Časopis Apoštolské církve

Transkript

1 Časopis Apoštolské církve Ročník 22 Navštivte nás na Číslo 1 / 2010

2 Ž I V O T V K R I S T U Renáta Hasilová (Víno) Adam Hlavka (Bible) Fotománie Renáta Hasilová (Léto) Piotr Bielesz (Krajina) Martin Voráč (Světlo ve tmě) Více na straně 5. Benjamin Wojnar (Galilejské jezero) Dana Navrátilová (List) Miro Mesároš (Kříže) Renáta Hasilová (Úroda) 2 Hana Zpěváková (Nádraží) Alenka Soukupová (Cesta)

3 O B S A H Úvodník 4 Neseme ovoce? Fotománie 2, 5 Fotománie 2009 Dar jazyků 6 Dar jazyků - znovunalezené dědictví dictví Izrael 9 Kalné vody a zakalený pohled Misie 11 Pane, našel jsi mě a já tě budu následovat 12 S Pavlem Lešťanem o Černé Hoře Sbory se představují 14 AC, křesťanský sbor Liberec se představuje Ze života církve 15 O Studijní bibli s výkladovými poznámkami 16 Seznamme se s Biblí podrobněji 17 První čech a Studijní bible Kristova škola 18 Svědectví 19 Moje zkušenosti z Kristovy školy 19 Škola Kristova - zde jsem Pane 19 Zpráva z tříměsíčního intenzivního kurzu Náš kurz v číslech 21 Ohlasy a výhled do budoucna 22 Kroky - nejen do nového roku Čtenáři píší 22 Možná přijde i antikrist 23 Svět ve vašem pokoji? Úsměvné i poučné střípky z minulosti 25 Modrá planeta Povídanky 24 Jak nový den zaspal Výpravy do minulosti 15 26, 27 Judské království Procházky světem Bible 15 26, 28 Řecko Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu re dak ce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, Olomouc tel.: , zivotvkristu@seznam.cz Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504 tel. & fax: , , acrc@volny.cz Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou po u ži je te k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo, ale svět k nim pojal nenávist, poněvadž nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. (J 17,13 21) Milí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám v počínajícím novém roce. Jsme vám vděční za vaši čtenářskou věrnost, angažmá prostřednictvím příspěvků do časopisu i, v neposlední řadě, vaše modlitby, které jsou Bohu vzácné. Váš poklad je bezpečně uložen v nebi. (Mt 6,19 21) Trocha historie: V letech vycházel náš časopis v rozsahu 24 stran, posléze s barevnou obálkou, po celý čas však jako občasník. v letech jako měsíčník v rozsahu 16 stran v letech v rozsahu 20 stran v letech s 24mi stranami Jako redakce jsme se dohodli s naším nakladatelstvím o rozšíření časopisu o další čtyři strany, celkem tedy na 28 stran počínaje tímto číslem. Od březnového čísla chceme tyto čtyři strany věnovat výkladovým poznámkám k Bibli. Jako naše čtenáře vás pozveme k pravidelné četbě Bible průměrně jednu kapitolu denně spolu s četbou těchto poznámek. Co nás k tomuto přivádí? Počátkem tohoto roku je nám k dispozici Studijní Bible s výkladovými poznámkami unikátní projekt v České republice. Skvělá příležitost pro četbu Bible s hlubším teologickým vhledem. Na druhé straně se však jedná o práci amerických teologů, jejichž pohled české teologické tradici není vždy vlastní. Rádi bychom tedy prostřednictvím výkladových poznámek uveřejňovaných v našem časopise vytvořili určité vyvážení teologie pocházející ze zámoří a zároveň Studijní Bibli doplnili o rozměr, který jí, díky omezenému rozsahu, přirozeně schází: širší historické souvislosti, faktografické poznámky, aplikace do praxe. Zkrátka všechno to, co ve Studijní Bibli nenajdete. Uvítáme spolupráci z vaší strany. V případě zájmu přispívat do tohoto projektu, který bude koordinovat redakce časopisu, se s námi spojte. Během necelých čtyř let chceme nejprve chronologicky projít Zákon nový, poté Starý. Věřím, že tímto společně napomůžeme naplnění Ježíšovy modlitby citované v záhlaví Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Díky nedávnému rozšíření časopisu o barevnou stránku pro nejmenší spolu s tímto růstem obsahu, dochází zároveň k úpravě jeho ceny. Buďte požehnáni. Aleš Navrátil Sloupek 3

4 4 Úvodník Neseme ovoce? Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. (J 15,16) Milí bratři a sestry, drazí čtenáři! Nejprve mi dovolte, abych Vám popřál hojnost Božího požehnání a milosti na prahu tohoto nového roku. Bývá zvykem a tradicí v řadě sborů i křesťanských denominací, že na přelomu roku se losují veršíky křesťané očekávají, že Bůh k nim promluví, dá jim zaslíbení pro jejich životy a práci v novém roce. Přiznám se, že tomuto zvyku již řadu let nehovím, nicméně na konci roku předcházejícího se modlím a studuji Písmo v očekávání, že Pán nasměruje mé myšlení tím správným směrem. Stejně tomu bylo i tentokrát a výsledkem je výše uvedený verš. Dovolte mi, abych se sdílel s několika myšlenkami. Předmětem tohoto textu je nesení ovoce. Pán Ježíš tato slova pronesl během tzv. rozhovoru v horní místnosti, kde slavil Hod beránka, tedy krátce před svým zatčením a ukřižováním. Během tohoto rozhovoru předává svým učedníkům poslední důležité instrukce, mimo jiné tedy i slova o nesení ovoce. Blíží se velmi důležitý a v dějinách spásy zásadní okamžik: Více než tři roky na zemi působil Boží syn, Ježíš Kristus. Sám svatý, neomylný, ve svém počínání bezchybný opět odevzdává Boží dílo do rukou omylného a chybujícího člověka. Ježíš své poslání naplnil. Naplní jej také člověk? Pán Církve předpokládá, že ano. Posílá své učedníky aby nesli ovoce a jejich ovoce aby zůstalo. Již toto konstatování by nás mělo naplnit radostí a mělo by nás přimět, abychom pohlédli k nebi a vzdali Bohu slávu: Pane, ty sám jsi způsobil, aby tvoji učedníci byli ve svém díle úspěšní! Je tomu v dnešní době skutečně tak? Snad bude dobré si ujasnit, co je míněno pod pojmem ovoce. Jistě je zde hlubší důvod, než jen obrazná a květnatá mluva starověku, která použije slovo ovoce tam, kde by dnešní člověk použil jednoduše obrat výsledek. Ač obojí znamená totéž, nemohu se zbavit dojmu, že slovo ovoce je lepší. Je konkrétnější, nese s sebou představu chuti, barvy, vůně. Vyvolá emoce a nadšení spíše než neutrální výraz výsledek. (I když připouštím, že Ž I V O T V K R I S T U čemu věříme. Jde o to, co skutečně žijeme. Poté jsem si uvědomil, že přijímání Boží lásky mne automaticky zavazuje, abych jí předával dále. Mám-li osobní zkušenost s tím, že mne Bůh povzbuzuje, mám povzbuzovat druhé. Chválím Pána za to, že zdaleka ne každé ovoce je chutné a voňavé ). úplné, pokud se nerozhodnu žehnat ma- mi žehná materiálně? Požehnání nebude Věřím, že jde v zásadě o dvojí druh teriálně druhé. Mám zkušenost s odpuštěním? Musím odpouštět druhým. Tak ovoce: Skrze službu apoštolů (a vůbec všech křesťanů v budoucích letech) má bych mohl pokračovat dále. Život a dary, být oslaven Pán Ježíš a církev má růst. jež proudí vinným kmenem, mám nejen Zda tomu tak v naší zemi je, nechť posoudí laskavý čtenář sám. cítit milován, budu milovat druhé. přijímat, ale i dávat dál. Pokud se budu Toto nesení ovoce je stále aktuálním Osobně se cítím usvědčen prostotou tématem: Ať již máme na mysli početní i hloubkou Ježíšových slov. Nejde o převratnou pravdu, tyto věci přece všichni růst našich sborů, proměnu životů Ježíšových následovníků, pronikání evangelia do společnosti, jde o něco, o čem se stará lidská přirozenost přece jen chodí známe. Současně si uvědomuji, jak ta naše mnoho mluví a píše. Pohled, který nabízím v tomto článku, vychází z perspekdlného sobectví, než aby se něco nového po svých osvědčených cestičkách pohotivy patnácté kapitoly Janova evangelia, opravdu naučila. Nicméně to, co zde čteme, není nějaký okrajový text druhořadé prvních sedmnácti veršů. Jde tedy o text, z něhož je vzat úvodní verš. důležitosti. Jde o Ježíšovu radu učedníkům předtím, než je vyšle do světa. Mluví V textu jasně vystupují dva důležité pojmy; jde o slovo láska a slovo ovoce. Pokud byste si vzali barevné pastelky a tato Dá-li Bůh naší zemi probuzení a má- k nim o lásce jako podmínce nesení ovoce. slova označili, zjistíte, že v první části, li to být probuzení s trvalým ovocem, tedy ve verších 1 8 převažuje slovo ovoce. musí se napřed něco stát uvnitř našich Jde o známé podobenství o vinném kmeni. V druhé části, tedy ve verších 9 17 stroje Boží lásky. srdcí: Musíme sami sebe vidět jako ná- zase převažuje slovo láska. Použití těchto V tomto roce opět po nějaké době připravujeme větší evangelizační projekt. slov je téměř v rovnováze, osmkrát je zde slovo ovoce a devětkrát slovo láska nebo Společně s řadou evangelistů z latinské milovat. Ameriky uskutečníme řadu paralelních Věřím tomu, že obě části tohoto textu evangelizací ve vybraných městech. Nepochybuji o tom, že nezávisle na této mluví na stejné téma. Podobenství o vinném kmeni mluví obrazně, druhá část kampani budou i jiné sbory vyvíjet řadu pak doslovně. Obraz o vinném kmeni evangelizačních aktivit. Tyto aktivity však a jeho ratolestech má obrazným způsobem ukázat, že pouze v těsném spojení lidé v našich sborech nesetkají s Láskou. mohou vyšumět do prázdna, pokud se s pravým vinným kmenem Ježíšem budeme plodní a úspěšní. Slova o lásce tenvy: Posílám vás, abyste šli a nesli ovoce, Sám Pán církve vyslal učedníky se sloto obraz vysvětlují. Zůstávat při kmeni a vaše ovoce aby zůstalo. Platí tato slova znamená zůstávat v Ježíšově lásce. i pro dnešní učedníky? Buďme těmi, kdo Výsledkem je pak verš 16, tedy náš hlav- předávají Ježíšovu lásku. Začněme dnes! ní verš. Ovoce poneseme pouze tehdy, bu- Martin Moldan, biskup AC deme-li napojeni na zdroj Ježíšovy lásky. Možná si řeknete To není nic nového. o. Přikázání lásky je přece nejdůležitějším přikázáním. Budu s vámi souhlasit, nicméně si myslím, že láska jako strategie e růstu je podceňována. Měli jsme tolik seminářů o růstu církve, duchovním boji, zakládání sborů a podobně a kolik seminářů jsme měli o lásce? Když nad naším textem rozjímám, uvědomuji si, že samou podstatou duchovního života a vztahu s Bohem je přijímání Jeho lásky. Zkusil jsem si vzít tužku a papír a udělal jsem si malé cvičení: Napsal al jsem, co pro mě chození s Bohem konkrétně znamená. Snažil jsem se rozlišo-ovat, kdy jde o pouhou frázi a kdy opravdu zakouším Boží lásku. Nejde jen o to,

5 Fotománie 2009 je již za námi. Téma Pokoj potrápilo fotografy, ale ti, kteří se přece jenom osmělili, poslali výjimečně zdařilé fotografie. Co se zdařilo méně, bylo právě podržení se tématu. I do nejvyššího hodnocení se dostaly fotografie, které nám od tématu utekly, nicméně jsou to velmi pěkné snímky dobře sladěné s vybraným veršíkem. Proto mezi nejlépe vyhodnocenými snímky najdete některé s označením není o pokoji a za nimi pak následují ty, které do první trojice patří, pokud bychom brali v potaz všechna kritéria plynoucí ze zadání. A jak to tedy dopadlo? Zde máme vítěze: Hodnocení Fotománie 2009 POKOJ 1. porotce: Stanislav Johnki Galásek 1. Martin Voráč Světlo ve tmě 2. Renata Hasilová Úroda pole 3. Renata Hasilová Víno plody ( není o pokoji) 3. Miro Mesároš Východ nový den ( není o pokoji) 3. Miro Mesároš Strom Stanislav Johnki Galásek o sobě napsal: Nuže tedy: Fotím moc rád, nejvíce miluji momentky živočichy v akci (nejlépe, když o tom nevědí), pak miluji kratičké (vbrzku mizející) výjevy v přírodě změny barev a světla, zkrátka: překvapivé chvilky. Pozoruhodné je, že se tak děje buď velmi brzy ráno, nebo když se loučí den. Vlastně to pozoruhodné není. No a samozřejmě velmi miluji humor ve fotografii. 2. porotkyně: Monika Tichá 1. Renata Hasilová Léto ( není o pokoji)? Dana Navrátilová List (jsem mimo soutěž ) 2. Alena Soukupová Cesta 3. Miro Mesároš Kříže Monika je fotograf amatér s bohatou zkušeností s klasickou i s digitální fotografií. Kromě toho je rozený estét a různé výtvarno předává v olomoucké YMCE komukoliv, od nejmladších po nejstarší. V současné době se chystá do Afriky, kde chce pomoct dětem tím, že je něco z výtvarných hrátek naučí a tady v Evropě to prodá. Výtěžek bude pro africké děti. Hodnocení účastníků srazu mládeže 1. Adam Hlavka Bible ( je více o naději než o pokoji) 1. Pioter Bielesz Krajina Ročník 22, leden 2010 Fotománie Hana Zpěváková Nádraží 3. Ben Wojnar Galilejské jezero ( na hraně tématu) 3. Ondra Bartík Střelec K tomuto hodnocení mohu jenom dodat, že jediná Hana Zpěváková neměla na srazu nikoho, kdo by tvořil její fanklub. Tím nesnižuji úspěch ostatních fotografů, jenom tiše konstatuji, že právě tato fotografie zamířila opravdu hodně vysoko v očích největšího počtu nezaujatých hodnotitelů. Všem vítězům gratuluji!!! Miro Mesároš (Strom) K Fotománii 2010 Téma pro Fotománii 2010 bude nejširší, jaké jsme zatím otevřeli, a to EVANGELIZAČNÍ. Prostě verš, který mluví přímo k srdci, a k tomu foto, které zaujme, osloví, přitáhne pozornost k Bohu, k Bibli a k tomu, co pro nás znamená Ježíš a život s ním. Jinými slovy jsou v tom všechna dosavadní témata a k tomu spousta dalších, takže se takřka nemůže stát, že by se někdo netrefil do zadání. Fotografie ve formátu JPG, které dokreslují biblické verše na EVANGELIZAČNÍ téma, zasílejte se jménem a veršem. Galerie bude otevřena hned po Novém roce, ať můžete své fotky posílat plynule v průběhu celého roku a ne dva dny po skončení lhůty k posílání nebo na poslední chvíli, což bude 30. září. Každý jednotlivec může zaslat maximálně 5 fotografií a to buď em na adresu soutez.fotky@seznam.cz, nebo přes CD na adresu Dana Navrátilová, Zelená 7, Olomouc. Budou umístěny ve fotogalerii zřízené na internetových stránkách AC. Na srazu mládeže nebylo dost času, abych vám mohla říct, že vnímám hlasy ze zákulisí, které volají po tom, aby v soutěži byla kategorie pro mladší fotografy a kategorie pro veterány. Proto v příštím roce bude soutěž rozdělena na soutěž kategorie -náct a -cet samozřejmě, že do první kategorie mohou přispívat i mladší a do druhé i starší ročníky. Hodnocení na internetu jsem letos zrušila pro malý počet hodnotitelů. Pro příští rok uděláme jiný, jednodušší systém. Galerie bude sloužit opět všude tam, kde si o ni řeknete, pro výrobu kalendářů, plakátů, záložek do Bible, pozvánek na různé akce, ale i jako dekorace sálů i hal, kde se konají různé křesťanské akce. Tak tomu bude i s galerií Fotománie 2009, takže stačí se mi ozvat (na adresu danka. navratilova@centrum.cz) a já vám zajistím, aby se fotografie dostaly i k vám. A teď už vám, fotografům, přeji dobré světlo a spoustu radosti a požehnání z prostého fotografování zaměřeného k oslavě našeho Pána. Dana Navrátilová Miro Mesároš (Východ nový den) Ondra Bartík (Střelec) Fotománie 5

6 6 Dar jazyků 6 Dar jazyků znovunalezené dědictví V uplynulých dnech jsme si připomínali dvacet let od sametové revoluce. Pro mne osobně to zároveň znamená připomínku jiného výročí. Je tomu necelých dvacet let, co se v mém životě odehrála jiná revoluce revoluce duchovní. Spolu s vnějším pádem politické zdi měla padnout i vnitřní duchovní zeď ateismu. Stejně jako pro tehdejší společnost, která hledala cesty, jak dál existovat, to znamenalo i pro mne klást si otázku, jak žít dál. A také s kým. Pamatuji si, že jsem před těmi téměř dvaceti lety přicházel ke Kristu a zároveň si volil domov, v němž budu chtít nadále rozvíjet svůj duchovní život. V mém rodném městě nebylo zase tak těžké si vybrat, protože tam kromě římsko-katolické církve a malého sboru ČCE bylo pouze společenství Apoštolské církve. A toto společenství mi již vydatně pomáhalo s prvními kroky ve víře, takže jsem se rozhodl zakotvit tam. Navíc se mi líbilo, jak si tito křesťané říkali letniční. Vlastně jsem zprvu myslel, že si říkají letní. A to ve mne vypůsobilo dojem pohody, sluníčka, lehkosti. Říkal jsem si to bude dobrý domov. Když jsem posléze zjistil, že správná forma pojmenová- ní je letniční, považoval jsem to stále za archaismus ke slovu letní vždyť v tom společenství se archaický jazyk (rozuměj jazyk Bible kralické) používal velmi často. Místo apoštolové se říkalo apoštolé, učedníci byli učedlníci a tak podobně. Teprve později, díky biblickému vyučování, jsem se dozvěděl, že slovo letnice pochází odjinud. Tento původně židovský svátek má však přece jen s létem cosi společného. Většinou se slaví na přelomu května a června (výpočet data slavení se odvíjí od výpočtu data Velikonoc) a toto období je u nás spjato s nadcházejícím letním obdobím. Letniční tedy své pojmenování nevztahují k létu, nýbrž k svátku letnic. Tento židovský svátek se začínal každoročně slavit padesátý den od oběti podávání, k níž byl přinesen snopek na počátku Velikonoc. Bývá také pojmenován jako slavnost sklizně či den prvních snopků (Ex 23,16). Vzhledem k tomu, že od Velikonoc k tomuto svátku uplynulo sedm týdnů, byl znám také pod názvem svátek týdnů (Dt 16,10). V židovské tradici je Šavuot zároveň pojímán jako oslava darování Tóry. Lid si připomíná sedmkrát sedm dní příprav od východu z egyptského zajetí po darování Tóry na hoře Sinaj a považuje přijetí Tóry na této hoře za přirozené naplnění svobody získané vý- chodem z Egypta. 1 V křesťanské tradici se svátek letnic aktualizuje aliz skrze události zaznamenané v prvních dvou kapitolách biblické knihy Skutků. Zde se dozvíme, že právě k tomuto svátku odkazoval Ježíš své učedníky, když se jim čtyřicet dní po vzkříšení zjevoval a vyučoval je o Božím království a následně ně jim při svém nane- bevstoupení přikázal zůstat v Jeruzalémě a čekat na Otcovo zaslíbení, o kterém mlu- ví jako o křtu Duchem svatým (Sk 1,4 5). Toto zaslíbení bylo logickým vyvrcho- lením pravd postupně pně zjevovaných ve Starém zákoně ohledně Ducha svatého. Apoštol Petr zdůrazňuje tuto spojnici se Starým zákonem, když během svého letničního kázá- ní cituje starozákonní- ho proroka oka Joela: A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v pro- rockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a bu- dou prorokovat (Sk 2,17). Izraelci neby- 1 DIVECKÝ, J. Židovské svátky. Praha: P3K, ISBN str. 16. Ž I V O T V K R I S T U li zvyklí na takové univerzální dílo Ducha svatého zahrnující syny, dcery, mládence i starce. Pouze osobnosti typu proroků, králů či soudců byly vedeny Duchem svatým a zmocňovány k nadpřirozené službě. Petr však mluví o tom, že dnem těchto konkrétních letnic se působení Ducha svatého rozšiřuje na všechny věřící. V souladu s tím letniční křesťané tento křest Duchem svatým považují za normativní zkušenost pro každého věřícího a zároveň ji oddělují od zkušenosti znovuzrození. Vysvětlení, proč letniční teologie tyto dvě zkušenosti odděluje, přesahuje kapacitu tohoto článku. V tuto chvíli zůstaňme u toho, že učedníci shromážděni v Jeruzalémě, prožili na den letnic nevšední zážitek. Druhá kapitola knihy Skutků jej popisuje následovně: Náhle se z nebe ozval hukot, jakoby se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat (Sk 2,2 4; B21). V ten den bylo v Jeruzalémě shromážděno množství židů ze všech národů na světě, neboť podle nařízení Mojžíšova zákona měli slavit letnice právě tam. Ačkoliv tito židé žijící rozptýleně v mnoha zemích tehdejšího světa rozuměli aramejštině jako jazyku jejich domovské země a řečtině jako jazyku obecně užívanému, ovládali také jazyk oblasti, v níž bydleli. A právě v těchto konkrétních jazycích nyní slyšeli mluvit ty, na které sestoupil Duch svatý. A nejenom to! Slyšeli, jak těmito jazyky mluví o velkých Božích skutcích. Ještě několikrát najdeme v knize Skutků popsánu podobnou zkušenost sestoupení Ducha svatého. V osmé kapitole je popsána evangelizace v Samaří. Je zde uvedeno, že když obyvatelé města slyšeli slova Filipa, jednoho z těch, kdo utekli před pronásledováním v Jeruzalémě, a viděli znamení, která činil, byli zasaženi a přijali Boží slovo. Přesto k těmto lidem byli následně posláni apoštolové a ti se za ně modlili, aby i jim byl dán Duch svatý. I když tu není výslovně uvedeno, že by po přijetí Ducha mluvili v jiných jazycích, muselo se tam odehrát nějaké viditelné znamení. Kouzelník Šimon totiž dle Písma viděl, že na koho apoštolové vloží ruce, dostává Ducha svatého (Sk 8,18). A tak ačkoliv zde není řeč přímo o modlitbě v jiných jazycích, muselo se jednat o nějaké fyzické znamení a dá se v kontextu dalších míst Písma předpokládat, že to byla právě modlitba v jazycích. V desáté kapitole té samé knihy Skutků je totiž zaznamenán příběh Kornélia, zbožného pohana, jenž na základě

7 Ročník 22, leden 2010 Petrova svědectví uvěřil v Krista. A následně je uvedeno, že židé doprovázející Petra užasli, že dar Ducha svatého je vylit i na pohany slyšeli totiž, jak mluví v jiných jazycích a velebí Boha (Sk 10,46; B21). Stejně tak je možné uvést příklad zhruba dvanácti mužů z Efezu (Sk 19). Na ně vložil apoštol Pavel ruce zhruba 25 let poté, co se sám obrátil ke Kristu. A výsledek byl tentýž sestoupil na ně Duch svatý, takže začali mluvit v jiných jazycích a prorokovat (Sk 19,6). Jinými slovy, i po mnohých letech zůstává vzor stejný. Jak uvádí současný vedoucí největší americké letniční denominace Assemblies of God George Wood ve své knize Living in The Spirit (Život v Duchu), znamení prudkého větru a ohnivých jazyků se při dalších zkušenostech křtů Duchem svatým v knize Skutků již neobjevovala (alespoň o tom nepodává záznamy). Znamení jazyků však ano. Navíc není napsáno, že na den letnic někteří mluvili v jazycích a jiní například prorokovali či se u nich projevoval jiný dar, nýbrž všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. Letniční teologie tomu rozumí tak, že modlitba v jiných jazycích je prvotní důkaz křtu Duchem svatým a je určena všem věřícím. Vůči takovému pojetí existují samozřejmě i výhrady. Některé z nich shrnuje například Stanley Horton ve své Systematické teologii 2. Nemáme zde prostor se o všech zmiňovat, proto čtenáře odkazuji na uvedené dílo. Zde chci pouze uvést, že sama historie svědčí o tom, že si církev s tímto darem neuměla dost dobře poradit. Ještě ve druhém století po Kristu Polykarpův žák Ireneus hovoří o tom, že v církvi je mnoho těch, kdo mají prorocký dar a kdo v Duchu mluví všemi druhy jazyků. 3 Podle knihy A. Butlera Lives of the Saints (Životy svatých) například otec egyptského mnišství a zakladatel prvního kláštera u řeky Nilu Pachomius byl schopen v Duchu mluvit plynně řecky a latinsky, ačkoliv se tomu nikdy neučil. 4 Přesto již ve čtvrtém století píše jeden z významných církevních otců Augustin, že v Bibli sice čteme o mluvení v jiných jazycích v souvislosti se sestoupením Ducha svatého, avšak to bylo znamení pro jejich čas. A dále se ptá, zda-li když nyní vkládáme na někoho ruce a ten člověk přijímá Ducha svatého, vidíme, že by mluvil v jazycích? A jeho závěr je, že pokud i v jeho době lidé přijí- 2 V češtině vydalo nakladatelství Křesťanský život v roce BRUMBACK, C. What Meaneth This? Springfield: Gospel Publishing House, ISBN Str Tamtéž, str. 91. mají Ducha svatého, avšak rozličnými jazyky všech národů nemluví, je to proto, že sama Církev nyní mluví jazyky všech národů 5. Jinými slovy církev už modlitbu v jiných jazycích nepotřebuje, protože už se rozšířila natolik, že obsáhla všechny národy tehdejšího světa i s jejich jazyky a poradí si i bez tohoto daru. Následné období shrnuje v knize The Gift of Tongues (Dar jazyků) její autor A. Mackie následovně: Od období církevních otců do reformace se stal dar jazyků téměř zapomenutým fenoménem. 6 Možná je to proto, že z lidského hlediska není úplně lehké pochopit, proč Bůh uděluje takový dar. Teorií již bylo navrženo několik. Jedna z nich říká, že jazyk je nástrojem, skrze který vychází z člověka nečistota srdce (viz Jk 3,2 6). Bůh tak naproti tomu nadpřirozeně uschopňuje jazyk, aby byl zdrojem dobra a požehnání. Jiná teorie hledá analogie mezi příběhem o stavbě babylonské věže (Gn 11,1 9) a dnem letnic (Sk 2,1 12). V obou případech byli lidé jednotní, Bůh sestoupil a výsledkem bylo mluvení v jiných jazycích. V prvním případě však šlo o vzpouru vůči Bohu a rozličnost jazyků byla výsledkem zmatení jazyků. V druhém případě šlo o pokornou jednotu učedníků před Bohem a výsledkem byla chvála Hospodinových skutků v rozličnosti jazyků s následným výsledkem mnoha životů obrácených k Ježíši Kristu. Jak odlišné zkušenosti tedy tyto příběhy vyjadřují! Ještě jiná teorie hovoří o tom, že stejně tak, jako Izrael přijal na Sínaji slova Tóry, tak přijali učedníci v horní místnosti slova Ducha svatého. Carl Brumback ve svém klasickém díle What Meaneth This (Co tohle znamená?) uvádí sedm důvodů, proč Bůh zvolil jazyky (mezi nimi následující: vnější důkaz, sjednocující zkušenost, odhalení osobnosti Ducha svatého, poukaz na Ducha svatého jako zdroj pravdy apod.). Přesto se mi líbí slova již zmiňovaného G. Wooda: Proč Bůh vyvolil jazyky, se asi tady na zemi plně nedozvíme. Ovšem ačkoliv plně nevíme proč, určitě víme že je vyvolil. Ano, ono že je totiž velmi důležité. Mnohá proč mohou totiž přínos tohoto vzácného daru zastínit. Může nám jich ve skutečnosti vyvstat mnoho. Můžeme se například ptát, proč jsme museli tak dlouho čekat na obnovu této zkušenosti v církvi samotné, pokud je tak stěžejní. Již zmiňovaný A. Mackie k tomu říká: Lidé většinou nerozvíjejí dar jazyků, pokud nevědí, že tento dar existuje. Jistě 5 BURGESS, S.M. Holy Spirit: Ancient Christian Traditions. Massachusetts: Hendrickson Publishers. ISBN str BRUMBACK, C. What Meaneth That? Str. 91. to není kompletní vysvětlení. Pravdou však jak už bylo zmíněno je, že tento dar byl historií hodně opomenut. O projevech tohoto daru v církvi do období reformace už bylo psáno výše. A podle dostupných záznamů to ani po reformaci nebylo o mnoho lepší. Teprve přelom devatenáctého a dvacátého století přinesl obnovený důraz na zkušenost modlitby v jazycích. Výrazněji se tento fenomén v moderních dějinách měl objevovat již na probuzeneckých shromážděních Edwarda Irvinga v roce Sám Irwing hovořil o tomto jevu jako o významném znamení křtu Duchem svatým. Podobně v roce 1875 zažívaly malé skupiny posluchačů tutéž zkušenost během kázání slavného D.L. Moodyho na shromážděních Y.M.C.A 8. Podle dobových záznamů Moody zanechal skupinky posluchačů rozpálené a lidé v nich prorokovali a modlili se v jazycích. V tomto smyslu někteří hovoří o Moodym jako o pre-letničním kazateli. Jiní hovoří o výraznějších projevech tohoto daru již během vln probuzení na americkém kontinentě v letech nebo dokonce v rámci vznikajícího metodistického hnutí. Významně pak ovlivnili rodící se letniční hnutí na přelomu devatenáctého a dvacátého století Charles Parham, ředitel Bethel Bible School v Topece v USA a následně William Seymour, hlavní protagonista slavného probuzení na Azusa Street v Los Angeles. Mnoho by mohlo být napsáno o těchto událostech, avšak zůstaňme u toho, že od událostí na Azusa Street se letniční hnutí stalo druhou nejvýznamnější silou v rámci křesťanství (hned po katolické církvi). Podle statistik se dnes 2,1 miliardy lidí považuje za křesťany a z toho se miliónů hlásí k letničnímu nebo (neo)charismatickému hnutí. 9 Toto znovunalezené dědictví dalo křesťanství nový náboj. Další proč může směřovat k množství lidí, kteří tuto zkušenost nepřijali (a to ačkoliv se za ně někdo modlil podle biblického vzoru se vzkládáním rukou). Není vždy po ruce jednoduché vysvětlení. Mohu v této souvislosti uvést svou vlastní zkušenost. Uvěřil jsem, nechal se pokřtít, ihned se za mne pastoři modlili a vzkládali na mne ruce, dar jazyků jsem však v tu chvíli nepřijal. Díky Bohu že mne i bez této zkušenosti přijali na tehdejší Letniční biblickou akademii. Právě na této škole jsem se ukládal jeden 7 SYNAN, V. The Holiness-Pentecostal Tradition. Michigan: Grand Rapids, ISBN str. 87n. 8 Tamtéž. 9 WOOD, G. Living in the Spirit. Sprinfield: Gospel Publishing House, ISBN neuvedeno. Str. 75. Dar jazyků 7

8 8 Dar jazyků Ž I V O T V K R I S T U večer ke spánku (pamatuji si, že to bylo na konci prvního ročníku), když ke mně Duch svatý jasně promluvil. Jdi nahoru do špice (rozuměj půdní prostor internátu s velikým oknem otevírajícím nádherný výhled na oblohu; právě tam jsme se chodívali se studenty modlit) a modli se! V tu chvíli to byla ta poslední věc, která se mi chtěla dělat. Nicméně vnitřní hlas byl natolik naléhavý, že jsem uposlechl. Ve špici jsem začal chválit Hospodina. Cítil jsem, že se k něčemu schyluje, netušil jsem však k čemu. A najednou to přišlo. Proud vyvěrající z nitra a rvoucí se ven mi uvolnil jazyk a já v modlitbě přirozeně přešel do uctívání v cizím jazyku. Od té doby se modlitba v jazycích stala neoddělitelnou součástí mého duchovního života. Pro mne osobně se zkušenost téměř dvouletého čekání na tento dar stala povzbuzením k trpělivosti s těmi, kdo v této oblasti bojují stejně jako tehdy já. Jiné proč může být etické toto proč směřuje k životnímu stylu těch, kteří jsou pokřtěni v Duchu svatém, ale svým chováním jakoby to popírali. V tomto smyslu je třeba nezaměňovat dary Ducha svatého s ovocem Ducha (Ga 5). V korintském sboru se projevovalo tolik nadpřirozených darů, včetně modlitby v jazycích, až jejich používání musel apoštol Pavel korigovat svým prvním dopisem do Korintu! I přes mnohou rozmanitost darů se tam však také objevovaly případy štěpení sboru, nemravností a hádek. A byly to věci tak hluboce zakořeněné, že ještě mnohem později, po Pavlově smrti, římský biskup Klement ve svém dopise témuž sboru vyzývá sbor k jednotě a posvěcení. Jak tedy zdůrazňuje Stanley Horton: důležitým hlediskem je v tomto případě ovoce Ducha. Ježíš totiž řekl: Po jejich ovoci je poznáte. (Mt 7,16 20). Ať už jsou však ona proč jakákoliv, neměla by jak už bylo řečeno překrýt ona že. To, že je modlitba v jazycích spojena se křtem Duchem svatým, jsme si již uvedli. Je také uvedena jako jeden z devíti darů Ducha v prvním listu Korintským 12. kapitole. Ekumenická verze biblického překladu místo o modlitbě v jazycích hovoří o modlitbě ve vytržení. To může zavdávat podnět k myšlence, že takový člověk se neovládá. Nicméně čtrnáctá kapitola stejného listu jasně hovoří o tom, že duchovní dary, včetně modlitby v jazycích, jsou dány ke společnému prospěchu a můžeme je ovládat. V tomto oddíle Pavel hovoří o pořádku v rámci veřejných bohoslužeb a zdůrazňuje, že v zájmu společného prospěchu bychom se měli modlit za výklad modlitby v jazycích tak, aby jí mohli okolní lidé rozumět a vzít z této formy modlitby užitek. Pěkný příklad uvádí G. Wood ve zmíněné knize Living in the Spirit: Když jsem byl čerstvý student na Evangel College, zažívali jsme tam onoho roku 1958 probuzení. Během jedné večerní bohoslužby se někdo modlil v jazycích. Výklad přinesla jedna ze studentek, která pokud jsem já věděl dosud žádným duchovním darem neposloužila. Následně v noci byl evidentně dotčen na našem pokoji jeden student z Taiwanu. Řekl následující slova:,byl jsem velmi zarmoucen. Daleko od domova a od rodiny, v cizí zemi. Ptal jsem se, jestli Bůh o mně vůbec ví. Modlitba v jazycích pronesená během dnešního shromáždění byla v mém rodném jazyce, mandarín. A výklad byl dokonalým překladem. Obrovsky mne to potěšilo a ujistilo, že Bůh o mne ví. 10 Možná se tento příběh může zdát malicherný Bůh jenom někoho utvrdí o své přítomnosti. Ovšem každý z nás víme, jak je to pro nás v některých okamžicích života stěžejní a důležité. Pokud zůstaneme na této osobní rovině, můžeme vyzdvihnout další přínos tohoto daru. Kdo mluví v jazycích, posiluje sám sebe (1 K 14,4). V tomto smyslu Pavel říká, že on má dar modlit se v jazycích více než všichni Korintští. Toto slovo je možné dát do souvislosti s osmou kapitolou epištoly Římanům. Tam je uvedeno, že Duch přichází na pomoc naší slabosti, protože často ani nevíme, za co se máme modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Mnohdy přicházíme před Boha a vlastně nevíme, za co se přesně modlit. Necháme tedy průchod jemu samotnému, aby se skrze modlitbu v jazycích Duch přimlouval a tak nás samotné vedl v modlitbě. Často se mi stává, že lidé přijdou na závěrečnou výzvu při kázání dopředu a chtějí se modlit. Mnohdy nevím, za co specificky se s nimi mám modlit. Mám však zkušenost, že jestliže se začnu modlit v jazycích, po nějaké chvíli cítím vedení k určitému tématu. Velmi často z reakcí zjistím, jak moc přesné toto vedení je. A zůstávám přemožen Boží milostí a znovu a zas s povděkem oceňuji tento dar, který nám Bůh dal. Zajímavé je spojení modlitby v jazycích s Velkým pověřením. V závěru Markova evangelia Ježíš vysílá učedníky do celého světa a říká, že ti, kdo uvěří, budou mimo jiné mluvit novými jazyky. V této souvislosti je zajímavé zmínit, že průkopník letničního hnutí Charles Parham po zkušenosti na Bethel Bible College, kdy studenti mluvili v jednadvaceti známých jazycích, začal vyučovat, že misionáři se nemusejí učit cizí jazyk. Jedi- 10 WOOD, G. Living in the Spirit, str. 75. né, co potřebují, je zkušenost křtu Duchem svatým. Tento postoj sice většina pozdějších letničních vedoucích odmítla, on si jej však zachoval až do smrti. 11 Již zmiňovaný Stanley Horton vidí užitek daru jazyků ve čtyřech oblastech: v uctívání (1 K 14,2), v budování sebe samého (1 K 14,4), ve vzdávání díků (1 K 14,17) a jako znamení pro nevěřící (1 K 14,22) 12. Možná můžeme zůstat u tohoto seznamu s tím, že není možné na tomto místě vyčerpat všechny perspektivy, ze kterých je možné modlitbu v jazycích vidět. Důležité je zdůraznit, že vše, tedy i používání duchovních darů včetně modlitby v jazycích, se má dít v lásce. Jazyky by neměly být nástrojem štěpení, nýbrž budování. Navíc letniční hnutí má důrazů víc a fenomén jazyků tedy není možné vidět osamoceně. Stejně tak bychom mohli hovořit o důrazu na znovuzrození, uzdravení, misii a evangelizaci, druhý příchod Ježíše Krista apod. Mnoho z těchto důrazů nezastává letniční hnutí samo je součástí širšího těla Kristova. Přesto, či právě proto, si i po oněch téměř dvaceti letech stále myslím, že letniční jsou dobrým duchovním domovem s bohatým dědictvím, které by se nemělo opět ztratit kdesi v historii. Na závěr jedna zajímavost. Jedním z oněch jedenadvaceti jazyků, jimiž postupně promluvili v modlitbě studenti na Parhamově Bethel Bible College byla i čeština. 13 Není to svým způsobem výzva? Radek Smetana, zástupce biskupa pro vzdělávání 11 SYNAN, V. The Holiness-Pentecostal Tradition, str HORTON, S.M. Systematická teologie. Albrechtice: Křesťanský život, ISBN Str SYNAN, V. The Holiness-Pentecostal Tradition, str. 92.

9 Ročník 22, leden 2010 Kalné vody a zakalený pohled Israel Bashing bušení do Izraele se zřejmě stává celosvětově jedním z nejoblíbenějších sportů. Po Prolomit mlčení v červenci a Goldstoneově zprávě v září zveřejnila Amnesty International (AI) koncem října 2009 zprávu Kalné vody Palestincům je upírán spravedlivý přístup k vodě. Kalné vody jsou v angličtině (troubled waters) metaforou pro obtížnou situaci nebo nepříjemné postavení. AI, organizace, která si ve svém nasazení za lidská práva tolik zakládá na své nezávislosti, nestrannosti a serióznosti, se svou 104 stránek dlouhou zprávou vskutku jaksi dostává na tenký led. Na jednoho Palestince se podle AI dostane v průměru sotva čtvrtinové množství vody proti množství, které je k dispozici Izraelcům Palestinců na Západním břehu vůbec nemá tekoucí vodu. Voda v pásmu Gazy je z více než 90 procent nevhodná k pití. Tato tvrdá čísla AI podle všeho víceméně opsala z loňské zprávy Světové banky, aby je pak prošpikovala srdcervoucími příběhy z všedního palestinského dne, které ovšem opět vyhrabala ze starých periodik. To vypluje na povrch nejpozději v okamžiku, kdy například němečtí rozvojoví pracovníci vyčíslují škody v německých markách, ačkoliv se v Německu používají eura. Ještě před oficiálním úvodem ke zprávě se čtenářům spolu se zprávou z jižního pohoří kolem Hebronu názorně prezentují obrazy utrpení postižených, a hlavně ovšem jeho viníci. Odpovědnost nese jednoznačně izraelská armáda, která v jižním hebronském pohoří ničí vodní nádrže. Odůvodnění izraelských úřadů, že Palestinci je postavili bez stavebního povolení, se vůbec nebere v úvahu. Pro AI je to jasné: palestinští vesničané mají být vypuzeni, aby se umožnilo rozšíření nezákonné osady Susia. Že se v jihohebronském pohoří už po desetiletí vede válka o půdu, je nepochybné. Odkud ale AI bere jistotu, že nároky Palestinců jsou oprávněné, kdežto Izraelců nikoliv? Na stránkách 6 a 7 dotyčné zprávy se hovoří o historickém pozadí. Zmiňuje se tu pověření, které dostala Británie od Společnosti národů, nikoliv už ovšem výslovný úkol zřídit židovskou domovinu na území Palestiny, která tenkrát ještě zahrnovala i celé Jordánsko. Je tu uvedeno usnesení Valného shromáždění OSN z listopadu 1947 o rozdělení britského mandátního území Palestina, nikoliv ale skutečnost, že to bylo již druhé dělení Palestiny, když už v r tři čtvrtiny území přislíbeného Židům přihrála Británie saúdskému emírovi Abdalláhovi. Zdůrazňuje se tu více než palestinských uprchlíků vyhnaných izraelskou válkou za nezávislost, ale o stejném počtu židovských uprchlíků, kteří v téže době museli utéct z arabských zemí, nepadne zmínka. Obsazení Západního břehu Jordánskem a pásma Gazy Egyptem mezi roky 1949 a 1967 se označuje jako kontrola. Velkoryse se přechází skutečnost, že po celou tu dobu o palestinský stát nikdo nestál. Pak ovšem tato území dobyl a obsadil Izrael, a v rozporu s mezinárodním právem anektoval východní Jeruzalém. Že svou propagandu provozují političtí aktivisté na palestinské stejně jako izraelské straně, je pochopitelné. Proč se k tomu však nechává používat nestranná Amnesty International? Proč se tu úplně vymazává pokojné soužití izraelských a palestinských osadníků často Uprostřed města na ulici Omara-Al-Muchtara proudí z přerušeného potrubí voda celé hodiny, aniž se o to někdo stará. v obvodu téže vesnice na jihohebronské pahorkatině, které zde trvalo prokazatelně po desetiletí? Proč se vůbec neberou v úvahu výpovědi izraelských osadníků, že palestinští Beduíni se do blízkosti jejich osad stahují teprve od té doby, co od nich dostali vodu? Proč se mlčí o tom, že v jižní hebronské pahorkatině jsou i židovští osadníci, kterým komplikují život jejich rovněž židovští konkurenti, třeba tím, že ničí závlahová zařízení a vodovody? Neví snad AI, jak s Beduíny a zmíněnými obyvateli jeskyní zachází úřady Palestinské samosprávy? Neměla by zohlednit takovou úřední a kritickou zprávu, že celá řada obyvatel jeskyní v Hamře po léta marně usiluje o uznání své židovské a izraelské příslušnosti? To jsou fakta a každému, kdo zdejší situaci zná, se vnucuje otázka, proč je AI zřejmě na jedno oko slepá?! Izrael ovládá vodní zdroje a omezuje volný pohyb Palestinců. Pásmo Gazy je rdoušeno izraelskou blokádou. To všechno jsou známé věci a AI tyto aspekty situace v Izraeli a na palestinských územích omílá kolem dokola do omrzení. Nápadné je, že tato obhájkyně lidských práv neztratí ani slovíčko o dnes již přes tři roky uneseném izraelském vojákovi Giladu Šalitovi. A za slovo jí nestojí ani raketové ostřelování Izraele z území Gazy, které izraelským civilistům brnká na nervy už skoro deset let. Palestinský teror je zmíněn jednou jedinkrát, a to ještě jen v citátu izraelských úřadů, které stavbu plotu či zdi obhajují jako obranné opatření proti pronikání teroristů, zbraní a výbušnin na izraelské území což je podle názoru AI přirozeně naprosto scestné, protože bariéra má v první řadě zabránit Palestincům v lepším přístupu k vodě. Nespravedlnost a nedostatky na straně Izraele by se neměly přehlížet. Ale AI to sobě i Palestincům příliš usnadňuje, když je vyvazuje z veškeré odpovědnosti. Ano, Izrael kontroluje a sleduje, kolik vody Palestinci vyčerpají. Ale co jiného se dá dělat? Nechat Palestince neomezeně vrtat a čerpat, když nejsou schopni ovládnout ani svou vlastní milici? AI propagandisticky staví proti sobě fotografie izraelských osadníků na koupališti a beduínských dětí hrajících fotbal Izrael 9

10 Ž I V O T V K R I S T U Izrael I na palestinských územích najdete naplněné bazény, dokonce i v době krize, jako je podzim ve vyschlé vodní nádrži. Bazény luxusních hotelů v Ramalláhu nebo Betlému či sousedící vily palestinských milionářů, jejichž soukromé bazény si co do velikosti nezadají s veřejnými koupališti osadníků takové obrázky ovšem ve zprávě AI nenajdete. K AI se patrně nedonesla ujištění jak Palestinců, tak Izraelců, že v celé letité historii vzájemných válečných konfliktů nebyla voda nikdy zneužita k vojenským účelům. Pro palestinské teroristy by bylo hračkou zničit vodovodní potrubí do izraelských osad nebo vodu otrávit. Stejně tak by mohli Izraelci svým palestinským sousedům prostě zavřít kohouty. Nic z toho se nikdy nestalo! Podle dohod uzavřených v Oslo má Izrael povinnost svým palestinským sousedům dodávat určité množství pitné vody. Nikdo dosud Izrael neobvinil, že by tuto dohodu nedodržel. Ani zpráva AI nekritizuje porušení smluv Izraelem, nýbrž právě tyto smlouvy. Podle názoru odborníků nemohou dohodnutá množství vody ani zdaleka pokrýt spotřebu palestinského civilního obyvatelstva. Izraelští vyjednavači samozřejmě zastupovali zájmy svého státu a usilovali o co největší výhody pro své krajany. Nebylo snad úkolem palestinských vyjednavačů zastupovat palestinské potřeby? Jestliže vedení Palestinské samosprávy svůj sen o návratu tří až pěti milionů uprchlíků myslí vážně a ne jen jako antiizraelský propagandistický trik, měla potřebu pitné vody pro tyto lidi zahrnout do svých požadavků. Proč AI nevyžaduje od obou stran stejnou odpovědnost? Každému nestrannému pozorovateli musí být jasné, že je iluzorní, že by Izraelci nebo Palestinci mohli se svou vodou hospodařit zcela nezávisle bez ohledu jeden na druhého. Dohoda a návazná spolupráce je mezi oběma sousedy nutností. Zde neexistuje žádná alternativa. Proč AI a mezinárodní společenství, které financuje mnoho vodních projektů v zemi, nevymáhá tuto nevyhnutelnou spolupráci? Podle zprávy AI se třetina palestinské vody podle spolupracovníků GTZ dokonce celých 40 procent ztrácí v neudržovaném potrubí. Nedostatečné zásobování vodou a špatné řízení spotřeby představuje podle Světové banky akutní nebezpečí pro veřejné zdraví v Gaze. I tento problém dokáže AI přičíst k tíži izraelskému státu, který prý svou restriktivní politikou Palestincům znemožňuje opravu vodovodních sítí. Že v centru Gazy z prasklého potrubí stříká voda celé hodiny, aniž to někoho zajímá, ať už izraelské vojáky nebo palestinské instalatéry, to je AI očividně zcela lhostejné. Týden před zveřejněním zprávy AI oznámila UNICEF instalaci dvou odsolovacích zařízení na jižním území Gazy. 21. října ohlásila palestinská zpravodajská agentura Maan bez komentáře, že minulou noc byl materiál přeložen na přechodu Kerem Šalom což nasvědčuje, že izraelská blokáda není zdaleka tak hermetická, jak se často tvrdí. Mluvčí UNICEF Sadží Mughani slíbil, že obě tato zařízení začnou během dvou měsíců zásobovat lidí. Při kapacitě 50 kubíků za hodinu vyrobí jenom tato dvě zařízení za rok více než kubíků pitné vody. Jestliže je to teď najednou tak jednoduché, uvést do provozu tato odsolovací zařízení na úpravu mořské vody, proč se tak nestalo už dávno? Proč kritika AI není adresována všem zúčastněným, nejen Izraelcům a Palestincům, ale i podpůrným organizacím OSN, že léta mařily čas politickými tahanicemi, místo aby otevřely alternativní zdroje pitné vody? Lovit v kalných vodách by se dalo vyjádřit i obratem kalit vodu. Amnesty International si po své zprávě, hemžící se věcnými chybami, musí nechat líbit otázku, proč se rýpá v kalných vodách antisemitského resentimentu, místo aby věcným a vyváženým šetřením přispívala k vyjasnění nepřístojností v Izraeli a na palestinských územích. Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP přeložil Pavel Mareš 10

11 Ročník 22, leden 2010 Roku 2004 naše Nehemie dostala od Finské letniční misie Fida Internation (náš dlouholetý partner) kontakt do Černé Hory. FIDA má přímo v hlavním městě Podgorici své dvě misionářky. Dosud funguje podpora misie v Černé Hoře stejně jako u všech našich projektů, tzn. informujeme o potřebách v Černé Horě (osobní prezentace, časopis Nehemia Info, web). Snažíme se pro podporu misijní práce v Černé Hoře sbírat finanční prostředky (těch je v posledních letech nemnoho, tedy přesně řečeno vůbec žádné). Celkem dvakrát byli lidé z N.f.N. přímo v Černé Hoře na průzkumu. V těchto dnech navštívil Českou republiku černohorský misionář a pastor Pavel Lešťan, aby nás seznámil se situací ve své zemi, prohloubil přátelské vazby a představil vizi, kterou mu Pán dává na srdce. Rádi bychom získali z několika sborů cca ,- měsíčně na pravidelnou podporu Pavlova platu. Chceme začít pořádat krátkodobé misijní výjezdy do Černé Hory, které by pomohly růst tamější církvi. Leoš Cásek Pane, našel jsi mě a já tě budu následovat Narodil jsem se v roce 1964 ve Staré Pazové v Srbsku. Během základní vojenské služby i po ní jsem se začal zajímat o duchovno a intenzivně jsem pokračoval ve studiu dostupné, žel okultní literatury. Vědomí vlastní nedokonalosti a pocitu hříšnosti mě pronásledovalo až do té míry, že jsem pochopil, že hříšník si nezaslouží žít ve vesmíru, kde je všechno do nejmenší podrobnosti v souladu. Cítil jsem se jako cizí element a meditoval nad tím, že by jediným východiskem bylo, kdyby někdo spravedlivý zaplatil za můj promarněný život, ale o nikom takovém jsem nevěděl. Sám sebe jsem prohlásil za mrtvého, abych mohl pokračovat v pozemském životě. Párkrát jsem se i pokusil o sebevraždu tabletkami. Nikdo o tom nevěděl, žádné následky to nemělo, jen jsem se dobře vyspal. Moje meditace o smrti a spravedlnosti pokračovala tak, že jsem jednoho dne vyslovil rouhání: Bůh musí být se mnou spokojený, protože já jsem spravedlivý. Když jsem to dořekl, proběhla mi myslí otázka, kterou jsem si nepoložil já sám: Kdyby ses teď postavil před Boha, co by On na to řekl? Ale já jsem nadále tvrdil, že by musel akceptovat to, že si uvědomuji svou hříšnost a to, že jedině smrtí můžu získat vykoupení z této hříšnosti. Potom se stalo něco, co jsem dlouho neuměl nikomu vysvětlit, ale dnes vím, že to byl dialog s Pánem. Nejprve mi ukázal celý můj život až po současnost, a já jsem musel uznat, že v něm není nic, co by bylo hodné uznání. Bránil jsem se tím, že jsem chtěl být dobrý a že jsem jedné babce pomohl s taškami. Následovala otázka: Proč? Musel jsem uznat, že to bylo jenom proto, abych získal vnější podobu dobrého, ale v mém nitru se nic nezměnilo. Dále jsem se bránil tím, že jsem přece chtěl poznat pravdu. Znovu následovala tatáž otázka: Proč? Musel jsem uznat, že jsem poznání pravdy chtěl po- Svědectví Pavla Lešťana užít jen na to, abych mohl jinými lidmi manipulovat tak, jak se mi to hodí. Následně mě popadla taková hrůza, že jsem chtěl nejprve umřít, ale pochopil jsem, že smrt v tom okamžiku by znamenala, že ta hrůza bude nekonečně dlouho trvat a bude nekonečně nesnesitelná. Potom jsem chtěl být odvolán ze života jakoby vymazán, abych nikdy neexistoval... Ještě mnoho dalšího jsem v tu chvíli prožil, nakonec dialog skončil tím, že jsem dostal naději a vstávajíc ze země jsem řekl: Nevím kdo jsi, ale našel jsi mě. Budu tě následovat a ty dávej na mě pozor, abych opět nezabloudil. O tři měsíce později mi bylo zvěstováno evangelium a já jsem přijal Pána Ježíše. Pochopil jsem, že v ten den se mnou mluvil On. Na základě svědectví mládežníků z Luteránského sboru ve Staré Pazové ve Vojvodině v severním Srbsku, jsem se k tomuto sboru připojil a můj duchovní život se odvíjel podle toho. A přece, při četbě Písma, jsem se dozvěděl o Duchu svatém. Protože jsem ve svém okolí nepotkal nikoho, kdo by měl nějaké projevy Ducha uvedené ve Skutcích apoštolských, myslel jsem si, že vytržení už proběhlo a my jsme tu zůstali jen jako plevy. To mě téměř zlomilo, a proto mi důvěrně sdělili, že existují křesťané, mezi kterými se projevy Ducha manifestují na každých bohoslužbách. Tak jsem přišel do styku s letniční církví v Novém Sadu a v Osijeku (dnes je tam teologická fakulta). Dodnes vzpomínám na mou první návštěvu letničního sboru. Žasl jsem, že ty babky nejsou stejné jako u nás v kostele, nebaví se o kapustě, o tom, co říkala Anča, co říkala Zuza, o tom, co kdo udělal a která dívka s kterým chlapcem šla ulicí, ale už hodinu před bohoslužbami tyto sedmdesátileté babičky mluvily o tom, co během týdne zažily s Pánem. Byl jsem tím úplně unešený. Potom začaly bohoslužby, nebyla tam žádná liturgie, to bylo super. Najednou jedna z těch babiček začala zpívat v jazycích, to mě úplně srazilo. Já jsem byl tak šťastný, že jsem ne- Černohorský národní park Durmitor Misie 11

12 Ž I V O T V K R I S T U Misie promeškal, že ještě stále Duch svatý je na zemi, že ještě stále existuje pravá církev. Ačkoli jsem chtěl přestoupit k letničním, oni sami mě od toho úmyslu odradili s tím, že bude lepší, když zůstanu tam, kde jsem, abych mohl mezi luterány hlásat plné evangelium. Poslechl jsem. V říjnu 1987 jsem začal studium evangelické teologie v Bratislavě jako stipendista Světového Luteránského svazu. Studium jsem ukončil v roce 1992 a hned jsem nastoupil jako kaplan v evangelickém a.v. církevním sboru v Leštinách, okres Dolní Kubín. Jako evangelický farář jsem působil v tomto sboru do března roku Ale letniční zkušenost už ze mě nemohl nikdo vymazat. To se odrazilo i na mé službě a nakonec to byl jeden z hlavních důvodů, proč mi byla služba v ECAV na Slovensku odňata. Od dubna 1998 jsem pracoval necelé dva roky jako sociální pracovník v Domově důchodců v Dolním Kubíně. Koncem roku 1999 jsem začal pracovat jako finanční poradce v ING Nationale Nederlanden na vlastní živnost, až do roku 2002 (neosvědčil jsem se jako obchodník). Po neúspěchu v manželství a nucenému rozdělení s rodinou, jsem se vrátil do rodného města, kde jsem byl jeden rok bez zaměstnání až do léta r. 2003, kdy jsem dostal pozvání od pastora letničního sboru v Podgorici Jovici Bacvanskeho. Má práce v tomto sboru trvala až do ledna letošního roku. Vize pro práci v Černé Hoře Vize, kterou jsem přijal od Pána, je vybudovat sbor domácího typu, složený z mnoha buněk, které jsou silně povázané sítí, která má zachytit nejen nově otevřené buňky, ale všechny křesťany, včetně těch, kteří jsou v institucionálních sborech. Prakticky by to znamenalo, že by v Podgorici existovalo jen jedno společenství věřících větší (jako existující Mohl bys nám představit Černou Horu? Je to sice malá země, ale je nádherná. Příroda je fantastická. Když jsem viděl krásu Černé Hory, vyhrkly mi slzy. Každý, kdo ji viděl, řekne, že je to neuvěřitelně krásná země. Jsou tam čtyři národní parky a také moře. Je to sice malá země, ale mají tam velký záliv a několik menších zálivů, takže délka pobřeží je 293 kilometrů, samozřejmě nejsou to všechno pláže, jsou tam i místa, na která se nedá přijít, protože končí strmým srázem do moře. Největším městem je hlavní město Podgorica, které má 152 tisíc obyvatel. V Černé Hoře žije také hodně uprchlíků. Jen v Podgorici je kolem 6 až 7 tisíc romských utečenců z Kosova. Také na seve-, sbory) a menší (jako domácí skupinky) sjednocené stejným cílem vzájemnou úctou a společnou modlitbou. Jsem si vědom toho, že to zní jako utopie, i mně to tak znělo, a proto jsem se té vizi bránil. Důležitá věc v celém tomto projektu je ta, že já nejsem klíčová osoba, která by to měla vést. Mým úkolem je jen připravit věci, ukázat na základy, které jsou Pánem postaveny. Věřím, že velmi brzy Pán postaví muže, který bude nosným sloupem. Dnes jsou v Černé Hoře pouze tři evangelikální sbory. Dva v Podgorici a jeden v Niksici. Misie je tu velmi těžká, velké nepřátelství ze strany pravoslavné církve, xenofobie a fámy o protestantech, které si tu pletou se svědky Jehovovými. V Srbsku je církev příliš zahleděná do sebe a svých problémů, a proto nemá sílu na misijní úsilí za hranicemi. Vládne tam velká nejednota a rivalita mezi pastory, nakolik je mi známo, v každé denominaci je podobná situace. Převládá mínění, že lidé na Balkáně jsou příliš tvrdí, a proto i pastor musí dbát na to, aby si držel odstup od lidí, ale i od jiných pastorů. Málokdo žádá o radu nebo o zpětnou vazbu na svou službu, protože by to mohlo znamenat, že si není jistý ve svém jednání a tak by ukázal slabost. Možná se mýlím, ale tomuto dojmu se nemohu ubránit. Chorvati se pokoušejí prorazit s rehabilitačními centry pro choroby závislosti RETO, které se velmi osvědčily. Jeden z nich funguje v blízkosti Podgorice. Mají vlastní bohoslužby, myslím si, že z praktických důvodů. Slušně se představili v letničním sboru, když se chystali začít svou práci, ale nedočkali se žádné významné podpory. Celkově, začít něco v Černé Hoře se odváží jen někdo, kdo už má vybudované nějaké jméno. Proto je tak málo sborů, protože se v případě někoho nového hned nastoluje otázka o jeho kompetenci. Z toho stanoviska, po lidsku, i já jsem jen nekompetentní... S Pavlem Leštanem o Černé Hoře ru země žijí desetitisíce utečenců z Kosova, z Bosny a Chorvatska a to kromě Romů. Nemají se kam vrátit, protože jejich domy zabrali sousedé a už v nich bydlí někdo jiný. Jací tam žijí lidé? Je tam postkřesťanská kultura, která má mnoho pozůstatků z biblických principů, ale často z těchto pozůstatků zůstaly už spíše jen pověry. Mezi lidmi je velmi silný komplex méněcennosti, který se kompenzuje touhou ukázat se značkovým oblečením, drahými auty, BMW, Audi, i kdyby na chleba nebylo, toto musí být. Černá Hora je také velmi hrdá na to, že jádro země nikdy nebylo obsazeno Turky, ani nikým jiným, vždy měli nějakou suverenitu, autonomii. V zemi jsou oslavováni hrdinové. V historii tam určitě byly velké bitvy a mnohé hrdinské činy, to je pravda, ale častokrát ta hrdinství byla způsobená tím, že pravidlem bylo, že když se syn vrátil z boje a nebyl ani zraněný ani mrtvý, tak byl pro rodinu hanbou. Raději byli, když zahynul, pak rodina měla někoho, kým se mohla chlubit. Dále jsou velmi pohostinní, to je pravda, ale zároveň i nedůvěřiví k cizincům, takže když jim někdo přináší nějaké nové myšlenky a nové ideje, oni si je vyslechnou, ale když cizinci odejdou, zase si žijí postaru. 12 Mausoleum Lovcen Njegos Jaká je tam duchovní situace? Hlavním centrem moci je klášter Ostrog s hrobkou biskupa Vasilije. Jeho fot-

13 Ročník 22, leden 2010 ku mají skoro v každém domě na čestném místě jako ikonu. Vychází z ní moc, které se všichni bojí. Je zde uctíván podobně jako Marie v katolické církvi. Jenže tady je to muž, žena by neprošla, protože společnost je patriarchální. Většina obyvatel se hlásí k pravoslavnému vyznání. Když se v Černé Hoře řekne protestant, řeknou vám: Aha, vy jste ti ze Severního Irska, kteří se tam bijí s katolíky. Čili povědomí o reformaci a protestantismu mají jen mlhavé. Když jim řeknete o Husovi a Moravských bratřích, ani nepřipustí, že něco takového bylo, vždyť to v učebnici dějepisu nebylo, řeknou vám. Misie Jak jste na tom s křesťanskou literaturou, máte vlastní knihy, nebo se vše překládá? Skoro všechno se překládá. Něco málo knih pochází ze Srbska. Pokud literatura není schválená pravoslavnou církví, lidé ji ani nebudou brát vážně. Jakým jazykem se v Černé Hoře běžně mluví? Je to srbština, teď ji nazývají černohorský jazyk, v podstatě tam jen přidali dvě písmena. A je podobný češtině nebo slovenštině? Je to slovanský jazyk, dá se tam dorozumět, není to až tak strašné. Jsou tam jen některé odlišnosti, například slovo úžasné tam znamená hrozné, něco tak hrozného, že se to nedá snést, nemůže to znít v pozitivním smyslu. A potom třeba hodina jim zní jako godina a to znamená rok. Takže když u nás byl poprvé tým z Čech, zastavili se u sborového domu a řekli: Přijdeme za hodinku. Místní se divili: Co? Vždyť teprve teď přišli. Urazili jsme je nějak? Takže jsou tam některá slova, která zní podobně, ale mají úplně jiný význam. Jakým způsobem chceš pracovat s lidmi? Vize, kterou mi Pán dal, je skupinkový sbor, samozřejmě na základě letničního učení, nemůžu si pomoct, to se nedá vyoperovat. Skupinek by mělo být více, aby byla menší koncentrace a větší efekt. Jeden komentář děkana biblické školy, teď už je to teologická fakulta v Osijeku v Chorvatsku, říká, že křesťané jsou jako hnůj. Když jsou na hromadě, smrdí, když se rozhážou, tak přinesou úrodu. Velmi výstižné. Takže mezi skupinkami by měla být silná síť, která by je spojovala, tak, aby se lidé ve skupinkách občas i prostřídali, a konečný efekt by mělo být Boží světlo v každé domácnosti. Skupinky by neměly přesáhnout deset lidí, když toho počtu dosáhnou, musíme ji dělit, protože jakmile je skupinka větší, lidé se začínají uzavírat a nechtějí se zapojovat, neumí pak být svobodní, a pokud chceme rozeznávat a budovat všech pět služebností, pak lidé musí mít prostor a dostatečný pocit jistoty, že mohou něco říct bez toho, aby je ostatní odsoudili. Velmi mnoho s lidmi pracuji individuálně, setkáváme se o samotě a povzbuzuji je v tom, co vidím, že by asi mohli dělat. Toto mám na srdci, že ti, kteří jsou ve vedení mají odhalovat talenty a povolání u každého jednotlivce, aby nikdo nebyl nečinný. A to se netýká jen těch pěti služebností, ale i ostatních nadání. Lidé mohou sloužit i pečením koláčů nebo umýváním oken. Dále dávám důraz na to, že se nesmíme uzavřít a dívat se na to, že nám je potřeba pomoci, ale musíme se naopak dívat po tom, kde je potřeba pomoci. Protože když se soustředíme jen na to, abychom jen my rostli, pak neuděláme nic a nebudeme růst. My se musíme dívat kolem sebe a dělat misii přátelství tím, že si budeme všímat potřeb lidí, kteří jsou na tom ještě hůř než my. A i proto mají být skupinky propojené v síti, aby si lidé všímali potřeb i v jiných skupinkách. Dokonce, když bude možnost v některých oblastech, jistě nebudeme se rozplývat do každého učení, a ustupovat a povolovat z toho, co nám je určeno jako vize a strategie, ale když jsou nějaké projekty, do kterých se můžeme zapojit s jinými sbory, tak proč ne. To vše deklaruje jednotu, kterou má Pán Ježíš rád. Děkuji za rozhovor a přeji mnoho Božího požehnání ve službě. Ptal se Pavel Slepička. Podgorica 13

14 Sbory se představují, AC, křestanský sbor Liberec se představuje Pokoj Vám! Jmenuji se Standa Hart a jsem pastorem sboru z Liberce, který se do konce listopadu jmenoval KS víry, naděje a lásky, a k se stal součástí Apoštolské církve a přijal název AC, křesťanský sbor Liberec. Byl jsem požádán napsat krátký článek, ve kterém bych sbor i sebe představil. Začnu osobním představením. Je mi 34 let, jsem jedenáctým rokem požehnaně ženatý. S manželkou Jiřinou (která pochází z Prahy) jsme se poznali během společného evangelizování Vysoké školy ekonomické v Praze. Máme 3 děti, všechny od M : Míša chodí do 2. třídy ZŠ, Martínkovi jsou 4 a Markétce 1 rok. Oba s manželkou pocházíme z ateistických rodin a uvěřili jsme během dospívání. Já jsem se obrátil krátce po revoluci během studia v USA. Po návratu jsem Ž I V O T V K R I S T U přesahovala rovinu života místní církve a otevřela dveře k širšímu sdílení a příležitostem, které přesahují možnosti sboru. Jsem vděčný za to, že se teď stáváme součástí církve, jejíž letniční učení je totožné s tím, co mám v srdci, čemu věřím a co žiju a kážu. Vizi založit sbor v Liberci jsme přijali v roce Po třech letech modliteb a přípravy jsme byli s manželkou koncem roku 2003 vysláni do Liberce. Město jsme téměř neznali, nevěděli jsme ani nic bližšího o dalších sborech, které zde již působily. Jen jsme věděli, že je to velké město se spoustou nespasených lidí a že nás Bůh povolal založit a vybudovat zde církev, která bude nástrojem v Božích rukou ke spasení nových lidí a růstu věřících. Přijeli jsme pouze s naší tehdy dvouletou dcerou a s bláznivou vírou, že u Boha není nic nemožné. Týden po příjezdu do Liberce se nám ozvala známá, sestřička, kterou jsme znali roky, že se stěhuje ze studií zpátky k Liberci a hledá si sbor. Členská základna vyrostla o 50 %! Postupně se začali nabalovat další lidé a hlavně, k naší radosti, se začali noví lidé i obracet. Byli jsme (a jsme dodnes) aktivní v osobní evangelizaci i v evangelizacích klasických. Sbor postupně rostl a každý rok se obraceli lidé. Nyní je nás kolem čtyřiceti. Máme ve sboru hodně dětí a také hodně hostů, za které se modlíme. Trvale vidíme, jak Bůh pozvedá nové vedoucí a nové týmy služeb. Chodíme na ulice s hudební skupinkou máme již své tradiční místo v Liberci, letos chceme jít i dále v regionu, promítáme evangelizační filmy, evangelizujeme osobně. Sbor je generačně průřezový, radostné je, že máme ve sboru hodně mužů a ve většině případů celé rodiny. Postupně rozvíjíme službu chval a uctívání, na kterou chceme klást velký důraz. S růstem sboru se rozvíjí i služba pro děti a mládež. Těšíme se, že v této oblasti přijmeme požehnání z aktivit a akcí AC. Vždy jsme byli aktivní v podpoře světové misie. Sbor vnímáme jako síť. Síť lidí, ve kterých je v každém jednom ohromný potenciál Božích darů a povolání, ale ten skutečný život a dynamika práce na Božím díle je až v tom, kdy se lidé spojí v jednotě Ducha k týmové práci. Navštivte nás na našich webových stránkách Napište nám. Těšíme se na nové kontakty. S přáním Božího požehnání Stanislav Hart pastor AC, křesťanský sbor Liberec 14 Stanislav Hart s rodinou duchovně vyrůstal v ECM Litoměřice, kde jsem také přijal povolání do služby pastora a studoval konferenční biblický kurz s výhledem stát se metodistickým kazatelem. Za tyto časy mám stále v srdci velkou vděčnost. Bůh má své cesty a časy, a tak jsme v určité době přešli pod záštitu sboru KCV Praha, který má v Praze historii od roku 1993 a který nás následně vyslal k založení sboru v Liberci. Věřím, že náš současný vstup do AC zakončuje naše hledání skupiny sborů nebo zdravě nastavené denominace, která by Foto ze sborové dovolené

15 Ročník 22, leden 2010 O Studijní bibli s výkladovými poznámkami Aleši, jak to všechno začalo? Pro mne osobně to začalo cca v roce Tou dobou jsem již dva roky pracoval jako zástupce biskupa pro pastoraci a vzdělávání a hledal cesty, jak zajistit naší církvi přísun zdravé teologie nejen zevnitř od sloužících bratří, ale také zvenku tj. ze zahraničí. Proč zrovna volba tak náročného projektu? Bible s teologickými komentáři přece není žádný malý začátek? Odpovědi budou dvě: Za prvé, tou dobou jsem spolu s dalšími plánoval menší projekty, které byly dokončeny podstatně dříve. Byly to První kroky určené především začátečníkům ve víře, které vyšly v roce 2000 a potom Systematická teologie vydaná o rok později. Takže nemělo jít o začátek ale pokračování plánovitého úsilí vzdělávacího odboru naší církve. Za druhé, jsem šetřílek. Velmi mne mrzí, když přichází lidská práce nazmar. Věděl jsem, že před léty naše nakladatel- Rozhovor s Alešem Navrátilem ství přeložilo výkladové poznámky k Novému zákonu (NZ) z americké Full Life Study Bible (FLSB) a tyto ležely od té doby nevyužity. Říkal jsem si, že je škoda tolika vynaložené práce a peněz. Chtěl jsem tedy tento projekt dotáhnout do konce. Říkáš výkladové poznámky k Novému zákonu. Ale teď vychází Bible celá. Jak k tomu došlo? Jednoduše. Ale nepochybně z Boží milosti. Když jsme se setkali se zástupci amerického nakladatelství Zondervan, abychom jednali o obnovení projektu, zeptali se nás, zda nechceme místo Nového zákona přeložit raději celou Bibli včetně Zákona starého. To bylo pro nás jako zjevení. Bratři totiž zároveň nabízeli finanční pomoc, což v případě rozšíření projektu na celou Bibli pro ně znamenalo podstatně větší zátěž. Ptal jsem se, co je k tomu vede. A odpověď zněla, že v případě vydání jen samotného Nového zákona bychom později obtížně hledali sponzory pro vydání samotného Zákona starého. Lidé raději přispějí na celou Bibli, než jednou, na Starý zákon (SZ) samotný. Já byl tehdy nadšený a po takové nabídce jsem přímo skočil. Jsem rád, že bratři z vedení církve souhlasili a mohli jsme pokračovat v jednáních. Jakých? Především bylo potřebné zajistit biblický text. Když chcete vydat Bibli s výkladovými poznámkami, nestačí mít poznámky. Aby mohla Bible vyjít, musíte zvolit překlad biblického textu a zajistit si na něj copyright. Jak jste to udělali? Obrátili jsme se na Českou biblickou společnost, která vlastnila práva na využívání ekumenického překladu Bible. Vyšli nám vstříc a my jsme copyright zakoupili. Proč zrovna ekumenický překlad? Vždyť dnes máme přímo paletu překladů, ze kterých lze vybírat? Dnes ano. Díky Bohu! Ale tehdy ještě další moderní překlady nebyly. Volba tedy nebyla pro nás výběrem ale jediným možným řešením. Ze života církve STUDIJNÍ BIBLE s letničními výkladovými poznámkami Po dlouhých letech práce nadchází okamžik vydání Studijní bible s bohatým odkazovým aparátem a letničními výkladovými poznámkami (anglická verze používá název Full Life Study Bible ). Je použit u nás nejrozšířenější ekumenický překlad biblického textu. Bible je doplněna plejádou studijních článků ke klíčovým tématům jako např. uzdravení, křest Duchem svatým atd. Taktéž mapkami a stručnou konkordancí. Na českém trhu půjde o publikaci jedinečnou, s rozsáhlým teologickým komentářem vynikající úrovně, jehož kvalitu v zahraničí prověřily již desítky vydání v přibližně čtyřiceti jazycích. Pokud nemáte ve své knihovně více obsáhlých biblických komentářů ve světových jazycích, ve kterých se dobře orientujete, bude tato nová Bible v současné době ve vaši knihovně nezastupitelná. Bible by měla být do České republiky dovezená někdy v polovině ledna, a ještě v lednu bychom chtěli tuto Bibli distribuovat. Bible je v jedné velikosti, 23,5 cm x 16,5 cm a ve třech provedeních. Velikost jednotlivých provedení se může malinko měnit v závislostí na vazbě. Tvrdá vazba: 495,- Kč, Měkká vazba ve dvojbarevné kožence: 890,- Kč, Vázané v kůži: 1080,- Kč Nakladatelství Křesťanský život, Pod Červenkami 504, Albrechtice Tel.: , , krestanskyzivot@volny.cz, 15

16 Ž I V O T V K R I S T U Ze života církve Nyní již vím, že jsi nebyl u prvopočátků, kdy se začaly překládat poznámky k NZ. Přesto ale, nevíš, co vedlo původně bratry z našeho nakladatelství, že si vybrali překlad výkladových poznámek zrovna z FLSB? Opět z mojí strany dvě odpovědi. Za prvé, bratři z amerických Assemblies of God (AoG) jsou již desítky let pro naši církev oddanými pomocníky a partnery na Božím díle. Nabídka na překlad a vydání zpočátku jen NZ vyšla od nich. Naše nakladatelství mohlo tedy počítat s jejich pomocí, což při tak velkém projektu je velmi důležité. Za druhé, FLSB je v teologické oblasti dlouhodobě letničním bestsellerem. Byla dodnes přeložena do více jak čtyřiceti jazyků a počtu vydání se bude zřejmě obtížné dopočítat. tu Bible). Jak jsem totiž řekl, je zaměnitelný za jiný překlad. Samotné výkladové poznámky jsou však do jisté míry unikátní a skutečně vynikající. Kromě toho doplněné celou řadou výukových článků ke klíčovým tématům: mluvení v jazycích, uzdravení, církev atd. To vše doplněno mapami, konkordancí Na kolik to přijde? To je již téma pro naše nakladatelství, které bude Bibli distribuovat. Dle mého soudu je cena velmi vstřícná. Co závěrem? Závěrem chci určitě poděkovat všem, kteří se na projektu podíleli ať již na americké nebo české straně. Za jejich obětavost, štědrost a u mnohých i profesionální mistrovství, které dali do služeb dobré věci. Děkuji Ti za rozhovor. A já za Tvoji trpělivost. Ptal se Pavel Slepička. 16 Takže ekumenický biblický text jste získali, copyright na překlad výkladových poznámek také. Jak to šlo dál? Z mého osobního pohledu obtížně. Na jedné straně se v České republice vystřídali američtí misionáři, kteří nám v kontaktu s americkými partnery byli nesmírnou pomocí: bratři Steve Walent, James Sabella a Jason Morisson. Ani jednomu z nich nemůžeme být dosti vděční za jejich námahu, vstřícnost a diplomacii, se kterou zajišťovali naši komunikaci s Amerikou. Na straně druhé, tím, že se FLSB vydává již desítky let v desítkách jazykových verzí, vznikly určité vyšlapané koleje. A pro nás nebylo vždy snadné se do nich vejít a vzájemně se s Američany pochopit. Jaký problém? Biblický text jste měli český, poznámky jste přeložili, Bibli vydali Jaképak koleje a domlouvání? Naše původní úvahy byla také takto nekomplikované. Američané však trvali na tom, že díky svým zkušenostem zajistí sazbu i vydání knihy sami. Tím pádem i zapracování případných korektur. Když toto vše dělají lidé neznající česky s českou knihou, je to nesmírně náročné pro všechny zúčastněné. To je podle mého názoru hlavní důvod, že se projekt protáhl na léta. Ale je to za námi, ne? Je. Osobně však mám naději, že současné vydání může být jen prvním oťukáním českého trhu. Bude-li zájem, mohou následovat jistě další, možná již s biblickým textem v jiném překladu. Na co se mohou čtenáři těšit? Ekumenický text většina z nich zná Ekumenický text je v tomto případě jen kostrou celého díla (při vší úctě k tex- Cože? Další nová bible? Velikonoce jsem strávil s Biblí 21, prázdniny se Studijním překladem KMS, Vánoce a Nový rok s Jeruzalémskou biblí a už je tu další? Tolik let nic a teď čtvrtá bible během jednoho roku? Mám si ji vůbec koupit? Bude to mít nějaký smysl? Ano, takhle nějak se budou možná lidé ptát, až se k nim donese zpráva, že vychází Studijní bible s výkladovými poznámkami. Pokusíme se všechny pochybovače přesvědčit, že to smysl má. Studijní bible se od všech výše zmíněných liší: nepřináší nový překlad (je použit překlad ekumenický), ale bohatý studijní aparát uzpůsobený ke každodennímu praktickému studiu Bible. Proč vůbec taková bible? Dejme slovo iniciátoru této bible a autoru výkladových poznámek Donaldu C. Stampsovi: Uvědomil jsem si, kolik křesťanských pracovníků potřebuje bibli, která by udávala směr jejich úvahám i kázáním. Později Seznamme se s Biblí podrobněji jsem zjistil, že podobně po studijní bibli touží také kazatelé i laici. Duch svatý touží působit v církvi a skrze církev stejně, jako činil v pozemské službě Ježíše a jako konal dále v apoštolské církvi 1. století. Nyní se podívejme blíže na obsah Studijní bible. Každá biblická kniha obsahuje úvod. Úvod obsahuje 1) osnovu dané knihy, 2) informaci o autoru a době sepsání, 3) záměr, s nímž byla kniha napsána, 4) stručný přehled obsahu knihy, 5) seznam specifických důrazů knihy a 6) rozpis četby, jehož aplikace umožní přečíst celou Bibli za dva roky (SZ za jeden rok a NZ rovněž za jeden rok). Text každé biblické knihy dále obsahuje pod čarou výkladové a studijní poznámky. Tyto poznámky se neomezují jen na výklady typu toto hebrejské slovo znamená to a to či tento text doslova zní takto a takto, ale jsou paterého druhu: 1) Výkladové. 2) Teologické. 3) Pro pravou zbožnost (vysvětlují, jak je důleži-

17 Ročník 22, leden 2010 té zůstávat v úzkém vztahu s Bohem). 4) Etické. 5) Praktické. Studijní poznámky obsahují dále obsáhlý poznámkový aparát z Písma i odkazy k jiným částem Studijní bible. Do textu je rovněž zařazeno 77 tematických studijních článků (např. Bázeň Boží, Podstata modlářství, Znovuzrození, Víra a milost) a 43 různých přehledů, tabulek a map (např. Židovský kalendář, Izraelští a judští králové, Dary Ducha svatého, Dílo Ducha svatého). Ty pojednávají obšírněji a důkladněji o jednotlivých tématech a poskytují přehled o biblické geografii. V závěru knihy je zařazeno dalších 16 stran barevných map. Studijní poznámky i tématické články jsou psány z letničního pohledu, a představují proto teologický názor pouze jedné části Církve. Autoři jsou si vědomi, že jakožto nedokonalí lidé pouze komentují a vykládají dokonalé Slovo Boží podle svého poznání. Nečiní si proto nárok na neomylnost. Neomylný je pouze Bůh. Jsme přesvědčeni, že i čtenáři z jiných církví mohou nalézt ve Studijní bibli mnoho dobrého právě proto, že není zaměřena úzce teologicky, ale hlavně prakticky a zde teologické rozdíly nehrají žádnou roli.. Samotný biblický text je rozčleněn na jednotlivé oddíly. Jejich nadpisy mají napomoci k snadnějšímu pochopení textu a často odkazují na paralelní nebo podobné pasáže Písma. Biblický text je vysázen do dvou sloupců a mezi nimi je sloupec, který obsahuje odkazy k příslušným souvisejícím místům. Biblický text dále obsahuje i poznámky k biblickému textu, které jsou převzaty z Ekumenické bible. Na okraji mnoha stran čtenář spatří svislé linky a vedle nich jakési obrázky a biblické odkazy. Každý z těchto tematických ukazatelů představuje jedno ze dvanácti důležitých témat letniční tradice, např. ovoce Ducha svatého, druhý příchod Ježíše Krista či chození v poslušnosti a spravedlnosti. Symboly informují o tématu označených veršů a biblický odkaz odkazuje k následující pasáži, která se zabývá stejným tématem. Studijní bible dále obsahuje tabulku měr a vah, věcný rejstřík, index tematických ukazatelů, plán četby Bible, konkordanci a rejstřík k barevným mapám. Tabulka Míry a váhy uvádí přehled starověkých měr a vah použitých v biblickém textu a jejich dnešních ekvivalentů. Věcný rejstřík čtenáře povede k nejdůležitějším studijním poznámkám a článkům. U každého hesla (např. Den Hospodinův/Páně, Den odpočinku, Den smíření) nalezneme odkaz na biblický text, studijní poznámky na dané téma a dále odkazy na úvody k jednotlivým knihám a na studijní články. Index tematických ukazatelů uvádí seznam oddílů Písma, které pojednávají o 12 důležitých tématech (viz výše). Plán četby Bible uvádí přehled četby Starého i Nového zákona uspořádaný tak, aby bylo možno přečíst SZ i NZ během jednoho roku. Ke Studijní bibli je přiřazena rozsáhlá výběrová konkordance. (Mimochodem je to první konkordance k Ekumenické bibli vůbec.) Rejstřík k barevným mapám umožňuje nalézt jednotlivé lokality na barevných mapách. Doufáme, že jsme vás o kvalitě Studijní bible přesvědčili nikoli množstvím svých slov, ale silou argumentů, a že si Studijní bibli koupíte a doporučíte svým bratřím v Kristu, přátelům a známým. Na závěr bychom chtěli popřát všem čtenářům Studijní bible, aby z jejích stran načerpali mnoho požehnání, a věříme, že pro ně bude její studium stejně podnětné, jako bylo a je pro nás, kdo jsme se podíleli na přípravě jejího vydání. Milan Hruška Ze života církve První Čech a Studijní bible s výkladovými poznámkami Ahoj. Musím ti s potěšením oznámit, že jsem první Čech, co držel v rukou náš dlouho očekávaný studijní překlad! Myslím, že je to skvělá kniha, protože obsahuje Bibli, biblický slovník, konkordanci i komentáře v JEDNOM SVAZKU! Systém odkazů je udělaný tak, že velmi rychle získáš informace o jakémkoli biblickém tématu. Je to mobilní kancelář pro kazatele. Je to systematická letniční teologie pro každého. Od pastora po nově obráceného, protože je srozumitelná i obsáhlá. Nyní může každý věřící mít přístup k informacím, které by jinak stály každého pastora nebo učitele mnoho času vyučovacích hodin. Církev tak může mít stabilní teologii pro každého. Od studijního překladu KMS se liší tím, že KMS je zaměřena na textové poznámky k překladu, mnohdy užitečné pro odborníky, ale tato je šikovným výkladovým komentářem pro každého, zejména pro letniční křesťany. Budu to muset ještě vydržet než budu mít svou. Jsou tam barevné mapy a má 2336 stran (KMS má jen 1562)! a jsou skoro stejně veliké. S pozdravem Pavel Harabus (Pavel je u mne na návštěvu v USA. Žádal jsem ho, aby napsal svůj první dojem z té Bible poté co měl příležitost ji několik dní číst. Jason Morrison) 17

18 Ze života církve Vpolovině listopadu probíhal ve středisku Karmel ve Smilovicích další cyklus vyučování bratra Clendennena, tzv. Kristova škola. Měla jsem tu milost a možnost zúčastnit se. Musím se přiznat, že jsem nejela s příliš velkým nadšením. Věděla jsem, že dny jsou opravdu doslova nabité vyučováním. Vydržím to vůbec? Nejsem zvyklá celý den sedět, být soustředěná a poslouchat Boží slovo. A bude to trvat deset dní. Co moje hlava, záda a nohy? Bratr biskup Martin Moldan nás na začátku ubezpečil, že je to opravdu velmi kvalitně investovaný čas, a tak jsem byla v očekávání. Po dvou dnech mě bolelo úplně všechno, ale nechtěla jsem se vzdát. V neděli večer jsme se se sestrou Janou modlily, aby nám dal Pán sílu do dalších dnů. A v pondělí ráno byla naše těla odpočatá a hlavy byly schopny přijímat další údery Božího slova. Ano, byly to pro mě doslova údery nádherného čistého Božího slova. Téměř po každé lekci jsem musela činit pokání z nesprávných postojů a mnoha jiných hříchů. Duch svatý pracoval, usvědčoval, ale také hojil a obvazoval. Do mého života přišlo proroctví od Pána, kterému jsem se zdráhala uvěřit. Proroctví bylo určeno i mému manželovi. Pán nám asi před čtyřmi roky skrze bratra Eda Trauta řekl, že ty nejlepší časy jsou teprve před námi. S tím jsem neměla problém, vždyť vím, že v nebeském království to bude nádherné, v Boží přítomnosti, bez hříchu, bez zápasů Ale to proroctví znělo tak, že to bude tady na této zemi. Tak tohle už byl pro mě problém. Asi za dva roky jsem toto poselství přijala od jedné sestry z Ameriky, a třetí totéž slovo přišlo letos v létě od bratra z Walesu. Pán třikrát poslal toto slovo a já jsem ho stále nemohla přijmout, vždyť nic tomu nenasvědčovalo. Svět je stále horší, zápasů neubývá, sil je čím dál méně. Kristova škola Jsem Bohu vděčný, že jsem mohl být součástí Kristovy školy (ve Smilovicích). Byl to nádherný čas strávený v Boží blízkosti a pod vyučováním Božího slova, které spalovalo vše, co v našem srdci nepocházelo z Krista. Vše, co jsme byli vyučováni, ukazovalo na Ježíše Krista jako jediného Pána našeho života a také jediný život, který stojí za to žít. Procházeli jsme cestou kříže, kdy jsme skrze Ducha svatého umírali svému so- Ž I V O T V K R I S T U Svědectví Pane, jak to chceš udělat? Ve své hlavě a možná i srdci jsem hledala odpověď. Možná to bude, až Pán vyslyší všechny mé dlouholeté prosby za spasení mých nejdražších, možná už brzy přijde průlom a budu vidět spousty zachráněných lidí. Opravdu jsem nevěděla, ale hlavně nevěřila. Můj nejmladší syn mi říkával: Mami, jak tomu nemůžeš věřit, když ti to Pán třikrát řekl?? On to může naplnit, pro něj není nic nemožné. Cítila jsem se zahanbená. Asi v polovině týdne, když jsem poslouchala vyučování o Božích zaslíbeních, Boží věrnosti, lásce a milosti, se mě Duch Svatý dotkl. Cítila jsem Boží dotek na svém srdci, byl tak něžný, ale zároveň tak usvědčující. Z očí se mi hrnuly slzy a já jsem najednou věděla, že slovo proroctví je pravdivé a že mu věřím. Pochopila jsem, že se ani okolnosti nemusí změnit k lepšímu a ani jiný zázrak Pán nemusí udělat, aby se toto slovo naplnilo. Boží blízkost a úzké obecenství s Pánem nám mohou zabezpečit ty nejkrásnější dny našeho života. Věřím, že Pán je věrný a že každé své zaslíbení naplní těm, kteří na něj očekávají. Ivanka Apetauerová, AC Brno beckému JÁ, a nechávali jsme Kristův život v nás přebírat vládu. Viděli jsme, co jsme v Kristu a co On je schopen v nás a skrze nás učinit. Bylo to volání po obnovení oltáře modlitby, půstu a poslušnosti Bohu a jeho slovu. Bylo to volání k církvi, aby povstala a odvrhla vše, co jí brání v tom, aby svět mohl znovu vidět Krista takového, jaký je, skrze jeho tělo, které kráčí v jeho moci, lásce a svatosti. Michal Turčinek, AC Brno 18 Školící středisko Karmel, Smilovice

19 Ročník 22, leden 2010 Moje zkušenosti z Kristovy školy Chtěla bych se s vámi podělit o jedno malé svědectví, které mě hodně povzbudilo. Minulý týden ve čtvrtek jsem byla hodně nachlazená, bolelo mě v krku tak silně, že mi bylo jasné, že to je minimálně jasná angína. Přišla jsem z práce domů a samozřejmě byla ještě fůra práce, kterou bylo třeba zvládat, no a večer jsem měla jít do sboru. U nás jsou ve čtvrtky lekce Kristovy školy a já jsem se přihlásila, že tam budu chodit. Přemýšlela jsem, že to dnes zabalím, když to stejně vypadá na to, že ulehnu. Pak jsem si ale řekla: Co mi to udělá, půjdu. Tak jsem šla a ještě pěšky, asi 2 km. Řekla jsem si: Chci tam být a slyšet co Bůh bude mluvit. Ráno vstávám a sama jsem se nestačila divit, mé tělo je úplně zdravé, nebolí mě v krku a nemám ani žádné další projevy nemoci. V pátek i v sobotu jsem pak dělala venku, máme hospodářství, a dnes v úterý chci říct k oslavě Pána, že jsem zdravá. Sláva Pánu, On činí zázraky. Turoňová Anna Zpráva z tříměsíčního intenzivního kurzu KidsQuest Drug Free ZBoží milosti se nám podařilo 7. září 2009 odstartovat misijní kurz KQ. Ten byl realizován ve spolupráci Kids Quest projektu s odborem dětí, odborem vzdělávání, střediskem Teen Challenge ve Šluknově a v neposlední řadě i sborem AC ve Varnsdorfu. Naším cílem bylo dostat prevenční protidrogový program do škol, do sborů, prostě do podvědomí církve a společnosti. A zároveň ho také vystavit zátěžovým situacím, doladit jej a dospět k tomu, aby byl církvi k dispozici častěji, než párkrát do roka. Do kurzu se přihlásili 4 lidi naplno. Pracovali bez nároku na mzdu a bydleli ve středisku Teen Challenge ve Šluknově, daleko od domova. Doplnila jsem je já (Mirka S.), David Ellmrich, pracovník TC ve Šluknově, a příležitostní dobrovolníci převážně ze sboru AC ve Varnsdorfu, celkem dalších cca 8 lidí. Ze života církve Škola Kristova zde jsem Pane Můj život byl v posledních letech naplněn zaměstnáním a prací kolem našeho nového domu. Cítil jsem se jako na kolotoči, ze kterého nelze vysednout... Když přišla možnost přihlásit se na 9-ti denní Kristovu školu, viděl jsem to jako jedinečnou příležitost, jak zatáhnout za záchrannou brzdu a vystoupit. V posledních dnech před zahájením jsem musel bojovat o to, abych si vůbec mohl vybrat dovolenou. Velmi jsem se těšil na oddělený čas plně vydaný Bohu a toužil jsem po doteku, který v mém nitru opět zažehne oheň. Slovo bratra Clendennena bylo burcující a tak netrvalo dlouho a podobně jako ostatní jsem se modlil, postil, činil pokání z nevydaného života a hledal Boží náruč. Asi po třech dnech Bůh vyslyšel mé volání a při společných modlitbách jsem byl povzbuzen jeho dotykem. Ano, Bůh je věrný a odpoví těm, kteří ho hledají. Bůh naplnil mé vlažné nitro svým Duchem svatým a ohněm. Znovu mohu vyznat Ga 2,19 20: Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. a Ř 8,15: Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Vše v čem jsem padal, s čím jsem bojoval a snažil se pomalými krůčky odstraňovat ze svého života, je najednou pryč a místo toho je v mém srdci pokoj a oheň. Díky Pane za tvou lásku a trpělivost! Chci povzbudit všechny, kteří stejně jako já ztratili první lásku, jejichž srdce jsou vlažná a z jejich života se stal běh za spoustou povinností. Zastavte se a hledejte toho, který si nás zamiloval. 1 Janův 1,9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Martin Štěrba 19

20 Ze života církve Náš kurz v číslech Díky našim sponzorům, převážně z USA, se nám podařilo koupit starší auto pro 7 lidí Mitsubishi L300, se kterým jsme najezdili přes 4000 km. Dětem jsme rozdali celkem komiksů s názvem Staň se tygrem! (rozuměj Buď silný, moudrý a svobodný jako tygr, jedna z hlavních postav programu, a odolej nabídce alkoholu či drog) a 4000 stejnojmenných náramků. Navštívili jsme 23 škol, kde náš program proběhl celkem 43 krát. Mimoto se program uskutečnil ještě 7 krát ve spolupráci se sborem AC v Kolíně a následně 9 krát ve spolupráci s VO- ŠMT. Tyto programy byly představeny na školách v Kolíně a okolí a personálně je zabezpečovali hlavně lidé ze zmíněných subjektů. Během kursu jsme také přivítali americkou misionářku Jan Cunningham, která v Rumunsku pracuje nejen v projektu Kids Quest. Během jednoho týdne odučila zhruba 40 hodin semináře pro pracovníky s dětmi. Za tento seminář zájemci obdrželi 2 kredity v rámci celoživotního vzdělávacího programu Ezdráš. Kurz navazoval na úspěšnou práci Davida Ellmricha, který na školách působí s prevenčními přednáškami zaměřenými hlavně na druhý stupeň základních škol. Prevenční program Kids Questu míří do řad prvního stupně. Stávalo se také, že si školy našly náš program na internetu a pozvaly nás. Letošní tříměsíční kurz byl hodně specifický. Nejenom svou délkou, ale i složením týmu vskutku mezinárodním. Měl jsem možnost poznat blíže lidi, které jsem znal z dřívějška, některé více, druhé méně, ale i seznámit se s novými. Podle svých možností jsem se zapojil a vyjížděl s týmem do vzdálenějších míst a častokrát i na více dnů. Protože jsem rád s dětmi a obdivuji na nich jejich živelnost, upřímnost a otevřenost, využil jsem příležitosti předat jim pro ně vlastní a srozumitelnou formou poselství o nebezpečí skrývajícím se v drogách, alkoholu a kouření. Kromě radostných a příjemných chvil KidsQuest přinášel i ty méně příjemné. Někdy stačilo jen to, že člověk hraje stále dokola to samé, několikrát denně, což může být občas hodně náročné a po této zkušenosti chápu, že herci mají nelehký kočovný život. Ale děti dokázaly jak mávnutím kouzelného proutku proměnit i ty situace, kdy se mi už nechtělo před oponu. Vždy svou přítomností utvářely celé představení, ve kterém se odrážela jejich otevřenost, reakce a zapojení se. Jednou byly k nezastavení, jindy seděly tiše a skoro nehnutě. Rozhodně bezkonkurenční byly ty děti, které díky představení vstoupily do děje, povídaly si s námi a taky se neostýchaly klaunům radit, co mají dělat nebo raději nedělat. Jejich upřené pohledy a angažovanost mě vždycky znovu nadopovaly novou silou a chutí jít opět do dalších představení. Ne nadarmo se říká, že jiný kraj, jiný mrav, a Morava nejsou Čechy i na dětech to bylo poznat, co město či škola, to jiné děti, různé reakce. Jen jedno zůstávalo u většiny dětí stejné Ž I V O T V K R I S T U upřímnost a důvěřivost a to je to, co na nich nejvíce oceňuji. Pokaždé bylo vidět, že se dětem vystoupení líbilo a absolutní idol pro ně byl samozřejmě tygr TJ, kterého děti doslova zbožňovaly. Když se zbavily prvotního ostychu a ty menší někdy i strachu, nadšeně skočily tygrovi do náruče a pomazlily se s ním. Stejně tak byli oblíbení i klauni. Bylo vidět, že celé představení nejvíce ocenily děti z prvních až třetích tříd, páťáci někdy dávali více najevo to, že přece oni už nejsou žádná prťata a jsou dost velcí na takovéto představení, nakonec ale i na nich byla vidět radost a nadšení. Mám velkou radost z toho, že tolik kluků a holek školou povinných mohlo slyšet o nebezpečí, které na ně číhá v drogách, alkoholu a kouření, a uvědomuju si, že je to jen nepatrný zlomek dětí v našem národě. Věřím, že má smysl i když tento program není primárně zaměřený evangelizačně (ideální je, aby na něj navazoval KidsQuest Classic) preventivně pomáhat dětem, a tím je uchránit před zbytečnými životními problémy a nezáviděníhodnými osudy. Přeju si, aby se všechny staly opravdovými tygry byly silní, moudří a svobodní. Chci poděkovat Bohu za otevřené dveře ve školách, svému šéfovi Martinu Pencovi za jeho vstřícnost i trpělivost, stejně tak i celému týmu KQ a všem vám, kteří jste na nás mysleli, doprovázeli nás svými modlitbami nebo poskytli střechu nad hlavou, výborné jídlo či zázemí. I vy máte podíl na této službě. A co příště? Pokud budu schopen a moci, znovu se rád zapojím. Zdeněk Kratochvíl 20