/I A EHO ŽIVOT A DÍLO. NAPSAL J. U D«FRANTIŠEK VESELÝ NÁKLADEM GUSTAVA DUBSKÉHO V PRAŽ E. Za 2 K krom drah. pirážky.

Transkript

1 »^^^B ~^^^T

2

3 /I /I A S A R Y K, EHO ŽIVOT A DÍLO. NAPSAL J. U D«FRANTIŠEK VESELÝ NÁKLADEM GUSTAVA DUBSKÉHO V PRAŽ E. Za 2 K krom drah. pirážky.

4

5 h MASARYK, / JEHO ŽIVOT A DÍLO NAPSAL JUDR. FRANTIŠEK VESELlí J 1Q18. JÁKLADEM GUSTAVA DUBSKÉHO V PRAZE.

6 / MARl6'y/6 ^^ DB TiSÍ'FM ROV. LESCHINQRA V PRAZE.

7 Životopis, Tomáš Masaryk narodil se 7, bezna 1856 v H»- d«níné jako prvorzený syn panského koího Josefa Masaryka a j»ho manželky Terezie, rodilé Kropáktvé. Na míst, kde stával jeho rodný dm, kovárna p, 121 v Hodonín, stojí nyní nmecká díví škola obecná a mšfanská. Otec jeho, Josef Masaryk, jako panský služebník byl pidlován do rzných dvor na císaském panství hodonínském, a proto asto s rodinou svojí se sthoval. V roce 1852 byl v Mutnicích, v roce 1853 v Hodonín, r v ejkovicích, r na ejí, r, 1859 opt v ejkovicích a r v Hodonín, Obecnou školu navštvoval Tomáš nejprve v Hodonín a pak hlavn v ejkovicích. V letech 1861 až 1863 byl žákem nmecké reálky v Hustopeích, z níž mínil jít do ústavu uitelského. Ale poátkem r upustili jeho rodie od myšlenky, aby se Tomáš stal uitelem, a ponvadž se na reálce nauil pkn psát a kreslit, urili, že se má uit umlému zámenictví ve Vídni,

8 Tomáš s novým zamstnáním byl spokojen, nebot se íšil, že bude dlat umlé práce, a také kožená zástra se mu líbila. Brzy, však spokojenost jeho mizela, nebo úkolem jeho bylo jen, toit klikou u stroje, kterým se vyrábly podkovy na boty. do tch podkov. Jiný soudruh dlal dírky Když pak mu ješt spoluue kterýs ukradl knihy, kterými se Tomáš utšoval, zastesklo se mu a odešel z uení dom, k rodim, kteí práv bydleli na eji. Jejich soused Beneš byl kováem, a proto šel Tomáš do uení na kováství. Bylo mu tehdy práv 14 let a ml se uit dva roky, a pak ml jít do Vídn na podkováský kurs, Kováství se chlapci líbilo, byl dost silný a nemyslil už na to, že by ml se emesla sejít. Kdysi nesl dv putynlíy vody od studn do kovárny a tu ho zahlédl bývalý jeho uitel z Hustopee, Ludvík, došel k jeho matce a pemluvil ji, aby chlapce tak nadaného nenechali pi emesle, nýbrž aby ho dali opt na uitelství. To se stalo, a Tomáš praktikoval na pedmtm a vykládal starším hochm i uitelství v ejkovicích. Ml tam vykat, až by mu bylo 16 let a mohl jít na uitelský ústav. Vyuoval všem zaátky hvzdáství, zejména že slunce se netoí, nýbrž stojí, a zem že se kolem nho otáí. Hoši se pochlubili doma novými vdomostmi, a z toho bylo rozhoení mezi jejich matkami. Poprvé už tehdy bylo Masarykovi vyteno, že kazí mládež, a pan dkan mu vzkázal, že se takovým vcem uit nesmí. Jako uitelský praktikant konal Ma-

9 saryk i funkce pohební, Pi tch mu kaplan kdvw vylkl, že špatn vyslovuje latinská slova. To Masaryka mrzelo a zaal se uit latine, pi emž ho piuoval kaplan. Ten poznal, že hoch je velmi nadaný a poradil mu, aby šel udlal zkoušku z na gymnasium, Tomáš, tehdy patnáctiletý, první tídy ua gymnasiu ve Strážnici a šel pak do druhé tídy nmeckého gymnasia v Brné (eského tehdy nebylo). Šel bez penz jako chudý student. Matka mu nesla výbavu, peiny a dva pecny chleba. Bydlel u obuvníka ješt se šesti jinými studfenty. Se svým domácím pánem chodil pozdji na socialistické schze v Brn- Živil se s poátku chlebem a švestkami, pozdji dostal hodiny, piuoval své spolužáky a tím si opatoval skrovnou výživu. Tak to šlo až do sexty, Masaryk ml sice ve škole drobné potyky s profesory, ale ty mu neublížily, ncbof byl výborným studentem (primusem). V sext o2námii katechetovi P. Matji Procházkovi, že nebude chodit ke zpovdi. To byla ovšem neslýchaná vzpoura, kterou P. Procházka, jinak ctihodný a šlechetný muž, tžko nesl, Dr. Herben v životopise Masarykov o tom vypravuje:»p, Procházka chápal, že v mladém lovku zuí rozpor mezi rozumem a, vírou, a že takový rozpor neléí se disciplinárním ádem. Nesalezl nic podezelého v jeho okolí, naopak pesvdil se znova a znova, že Masaryk je pímý, estný, pravdomluvný student. Masaryk nebyl atheista, vil v Boha a byl zbožný, byl

10 však kací, Konen zavolal si Masaryka editel (Hocheggcr, Nmec), I>okazoval mu, že mu púsca>i samé nepíjemnosti. Pro by nemohl jít ke zpovdi? Je to formalita. Musí ji plnit, dokud je žákem. Až bude samostatný, a si dlá, co chce. Snad si nemyslíte, pravil Masarykovi, že já vím všem tm popským hokuspokusm? Ale jsem úedník, konám to, Kdo jedná proti svému pesvdení, je tašká (po nmeku lo znlo: Schuft)! odpovdl Masaryk. editel sesínal a vrhl se po Masarykovi, chtje ho uhodit. Masaryk však nebyl nadarmo Slovák: odskoil, chytil u kamen pohrabá a postavil se ped editele:»neopovažujte s!«po této scén uprosted školního roku 1869 Masaryk prošel na akademické gymnasium ve Vídni a tam dostudoval i maturoval v roce 1872, Jeho spolužáky tam byli bývalý pedseda ministerstva baron Beck a ministr spravedlnosti dr, Klein, bývalý Zstal pak ve Vídni i na filosofické fakult, a studoval nejprve klasickou filologii (dva semestry) a pak filosofii. Upoutal ho ecký filosof Plato a vliv na nho ml také vídeský filosof Franz Brentano, Také ve Vídni se živil soukromým vyuováním, zejména v rodin policejního presidenta Le Moniera a v rodin gencr, rady anglorakouské banky Schlesingera, Po tri semestry byl starostou eského akademického spolku a uml už tak dobe rusky, že vyuoval ruštin.

11 v roce 137b stal se doktorem lilcsotie. Práci ri_ks'.ji t nt napsal o ncsinrtelnosli v ueni Plalonové. Po dokioráí sluclo\al rok na univcrsité' v Lipsku. TaiTi za vzdélánim dlela také slena Charley Garriguová z Brooklyna v Americe, Pilnuli k sob a v roce 1877 se zasnoubili. Na to odejel Masaryk do Vídn a jeho snoubenka do Ameriky k rodim. Roku 1878 dokonil Masaryk svj habilitaní spis o sebevražd, zadal jej filosofické fakult vídeské a pak odejel do Ameriky, kdež slavil satek se svoji snoubenkou. Od satku toho pipojil ke svému jraétiii po americkém zvyku také rodové jméno své oholí Garrigue, a podpisuje se Tomáš Garrigue Masaryk. Tchán Masarykv byl editelem banky a zámožným mužem, ale ml 11 dtí, a proto manželé Masarykovi dostali od nho jen skrovný píspvek. Vychování dtí v rodin Garriguov bylo prosté, puriíánské. Také v roce 1878 ješt tžko Masaryk zápasil o c*.ístenci. Obživoval se soukromým vyuováním, a teprve pozdji se stal suplentem na gymnasiu v Leopoldov ve Víani, ale po nkolika msících se suplentury vzdal, ntraoha snésti školního byrokratismu, a opt se živil kondicemi. Jeho chcf snášela statené s ním tyto strasti životni, Habílitace Masarykova na vídeské universit byla v roce 1879 schválena a nakladatel Karel Konegen vydal jeho knihu: Der Selbstmord ak sociále Massen-

12 prschcinung der modenien Civilisation (Sebevražda jako hromadný zjev sociální moderní civilisace.) Od I doby inl Masaryk jméno ve svt vdeckém. Když pak v roce 1881 byla zízena eská universita v Praze, byl vyzván, aby šel na ni pednášet o filosoíii, a o prázdninách 1882 se Masaryk, muž dvaalicítilelý, piestéhoval do Prahy, byv jmenován mimoádným profesorem na eské universit. Tím poalo jeho psobeni v Praze a obrodná práce jeho v národním život eském. Katolickou církev opustil Masaryk v roce 1878 a vstoupil do evangelické církve reformované. Lihových nápoj nepije a je úplným abstinentem. Život jeho v rodin je velmi šastný a srdený, všecky dti jeho k otci velmi lnou. Veliký vliv na duševní vývoj Masarykv mla jeho cho, jež svým vzdláním, duševní sílou a zanícením pro dobro a pokrok byla svému choti vždy oporou v dobách tžkých a posilovala ho v práci jeho. Krom r, 1878 pi svém satku navštívil Masaryk Ameriku ješt v roce 1902 a pak 1907, když tam pednášel na universit v Chicagu o národech slovanských. Nkolilcrát byl i v Rusku, kdež konal studie a s^bíral látku pro svj spis Rusko a Evropa, Navštívil dvakráte i Lva Nik, Tolstého v Jasné Polian, Masaryk zná vtšinu jazyk evropských, zejména dokonale mluví anglicky, francouzsky a rusky, a tím

13 mu bylo umožnno nynjš^í jeho psobení za bránicemi, v Americe, v Anglii, ve Francii, v Rusku. I^éli má Masaryk tyi. Nejstarší syn Herbctl, akailcmický malí, zemel 15, bezna 1915, ledy už za války a za nepítomnosti otcovy. Úmrtí jeho Masaryka velmi dojalo. Dcera Alice, doktor filosofie, jest profesorkou na lyceu v Holešovicích. Když bylo zahájeno trestní vyšetování pro velezrádu proti jejímu otci, byla zatena a dlouho vznna, nejprve v Praze a pak ve Vídni. V roce 1916 byla z vzení propuštna a žije nyní se svojí matkou v Praze. Druhý syn, Jan, vystudoval v Praze gymnasium, pak odejel do Ameriky, kdež byl úedníkem v továrnách, na jae 1914 vrátil se do Prahy a od r koná službu vojenskou jako díistojník vozatajstva. Nejmladší dcera, Olga, odjela v roce 1914 se svým otcem za hranice, provázela ho po viech jeho cestách, peovala o jeho zdraví a pomáhala mu ve veliké jeho práci politické. Psobení její bude he ocenit teprve až se nám dostane podrobných zpráv o nm. Poslancem na íšskou radu byl Masaryk zvolen poprvé v beznu 1891 za národní stranu svobodomyslnou ve skupin mst pošumavských: Písek, Domažlice, Klatovy, Sušice, Strakonice, Horažovice, Voly. V r poslancem na zemský snm, ale obou man- byl zvolen i dát se vzdal v záí 1893.

14 Na to v roce 1907 byl zvolen do isské rady za skupinu mést moravských, Vsetín, Valašské Meziíí, a pi nových volbách v roce 1911 byl' za msta tato opt vyslán na íšskou radu, V dob té byl i nkolikráte lenem rakouské delegace. Do svého šedesátého roku vydal prof, Masaryk krom zmínné už habilitaní práce o sebevražd ješt spisy: Základové konkrétné logiky (1885), Slovanské studie (1889), eská otázka (1895), Karel Havlíek (1896), Jan Hus (1896), Otázka sociální (1898), V boji o náboženství (1904), krom velmi elných brožur a lánk novináských, V letech 1884 až 1893 redigoval vdecký asopis Athenaeum a od roku 1894 do r revue Naši Dobu, Krom toho byl lenem redakce denníku»asu«. W

15 Masarykova práce do r Je radostno sledovat život a práci profesora Masaryka od chvíle, kdy pišel na universitu pražskou a zahloubat se do jeho snažení o zrevolucionování hlav a srdcí eských. Masaryk pišel k nám v dobé, kdy národní probuzení naše bylo tém ukoneno, ale život národní byl rozvrácen, ježto veliký, všecky síly národu zaujavší pokus o dosažení státního práva skonil nepíznivé. Naše poselstvo na íšské rad utvoilo tehdy železný kruh pravice s nmeckými klerikály, na vedení eské politiky mla pevládající a neblahý vliv šlechta, a ve svété mli jsme povst zpáteník. Ve všem veejném život našem panovala stagnace, z níž vybujelo neobmezené vlastenecké autoritáství, dusno a mdloba. Do tchto pomr pišel do Prahy profesor Masaryk, muž 321etý, ped tím od roku 1879 docent filosofie na universit vídeské. Pátel ani známých v Praze tém nemel. U

16 Organisoval s Poátky jeho práce v Praze byly ist vdecké. etnými spolupracovníky vydávání Atbcnaca (r. 1883), jež mlo eský ruch vdecký sjednotit nový smr, napsal nkolik filosoíickýcli studii, v roce 1886 dal podnt k vydávání Nauného Slovníku, jehož redakci se postavil v elo, a horliv dopisoval o vcech eských do zahraniních list, které ochotn se zprávám jeho otvíraly. To byla práce rušná, hlavn organisaní, pro níž M, ml vždy zvláštní zpsobilost, ale pece nevyboující z klidu vdeckého. Brzo dostalo se mu však ktu ohnm a v roce 1886 klid byl porušen bojem o pravost rukopisu královédvorského a zelenohorského, V eské veejnosti vzplanul vášnivý boj o pravost památek literárních, šlo o zjištní pravdy v otázce, která byla národu dávno milou, a kterou pokládal za estnou, Masaryk stál ve sporu tom na stran vdy a pravdy, zápasil o svobodu badání, o právo volného projevu a zdvodnného pesvdení proti úzkoprsému vlastenectví, proti pseudovlastenectví a proti pseudoautoritám. Historik tohoto zápasu praví, že Masaryk vedle Gebauera byl bojovníkem nejen odborným, ale duší celého boje a štítem všech, kdo vi neslýchanému terorismu se neodvažovali námitky své proti rukopism královédvorskému a zelenohorskému veejn podepsati. 12

17 lo byl první jeho boj o pravdu a védu, a boj ten mu k jeho práci vdecké pidal i povinnosti nové, Masaryk poznal, že naše poméry politické i sociální jsou nesnesitelný, že kií po náprav, a že jest nutno pracovat o jejich ozdravní. Sotva se utišily boje o rukopisy, Masaryk vstupuje do inné politiky, byv v beznu 1891 zvolen za poslance do íšské rady za skupinu mst pošumavských. Práce politická zaujala Masaryka úpln a hledl na politiku jako na vdu. Pinesl do ní bohatý fond v- domostí bystrého ducha a pevné pesvdení pokrokové. Neshody ve stran mladoeské pimly Masaryka, že se v záí 1893 mandátu vzdal a vrátil se ku práci politické dom. Z innosti politické však už nikdy neodešel, a v etných pednáškách, politických eích, v asopisech pracoval o obrození eské politiky, V dcyb té psal»eskou Otázku«a»Naši nynjší krisí«, v nichž formuloval požadavky politiky pokrokové a reální. Masaryk jest otcem eského realismu, v nmž vidl s poátku slovanskou sebeobžalobu spolené viny a nedostatk, protest proti falešnosti mrtvé i živé. Realismus je pokus znárodnit, socialisovat všecku vdu, uinit ji pístupnou všem vrstvám národa. Odtud úsilí o sociální reformy a práci kulturní. Realismus se stavl proti upílišenému historismu v našem život národním, který hledal základy našeho bytu a taktiky v minulosti co možná nejmén známé, národní 13

18 Masaryk vylýkil tehdy, že naši polililíové dovedou i:a p. s nadšením deklamovat, že jsme méli práv ty rukopisy v dob, kdy sousedé Nmci ješt požívali žaludy, ale že ani jim na um nepijde, pro jsme nyní proti tm žaludára tak nepomrn slabší, práv v tch oborech, které si do minulosti pipisujeme. Realismus žádá stízlivý názor, hledání podstaty vci, nejen slova, nýbrž i skutky, a ve všem pravdu. Jestliže však Masaryk s poátku nazýval realismus hledáním, sebeobžalobou, po roce 1900 už mu není hledáním, nýbrž vybudováním celého národního programu. Není otázky životní, aby nechával nás bez rady, Piivodn nechtl Masaryk, aby realismus vytvoil novou, vlastní stranu, ale když vidl, že ostatní strany eské nepijaly ani obsahu ani methody realismu, založil vlastní stranu politickou. Chtl, aby posavadní úzká politika eská se rozšíila na politiku kulturní a usiloval o to, aby eský lovk byl vychován po stránce tlesné, rozumové i mravní harmonicky. Jen v kulturním pokroku celého národa vidl zabezpeení naší budoucnosti. Masaryk se zabýval problémem malého národa, kterýž na pouhé udržení své existence musí vnovat množství energie, jíž národové velcí prospívají obecnému pokroku. Národové malí musí jen vzdlání pokládati za prostedek k sebezáchovám', ale práv jejich 14

19 siiaiíy o N/dcIám mají nojvlší pekážku v jich malé poetnosti. Piznává se, že i jeho lísní Haše malost, ale proti náku Kollárovu, že vzdlanost malých národ a národek sama bývá malicherná a neduživá, že nežije, jen živoí, že malí nárdkové myslí a cítí takka jen na pólo, projevuje pesvdení, že muivá malost našeho národního života je jen doasná, a že pestane, pestane poznáním a doznáním našich nedostatk; kdo nedostatky ty poznal a pocítil, bude je odstraovat. Menší národ koncentrací sil mže vyniknout, nebží jen o velikost íselnou, ale o velikost ducha a není nikde psáno, že by národ náš, který kdysi byl v ad osvtové prvý, ml býti v ad národ poslední. Ukazuje na to, že eská reformace je vrcholem nejen historie eského národa, ale historií svta vbec. Musíme zase býti ne-li prvými, aspo mezi prvými, musíme dlat politiku opravdu kulturní, vnitní, smující k osvobození ducha i tla, politiku svobodo-.rryslnou, pokrokovou, demokratickou. Profesor Masaryk nás nutil k pemýšlení, uil nás pemýšlet a odvracel od planého horování a prázdné}io mluvení. Vdl, že myslit, myslit opravdu a do všech d- sledk, bolí, že je jen málo lidí, kteí to dovedou a že dopracovat se pesvdení bývá i nepi jemno. asto 15

20 lovk, který hledá pesvdení, se unaví a nemá pak síly a odvahy dopracovat se pesvdení, a z únavy se sláva lhostejným. Lidé lhostejní jsou pak nejvtší nepátelé svobodného myšlení a lidského pokroku vbec. Ku pemýšlení nutila hlavn jeho kritika, literární i politická. Jemu kritika není projevem nelásky, nýbrž projevem nejvtší úcty a hluboké lásky, a vzorem kritiky je mu Havlíek. Velký význam pikládá kritice literární, nebof lileraturaje život, vyjaduje nejen to, co je v básníku, ale í to, co je v jiných, a proto ukazuje na to, že kritika Havlíkova byla kritikou celého eského života. Masaryk klade draz na široký program kulturní, na vzdlání všeho lidu, obrací nás od vnjšností, povrchnosti do nitra našeho. Ukazuje, že vnitní síly je nám potebí, vzdlání, charakteru. Jazyk prospívá, když lidé mohutn myslí a cílí, jazyk rozohuje a šlechtí ten, kdo svým bratím, kdo fivtu má co íci. Hlavní a pední pée naše proto musí být o politiku vnitní, o mravní a osvtový pokrok spolenosti, a tu každý jednotlivec musí zaíti sám u sebe, vzdlávat a ušlechfovat sebe, aby celý národ pokroil a se povznesl. 16

21 Jak Masaryk rozumí té vnitní práci, ukázal mnohokráte. Uvedu jen nkteré doklady. O Havlíkovi konal množství pednášek, ježto mu Havlíek je obzvlášt milý, ale všude mluvil o myšlenkách Havlíkových, nekladl tolik váhy na pouhý životopis, nýbrž na jeho ducha. Všimnte si: tolik pednášek, ale nestavly se Havlíkovi pomníky, za to vyšly za 44 let po smrti Havlíkov poprvé jeho úplné sebrané spisy, Masaryk vydal spis o nm, který ml býti politickou ítankou eskou, a lidé o Havlíkovi pemýšleli, dovdli se o jeho myšlenkách, a pestala legenda o jeho radikalismu, která byla u nás vžita, a poznalo se, /e Havlíek chtl politiku rozumnou a poctivou, Masaryk spojil své posluchae duševn s Havlíkem, vnitn, ne vnjší parádou a slavnostním hlukem, který v duši žádných stop nezanechá. Stejn v otázce slovanské. Naše slovanství projevovalo se v letech sedmdesátých a osmdesátých nadšeným horováním pro Rusy, pro Srby a pro Bulhary. My studenti jsme tehdy se uili azbuce, zpívali jsme ruskou hymnu, nadšen mluvili o bafuškovi carovi, sbírali jsme na estnou šavli jenerálu ernajevovi, nosili jsme srbské amary a polské konfederatky, v pražských koncertech jsme žádali znova a znova ruskou hymnu, ale o lidu ruském, o myšlenkách ruských spisovatel, o literatue ruské, srbské, bulharské atd. vdli jsme pramálo. 1?

22 v Athenaeu toku 1884 napsal profesor Masaryk; ^Neostýchám se povdt, že takovou neznalost Slovanstva, jaká se jeví u nás, sotva kde jinde nalezneme, povážím-li, že si hrajeme na šiitele ideje slovanské. Ze sta našinc ani pt z nás neerpá z literatur nenmeckých. ást našeho vzdlanatva a spisovatelstva, která síká se ped národem nmectví, potajmu jen n- mecké knihy a asopisy tou. Když profesor Masaryk r, 1893 poal vydával Naši Dobw, zahájil ji lánkem S, A, Andrejevského O Bratích Karamazových od Dostojevského, a v e- chách byl úžas, Dostojevský byl u nás mezi horliteli pro myšlenku slovanskou málo znám. Brati Karamazoví vbec nebyli tehdy ješt do eštiny peloženi a prof, Masarykovi bylo vytýkáno, jako chyba, že píš ve své revue o román, který je v echách docela neznám. Tito kritikové nechápali, že Masarykovi jde o to, 2ihy konen í k nám uvedl myšlenky velkého ruského spisovatele. Od té doby se pomry hodn zmnily, a k tomu znan pispl práv Masaryk, který vždy pracoval pro kulturní vzájemnost s národy slovanskými. Duševní život národ slovanských je u nás mnohem známjší, hledíme poznat myšlení a kulturní snahy slovanských spisovatel a lidu, sympatisujeme s pokrokovým snažením mezi nimi, a blízcí jsou nám všichni pokrokoví pracovníci slovanští. 28

23 Masaryk nás pouil, že s ruským zpáteéníkem, ruským policajlern nemáme duševního spojení, že je nám lak vzdálen, jako cizí. Nyní teprve, když vnitní, kulturní snažení nás s ostatními.slovany spojuje, když jejich myšlenky známe a jejich duch k nám proniká, jsou nám Slované a pokrokoví muži mezi nimi dvounásob milí a blízcí, nyní teprve jim rozumíme a jsme jim duševn blízko, nyní mezi nimi a námi jest vnitní spojení, duševní bratrství, Masaryk jako dobrý znatel Slovenska poznal, že Slováci trpí mravními nedostatky ^ékterých osob, že v nich samých, v jejich život, v jejich mdlob mravní jest hodn píin jejich neúspch. Požádal proto znalce pomr na Slovensku, aby napsal do Naší Doby upímné vylíení vad, které národní život slovenský dusí a hubí, a vda, že lánky ty zpsobí proíi pisateli boui, nepipustil, aby jméno pisatelovo bylo prozrazeno, ježto by se pozornost odvrátila od vci a vrhla na pisatele, nýbrž stál za jejích obsah sám, jako redaktor. Boue pišla, zuila zle, Masarykovi bylo spíláno, ale od doby té na Slovensku se objevilo úsilí po náprav, a nový ruch kísil politický život na Slovensku. Práce pro duševní povznesení lidu eského pivedla Masaryka v pímý boj s klerikalismem, Ma- 19

24 áaryk nevyhledával této srážky z njaké libstky, nýbrž podstoupil ji z nutnosti. Sám vždy hledal pravdu, jeho vdecké povolání mu ukládalo hledat pravdu, a když dospl k církvi, která mu kázala prosté vit, slep vit,, která nepipouštla zkoumání a hledání pravdy, a která pracovala proli povznesení vzdlání lidového, tu nutn došlo k boji, proti Masaryk mluvil a psal oteven proti drkvím a tomu, co zejména církev katolická za náboženství prohlašuje, V eské spolefposti z toho povstala nechu, ozývaly se hlasy, aby nebylo hýbáno otázkou náboženskou, jež prý tolik boj národu našemu zpsobila a tolik neštstí na národ náš pivedla, Masaryk však zstal vren svému pesvdení, stál pi poznané pravd a hlásal ji i dále. Nemohl jinak. eský liberalismus, eská pohodlnost byly tím vydšeny, V národ našem, o kterém Jan Amos Komenský napsal, že na nj mezi národy evropskými Kristus nejdíve ráil shlédnout, vyrvav jej z temnosti Antikristovy, byla naprostá nechu, odpor ku pemýšlení o náboženství. eskou spolenosti ovládnul liberalismus, který ve skutenosti byl indíferentismem, lhostejností, a proti 20

25 tomu r.e Masaryk poslavil. Otázce náboženské se nevyhnul, olcven hlásal, že kalolicismus padá a padl, proto, že jeho soustava byla duchovní a politický absolutismus a centralisace. Z jediného íma a z jediné osoby papežovy nemohlo celé kesanství pijímat ve všech vcech duchovních autoritativní rozhodování, a proto celý systém tento se nemohl udržet, padl. K témuž poznání q katolicismu a církvích jako Masaryk dospla i ped ním celá ada muž jiných, ale necítili povinnosti vyslovit je jako on. Liberalismus byl záminkou, že se eští lidé vyhýbali poznání to projevit, ale Masaryk, kterému slova Husova»hledeí pravdy, drž pravdu, bra pravdy«nebyla pouhým prázdným heslem, nýbrž píkazem života, nevyhnul se jako jiní otázce náboženské, nýbrž pronesl o ní pímo a oteven svoje pesvdení. V tom. je rozdíl mezi eským liberálem a lovkem pokrokovým. Lhostejný, pohodlný, trochu i ustrašený liberál se uhne tam, kde by mohl narazit. lovk pokrokový však se nevyhne, nýbrž postaví se k boji duševnímu, na obranu pravdy. Snaží se pedmt sporu pochopit, duševn ovládnout, proniknout a odprce svého zbranmi ducha pekonat. Masaryk nebyl nikdy odprcem náboženství, nýbrž lovkem, který nábožensky hluboce cítil, který se zabýval otázkou náboženskou. 21

26 Praví výslovné:»náboženství není odbyte, je odbyto pouze náboženství církevní, je pekonán katolicismus, ale nikoli náboženství, já si vc pedstavuji tak: vyvíjí se vda, vyvíjí se umní, vyvíjí se stát vyvíjí se hospodáství, vyvíjí se lidstvo, se vyvíjí a vyvíjí se také náboženství, národy, fysicky všecko Masaryk tvrdí také, že ani vda, ani filosofie se nemže postavit na místo náboženství, a že nemohou ho nahradit, a praví:»když nkdo skroušen se modlí, nebo obcuje opravdu bohoslužb, hledá íheoretický výklad svta? Ne! Náboženství je žitý procítný pomr lovka k tomu, emu íkáme bh, nebo k celému svtu. Tyto myšlenky Masarykovy o náboženství nutily k novému pemýšlení o náboženství. V dob atheismu a náboženské lhostejnosti bylo vystoupení jeho zajisté pozoruhodno. Neuspokojilo však klerikál, zastanc náboženství ex professo. Klerikálové ho udávali, že je atheistou, že bojuje proti náboženství, že lidu bere víru, že je nepítelem katolického boha. Snažili se o to, aby ho odstranili z university, štvali proti nmu a od let devadesátých až do ucdávna, všecky listy kleriliální byly plny útok na Masaryka, vášnivých, plných nepravdy a asto smšných. S pomocí mocných ochránc svých dosáhli i toho, Ž Masaryk byl postaven ped soud, jsa obžalován ze zloinu rušení náboženství, rouhal prý se bohu. Jeho výtky proti církvím chtli vyvracet žaláem. ^ 22

27 A M. skutené 23. kvtna 1906 stal ped yí-- tlenným senátem zemského jako trestního soudu v Praze, ahy se zodpovidil ze zloinu rušení náboženství. Temná rukn sáhla po není, a myslela, že staí stisknout hrdlo tomu, kdo hlásá obrození náboženství, aby výtky církevnímu náboženství inné byly odstranny. Pokus ten se arci nezdail. Masaryk sám pednesl soudu svoic pesvdení o náboženství, obhájce jeho dr. Bouek vyložil, jak pracuje Masaryk o probuzení náboženského smýšlení a cítní, a peetl ást lánku dra Waltra Schmidta, který pinesla pravé tehdy Christlichc Wolt, list vnovaný otázkám náboženským, jež vysoce cenila význam Masarykovy práce pvo náboženství. lánek konil slovy: a takového muže postaví t»(í ped soud pro rušeni náboženství, chti oznait ho za zloince, zbavit ho úadu, pivést do žaláe pro náboženství, které po celý hlásal! V Rakousku je život to možno! Zde lovk, který náboženství nemá, bude pokládán za kestana, pokud se bude podrobovat církvi. Ale míti náboženství, pemýšleti o nm, zastávati se ho, mže v Rakousku pivésti do žaláe!* Masaryk zabýval se hluboce a s porozumním socialismem, tvrd, že je kusem otázky eské, a že pov.^

28 litíkové Ští musí ji ešiti ve smyslu ideji eských. Jeho kniha»o otázce sociální«byla peložena do n- kolika cizích jazyk a patí literatue svtové. Také základ pro ešení otázky sociální nachází v náboženství, a jest pesvden, že iiemže být správ-. ného. socialismu bez základu náboženského. lovk, to není jen tlo, ale také duše, duše nesmrtelná. Náboženství nevede lovka jen k bohu a k svtu, nýbrž také k bližnímu. Láska k bližnímu musí být úsilím nejen politickým, ale také hospodáským a sociálním,/ Staré pikázání»nepokradeš«, musíme povýšit na sociální pikázání, být si vdomi v každém okamžiku politické, hospodáské a sociální nerovnosti a pracovat tudíž stále a dsledn k rovnosti. ešit otázku sociální znamená mu osvtlit a oteplit hlavy a srdce všech, znamená duchu dáti moc nad hmotou, potlait sebelásku. Nezstává pouze pi slovech, pednáší dlnictvu, mluví na Kladn k stávkujícím, v dob velké stávky, jde v prvod dlnickém pro všeobecné právo volební, ení na táborech dlnických, mluví na íšské rad ve prospch požadavk dlnických, brání sociální demokracií proti útokm buržoasie, a proti vyluování z národa, a kdekoli se mu vyskytne píležitost, jde na pomoc utlaovanému, vykoisovanému. Láska mu je prací, pracovitostí, energií, žádá lásku energickou, kesanství svalové. Socialismus žádá spravedlnost, žádá, 24

29 ahy stál nejen chudinslvi upravoval, nýbrž aby bídu a nouzi co možná vbec odstranil. To pokládá Masaryk za požadavek radikalnojsi a vyšší. Nestaí jen mravn kázat lásku k bližnímu, jcsl nutno dát do zákon urité paragrafy. I v pomru k socialismu jeví se celá povaka Masarykova: opravdová, pracovitá, neohrožená, celým životem stojící za to, co hlásá a co uznává za pravdu a spravedlnost. Pi tom prohlašuje Masaryk socialismus za isl eský a tvrdí, že není pravda, že byl vnesen z ciziny. Táboh nebyli cizáci, byli žáci Husovi a pokoušeli se kommunismus a socialismus na náboženském podklad. Nutno odinit neblahé usnesení z r. 1487, kterým byl lid eský pány eskými poroben, takže se už práce národní úastnit nemohl. Hluboké mravní pesvdení vedlo Masaryka tomu, že pracoval o mravní povznesení eského 1 k i lidu. Hlásal vždy, že naše obrození se musí stát na mravním podklad, a dsledn také ukazoval na mravní nedostatky naše. Masaryk vytýkal, že se žije v ngnohoženství a mnohomužství, a že tento život není vynucen pírodou, nýbrž pomry mravními, že mnohožensky žije již mládež v nedosplých letech, tém dti, a oznail písné jcdnoženství a jednomužství za cíl všeho našeho pohlavního vývoje, 25

30 Teprve odstranním dv jí morálky, mužské a ženské, dostaneme se k morálce vbec. Horliv mluvil proti prostituci a ukazoval na nebezpeí, které 7, ní mládeži a celému národu hrozí. První z našich politik mluvil pro rovnost žen nejen hospodáskou a politickou, ale vbec pro rovnost, rovnost mravní, mravní dcmokratism. Brojí proti hospodáské spekulaci, která chce mít ženu jen kuchakou a služkou a tvrdí, že žena i muž jsou postavení na roven rozumov i citov,, a že má býti dána žen volnost, aby i veejn i politicky byla innou. Horlí proti pijáctví, proti pivam i proti koaleníkm a tvrdí, že hospoda ruší život rodinný, a že alkoholismus obhrubuje a brutalisuje styky muže a ženy a degeneruje život duševní a porušuje celý život mravní, y Politická, náboženská svoboda je nemožná tam, kde se pije, národ pijan je národem otrok, / Naše celá politika byla hospodskou^politikou, alkoholismus zdržoval pokrok a zdravý vývoj, udržoval ve starých názorech a pedsudcích. Bez pití celý život je krásnjší. Tyto mravnj zásady hlásal Masaryk všude, nejen ve svých spisech, na svých pednáškách, ale i na universit studentm, svým poslucham. Poslucham jeho se otvíraly nové svty, nové obory myšlení. My jako studenti byli jsme zvyklí tomu, že ve škole, ani na universit se nemluvilo o život, "který nás mimo?6

31 školní siné obklopoval, že škola nám vykládala pouze uené vci, ale nic z loho, eho bychom denn, ve všedním život mohli potebovat, a proto bylo obecné pekvapení z obsahu pednášek Masarykových, Pckxapení u sludentstva radostné, ale u byrokrat, vrchností církevních a svtských plné starostí a úzkostí z nových myšlenek. U nás rozumí se samo sebou, že z pekvapení loho vyplynula denunciace. Nejde však pouze o myšlenky Masarykovy, také osoba jeho upoutá každého, kdo ho pozná, Masaryk je lovkem prostým, upímným, dobrého srdce, beze lsti, bez pýchy, skromným. Ta prostota jeho duše se pak jeví i v jeho spisech, v jeho práci a v jeho eích. Pekvapuje, jak umí jednoduše prost posuzovat lidi i pomry, alézti piléhavá trefná slova, a jeho dvody a dkazy práv pro svoji nehledanost, samozejmost úinkují mocné a pesvdují. Masaryk mluví^vždy prosté, upímn bez efekt, jeho úsudky jsou lidsky srdené, zná dobe lidi, pronikne jim do duše, pedmt o kterém mluví, vždy dokonale ovládá, a vše, co v jeho duši se zrodilo, umí prostodušn, jasn, nestrojen a a srozumiteln povédt, odtud veloíý úinek jeho eí na posluchastvo. Vzpomeme jeho kandidatury do íšské rady roku Mluvil profesor filosofie z ei.ié university a dél- 27

32 níci z valašských hor, drobný lid z valašských pasek mu porozuml, pochopil ho, a zvolil ho za svého poslance proli zoufalému úsilí svého knžstva. Jeho praxe životní je pozoruhodná, Masaryk klade vždy a všude draz na to, že nestaí jen mluvit, uil, psát, že nutno žít dle ideí hlásaných. lovk, proti kterému tolik bylo útoeno, kterému tolik bylo kivdno, nezná msty, nezná nenávisti. Je neústupným a nesmiitelným v hájení pravdy, ale nikdy se nenechá unést záští a nikdy z jeho slov nemluví nenávist, Slyší-li útoky proti sob, kivá tvrzení a obvinní, a tch bylo za léta jeho psobení v Praze proneseno hodn a nejrznjších druh, má za svou povinnost své odprce pouit, nesnižuje jich, nemá záští proti nim, ale vyvrací jejich omyly. Jen tak lze rozumt jeho zápasm volebním, Masaryk nikdy nebyl zvolen pohodln, ani hladce, vždy musel o svj mandát poslanecký tvrd zápasit, a vždy se na nho odprci vrhali hrub, zle a násiln. Žádný eský politik nebyl tak násiln, tak hrub ukien jako Masaryk, a žádný nestál tak bez ochrany proti svým odprcm, spoléhaje jen na sebe a na pravdu, kterou bránil, jako Masaryk, Zejména pi kandidatue do zemského snmu za Staré Msto v Praze roku 1908 byly proti nmu vzboueny nejhrubší pudy lidí neuvdomlých, zaslepených, ale Masaryk ani? toho boje malomysln neuprchnul, 28

33 nýbrž snažil se vždy jen o to, aby vášnivou vavu utišil, aby mohl mluvit, A jakmile dosáhl slova, i nejpíkejší odprci jeho, kteí pišli schzi zmait, rozbit, poslouchali, stichli a vyslechli ho až do konce, jsouce poutáni jeho myšlenkami a klidnou, prostou opravdovostí, se kterou byly pronášeny. Masaryk varuje ped pílišným polemisováním s reakcí a tvrdí, že dležitjší je positivní vzdlání. Ne íkat co theologie má nerozumného, ale ukazovat, co vda má správného, a pak theologie uschne, budou-lí lidé míti positivní poznatky. Nemírnou a nevcnou polemikou sesílí rakce. Obrame se na sebe, abychom sebe a své dti za lepši lidi vychovali, bume mravnjší, obtivjší, to je naším úkolem. astým jeho obratem je: uím se. Uí se od svých student poslucha i když je ekouší, uí se od obchodníka, se kterým se setká, uí se od krajan v Americe, ve Vídni, uí se od svých odprc, klerikál. V hájení pravdy jest Masaryk neústupný, a nezná kompromisu, dovolává se výroku Husova;»0d pravdy vzniká-li pohoršení, jistéji jest pestoupiti, aby vzniklo pohoršení, než pravdu opustit«, tu nejvíc se jeví jeho pevná odhodlanost, nebojácnost. Když byl Masaryk obžalován ze zloinu nišení náboženství, pesvdili jsme se, že obžaloba byla podána jen na nátlak hierarchie a šlechty, a to na veliký nátlak jejich, nebo dvody k žalob byly slabé. 29

34 «My, pátele Masarykovi, mli jsme starost o jeho existenci, o jeho stáí, nebo nebyli jsme si jisti, zdali veliké a mocné vlivy nebudou psobit také na neodvislost soudc. Tchto starostí však Masaryk neml, Byl pipraven i na to, že bude odsouzen, nevyluoval íélo možnosti, ale byl pece neústupný, pevný, a u soudu mluvil zejména vi státnímu zástupci ne jako obžalovaný, ale jako žalobce. Pravd, kterou bránil, byl ochoten pinésti každou ob, a žádné obti se nehrozil, žádná starost ho duševn nezkrušila. Vnitní nutnost hájit pravdu a pracovat pro ni, ho také pimla k tomu, že v roce 1899 vystoupil proti antisemitské pove o rituální vražd. Praví:»Nehájil jsem žid, ti jsou dovední dost, aby se obhájili sami, ale hájil jsem kesany ped lou hroznou rituální povrou, kterou jim pánové jaks P, Jemelka \iloukají, aby je v té nevdomostí mli v podruí, Nutno si vzpomenout na dobu, kdy M, proti téte pove vystoupil. Antisemitismus zachvátil všechnu veejnost, nikdo neml odvahy postavit se proti proudu antisemitskému, v Praze a po venkov byly židovské obchody vybíjeny a nebylo nikoho, kdo by napomenul k rozvaze. Všichni naši eští liberálové byli zamlklí anebo samí se pipojili ku proudu protižidovskému. Nikdo se neodvážil volat po zdravém rozumu, ' 30

35 Proli oclémii tomu proudu vrhnul se jediný Masaryk, a k tomu ho vedla pouze touha po pravd, nulost obrany proti pove. Popularita, pohodlí nebyly mu niím tam, kde vidl, že je nutno pracovat pro pravdu a chránit lid ped duševním zatemnním. Odkud duševní statenost Masarykova, odkud jeho n«bojácnost, neústupnost a otevenost, o které mluví životopisec jeho? Mezi námi, syny národa, který petrpl protirefof' mai, který pestál zlé persekuce politické, který i hospodásky musil vyrstat opt od nejnižších a nejslabších vrstev, v jehož domácnosti do dnes je cílit Ijlísefí od r, 1620, budil podiv a nepochopení zjev universitního profesora, který neohlíží se, aby mu jeho innost politická nepoškodila kariéry, který nedbá pomluv a kivd, jež se na nho sypou, který se nesíará o. svoji popularitu, ani o hmotnou škodu jemu hrozící, Masaryka samého tak pekvapovala naše ustra&enost, skrenost, že se mu slova ech a strach zdála synonymy. Kde nalezl vnitní sílu k tomu, aby všecky ty boje pftstál, pekonal a aby nezmalomyslnl? Pouhé vzdlání, pouhá uenost neposkytuje tolik duševní síly. Pramenem duševní síly bylo Masarykovi náboženské pesvdení jeho, a eknrne pímo: uení eskobratrské ho tolik vnitn posílilo. 31

36 v Husovi a Petru Chelickém našel svou náboženskou osobitost, našel vzory duševní práce, poznal, že eští brati jsou mu blízko, blíže než ostatní, co oni myslí, chtjí, prožívají, že je on, on sám. Práv eští brati kladli draz ne na dogma, ale na život, a proto Masaryk žádá, abychom žili sob, žili positivn beze strachu, bázn a ohledu, šli cestou svou vlastní, cestou svojí eskou, U nich k energii myšlenky pistoupila energie inu. Jen reforma osob je Masarykovi reformací, a reformace eská byla obrozováním správy a praxe životní. Masaryk cítí se závislým na jednot eských bratí vbec, teba ho od nich dlí mezera tí století. Sebe a stoupence své pokládá za pokraovatele v jejich díle, za jejich následovníky. Proto v»eské otázce«a v»janu Husovi«hlásá nutnost, abychom život národní navázali na eskou reformaci, a když v roce 1900 zakládal svoji stranu politickou a rokovalo se o jejím jmén, pravil, že by mu nejmilejší bylo oznaení její jménem yeská jednota bratrská«, Masaryk jest naplnn duchem eských bratí, jest duševn s nimi slouen, a jak žije a jak jedná, žije a jedná z vnitní nutnosti, psobí z vnitní poteby. Toto prožití idejí eských bratí osvtluje nám nitro osobnosti Masarykovy a objasuje, že nemohl jednat 32

37 jinak, než jednal. Z jeho života vane k nám dech ušlechtilý, o mravní ád a káze, o vzdláni ducha usilujících, a za své zásady svým životem slojících a trpících eských bratí. Tím se nám ujasní, pro po r bylo v echách lépe a jaké duchy probudil u nás Jan Hus. Byl-li celý národ tehdy proniknut myšlenkami, které u nás nyni vedou Masaryka, nemohlo být jinak, než že národ náš stál v ele svtových djin. Proto je nám i život jeho tak drahý, a vedle uení jeho bude vždy drahým odkazem, který Masaryk eskému národu zanechá. Život jeho je nám tím dražší, že ne vždy je dopáno pracovníku politickému, neohroženému reformátoru, aby se dožil úspych své práce. Havlíka zadusila erná ruka reakce a klerikalisrau v 35. roce jeho života a Palacký r, 1851 pro politický lánek v Národních Novinách málem by se byl ocitnul ped vojenským soudem, a proto na prosby své churavé choti v dob od r , tedy od 53, svého roku se politiky úpln stranil, a také v dob od r, 1861 do r stál v popedí politickém více dr. Rieger než Palacký. Tím potšitelnjší jest, že Masaryk pestál dobu nejúpornjších boj a že v plné mužné síle se dožil dn našich, a nesehnutá jeho hlava nám dává nadje, že vykoná ješt mnoho práce potebné pro lepší budoucnost našeho národa. 33

38 Masarykovi se vytýkalo také cízáctví, kosmopolitismus, hlásání beznárodnosti, svádní mládeže; odnímal prý mládeži ideály. A pece není mezi námi nikoho, kdo by byl kladl vtší draz na vychování eského lovka, na vývoj ryzí eské povahy, která by do víru svtového pinesla své vlastní tóny, své vlastní myšlenky, na mravní obrození eského života, na vzdlání mládeže, a kdo by jí byl otvíral nové obory práce a myšlení, než inil Masaryk, Cizáctví! Masaryk se parodii na moravském Slovensku, v kraji, kde stála i kolébka J, A, Komenského, studoval ve Strážnici, v Hustopeí, v Brn. V dob studií universitních pracoval v eském spolku akademickém ve Vídni, jehož byl i starostou, i v dob, kdy byl docentem na vídeské universit, psal eské práce vdecké a pednášel v eských spolcích, a od roku 1882 je mezi námi v Praze, úastn se celou duší všeho života eského. Vtšinu života strávil Masaryk mezí námi v Praze, v proudu i ve rmutu eského života, celý jeho m.užný vk leží ped námi jako otevená kniha, na mnohých stránkách tžkým utrpním a kivdami popsaná. Kde je tu cizáctví? Masaryk pinesl k nám znalost svtových literatur, stízlivý názor na náš život národní ovládaný malicherností, bystré pozorování a mysl prostou pedsudk a 34

39 auiontastvi, usiloval o nápravu, kácei modly, bojoval proti nepravd, petváce, prázdnému vlastenení, ale ukazoval nám, kdy národ náš stál v ele duševního pokroku svtového, uil nás uctívat velké muže naší minulosti, naší reformace a našeho obrození, a krom Palackého nenajdete v eské literatue hlubšího, vroucnjšího prostudování a promyšlení eských djin než u Masaryka. Práci svoji konal pes všechny ústrky, pronásledování, podezívání a kivdy. Lze si pomyslit práci vlastenetjší? Je možno, aby práce taková byla konána bez nejhlubší lásky k národu? K vyvrácení pomluv bylo nutno vytisknout a rozdat i kestní list Masarykv, jiínští pátelé jeho ješt r, 1905 ku pednášce jeho o národnostní filosofii musili pipojit životopis Masarykv, aby elili nepravdám z nevdomosti a ze zlomyslnosti o nm šíeným, a etné noviny eské dlouho mly hrzu z pouhého jména jeho, potlaujíce je a vyhýbajíce se mu. Pes to však výsledky práce Masarykovy byly vždy znatelný v celém národním iivot našem, nebo myšlenky jeho pronikaly do vrstev stále širších a stávaly se stále obecnjším duševním majetkem lidu našeho, I nejvtší odprci Masarykovi, politití, církevní a jiní byli pod vlivem jeho myšlenek. I z eí nej radikálnjších politik a nejtemnjších klerikál, nejpohodlnjších prospchá ozývala se vám \

40 slova a myšlenky, které do národního života našeho vnesl M.asaryk, a jež si vynutily uz.nání i u jeho odprc. Ideje jeho tžko si razily cestu, a byl jen malý hlouek jeho stopenc, kteí mu porozumli a kteí pi nm vrn stáli. Žádná hluboká myšlenka, žádná pravda nevítzí ihned, musí se probojovat kulturn nižším prostedím, ve kterém se zrodila, a musí si vynutit pístup do duší lidských. Takový osud, takové boje mli všichni velcí duchové, a stejný osud stihal i Masaryka. 3

41 v sedmém desítiletí. Práce, kterou Masaryk vykonal do konce svéko roku šedesátého, jest ohromná, vzbuzuje úžas svým rozsahem, hloubkou a vážností. Ale ani v sedmém desítiletí svého vku neodpoinul, nezemdlel, V letech, kdy jiní hledají odpoinek, Masaryk vyhledává nové práce, nové úkoly, a jakoby nyní teprve síla jeho dozrávala, podniká práce olbímí, V roce 191 í znova podnikl zápas o svj poslanecký mandát ve skupin valašs'kých mst na Morav, Uprosted volebního ruchu byl postižen krní nemocí, a lékai ho vyslali k pobytu na jih. Odejel s dcerou dr. Alicí Masarykovou do Itálie «strávil tam, zejména na ostrov Capri, nkolik týdn. Stýkal se tam asto s ruským spisovatelem Gorkým, Byv pak poslancem zvolen, vykonával práci poslaneckou velmi horliv a svdomit. Obdiv vzbuzovalo jeho vystoupení v delegacích rakouských proti zahraninímu ministru rakouskému baronu Aehrenthalovi a proti rakouské politice 37

42 v dob annexe Bosny a Hercegoviny, Ze svého demokratického stanoviska už v ei z 8, listopadu 1910 pro právní platnost annexe požadoval formální svolení bosenského a hercegovského lidu, resp, jeho zástupc, a s hlediska konstiíuuího vytýkal, že jednostranná annexe byla pochybena. O diplomacii pravil, že celá, nejen rakouská, je zastaralá, pežilá svým aristokratismem a jeho tajnstkástvím, diplomatickým augurstvím a formalistikou. Musí i zde nastat demokratisace, veejnost, odkrytost, vzdlání, práce. Obvioval rakouskou diplomacii, že proti Srbsku štvala, a zejména že se štvaní vedlo soustavn záhebským proceseín, a v rakouském zbrojení vidl dkaz, že Rakousko-Uhersko chtlo jít proti Srbsku, Všeobecné vzrušení zpsobilo obvinní, které Masaryk v delegacích vyslovil, že falsifikáty listin, na kterých spoívala persekuce Srb, pocházely od c. a k, vyslanectva v Blehrad, Tvrdil, že Veliké Rakousko mohlo být utvoeno jen sebráním, spojením všech sil, positivním podporováním vývoje všech národ, že by nemohlo být jen nmecké a maarské, a chtl, aby balkánský problém nebyl ešen vojskem a válkou, extensivní politikou výboj nou, nýbrž íntensi\tiím \-ýbojem kmlturním,»k tomu je poteba docela jiné politiky na venek a uvnit, než se dlá. Odkud chce Aehrenthal vzít silné, energické pionýry k tomuto kulturnímu výboji, když 38

43 «se doma nevzdlávají? V Rakousku se podporuje nepodnikavost, podporuje se slabost, ale ke kolonisaci je teba lidí silných, podnikavých, svobodných, lidí, kteí si v cizin dovedou pomoci, nebo na Balkán nemají policii, po které doma naši lidé tak rádi volají, musí si pomoci sami. To je tajemství, pro Anglie, Amerika, ted i Francie, také již Nmecko a Itálie v cizin se obchodn a kulturn zachycují; naproti tomu historie kolonisace španlské, portugalské, díve i francouzské nás pouují^ že pouhý výboj vojenský nestaí. Dreadnaughty a kanóny Rakousko velikým neudlají!«djiny posledních let potvrzují, jak správn posuzoval Masaryk zahraniní politiku rakouskou. Vci srbské a chorvátské zaujaly Masaryka i v roce 1911 a 1912, a konal mnoho cest do Záheba, do Blehradu, do Terstu, kdež ml styky se Srby a Chorváty, kteí mu dodávali informace. Svoje deleganí ei vydal pak roku 1911 v brožurce, a krom toho vydal nmeckou kní^u:»vasi- Forgách-Aehrenthal. Einiges Materiál zur Charakteristik unserer Diplomatie. Mit 5 Faksimile (Nco materiálu k charakteristice naší diplomacie, s 5 snímky), Zápas jeho proti bar, Aehrenthalovi byl veden nerovnými sílami. Zahraniní ministr rakouský mohl pro sebe užít všech mocných prostedk íšské diplomacie, bohatých fond státních, rozvtveného zpravodajství vyslanectev, kdežto Masaryk byl odkázán jen 39

44 na soukromé iníormace, které si tžko a ze skrovnýek prostedk svých opatoval. Ale poznání, že rakouská diplomacie páše krutou kivdu proti slovanskému bratru, že opt chce zneužít své moci k oklamání svta, dodávala mu síly v tomto velikém zápase a nutila ho k vytrvalosti. Pravda, které se ujal, i tentokráte zvítzila, Masaryk pak napsal:»záhebský proces, vídeský proces Friedjungv a proces blelirads'ký proti Vasicovi tvoí souvislý organický celek toho budapeštského a vídeského protislovanského intrikánství, jímž rozhodující vídeští kruhové a evropská politická veejnost mla být klamána a ve svém klamu udržena. Jsem šasten, že se mi podailo toto intrikánství usvdit a tím pispt k tomu, aby také v politice zavládla vcnost a pravdivost.* Srbové i Charváti si vážili této práce, kterou Masaryk pro n vykonal, uznali jí a uznávají ji dosud. Proto na ulicích záhebských 22, íjna 1918, když prohlášena byla neodvislost jihoslovanského státu, lid provolával slávu Wilsonovi, Pašiovi, Trumbiovi, a také Masarykovi, 6, ledna 1913 konal se v Praze sjezd dvrník eské sttany pokrokové, a na nm mluvil Masaryk o zahraniní politice:»mé zasáhnutí v delegacích i mimo delegace ve veejností, žurnalisticky i v Blehrad lze velmi jednoduše vysvtlit. Odpovídá mým názorm bu- 4fi

45 manistickým, jsem dsledn pro mir. Obával jseoa. se a obávám evropské konflagrace. Nikoli z njaké sentimentality litoval bych ovšem život a ostatních ztrát ale politicky mluveno: jsme pipraveni pro situaa evropské konflagrace? Af by byl výsledek takový nebo onaký? «Dále pak pravil:»my všichni chceme rovnost a romioprá\tiost, všichni chceme svobodu v Rakousku, a potom nebudeme mít píiny, abychom do dozírné doby chtli z Rakouska ven, ale když nebude svobody v Rakousku, to íkají nejrakouštjší lidé v parlament, svobodnjší cizina bude psobit pitažliv a již tu nebo tam. Pro nás echy je posice vždy tžká. My jsme ve stední Evrop, ve staré Germanii, pro nás jsou zvláštní úkoly. My echové nemžeme jíti srbskou methodou, ^nýbrž svou, eskou. My máme svj problém, ale od Srb máme se uit: Být vrni své národní ideji, to pivodí vítzství. Pí lásce a sympatii k vítzm a práv proto nebudeme zapomínat na praktické pomry. Máme prmyslové eské zem, mžeme v nmohém uplatovat své zájmy, když vidíme, jak Nmecko okupuje balkánské trhy transitem pes Rakousko a z Hamburku oklikou až pes Gibraltar; okupovalo už skoro tolik, -^ako má Rakousko. Bulhai a Srbové rádi s námi navážou styky, ale zboží musí být slušné a eský lovk jim je musí pivésti, tomu se naše kruhy obchodní, kapitalistické, bankovní a prmyslové musejí od íšských Nmc uit. Inteligentních agent potebujeme, musíme 41

46 pijít zboží ukázat. Tu neplatí jen láska a sympatie, ifu se kupuje a- prodává. Pál bych si, aby naši nadšenci mnli stejn nadšen prodávat, a konkurovat, když naše vládní strany si vedly tak poloviat v tchto vcech: mluvily nadšen pro Jihoslovany, a hlasovaly, teba ne nadšen, proti ním, ímž konec konc nezískaly d- vry ani doma a u Slovan, ani ve Vídni, Ta poloviatost se v eské politice stále jeví a nejvíc poškozuje,* V tchto slovech Masarykových jsou zajisté i pokyny a smrnice pro píští naše politické a hospodáské styky s Jihoslovany i s ostatními Slovany. Roku 1913 vydal Masaryk své nejvtší literární dílo, spis: Rusko a Evropa, studií o duchovních proudech v Rusku, sociologické skizzy k ruské filosofii djin a náboženství. Spis vyšel esky u Jana Laichtera, a nmecky u E. Diederichsa v Jen, esky vyšel dosud jen prvý díl, ponvadž censura další jeho vydávání r, 1914 perušila. Nmeckého vydání vyšly dva svazky, prvý o 388 a druhý o 533 stranách. Díl prvý obsahuje skizzy o ruské filosofii djin a náboženství, díl druhý pedvádí jednotlivé revolucionáe poínaje Bakuninem až po Krapotkina, líí djiny marxismu v Rusku, zabývá se otázkou náboženskou, zejména bojem demokracie proti theokracii, V rukopise pipraven je ješt tetí díl vnovaný Dostojevskému, a jeho významu pro literaturu ruskou a evropskou. Pro válku nebylo možno tento tetí díl vydat. Masaryk pracoval o tomto spise 42

47 adu let s velikou láskou a peliv. Pro tuto práci udržoval mnoho styku s Ruskem, nkolikrát tam cestoval, mnoho se stýkal s prof. Miljukovein, se spisovatelem Gorkým, dopisoval do ruských asopisu a velmi piln sledoval ruskou literaturu i ruské asopisy a tím si nasbíral množství vdomostí o Rusku a znalostí, kterých ve válce politicky mohl užít pro vc eskou. Vdecká kritika ocenila spis Masarykv velmi pízniv a spis patí literatue svtové, která si ho velmi váží. Zdá se, že byl spis tento habilitaní prací Masarykovou, když byl v roce 1915 jmenován profesorem na universit londýnské* Po ruské revoluci projevil Masaryk mínní, že z úsudk ve spise tom projevených nemusí nieho odvolat ani mnit, nebo pevrat ruský ho nepekvapil, nýbrž jen potvrdil mínní, která o Rusku ve spise svém projevil. Ve druhé polovici roku 1913 konaly se doplovací volby do sboru obecních starších v Praze, a jako vždy obrátily i,skou. Masaryk nesl tžce nepoádky, protekce, ledabylost a koistnictví, které se ve správ msta Prahy jevily, tentokráte pozornost na obecní správu praž- a vidl v nich nebezpený píznak pro budoucnost národní. Ptával se, jak chceme zaídit a udržet samostatný eský stát, když neumíme hospodait tam, kde aspo kus samosprávy už po léta máme, K udržení sa- 43

48 mostatnosti jest potebí poctivých, obtavých, pracovitých lidí. Úastnil se ochotn schzí Volebních, enil na nich, žádal nápravu ve správ obce pražské a tant vyknul heslo pro veejnou práci pokrokového lovka:»nebát se a nekrást, «Na volební schzi takové pronesl obvinní, že na pražské radnici jest asi 10 zlodj, které je nutno odstranit, Z tohoto výroku vzešlo pak trestní ízení pro uražení na cti, v nmž jako žalobcové vystupovali lenové sboru obecních starších v Praze (nikoli všichni). Práv když mlo dojít ku provádní dkazu pravdy, který vedl JUDr, Václav Bouek, nastala válka a ízení trestní zaniklo, K náprav na pražské radnici však dojde, správa její bude oištna od starých nešvar a ozdravna, a kus zásluhy o to má také Masaryk, V beznu 1914 propukla tak zvaná aféra dra Švihy, Poslanec dr. Švihá byl Národními Listy obvinn, že e ve službách policie, že z poslaneckého klubu národnsociálního informoval policii pod pseudonymem Wiener, a že za to dostával pravidelný msíní plat 800 K, Z obvinní tohoto vzešla novináská polemika, a v té vystoupil Masaryk 20, kvtna 1914 lánkem v denníku»ase«, ve kterém tvrdil, že dr. Švihá policejním konfidentem nebyl, žádných penz neobdržel, a že pod jménem Wiener se skrýval jiný policejní dvrník. Chování dra Švihy však i Masaryk uznával za nepípustné a žádal, aby z veejného života ustoupil, 44