Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne v Restauraci U Málků v Děčíně

Transkript

1 Zápis ze setkání členů Entomologického klubu při Labských pískovcích dne v Restauraci U Málků v Děčíně Třináctého setkání našeho klubu se zúčastnilo 19 členů (pořadí dle prezenční listiny: Benda P., Šafránek O., Trýzna M., Ševčík V., Vonička P., Moravec P., Ritschel G., Lust Z., Černý J., Pokorný J., Moravec J., Malík L., Svadbík P., Čapek L., Michalega M., Kadlec J., Hofmeister Š., Blaţej L. & Rejl S.) a 8 hostů, které na tradičním místě v Restauraci U Málků v Děčíně přivítal předseda klubu M. Trýzna. Řada nepřítomných členů byla omluvena kvůli řádivým nemocem či špatnému počasí, které jim znemoţnilo příjezd. Z hostů byli přivítáni kolegové K. Schön, P. Tyrner, J. Říha, P. Krásenský, J. Chvalkovský, M. Petrţelka, V. Klapka, T. Sýkora, kteří se představili a stručně přednesli o svých entomologických zájmech. Během kolování prezenční listiny bylo poţádáno o doplnění kontaktních údajů. Ani letošní setkání neproběhlo bez přijetí nových členů. Páni kolegové K. Schön a P. Krásenský byli po projevení zájmu jednomyslně přijati. Správnou poznámku z hlediska členství v našem EK vznesl P. Benda, která se týkala nutnosti spolupráce na výzkumu entomofauny Českého Švýcarska (Labských pískovců). Veškeré tyto poţadavky doposud všichni členové splňují. Ing. K. Schön zmínil v této příleţitosti, ţe severočeská pobočka ČSE byla kvůli nečinnosti prohlášena za zrušenou. Z dalších tradičních bodů setkání následovaly Entodny EK, které L. Blaţej zhodnotil jako klasicky chladné, ale jako vţdy, s potěšujícím výsledkem. Při návštěvě 2 lokalit na Šluknovsku byla na kopci Hrazený konečně potvrzena přítomnost nosatců z rodu Acalles a Echinodera a odkázal na příslušnou stať v Entolistech. Z hlediska plánování následujících Entodnů EK byl podán návrh na oblast Podkrušnohoří (např. Kateřinský mokřad či Jezerka). P. Krásenský však v případě Jezerky upozornil na přehnanou návštěvnost této vysloveně dřevní lokality a nabádal k opatrnosti. V této NPR probíhá údajně poslední dobou devastace komerčními entomology. Dále zmínil, ţe Entomologické dny ČSE budou v roce 2011 soustředěny právě do Podkrušnohoří a Doupovských hor, coţ by mělo zajímavou vazbu na akce pořádané EK. P. Svadbík však k tomuto tématu dodal, ţe bychom se měli spíše věnovat našemu území Českého Švýcarska, s čímţ bylo obecně souhlaseno. Vhodné však je také pohlíţet na problematiku řady druhů v nadregionálním kontextu (např. tesaříci v Českém Švýcarsku a navazujících areálech Č. středohoří, Šluknovsko či výskyt střevlíka Carabus

2 auratus). Obecně byl tedy odsouhlasen návrh soustředěný na podhůří Krušných hor. Program setkání se dále soustředil na novou literaturu. P. Voničkou byla představena publikace Příroda Frýdlantska s kompletním zpracovaním ţivé a neţivé přírody. Hymenopterologická základna EK L. Blaţej spolu s přítomným P. Tyrnerem představili průlomovou publikaci tohoto oboru Atlas blanokřídlého ţahadlového hmyzu. L. Blaţej poděkoval autorům všech příspěvků a upozornil na nový design Listů EK počínající pouţitým fontem písma, po nový titulní obrázek zpracovaný P. Nesvadbou. Zároveň byli všichni členové vyzváni k publikování a byla jim nabídnuta maximální výpomoc ze strany redakční rady. Ze společně zpracovávaných témat byla dalším bodem aktualizace tesaříků. J. Kadlec na tomto místě apelovali na členy k dodání posledních údajů, jelikoţ je ruklopis v posledních fázích před odevzdáním k publikaci. L. Blaţej po několika letech slavnostně prohlásil stránky EK za funkční, kde byla doplněna fotogalerie o snímky z našich společných akcí a Entodnů. K nahlédnutí byly závěrečné zprávy z průzkumů provedených externími spolupracovníky na území obou správ. V rámci výzkumů V. Vrabce soustředěných na zdejší populace modrásků rodu Phengaris (syn. Maculinea) byla zprostředkována jeho ţádost o předání dílčích dat ze severních Čech. V části před přednáškou ještě P. Benda poděkoval redakční radě Entolistů, kterou označil jako významný tmel našeho kolektivu. Následovala přednáška o ripikolní fauně dolního Poohří (Coleoptera: Carabidae, Staphylinidae) kolegů P. Krásenského a P. Moravce. Zapsal: V. Kopecký & L. Blaţej Entodny EK 2011 Národní park České Švýcarsko Lukáš Blažej I přes původní dohodu navštívit Krušné hory, v rámci výzkumu navazujícího území, jsme se letos přece jenom podívali na některé lokality v Národním parku České Švýcarsko (viz foto L.Blaţej). Důvodem bylo jednoduší ubytování a hlavně snazší organizace vozidel. V pátek se sešlo 12 členů na Správě NP ČŠ v Krásné Lípě, kde bylo moţné se ubytovat a připravit na cestu do terénu v klasicky chladném a deštivém počasí. Po ranní organizaci se všichni odebrali do aut a zamířili na první dohodnutou lokalitu Vosí vrch. Auta byla ponechána v oblasti Na Tokání a všichni účastníci se pěšky vydali po značené stezce směrem k Vosímu vrchu. Tato lokalita je v pískovcovém okolí jedinečná svým krásným starým bukovým porostem. Cestou při entomologických diskuzích proběhly snahy o registrování specifického střevlíčka Bembidion nigricorne, ţijícího na odkrytém písčitém substrátu při cestách. Bohuţel zima střevlíky prakticky paralyzovala a tito se při uplácávání písčité půdy objevovali velmi neochotně. V těchto biotopech bylo zaregistrováno 5 druhů střevlíkovitých brouků (viz níţe uvedený seznamy), snahy o 2

3 zaregistrování drabčíka Stenus fossulatus dopadly nálezem jediného exempláře. Ačkoliv je v ČR tento druh relativně hojný, z území NP České Švýcarsko existuje pouze několik jednotlivých nálezů. Cestou bylo k vidění mnoţství bukových torz, kde v nedávné době byl objeven vzácnější křís kornatka Issus muscaeformis (viz faunistické střípky 2011, foto L. Blaţej). Při rozptýlení skupiny na svahu Vosího vrchu byla řada členů zaměřena na sledování přítomnosti saproxylických druhů hmyzu a na sběr larev tesaříkovitých pro domácí odchov. Xerotermní úpatí nezastíněné porostem, s otevřeným písčitým substrátem byl vynikající biotop pro vzácnější saranči Chorthippus pullus, kterých bylo spatřeno desítky kusů. Na stejném biotopu P. Moravec seznámil účastníky Entodnů s bizardním zástupcem pavoukovců, jehoţ pobytový znak se mu podařilo vyhrabat, se sklípkánkem hnědým (Atypus affinis). Tento velmi skrytě ţijící druh patří mezi reliktní obyvatele teplých svahů a hran skalních výchozů a rozhodně stojí za pozornost. Na základě tohoto nálezu byl zpracován příspěvek do zpravodaje NP ČŠ (BLAŢEJ 2011), na který tímto odkazuji. Z dalších významnějších zástupců hmyzu byl potvrzen výskyt vzácnějšího kvapníka Harpalus solitaris. S tímto druhem je moţné se obecně setkat na disturbovaných, sukcesně brţděných stanovištích. Samozřejmě nesmí v případě podobného habitatu a navíc na lokalitě s názvem Vosí vrch, chybět také zmínka o blanokřídlém hmyzu. V těchto místech je známá silná kolonie uzlatky Cerceris arenaria, které však nebylo moţné díky chladu pozorovat. Jelikoţ se jedná nejen o bionomicky velmi zajímavého zástupce kutilek, ale také výborný fotografický objekt, je to dvojí škoda vzhledem k účasti šikovného fotografa G. Ritschela. Převládajícím a prioritním biotopem Vosího vrchu byla však stará bučina s mnoţstvím doupných stromů, torz letitých velikánů, opadem starých suchých větví nejrůznější síly a silnou vrstvou hrabanky. Tyto mikrohabitaty jsou pastvou pro moţnosti entomologického sběru. Výsledek byl tedy i přes velmi chladné počasí perfektní. Vedle terikolních nosatců Acalles fallax byli zaznamenáni také anthribidi Platystomos albinus a Platyrhinus resinosus. Z prosevů se J. Kadlecovi nakonec ukázali zajímaví potemníčci Neomida haemorrhoidalis (Fabricius, 1787), které neznáme nejen z navazujíci oblasti Šluknovska, ale druh je novinkou také pro faunu regionu Českého Švýcarska (viz faunistické střípky 2011)! Druhý den naše skupina mířila do Zadních Doubic vyuţít moţnosti, které nabízela po loňských povodních řeka Křinice. Zde se na břehových strţích, písčitých náplavech a ploškách, často vzdálených od samotného koryta, vyskytovali klasicky hojně šídlatci Bembidion tibiale s mnoţstvím příbuzných druhů. Potvrzen byl také druh Amara gebleri, jejíţ nálezy z NP České Švýcarsko jsou soustředěny především do okolí Dolského Mlýna. Velkou radostí byl nález bizardního drabčíkovitho brouka Micropeplus porcatus, který je v ČR velmi vzácným druhem. Materiál zbylých ripikolních drabčíků není doposud determinován. Účastníci Entodnů se setkali u hraničního přechodu pro pěší, kde poblíţ na svahových strţích s porosty vzácných plavuní byl konečně zachycen v několika jedincích Stenus fossulatus. Vzhledem k výskytu zvláště chráněných plavuní i velmi zajímavého společenstva hmyzu na těchto strţích byla diskutována moţnost managementu a to především v podobě selekce hojného a velmi hustého smrkového zmlazení. Entomologické dny byly v letošním roce na výborné nálezy bohaté. Dosavadní výsledky uvedené dále v příloze v řadě případů významně posunuly poznání zdejší přírody. Nelze tedy jinak, neţ Entodny prohlásit za úspěšné a těšit se na ty příští s trochu více entomologickým počasím. Literatura BLAŢEJ L. 2011: Sklípkani v Českém Švýcarsku? Zpravodaj Správy Národního parku České Švýcarsko, 10 (2): 6. Výsledky Entodnů EK 2011 Příloha Pouţité zkratky: LB Lukáš Blaţej, JČ Jindřich Černý, ŠH Štěpán Hofmeister, ZL Zdeněk Lust, JK Josef Kadlec, PM Pavel Moravec, MT 3

4 Miloš Trýzna. U motýlů platí J. Černý lgt., det. et coll., příp. observ., u střevlíkovitých brouků det. L. Blaţej nebo P. Moravec, u drabčíkovitých brouků platí det. P. Krásenský, u ostatních nálezů platí L. Blaţej rev. Lokalita: Doubice, Na Tokání - Vosí vrch, kv. 5152a, okolí cesty a bučina. Lepidoptera Nepticulidae Stigmella tityrella, S. hemargyrella, Ectoedemia septembrella Psychidae Dahlica triquetrella, Taleporia tubulosa, Psyche casta Gracillariidae Phyllonorycter maestingellus, P. ulmifoliellus Oecophoridae Harpella forficella Pyralidae Endotricha flammealis, Scoparia basistrigalis, S. ambigualis, Eudonia truncicolella, Catoptria falsella Geometridae Crocallis elinguaria, Hydriomena impluviata, Spargania luctuata Lymantriidae Orgyia antiqua, Lymantria monacha Coleoptera Carabidae Asaphidion flavipes 1 ex. (JK), 1 ex. (LB), 1 ex. (PM) Bembidion deletum 2 ex. (LB) Bembidion lampros 2 ex. (JK), 7 ex. (LB), 13 ex. (PM) Carabus intricatus 1 ex. (ZL) Harpalus latus 3 ex. (PM) Harpalus solitaris 11 ex. (PM) Loricera pilicornis 1 ex. (ZL) Notiophilus biguttatus 4 ex. (JK), 1 ex. (LB), 1 ex. (ZL) Notiophilus germinyi 2 ex. (LB), 1 ex. (PM) Notiophilus palustris 1 ex. (LB) Tachyta nana 2 ex. (PM) Staphylinidae Stenus fossulatus 1 ex. (LB) Tenebrionidae Neomida haemorrhoidalis 5 ex. (JK) Trogositidae Thymalus limbatus 1 ex. (ZL) Endomychidae Endomychus coccineus- 2 ex. (ZL) Lokalita: Kyjov, Zadní Doubice, kv. 5052c, břehy řeky křinice, svahová strž nad cestou u hraničního přechodu. Lepidoptera Nepticulidae Stigmella sakhalinella, S. microtheriella, S. magdalenae, S. nylandriella, S. tityrella, S. floslactella, S. salicis, S. aurella, S. splendidissimella, S. hemargyrella, Ectoedemia septembrella Gracillariidae Eucalybites auroguttellus, Callisto denticulella, Parornix fagivora, P. petiolella, Cameraria ohridella, Phyllonorycter maestingellus, P. tenerellus, P. coryli, P. esperellus, P. ulmifoliellus, P. froelichiellus, P. nicellii, P. blancardellus, P. sorbi Gelechiidae Monochroa cytisella Tortricidae Aethes cnicana, Cnephasia alticolana, Epinotia tedella, Ancylis badiana Pyralidae Catoptria falsella Pieridae Pieris rapae, P. napi, Gonepteryx shamni Nymphalidae Araschnia levana Geometridae Crocallis elinguaria, Alcis repandata, Scopula immutata, Idea aversata, Catarhoe cuculata, Hydriomena impluviata, Perizoma didymatum Noctuidae Cucullia lactucae, Xestia ditrapezium Lymantriidae Orgyia antiqua Arctiidae Eilema complanum Coleoptera Carabidae Amara gebleri 1 ex. (JK) Amara familiaris 1 ex. (LB) Asaphidion flavipes 1 ex. (LB) Bembidion articulatum 1 ex. (LB) Bembidion deletum 2 ex. (MT) Bembidion femoratum 1 ex. (JK), 1 ex. (LB) Bembidion guttula 1 ex. (ZL), 3 ex. (LB) Bembidion lampros 1 ex. (ZL), 12 ex. (MT) Bembidion quadrimaculatum 1 ex. (LB) Bembidion tetracolum 1 ex. (JK) Bembidion tibiale 3 ex. (JK), 1 ex. (ZL), 7 ex. (LB) Clivina collaris 1 ex. (LB) Harpalus rubripes 2 ex. (LB) Notiophilus biguttatus 3 ex. (MT) Paranchus albipes 1 ex. (LB) Pterostichus oblongopunctatus 1 ex. (JK) Tachyura parvula 1 ex. (LB) Trechus (Epaphius) secalis 1 ex. (ZL), 1 ex. (LB) Staphylinidae Micropeplus porcatus 1 ex. (LB) Stenus fossulatus 5 ex. (LB) Cerambycidae Anastrangalia sanguinolenta 2 ex. (ZL) Gaurotes virginea 1 ex. (ŠH) Pachyta quadrimaculata 1 ex. (ZL) Pedostrangalia pubescens 4 ex. (ZL), 4 ex. (ŠH) Scarabaeidae Trichius fasciatus 1 ex. (ZL) Výsledky průzkumu za rok 2011 Střevlíkovití a drabčíkovití brouci PR Arba Pavel Krásenský & Lukáš Blažej Tato známá lokalita se nachází v obci Srbská Kamenice v nadmořské výšce 211 m n. m. a má rozlohu 3,98 ha. Součástí rezervace jsou porosty rákosí, malé vodní plochy a podmáčené louky s porosty rašeliníku, solitérní vrby a kosené sušší louky. V lese ve východní části rezervace jsou drobné baţinky s rašeliníkem a vrstvami listí. Předmětem ochrany jsou zde zachovalá společenstva rostlinných a ţivočišných druhů vázaná na podmáčené louky a prameniště. Na lokalitě roste celá řada velmi zajímavých rostlin jako např. vachta trojlistá, ostřice zobánková, prstnatec májový či bledule jarní. I fauna bezobratlých je zde velice zajímavá a ţije zde například asi 15 druhů váţek, zajímaví zástupci rovnokřídlého hmyzu, ale i velmi vzácná ţíţala Aporectodea limicola, která byla u nás zjištěna dosud jen na této lokalitě. Z obratlovců stojí za zmínku například skokan ostronosý, skokan skřehotavý, chřástal vodní nebo rákosník obecný. Doposud zde nebyl proveden ţádný systematický entomologický průzkum. Pro sběr předmětných skupin brouků bylo pouţito vyšlapávání mechu a trávy, individuální sběr v rákosí a kolem tůní, prosev vlhké trávy, listí a mechu, smyk vegetace. Sběry byly provedeny především na 4

5 původních a nenarušených částech lokality (viz foto L. Blaţej) - v okolí rákosového ostrova, v okolí malých rybníčků, na podmáčené louce s porosty rašeliníku a v blízkosti vodních ploch na okraji lesa ve východní části lokality. Pro zhodnocení kvality zdejšího společenstva z hlediska bioindikace jednotlivých druhů byly vyuţity metodiky BOHÁČE et al. (2007), HŮRKY et al. (1996) a VESELÉHO (2002). Bioindikační skupiny u drabčíkovitých (Staphylinidae): R1 relikty I. řádu; R2 relikty II. řádu; E expanzivní. Zařazení druhů do bioindikačních skupin u střevlíkovitých (Carabidae): R reliktní druhy; A adaptabilní druhy; E eurytopní druhy. Nomenklatura u drabčíkovitých je podle ASSING & SCHÜLKE (2007) u střevlíkovitých podle HŮRKY et al. (1996). U druhů zařazených v Červeném seznamu (RDB) jsou za jmény druhu uvedeny kategorie: CR kriticky ohroţení, EN ohroţený, VU zranitelný, NT téměř ohroţený. Komentáře k významným druhům Acupalpus dubius Schilsky, 1888 VU, R Druh vlhkých stanovišť bez zastínění, jako jsou rašeliniště, vřesoviště a kyselé půdy. V Čechách vzácný aţ velmi vzácný a velmi lokální, na Moravě nenalezen. Jde o první potvrzený výskyt tohoto druhu v severních Čechách! , 1ex., ve vlhkém bahně, P. Krásenský lgt. et coll., P. Moravec det. Olophrum fuscum (Gravenhorst, 1806) VU, R1 Eurytopní hygrofil, fytodetritikol a humikol. Na rašeliništích, bahnitých březích vod a vlhkých loukách. V ČR vzácný. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007) , 1, ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll. Stenus kiesenwetteri Rosenhauer, 1856 EN, R1 Je to stenotopní tyrfofil ţijící výhradně na rašelinných loukách v mechu a to v niţších nadmořských výškách. Jde o ohroţený druh (BOHÁČ et al. 2007). Rozšíření druhu v ČR popsal KEJVAL (2002). V severních Čechách se vyskytuje v okolí České Lípy a výskyt v PR Arba je prozatím jediný v Ústeckém kraji , 2 3, ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll. Stenus nitidiusculus nitidiusculus Stephens, 1833 VU, R1 Stenotopní hygrofil. Především v zachovalých biotopech, jako jsou břehy lesních potoků, na písčitých březích rybníků, ale i na vlhkých loukách, v listí a detritu. V ČR roztroušeně po celém území, na vhodných biotopech hojnější. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007) , 2ex., ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll. Stenus palustris Erichson, 1839 R2 Stenotopní hygrofil. Ţije v mokřadech, zde v porostech ostřic a rákosu, ale i v mechu. U nás vzácněji po celém území , 1, ve vlhkém Sphagnum sp., P. Krásenský lgt., det. et coll. Quedius cf. boops (Gravenhorst, 1802) VU, R1 Velmi podobný druhu Quedius boopoides od kterého se liší především tvarem aedeagu. Zařazení do skupiny R1 patří spíše druhu Q. boopoides, tento druh bude patřit do skupiny R2. U nás roztroušeně po celém území. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007) , 1, v detritu u rybníčka, P. Krásenský lgt., det. et coll. Atheta obtusangula Joy, 1913 EN, R1 Stenotopní hygrofil, ţije ve vlhkém listí, u lesních tůní a v baţinách. V ČR jen málo faunistických údajů a dá se předpokládat, ţe půjde o vzácný druh. Ohroţený druh (BOHÁČ et al. 2007) , 1, ve vlhkém detritu, P. Krásenský lgt., det. et coll. Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) VU, R1 Stenotopní hygrofil ţijící v baţinách, na bahnitých březích toků, v rašeliništích apod. Nejčastěji na vodních rostlinách, v detritu či v mechu. V ČR poměrně vzácný. Zranitelný druh (BOHÁČ et al. 2007) , více ex., ve vlhké trávě; , více ex., ve vlhké trávě; , více ex., ve vlhké trávě; vše P. Krásenský lgt., det. et coll. V průběhu roku 2011 byl v PR Arba potvrzen výskyt 24 druhů střevlíků (Carabidae) a 76 druhů drabčíků 5

6 (Staphylinidae). Byl zjištěn výskyt několika druhů zařazených v Červeném seznamu (FARKAČ et al. 2005) a to: Acupalpus dubius (VU), Olophrum fuscum (VU), Stenus kiesenwetteri (EN) viz foto P. Krásenský, Stenus nitidiusculus nitidiusculus (VU), Quedius boops (VU), Atheta obtusangula (EN) a Hygronoma dimidiata (VU). Zařazení druhu Xantholinus tricolor mezi ohroţené druhy (EN) je však neopodstatněné. I přesto, ţe byl prokázán výskyt několika vzácných a faunisticky zajímavých druhů, sběry byly ovlivněny špatným počasí v letním období, kdy zde poměrně často a intenzivně pršelo a lokalita byla velmi podmáčená. Například při návštěvě dne bylo pozorováno jen několik málo druhů, protoţe byl terén značně podmáčený a v místech, kde se dá běţně chodit, byla voda. Zajímavá je absence typických druhů rašelinišť: Tachyporus transversalis, Philonthus nigrita, zástupci rodu Gymnusa, nebo Myllaena kraatzi. Samozřejmě je zde jejich výskyt moţný, ale v průběhu průzkumu nebyl prokázán. Důvodem můţe také být nadmořská výška lokality, která je 211 m n. m. Výše uvedené druhy obývají častěji výše poloţená rašeliniště vrchovištního typu. Okrajové části rezervace jsou ovlivněny okolní pastvou hovězího dobytka. Nejcennějšími místy jsou podmáčené porosty rašeliníku a baţinaté okraje centrální rákosiny (Acupalpus dubius, Stenus kiesenwetteri, Stenus nitidiusculus nitidiusculus, Atheta obtusangula). Z charakteristických a běţných druhů lze jmenovat Brachygluta haematica, Pselaphus heisei, Lesteva longelytrata, Carpelimus rivularis, Stenus bimaculatus, Stenus humilis, Stenus solutus, Lathrobium fovulum, Lathrobium longulum, Erichsonius cinerascens, Gabrious trossulus, Gabrius breviventer, Philonthus quisquiliarius,quedius maurorufus, Tachyporus solutus, Atheta elongatula elongatula, Myllaena brevicornis, Myllaena intermedia, Ocyusa picina, Oxypoda elongatula, Thinomona atra. Ze vzácnějších a faunisticky zajímavých druhů pak Acupalpus dubius, Reichenbachia juncorum, Olophrum fuscum, Stenus geniculatus, Stenus kiesenwetteri, Stenus nitidiusculus nitidiusculus, Stenus palustris, Stenus picipennis, Atheta obtusangula, Holobus flavicornis, Hygronoma dimidiata. Přehled bioindikační statistiky zjištěné druhové skladby za rok R (R1) A (R2) E (E) Celk. čeleď N % N % N % Carab. 1 4, , Staph celk Literatura ASSING V. & SCHÜLKE M. 2007: Supplemente zur mitteleuropäischen Staphylinidenfauna (Coleoptera, Staphylinidae). III. - Entomol. Blätter 102 (2006): BOHÁČ J., MATĚJÍČEK J. & ROUS R. 2007: Check-list of staphylinid beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 56: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. (eds.) 2005: Červený seznam ohroţených druhů České republiky. Bezobratlí. List of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. 1996: Vyuţití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. Klapalekiana, 32: KEJVAL Z. 2002: Nálezy Stenus kiesenwetteri Rosenhaur 1856 (Coleoptera: Staphylinidae) na území České republiky. Erica, 10: VESELÝ P. 2002: Střevlíkovití brouci Prahy (Coleoptera: Carabidae). Praha, 167 pp + CD ROM. Inventarizační průzkumy motýlů v CHKO Labské pískovce v roce Jindřich Černý Také v letošním roce proběhly na dvou lokalitách v CHKO Labské pískovce v PR Arba a připravovaném ZCHÚ Louky u Kunratic inventarizační průzkumy motýlů. Svým způsobem navázaly na předchozí průzkumy v přírodních rezervacích Za pilou a Niva Olšového potoka. PR Arba a PR Za pilou nejsou od sebe příliš vzdálené. Přestoţe se v obou případech jedná o zamokřené louky, jsou svým 6

7 charakterem zcela odlišné. Zatímco PR Za pilou je celoplošně loukou více či méně zamokřenou, tak PR Arba, díky své poloze v blízkosti řeky Kamenice, je plošně rozrůzněná. Nacházíme zde louky podobného charakteru jako v první rezervaci s bohatou kvetoucí flórou, ale i typické litorální porosty rákosu a orobince a otevřenou vodní plochu. To vše doplňuje okrajový keřový a stromový porost s výsadním postavením olše Alnus glutinosa. Vzhledem k charakteru obou ploch je zastoupení motýlí fauny odlišné. V PR Za pilou se vzhledem k nepatrné rozloze louky a návaznosti na xerotermní svah objevuje širší spektrum motýlů od spíše příleţitostných hygrofilů (např. Micropterix calthella či Glyphipterix thrasonella) po druhy xerotermofilní (např. píďalky Rhodostrophia vibicaria a Lythria purpuraria). PR Arba je naproti tomu lokalitou s výskytem hygrofilů I. stupně, které doplňují druhy dosti bohatého okrajového porostu. Jednu věc však mají obě rezervace společnou. Díky bohatému výskytu kvetoucích bylin jsou významným zdrojem nektaru zejména pro denní motýli v širokém okolí. Geologické podloţí PR Arba tvoří druhohorní křídové kvádrové pískovce středního turonu, které zakrývají čtvrtohorní hlinitopísčité svahové sedimenty a náplavy říčky Kamenice. Pro region jsou charakteristické acidofilní bikové doubravy asociace Luzulo albidae-quercetum petraeae (NEUHÄUSLOVÁ & MORAVEC 2001). Rezervace je tvořena několika plochami s různým stupněm zamokření. Většinu plochy zarůstají různé druhy ostřic Carex spp., rákos Phragmites australis, sítina Juncus sp. a méně orobinec Typha sp. nebo vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), z kvetoucích rostlin je to zejména kyprej Lythrum sp. a místy také pcháče Cirsium spp. Ve sporém stromovém patře je zastoupena vrba ušatá (Salix aurita) a olše lepkavá (Alnus glutinosa). V okrajových porostech má vedle olše zastoupení např. mléč (Acer platanoides), klen (A. pseudoplatanus), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) nebo líska (Corylus avellana). Celkem bylo registrováno 176 druhů motýlů v rozsahu celého řádu, coţ můţe být dle mého odhadu cca 70 % druhů skutečně na lokalitě ţijících. Z tohoto počtu je 25 (14%) hygrofilů I. stupně, které lze povaţovat za nejvýznamnější sloţku motýlí fauny rezervace. Významný vliv na jejich rozšíření má zejména výskyt porostů rákosu a orobince. Na tyto porosty jsou vázáni zejména zástupci čeledi můrovitých (Noctuidae), podčeledi blýskavky (Xyleninae). Dřeňovka Caleana leucostigma nalétá za soumraku na kvetoucí rostliny. Housenky ţijí v lodyhách, stoncích a kořenech různých vlhkomilných rostlin, na lokalitě zejména rákosu a orobince. Na stoncích jsou patrné vstupní a výstupní otvory. Rákosnice Nonagria typhae je mohutná můra s rozpětím aţ 5 cm, coţ jí umoţňuje být rychlým letcem. Housenky minují v poloze hlavou dolů v orobinci a v této poloze se také kuklí. V orobinci nalezneme i housenky další rákosnice Archanara sparganii. Narozdíl od předchozí se tato kuklí hlavou nahoru ve spodní části vyhlodaných stonků a dává přednost rostlinám mimo vodu. O přítomnosti housenek uvedených druhů v napadených rostlinách napovídá naţloutlý list v srdíčku, často i ţloutnoucí lodyha. Fáze larvy neprobíhá v jedné rostlině. Housenky rostliny několikrát mění. Obývanou rostlinu poznáme podle toho, ţe ve stonku je pouze vstupní otvor. Významným hygrofilním druhem je také světlopáska Lithacodia uncula z podčeledi Eustrotiinae. Létá i za dne a housenka ţije na ostřicích Carex spp. Vedle těchto specifických mokřadních druhů je zde řada zajímavých obyvatel keřových a stromových lemů. Samotná olše lepkavá (A. glutinosa) jich hostí pěknou řádku. Z těch drobných to je např. druh podmáčených olšin chobotníček Bucculatrix cidarella. Housenka nejdříve vytváří v listu krátkou chodbovitou minu, později list skeletuje. Kuklí se v bílém zámotku na listu. Housenka nehojné variabilně zbarvené vzpřímenky Caloptilia elongella vytváří charakteristickou minu na líci listu a později minuje pod přehnutým okrajem. Na olši je vázána i ţlutohnědá krásněnka s dlouhýma zadníma nohama Stathmopoda pedella. Tento nepříliš hojný druh zachovalých podmáčených olšin se vyskytuje jednotlivě na řadě míst v Labských pískovcích. Naší krátké exkurzi do tajemství mikrolepidopter lemových částí 7

8 lokality zakončí lokální drobníček Stigmella magdalenae. Předtím, neţ se mu dostalo cti samostatného druhu, byl povaţován za varietu druhu S. nylandriella. Narozdíl od tohoto eurytopního druhu obývá spíše vyšší polohy a chladnější a stinná místa. Housenky minují listy jeřábu ptačího (S. aucuparia). Louky u Kunratic (viz foto J. Černý) leţí na východním okraji CHKO Labské pískovce. Tento fakt přímo vybízí ke srovnání s nejzápadnější přírodní rezervací Niva Olšového potoka. Díky svojí poloze mají více společného se sousedními orografickými celky Luţickými a Krušnými horami, neţ s typickou krajinou Labské pahorkatiny. Pro obě lokality jsou typické podmáčené olšiny. Zde však podobnost končí. V případě přírodní rezervace se jedná o údolní přípotoční formace olšin. Druhou lokalitu naproti tomu tvoří pravidelně sečené louky se svahovými prameništi, které místy vytvářejí poměrně hustě zarostlé malé vodní plochy. Převládající keřové a stromové patro tvoří zejména olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrba ušatá (Salix aurita). Druhová skladba bylinného patra je dosti chudá vzhledem k převaze kulturních trav. Nedostatečné zastoupení kvetoucích rostlin se odráţí v malé druhové diverzitě motýlů potravně závislých na nektaru. Na vrcholu je stanoviště ohraničeno doubravou s vysokým zastoupením lípy Tilia sp., s bohatým bylinným patrem a křovinným okrajem tvořeným trnkou Prunus spinosa. Převáţná část spodní části je tvořena olšinou a zbytky bučiny se zastoupením zejména dubu Quercus spp., habru (Carpinus betulus), lípy Tilia sp., klenu (Acer pseudoplatanus), buku (Fagus sylvatica) nebo lísky (Corylus avellana). Na okrajích převládá hloh Crataegus sp. a ostruţiník Rubus fruticosus. Bylinné patro je zde velmi chudé vzhledem ke značnému výskytu vysoké a černé zvěře. Značná různorodost stanoviště a dostatek kvetoucích křovin nahrazují nedostatek kvetoucích bylin a přispívají ke značné druhové diverzitě motýlí fauny. Během krátkodobého průzkumu bylo zjištěno 377 druhů motýlů, coţ je podle mého názoru cca 60 % druhů skutečně na lokalitě ţijících. Vzhledem k charakteru stanoviště je značná část motýlů vázána zejména na břízu Betula pendula, olše Alnus glutinosa a A. viridis, dub Quercus spp. a hloh Crategus spp. Z minujících motýlů je významný výskyt drobníčka Stigmella lapponica. Několik min bylo nalezeno na bříze. Mnohem zajímavější je však příbuzný druh Bohemannia pulverosella, který vytváří typické plošné miny s černým trusem na planých jabloních. Spolu s PR Za pilou jsou Kunratice zatím nejsevernějším místem nálezu tohoto druhu na Děčínsku. Z čeledi vzpřímenek (Gracillariidae) se vedle druhu Caloptilia elongella podařilo nalézt na olši minu vzácnějšího druhu této habituálně jednotvárné skupiny rodu Caloptilia C. falconipennella. Housenky této čeledi vytvářejí specifické rodové poţerky, coţ usnadňuje determinaci. Larvy rodu Parornix ţijí např. pod přehnutým okrajem listu ţivné rostliny. Parornix fagivora takto obývá listy buku (Fagus sylvatica). Řada drobných motýlů se ţiví mrtvou hmotou jako je trouch, odumřelé dřevo, opadané listí. Vedle některých molů (Tineidae) jsou to zejména zástupci čeledi krásněnek (Oecophoridae). Vedle nenápadných druhů jsou zde zastoupeni i motýlci velmi atraktivního vzhledu. Na lokalitě k nim patří např. Bisigna procerella s výraznou kresbou na červenohnědém pozadí. Další zástupce tohoto potravního řetězce patří k čeledi Amphisbatidae, který byl dlouho součástí předchozí čeledi, a to větší, ale nenápadná Pseudatemelia josephinae. Housenka si vytváří vak z listu a ţiví se zbytky opadaného listí. Řada druhů je potravně vázána na duby. Zajímavým druhem je obaleč dubový (Tortrix viridana). Ještě před několika málo desítkami let obávaný škůdce dubových porostů je v současnosti na mnoha lokalitách druhem téměř vzácným. Atraktivní obaleč Ancylis mitterbacheriana, ač téţ vázaný na duby, je spíše k zastiţení v křovinatých porostech hlohu spolu s další obalečem Epinotia tenerana. Housenky ţijí na olši a lísce. Mezi spředenými listy dubu nalezneme larvy zavíječe Acrobasis consociella. 8

9 Křovinaté okraje lesa tvořené hlohem a ostruţiníky jsou domovem řady píďalek. Housenka ţlutě zbarvené Opisthograptis luteolata se ţiví listy hlohu, eurytopní píďalička Eupithecia subfuscata dává přednost ostruţiníku. Typickým obyvatelem zachovalých otevřených teplých strání s výskytem pryšců Euphorbia spp. je drobný šedavý motýlek Minoa murinata. Poletuje zejména v horních partiích lokality. Z xerotermofilních druhů lze za významný povaţovat nález lokální píďalky křovinatých okrajů lesů Hemithea aestivaria. V Labských pískovcích se nejedná o běţný druh. Na lokalitě se nachází také celá řada můrovitých (Noctuidae). Z mnoha druhů jsou to např. typičtí zástupci podmáčených olšin Acronicta alni nebo Parastichtis suspecta. Dlouhodobější průzkum by zcela jistě přinesl poznatky o dalších druzích motýlí fauny. Foto M. Trýzna 2011 jsem jej nacházel mnohem častěji. Objevil se především na hlinitopísčitých březích a na malých štěrkopískových ostrůvcích. Z ostatních významnějších druhů tohoto rodu zde byl registrován také B. stomoides viz obr. L. Blaţej. Literatura NEUHÄUSLOVÁ Z. & MORAVEC J. (ed.) 2001: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 341 pp + 1 mp. Ripikolní brouci a povodně v Zadních Doubicích Pavel Krásenský V roce 2010 jsem provedl entomologický průzkum v meandrech Křinice, přesněji řečeno u bývalé Zadní Doubice. Průzkum byl zaměřen především na drabčíky (Staphylinidae) a střevlíky (Carabidae). Na počátku srpna roku 2010 však došlo na Děčínsku k silným povodním a povodňová vlna se prohnala i Kyjovským údolím. Došlo zde k narušení původního koryta Křinice a na řadě míst vznikly nové písčiny. Stejná místa jsem se tedy rozhodl navštívit také v roce 2011 s cílem zjistit, jak povodeň ovlivnila zdejší populace ripikolních brouků. Velmi zajímavým tématem pro mě bylo, zda po tak silné povodni stačily některé druhy nově vzniklá stanoviště osídlit. Při prvním sběru na větší písčině bylo jasné, ţe zástupci rodu Bledius neutrpěli ţádnou ztrátu, ba naopak. Na některých místech byly desítky aţ stovky zástupců Bledius subterraneus a znatelně pak Bledius defensus. Blediusové se objevili i na několika nových písčitých naplaveninách a byli jednoznačně dominantními drabčíky. Na zarostlých písčitých březích zůstala i početná populace drabčíka Ocalea rivularis, který je zařazen v Červeném seznamu (RDB) mezi ohroţené druhy (EN) a patří mezi reliktní druhy (BOHÁČ et al. 2007). Nárůst populace jsem zaznamenal i u střevlíčka Bembidion monticola. Zatímco v roce 2010 jsem nalezl pouze jediný exemplář tohoto druhu, v roce K dalším druhům, které zde expandovaly, patří zástupci čeledi Dryopidae a kovařík Negastrius pulchellus. Nacházel jsem i větší mnoţství brouků ţ čeledi Hydrophilidae, kteří zde v roce 2010 byli spíše roztroušeně. Zda povodeň ovlivnila zdejší faunu ripikolních brouků bude jasné aţ po nějaké době. V kaţdém případě je zřejmé, ţe makropterní druhy jiţ rok po povodňových událostech osídlily nově vzniklé písčiny a obnaţené břehy. Literatura BOHÁČ J., MATĚJÍČEK J. & ROUS R. 2007: Check-list of staphylinid beetles (Coleoptera, Staphylinidae) of the Czech Republic and the division of species according to their ecological characteristics and sensitivity to human influence. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 56: Krátká zpráva o průzkumu motýlí fauny rašelinišť v Českosaském Švýcarsku Jindřich Černý & Miloš Trýzna Také v letošním roce pokračoval průzkum motýlí fauny na trojici rašelinišť v NP České Švýcarsko a NP a CHKO Saské Švýcarsko 9

10 Pryskyřičný důl, Moorteich a PR Kachemoor. Jednalo o poslední, závěrečný akt celého projektu. Hlavním cílem letošní akce bylo doplnění jiţ získaných poznatků o podchycení kvantitativních dat k typickým druhům těchto lokalit. K tomu bylo vyuţito výhod přenosných lapáků (tzv. šumpicháků). Ty byly ponechávány na stanovištích několik dní. I přes často nepřívětivé počasí i technické problémy splnil tento způsob průzkumu svůj účel. Terénní práce jsou tak u konce a nyní bude následovat zpracování studií k jednotlivým stanovištím. Na závěr této krátké informace lze jiţ nyní konstatovat, ţe průzkum přinesl zajímavé výsledky o druhové skladbě jednotlivých lokalit, ovlivněné zejména charakterem přilehlých biotopů. Předběţný počet zjištěných druhů: Pryskyřičný důl 120 druhů, německá rašeliniště 320 druhů. Výsledky odpovídají typům rašelinišť. Pryskyřičný důl je inverzní roklí s druhově chudým porostem. Naproti tomu rašeliniště Kachemoor a Moorteich mají charakter spíše krušnohorský s větší druhovou diverzitou rostlin. Obdobně je to i s výskytem tyrfofilních druhů motýlů. V naší rokli tvoří asi čtvrtinu registrovaných druhů, na německých vrchovištích více jak třetinu. Tři nové druhy vážek pro Českosaské Švýcarsko Pavel Benda Řád váţky (Odonata) patří mezi velmi dobře prozkoumané skupiny hmyzu jak na české, tak i saské straně našeho zájmového území. Máme velmi dobrý přehled o jejich druhovém zastoupení, rozšíření, a to jak jednotlivých druhů, tak i společenstev. Dosud bylo na území Česko-saského Švýcarska zjištěno 49 druhů 46 na české straně a 43 na straně saské. Na rozdíl od saské strany Váţka červená (Crocothemis erythraea), foto P. Krásenský. nebyly na české dosud zjištěny tři následující druhy šídlo rákosní (Aeshna affinis), lesknice severská (Somatochlora arctica) a váţka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda). Na saské straně nebylo na rozdíl od české zjištěno 6 druhů šidélko znamenané (Erythromma viridulum), šidélko širokoskvrnné (Coenagrion pulchellum), váţka hnědoskvrnná (Orthetrum brunneum), váţka ţíhaná (Sympetrum striolatum), váţka podhorní (Sympetrum pedemontanum) a váţka běloústá (Leucorrhinia albifrons). V letošním roce (2011) jsem dne cíleně navštívil lokalitu Olešského rybníka u Staré Olešky. Tato lokalita je mimořádně atraktivní z hlediska výskytu váţek dosud zde bylo zjištěno 26 druhů. Jedná se poměrně velký a mělký rybník s rozlohou cca 12 ha, v nadmořské výšce cca 250 m, s bohatými porosty litorální a vzplývavé vegetace a s pozvolným přechodem do lučních porostů nebo do lesa. Hned při prvním máchnutí entomologickou síťkou se mi podařilo chytit zcela nový druh pro naše i saské území, a to šídlo červené (Anaciaeshna isoscelens). Pak mě však zaujalo větší mnoţství výrazně svítivě červeně zbarvených váţek těsně a rychle poletujících nad hladinou. Jednalo se o další nový druh - váţku červenou (Crocothemis erythraea) a záhy se mi podařilo chytit i další nový druh - šídlo tmavé (Anax parthenope). Opravdu plodná čtvrthodinka!!! Populace všech těchto tří druhů zde byly poměrně početné, zastoupena byla obě pohlaví a bylo pozorováno i páření. V jiţní části rybníka (z celkové plochy rybníka se jedná asi o 1/3) jsem odhadl početnost šídla červeného na min. 10 kusů, stejně tak u šídla tmavého, a u váţky rudé aţ na 50 jedinců. Toto zjištění bylo pro mne velmi překvapující, neboť tato lokalita patří k jedněm z nejprozkoumanějších lokalit v oblasti. Všechny tři druhy přitom patří ke druhům nápadným, které nelze přehlédnout a které by byly při předchozích průzkumech bezpochyby zjištěny. První prokázaný výskyt výše uvedených tří druhů lze patrně dát do souvislosti s vhodnými klimatickými podmínkami v tomto roce, resp. několika předchozích let, neboť všechny tři druhy patří k mediteránním faunistickým prvkům. Šídlo tmavé (Anax parthenope) druh je euroasijský východomediteránní faunistický element, šídlo červené (Anaciaeshna isoscelens) euro-kaspický druh atlantsko-mediteránní faunistický prvek a váţka 10

11 červená (Crocothemis erythraea) mediteránně afrotropický druh. Váţky jsou vynikajícími letci, kteří mohou velmi rychle a pruţně reagovat na změnu podmínek, a to jak klimatických, tak i biotopových. Proto je vhodné i dobře prozkoumané lokality navštěvovat opakovaně, neboť druhové zastoupení váţek se můţe velmi rychle měnit. V roce 2011 se tedy počet zjištěných druhů váţek (Odonata) pro oblast Českosaského Švýcarska zvedl na 52 druhů (z asi 75 druhů pro ČR), pro oblast Českého Švýcarska, resp. Labských pískovců na 49 a pro lokalitu Olešského rybníka u Staré Olešky na 29 druhů. Literatura DOLNÝ A., BÁRTA D., WALDHAUSER M., HOLUŠA O., HANEL L. & LÍZNER R. 2007: Váţky České republiky. Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim. 672 pp. Faunistické střípky Lukáš Blažej, Mirek Michalega, Jindřich Černý & Igor Malenovský (COLEOPTERA, Carabidae) Bembidion stomoides (Dejean, 1831) Eurokavazský druh stěrkopískových břehů tekoucích vod, v ČR hojný aţ vzácný druh (HŮRKA 1996). Výskyt tohoto ripikolního šídlatce je v území na přirozených tocích relativně hojný. Uvedená lokalita ve Všemilech je zcela nová, jelikoţ se jedná o náplav vytvořený povodní v roce Všemily, náplavový břeh při objektu č.p. 65, 29.vii.2011, 2 ex., L. Blaţej lgt., det. et coll., ve společnosti dominantního druhu B. tibiale a dále B. tetracolum a B. femoratum. Cicindela sylvicola Dejean in Latreille & Dejean, 1822 Středoevropský druh montáního sviţníka soustředěného do slunných lesů (HŮRKA 1996). Výskyt tohoto druhu na Šluknovsku byl dlouho diskutován. Po revizi materiálu v letošním roce, která vyvrátila původní lokalitu s výskytem na pískovně v zaniklé osadě Fukov (záměna s C. hybrida), však potvrdila výskyt na nedaleké lokalitě sienitového lomu. Šluknov-Roţany, Lom 1., 14.viii.2003, 2 ex., Z. Lust lgt. et coll., L. Blaţej det.; 17.viii.2003, 1 ex., L. Blaţej et Z. Lust lgt., L. Blaţej de tet coll.; Roţany, lom Harrachov, 24.v.2003, 1 ex., Z. Lust lgt. et coll., L. Blaţej det. (COLEOPTERA, Lucanidae) Ceruchus chrysomelinus (Hochenwarth, 1785) V ČR vzácný druh podhorského aţ horského zástupce čeledi roháčovitých s vývojem v trouchnivějícím smrkovém, příp. jedlovém dřevu (HŮRKA 2005). V území jsou pravidelně sledované populace prosperující také na dřevu listnatých stromů (bříza) s červeným typem rozpadu dřeva. Doubice, Vosí vrch, 22.vii.2011, 3 ex. in larvae v trouchu Betula sp., M. et R. Michalegovi lgt., det et coll. (COLEOPTERA, Cerambycidae) Necydalis major Linnaeus, 1758 V ČR vzácný druh s vazbou na odumírající dřevo listnatých dřevin (dub, buk, jírovec, olše, lípa a další), které je jiţ často silně postiţeno hnilobou. Druh luţních lesů, jejich okrajů, občas na kmenech solitérních stromů, na lesních polomech či mýtinách. Pojednání o dosavadních znalostech jeho výskytu v regionu podává HOFMEISTER et al. (2010). Rynartice, Na Potokách, kv. 5152b, 16.vii.2010, 1 ex., M. et R. Michalegovi lgt., det et coll. Stenocorus meridianus (Linnaeus, 1758) foto J. Černý. Vzácnější druh s vývojem na ovocnáčích a jiných listnáčích v teplejších částech republiky. Z oblasti Labských pískovců uvádí BENDA & VYSOKÝ (2000) dva starší nálezy z Děčína. Níţe podaný nález pochází z těsné blízkosti našeho regionu. Malšovice - Hliněná, Sedmihoří, 9.vi.2011, foto J. Černý, L. Blaţej det. (COLEOPTERA, Tenebrionidae) Neomida haemorrhoidalis (Fabricius, 1787) Potemníkovitý brouk vázaný vývojem na choroš Fomes fomentarius. Druh často s lokálním výskytem v přírodě blízkých 11

12 Kobylka Decticus verrucivorus je vzácnější obyvatel zachovalých pravidelně sečených luk, např. na Mikulášovicku, v okolí Mezné apod. Foto L. Blaţej. bukových porostech. V současné době je nález J. Kadlece s velkou pravděpodobností první údaj o výskytu tohoto druhu v území Českého Švýcarska. Prosíme členy EK o případná další moţná data schovaná v soukromých sbírkách. Doubice, Vosí vrch, 22.vii.2011, 5 ex., prosev, J. Kadlec lgt. et det., J. Kadlec et L. Blaţej in coll. (COLEOPTERA, Curculionidae) Acalles fallax Boheman, 1844 Drobný zástupce významného bioindikačního rodu Acalles. Tito apterní, terikolní nosatci s vývojem na tvrdohoubách jasně indikují kontinualitu lesních porostů. Mapování těchto nosatců by mělo být základní snahou kaţdého entomologa-broučkaře jak při náhodných exkurzích, tak při dlouhodobém průzkumu. Mikulášovice, Davidův vrch, 17.vi.2011, 3 ex., L. Blaţej, P. Bauer et J. Phönix lgt., L. Blaţej det., Správa NP ČŠ in coll. (COLEOPTERA, Cleridae) Trichodes alvearius (Fabricius, 1792) Vzácný teplomilný druh pestrokrovečníka s velmi podobnou bionomií hojněšímu T. apiarius. Následující nález spadá do klasického území v rámci regionu, kde je jeho výskyt soustředěn a několik let sledován. Kunratice u České Kamenice, v intravilánu obce, 20.v.2011, utopení jedinci v bílém kyblíku s vodou poblíţ zahrady, L. Blaţej, J. Hejduk et J. Patočka lgt., L. Blaţej det., Správa NP ČŠ in coll. (LEPIDOPTERA, Gracillariidae) Parectopa ononidis (Zeller, 1839) První nález vzpřímenky obývající suchá travnatá stanoviště na Děčínsku. Housenka vytváří v listech jetelů (Trifolium spp.) bílý vrchní ptychonom. Příbuzný druh Parectopa robiniella Clemens, 1863, který je potravně vázaný na akát, patří na území Čech mezi rychle se šířící introdukované druhy. Na Ústecku zjištěn nejblíţe u Církvic. Malšovice - Hliněná, Sedmihoří, 21.vii.2010, 1 ex., na světlo, J. Černý lgt., det. et coll. (LEPIDOPTERA, Gelechiidae) Caryocolum leucomelanellum (Zeller, 1839) První nález této makadlovky, která obývá suché lesostepi a teplé okraje jehličnatých a smíšených lesů, na Děčínsku. Druh je hojně rozšířen pouze v jiţních oblastech střední Evropy. Housenky ţijí na hvozdících (Dianthus spp.), kohoutku lučním (Lychnis flos-cuculi) a kuřičkách (Minuartia spp.). Malšovice - Hliněná, Sedmihoří, 25.vi.2010, 1 ex., J. Černý lgt., det. et coll. (AUCHENORRHYNCHA, Issidae) Issus muscaeformis (Schrank, 1781) Vzácnější zástupce ze dvou našich představitelů čeledi kornatkovitých (Issidae). Oba naše druhy jsou polyfágní na listnatých stromech. Na rozdíl od hojnějšího druhu I. coleoptratus má tento na spodku čela jasně vymezenou příčnou bílou pásku dobře viditelnou při pohledu zepředu a částečně zespod. I. coleoptratus má spodek čela sice o něco světlejší neţ zbytek hlavy, ale páska není příliš výrazná. Doubice, Hubertův buk env., 25.v.2011, 1 ex., na padlém kmenu buku lesního, L. Blaţej lgt. et coll., I. Malenovský det. (HYMENOPTERA, Crabronidae) Crossocerus binotatus Lepeletier & Brullé, 1834 Crossocerus dimidiatus (Fabricius, 1781) Vzácnější zástupci početného rodu Crossocerus, jejichţ výskyt je soustředěn do lesnatých, nejčastěji podhorských oblastí. Uvedené nálezy jsou zajímavé tím, ţe se jedná o hnízdění obou našich představitelů podrodu Cuphopterus v jednom torzu smrku (ca 2 m vysoká spodní část kmene o průměru ca 80 cm, v pokročilejším stadiu rozpadu jiţ drolící se dřevo) v bezprostřední blízkosti. Jelikoţ hnízdění zjištěním obsahu hnízdních prostor nebylo potvrzeno, je moţné, ţe se jednalo pouze o náhodné setkání samců obou druhů. Doubice-Kyjov, odbočka U Doubice, 25.vii.2008, od kaţdého z uvedených druhů byl zachycen 1 samec metodou odlovu podobně hnízdících druhů ţahadlových blanokřídlých, kteří při ústí poţerku, např. po 12

13 kůrovcích či častěji krascích a tesařících, přečkávají nepřízeň počasí, L. Blaţej lgt., det. et in coll. Crabro scutellatus (Scheven, 1781) Stenotopí druh s vazbou na otevřené teplé písčiny se sypkým pískem (MACEK et al. 2010). V Červeném seznamu ohroţených druhů bezobratlých ČR je řazen mezi ohroţené druhy (STRAKA 2005). Ze Sněţníku uvádí výskyt KULA & TYRNER (2003). V regionu Českého Švýcarska je rozšířen velmi lokálně. Na první uvedené lokalitě je druh pravidelně sledován po několik let. Mezná u Hřenska, pod restaurací Na Vyhlídce, 8.vii.2007, 1 samec, L. Blaţej lgt., det. et coll.; Chřibská, Na Potokách, 23.vi.2007, 1 samice, L. Blaţej lgt., det. et coll.; Doubice, Osmičky, 15.vi.2011, 1 samec, L. Blaţej lgt., det. et coll. (dalších 5 ex. observ., naletující na bukové dřevo sloţené na mýtině). Literatura BENDA P. & VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem, 338 pp. HŮRKA K. 2005: Brouci České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín. 390 pp. HOFMEISTER Š., BLAŢEJ L. & MORAVEC J. 2010: Tesařík Necydalis maior (Linnaeus, 1758) v Labských pískovcích - shrnutí ekologických poznatků a nálezů za uplynulé 2 roky. Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích, 10: KULA E. & TYRNER P. 2003: Hymenoptera (Aculeata) in birch stands of the air-polluted area of Nothern Bohemia. Journal of forest science, 49 (4): MACEK J., STRAKA J., BOGUSCH P., DVOŘÁK L., BEZDĚČKA P. & TYRNER P. 2010: Blanokřídlí České republiky I. Ţahadloví. Academia, Praha STRAKA J. 2005: Apoidea (včely), pp In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohroţených druhů České republiky. Bezobratlí. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp. Poznámka: Jelikoţ je nashromáţděno jiţ větší mnoţství dat a materiálu ze skupiny kutilek (Hymenoptera: Apoidea, Spheciformes), bude v dohledné době zpracován faunistický příspěvek o zajímavějších druzích okresů Děčín a Ústí nad Labem. Prosíme tedy členy EK o sběr této skupiny v následujcí sezóně a předání zpreparovaného materiálu pro determinaci a evidenci L. Blaţejovi. Tesaříci Labských pískovců Josef Kadlec, Lukáš Blažej & Miroslav Michalega V letošním roce byl odevzdán do tisku rukopis dodatku tesaříkovitých brouků v regionu České Švýcarsko. Příspěvek doplňuje naší první společnou práci publikovanou BENDOU & VYSOKÝM (2000): Tesaříci Labských pískovců. Od té doby se podařilo ve sledovaném území CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko shromáţdit údaje o 71 druzích tesaříkovitých brouků. Pro sledované území jsou 4 druhy zcela nové. Pro oblast NP České Švýcarsko bylo nově zjištěno 5 druhů a pro oblast CHKO Labské pískovce 4 druhy. Doposud je tedy pro CHKO LP dokladováno 97 druhů a pro NP ČŠ 63 druhů. Celkově je ze sledovaného území známo 103 druhů. Tato aktualizace (KADLEC et al. 2011) vyjde na přelomu tohoto roku ve Sborníku Mosteckého muzea. Kozlíček Acanthocinus reticulatus je velmi vzácný druh Českého Švýcarska. Obr. L. Blaţej. Kozlíček Saperda perforata je pro region novým druhem. Obr. L. Blaţej. Poznámka: Výskyt tesaříkovitých (1. část: Prioninae Lepturinae část) byl souhrnně zpracován také na Českolipsku (HONCŮ et al. 2011). 13

14 Literatura BENDA P. & VYSOKÝ V. 2000: Tesaříci Labských pískovců (Coleoptera: Cerambycidae). Albis international, Ústí nad Labem, 338 pp. HONCŮ M., CHVALKOVSKÝ J., KADLEC J., KLAPKA V., MATUŠOVÝCH P., PETRŢÍLKA M., RAK J. & VŠETEČKA J. 2011: Tesaříkovití (Cerambycidae) Českolipska. Bezděz, 20: KADLEC J., BLAŢEJ L. & MICHALEGA M. 2011: Dodatek k tesaříkům (Coleoptera: Cerambycidae) Labských pískovců. Sborník Okresního Muzea Most, Řada Přírodovědná, 33. (in print). individuálně se zaměřením na řád brouků. Po roce 2000 ke sledovaným skupinám přibyl také blanokřídlý hmyz (viz foto R. Drančák), jehoţ sběr byl prováděn navíc smykem vegetace a kvetoucích rostlin (zde především zlatobýlu kanadského) a několikrát také prostřednictvím moerickeho barevných misek. Veškeré sběry blanokřídlých byly soustředěny do období nejhojnějšího výskytu skupiny kutilek (Apoidea: Spheciformes), proto chybí veškeré údaje např. o rannějších druzích včel. Ohrožená lokalita: pískovna Fukov Lukáš Blažej & Zdeněk Lust Výběţek na výběţku. Tak by se dala lokalizovat poloha bývalé osady Fukov na Šluknovsku. Je to jedno z nejseverněji poloţených míst České republiky, které je v současné době navštěvováno pouze rekreanty, zbloudilými turisty, přírodovědci a v současné době hrozí jiţ také zájem ze strany regionální politiky. V souhře nejrůznějších událostí jsme s kolegou Petrem Bauerem, botanikem CHKO Labské pískovce a velkým znalcem severních Čech, usoudili, ţe by bylo velmi přínosné shrnout naše přírodovědné znalosti o Fukově, dokud jsou zde ještě nějaké zajímavosti k vidění. Co by zde mohli přírodovědci v tak chladném regionu sledovat? Botanici v rámci mapování Šluknovska prolezli kaţdý metr tohoto výběţku a své výsledky v současnosti shrnují. Entomologové (resp. autoři), v trochu sloţitější pozici sledování pohyblivých tvorečků, se zaměřili na to nejzajímavější z Fukova drobnou pískovnu ukrytou v polní kultuře trvale travnatých ploch. Tato pískovna byla těţena naším odhadem v 70. letech a ještě donedávna zde probíhala alespoň nelegální drobná těţba, která zamezovala vegetaci úplný zárůst otevřených písčitých ploch. Dle materiálu obsahujícím hojně pazourky a jiné různorodé minerální úlomky ve směsi s jemným pískem, lze snadno usuzovat na glaciální původ tohoto loţiska. Současný stav klíčových biotopů je spíš ţalostný. Z celého prostoru zbyla exponovaná písčitá stěna, na níţ se postupně uchytávají semenáčky břízy a zbylá plocha je z velké části jiţ souvisle porostlá ruderální vegetací a pionýrskými dřevinami. Část plochy si oblíbili vyznavači čtyřkolek a terénních motocyklů, coţ by mohlo být do budoucna jediným fungujícím managementem. Metodika průzkumu Veškeré sběry hmyzu zde probíhaly extenzivně a to náhodnými exkurzemi od roku Sběr byl prováděn především Determinací speciálních skupin ze získaného materiálu hmyzu se zabývali: Hymenoptera: Spheciformes L. Blaţej, ostatní Hym., Aculeata J. Straka, P. Tyrner a R. Franke, Coleoptera, Carabidae L. Blaţej, Col., Staphylinidae P. Krásenský, Col., Curculionidae K. Schön, Ensifera L. Blaţej. Výsledky Doposud bylo ve fukovské pískovně potvrzeno 112 druhů hmyzu. Ze skupiny ţahadlových blanokřídlých bylo na lokalitě prokázáno 45 druhů v 11 čeledích: Pompilidae (6), Eumenidae (1), Chrysidae (3), Tiphiidae (1), Mutillidae (1), Sphecidae (1), Crabronidae (20), Megachilidae (2), Apidae (2), Andrenidae (6), Colletidae (2). Sběr materiálu této skupiny byl však zaměřen na kutilky (Apoidea: Spheciformes), které z uvedeného počtu tvoří 47 %, tedy 21 druhů. Z řádu brouků (Coleoptera) se nám podařilo potvrdit 66 druhů ve třech čeledích: střevlíkovití (40), drabčíkovití (14) a nosatcovití (12). Vysoký počet střevlíkovitých brouků (61 %) vychází ze zaměření se na tuto skupinu při sběrech. Ostatní broučí čeledi byly sbírány spíš podruţně, anebo nejsou doposud zpracovány. Mimo uvedené skupiny je zahrnut v celkovém počtu druhů také nález kobylky (řád Ensifera) Phaneroptera falcata, který zmiňuje MARHOUL (2008). 14