Sborový zpravodaj ČERVENEC - SRPEN 2013

Transkript

1 Sborový zpravodaj ČERVENEC - SRPEN 2013

2 Nádhera léta Kraj vyzdoben je kyticemi stromů vzduch tetelí se nad střechami domů prohřátý teplým slunce dechem. Hlavičky pampelišek žlutě svítí pavouček spojil stébla bílou nití a šplhá po nich s dojímavým spěchem Luna si střádá světlo v konvalince: Blatouchů zlaté rozházené mince zaplatí za vůni jak na hostině a celý kraj si vybere tu daň. Za svitu hvězd si vyšla z lesa laň a rozhlédla se tiše po krajině Ta nádhera a vůně hlavu mámí, zvedá ji výš tam k Bohu nad hvězdami. To jeho moc tu krásu dala v luh: Já přemožena klesám na kolena před jeho velebností malá jsem a němá On velký, dobrý, milující Bůh Věra Gajdošíková

3 Datum Hudebník Vedení sobotní školy Čtení z Bible Vedení bohoslužby Kázání Odpolední program 6.7. Koudelková J.. Staš T. Staš P Stašová I. Exner D. promítání Byrtusová A.. Byrtus T. Škoda D Staš O. Svrček Z. Staš P Byrtusová A. Koudelka A. Svrček Z Kopáčková P.. Staš T. Byrtus T Staš O. Exnerová M. Koudelka A Koudelková J. Exner D. Svrček L Staš O. Viková D. Staš P Staš O.. Svrček Z. Kopáčková K. Exner D. Drejnar J Byrtusová A. Byrtus T. Exner D. jr. Staš T. Vondrášek V Koudelková J. Slavíček Vl. Kopáček J. Svrček Z. Staš T. st Staš O. Svrček Z. Viková D. Koudelka A. Jahňátek F. Vedení sobotní školy o prázdninách, dle dohody. Čtení z Bible o prázdninách, dle dohody. Jistota Jeden muž se nechal převézt přívozem přes mořskou úžinu. Když už byli dost daleko od břehu, ale druhý břeh ještě nebylo vidět, přihnala se bouře, nebe se zatmělo a vysoké vlny cloumaly člunem sem a tam. Převozník bojoval s větrem, s přívaly deště a mohutnými vlnami. Za krátkou chvíli promokl až na kost a do lodi začalo téct. Převozník se starostlivě podíval po cestujícím a zděšeně vykřikl: Zbláznil ses, proč liješ vodu do člunu? osopil se na něj. Můj otec mě učil, křičel pasažér, že se vždycky mám přidat na stranu silnějšího!

4 Krásné prožití prázdnin s Boží ochranou na každý den! Sbor Církve adventistů sedmého dne Nezvalova 377, Hradec Králové Pastor sboru: Vedoucí sboru: Petr Staš tel: stas.petr@tiscali.cz Martina Exnerová tel: , exnermar@seznam.cz

5 Léto, prázdniny, dovolená, volno, odpočinek, slunce, teplo.. co všechno nás napadne. Je to lidská přirozená touha. Na čas, na chvíli moci zahodit vše za hlavu. Netrápit se, nemít starosti, nenechat se hnát povinnostmi. Aspoň o dovolené, o prázdninách. Jak krásný je to čas. A pak přijde konec léta. Přijdou povinnosti a zase zpět do práce, do školy. Ach jo zase ten kolotoč. Nevím, jak přemýšlí lidé, ale já jsem pochopil, že Bohu jde velmi o to, abychom si odpočinuli, prožívali pokoj, klid a radost. Netrápili se žádnou starostí, ale o prázdninách a o dovolené není v Bibli ani slovo. /pokud nepočítám sobotu/ Víte proč Nebeský Otec nehovoří o prázdninách a o dovolené? Protože nechce abychom prožívali záchvaty bezstarostnosti, pohody a klidu. On nabízí něco většího a lepšího. Tím je stálý pokoj našich srdcí. Bůh nemá prázdniny. Stále se o nás a naší planetu stará. On si nikdy od tebe nechce odpočinout. On na tebe myslí stále. Před námi jsou prázdniny. Odpočiňte si, potěšte se, načerpejte novou sílu. Jenom mám jednu prosbu. Neměj prázdniny od Nebeského Otce. Právě v tento čas volna si najdi na Boha a opět se pevně postav na skálu Ježíše Krista. Jenom On tě zve tam, kam nejezdí žádná cestovní kancelář. On tě zve do svého království. Pokud o letošních prázdninách budeš kdekoliv, ale nezapomeneš se zajít podívat do Božího království, pak prožiješ nejkrásnější dny volna. Ať vás Pán provází na všech vašich cestách. Není důležité kam jedete, ale s kým tam jedete. Nezapomeňte se dobře sbalit. A ať náš Pán nezůstane doma. Petr Staš

6 Čtení na pokračování Kdo změří délku dnů a nocí těch, kteří jsou transportováni v zajetí únavy, nejistoty a strachu? Kam to jedeme, kam nás zavezou, proč nám to neřeknou? Zde na podlaze, která páchne trusem, lidé sedí, leží, modlí se, klejí, pláčou i prohlížejí fotografie svých drahých. Vzduch je těžký od dveří, kam se chodí močit to nepříjemně páchne. Občas vlak zastaví, a pak zase následují dlouhé hodiny jízdy. Žádný výhled do krajiny. Konečně vlak zastavil. Jsou slyšet kroky okovaných bot, doléhají stručné povely i štěkot strážných psů. Alles raus, los, los! Znovu se řadit, spočítat. V dálce se rýsují tmavé kontury nízkých dlouhých budov. Transport směřuje k velké železné bráně s nápisem: ARBEIT MACHT FREI. Zastavuji se až na velkém nádvoří. Vše je jako v hrozném snu: křik, klení, štěkot psů, ozbrojení muži v uniformách, motající se stíny v pruhovaných hadrech a dřevácích.. Při soupisu vyděšených obětí odevzdávajících svá zavazadla, dostávají čísla a oblékají se do páchnoucích hader. A již znovu stojí v řadách, aby slyšeli pojev velitele. Jeho úsečný hlas zahání únavu natolik, že jsou schopni aspoň chvílemi vnímat. A na svá jména zapomeňte. Jsou příliš rozmanitá. Zato čísla jsou přesná. Stali jste se čísly rozumíte? Jste v německém koncentračním táboře. Říše miluje pořádek, stojí na něm a bude stát tisíce let Saša se sotva drží na nohou, hlavou se mu honí myšlenky.. Jaké to mám číslo? Opravdu jsem jen číslem? Jak jsme se to učili v synagoze? Izaiáš to přeci slyšel od Nejvyššího jinak: Neboj se, nebo vykoupil jsem tě a povolal jsem tě jménem tvým. Můj jsi ty. Když půjdeš přes vody, budu s tebou.. /Iz 43,1,2/ Rázný povel k pochodu přerušil spád vzpomínek. Vedle stojící otec stiskl pevněji ruku své manželky a ta k sobě přitáhla děti. Řady se znovu zavlnily a zástup se dává do pohybu. Cesta vede ke křižovatce. Pro většinu je to cesta poslední. Přes železnou bránu se nelze vrátit domů. Cesta vede ke komínům z nichž šlehají zelenomodré plameny Od krematoria věje vítr smrti. Křižovatky bývají rozhodující. Na této křižovatce se rozhodne o životě nebo smrti. Stojí tu tesák a rozděluje lidi holí. Zástup se posouvá. Prochází otec se synem a drží se za ruce. Tvrdý úder holí oddělil tu mozolnatou od té dětské. Otec na levou a Saša na pravou stranu.

7 Tupá bolest po úder? Ne tak silná jako bolest z posledního ohlédnutí za otcem. Ještě jde s maminkou a sourozenci. Byli zařazení k těm, kteří zahnáni do plynu končí záhy svou pozemskou pouť. Kdo vypíše hloubku hoře chlapce tolik opuštěného, chlapce sotva čtrnáctiletého v pruhovaných hadrech a v dřevácích? Pro dnešek ještě dostal život. Život? Snad spíše živoření, a na jak dlouho..? Dětské srdce se divoce rozbušilo, jako by patřilo maratonskému běžci, který dobíhá poslední metry svého závodu. A pak jaký div uvnitř se rozhostil zvláštní klid. Ne apatie, ale skutečný klid To proto, že silněji než povely zvenčí mu v mysli zní důvěrně známý text: I kdyby mě opustil můj otec, moje matka, Hospodin se mne vždy ujme. /Ž 27?10/ Jak rozumět příkonu zvláštní síly v tak strašné vichřici zloby? Saša znal z Bible příběh chlapce deportovaného do otroctví. Pocítil něco z toho, co nám vysvětlují následující věty E. Whiteové: V životní krizi na oné hrozné cestě nevolnictví, jež Josefa v Egyptě očekávalo, připomenul si při posledním pohledu na kopce, které skryly stany jeho domova, Boha svých otců. Vzpomněl si na všechna naučení, která přijal v dětství, a v jeho duši sílilo odhodlání zůstat věrný. Věrnost Bohu a víra v Neviditelného byly kotvou Josefova života a v nich spočívá tajemství jeho síly. Odepsán z karty živých Uprostřed bažin stojí nevlídný barák, obehnaný několikanásobně ostnatými dráty. Velké seřadiště a kolem široko daleko nic jen nevlídná pustina řídce porostlá křovím. Do baráku je vtěsnáno dva tisíce vězňů. Ale než se uloží na zem a do dvou dalších poschodí, předchází tomu nekonečné sčítání. Stovky vězňů stojí v pětistupech a čekají na rozkaz, do baráku. Jak dlouho budou stát dnes? Hodiny se vlečou. Mozek je sice ustavičně ve střehu, ale přetažený, unavený. Stojí tu už víc než čtyři hodiny a po ničem tolik netouží jako po tom, aby se dostali pod střechu. Ale velitelé a jejich pomocníci běhají do budovy a ven a stále počítají. Je neuvěřitelné jak tuhý je lidský život! Ti, co sem přišli před dvěma či třemi dny, jsou poněkud odlišní. Těm, co jsou zde déle, setřel hlad, nemoci a hrůzy přirozené znaky lidství. Oči skelné, vypouklé, bez lesku. Sípavý dech a krvavý kašel. Z dřeváků trčí kusy hader nebo jen tenké zmodralé kosti, potažené hrubou kůží. Čas od času se někomu z nastoupených podlomí nohy a padne. Ti vedle mu pomáhají vstát.

8 Dodýchali-li, uklidí ho po rozchodu zvláštní komando. Čím déle se tu stojí a počítá, tím více má sonderkomando práce. Dva dny nebylo žádné jídlo. Pak přece jen jakési přinesli. Saša byl zvyklý jídlo spojovat s modlitbou. Ví, že vězněný prorok Jeremiáš v síni stráže dostával na den pecník chleba, dokud chléb v městě nebyl vytráven, /jer. 37,21/ Také Micheáš zajatý Achabem dostával Chleba a vody maličko / 1 Kr 22,27/ Pane, díky, že nám konečně přinesli jídlo, vyklouzlo tiše z okoralých rtů. Jídlo? Ten odporný odvar nejistého původu ne, nedá se jíst. Když, ale ani další dny není nic jiného, hlad dokáže své.. A znovu nástupy a počítání. Někdy se odpočítává jistý počet z předních řad, jindy ze zadních. Někdy zástup rozdělí, počítají ze středu. Ať se postavíš kamkoli, může transport do neznáma postihnout i tebe. Přišel den, kdy i Saša byl zahrnut mezi odpočítané. Natlačení do otevřeného náklaďáku projíždějí nehostinnou krajinou mezi bažinami. Tam vlevo za kolejemi skupina vězňů vysušuje jeden z močálů. Močál je hluboký, vše se v něm ztratí i lidská těla. Pokračování příště Hosté čtvrtletí: br. Drejnar Jiří Orionu br. Svrček Luděk br. Vondráček V. - český člen Etického fóra, zakladatel Nakladatelství Advent- - zástupce ředitele Teologického semináře - laický kazatel ze sboru Zábřeh Akce: srpna dovolená br. Staš Chorvatsko 7. září společné shromáždění HK, Jičín, Nový Bydžov odpoledne 13,00 hod. písně, vyprávění atd. 21.září Worship 16,00 hod. 5. října Památka VP

9 Zdeněk Svrček Marie Jiruchová Tomáš Byrtus Ivana Nosková Ester Hilovská Pavla Kopáčková Ondřej Staš Anežka Hurtová Iva Stašová Miroslav Bubeník Emílie Venclová Daniela Bauerová Daniel Exner Svatava Vacková