnému manţelství a rodičovství i k začlenění do občanského ţivota. (Dospívající se po celé toto období nachází v určité nestabilní pozici, je sice již odloučen od světa dětí, ale ještě není přijat jako plnoprávný partner do společnosti dospělých.) (Čačka, str. 222) Nástup a průběh puberty je individuální u kaţdého jedince a včetně rozdílů mezi chlapci a děvčaty. Tento fakt vyţaduje od vychovatelů a pedagogických pracovníků vţdy uváţený individuální přístup, pruţnou modifikaci a flexibilitu. (Ve výchově je třeba respektovat úroveň zralosti osobnosti dospívajících a využít jejich nutkavou snahu po sebeformování i úsilí o orientaci v řadě nových problémů, včetně formování vlastních životních plánů.) (Čačka, str. 225) Dospívání je důleţitým sociálním mezníkem v návaznosti na volbu dalšího profesního směřování. Jde o odpoutání vazby na povinnou roli ţáka základní školy, zároveň ale dospívající můţe o své budoucí profesi do jisté míry spolurozhodovat. Moţnost volby je sice závislá především na jeho dosavadní školní úspěšnosti, ale mohou ji spoluurčovat také individuální nebo rodinné preference. Jedním ze základních úkolů dospívání je mimo jiné také profesionální příprava. Dospívající ţák si ale ještě na konci základní školy mnohdy plně neuvědomuje její význam. Přehled o pracovních povinnostech a celková zaujatost je pro ně mnohdy ještě příliš vzdálená. Realizují se tedy spíše v jiných oblastech, a to například ve sportu, uměleckých aktivitách, prací s počítačem, atd. První kontakt s profesí bývá pro ţáka většinou nezapomenutelný. Samotné přijetí a optimální průběh adaptace na školní či pracovní prostředí je významnou podmínkou pro formování pozitivního postoje ke vzdělávání i budoucího povolání. Pubescenti u svých 12

13 profesionálních vzorů stále uvědoměleji oceňují nejen osobní zralost a lidský vztah, ale také zručnost a účinnost pedagogického vlivu. (Čačka, str. 314) Pojem Motivace Pojem motivace je odvozen z latinského motivus, coţ je forma slovesa moveo pohybuji, v infinitivu movere pohybovat. V psychologii není tento pojem zcela jednotně definován. Většina teorií motivace začíná základními motivy přeţití, se kterými se člověk narodí. Tyto lze nazvat také pudy (např. obstarání potravy při pocitu hladu). Současně je spjata s rysovými a stavovými přístupy osobnosti (osobnost jedince, hierarchie hodnot, zkušenosti, schopnosti a dovednosti). (Fontana, str. 213) Pojem motivace zahrnuje všechny faktory, pochody a stavy, které vzbuzují, udrţují a usměrňují chování člověka, v psychologii osobnosti bývá zahrnována pod dynamiku osobnosti, společně s adaptací na prostředí a jástvím. Motivace tedy vyjadřuje souhrn všech skutečností, které podněcují nebo tlumí jedince, aby něco konal nebo nekonal. Základní rozdělení motivace: - Primární: jedná se o vrozené biologické potřeby jedince, které fungují jako instinkty - Sekundární: utváří se vlivem sociálního prostředí - Vnitřní: vychází z jedince (představa, tuţba, hladina hormonů) - Vnější: můţe být dána činy, které vyvolávají jiní lidé, denním nebo ročním obdobím, apod. Obecně lze říci, ţe všechno co člověk dělá, dělá z určitých pohnutek. Tento pojem přeneseně vyjadřuje fakt, ţe v našem chování a jednání existují určité hybné síly, které nazýváme motivy. Základní termín pro označení jednotlivých motivů je potřeba. Potřeba je vlastnost (s aspekty biologickými, u člověka téţ psychologickými a sociologickými), vymezená specifickým vztahem jedince k prostředí, závislostí jedince na určitém druhu ţivotních podmínek. Projevuje se vyhledáváním těchto podmínek a proţíváním jednak stavu jejich nedostatku, jednak stavu nasycení, popřípadě střídáním těchto stavů. (J. Čáp, str. 67) 13

14 Mezi nejznámější myslitele v oblasti lidské motivace patří A. H. Maslow ( ), který vytvořil popisný model hierarchie potřeb, který stručně uvádím níţe. Potřeba sebeuskutečnění (sebenaplnění, uskutečnění osobního potenciálu) Estetické potřeby (souměrnost, řád, krása) Kognitivní potřeby (poznání, pochopení, zkoumání) Potřeba sebeúcty (uznání, respekt u druhých, výkonnost) Potřeba příslušnosti a lásky (někam patřit, být přijímán druhými, být sociálně začleněn) Potřeba bezpečí (být zajištěn, chráněn před nebezpečím) Fyziologické potřeby (hlad, ţízeň) Maslowova hierarchie potřeb (Fontana, str. 215). Model A. H. Maslowa má podobu hierarchie, která postupuje od osobních potřeb jako základu, k rozumovým potřebám na vrcholu. Z jeho teorie vyplývá, ţe osobní potřeby (fyziologické potřeby a potřeby související s bezpečím a zajištěností) jsou největší měrou vrozené a naopak společenské, rozumové a další vyšší potřeby obsahují vrozené činitele stále více s naučenými odezvami. Dle Maslowa nelze uspokojit potřeby na nejvyšší úrovni ani jim věnovat pozornost, pokud nejsou uspokojeny niţší úrovně fyziologických a sociálních potřeb. Při výběru budoucího povolání ţáka hraje motivace bezesporu velmi důleţitou roli. Motivace ţáků se během studia vyvíjí stejně jako jejich osobnost. (Fontana, str. 215) 14

15 Identita a seberealizace žáka v období dospívání Období dospívání lze stručně definovat jako fázi hledání a rozvoje vlastní identity. Komplexní proměna, kterou pubescent prochází, ovlivňuje zásadním způsobem jeho identitu. Vytváření nového pojetí vlastní identity je proces, v němţ se dospívající aktivně snaţí uskutečnit svou představu, jakým by chtěl být. Sociálně profesní role je důleţitou součástí identity. Nevyhraněný pubescent zatím nemá představu, jaký bude mít v jeho ţivotě profesní role význam. Jeho identitu zatím určují jiné role. Jeho představy o různých povoláních nejsou zcela přesné a hodnota různých profesí je v tomto věku pro ţáka jiná, neţ bude v budoucnu (například dospívající klade větší důraz na vnější atraktivnost povolání a méně ho zajímá praktická a materiální stránka, jako je pracovní doba nebo mzda). V tomto směru se většinou projeví také míra rodinné identifikace, jinak řečeno jestli jsou rodiče v očích ţáka akceptabilní jako model profesní role. (Vágnerová, str. 227) Autorka dále připisuje značný subjektivní význam také výkonu sportu nebo umělecké činnosti, ve kterých se chce pubescent uplatnit nebo vyniknout. Úspěch saturuje potřebu seberealizace a je součástí osobní identity, coţ je v období dospívání, při překonávání pocitů aktuální nejistoty a nedostatku sebedůvěry, jednoznačně pozitivní informací o vlastním výkonu, který funguje jako potvrzení vlastních kompetencí. Seberealizaci lze dle dříve uvedené Maslowovy hierarchie potřeb zařadit do vyšších sociálních potřeb člověka. V období dospívání dochází od jeho počátku k intenzivnímu formování představ o vlastní budoucnosti, potencionální budoucí povolání se stává součástí identity a ţivotního stylu ţáka, i kdyţ zatím determinováno povrchně. (Čačka, str. 278). S ohledem na různorodost sloţek osobnosti je pro ţáka optimální volit si zájmy i povolání s nároky odpovídajícími jeho osobnímu zaloţení. Je-li kapacita jedince v rozporu s poţadovanými kompetencemi dané profese, můţe se stát, ţe výsledkem bude nejen niţší výkonnost, ale také neuspokojení nebo frustrace. To se v budoucnu můţe promítat i do zvýšené fluktuace mladého člověka v oblasti studia nebo v pracovním zařazení. Optimální je vţdy stanovit cíle na horní hranici moţností ţáka, přičemţ přijatelnější je potom mírné sebepřecenění neţ předčasné vzdávání se před první překáţkou. 15

16 Kaţdý jedinec nebo ţák má snahu být v něčem úspěšný, vyniknout nebo být uţitečný jiným. V dospívání se formuje profesionální já, jako výraz souladu rozvinutých předpokladů způsobilosti a zralé motivace. (Čačka, str. 281) 2.2 Vývoj motivace volby povolání Volba povolání patří mezi nejnáročnější rozhodovací procesy v ţivotě člověka, a takové rozhodnutí můţe významnou mírou ovlivnit jeho celou budoucnost. Zárodky zájmu o povolání se projevují u dětí jiţ v předškolním věku, postupně přechází přes fantazijní fázi v pozdějším dětství k uţší a reálnější podobě. S první volbou povolání se ţák setkává jiţ v posledním ročníku základní školy, kdy prochází nelehkým obdobím fyzického a psychického dospívání a z vlastního pohledu většinou takovéto rozhodnutí ţáci hodnotí jako v dané situaci velmi sloţitý úkol. V této fází dospívání má zpravidla ţák slabou úroveň sebepoznání, nestabilitu zájmů a malé znalosti moţností. Ví spíše to, čím být nechce. Ţákova vlastní seberealizace bývá do té doby obvykle orientována jen na nejbliţší časový úsek a otevřenou budoucnost chápe spíše povrchně, jako mnoţinu nejrůznějších moţností. (Čačka, str. 282) Podle zkušeností z výchovné a poradenské praxe lze usoudit, ţe v motivaci k učení mohou u ţáků působit rozmanité dílčí potřeby nejen poznávací a estetické, ale také potřeba činnosti, potřeba společenského styku, potřeba výkonu a společenského uznání, potřeba uskutečňovat v ţivotě nějaký cíl, a jiné. Ţák můţe být silně motivován k studiu tím, ţe toto studium odpovídá jeho ţivotním hodnotám, přesvědčení a cílům, a ţe pochopil studium jako nezbytnou podmínku k dosaţení těchto cílů. (Čáp, str. 160) Ztotoţňuji se s názorem stejného autora, kdy tvrdí, ţe motivace k určitému oboru se lépe formuje, kdyţ má mladý člověk před očima ţivý model, příklad člověka, který je představitelem daného oboru a zároveň je mu sympatický, popřípadě se s ním identifikuje. 16

17 Vývojová stádia při volbě povolání Zpravidla kaţdý člověk, který dospěje ke konečné volbě povolání, prochází určitými stádii. Některá z těchto stádií se mohou vyznačovat nedostatkem realismu, kdy děti nebo ţáci neznají skutečnou náplň práce daného povolání, které je láká nebo nemusejí mít přesnou představu o poţadovaných kvalifikacích a dovednostech. Vývojová stádia při volbě povolání vymezuje teorie D. E. Supera (1981), který kaţdému stádiu přisuzuje jedno období dětství. V kontextu osobnosti ţáka ale někteří jedinci mohou jednotlivými stádii procházet později neţ jiní, např. někteří dospívající se mohou stále nacházet ve stádiu fantazií, spojovaným obvykle s raným dětstvím. 1. Stadium fantazií (rané dětství) Období, trvající zpravidla do prvních ročníků základní školy. Děti si představují sebe sama v takovém povolání, jaké zrovna vyhovuje jejich fantazii. Velmi málo přitom myslí na skutečnosti, které jsou s takovým zaměstnáním spojeny. 2. Stadium zájmu (pozdní dětství) Období, kdy děti postupují do vyšších tříd základní školy. Fantazie bývá nahrazována zájmem. Děti přitahují povolání, která v jejich očích ztělesňují věci, jeţ jim připadají zajímavé. Přály li si ve fantazijním stádiu např. být astronautem, mohou se nyní tohoto přání vzdát, protoţe zjistí, ţe je vlastně astronomie ani raketový pohon ve skutečnosti nezajímá. 3. Stadium schopnosti (kolem 15 roku ţivota) Ve věku 14 aţ 15 roku ţivota začíná být pro ţáka rozhodující schopnost. Objevuje se sklon zamítat ta z moţných povolání, která jsou zjevně buď nad úrovní jejich schopností, nebo pod ní. 4. Stadium ohledávání (kolem 20 roku ţivota) Ve věku blíţícího se dvacátého roku ţivota dospívající uţ podnikají praktické pokusy podáváním prvních ţádostí o zaměstnání a zjišťováním dalších skutečnostní pracovního ţivota. Kromě výše zmíněných stádií pokrývá Superův model i ostatní stádia ţivota, se kterými se však jiţ v běţné školní praxi pedagog nesetkává. Např. období po 20 roku ţivota je obdobím zkoušení, mladý člověk v tomto věku můţe často měnit povolání nebo zkoušet různé moţnosti. Superův model můţe v pedagogické praxi slouţit jako jisté vodítko při poradenství pro volbu povolání. Dospívající, jehoţ prospěch během studia není vynikající a můţe pro 17

18 něj být sloţení maturitní zkoušky vzdálené, ale ţák se i přesto vidí v roli pilota nebo lékaře, se zjevně nachází stále ještě ve stádiu fantazie. Oproti tomu schopnější ţák, který se vidí v pozici číšníka nebo švadleny můţe být ještě ve stádiu zájmu, kde záliba nebo nadšení dané chvíle můţe převládat nad všemi dlouhodobějšími pohledy. (Fontana, str. 328) Vnitřní a vnější činitele motivace volby povolání I přes fakt, ţe dospívající ţák prochází sloţitým obdobím, musí si ještě před opuštěním základní školy rámcově zvolit vlastní profesionální orientaci. S ohledem na slabou úroveň sebepoznání, nestabilitě zájmů a nedostatečném přehledu je to ale v této fázi dospívání dost obtíţné (ţáci často lépe vědí, čím být nechtějí). Zralejší přístup v této oblasti vykazují zpravidla chlapci, mnohé dívky dlouho poutají spíše otázky vlastní popularity a navazování mezilidských kontaktů. (Čačka, str. 282). Při výběru povolání nehraje nikdy roli jen jeden faktor, jde vţdy o vzájemné propojení komplexu vnitřních a vnějších činitelů. Z vnitřních činitelů motivace souvisí volba profese vedle zájmů také s rodinnou tradicí, ambicemi, sebeprosazováním, subjektivním náhledem prestiţe profese, a jinými. Z dosavadních výzkumů volby povolání vyplývá následující pořadí vnějších vlivů: 1. rodiče 2. masové komunikační prostředky 3. škola 4. přátelé, známí a příbuzní 5. poradenská instituce 6. jiná zařízení. Autor dále uvádí, ţe opravdu nezávislá volba nespočívá jen v moţnosti samostatného výběru z více alternativ, ale předpokládá především zralou schopnost samostatného a uváţlivého rozhodování. Odpovědné rozhodování u takto sloţitého problému můţe být problémem u dospělého člověka, natoţ potom u ţáka v období dospívání. Z praxe lze říci, ţe při volbě povolání dává běţný ţák přednost tomu, aby byla práce zajímavá a dobře platově ohodnocená, měl dlouhodobou jistotu zaměstnání. Oproti tomu u ţáků při volbě povolání nijak nedominují aspekty jako společenské uznání daného zaměstnání, samostatnost a nezávislost práce, její snadnost a zvladatelnost. 18

19 Vliv rodiny (Rodina je primární skupinou, kterou si sice nevybíráme, ale vztahy v ní jsou pro každého tím nejvýznamnějším a široce i hluboce formujícím sociálním prostředím. Rodina je místem dynamického uspokojování či frustrace řady potřeb a stálým zdrojem životních zkušeností i poznatků.) (Čačka, str. 301) Motivace volby povolání u dospívajících je bezesporu ovlivněna jejich okolím, kdy rodině je přisuzován vliv nejdůleţitější. Na děti velmi působí samotné rodinné prostředí, ve kterém vyrůstají, přístup rodičů, způsob komunikace v rodině a celková úroveň rodinné výchovy. Rodiče jako kaţdodenní vzory předávají dětem kulturní vzorce, postoje k práci a jednotlivým povoláním, sdělují jim svá očekávání a představy o jejich budoucí profesní budoucnosti. Děti se učí z postojů rodičů, jejich chování při práci a tím, jakým způsobem o práci mluví. ( Dle Vágnerové platí vztah: čím vyšší je status rodičů, tím častěji má ţák vyšší ambice. Míra tendence ke ztotoţnění s rodičem v profesní oblasti nezávisí na školní úspěšnosti, u studentů i učňů se projevuje zhruba ve stejné míře. Vymezení současné i budoucí identity skrze to, co se dospívající ţák naučil a co se v budoucnosti naučí, byla konkrétně u českých pubescentů významně vázána na rodinu, ve srovnání s jinými státy (např. anglických nebo francouzských, kteří si častěji přejí být soběstační a nezávislí při rozhodování o volbě budoucího povolání). (Vágnerová, str. 227) Výše zmíněný vztah lze podloţit také šetřením Národního ústavu odborného vzdělávání, kdy byl v šetření z roku 2008 zjišťován vliv rodinného zázemí na výběr typu středního vzdělávání, ve vztahu mezi absolvovanou střední školou ţáka na straně jedné a úrovní vzdělání rodičů a socioekonomickým statusem rodiny na straně druhé. Výsledky ukazují, ţe děti rodičů s vyšším vzděláním a socioekonomickým statusem preferují všeobecné vzdělání na střední škole (typu gymnázia), zatímco děti rodičů s niţším vzděláním a nejniţším ekonomickým statusem dávají přednost středním školám s odborným zaměřením. 19

20 Vliv školy Dospívající ţák je ovlivněn řadou výchovných a vzdělávacích institucí. Mezi ně patří především poslední ročníky druhého stupně základní školy. Ve třídě, kde tráví ţák většinu svého času, probíhá nejen učení, ale jsou zde také více či méně uspokojovány i širší psychické a sociální potřeby jeho osobnosti. Třídní kolektiv má svoji vnitřní strukturu (role, pozice), aspekty organizace (cíle, normy, hodnoty), dynamiku (sankce, odměny), atd. Získaná pozice či role ve třídě ovlivňuje zpravidla i další rozvoj osobnosti ţáka. Celkové i dílčí souţití ve třídě je vţdy bohatým zdrojem sociálních zkušeností. Moţnost vzájemného kontaktu a akceptování třídou je v tomto období ţáka velmi důleţité a můţe významně spoluurčovat charakter adaptovanosti dospívajícího. Kromě zmíněného hrají velice důleţitou roli také učitelé, bez jejichţ vedení by ţáci nemohli dosáhnout očekávaného cíle. (Čačka, str. 309) Podle mého názoru dospívající ţák dokáţe ocenit učitele, který nezdůrazňuje svoji nadřazenost a autoritu, umí ocenit dobrou náladu, smysl pro humor, pochopení pro ţáky a ochotu vyslechnout jejich názor. Takový učitel můţe posílit jistotu dospívajícího ţáka, stvrzovat je v jejich nové identitě a skrze pozitivní zpětné vazby je kladně ovlivňovat i v jejich motivaci ke školní práci a samotné volbě povolání. Myslím si, ţe co se volby budoucího studia nebo povolání týče, hraje významnou roli také oblíbenost nebo neoblíbenost vyučovaných předmětů. Z vlastní zkušenosti mohu říci, ţe při volbě povolání byl pro mě jeden z nejdůleţitějších aspektů fakt, jsou-li na daných školách vyučovány neoblíbené předměty (chemie, fyzika), apod. Při přípravě ţáků na volbu povolání hraje tedy základní škola velice důleţitou roli. Jejím hlavním cílem by mělo být působení na ţáky, formování postojů k práci, profesím a k zodpovědné volbě povolání. Měla by informovat ţáky o realitě ze světa práce, pomoci jim vytvořit reálný profesní cíl a vybavit je potřebnými kompetencemi (vědomostmi, dovednostmi, postoji a návyky). ( ) Prospěch a úspěšnost má ke konci základní školy pro ţáka vazbu k osobní perspektivě, přestává být cílem a stává se prostředkem. Úspěšnost v tomto období je základem pro diferenciaci ţáků, a to ve vztahu k předpokládanému profesnímu začlenění. Ţáci se postupně rozdělují na potencionální budoucí studenty a učně. Jejich motivace a vztah k učení je ovlivněn budoucí profesní rolí, přičemţ učitelé podporují takovou diferenciaci odlišným přístupem a náročností. (Vágnerová, str. 235) 20

21 Vliv vrstevnické skupiny Období adolescence bývá pro ţáka obdobím hledání a rozvoje vlastní identity, které je spojeno také s motivací volby dalšího studia a v návaznosti také volby povolání. Snaha ţáka o osamostatnění a další vývoj jeho osobnosti, se zpravidla vyznačuje orientací na jiné sociální skupiny, neţ jsou např. rodina nebo školní třída. Pro dospívajícího ţáka mívá větší význam jeho vrstevnická skupina, se stejnými názory a problémy, jako má on sám. Vrstevnická skupina je v tomto období dokonce nejdůleţitějším zdrojem emoční a sociální opory. V takové skupině zpravidla dochází k rozvoji symetrických vztahů typu přátelství a prvního trvalejšího partnerství, skupinové vztahy naopak postupně ztrácejí svůj vliv a osobní význam. (Vágnerová, 246) Jak v období dospívání, tak zároveň na prvním stupni základní školy, můţe být ţák velmi ovlivnitelný tím, co dělají ostatní ţáci nebo kamarádi jeho věku. Potřeba být přijímán, patřit do party nebo skupiny, bývá velmi silná pro ţáky jak mladšího, tak staršího školního věku, parta nebo skupina si často vytvoří svůj zvláštní styl chování a nepsaná pravidla, která je nutno zachovávat jako znak členství v ní. (Fontana, str. 286) Vliv kamarádů a vrstevnické skupiny je u dospívajícího významný, dospívající je ovlivnitelný kamarády i partou. Kdyţ však přijde ke konečnému rozhodování, vliv rodičů je ve většině případů rozhodující. Dospívající vyhledává u vrstevníků nebo starších kamarádů častěji spíše zkušenosti a rady, informace o budoucí střední škole nebo odborném učilišti, o kterých uvaţuje. Vliv zájmů, koníčků Poměrně velkým problémem při volbě dalšího vzdělávání a budoucího povolání je otázka, zda je dospívající ţák v době, kdy se rozhoduje o svém budoucím povolání, to znamená kolem 15 let věku, dostatečně zájmově vyhraněn a má odpovídající představu o svém budoucím povolání. Zájmově nevyhranění ţáci, dle svých studijních a prospěchových moţností volí povětšinou studium na gymnáziu, které je všeobecného charakteru vzdělávání, a další cestu volí aţ po ukončení, tudíţ ve věku kolem 19 roku ţivota, kdy je jiţ představa o moţném povolání u mnohých jasnější. Se zájmovou vyhraněností nezřídka souvisí u ţáků volících budoucí studijní nebo učební obor také nízká představa o daném oboru a budoucí profesi. 21

22 Při volbě povolání by měl ţák i rodič zváţit, jestli je pro něj koníček či záliba natolik důleţitá, a chce se jí věnovat i nadále, či nikoliv. Některé koníčky lze realizovat přímo při studiu (např. dívka, která ráda vaří, zvolí učební obor kuchař). Některé střední školy však nabízejí i moţnost volnočasových aktivit, a to například sportovních aktivit přímo v areálu školy (tělocvičny, sportovní hřiště, taneční a jiné kurzy). Ţák tak má moţnost věnovat se svému koníčku mimo vyučování, ve volných chvílích, ale také přímo v areálu školy. Je třeba zváţit realizaci koníčků náročných na přípravu. Jedná se o koníčky typu hra na hudební nástroj, apod. Vliv masmédií, internetu a sociálních sítí Masmédia neboli hromadné sdělovací prostředky, umoţňují oslovení velkých skupin lidí najednou. Mezi tradiční tištěná média patří např. knihy, časopisy, denní tisk. Mezi média zaměřená na akustické nebo obrazové zpracování informací patří televize, rozhlas. Jak média tištěná tak akustická zejména v posledních dvou desetiletích silně doplnila také média spjatá s rozvojem elektronických technologií, a to zejména mobilní telefon, počítač a internet. Velmi razantně se nové formy komunikace (sociální sítě, internet) staly součástí denního ţivota lidí, včetně dospívajících ţáků nebo dětí. Prostupují jejich volný čas na všech úrovních, od individuální po celospolečenskou, nebo místní po světovou, přičemţ vţdy pomáhají spojovat. Jejich působení však můţe mít také odvrácenou stranu, kdy přecenění ať uţ diváckého nebo uţivatelského přístupu můţe být na úkor vlastní aktivity a spoluúčasti na propagací násilí, šíření pornografie a dalších negativních jevů, které jsou pro děti (ţáky) velmi neţádoucí. Volnočasová výchova nejen rodičů by měla na tento fakt myslet a reagovat. Děti a mládeţ se dnes s médii setkávají denně v rodině, škole i jejich volném čase. Bohuţel se moţnost jejich vyuţívání dnes nabízí jiţ v předškolním věku. Prostřednictvím médií ţáci získávají informace nejen z oblasti oddechu a zábavy. Informace týkající se budoucí volby povolání jsou speciálně na internetových sítích velmi pestré a lze vybírat ze spousty zajímavých odkazů, kde k dispozici je mnoho důleţitých informací, ať uţ nabídky týkající se středního vzdělávání, tak informací o samotném oboru, uplatnění na trhu práce, a dalších. 22

23 Nejznámější a v současné době nejvyhledávanější sociální sítí se stala mezinárodní síť facebook. Jde o internetovou síť, která umoţňuje sdílení fotografií, odkazů i komunikaci formou chatu. Tato forma komunikace je mezi dnešními dospívajícími i dospělou populací velice oblíbenou, zároveň ale bohuţel supluje komunikaci osobní (tváří v tvář), mladí lidé tak ztrácí osobní kontakt, o trávení volného času u počítače a zdravotních rizicích s tím spojených nemluvě. Facebook můţe dle mého názoru částečně suplovat u dospívajícího vrstevnickou skupinu. Přidáním oblíbených přátel, sdílením aktivit a her skrze tuto síť, je tak dospívající součástí určité skupiny lidí, sdílí jejich pocity, komunikuje s nimi. V období, kdy se ţák rozhoduje pro volbu povolání, jsou média všeho druhu prostředkem, který bezesporu ovlivní jeho rozhodování. Z médií ţák získává informace a podklady, inspiraci. 23

24 2.3 Podpora žáků při volbě povolání Systém podpory ţáků základních škol v oblasti volby povolání je v české republice rozdělen na dvě skupiny, první z nich je v působnosti rezortu Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy (dále jen MŠMT), např. pedagogicko-psychologické poradny, jednotliví pracovníci působící přímo na školách, jako učitelé, výchovní poradci, školní psychologové, speciální pedagogové, školní metodici prevence. Druhá skupina je v působnosti rezortu Ministerstva práce a sociálních věcí, např. Informační a poradenská střediska při úřadech práce. Celý systém podpory má za cíl pomáhat ţákům základních škol při rozhodování o moţnostech dalšího vzdělávání a potaţmo i budoucího povolání. Výchovně vzdělávací působení při základní škole Příprava ţáků základních škol pro volbu povolání je v součastné době zahrnuta dle metodického pokynu MŠMT z roku 2001, do všech vzdělávacích programů základních škol, a to ve vzdělávací oblasti Člověk a svět práce (jedna z oblastí Národního programu rozvoje vzdělávání v ČR, tzv. Bílé knihy). Příprava na volbu povolání na základní škole je zařazena v předmětu občanské výchovy, a vyučována zpravidla jednou za dva týdny v 8. a 9. ročníku. Jejím cílem je připravit ţáky na první volbu povolání, tj. především vybavit ţáky potřebnými znalostmi a kompetencemi, naučit je orientovat se v nabídce středních škol a dát jim moţnost nahlédnout do reálného prostředí světa práce a činností souvisejících s vybranou profesí. Do toho spadá také informovanost ţáků o moţnostech poradenských sluţeb pro výběr vhodného vzdělávání a budoucího povolání. Klíčové kompetence jsou u ţáků základních škol utvářeny a rozvíjeny tím, ţe jsou např. vedeni k pozitivnímu vztahu k práci, orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce, apod. Mimo jiné je důraz kladen také na samostatnou aktivitu ţáků, rozvoj jejich dovedností a sebepoznání, komunikaci a spolupráci, coţ je také v souladu s moderním pojetím vzdělávání. 24

25 Učitelé tematického okruhu Člověk a svět práce hrají zásadní roli v přípravě ţáků základních škol pro jejich budoucí volbu povolání. V tomto ohledu je nejdůleţitější přístup samotného učitele k celé problematice a zájem ţákům předat co nejvíce informací nejen po teoretické, ale především praktické stránce. Velmi přínosné jsou při přípravě ţáku na volbu povolání v rámci základní školy exkurze do podniků, institucí, apod., kde mají ţáci moţnost vidět různá povolání v praxi. Ţáci si tak tvoří reálnou představu o konkrétních budoucích oborech a činnostech s nimi souvisejícími. Mimo jiné absolvují ţáci např. také exkurze na úřady práce, kde jim odborní pracovníci poskytují uţitečné informace, týkající se moţnosti uplatnění na trhu práce, informace ohledně zaměstnanosti v daném regionu, a praktické informace, které v budoucnu při hledání práce mohou potřebovat. Z rozhovoru a zkušeností s vyučujícími tohoto předmětu vyšlo bohuţel najevo, ţe součinnost podniků a firem se základními školami je velmi malá a neexistuje pro takovýto poţadavek škol vůči firmám ţádná právní úprava. Je tedy zpravidla na ochotě jednotlivých firem, jestli škole a ţákům umoţní nahlédnout do světa práce v realitě. Kariérové poradenství Národní projekt Kariérové poradenství v podmínkách kurikulární reformy, řídí MŠMT a realizuje ho Národní ústav odborného vzdělávání (dále jen NÚOV). Sluţby kariérového poradenství, které jsou poskytovány na školách a ve školských zařízeních (v gesci MŠMT) jsou primárně zaměřeny na řešení problémů, kterým ţáci čelí v průběhu vzdělávání (ţák s problémy učení, chování apod.), a dále na proces výběru nebo změny vzdělávací dráhy. Poradenství poskytuje rodičům a ţákům základních a středních škol podporu zaměřenou na volbu další vzdělávací dráhy včetně podrobných informací o vzdělávací nabídce škol. Celý projekt má za cíl přispívat k dalšímu rozšíření a zkvalitnění kariérového poradenství ve školách a k prevenci předčasných odchodů ze vzdělávání. Dále také dosáhnout lepší provázanosti mezi různými poradenskými subjekty a vytvořit takový systém poradenských sluţeb, který by pomáhal jednotlivcům ve všech uzlových bodech vzdělávání a kariérového rozhodování. Poradenství můţe být zajišťováno zaměstnanci školy, tj. výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem a školním speciálním pedagogem. 25

26 Kromě výše zmíněných se na něm ale podílí také učitelé výchov, třídní učitelé a ředitelé škol. Pedagogicky psychologická poradna Rozhodování o výběru střední školy můţe být v určitých případech sloţitější, a to hlavně s ohledem na prospěch ţáka, sociální nebo zdravotní znevýhodnění, apod. Psychologické vyšetření můţe v takových případech pomoci při správné volbě typu a zaměření studia. Pedagogicky - psychologická poradna je schopna zjistit základní studijní předpoklady studenta, schopnost snášet zátěţ, osobnostní vlastnosti, zájmy a motivaci. Poradce (psycholog) můţe doporučit nebo navrhnout další vzdělávací dráhu ţáka, rozhodnutí je ale vţdy na straně ţáka. Doporučení jsou poradcem poskytovány na základě provedených inteligenčních testů, testů osobnosti a zájmového dotazníku. Výsledky, které vyhodnotí a následná doporučení musí vycházet mimo jiné z podrobné znalosti vzdělávacího systému i jednotlivých oborů vzdělání, nabídek a specifik daných škol. Při konzultacích a poradenství pracuje psycholog jak s ţákem, tak s rodiči. V některých případech se můţe jednat o ţáky, kteří poradnu navštěvují pravidelně a při té příleţitosti vyuţijí i poradenství v návaznosti na volbu dalšího vzdělávání. Jindy to mohou být ţáci s nejasnou představou, hledající odbornou pomoc. Informační a poradenské středisko při úřadu práce Systém kariérového poradenství v rámci správy sluţeb zaměstnanosti (Ministerstvo práce a sociálních věci) se zaměřuje především na řešení situací spojených s přechodem ze vzdělávání do světa práce a na podporu při hledání pracovního uplatnění a zvýšení zaměstnatelnosti. Jak jsem ale zmínila výše, jiţ při základní škole mají ţáci moţnost formou exkurzí navštívit pracoviště úřadů práce. Mají tak moţnost nahlédnout do problematiky uplatnění na trhu práce, jsou seznámeni s postupy registrace na úřadu, a dalších postupů spojených s hledáním vhodné pracovní pozice, která je v budoucnu také čeká. Úřad práce pracuje v případě zájmu také s rodiči, kterým poskytuje nejdůleţitější informace týkající se volby povolání a budoucího uplatnění ţáka v daném oboru nebo oblasti. 26

27 Další možnosti Dny otevřených dveří Den otevřených dveří patří k oblíbeným formám získávání informací o dané škole. Návštěva dne otevřených dveří můţe být organizovaná hromadně při základní škole (formou exkurze, přednášky s ţáky, apod.), nebo můţe ţák navštívit školu individuálně, či v doprovodu rodičů. Den otevřených dveří je ideálním zdrojem informací o studiu, kde ţák i rodiče vidí tzv. vše v reálu. Škola organizující den otevřených dveří se většinou na takovou akci připravuje, má vyčleněné pedagogy i studenty, kteří jsou připraveni zodpovědět veškeré dotazy potencionálního zájemce o studium, součástí bývá prohlídka školy, učeben a přilehlých prostor (včetně jídelny, internátního ubytování, apod.), ţáci mohou nahlédnout do samotného vyučování, dozvědí se informace o vyučovaných předmětech na dané škole, v případě odborného zaměření získají informace týkající se odborného výcviku nebo praxe, atd. Internet V dnešní informační společnosti je pro ţáky stěţejní informační médium internet. Internet poskytuje nepřeberné mnoţství informací, kde i dospělý člověk má mnohdy potíţ se v informacích orientovat. Ţák, který má jiţ reálnou představu o svém budoucím povolání a hledá pouze informace o moţnostech studia na daných školách, můţe čerpat z webových prezentací škol, kde potencionální zájemce nalezne veškeré informace týkající se poţadavků pro přijetí ke studiu, informace ohledně průběhu studia a jeho ukončení, a dále moţného uplatnění absolventů na trhu práce. Součástí webové prezentace školy bývá také foto-galerie, kde má ţák moţnost nahlédnout do fotografií areálu školy, učeben a jejich vybavení, ale můţe shlédnout také například průběh odborné praxe, nebo fotodokumentaci ze zahraničních stáţí, apod. Kromě internetových stránek samotných škol existuje také celá řada dalších subjektů, které se zabývají sluţbami kariérového poradenství, např. Centrum kariérového poradenství (v rámci Národního ústavu odborného vzdělávání), Středisko podpory poradenských sluţeb (v rámci Národního vzdělávacího fondu), atd. 27

28 Jedním z nejpřehlednějších a velmi uţitečných internetových zdrojů je systém Jedná se o portál, který nabízí pomoc při vyhledávání vzdělávací a kariérové cesty. Na tomto portále lze nalézt jak nabídku škol a oborů vzdělávání, tak i profesně zpracované analýzy týkající se potřeb trhu práce, nebo ukázky z reálného pracovního prostředí. Mezi další internetové zdroje, kde lze čerpat informace týkající se dalšího vzdělávání a volby budoucího povolání patří např. také: výborný pomocník, poskytující podrobné informace k jednotlivým profesím, včetně zdravotních podmínek, k výkonu profese, testu pro volbu povolání, a dalších důleţitých informací. průvodce světem povolání (dotazník zájmů, dovedností, výběr povolání dle vyučovacích předmětů, oblečení při práci, charakteru pracovní činnosti, atd. - informace o školách a oborech. testy pro výběr povolání, test umíš se učit. adresář škol. kam na školu, adresář škol. seznam vzdělávacích subjektů. vše o škole a školství. vzdělávání, trh práce. Ústav pro informace ve vzdělávání. Informační centrum pro mládeţ. 28

29 Česká školní inspekce. Institut pedagogicko-psychologického poradenství. přípravné testy na přijímací zkoušky. srovnávací a přípravné testy na přijímací zkoušky. příprava na přijímací zkoušky. analýza individuálního potenciálu. program pro profesní diagnostiku. 29

30 2.4 Struktura středního vzdělávání v ČR Cílem středního vzdělávání je rozvíjet vědomosti, dovednosti a hodnoty získané ve vzdělávání základním, a to buď širším všeobecným vzděláváním, nebo odborným vzděláváním spojeným se všeobecným. Středním vzděláním v České republice prochází ve srovnání se zeměmi Evropské Unie vysoký podíl populace, a to aţ kolem 92 % ţáků. Realizuje se buď jako všeobecné, nebo jako odborné. Školský zákon člení střední vzdělávání podle dosahovaných stupňů vzdělání do tří kategorií: - střední vzdělání ber výučního listu nebo maturity - střední vzdělání s výučním listem (ţáci přijati do 3letých a 2letých vzdělávacích programů, po absolvování získají výuční list) - střední vzdělání s maturitní zkouškou odborné ţáci přijati do 4letých vzdělávacích programů, po absolvování získají maturitní vysvědčení gymnázia lze rozdělit na 8letá a 6letá (ţáci nastupují jiţ během základní školy, jsou určena pro nadanější ţáky, u kterých se předpokládá vysokoškolské studium), a dále 4letá (po ukončení školní docházky). Gymnázia poskytují všeobecné vzdělání, po absolvování získají ţáci také maturitní vysvědčení nástavbové studium umoţňuje ve dvou nebo tříletém studiu dosáhnout středního vzdělání s maturitní zkouškou těm, kteří získali střední vzdělání s výučním listem, po absolvování získají maturitní vysvědčení Zatímco hlavním úkolem učebních oborů je příprava ţáků na vstup do praxe, u odborných škol zakončených maturitní zkouškou (bez odborného výcviku) se můţe ţák pokusit o pokračování v terciárním vzdělávání, nebo má moţnost ukončit studium a také vstoupit do světa práce. Pokud se chce ţák na střední škole vzdělávat i nadále všeobecně, pak je vhodnou volbou gymnázium. V současné době mají gymnázia dvojí podobu čtyřletou, do které odcházejí absolventi základních škol po úspěšném dokončení 9. ročníku, a víceletou (osmiletou nebo šestiletou) pro nadané ţáky z niţších ročníků základních škol. Určitým specifickým druhem škol vyučujících obory gymnázií jsou tzv. bilingvní gymnázia, která nabízejí výuku některých předmětů v cizím jazyce. Pro zdravotně postiţené ţáky 30

31 mohou být moţnou volbou gymnázia pro ţáky se zdravotním postiţením (v návaznosti na moţnosti ţáka a dostupnost v regionu), případně mohou být ţáci integrováni do běţných tříd gymnázia. Vstoupit do terciárního vzdělávání mohou i absolventi učebních oborů, jejichţ situace je ale v tomto ohledu obtíţnější, protoţe musí nejprve získat maturitu absolvováním nástavbového studia. V současnosti je zájem ţáků a rodičů o studium učebních oborů nízký, naopak ale jejich uplatnitelnost na trhu práce se v situaci rostoucí ekonomiky a poptávky po řemeslnících zvyšuje. Více k této problematice uvádím níţe v kapitole Současná situace na trhu práce. Samotná volba povolání je ve stádiu rozhodování ovlivněná nabídkou škol v daném oboru, popř. regionu, předpoklady a kompetencemi ţáka pro daný typ studia a v neposlední řadě také moţnostmi (např. finančními) rodiny. Kritéria pro přijetí Základním předpokladem pro přijetí ţáka na střední školu je absolvování povinné školní docházky (popř. ukončení základního vzdělávání před splněním povinné školní docházky) a splnění podmínek přijímacího řízení dané školy, jehoţ obsahem můţe být přijímací nebo talentová zkouška. Dalším kritériem (pro určité obory vzdělávání) je zdravotní způsobilost ţáka pro daný obor, který musí být doloţen dokladem vydaným od ošetřujícího lékaře. Pro přijímání do prvního ročníku střední školy můţe ředitel školy vyhlásit výběrové řízení, přičemţ musí proběhnout nejméně jedno kolo přijímacího řízení, počet dalších kol omezen není. V prvním kole přijímacího řízení mohou ţáci ţádat o přijetí do tří škol podle svého výběru. Uchazeč, kterému bylo doručeno rozhodnutí o přijetí, musí svůj úmysl vzdělávat se v dané střední škole potvrdit zápisovým lístkem, který zašle řediteli školy nejpozději 5 pracovních dní ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o přijetí. Mezi další kritéria, na jejichţ základě je ţák přijat nebo zamítnut, mohou být výsledky předchozího vzdělávání vyjádřené hodnocením na vysvědčeních, výsledky přijímací nebo talentové zkoušky, pokud je stanovena, (např. z českého jazyka a matematiky, z cizího jazyka nebo na uměleckých nebo sportovních školách z předmětu, který má vztah k uvedenému nadání) a další skutečnosti dokládající ţákovy schopnosti, vědomosti a zájmy. Pokud ředitel střední školy rozhodne o konání přijímací zkoušky, určí její obsah a formu na základě Rámcového vzdělávacího programu pro základní 31

32 vzdělávání. V prvním kole přijímacího řízení vyhlašuje pro konání přijímací zkoušky dva termíny. Pro některé obory vzdělání je rámcovým vzdělávacím programem stanovena talentová zkouška, která se koná v dřívějším termínu, neţ případné přijímací zkoušky v ostatních oborech. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou ţáci se zdravotním postiţením, zdravotním a sociálním znevýhodněním (dle 16, zákona č.561/2004 Sb.). Mezi zdravotně postiţené ţáky patří ţáci s postiţením mentálním, tělesným, zrakovým, sluchovým, s vadou řeči, autismem, souběţným postiţením s více vadami, nebo s vývojovou poruchou učení či chování. Ţáci zdravotně znevýhodnění jsou ţáci s různými zdravotními oslabeními, dlouhodobě nemocní nebo mající zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování. Sociálně znevýhodněný ţák je ţák z rodinného prostředí s nízkým socioekonomickým statusem, ţák s nařízenou ústavní či ochrannou výchovou, ţák v postavení azylanta nebo uprchlíka. Preferovanou formou vzdělávání u dětí a ţáků se speciálními vzdělávacími potřebami je integrace v běžné škole (pokud to odpovídá jeho potřebám a moţnostem, v návaznosti na podmínky a moţnosti dané školy). Pro ţáka je lepší zařadit se do kolektivu zdravých ţáků, pokud je schopen absolvovat docházku, neţ jeho zařazení do speciální školy a jistou izolaci od zdravé populace. Druhou moţností je vzdělávání ţáků ve speciálních školách. Některým ţákům tento způsob s ohledem na jejich potřeby vyhovuje více neţ integrace v běţné škole. Pro ţáky se zdravotním postiţením nebo znevýhodněním (zdravotním či sociálním), je volba dalšího vzdělání i budoucího povolání vzhledem k jejich omezením komplikovanější neţ u ostatních ţáků. Zařazení ţáka se zdravotním postiţením nebo znevýhodněním je dle mého názoru dobré zvaţovat na základě doporučení školského poradenského zařízení (školní psycholog, Pedagogicky psychologická poradna, apod.), v návaznosti na zájmy, koníčky a studijní moţnosti ţáka. Ţáci se speciálními vzdělávacími potřebami mohou absolvovat stejně jako ostatní ţáci: - střední vzdělání (v této kategorii má skupina ţáků se zdravotním postiţením významné zastoupení), a to buď formou studia praktické školy (jedno a dvouleté 32

33 programy pro ţáky se speciálními vzdělávacími potřebami, příprava je neprofesní, zaměřená na základní dovednosti pro ţivot) nebo středním vzděláním bez maturity i výučního listu (střední odborné vzdělání na dva roky, ukončeno závěrečnou zkouškou, absolvent získá vysvědčení). - střední vzdělávání s výučním listem obory jsou koncipovány s niţšími nároky. Absolventi jsou připraveni pro výkon jednoduchých prací v rámci dělnických povolání. Ve skupině ţáků se zdravotním postiţením je tato kategorie zastoupena nejvýrazněji. - středního vzdělávání s maturitní zkouškou Integrace ţáků (nejen ve středním vzdělávání) se zdravotním postiţením nebo znevýhodněním (zdravotním) je náročná na poţadavky vybavenosti škol (především u zdravotně postiţených). Jedná se především o základní vybavenost škol. V dnešní době je při výstavbě veřejných budov ve fázi plánování myšleno na spoluobčany se zdravotním postiţením (podmínkou jsou toalety pro vozíčkáře, výtahy, apod.). To však nemusí být pravidlem a ve většině škol sídlících ve starších budovách toto vybavení chybí, nebo jej postupně zřizují a doplňují. Pro ţáka se zdravotním postiţením je při volbě dalšího studia (školy) potaţmo povolání tato informace rozhodující. Patří sem jiţ zmíněné vybavení škol (výtah, bezbariérový přístup v prostorách školy, speciální toalety, apod.). Ţáci i rodiče mají při volbě dalšího vzdělání a povolání moţnost vyuţití informačního systému který je součástí projektu VIP Kariéra. Je tvořen Národním ústavem odborného vzdělávání. Tento systém umoţňuje získat komplexní vzdělávací nabídku škol a oborů vzdělání v České republice, a to i se zohledněním dané formy zdravotního postiţení. Celý systém vyhledávání je moţno selektovat dle mnoha kritérií (jaké vzdělání chce ţák získat, obor vzdělání podle zvoleného povolání, nebo dle samotných škol), ţáci i rodiče mají moţnost zde velmi přehledně najít veškeré informace, které jsou ve fázi rozhodování, s ohledem na specifické potřeby a omezené moţnosti ţáka, velmi přínosné. Situace ţáků sociálně znevýhodněných a přístup jednotlivých škol k ţákům ze znevýhodněných skupin je v realitě velmi sloţitá. Celou problematikou se v současné době zabývá Národní akční plán inkluzívního vzdělávání, jehoţ snahou je přispět 33

34 k úspěšné integraci jedinců s postiţením či znevýhodněním v rámci komplexního vzdělávání. Konkrétně ţáci se sociálním znevýhodněním jsou dle mého názoru ve velmi sloţité situaci. Mnozí z nich jsou limitování jiţ základním předpokladem pro další vzdělávání, jako je prospěch, a nemají ţádný vzor ani pomoc v rodině. V mnoha případech jsou tak odkázáni při rozhodování sami na sebe, v lepším případě na pedagogicko-psychologickou poradnu, nebo jiného specializovaného odborníka. Nadaní a mimořádně nadaní žáci Práce s nadanými studenty se v České republice liší mezi jednotlivými školami. Je velmi náročnou, ale rovněţ velmi důleţitou součástí učitelské profese. Nadaní ţáci bezesporu vyţadují specifický vzdělávací přístup, jehoţ plánování a začleňování do výuky je náročné a často stojí nad rámcem běţných povinností a problémů, se kterými se kaţdý učitel denně potýká. Moţnosti podpory nadaných a mimořádně nadaných ţáků jsou uvedené ve školském zákoně (zákon č.561/2004 Sb., 17 a 18). Právní předpisy sice vymezují oba pojmy, tedy vzdělávání dětí, ţáků a studentů nadaných i mimořádně nadaných, v praxi ale oba pojmy nejsou zřetelně odlišeny a povětšinou splývají nebo jsou zaměňovány). (Škola musí v každém případě vytvářet ve výuce různé příležitosti, při kterých by měl mít každý žák možnost objevit a projevit své nadání. V případě, že učitel při výuce zjistí, že žák projevuje nově některé mimořádné schopnosti, měl by žákovi a jeho rodičům doporučit návštěvu pedagogicko-psychologické poradny, kde bude žák odborně psychologicky diagnostikován. Další pomoc budou moci škola i rodiče získat v odborně poradenských centrech pro vzdělávání mimořádně nadaných, která postupně vznikají v celé ČR.) ( Největší podíl nadaných ţáků směřuje dle informací Národního ústavu pro odborné vzdělávání, v České republice na gymnázia, která je připraví na univerzitní studia. Příčinou je s největší pravděpodobností i to, ţe jiné typy škol často nemohou studentům poskytovat podobnou úroveň sluţeb jako gymnázia (např. na některém gymnáziu si studenti mohou vybrat aţ z 80 předmětů). Mimořádné nadání ţáka se můţe projevovat v celkově nadprůměrných schopnostech ţáka. Ţák můţe dosahovat vynikajících výsledků během studia, často se však také jedná o specifický typ nadání (např. zvýšený zájem, výkonnost a tvořivost ţáka, prokazování 34

35 nadprůměrných manuálních dovedností v určité odborné oblasti). V mnoha případech přímo souvisí s vybraným oborem odborného vzdělání. Při volbě dalšího vzdělávání a rozhodování o budoucí profesi můţe jiţ na základní škole učitel dlouhodobě pracující s nadaným ţákem, významně pomoci. Vhodné můţe být v jejich případě také vyuţití sluţeb kariérového poradenství. Nadání ţáka je bezesporu velmi důleţité podchytit a v rámci moţností pedagoga, školy a rodiny rozvíjet (ať uţ na gymnáziích, ve středních odborných školách, učilištích nebo ve studijních i učebních oborech). Současná situace ve středním vzdělávání v ČR (Vývoj struktury středního vzdělávání představuje jednu z nejvýznamnějších změn, k níž v české školské soustavě po roce 1989 došlo. Poměr absolventů oborů maturitních (otvírajících cestu k vysokoškolskému vzdělávání) a nematuritních, který činil před rokem 1989 zhruba 40: 60, se již v roce 1997 obrátil; za rok 2008/09 činil asi 70: 30 ve prospěch maturitních oborů. Zastoupení odborného vzdělání zůstává na středoškolské úrovni i nadále mimořádně vysoké: získává ho asi 80 % středoškolské populace denního studia, nicméně velká část absolventů odborných oborů s maturitní zkouškou je přijata na vysokou školu.) ( Z demografického hlediska navíc v posledních letech narůstají obavy z výrazného poklesu počtu osob v populačních ročnících přicházejících do středních škol, který je dán právě demografickým vývojem. Rekordního maxima v počtu obyvatel ve věku 15 let dosáhla Česká republika v roce 1989, kdy bylo v daném věku téměř 190 tisíc ţáků. V první polovině 90 let však počet osob ve věku 15 let opět klesl na úroveň přibliţně 140 tisíc, tak jako tomu bylo před rokem Sniţování této věkové skupiny však dále pokračuje (aţ na výjimku z let ), a ke konci roku 2007 evidoval Český statistický úřad celkem letých osob, coţ představuje nejniţší počet této věkové skupiny od roku S rokem 2011 dochází ke sníţení počtu ţáků aţ o celou čtvrtinu, konkrétně o ţáků, na celkových V letech následujících (po roce 2012) by se měl počet 15letých osob České republice podle prognózy Českého statistického úřadu opět mírně zvýšit a před rokem 2020 se pak ustálit na úrovni tisíc ţáků. ( 35

36 Důsledky budoucího vývoje na vzdělanostní a oborovou strukturu ţáků středních škol a vývoj počtu středních škol závisí na rozhodování ţáků při volbě střední školy a oborového zaměření, na jejich názorech, rodinném zázemí, sociálních vlivech i na poptávce po pracovní síle ze strany zaměstnavatele. O budoucnosti středních škol však kromě zájmu ţáků rozhodují také vlivy jejich zřizovatelů a prostředků, které jsou pro oblast vzdělávání vyčleněny. Jednotlivé obory jsou samozřejmě vázány na poţadavky trhu. Po roce 1989 proběhlo v českém školství několik rozsáhlých hodnotících diskusí a byly zpracovávány analytické studie zaměřené na celkové pojetí vzdělání. Východiskovým dokumentem týkajícím se změn v odborném vzdělávání je Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílá kniha) z roku 2001, který je koncipován na základě programových dokumentů analýz a hodnocení. Národní program zdůvodňuje nezbytnost změn, stanovuje cíle vzdělávací politiky i dlouhodobé zaměření dalšího vývoje, a to na období 5 aţ 10 let. Strategické priority a klíčová opatření k rozvoji vzdělávání v České republice jsou pravidelně aktualizovány v dokumentech Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy s názvem Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy. Řada z těchto záměrů např. kurikulární reforma či reforma ukončování středního vzdělávání - se jiţ promítla do zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), který nabyl účinnosti 1. ledna 2005 a podstatnou měrou ovlivňuje podmínky poskytování vzdělání i další vývoj celého vzdělávacího systému. 36

37 Současná situace na trhu práce Pro uplatnění ţáka na trhu práce je v dnešní době takřka nezbytností minimálně středoškolské vzdělání. Nabídka středních škol je celorepublikově poměrně rozsáhlá a ţák se zájmem o středoškolské studium si dnes můţe vybrat ze širokého spektra škol. Zároveň zájem ţáků o maturitní úroveň studia je v posledních letech vysoký. To má ovšem za následek nedostatek ţáků vyučených, odborně kvalifikovaných pracovníků a řemeslníků. Na tento fakt reagují zaměstnavatelé v mnoha regionech, kteří upozorňují na nedostatek mladých vyučených pracovníků. Řada profesí je pro zaměstnavatele doslova nedostatkovým zboţím. Největší poptávka je po lidech z technických oborů a po řemeslnících. Většina uchazečů ale hledá uplatnění v oblasti administrativy, obchodu, dopravy a zásobování. (www. Jobs.cz) Zároveň ale na trhu práce dnes ztrácí uplatnění řada lidí, a to včetně vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Situace na trhu je v mnoha regionech taková, ţe kvůli současné ekonomické krizi práci marně hledá mnoho lidí pracujících ve sluţbách (převáţně v hotelnictví). (Vysoká nezaměstnanost se týká i potravinářství, ekologie, lesnictví a zpracování dřeva. Výrazně přesycené jsou rovněž obory management a ekonomie, je v nich příliš mnoho středoškolských i vysokoškolských absolventů, v mnoha oborech trpí kvalita.) (Moje psychologie, 2011) Odhad budoucího vývoje pracovního trhu je předmětem zájmu mnoha odborníků i výzkumníků. Podle prognózy trhu práce pro roky 2010 aţ 2014, uveřejněnou Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, budou mít zaměstnavatelé problém sehnat zejména právníky či zdravotníky (nedostatek lékařů v tuzemských nemocničních zařízeních se projevuje uţ dlouhodobě a současná situace v návaznosti na platové poţadavky nenapovídá ţádnému velkému zlepšení). Dle zmíněné prognózy mají nejhorší vyhlídky archeologové, sociologové, psychologové, politologové, vědci v ekonomických a sociálních vědách, a jiní. Co se týká absolventů škol, pravdou je, ţe pracovních nabídek pro ně není mnoho. Ve statistikách nezaměstnanosti jsou na předních místech, firmy v současné době kvůli jiţ zmíněné ekonomické krizi mají k dispozici dostatek kvalifikovaných zájemců s praxí, a proto o absolventy nemají příliš velký zájem. Pro řadu absolventů (převáţně se středním a vysokoškolským vzděláním) je tedy sloţité získat práci. 37

38 3. Praktická část 38

39 3.1 Vlastní šetření Úvod Moje současné povolání nijak nesouvisí s pedagogickou praxí. Dané téma mě zaujalo z toho důvodu, ţe jsem sama při rozhodování o volbě budoucího povolání, tehdy v osmé třídě základní školy, neměla poměrně dlouho zcela jasno a samotná volba dalšího studia a potaţmo budoucího povolání byla ovlivněna několika faktory, mimo jiné moţnostmi v regionu a moţnostmi rodiny. V praktické části bakalářské práce jsem chtěla ověřit některé z teorií uvedených v teoretické části této práce, a to například faktory, které působily na ţáka během rozhodovací fáze, zohlednění koníčků nebo oblíbenost některého z vyučovaných předmětů při samotné volbě školy, v neposlední řadě také ze vzorku na dané škole potvrdit současný trend středního vzdělání s maturitou, oproti odbornému vzdělání s výučním listem. Cílem tohoto šetření bylo zjištění vzorku v dané škole, na téma volby budoucího studia (povolání) ţáků. Výzkumné šetření jsem provedla formou písemného dotazování ţáků 9. ročníků základní školy. Zvolená výzkumná metoda pro tento účel byl dotazník. Dotazník Dotazník je jednou z nejfrekventovanějších metod získávání údajů ve vědních oborech, jako jsou pedagogika, sociologie, a jiné obory. Jde o metodu písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí, která je méně časově náročná, je zpravidla distribuován celé skupině osob (v mém případě celé třídě) současně. Jelikoţ se jedná o písemnou formu dotazování, neklade dotazník vysoké nároky na osobní kvality a zkušenosti dotazujícího, jako například rozhovor, při kterém musí být s dotazovaným navázán osobní kontakt. Dotazování písemnou formou můţe být ale v jistých případech méně efektivní. Jedná se o ţáky preferující osobní kontakt na místo písemného. Tito jsou schopni se lépe vyjádřit ústní formou, kdy si mohou ujasnit s dotazujícím nejasnou otázku, apod. 39

40 Při sestavení dotazníku na téma: Co Vás nejvíce ovlivnilo při volbě budoucího povolání, jsem postupovala dle odborné literatury, a to Úvodu do pedagogického výzkumu (Peter Gavora 2000) a Psychologie pro učitele (Jan Čáp, 1980). Dotazník byl určen pro ţáky devátých tříd, věkové hranice kolem 15 let. Byl distribuován do třech tříd 9. ročníku základní školy ve Velkém Meziříčí, a celkem jej anonymně vyplnilo 60 ţáků. V úvodní části dotazníku jsem stručně popsala záměr a praktické instrukce pro ţáky k vyplnění samotného dotazníku. Na konec úvodní části jsem zahrnula poděkování ţákům. Druhá (hlavní část) dotazníku obsahovala celkem 10 otázek. Mojí snahou bylo formulovat jednotlivé otázky tak, aby byly pro ţáky jasné a srozumitelné a zároveň jednoznačně zodpovídatelné. Znění otázek jsem vyzkoušela v interview s ţákyní prvního ročníku střední školy, která byla věkově blízko dotazovaných ţáků 9. ročníku základní školy. Po provedeném interview jsem znění některých otázek poupravila a doplnila. Dotazník se skládá z otázek uzavřeného typu (otázky č., 6,7,9,10), jedné otevřené otázky (otázka č. 1), dále otázek polo-uzavřených (otázky č. 2,3 a 8) a otázek škálového typu (otázky č. 4 a 5). Mojí snahou bylo vytvoření dotazníku, který jsou ţáci schopni vyplnit během cca 10 minut, a to hlavně z důvodů poskytnutého časového prostoru ředitelem základní školy. Sběr dat Výsledky mého šetření se vztahují na základní soubor ţáků devátého ročníku základní školy ve Velkém Meziříčí, jehoţ rozsah činí 60 ţáků. Vybrala jsem jej metodou dostupného výběru. Dle zásady, kterou uvádí Gavora, zjištění na jednom základním souboru není moţné přenášet na jiné základní soubory, protoţe jeho vlastnosti mohou být úplně jiné. (Gavora, str. 59) Data, která v této práci uvádím, platí dle výše zmíněné zásady pouze pro danou školu a nedovoluji si je zobecňovat. Na osobní schůzce s ředitelem základní školy, kdy jsem představila svůj záměr na sběr dat formou dotazníků, bylo z organizačního hlediska dohodnuto, ţe dotazník bude předloţen ţákům ve vyučovací hodině občanské výchovy. U samotného vyplňování dotazníků ţáky jsem tedy osobně nebyla přítomna. 40

41 Celkem bylo odevzdáno 60 anonymně vyplněných dotazníků. Z celkového počtu 65 ţáků devátých ročníků dané školy tak vyplnilo dotazník 92% ţáků. Zbývajících 8 % nebylo v době vyplňování přítomno. 3.2 Moje hypotézy 1. Trend dnešní doby je takový, ţe absolventi základních škol volí mnohem častěji střední vzdělávání s maturitní zkouškou oproti vzdělávání v učebních oborech s výučním listem. 2. Motivace volby povolání je u dospívajícího ţáka ovlivněna více vnějšími činiteli (rodiče, masové komunikační prostředky, vrstevnická skupina), neţ činiteli vnitřními (zájmy, rodinná tradice, ambice). 41

42 3.3 Výsledky Otázka č. 1: Jaké povolání bys chtěl /chtěla v ţivotě vykonávat? Vzhledem k tomu, ţe typ této otázky byl otevřený, musela jsem pro zpracování výsledků dané odpovědi (jednotlivá povolání) dodatečně kategorizovat na směry činnosti. Hlavním cílem této otázky bylo u skupiny ţáků zjistit, jestli mají v daném věku jiţ představu o tom, jaké povolání by chtěli v ţivotě vykonávat. Z celkového počtu 60 ţáků uvedlo 80% ţáků jedno povolání, 13 % ţáků uvedlo více neţ jedno povolání a zbylých 7% zatím neví nebo nechalo pole zcela bez odpovědi. K často uvedeným přáním 93% ţáků, kteří povolání uvedli, patřily povolání z oblasti strojírenství, informačních technologií nebo z oblasti zdravotnictví. V tabulce uvádím pro představu všechny směry činností, které se v odpovědích vyskytly. U ţáků, kteří uvedli více neţ jedno povolání, jsem brala jako stěţejní to, které uvedli na prvním místě. Tabulka č. 1.: Číselné vyjádření výsledků dotazníkového šetření Směry činnosti Počet V % Doprava a logistika (řidič z povolání) 1 1,8% Ekonomika (účetní, ekonom) 3 5,4% Elektrotechnika (elektrikář) 4 7,2% Gastronomie 4 7,2% Informační technologie 7 12,5% Ostatní (ţurnalista, překladatel, hudebník) 3 5,4% Ozbrojené sloţky (policie) 1 1,8% Právo 1 1,8% Sluţby (kadeřnice, kosmetička, fotograf) 4 7,2% Stavebnictví 2 3,6% Strojírenství (mechanik, seřizovač, svářeč, operátor NC) 8 14,3% Výchova a vzdělávání 4 7,2% Zdravotnictví a farmacie (doktor, zdravotní sestra) 6 10,7% Zemědělství a veterinární péče 5 8,9% Zpracování dřeva (truhlář) 3 5,4% Celkem: ,0% 42

43 Otázka č. 2: Na jakou školu se hlásíš? Z celkového počtu 60 ţáků, zvolilo moţnost střední školy s maturitou 68% ţáků, přičemţ 22% ţáků z celkového počtu se rozhodlo pro gymnázium (gymnázium uvedli mimo jiné také ţáci, kteří v otázce č. 1.: jaké povolání by chtěli v ţivotě vykonávat, neuvedli ţádné povolání, nebo jejich odpověď byla nevím). Učební obor s výučním listem zvolilo 32% ţáků. Záměrem tohoto zjištění bylo potvrdit nebo vyvrátit hypotézu č. 1. a to trend vzdělávání na středních školách s maturitou, který je ţáky v posledních letech všeobecně upřednostňován před vzděláváním v učebních oborech s výučním listem. Výzkumný vzorek na základní škole ve Velkém Meziříčí tento trend potvrdil. Graf č. 1.: Grafické znázornění výsledků dotazníkového šetření 22% 46% střední škola s maturitou učetní obor s vyučním listem gymnázium 32% 43

44 Otázka č. 3: Kdo tě při rozhodování nejvíce ovlivnil? Největší procento ţáků (54%) uvedlo, ţe je při rozhodování neovlivnil nikdo z uvedených a volba dalšího studia byla jejich vlastním rozhodnutím. Tento typ odpovědi se v návaznosti na období dospívání a fázi seberealizace a hledání vlastní identity, dal u ţáků logicky očekávat. Šetření zároveň u této otázky potvrdilo důleţitost vlivu rodiny, kterému je všeobecně přisuzována velká důleţitost a který uvádím v teoretické části práce. V daném souboru ţáků, uvedlo jako nejvíce ovlivněných právě rodiči 40 % ţáků. Nejméně dotázaných uvedlo ovlivnění kamarády (5% ţáků), ovlivnění školou uvedlo v odpovědi dokonce pouhé 1% ţáků. Tabulka č. 2.: Číselné vyjádření výsledků dotazníkového šetření Odpověď: Vyjádřeno v % Moje vlastní rozhodnutí 54% Rodiče 40% Škola 1% Kamarádi 5% Graf č. 2.: Grafické znázornění výsledků dotazníkového šetření 1% 5% Rodiče 40% Vlastní rozhodnutí 54% Moje vlastní rozhodnutí Rodiče Škola Kamarádi 44

45 Otázka č. 4: Kde jsi čerpal/a informace o moţnosti budoucího studia? Otázky č. 4 a 5 jsou otázky škálového typu. Ţáci měli moţnost při zodpovězení otázky zaškrtnout tu z moţností, která jim byla nejbliţší, přičemţ č. 1 vyjadřovalo nejméně, č. 2 středně a č. 3 nejvíce. Jako finální ukazatel jsem zvolila koeficient, ke kterému jsem došla výpočtem (jednotlivým škálám byla přiřazena dle důleţitosti hodnota od 1 do 3, všechny škály jsem poté sečetla a vydělila počtem ţáků). Z odpovědí ţáků vyplývá, ţe informace o moţnosti budoucího studia nejčastěji čerpali z webových stránek škol (koeficient 3). Druhou, nejvíce hodnocenou moţností byly dny otevřených dveří. Výsledek této otázky potvrzuje, ţe internet je důleţitým a jedním z nejčastěji vyuţívaným zdrojem dnešní mládeţe. Tabulka č. 3.: Číselné vyjádření výsledků dotazníkového šetření Odpověď: Koeficient Dny otevřených dveří 2 Webové stránky škol 3 Databáze středních škol 1 Festivaly, veletrhy vzdělávání 2 Letáky, broţury 2 Otázka č. 5: Jak důleţité pro tebe byly následující faktory při rozhodování? Pro vyhodnocení otázky č. 5 jsem zvolila stejný postup výpočtu jako u otázky předchozí (č. 4). Jako nejdůleţitější faktor pro rozhodování označili ţáci moţnost budoucího uplatnění (hodnotou 3 jej z nabízených moţností označilo celých 70 % ţáků). Druhým nejvýše hodnoceným faktorem byla u ţáků poloha školy. Téměř 80% ţáků označilo nejmenší hodnotou odpověď, ţe nejlepší kamarád zvolil stejnou školu. Tabulka č. 4.: Číselné vyjádření výsledků dotazníkového šetření Odpověď: Koeficient Dobré jméno školy 2 Moţnost budoucího uplatnění 3 Poloha školy (dojíţdění, ve městě) 2 Nejlepší kamarád/ka zvolil/a stejnou školu 1 45

46 Otázka č. 6: Byla pro tebe příprava pro volbu povolání na základní škole přínosná? Cílem této otázky bylo zjištění názoru ţáků na to, jestli pro ně byla příprava pro volbu povolání během základní školy jakkoliv přínosná. Z celkového počtu 60 dotazovaných ţáků uvedlo pouhých 7 % ano a 30 % ţáků částečně. Mezi nejčastější odpovědi ţáků patřila odpověď spíše ne, celých 18 % ţáků pak uvedlo v odpovědi ne. Většina dotazovaných ţáků tedy odpověděla na tuto otázku negativně. Osobně mě výsledek konkrétní otázky překvapil. Myslím si, ţe základní informovanost ţáků z oblasti volby povolání a celkově trhu práce je pro ně velmi přínosná. Z osobní zkušenosti (kdy příprava pro volbu povolání na základní škole nebyla zahrnuta do vyučování) mohu uvést, ţe orientace v nepřeberném mnoţství škol byla sloţitá a samotná představa o budoucím povolání velmi malá. Výsledek můţe být důkazem toho, ţe si ţáci 9. ročníku základní školy v období pubescence zatím plně neuvědomili význam přípravy pro volbu jejich budoucího povolání. Graf č. 3.: Grafické znázornění výsledků dotazníkového šetření 45,0% 18,0% 7,0% 30,0% ano částečně spíše ne ne 46