Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování

Transkript

1 Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování Ministerstvo životního prostředí Praha 2005

2 Autoři: Ing. Jan Maršák (editor) Mgr. Pavel Frolka Ing. Marie Svojítková Ing.Adéla Švachulová RNDr. Jan Prášek Mgr. Ivana Biková Ing. Martina Foytlová Mgr. Zuzanna Hokkyová Ing. Jan Nepimach Ing. Miluše Větroňová MŽP MŽP MŽP MŽP CENIA CENIA CENIA CENIA CENIA CENIA Důležité kontakty: Ministerstvo životního prostředí Odbor posuzování vlivů na životní prostředí a IPPC Vršovická Praha 10 Ministerstvo životního prostředí Centrální ohlašovna Vršovická Praha 10 Česká informační agentura životního prostředí Oddělení IRZ/CO Kodaňská 10/ Praha 10 Důležité odkazy: Integrovaný registr znečišťování: Ministerstvo životního prostředí: Česká informační agentura životního prostředí: Upozornění! INFORMACE V MANUÁLU MOHOU BÝT V BUDOUCNU AKTUALIZOVÁNY. MANUÁL MŮŽE BÝT PRO NEKOMERČNÍ ÚČELY REPRODUKOVÁN ČÁSTEČNĚ NEBO CELÝ, OVŠEM VŽDY S UVEDENÍM ZDROJE (MŽP). K NEKOMERČNÍM ÚČELŮM JE PLNÁ VERZE MANUÁLU VOLNĚ KE STAŽENÍ NA WEBOVÝCH STRÁNKÁCH KOMERČNÍ ROZŠIŘOVÁNÍ JE MOŽNÉ POUZE SE SOUHLASEM VYDAVATELE (MŽP). 2

3 Obsah Obsah Úvod Použité zkratky 1. Právní předpisy k integrovanému registru znečišťování 2. Látky ohlašované do IRZ 2.1 Charakteristika ohlašovaných látek 2.2 Zdroje informací o chemických látkách 3. Monitoring ohlašovaných látek 3.1 Zásady monitoringu ve vztahu k IRZ 3.2 Časový aspekt monitoringu 3.3 Zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Měření Výpočet Expertní odhad 4. Emise ohlašovaných látek do ovzduší 4.1 Zdroje znečišťování 4.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do ovzduší 4.3 Emisní faktory 4.4 Zdroje informací o emisích do ovzduší 5. Emise ohlašovaných látek do vody 5.1 Zdroje znečištění 5.2 Normy pro stanovení ohlašovaných látek ve vodě 5.3 Zdroje informací z oblasti vodního hospodářství 6. Emise ohlašovaných látek do půdy 6.1 Zdroje znečištění 6.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do půdy 6.3 Pomocné přípravky a hnojení půdy 6.4 Aplikace čistírenských kalů na půdu 6.5 Zdroje informací z oblasti půdy a zemědělství 7. Přenosy 7.1 Normy a metody pro stanovení látek v přenosech 7.2 Zdroje informací z oblasti odpadů 8. Havárie 9. Dílčí seznamy znečišťujících látek 9.1 Dílčí seznam znečišťujících látek ovzduší 9.2 Dílčí seznam znečišťujících látek voda 9.3 Dílčí seznam znečišťujících látek půda 9.4 Dílčí seznam znečišťujících látek přenosy 10. Kroky v ohlašování do IRZ 11. Specifická zařízení 11.1 Komunální čistírny odpadních vod 11.2 Zemědělské podniky 11.3 Skládka 12. Otázky a odpovědi 13. Důležité pojmy 14. Právní předpisy 14.1 Průřezové právní předpisy 14.2 Právní předpisy v oblasti integrovaného registru znečišťování 14.3 Právní předpisy v oblasti ovzduší 14.4 Právní předpisy v oblasti vody 14.5 Právní předpisy v oblasti odpadového hospodářství 14.6 Právní předpisy v oblasti půdy a zemědělství 14.7 Právní předpisy v oblasti chemických látek 14.8 Právní předpisy v oblasti havárií 15. Přílohy

4 4

5 Úvod V roce 2003 nabyl účinnosti zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci). Zákon má za cíl kromě implementace směrnice Evropské komise o integrované prevenci (96/61/EC) zřídit integrovaný registr znečišťování životního prostředí (dále integrovaný registr znečišťování IRZ). IRZ bude koncipován jako veřejně přístupný informační systém veřejné správy. Z technicko-organizačního hlediska je IRZ připravován jako součást Jednotného informačního systému životního prostředí (dále JISŽP). Cíle zavedení IRZ Stát má v každém okamžiku k dispozici relevantní informace o znečišťování životního prostředí. Veřejnost má bezplatně dostupné informace o znečišťování životního prostředí. Efektivní systém ohlašování různých údajů o znečišťování životního prostředí. Povinné subjekty plní své ohlašovací povinnosti s menší administrativní zátěží. IRZ slouží jako zdroj údajů pro zprávy, které musí Česká republika vypracovávat. K dosažení cílů je při budování nového registru znečišťujících látek nezbytná metodická podpora zúčastněných subjektů. Ministerstvo životního prostředí vydalo v roce 2004 první díl Příručky pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování (MŽP, říjen 2004) 1, který byl zásadním úvodním dokumentem do problematiky IRZ. Druhý díl příručky je zaměřen zejména na otázky monitoringu a získávání údajů o emisích a přenosech jednotlivých látek. Obsahuje seznamy metod (norem) stanovení ohlašovaných látek v jednotlivých složkách životního prostředí. Důležitou součástí příručky jsou dílčí indikativní seznamy znečišťujících látek pro kategorie zařízení podle přílohy č. 1 k zákonu o integrované prevenci. Pozornost je věnována některým příkladům z praxe, které mají zřetelněji osvětlit ohlašovací povinnosti uživatelů registrované látky. S ohledem na enormní množství dotazů vztahujících se k IRZ jsou do druhého dílu zařazeny odpovědi na nejčastější otázky a odkazy na důležité zdroje informací. Příručka obsahuje i aktualizovanou legislativní část. Příručka pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování vznikla ve spolupráci pracovníků oddělení IPPC Ministerstva životního prostředí a pracovníků České informační agentury životního prostředí. 1) Dostupný na 5

6 Použité zkratky Obecné zkratky BAT Best Available Techniques Nejlepší dostupné techniky BREF Best Available Techniques Reference Document Referenční dokument o nejlepších dostupných technikách C Calculation výpočet CAS No. Chemical Abstract Service Registry Number Číslo chemické látky v databázi CAS CeHO Centrum pro hospodaření s odpady CO Centrální ohlašovna CPA Classification of Products by Activity Klasifikace produktů podle činností CENIA Česká informační agentura životního prostředí ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČIŽP Česká inspekce životního prostředí ČSN Česká státní norma E Estimation Odhad EC European Commission Evropská komise EEA European Environment Agency Evropská agentura pro životní prostředí EPER European Pollutant Emission Register Evropský registr emisí znečišťujících látek E-PRTR European Pollutant Release and Transfer Register Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek GPS Global Positioning System Globální polohový systém HEIS ČR Hydroekologický informační systém České republiky HEIS VÚV Hydroekologický informační systém Výzkumného ústavu vodohospodářského IČ Identifikační číslo organizace IPPC Integrated Pollution Prevention and Control Integrovaná prevence a omezování znečištění IRZ Integrovaný registr znečišťování ISO International Organization for Standardization Mezinárodní organizace pro standardizaci ISOH Informační systém odpadového hospodářství JISŽP Jednotný informační systém o životním prostředí KÚ Krajský úřad M Measurement Měření MZe Ministerstvo zemědělství MŽP Ministerstvo životního prostředí NACE National Classification of Economic Activities Národní klasifikace ekonomických aktivit NOSE Nomenclature of Sources of Emissions Nomenklatura zdrojů znečištění OECD Organisation for Economic Co-operation and Development Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj OKEČ Odvětvová klasifikace ekonomických činností ORP Obec s rozšířenou působností Protokol o PRTR Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek PRTR REZZO SKP VÚV T. G. M. WGS 84 Chemické zkratky AOX BTEX CFC DCE DCM DDT DEHP HCB HCBD HCFC HCH HFC NMVOC PAU PBDE PCB PCDD PCDF PCP PER PM10 POP TCB TCDD TCM TEQ TOC VOC Pollution Release and Transfer Register Registr úniků a přenosů znečišťujících látek Registr emisí zdrojů znečišťování ovzduší Standardní klasifikace produktů Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka World Geodetic System 1984 Světový geodetický systém 1984 Adsorbable Organic Halogens Adsorbovatelné halogenované organické sloučeniny souhrnný ukazatel Souhrnný parametr pro benzen, toluen, ethylbenzen a xylen Chlorofluorocarbons Chlorofluorouhlovodíky 1,2 dichloroethane 1,2 dichlorethan Dichloromethane Dichlormethan Dichlordiphenyltrichloroethane Dichlordifenyltrichlorethan Di-(2-ethylhexyl)phthalate Di-(2-ethylhexyl)ftalát Hexachlorobenzene Hexachlorbenzen Hexachlorobutadiene Hexachlorbutadien Hydrochlorofluorocarbons Hydrochlorofluorouhlovodíky Hexachlorocyclohexane Hexachlorcyclohexan Hydro-fluorocarbons Fluorované uhlovodíky Non-Methane Volatile Organic Compounds Nemethanové těkavé organické sloučeniny Polycyklické aromatické uhlovodíky Brominated diphenylethers Bromované difenylethery Polychlorinated biphenyls Polychlorované bifenyly Polychlorinated dibenzo-dioxins Polychlorované dibenzodioxiny Polychlorinated dibenzo-furans Polychlorované dibenzofurany Pentachlorophenol Pentachlorfenol Tetrachloroethylene Tetrachlorethylen Particulate Matter Označení frakce polétavého prachu s velikostí částic pod 10 µm Persistent Organic Pollutant Perzistentní organický polutant Trichlorobenzenes Trichlorbenzeny 2,3,7,8 tetrachlordibenzodioxin Tetrachlormethan Toxic Equivalent Toxický ekvivalent (vyjádřený v ekvivalentech toxicity 2,3,7,8 tetrachlordibenzodioxinu) Total Organic Carbon Celkový organický uhlík Volatile Organic Compounds Těkavé organické sloučeniny 6

7 1. Právní předpisy k integrovanému registru znečišťování Zákon o integrované prevenci definuje základní pojmy (integrovaný registr znečišťování životního prostředí, uživatel registrované látky aj.), zřizuje IRZ, vymezuje ohlašovací povinnosti a ukládá vést evidenci údajů nezbytných pro splnění ohlašovací povinnosti. Zákon upravuje i způsob zveřejňování údajů z IRZ. Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování stanovuje: seznam ohlašovaných látek a ohlašovací prahy, způsob zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek, způsob a formu ohlašování do registru, některá opatření k zajištění jednoty informačního systému v oblasti životního prostředí. Má celkem 5 příloh. V přílohách č. 1 a 2 jsou uvedeny seznamy látek, jejichž emise a přenosy je uživatel registrované látky povinen zjišťovat, vyhodnocovat a Ministerstvu životního prostředí ohlašovat (tzv. ohlašované látky). Příloha č. 3 definuje přípustné postupy zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek. Příloha č. 4 obsahuje povinné údaje pro ohlašování do IRZ. V příloze č. 5 jsou uvedeny kódy NOSE-P, které budou v případě ohlašování do IRZ vyplňovat provozovatelé zařízení podle zákona o integrované prevenci. Vyhláška o vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování stanovuje: způsob a formu vedení evidence, způsob a formu vedení údajů o plnění podmínek integrovaného povolení, podobu evidenčního listu pro ohlašované látky a návod na jeho vyplnění. Právní předpisy k IRZ Zákon o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (č. 76/2002 Sb.). Nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování (č. 368/2003 Sb.). Vyhláška, kterou se stanoví forma a způsob vedení evidence podkladů nezbytných pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování (č. 572/2004 Sb.). 7

8 2. Látky ohlašované do IRZ Integrovaný registr znečišťování bude obsahovat informace o emisích a přenosech ohlašovaných látek. Pod pojmem ohlašovaná látka je třeba rozumět látku uvedenou v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Budou sledovány emise ohlašovaných látek do ovzduší, vody, půdy. Přenosem látky se myslí přesun látky v odpadech nebo odpadních vodách vypouštěných do kanalizace zakončené čistírnou odpadních vod umístěnou mimo provozovnu. Ohlašovaným látkám jsou přiřazeny ohlašovací prahy pro emise (do ovzduší, do vody, do půdy) a mimo provozovnu (přenosy). Ohlašovací prahy jsou stanoveny jako množství látky v kilogramech za jeden kalendářní rok a mají zásadní význam pro vznik ohlašovací povinnosti do IRZ. Pouze při dosažení nebo překročení stanovených ohlašovacích prahů pro ohlašované látky je uživatel registrované látky povinen ohlašovat do IRZ. Celkový počet ohlašovaných látek za rok 2005 bude 72 (jejich seznam uvádí příloha 1 této příručky). Počet sledovaných látek v jednotlivých složkách životního prostředí není stejný. Některé jsou monitorovány ve všech třech složkách životního prostředí (tímto způsobem sledování je posílen integrační charakter registru), jiné pouze v jedné nebo dvou. Po vstupu Protokolu o registrech přenosů a úniků znečišťujících látek v platnost bude IRZ rozšířen minimálně na 88 látek (příloha č. 2 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování). IRZ je i s ohledem na evropskou legislativu připraven na zvyšování počtu ohlašovaných látek. Ohlašovaná látka látka uvedená v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Ohlašovací práh množství ohlašované látky v kg/rok uvedené v příloze č. 1 a 2 nařízení vlády č. 368/2003 Sb., o integrovaném registru znečišťování. Uživatel registrované látky provozovatel zařízení jakož i jiná právnická osoba nebo fyzická osoba, která provozuje technickou nebo technologickou jednotku, v níž je zpracovávána nebo produkována látka evidovaná v integrovaném registru znečišťování (zákon o integrované prevenci 2 písm. l). 2.1 Charakteristika ohlašovaných látek Integrovaný registr znečišťování zahrnuje několik skupin nejdůležitějších polutantů. Zejména se jedná o karcinogenní látky, skleníkové plyny, látky způsobující kyselé deště případně těžké kovy. Látky je nutné důsledně monitorovat a získávat o nich podrobné informace. Následující pasáž textu je věnována charakteristice ohlašovaných látek (látky jsou zde uváděny v pořadí, v jakém figurují v příloze č. 1 nařízení vlády o integrovaném registru znečišťování). Látky ohlašované do IRZ Methan Plynný organický uhlovodík, extrémně hořlavý plyn, se vzduchem tvoří výbušné směsi, bezbarvý, nepáchnoucí, lehčí než vzduch, páry mohou způsobovat závratě nebo udušení. Methan i produkty jeho spalování jsou skleníkové plyny. Dostává se do ovzduší při intenzivním chovu dobytka, těžbě uhlí, a uvolňuje se také při hnilobných procesech na skládkách odpadů a při jeho průmyslovém zpracovávání. Oxid uhelnatý Bezbarvý plyn bez zápachu a chuti, lehčí než vzduch. Reaguje s hemoglobinem za vzniku karboxyhemoglobinu. Největším emisním zdrojem oxidu uhelnatého je nedokonalé spalování, např. v automobilech, v průmyslu, v teplárnách a ve spalovnách. Mimořádně hořlavá látka, snadno vznětlivá při všech teplotách, toxická. 8

9 Látky ohlašované do IRZ Oxid uhličitý Skleníkový plyn. Vzniká při spalování fosilních paliv, zejména zemního plynu a ropných produktů, jako jsou benzín a nafta. Největší podíl na emisích CO 2 nese doprava, chemický a energetický průmysl (značné emise vznikají při spalovaní v tepelných elektrárnách). Fluorované uhlovodíky (HFC) Bezbarvé, nehořlavé plyny nebo kapaliny; mohou vyvolat lehké podráždění horních cest dýchacích. Skleníkové plyny. Částečně fluorované uhlovodíky se průmyslově využívají především v chladírenství jako významná média nahrazující látky narušující ozónovou vrstvu Země. V mnohem menší míře se používají jako nadouvadla pro výrobu pěnových izolačních hmot, jako hnací plyny pro některé aerosolové přípravky a jako hasící prostředky. Oxid dusný Skleníkový plyn. Pochází ze zemědělských hnojiv, chemického průmyslu a krmení pro dobytek. Amoniak Silně dráždí a leptá oční sliznice, sliznice dýchacích cest, plíce a kůži, vyvolává křeč nebo otok hrtanu, může vést k udušení. Při úniku dochází k zamoření ovzduší do velkých vzdáleností od zdroje, kontaminuje vodu i půdu, ve vodách se rozpouští i při velkém zředění, vytváří leptavé směsi, je vysoce toxický pro vodní organismy. Málo hořlavá látka, při uvolnění plynu se tvoří velké množství studené mlhy těžší než vzduch a vznikají leptavé a výbušné směsi se vzduchem. Nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) Skupina těkavých organických sloučenin (VOC) s výjimkou methanu. Jedná se o velkou skupinu plynů a těkavých kapalin zahrnující různé druhy organických chemikálií. Jsou to všechny organické sloučeniny jiné než metan, které reakcí s oxidy dusíku a za přítomnosti slunečního záření mohou produkovat fotochemické oxidanty. Hlavním zdrojem NMVOC je spalování fosilních paliv. Nacházejí se v rozpouštědlech, barvách a aerosolech. Oxidy dusíku (NO x /NO 2 ) Patří mezi škodlivé látky, které se mohou dostat spalinami do vzduchu, zvyšují škodlivé účinky oxidu siřičitého a stejně jako on napadají sliznice dýchacích orgánů a ničí lesy. Mohou reagovat s těkavými organickými látkami za vzniku troposférického (přízemního) ozonu, který je skleníkovým plynem. Perfluorouhlovodíky (PFC) Zcela fluorované uhlovodíky (PFCs) nalézají obdobné použití jako HFCs (navíc i pro plasmatické leptání při výrobě součástek pro elektrotechniku), ale pro jejich vyšší cenu jsou aplikovány v omezenější míře. Jedná se o tzv. nové skleníkové plyny. Fluorid sírový Skleníkový plyn. Vyznačuje se vynikajícími izolačními vlastnostmi. Slouží především jako izolační medium v silnoproudé elektrotechnice a při tepelné izolaci (např. při izolaci oken). Oxidy síry (SO x /SO 2 ) Vysoká rozpustnost plynů oxidů síry ve vodě je předurčuje ke schopnosti způsobovat iritaci, zejména v horních cestách dýchacích. Oxidy síry způsobují celkovou acidifikaci (okyselování) životního prostředí. Celkový dusík Obsažený v organických i anorganických sloučeninách. Celkový fosfor Obsažený v organických i anorganických sloučeninách. 9

10 Látky ohlašované do IRZ Arsen a sloučeniny Sloučeniny arsenu (arsenovodík (arsin; arsan)) jsou uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 114/1999 Sb. jako vysoce toxické chemické látky. Sloučeniny arsenu se používají jako insekticidní prostředky, mořidla osiva, barvy a zejména slitiny. Zdrojem znečištění přírody arsenem jsou především tepelné elektrárny, spalující nekvalitní hnědé uhlí. Dále se arsen vyskytuje v elektrotechnice jako součást polovodičů a v odpadních vodách ze zpracování rudy. Kadmium a sloučeniny Zdrojem znečištění ŽP jsou kovohutě vyrábějící tyto kovy. Kadmium se dostává do atmosféry spalováním nekvalitního uhlí a olejů. Nachází se v galvanických článcích akumulátorů a jako přísada ve slitinách. Chrom a sloučeniny Sloučeniny chrómu (dichroman amonný (dvojchroman amonný), dichroman draselný (dvojchroman draselný), dichroman sodný (dvojchroman sodný), dichroman sodný dihydrát (dvojchroman sodný dihydrát)) jsou uvedeny v příloze č. 1 nařízení vlády č. 114/1999 Sb. jako vysoce toxické chemické látky vzhledem k tomu, že karcinogenní vlastnosti sloučenin Cr 6+ jsou mimořádné. Cr 6+ patří mezi 17 nejnebezpečnějších škodlivin. Vyskytuje se při galvanickém pochromování, používá se jako přísada v nerez ocelích, k textilnímu barvení, v kožedělném průmyslu. Měď a sloučeniny Měď je biogenním prvkem. V parách (sváření) a ve větších koncentracích i v roztoku je měď toxická. Vyskytuje se při výrobě elektrických vodičů, ve slitinách a ve vodách z povrchových úprav kovů. Rtuť a sloučeniny Toxický kov, nebezpečný pro životní prostředí, kumuluje se v sedimentech a vodních organismech. Sloučeniny způsobují podráždění dýchacích cest až zánět plic, při požití způsobují bolesti v břiše, koliky, krvavé průjmy a křeče. Vyskytuje se jako náplň teploměrů, manometrů a používá se k výrobě amalgámů. Do životního prostředí se dostává z odpadních vod chemického průmyslu, z výroby barviv. Nikl a sloučeniny Nejtoxičtější je nikl ve formě uhličitanu, která se velmi snadno vstřebává kůží a z plicních sklípků. Vyskytuje se při galvanickém pokovování, výrobě slitin a akumulátorů. Olovo a sloučeniny Toxické. Vyskytuje se ve výrobě akumulátorů, slitin. Zinek a sloučeniny Biogenní prvek. Výskytuje se v galvanických článcích, slitinách, při galvanickém pokovování, jako příměs v hnojivech. Chloralkany (C10-13) Jsou chlorované parafíny s krátkým řetězcem. Mají insekticidní vlastnosti. 1,2-Dichlorethan (DCE) Při vdechnutí vyšších koncentrací může poškodit játra či ledviny, má narkotický účinek. Je podezřelý z karcinogenních a genotoxických účinků. Je hořlavý. Dichlormethan (DCM) Je zdraví škodlivý, má narkotické účinky. Má střední toxický potenciál pro vodní prostředí. Halogenované organické sloučeniny (jako AOX) Jedná se o adsorbovatelné organicky vázané halogeny skupina látek, kam spadají např. těkavé organické látky (jako chloroform, chlorfenoly, chlorbenzeny) nebo dioxiny a furany. Většina AOX jsou chlorované sloučeniny, z nichž některé jsou toxické pro vodní organismy, persistentní a bioakumulativní. Nejvýznamnějším zdrojem emisí je průmysl na výrobu celulózy a papírenský (používání chlóru k bělení). 10

11 Látky ohlašované do IRZ Hexachlorbenzen (HCB) Stálá málo těkavá sloučenina lipofilní povahy s nízkou rozpustností ve vodě, se schopností se kumulovat v tukové tkáni a adsorbovat se na povrchy tuhých částic. Toxický, nebezpečný pro životní prostředí, může být rakovinotvorný, má účinek na centrální nervový systém, může dojít k poruchám jater, ledvin a krevního oběhu. HCB je průmyslová chemikálie používaná v pyrotechnice, při výrobě syntetického kaučuku a hliníku, jako fungicid a desinfekční prostředek. Hexachlorbutadien (HCBD) Má vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Nebezpečná závadná látka ze skupiny chlorovaných uhlovodíků. 1,2,3,4,5,6-Hexachlorcyklohexan (HCH) Toxický při vdechování, styku s kůží, a při požití, dráždí oči i kůži. Výroba chlorací benzenu, vzniká 5 izomerů, které jsou chemicky stálé látky lipofilní povahy. Používá se jako insekticid, v zemědělství k hubení lidských a zvířecích parazitů, na ošetřování lesních a jiných porostů. PCDD+PCDF (dioxiny+furany) (jako TEQ) Polychlorované dioxiny a difurany (PCDD/PCDF) jsou chlorované organické sloučeniny, které mají podobné vlastnosti a působení na živé organismy. Dioxiny čítají 75 sloučenin z nichž nejtoxičtější je 2,3,7,8-tetrachlordibenzop-dioxin (TCDD), označovaný jako dioxin. Dioxiny vznikají jako vedlejší produkt průmyslové výroby, které se účastní chlor. Jako příklad lze uvést výrobu PVC nebo bělení buničiny sloučeninami na bázi chloru. Nejvýznamnějším zdrojem jsou spalovny. Dioxiny vznikají tehdy, jsou-li při hoření přítomny chlorované sloučeniny. Difurany představují skupinu 135 sloučenin z níž nejvýznamnější je 2,3,7,8-tetrachlordibenzofuran (TCDF). Pentachlorfenol (PCP) Vysoce toxický, nebezpečný pro životní prostředí, dráždivý, karcinogen kategorie 3. Má insekticidní a fungicidní účinky, používá se pro ošetření dřeva, proti dřevokazným houbám a plísním. Tetrachlorethylen (PER) Zdraví škodlivý, nebezpečný pro životní prostředí. Rozpustný ve vodě, adsorbuje se na tuhých fázích ve vodách, chemicky stálý. Tetrachlormethan (TCM) Toxický při vdechování, styku s kůží a při požití, má narkotické a hepatotoxické účinky, je škodlivý pro vodní organismy, nebezpečný pro ozónovou vrstvu, karcinogenní. Trichlorbenzeny (TCBs) Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí, zdraví škodlivé. Patří mezi AOX. Jsou to rozpouštědla s vysokým bodem varu. 1,1,1-Trichlorethan Zdraví škodlivý, nebezpečný pro životní prostředí. Organické rozpouštědlo. Trichlorethylen Zdraví škodlivý, karcinogenní látka kategorie 3, škodlivý pro vodní organismy, toxický. Chemicky stálý, adsorbuje se na tuhých fázích ve vodách. Trichlormethan Zdraví škodlivý, dráždivý, pravděpodobný karcinogen. Bromované difenylethery (PBDE) Mají schopnost se kumulovat v životním prostředí a lidském těle. Používají se jako zpomalovače hoření. Sloučeniny organocínu (jako celkové Sn) neurotoxické, obzvláště pro hmyz. Organické sloučeniny cínu, vysoce 11

12 Látky ohlašované do IRZ Fenoly (jako celkové C) Toxické, zdraví škodlivé, žíravé, chemicky stálé. Mohou se vyskytovat ve strojírenském, chemickém, potravinářském průmyslu, používají se jako konzervační prostředky. Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) Velká skupina organických látek tvořených nejméně dvěma kondenzovanými benzenovými jádry. Vznikají jako vedlejší produkty při každém běžném spalovacím procesu při hoření uhlí, olejů, dřeva, odpadu, významným zdrojem je automobilová doprava. Vznikající množství výrazně narůstá s nedokonalostí spalování. Významným zdrojem je i výroba železa, oceli, hliníku, koksu, dehtu, a to zvláště při použití zastaralých technologií. Vznikají i při přírodních požárech. Celkový organický uhlík (TOC) (jako celkové C nebo COD/3) Celkový obsah organických látek ve vodě lze stanovovat pomocí BSK a CHSK, lze je určovat i nepřímo (oxidace organických látek na CO 2 s následným stanovením metodou elementární analýzy). Chloridy (jako celkové Cl) Jako chloridy jsou v případě emisí do vody, půdy a v přenosech myšleny sloučeniny chloru, které jsou iontovou sloučeninou. Chlor a anorganické sloučeniny (jako HCl) Chlor je nehořlavý, žlutozelený plyn, štiplavě páchnoucí, ve zkapalněném stavu slabě nažloutlá kapalina. Anorganické sloučeniny chloru a chlor jsou v případě emisí do ovzduší myšleny jako těkavé látky. Kyanidy (jako celkové CN) Iontové sloučeniny, vyskytují se v galvanizovnách při pokovování v kyanidových lázních, v odpadních vodách z chemického a strojírenského průmyslu. Fluoridy (jako celkové F) Iontové sloučeniny, vyskytují se při výrobě chemicky leštěného skla, užívají se ve strojírenství k povrchové úpravě kovů. Kyanovodík (HCN) Velmi těkavá, lehce zápalná, bezbarvá kapalina se zápachem hořkých mandlí, hořící světle fialovým plamenem. Polétavý prach (PM10) Drobné částice rozptýlené v nosném plynu schopné na sebe vázat další látky rozptýlené v ovzduší a zanášet je tak do dýchacího ústrojí lidského organismu. Benzen Toxický, karcinogen kategorie 1, chronická otrava vyvolává poškození kostní dřeně, jater, ledvin a úbytek bílých krvinek. Vyskytuje se v odpadních vodách vybraných chemických výrob a vzniká při tepelném zpracování uhlí. Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Toluen Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí, již v malém množství ovlivňuje proces samočištění vod. Zdraví škodlivý, vysoce hořlavý. Vyskytuje se v odpadních vodách z chemických výrob, strojírenství, zpracování plastických hmot, gumárenství, výroby laků. Ethylbenzen Vysoce hořlavý, zdraví škodlivý, vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Vyskytuje se v odpadních vodách z chemických výrob a aplikací nátěrových hmot, ze zpracování ropných látek (petroleje). Xyleny Vysoký toxický potenciál pro vodní prostředí. Těkavé organické látky, snadno se rozkládají ve vodě i půdě za anaerobních podmínek. 12

13 Látky ohlašované do IRZ Polychlorované bifenyly (PCB) Technická směs 210 kongenerů, široce využívaná v průmyslu pro své výjimečné vlastnosti jako náplň elektrických transformátorů a velkých kondenzátorů, teplosměnné kapaliny, přísady do barviv, plastů, mazadel. Výroba byla v bývalém Československu zakázána v roce V současné době se používají pouze v uzavřených systémech, značná množství jsou uložena a čekají na likvidaci přijatelným způsobem. 1,1,2,2-Tetrachlorethan Vysoce toxický, nebezpečný pro životní prostředí. Azbest Karcinogenní, mutagenní. Skupina přirozeně se vyskytujících vláknitých minerálů (serpentiny a amfiboly), mají vysokou rezistenci vůči teplu, jsou inertní vůči chemikáliím a jsou zároveň dobrými elektroizolačními materiály. Vinylchlorid Bezbarvý plyn s nasládlou vůní. Extrémně hořlavý, toxický, karcinogen kategorie 1, jedovatý pro vodní organismy, škodlivý pro zdroje pitné vody. Ethylenoxid Toxický, extrémně hořlavý, dráždivý, karcinogen a mutagen kategorie 2. Naftalen Zdraví škodlivý, nebezpečný pro životní prostředí, karcinogenní, vyznačuje se přímou a pozdní toxicitou, toxický pro vodní organismy. Vyskytuje se při tepelném zpracování uhlí (koksochemie), rafinaci a rektifikaci uhlovodíkových surovin, výrobě barviv, výrobě textilních průmyslových přípravků. Aldrin Polychlorovaný cyklodien chemicky stálý, lipofilní povahy. Insekticid proti klíšťatům, molům, termitům a dalšímu hmyzu, v malé míře i k moření osiva. Endrin Polychlorovaný cyklodien, chemicky stálý, lipofilní povahy. Má účinek na centrální nervový systém, může dojít k poruchám jater, ledvin a krevního oběhu. Insekticid proti klíšťatům, molům, termitům a dalšímu hmyzu, v malé míře i k moření osiva. DDT Směs hlavní složky p,p'-ddt a při výrobě vznikajících izomerů o,p'-ddt, p,p'-ddd, o,p'-ddd. DDT a jeho metabolity jsou velmi stálé, málo těkavé sloučeniny lipofilní povahy s nízkou rozpustností ve vodě, schopností se kumulovat v tukové tkáni a adsorbovat se na povrchy tuhých částic. Jeho výroba a použití jsou zakázány. Dieldrin Polychlorovaný cyklodien chemicky stálý, lipofilní povahy. Insekticid proti klíšťatům, molům, termitům a dalšímu hmyzu, v malé míře i k moření osiva, výjimečné použití jako rodenticid. Styren Zdraví škodlivý, dráždivý. Formaldehyd Bezbarvý plyn s charakteristickým štiplavým zápachem nebo jako kapalina (velmi dobře rozpustný ve vodě). Používá se jako dezinfekční a konzervační činidlo. Heptachlor Stálá, málo těkavá sloučenina lipofilní povahy s nízkou rozpustností a schopností se kumulovat v tukových tkáních organismů a sorbovat se na povrchy tuhých částic. Insekticid používaný především k hubení půdního hmyzu a mravenců, k hubení hmyzu i v domácnostech, hospodářských prostorách a ošetření osiva. Aplikován do půdy, někdy i na listy. Pentachlorbenzen Vysoce toxický pro vodní organismy, může vyvolat dlouhodobé nepříznivé účinky ve vodním prostředí. Výskyt: vzniká při výrobě trichlorethenu a tetrachlorethenu. V ČR není přímo vyráběn ani dovážen. Může být používán jako retardant hoření. 13

14 Látky ohlašované do IRZ Hydrochlorofluorouhlovodíky (HCFC) Významně přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Jsou to tzv. měkké freony. Chlorofluorouhlovodíky (CFC) Významně přispívají k tzv. skleníkovému efektu. Jsou to tzv. freony. Používají se jako chladící média a hnací plyny. Halony Chlorofluorouhlovodíky obsahující atomy brómu. Narušují ozónovou vrstvu Země. Používají se v hasicích přístrojích. Anthracen Toxický pro vodní organismy. Nacházejí se v odpadních vodách z chemických výrob, ze spalovacích procesů, jako vedlejší produkt tepelného zpracování uhlí. Di-(2-ethyl hexyl)ftalát (DEHP) Používá se jako změkčovadlo při výrobě produktů z PVC a dalších plastických hmot. Vyrábí se při zpracování černouhelného dehtu. Toxický pro vodní organismy, látka ohrožující reprodukci. Lindan Stereoizomer 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexanu čištěný frakční krystalizací o čistotě až 99 %. Insekticid používaný v zemědělství k hubení zvířecích a lidských parazitů. 2.2 Zdroje informací o chemických látkách Následující odkazy mohou uživatelům registrované látky pomoci při získávání informací o vlastnostech látek v IRZ a oblastech použití. Česká informační agentura životního prostředí - Seznam závazně klasifikovaných nebezpečných látek - Centre for Environmental Chemistry and Ecotoxicology - European Chemical Substances Information System - ATSDR Agency for Toxic Substances and Disease Registry - IRIS Integrated Risk Information System - POPs Information - EPER Substance description - Scorecard Environmental Defense Organization

15 3. Monitoring ohlašovaných látek 3.1 Zásady monitoringu ve vztahu k IRZ Monitoringu je potřeba k získávání údajů pro ohlášení do IRZ, monitorované údaje však mohou být použity i pro mnoho dalších účelů a cílů a zároveň je možno pro ohlášení do IRZ využívat některé údaje doposud získávané z důvodu ohlašování dle složkové legislativy. Jednou z legislativních povinností dle zákona o integrované prevenci ( 25), je vedení provozní evidence. Údaje z evidence slouží ohlašovateli při plnění ohlašovací povinnosti do IRZ. Podrobnosti o vedení provozní evidence jsou upraveny vyhláškou č. 572/2004 Sb. Dalším cílem monitoringu je poskytnout adekvátní informace o emisích a přenosech a jejich množství za 1 kalendářní rok. S ohledem na tuto skutečnost je nutno provádět i výběr parametrů, frekvence monitorování a typ jednotky. Potřebám ohlašování do IRZ odpovídají jednotky kg/rok. Za monitoring (důležité pojmy viz rámeček) pro potřeby ohlašování do IRZ zodpovídají uživatelé registrované látky, v jejichž provozovně je produkována ohlašovaná látka v emisích nebo přenosech. K provádění monitorovacích prací mohou ale využít externí smluvní služby. Nicméně konečná zodpovědnost za monitoring a jeho kvalitu zůstává na uživateli registrované látky a nemůže být smluvně převedena. Režim a způsob monitoringu látek podléhajících ohlašovací povinnosti do IRZ může být provozovateli určen v rámci vydaného integrovaného povolení ( 22 zákona č. 76/2002 Sb.), jinak je povinen postupovat podle příslušných právních předpisů (nejsou-li dané informace součástí integrovaného povolení nebo nejedná-li se o zařízení podle zákona o integrované prevenci) viz nařízení vlády č. 368/2003 Sb. Pro podávání zpráv do IRZ je důležité získat celkový obraz o emisích, který je tvořen koncovými, případně mimořádnými emisemi. K usnadnění kontroly celkových emisních výstupů ze zařízení je vhodné, pokud to je možné, minimalizovat počet emisních bodů zdroje. V případě předvídatelných podmínek (např. spouštění či zastavení provozu zařízení) lze provést vhodná opatření pro zabránění či minimalizaci množství mimořádných emisí prostřednictvím kontroly zařízení. Pro účely monitoringu podle zákona č. 76/2002 Sb. a nařízení vlády č. 368/2003 Sb. jsou relevantní pouze emise a přenosy z technických nebo technologických jednotek nacházejících se v jednom provozu. Pro potřeby IRZ jsou ohlašovány hmotnostní množství ohlašované látky za rok (kg/rok). Ve většině případů bude snaha využít dosavadní monitorování k určení údajů potřebných pro IRZ. V některých případech bude třeba zavést nově monitorování vybraných látek dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., v souvislosti s povinnostmi vyplývajícími z příslušné legislativy k IRZ. Uživatelé registrované látky by měly pro účely IRZ provést důkladnou kontrolu provozovaných technologií a nejlépe jedním rozsáhlým rozborem vymezit látky dle přílohy č. 1 NV č. 368/2003 Sb., u nichž by připadalo v úvahu překročení prahových hodnot, ty pak následně se zvolenou četností sledovat. Důležité pojmy z oblasti monitoringu Monitoring znamená systematické popisování variací určitých chemických a fyzikálních charakteristik emise, vypouštění, spotřeby, ekvivalentního parametru nebo technických opatření atd. Monitorování je založeno na opakovaných měřeních nebo pozorováních s přiměřenou frekvencí v souladu s dokumentovanými a odsouhlasenými technikami a prováděno za účelem poskytování užitečných informací. Kontinuální monitoring jsou uvažovány dva typy technik kontinuálního monitoringu: pevné in-situ (či in-line) nástroje kontinuálního čtení a pevné on-line (či extraktivní) nástroje kontinuálního čtení. Pevné in-situ (či in-line) nástroje kontinuálního čtení měřící buňka je umístěna v samotné trubici, potrubí či toku. Tyto nástroje nevyžadují odebírání vzorků k analýze a jsou obvykle založené na optických vlastnostech. Důležitá je pravidelná údržba a kalibrace těchto nástrojů. 15

16 Důležité pojmy z oblasti monitoringu Pevné on-line (či extraktivní) nástroje kontinuálního čtení tento typ nástrojů odebírá vzorek emise podél vzorkové linie, vzorek je následně přemístěn k měřící stanici, kde je kontinuálně analyzován. Měřící stanice může být od potrubí vzdálená, a proto je třeba pečovat o to, aby byla zachována integrita vzorku. Tento typ zařízení může umožňovat úpravu podmínek vzorku. Znečišťující látka jednotlivá látka nebo skupina látek, které mohou škodit živým organismům nebo ovlivňovat životní prostředí. Měření množina operací ke stanovení hodnoty vybrané kvantitativní charakteristiky. Ve vztahu k IRZ zjištění hodnoty emisí a přenosů přimým monitorováním emisního procesu. Přímá měření specifické kvantitativní určování emitovaných látek ze zdroje. Emisní faktor číslo, kterým mohou být násobeny míry činnosti či údaje o výkonu zařízení (jako např. výroba, spotřeba vody) k odhadu emisí se zařízení. Je aplikován za předpokladu, že všechny průmyslové jednotky dané výrobní linky mají podobný emisní vzor. Laboratorní vzorek vzorek či část vzorku poslaná do laboratoře či přijatá laboratoří. Test vzorku vzorek připravený z laboratorního vzorku, ze kterého jsou pro test a analýzu odebrány testované části. Testovaná část množství či objem testovaného vzorku odebraného pro analýzu, obvykle známé hmotnosti či objemu. Primární vzorek či terénní / polní vzorek je získán v souladu s prostorovým plánem odběru vzorků agregací vzorkových jednotek získaných na specifických místech a/nebo podle dočasného plánu odběru vzorků agregací vzorkových jednotek odebraných na určitých místech a v určených bodech v čase. V procesu analýzy se nakonec polní vzorek stává laboratorním vzorkem (vzorky). Integrovaný vzorek vzorek akumulovaný / průměrovaný po určené časové období. Smíšený / složený / spojený vzorek vzorek připravený provozovatelem či automatickým zařízením, který byl získán smícháním vzorků z několika míst. Odběr vzorků / vzorkování proces, pomocí kterého se odebere část látky, materiálu či produktu, která tvoří reprezentativní vzorek celku, pro účely zkoumání této látky, materiálu či produktu. Plán odběrů vzorků, vlastní odběry i analytické aspekty by vždy měly být posuzovány současně. Isokinetický odběr vzorků technika odběru vzorků, kde rychlost, se kterou vzorek vstupuje do vzorkové výlevky, je stejná jako rychlost toku v potrubí, ze kterého je odebírán. Akreditace (testovací laboratoře) formální uznání testovací laboratoře za kompetentní k výkonu určitých testů či specifických typů testů. Analýza charakterizace povahy vzorku. Analýza kontra odhad: formální, obvykle kvantitativní určení účinků akce (jako v rizikové analýze a analýze vlivů). Skladba emisí typ změn emisí v čase, např. emise mohou být stabilní, cyklické, náhodně rostoucí, náhodně proměnné, nestálé atd. 16

17 3.2 Časový aspekt monitoringu Frekvence monitorování daného parametru se liší podle potřeb a rizik pro životní prostředí a rovněž podle zvoleného přístupu k monitorování. Monitorovací režim se stanoví s ohledem na řadu faktorů, týkajících se typu výroby a použité technologie. Mezi důležité faktory lze zmínit užití specifických surovin a paliv (stálá či proměnná kvalita a množství), fungování zařízení při specifické zátěži či kapacitě nebo změny v provozním chodu zařízení, kdy proces probíhá přerušovaně či za mimořádných podmínek (zkušební provoz, průsaky, poruchy zařízení, výpadky, postupné pozastavování výroby atd.). Frekvence měření závisí na požadavcích měření, druhu sledované látky a specifičtěji na skladbě emisí. Změny a rozsah emisí mohou určovat požadavky na časové trvání monitoringu. Získané výsledky z jednotlivých měření se musí zpracovat a zprůměrovat pro hodnocené období 1 rok. 3.3 Zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Fyzická nebo právnická osoba provozující soubor souvisejících technických nebo technologických jednotek musí mít informace o tom, jaké emise a přenosy (zejména odpady) produkuje při své činnosti. Pokud se provozem těchto jednotek dostávají do emisí a přenosů látky evidované v integrovaném registru znečišťování, splňuje osoba definici uživatele registrované látky. Uživatel registrované látky musí následně zjistit množství ohlašované látky, které se v emisích nebo přenosech vyskytuje. Při zjišťování a vyhodnocování přítomnosti ohlašované látky je třeba postupovat podle 2 NV č. 368/2003 Sb. Příloha č. 3 NV č. 368/2003 Sb., upravuje způsoby a metody zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek. Přípustnými metodami jsou měření, výpočet a expertní odhad. Pokud se výše uvedenými postupy dojde ke zjištění, že množství ohlašované látky v emisích nebo přenosech je za kalendářní rok shodné nebo vyšší než je stanovený ohlašovací práh, vzniká ohlašovací povinnost. Ohlašovací povinnost do IRZ s sebou přináší i některé nové skutečnosti (centralizace ohlašovacích povinností viz Příručka pro ohlašování do IRZ I. díl) při ohlašování jiných údajů podle zvláštních právních předpisů. K zjištění obsahu znečišťující látky může uživatel registrované látky použít údaje, které shromažďuje podle zvláštních právních předpisů (viz 25 odst. 1 zákona o integrované prevenci). Tyto údaje lze využít i při vedení evidence podle vyhlášky č. 572/2004 Sb. Pro stanovení ohlašované látky v emisích a přenosech je nutné použít (podle 2 odst. 4 NV č. 368/2003 Sb.): a. způsob a metodu stanovenou v integrovaném povolení, b. pokud se nejedná o zařízení podle 2 písm. a) zákona o integrované prevenci nebo v integrovaném povolení není metoda zjišťování a vyhodnocování zadána, je třeba použít způsoby a metody uvedené v příslušných právních předpisech, c. pokud nejde o případy podle písmene a) nebo b), jsou v příloze č. 3 NV č. 368/2003 Sb. uvedeny další možnosti. Podle přílohy č. 3 NV č. 368/2003 Sb., uživatel registrované látky zjišťuje emise a přenosy využitím metod stanovování subsidiárně v tomto pořadí: a) měřením; nelze-li metodu měření zajistit, b) výpočtem; nelze-li metodu výpočtu zajistit, c) expertním odhadem Měření Měřením (M z anglického measurement) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů přímým monitorováním emisního procesu. Monitorování je možno provádět následujícími způsoby: a) kontinuálně, b) jednorázově. Při kontinuálním měření musí být zaznamenána doba trvání emise. V případě jednorázového měření musí být bodová měření jakéhokoli parametru emisí dostatečně reprezentativní pro roční objem emisí této látky. Případně je třeba ke zjištění celkových ročních emisí látky doplnit měření použitím jiných metod zjišťování emisí (například výpočtu a expertního odhadu) Výpočet Výpočtem (C z anglického calculation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů pomocí výpočtu na základě konkrétních údajů. Výpočet je nutno provádět na základě hmotnostní bilance nebo s využitím emisních faktorů platných pro zařízení (viz rámeček). Musí být započítán jakýkoli vznik nebo zánik látky v rámci hmotnostní bilance. 17

18 V maximální míře je nutno použít emisní faktory zjištěné při monitorování stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek, technologií nebo úniků. Při provádění výpočtu hmotnostní bilance je třeba definovat období, pro které je výpočet prováděn tak, aby byly zohledněny doby přerušení procesů a jejich změny. Výpočet hmotnostní bilance je možno provádět pro jeden rok nebo pro definované období, přičemž výsledky pro toto období jsou přepočteny k získání údajů o ročních emisích a přenosech. V případě, že jsou pro účely výpočtu hmotnostní bilance shromažďovány údaje za období méně než jednoho roku, musí uživatel registrované látky zajistit, aby interpolované roční hodnoty odpovídaly provozu zařízení, technické nebo technologické jednotky v rámci tohoto období. Příklad: Výpočet celkového množství ohlašované látky za rok z analýz Analýza se provádí 4x ročně. Z výsledků analýz se vypočítá průměrná koncentrace sledovaných látek v emisích, nebo přenosech. Průměrná koncentrace se vynásobí množstvím produkce emisí nebo přenosů za rok. Výsledné číslo je obsah sledovaných látek za rok. Příklad: Výpočet ročního množství AOX v emisích do vody AOX stanoveno v odpadních vodách 12x ročně. Z dvanácti různých hodnot se vypočte průměrná hodnota v g/l. Průměrná hodnota se převede na kg/m 3. Získaná hodnota se vynásobí celkovým ročním množstvím vypouštěných odpadních vod. Získá se hodnota množství látky v kg/rok. Hodnota se porovná s prahovou hodnotou pro AOX (pro emise do vody 1000 kg/rok). Příklad: Výpočet množství NH 3 pro produkci brojlerů E (NH 3 ) = p * (e skl + e z ), kde: E (NH 3 ).. celkové množství NH 3 p. počet vyprodukovaných brojlerů e skl.. dílčí emisní faktor pro uskladnění e z dílčí emisní faktor pro zapravení Expertní odhad Expertním odhadem (E z anglického estimation) se rozumí zjištění hodnoty emisí a přenosů na základě obecnějších údajů získaných ze stejných či podobných zařízení, technických a technologických jednotek nebo technologií. Tato metoda zjišťování využívá emisní faktory nebo referenční emisní faktory. Emisními faktory se rozumí průměrné hodnoty, které popisují množství vypuštěné chemické látky jako funkci konkrétního procesu nebo metody použití určitého vybavení. Mohou být vyjádřeny jako poměr chemické látky na vstupu k množství chemické látky procházející procesem. Při výpočtech musí být použity odpovídající údaje; kvalita různých údajů o emisních faktorech je variabilní. V některých případech se emisní faktory vypočítávají na základě měření prováděných za zkušebních podmínek pro řadu různých zařízení, zatímco jiné emisní faktory se určují na základě podrobných výsledků monitorování. Některé vycházejí pouze z průměrných úniků z podobných typů procesů; některé emisní faktory se týkají konkrétních objektů nebo procesů, zatímco jiné mohou představovat celostátní průměry. Kvalita emisních faktorů se liší v závislosti na použitelnosti a spolehlivosti výpočtů a původních měření. Pro určení vhodných emisních faktorů pro daný proces je nutno tyto faktory přizpůsobit pro tento proces. 18

19 Expertní odhad množství ohlašované látky lze vytvořit na základě podrobných znalostí dané technologie. Expertní odhad tak může vytvořit například technolog provozovny. Ve většině případů jsou vykazované emise (přenosy) znečišťující látky souhrnem emisí (přenosů) z více než jednoho zdroje v rámci provozovny. Emise (přenosy) z různých zdrojů přispívajících k celkovým emisím (přenosům) mohou být zjišťovány s využitím rozdílných metod (viz rámeček). Přímé měření emitovaných látek je přesnější než jejich zjišťování pomocí výpočtu vyhodnocením bilančních faktorů nebo expertním odhadem, proto se doporučuje přednostně využívat přímé měření, pokud je dostupné a účelné. Odběr vzorků pro potřeby měření analýzu vykonává oprávněná osoba. Analýzu provádí laboratoř, nejlépe akreditovaná. K zajištění výpovědní hodnoty výsledku rozboru, je nutno jej provést opakovaně. V případě, že má zařízení vydáno integrované povolení, měření se provádí způsobem stanoveným v integrovaném povolení. Výpočet je založen na základě emisních faktorů, hmotnostní bilance nebo naměřených údajů. Expertní odhad je prováděn s využitím znalostí konkrétního výrobního procesu. Zjišťování a vyhodnocování ohlašovaných látek Při zjišťování ohlašovaných látek se používají hierarchicky tři postupy měření, výpočet, expertní odhad. Všechna data ohlašovaná do IRZ musí být označena kódem, který byl přidělen jednotlivým postupům zjišťování množství ohlašovaných látek M (měření), C (výpočet), E (expertní odhad). Pokud je k souhrnnému údaji o množství ohlašované látky v emisích nebo v přenosech využito více postupů (např. výpočet a měření), při ohlašování se uvádí vždy pouze jeden postup, a to ten méně přesný. 19

20 4. Emise ohlašovaných látek do ovzduší 4.1 Zdroje znečišťování Zdroje znečišťování ovzduší jsou v ČR děleny na stacionární a mobilní zdroje. Mobilními zdroji znečišťování ovzduší jsou samohybná a další pohyblivá, případně přenosná zařízení vybavená spalovacími motory znečišťujícími ovzduší, pokud tyto motory slouží k vlastnímu pohonu nebo jsou zabudovány jako nedílná součást technologického vybavení. Např. dopravní prostředky, kterými jsou silniční vozidla, drážní vozidla a stroje, letadla a plavidla, nesilniční mobilní stroje, kterými jsou kompresory, přemístitelné stavební stroje a zařízení, buldozery, vysokozdvižné vozíky, pojízdné zdvihací plošiny, zemědělské a lesnické stroje, zařízení na údržbu silnic, sněžné pluhy, sněžné skútry a jiná obdobná zařízení, přenosná nářadí vybavená spalovacím motorem, například motorové sekačky a pily, sbíječky a jiné obdobné výrobky. Mobilní zdroje znečišťování ovzduší nebudou vzhledem k jejich charakteru (častá změna lokality, kde působí) do integrovaného registru znečišťování (zejména s ohledem na definici provozovny a požadavkem na vykazování geografických souřadnic) za rok 2005 ohlašovány. Stacionární zdroj znečišťování ovzduší je zařízení spalovacího nebo jiného technologického procesu, které znečišťuje nebo může znečišťovat ovzduší, dále šachta, lom a jiná plocha s možností zapaření, hoření nebo úletu znečišťujících látek, jakož i plocha, na které jsou prováděny práce nebo činnosti, které způsobují nebo mohou způsobovat znečišťování ovzduší, dále sklad a skládka paliv, surovin, produktů, odpadů a další obdobné zařízení nebo činnost. Stacionární zdroje se dělí podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na 4 kategorie, a to zvláště velké, velké, střední a malé zdroje znečišťování. Velcí znečišťovatelé provozují zařízení na základě legislativních ustanovení z oblasti ochrany ovzduší, např. vyhláška MŽP č. 356/2002, která v přílohách stanovuje metody a podmínky kontinuálních i jednotlivých měření a způsob vyhodnocování těchto měření. Tato měření lze samozřejmě využít i pro zjišťování hmotnostních množství pro ohlašování do IRZ. Podkladem pro emisní bilanci velkých (cca 2 200) a středních zdrojů (cca ) jsou údaje provozní evidence. Pro místní kontrolu či verifikaci plnění limitů postačí řada jednotlivých měření (např. 3) během nepřerušované kontinuální operace v období reprezentativní úrovně emisí. U zařízení, podléhajících změnám provozních podmínek v čase, se měření provádějí v dostatečném počtu (např. 6) v období reprezentativní úrovně emisí. Ohlašovacím prahem látky pro emise do ovzduší je ohlašovací práh látky vypouštěné do ovzduší, která je současně znečišťující látkou (podle zákona o ovzduší). Pro rok 2005 je platná příloha č. 1 nařízení vlády č. 368/2003 Sb. (ohlašovací práh pro emise do ovzduší). Emise do ovzduší se pro potřeby IRZ sledují u celkem 57 látek. 20

21 4.2 Normy pro stanovení emisí ohlašovaných látek do ovzduší Následující tabulka přináší informace o českých státních normách 3), které mají souvislost s měřením emisí vypouštěných do ovzduší. Číslo normy ČSN ČSN (834721) ČSN (834721) ČSN (834721) ČSN (834721) ČSN (834728) ČSN (834728) ČSN (834728) ČSN (834728) ČSN (834728) ČSN (834740) ČSN (834741) ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN ČSN EN (834742) Jméno normy Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorku pro manuální metody měření. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Metoda alkalimetrické titrace. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidů dusíku ze stacionárních zdrojů. Metoda fotometrického stanovení. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Všeobecná část. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Odběr vzorku pro manuální metody měření. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda odměrného stanovení. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda fotometrického stanovení. Ochrana ovzduší. Měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší. Metoda potenciometrická. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí oxidu uhelnatého ze stacionárních zdrojů. Metoda infračervené absorpční spektroskopie. Ochrana ovzduší. Měření emisí organických sloučenin. Plamenoionizační metoda pro kontinuální stanovení celkového obsahu organických látek. Ochrana ovzduší. Měření tuhých emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Všeobecná část. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Odběr vzorku pro manuální metody měření. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení celkového obsahu oxidů síry. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení obsahu kyseliny sírové a celkového obsahu oxidu siřičitého a sírového. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení celkového obsahu oxidu sírového a kyseliny sírové a obsahu oxidu siřičitého. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Stanovení obsahu oxidu sírového. Měření emisí oxidu siřičitého, oxidu sírového, kyseliny sírové a celkového obsahu oxidů síry ze zdrojů znečišťování ovzduší. Kontinuální stanovení celkového obsahu oxidu siřičitého. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Fotometrická metoda. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru. Odměrná metoda. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí chloru a chlorovodíku ze stacionárních zdrojů. Stanovení chloru a chlorovodíku vedle sebe. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Všeobecná část. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Odběr vzorků pro manuální metody měření. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Potenciometrická metoda stanovení. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Fotometrická metoda stanovení. Ochrana ovzduší. Stanovení emisí fluoru ze stacionárních zdrojů. Metoda odměrného stanovení. Stacionární zdroje emisí Stanovení nízkých hodnot hmotnostní koncentrace celkového plynného organického uhlíku ve spalinách Kontinuální metoda využívající plamenového ionizačního detektoru. 3) Výčet norem a metod nemusí být úplný a představuje pouze orientační seznam norem a metod použitelných v dané oblasti. Seznam může být průběžně aktualizován. Veškeré zde uvedené normy a metody, které je možno použít, jsou ověřeny. Ověření provedl ČHMÚ ve spolupráci s firmou TESO, a.s. 21