PODPORA RODIČŮ DĚTÍ S POSTIŢENÍM, PŘEDEVŠÍM FORMOU NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ

Save this PDF as:

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "PODPORA RODIČŮ DĚTÍ S POSTIŢENÍM, PŘEDEVŠÍM FORMOU NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ"

Transkript

1 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Ústav speciálněpedagogických studií Petra Jelínková 3. ročník prezenční studium Obor: Speciální pedagogika komunikační techniky PODPORA RODIČŮ DĚTÍ S POSTIŢENÍM, PŘEDEVŠÍM FORMOU NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ Bakalářská práce Vedoucí práce: Mgr. Petra Jurkovičová, Ph.D. OLOMOUC

2 Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucí bakalářské práce a za pouţití pramenů uvedených v závěru bakalářské práce. V Olomouci,

3 Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Petře Jurkovičové, Ph.D. za vydatnou pomoc a odborné vedení mé bakalářské práce. Chtěla bych také poděkovat všem rodičům, kteří se podíleli na výzkumu k praktické části mé práce. Také děkuji své rodině a přátelům za pomoc a podporu. Petra Jelínková 2

4 Obsah Úvod... 5 TEORETICKÁ ČÁST Rodina Vymezení pojmu rodina Rodina a její postavení ve společnosti Rodičovství Co znamená dítě pro rodinu? Co znamená rodina pro dítě? Rodina a její funkce Rodina a dítě s postiţením Narození dítěte s postiţením Proces adaptace rodičů na postiţení svého dítěte Rozpad rodiny vlivem nezvládnutí situace Diagnostikování dítěte s postiţením Dítě v rodině vs. dítě v ústavu Vztahy mezi sourozenci Výchova dítěte s postiţením Přístupy ve výchově dětí Vliv postiţení dítěte na rodinu Změny postojů a psychických potřeb rodičů dětí s postiţením Ţivotní úroveň a kvalita ţivota rodičů dětí s postiţením Lidé s postiţením a společnost Postoje k lidem se zdravotním postiţením v současnosti Reakce blízkého okolí rodiny na postiţení dítěte Podpora rodičů dětí s postiţením Podpora rodinám dětí s postiţením u nás Blízká rodina jako nejocenitelnější zdroj podpory Vzájemná podpora partnerů v náročné ţivotní situaci Zvládání stresu COPING Ostatní rodiče dětí s postiţením Poradenství Poradenské instituce

5 4.6 Stát jako forma pomoci a podpory Příspěvek na péči Sociální sluţby Dávky sociální péče Podpora formou neziskových organizací Občanská sdruţení (o. s.) Nadace a nadační fondy Obecně prospěšné společnosti (o.p.s.) Církevní právnické osoby Organizace zdravotně postiţených osob Instituce pomáhající rodičům dětí s postiţením Postiţení jako pozitivní přínos PRAKTICKÁ ČÁST Vyuţívání sluţeb neziskových organizací rodiči Cíle výzkumného šetření Metody výzkumného šetření Vzorek výzkumného šetření Analýza a interpretace výsledků Závěr výzkumného šetření Závěr Seznam pouţité literatury Seznam příloh

6 Úvod Po narození dítěte s postiţením mohou rodiče proţívat různé pocity. Většinou však pocity negativního rázu, které s sebou často nesou strach, obavy a nejasné výhledy do budoucna. Rodiče se tak ocitají v náročné ţivotní situaci, která je jen obtíţně zvládnutelná vlastními silami. Pocity strachu či obav z budoucnosti ale nemusí být jen na počátku cesty výchovy dítěte s postiţením, naopak, rodiče se s nimi mohou potýkat celý ţivot. A právě z tohoto důvodu je nutné rodiče v péči a výchově dítěte podporovat a motivovat všemoţnými způsoby. Téma práce mě zaujalo z toho důvodu, ţe jsem se chtěla podrobněji seznámit různými formami a moţnostmi pomoci a podpory, které jsou směřovány k rodičům dětí s postiţením u nás. Také mě zajímala moţnost vyuţívání nestátních neziskových organizací (NNO) a informovanost rodičů dětí s postiţením vzhledem k této tématice ve městech a na vesnicích. K tomu také směřuje výzkum v rámci praktické části práce. Cílem práce není sledovat negativní následky narození dítěte s postiţením či nepříznivé situace, které v rámci ţivota s dítětem s postiţením nepochybně vznikají, ale naopak hledat v postiţení pozitivní aspekty, které působí nejenom na členy rodiny, ale i na celou společnost. Práce je rozdělena do pěti teoretických kapitol. V první kapitole je obecně popsán význam rodiny jak pro dítě, tak také v rámci společnosti. Druhá kapitola se jiţ specifikuje na rodinu, která vychovává dítě s postiţením. Třetí kapitola se zabývá vztahem společnosti k osobám se zdravotním postiţením. Ve čtvrté kapitole se jiţ můţeme setkat s podrobnějším výčtem moţností či konkrétních organizací, které poskytují pomoc a podporu rodičům, které vychovávají děti s postiţením. Poslední kapitola teoretické části poukazuje na postiţení jako na pozitivní přínos rodičům dětí, ale i společenskému prostředí. Praktická část se opírá o dotazníkové metody, tak také o rozhovory s rodiči, které jsou zaměřeny na neziskové organizace. Obě tyto metody nám umoţnily zhodnotit situaci a zjistit, zda a příp. jak rodiče dětí s postiţením vyuţívají pomoci a podpory neziskových organizací. 5

7 TEORETICKÁ ČÁST 1 Rodina 1.1 Vymezení pojmu rodina Přesné vymezení tohoto pojmu není jednoduché, neboť existuje mnoho definic, které popisují rodinu z mnoha různých pohledů. Kaţdý člověk si pod pojmem rodina přestaví něco jiného. Podle Hartla a Hartlové (2000, s. 512) je rodina společenská skupina spojená manţelstvím nebo pokrevními vztahy a odpovědností a vzájemnou pomocí. Prevendárová (1998, s. 11) dále uvádí, ţe za rodinu se povaţuje malá společenská skupina, sloţená ze dvou dospělých členů opačného pohlaví a jejich potomků. Také podle Matouška (2003, s. 9) rodina dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho určitým konfliktům, poskytuje mu určitý typ podpory. V kaţdém případě by se mělo jednat o prostředí citově hřejivé. Pokud dítěti chybí mateřská láska, pokud jí není dost, velmi často to vede k proţívání negativních citů, ba dokonce vyvolává velmi těţké psychické stavy (Kuľčickaja, 1987, s. 34). 1.2 Rodina a její postavení ve společnosti Pojetí rodiny ve společnosti se postupem času mění. Dříve byla tato instituce pokládána za pevné celoţivotní pouto, takřka za posvátné. Dnes se ale od těchto tradic více méně upouští a trendem se často stává souţití partnerů bez uzavření manţelství, kteří si mnohdy pořídí jedno nebo více dětí. Mezi další trendy patří také odkládání mateřství na pozdější dobu či tendence nemít děti vůbec a spíše se zaměřovat na kariéru. Zařazení člověka do rodiny je bezpochyby nejdůleţitějším startem pro ţivot. Důleţité jsou především vzájemné vztahy v rodině. V rámci rodiny mluvíme o propletené síti vztahů. Z uţšího hlediska se jedná především o matku, otce a děti. Z širšího pohledu rodina zahrnuje také vzdálenější příbuzenstvo, jako jsou prarodiče, bratranci a sestřenice, tety a strýcové apod. 6

8 1.3 Rodičovství V případě, ţe se partnerům narodí potomek, mluvíme o rodičích, z manţelů se stávají otec a matka. Jde o velmi sloţitou a zodpovědnou ţivotní roli. Pocit rodičovství nezačíná aţ porodem dítěte, nýbrţ jiţ v prenatálním období si rodiče, a to především matka tvoří k dítěti uţší a citovější vztah. Výchova dítěte je nejzákladnějším a nejdůleţitějším determinantem, díky kterému se dítě formuje a vyvíjí. To, jaký základ dítěti do ţivota rodiče dají, nadále ovlivňuje jeho celkový ţivotní rozlet. Často se stává, ţe rodiče nemusí mít o dítě zájem, nemají dostatečné zázemí nebo jednoduše nejsou připraveni. V těchto případech je dítě odkázáno buď na pomoc jiných osob, nebo ho rodiče vychovávají ve stísněných podmínkách. Zvláště o sloţitou situaci se můţe jednat tehdy, narodí-li se rodičům dítě duševně či tělesně postiţené. Rodičovství samo o sobě je náročným aktem, a jestliţe se narodí dítě s postiţením, můţe to mít pro rodinu traumatizující následky. Podle zákona o rodině mají rodiče tzv. rodičovskou zodpovědnost. 31 (1) Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností a) při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, b) při zastupování nezletilého dítěte, c) při správě jeho jmění (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině). 1.4 Co znamená dítě pro rodinu? Podle Matějčka dítě znamená posílení rodinného společenství, přináší radost a zábavu do rodiny, je co dělat s časem, je moţno někomu věnovat lásku a od někoho ji přijímat. Díky dětem je manţelství šťastnější a rodiče se mohou seberealizovat. Děti jsou nejen hybnou součástí rodinného souţití, ale také přispívají k posílení vzájemných vazeb (Matějček in Brablcová a kol., 1973, s. 24). Z genetického hlediska nesou děti dědičný kód svých rodičů. Dětem jsou předány jisté vlohy či dispozice, dědí specifické vlastnosti, které dále přenesou na své potomky. Rodiče jsou díky tomu přesvědčeni o rozšíření a pokračování rodu. Matějček (1992) hovoří o vzájemném uspokojování potřeb rodičů a dětí. Dítě uspokojuje u rodičů jistou potřebu starat se a pečovat. Naopak rodiče dítěti uspokojují 7

9 biologické či sociální potřeby. Nejenom dítě, ale také rodiče jsou na svého potomka velmi fixováni a mají strach z jakýchkoli negativních vlivů, které by dítě mohly ohroţovat. Mezi dítětem a rodiči se vytváří velmi silné citové pouto, které většinou přetrvává po celou dobu jejich ţivota, případně se mění jeho intenzita. Ale v některých rodinách, např. v případech, kdy dítě bylo nechtěné apod., nemusí k tak pozitivním vztahům mezi rodiči a dítětem vůbec dojít. Dítěti se nemusí dostávat uspokojování potřeb, lásky, pocitu sounáleţitosti, bezpečí apod. V těchto případech můţe být dítě váţně ohroţeno na psychickém vývoji, dokonce by mohlo dojít aţ k psychické deprivaci Co znamená rodina pro dítě? Rodina je od počátku ţivota dítěte záchytným bodem pro jeho ţivot. Nejenom, ţe uspokojuje základní potřeby, ale podporuje a motivuje dítě při cestě ţivotem. Rodina je činitelem, který přispívá k všestrannému vývoji dítěte. Matoušek (2003, s. 9) podotýká, ţe stálá přítomnost vysoce citově angaţovaných rodičů je dnes povaţována za nepostradatelnou podmínku zdravého duševního i tělesného vývoje dítěte. Rodiče naplňují své dítě láskou a péčí, motivují ho k výkonům a podporují jej ve všech oblastech, neméně v oblasti citové. V oblasti citové je dobře, kdyţ se rodiče mohou lehce zbavit tísnivé nálady a kdyţ trvalým rysem jejich povahy je sklon k optimismu, který přenášejí na děti a snaţí se je vést k překonávání nesnází a překáţek (Hyhlík in Brablcová a kol., 1973, s. 121). Pro dítě se rodiče a vztahy uvnitř rodiny stávají vzorem. Jednotliví členové rodiny a vztahy mezi nimi slouţí jako model, který dítě napodobuje, event. se s ním identifikuje (Vágnerová, 2008, s. 45). Zelená (in Zelená, Klégrová, 2006, s. 7) se shoduje s tvrzením Vágnerové: Dítě si do značné míry vytváří obraz světa podle toho, jak je mu realita interpretována, s jakými postoji je konfrontováno. Osvojuje si základní návyky, dovednosti, strategie základní vzorce chování, které později uplatňuje v dalších interpersonálních vztazích. Podstatné základní zkušenosti pro další vývoj získává dítě nejen přímo prostřednictvím výchovy, ale i nepřímo ze situace, do které se rodí a ve které se vyvíjí. 1 Psychická deprivace Vágnerová (2008) vymezuje psychickou deprivaci jako stav, kdy některá z významných potřeb (ať uţ se jedná o biologické, psychické či sociální potřebu) není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu. 8

10 1.6 Rodina a její funkce Vymezení rodinných funkcí se liší dle různých autorů. Podle Výrosta a Slaměníka (1998, s. 325) můţeme obecně vyjmenovat čtyři základní funkce: a) reprodukční, b) materiální, c) výchovná, d) emocionální. Reprodukční funkce je základní funkcí, která umoţňuje rozmnoţování, ale také pokračování a rozvoj dalších generací. Umoţňuje matkám mateřskou roli, ţít se svými dětmi a následně na ně působit a vychovávat je. Materiální funkce umoţňuje zabezpečení rodiny a jejich členů, jedná se především o finanční zabezpečení (jídlo, ošacení, předměty denní potřeby). Finanční zabezpečení rodiče získávají díky zaměstnání, případně díky propracovanému systému sociálních podpor. Díky výchovné funkci jsou děti vychovávány svými rodiči a mohou se přiměřeně vyvíjet. Rodina dítěti mimo jiné zprostředkovává kontakt se společenským prostředím proto, aby mohlo být plynule zařazeno do společnosti. Dítě si ale také díky výchově tvoří vlastní sebehodnocení, hodnotové orientace a také koncepci vlastního ţivota. Podle autorů je výchovná funkce velmi podstatná a jen obtíţně nahraditelná. Emocionální funkce je povaţována taktéţ za velmi důleţitou a nezastupitelnou. Rodina poskytuje nejenom zázemí, pocit jistoty, podpory, bezpečí, klidu a uvolnění, ale také uspokojuje potřebu sdílení záţitků, společné historie, rituálů nebo také společných perspektiv a plánů (Výrost, Slaměník, 1998). Tím, ţe rodina plní jiţ zmiňované funkce, uspokojuje potřeby dítěte. Děti s postiţením se ve svých základních potřebách nijak výrazně neliší od svých vrstevníků, ale obvykle vyţadují individuální přístup, aby mohlo dojít k naplnění těchto potřeb (Ludíková in Renotiérová, Ludíková, 2006, s. 149). 9

11 2 Rodina a dítě s postiţením 2.1 Narození dítěte s postiţením Zpráva o tom, ţe se rodičům narodilo dítě s postiţením, by měla zaznít z úst lékaře velmi citlivou formou, co nejšetrnějším způsobem. Sdělení diagnózy však nemusí být po porodu bezprostředně vyhraněno, jelikoţ hloubka a míra postiţení můţe manifestovat aţ za nějakou dobu po porodu. Rodičům by měla být předloţena reálná fakta a také moţné perspektivy pro výchovu a další vývoj dítěte. Rozsah onemocnění má svůj časový rozměr. Záleţí totiţ na tom, zdali nemoc či postiţení ustupuje a dítě se uzdravuje, či jde-li o stav víceméně trvalý, anebo dochází-li dokonce ke zhoršování stavu, čili k tzv. progresi (Matějček, Dytrych, 2002, s. 80). Narození dítěte s postiţením můţe být pro rodiče akceptováno různými způsoby. Primárně se jedná o šok. Skutečnost, ţe se narodilo postiţené dítě, zastihne většinou oba jeho rodiče zcela nepřipravené. Nevědí a nechápou, co se s jejich dítětem stalo, nevědí, jak bude jeho vývoj pokračovat a co všechno je v ţivotě čeká, nevědí, jak s dítětem zacházet, jak s ním jednat, jak je vychovávat (Švarcová, 2006, s. 137). Samo narození postiţeného dítěte můţe u rodičů vyvolat pocity méněcennosti či úplného zhroucení, často také můţe docházet ke vzájemnému obviňování. Fitznerová (2010) hovoří o tom, ţe se stále můţe spekulovat nad tím, kde a kdy nastala chyba, zpočátku se tomu rodiče zřejmě nevyhnou. Jak dále autorka podotýká, postupem času by tyto myšlenky měly vymizet, protoţe situace se tím nezlepší a perspektiva rodiny je do značné míry také ohroţena. Vágnerová (2008) hovoří o tzv. krizi rodičovské identity. Jde o náročnou ţivotní situaci, kdy se rodiče střetávají s faktem, ţe je jejich dítě postiţené. 2.2 Proces adaptace rodičů na postiţení svého dítěte Po narození dítěte s postiţením si rodiče prochází několika stádii vyrovnávání se, se zátěţovou situací. Proces akceptace rodičů na postiţení svého dítěte probíhá dle Vágnerové (2008) v pěti fázích: 10

12 1. Fáze šoku a popření. Bezprostřední sdělení informace o tom, ţe se rodičům narodilo dítě s postiţením, je primárně doprovázeno šokem. Rodiče nejsou schopni jakékoliv reakce. Záhy se snaţí zprávu vyvrátit, popírají dané zjištění, nechtějí si jej připustit. 2. Fáze bezmocnosti. Rodiče se ocitají v situaci, kdy jsou bezradní, neví jak dál, hledají řešení. Často můţe docházet ke vzájemnému obviňování mezi rodiči, hledá se viník i příčina postiţení. 3. Fáze postupné adaptace a vyrovnávání s problémem. V této fázi se rodiče postupně s danou situací vyrovnávají. Vzhlíţejí do budoucnosti, sumarizují své moţnosti, zjišťují další informace a také se zajímají o moţnosti péče. Stále ještě mohou přetrvávat pocity strachu, studu či provinění. 4. Fáze smlouvání. Rodiče se sice smířili s tím, ţe je jejich dítě postiţené, ale snaţí se o nějaký zvrat či alespoň malé zlepšení. Hledají odborníky, zázračné léčitele, medikamenty apod. Rodiče si pěstují alespoň malou naději na zlepšení stavu dítěte, kdyţ uţ ne na úplné vyléčení. 5. Fáze realistického postoje. Rodiče se postupem času s postiţením svého dítěte vyrovnávají a přijímají ho jako neméně důleţitého člena rodiny. Plánují budoucnost a snaţí se o plnohodnotné naplnění ţivota. Podle Kübler-Rossové se lidé s náročnou ţivotní situací vyrovnávají podobně. Nejprve si lidé podle autorky kladou otázku Proč zrovna já? V tomto případě prochází pocity zloby, ale i strachu a úzkosti. Jsou otřeseni i rozzlobeni, protoţe postupně ztrácí naději v budoucnost. Po této fázi nastupuje smlouvání, po kterém obvykle následuje deprese a zármutek (Kübler-Rossová, 1994). Podle Ludíkové (in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006) je ideální, jestliţe rodiče dojdou aţ k poslední fázi, čili vyrovnání se s realitou, protoţe právě taková situace by umoţnila vytvoření optimálního přístupu a také vhodného výchovného stylu vzhledem k dítěti. Dítě s postiţením by mělo být přijímáno jako rovnoprávný člen rodiny, na kterého jsou kladeny přiměřené poţadavky, jeţ je schopno relativně bezproblémově naplňovat (Ludíková in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006, s. 149). 11

13 2.3 Rozpad rodiny vlivem nezvládnutí situace Rodiče by měli stát při sobě a o dítě by měli pečovat společně. Můţe se však stát, ţe jeden z rodičů tuto sloţitou situaci nemusí unést a manţelství vyústí v rozvod. Rozvod manţelství a rozpad rodiny představují jedno z nejsvízelnějších období, a to nejen pro přímé účastníky rozvodu, tj. pro rodiče a děti, ale často pro celu širší rodinu. V tomto případě zůstávají veškeré starosti a péče o dítě na druhém partnerovi (Matějček, Dytrych, 2002, s. 39). Často se stává, ţe jde právě o otce, kteří situaci nezvládnou a rodinu opouštějí. Veškerá starostlivost a péče o dítě je tak v rukou matky, která zůstává sama. Okolnosti rozvodu jsou velmi traumatizující nejenom pro partnery, ale především pro děti. Je to období naplněné stresem a frustrací důleţitých lidských potřeb. Je to období, jehoţ důsledky mohou ovlivňovat účastníky rozvodu po celý další ţivot (Matějček, Dytrych, 2002, s. 39). 2.4 Diagnostikování dítěte s postiţením Po porodu bývá dítě vyšetřováno a klinický obraz u postiţeného dítěte většinou odhalí pravou příčinu problému. Některé děti se ale po narození nemusí jevit jako postiţené, avšak v průběhu času mohou drobné problémy gradovat a dítě musí projít dalším diagnostickým procesem. Uţ od narození jsou děti sledovány a návštěvy lékařů jsou nezbytnou součástí péče. Důleţité je také přesné specifikování poruchy či vady, zda se jedná o postiţení tělesné, mentální, smyslové či kombinované. Příčina postiţení bývá různá (např. infekce či intoxikace, úrazy, mechanické poškození apod.), často multifaktoriální. Lékařství jako věda je velmi důleţitá, nejen při zjišťování problémů, ale také při následné léčbě. Zdravotní péče je nezbytnou součástí celého komplexu péče o dítě. Je důleţitá především přesná diagnóza, od které se následně odvíjí odpovídající medikace. Odborníci tvoří tým, který společně hledá optimální moţnosti pomoci. Cílem není jen poskytnout kvalitní sluţby při diagnostice a rehabilitaci, ale hlavně podpořit rodinu v jejích výchovných a sociálních kompetencích (Horňáková, 2003, s. 121). Odborníci by měli spolupracovat, hledat společná řešení, obracet se na sebe s případnými nejasnostmi a kromě jiného být schopni komunikovat tak, aby byl jejich projev srozumitelný rodičům a laické veřejnosti. Specialisté či odborníci by si měli být jisti nejen při sdělování 12

14 diagnózy, ale také v moţnostech péče a podpory v péči o osoby s postiţením. Rodiče očekávají od odborníků jednoznačnou diagnózu a nepřipouští si, ţe by se mohli zmýlit. I kdyţ je toto zjištění pro většinu rodičů nepříjemné, ba dokonce nepřijatelné, musí přečkat další vyšetření a následně zmobilizovat své síly k tomu, aby se co nejvíce dozvěděli o konkrétním postiţení a mohli neprodleně začít se speciálněpedagogickou péčí u svého dítěte. Podle Matějčka (2001) je důleţité přispívat k tomu, aby rodiče pozitivně přijali skutečnost, ţe mají dítě s postiţením. Z medicínského hlediska by mělo být rodičům vše vysvětleno tak, aby všemu porozuměli a v případě nejasností se ptali na to, čemu nerozumí. Slowík (2007) vidí situaci podobně. Diagnostika handicapovaných osob by měla být vţdy orientována pozitivně, měla by tedy vyhledávat schopnosti, dovednosti a kompetence, tj. všechny vyuţitelné moţnosti dalšího rozvoje, ze kterých lze vycházet při vytváření individuálních vzdělávacích plánů apod. (Slowík, 2007, s. 51). Při dalším těhotenství matky se vyuţívají genetická vyšetření, která jiţ v počátcích vývoje plodu odhalí anomálie ve vývoji. 2.5 Dítě v rodině vs. dítě v ústavu Pro většinu rodičů je zpráva o postiţení jejich dítěte natolik zdrcující, ţe mají strach z nezvládnutí situace a mohou se uchýlit k náhradnímu řešení. Tím můţe být umístění dítěte do nějakého specializovaného zařízení. Přílišné rozpory či hádky mohou vést k narušení partnerského vztahu. Horňáková (2003, s. 119) zmiňuje, ţe obavy ze ztráty partnera a nezvládání situací mohou vést k rozhodnutí, ţe se dítěte raději vzdají, coţ je pro dítě v rámci výhledů do budoucnosti velmi nepříhodné. Někdy rozhodují i problémy sociální, situace uvnitř rodiny, vztahy jednotlivých členů navzájem, pracovní zařazení, bydliště, hmotné poměry, zdravotní stav rodičů a ještě mnoho dalších faktorů (Marková, Středová, 1987, s. 20). V tomto případě se dítě dostává do kojeneckého ústavu, který poskytuje péči dětem do tří let. Následně bývá dítě umísťováno do dětských domovů či domovů pro osoby se zdravotním postiţením. V těchto zařízeních ale můţe u dětí dojít k neuspokojování některých potřeb, dokonce aţ k psychické deprivaci. 13

15 Jestliţe dají rodiče dítě do ústavu, vynášejí nad ním něco jako rozsudek, přičemţ v nich zůstává do konce ţivota duševní trauma; rozhodnou-li se vzít si dítě domů, bude to těţká zkouška jejich rodinných vztahů, připraví je to na mnoho let o většinu volného času a zejména ţeny to povětšinou zbaví vyhlídek na odbornou kariéru (Blaţek, Olmrová, 1988, s. 70). V současné době se však situace změnila. Rodiče sice mohou dítě umístit do specializovaného zařízení zejména z důvodu těţkého postiţení, kdy sami nejsou schopni se o dítě starat. To ale neznamená, ţe rodiče nemusí být s dítětem v kontaktu. Mohou dítě často navštěvovat, trávit s ním volný čas, příp. si jej brát domů (na víkendy apod.). V případě, ţe dítě ţije v rodině, jistě je to těţká zkouška, která bude vyţadovat spoustu trpělivosti či kompromisů, ale díky vzájemné pomoci, vyuţívání různých organizací (hlídání, respitní sluţby, krouţky apod.), pomoci odborníků apod. se jistě situace změní a rodiče si najdou čas jak na práci a budování kariéry, tak také sami na sebe. Nicméně nejlepší alternativou je, kdyţ dítě vyrůstá v rodině, která je pro něho přirozeným prostředím pro správný vývoj po stránce psychické i sociální. Na rozhodnutí rodičů má vliv především typ a rozsah postiţení. Mnoho záleţí na matce, ale u normální zdravé ţeny se pevné pouto a nejniternější cit k postiţenému dítěti vyvine stejně jako k dítěti zdravému. Případy, kdy vlastní matka své postiţené dítě zavrhne, jsou ojedinělé (Marková, Středová, 1987, s. 22). Podle Krause a Šandery (1964) ţivot dítěte v rodině ovlivňují nejen výchovné způsobilosti či celková úroveň rodičů, ale také počet dětí v rodině. 2.6 Vztahy mezi sourozenci Sourozenci hrají v ţivotě kaţdého dítěte, nejen dítěte s postiţením, nezastupitelnou roli. Mezi sourozenci se vytvářejí koalice, vzájemně si rozumí, objevuje se ale také soupeřivost. Sourozenci si vzájemně pomáhají, doplňují se, tráví spolu volný čas. Pro dítě s postiţením můţe být sourozenec velkou oporou, pomáhá rodičům při péči o dítě, orientuje se v problematice a zkušenost s postiţením můţe prohlubovat jeho sociální cítění. Pipeková (2006, s. 42), hovoří o tom, ţe zdravý sourozenec si postupně osvojuje určité strategie zvládání tohoto sourozeneckého vztahu. Zpravidla přijímá dominantně ochranitelskou roli, jejíţ součástí je nutnost podpory a ochrany postiţeného sourozence. Nebezpečím však můţe být soustředění rodičovské pozornosti na dítě s handicapem, ale můţe se stát i opačný extrém, centrem jejich zájmu se stává zdravé dítě. Autorka také dále 14

16 upozorňuje na to, ţe oba z těchto přístupů s sebou mohou nést řadu sloţitých úkolů, které zdravé dítě nemusí vţdy zvládat plnit, a proto je důleţité nepřeceňovat dítě a neklást příliš vysoké nároky. Sourozenci postiţených dětí patrně pod vlivem této své role vzdoru bývají často na svůj věk lépe přizpůsobení, zralejší a zodpovědnější. Podle jiných výzkumů bývají rovněţ tolerantnější a více ochotni pomáhat druhým (Blaţek, Olmrová, 1988, s. 36). V některých případech mohou sourozenci ţárlit na zvýšenou aktivitu rodičů vůči dítěti s postiţením. Podle Matějčka (1992) je dokonce určitá míra rivality či ţárlivosti prospěšná. Prvky jako ţárlivost a rivalita se podílí na formování osobnosti dítěte a také na vytváření jeho identity. 2.7 Výchova dítěte s postiţením Ve většině případů se rodiče se situací vyrovnají, dítě přijmou a starají se o něj. Matějček (2001) zdůrazňuje, ţe rodiče by měli postupně přecházet z pasivity do aktivity. Dítě jim uţ nadále nesmí představovat ţivotní nezdar a zklamání, ale naopak ţivotní úkol (Matějček, 2001, s. 26)! Váţný zdravotní problém jednoho člena rodiny se dotýká všech. Nejde jen o nároky na péči, ale i o proţívání psychických napětí, případně uskromňování při plnění svých vlastních potřeb (Horňáková, 2003, s. 116). Celá rodina se podílí na péči a výchově dítěte s postiţením tak, aby bylo co nejvíce rozvíjeno a motivováno ke zlepšování stavu. Kaţdá rodina s dítětem se zdravotním postiţením má kromě běţných potřeb také potřeby specifické, jako jsou např. sociální pomoc a podpora, moţnosti účastnit se společenského dění či moţnosti být v kontaktu s ostatními rodinami, které mají obdobné zkušenosti. Nezbytný je také kontakt se společenským prostředím. Aby rodina předešla krizové situaci (v důsledku nezdárného překonávání problémů a nedostatečné podpoře ze strany okolí), je nezbytné funkční rodinné prostředí, které je nenahraditelné především z důvodů: rozvoje osobnosti; kvality ţivota a zajištění; uspokojení vztahových a emocionálních potřeb; vytváření vlastní identity (Slowík, 2007). 15

17 2.8 Přístupy ve výchově dětí Působením rodičů na chování dítěte, způsob komunikace, uspokojování potřeb, přejímáním názorů, zvyků apod., se vytváří významná část osobnosti dítěte. Výchova dítěte by měla být vyváţená a zaměřena tak, aby se dítě vyvinulo v samostatného jedince, který by byl schopen se postarat sám o sebe, příp. o svou rodinu a blízké. (Zelená, Klégrová, 2006). Košč (1982, s. 85) hovoří o tom, ţe není moţné ani jen naznačit, kolik různých variací a kombinací postojů k postiţenému dítěti se můţe u rodičů vyskytnout, vcelku však moţno počítat se dvěma základními, ve kterých se pak mohou rodiče shodovat nebo také rozcházet, coţ vytváří novou kombinaci vlivů na dítě. Košč následně odděluje nadměrně starostlivou výchovu (která leckdy nemusí být pro dítě přínosem, jelikoţ dítě bývá často omezováno ve vývoji, vlastním projevu i v osamostatňování se), jejímţ protipólem je naopak výchova odmítavá či zavrhující (v těchto případech naopak dítě trpí určitým nedostatkem, ať uţ po stránce materiální či psychické, situace můţe vyústit aţ k psychické deprivaci). Na nevhodné způsoby výchovy upozorňuje mimo jiné i Kracík (1984, s. 56). Na podkladě nesprávné výchovy rodičů můţe být negativně ovlivněna i osobnost nemocného dítěte např. v tom smyslu, ţe je u dítěte narušena motivace ke spolupráci a k činnostem. Podle Matějčka (1992, 2001) je zřejmé, ţe u rodičů se vyskytují především sklony k nevhodným výchovným postojům, které neţ aby pomáhaly, spíše brání ve vývoji dítěte. Můţeme specifikovat konkrétní výchovné přístupy či postoje, které se objevují u rodičů zdravých i postiţených dětí: Výchova zavrhující Je moţné, ţe dítě rodičům připomíná nějaký ţivotní neúspěch, coţ můţe být příčinou jejich ne příliš horlivého vztahu vzhledem k dítěti nebo jeho výchově. Jeden z rodičů nebo i oba mohou úmyslně či neúmyslně dítě přehlíţet, omezovat nebo trestat. Výchova zanedbávající Můţe se jednat o zanedbání v úrovni sociální (např. v případě, ţe dítě nemá dostatek podnětů, sociálních kontaktů apod.), ale můţe se jednat i o zanedbání v oblasti materiálního zabezpečení, a to v častém případě např. u asociálních rodin. Rodiče také nemusí mít na dítě čas, mohou dávat přednost práci a ostatním záleţitostem. 16

18 Výchova rozmazlující Dítě je pro rodiče smyslem celého ţivota, citově na něm ulpívají a také mu to dávají najevo. Dítě má téměř vše a rodiče dělají všechno proto, aby bylo šťastné a bez nedostatků. Jsou šťastní za jakýkoliv projev dítěte, oceňují jej téměř za vše a vidí pouze pozitiva. Výchova protekční Děti by podle rodičů měli dojít k důleţitým ţivotním hodnotám, ke kterým jim sami napomáhají. Rodiče mohou za dítě často řešit situace, vyřizovat záleţitosti apod., čímţ nejenom ţe omezují osamostatňování dítěte, ale také nedovolují dítěti povahově vyspět. Dítěti je vlastně usnadňována cesta, kterou by si měli sami projít. Výchova příliš úzkostná Rodiče mají o dítě tak velký strach, ţe na něm aţ přehnaně lpí, chrání ho a zabraňují mu v činnostech, které jsou podle nich příliš nebezpečné aţ riskantní. Dítě je tímto postojem často omezováno ve své iniciativě i sociálním vyspívání. Perfekcionistická výchova Rodiče se snaţí o maximální dokonalost svého dítěte tak, aby bylo ze všech nejlepší a dosahovalo nejvyšších výsledků ve všech směrech. V rámci postiţení hodnotí rodiče situaci velmi nekriticky. Často sami rodiče do dítěte vkládají cosi svého, čeho sami nebyli schopni dosáhnout a očekávají dosaţení tohoto od svého dítěte (Matějček, 1992, 2001). 2.9 Vliv postiţení dítěte na rodinu Nejenom na začátku, kdyţ se narodí dítě s postiţením, proţívají rodiče úzkost, strach či pocity méněcennosti. Můţe tomu být po celý ţivot, kdy se rodiče starají o své dítě, pečují o něj, uspokojují jeho potřeby atd. Stále mohou mít pocit bezmoci, nedostatku motivace či pocitů, kdy uvaţují nad tím, zda dokáţou dítěti poskytnout dostatek péče. Jak uţ jsme zmínili, narození dítěte, ať uţ se jedná o dítě zdravé či postiţené, se týká všech členů rodiny, proto by se měli všichni podílet na péči a vzájemné spolupráci. Postiţené dítě mění situaci v rodině. Rodina často musí změnit chod domácnosti, ale také její vybavenost, snaţí se o bezbariérovost apod. Mění ale také své hodnoty. Ve většině 17

19 případů je nutné přebudovat systém hodnot, které dosud v rodině platily, změnit nebo pozměnit plány do budoucna (Fitznerová, 2010, s. 40). Podle Kerrové (1997) mohou být rodiče tak zainteresovaní (informovanost, studium materiálů, spolupráce s organizacemi), ţe se z nich postupně stávají rostoucí odborníci nejenom na své dítě, ale celkově na problematiku postiţení. Někdy mohou být tak zanícení rodiče dále, neţ někteří odborníci. Naopak z druhé strany se mohou rodiče po zjištění informace o postiţení jejich dítěte stáhnout do ústraní a dokonce můţe dojít i k sociální izolaci 2. V současnosti společnost vyţaduje trend, kterým je vysoká inteligence a příjemný zevnějšek. Lidé s postiţením většinou tyto kritéria nesplňují. Čím víc se dítě odlišuje od společensky uznávaných norem, tím větší je diskreditace rodiny nejen z pohledu společenského okolí, ale nezřídka i v očích samotných jejích příslušníků. Postiţení dítěte přináší rodině fyzický, ekonomický, sociální, ale především psychický (emocionální) stres (Prevendárová, 1998, s. 17). Autorka také popisuje fakt, ţe na kvalitě a fungování rodiny působí časový faktor (kdy k postiţení došlo), stupeň a druh postiţení a také příčina vzniku postiţení. Vágnerová (2008) hovoří o tom, ţe role rodičů nemocného dítěte má své typické znaky. Je zřejmé, ţe jejich dítě potřebuje větší péči a společnost očekává, ţe ji rodiče zajistí. Očekává se od nich, ţe budou usilovat o to, aby se dítě uzdravilo, a budou spolupracovat při jeho léčbě (Vágnerová, 2008, s. 105). Postiţení dítěte působí nejenom na rodiče, ale také na sourozence dítěte, prarodiče a širší rodinu. V podkapitole Vztahy mezi sourozenci jiţ byla zmínka o tom, jak moc jsou sourozenci jeden pro druhého důleţití. Nasnadě je zmínit velkou zátěţ na intaktního sourozence, se kterou se potýká téměř celý ţivot. Spousta rodičů na tyto děti spoléhá jako na jistotu do budoucna, ţe právě oni budou plnit funkci pečovatelů a vychovatelů, v případě, ţe rodiče nebudou schopni se o dítě s postiţením dále starat. Důleţité je uvědomit si, ţe děti s handicapem mají stejné potřeby jako děti zdravé. Potřebují dostatek vhodných podnětů z okolí v přiměřeném mnoţství, kvalitě a ve správný čas. Pořádnou dávku citu, aby si mohly vytvořit pevný, intimní vztah ke svým rodičům a prarodičům. Potřebují také pocit ţivotní jistoty (Fitznerová, 2010, s. 49). 2 Únik do izolace je podle Vágnerové (in Vágnerová, HadjMoussová, 2003) skutečné distancování od vnějšího světa, který rodiče zraňuje svými projevy, např. nerespektováním nebo také odmítáním rodiny s dítětem s postiţením. Často se stává, ţe se rodiče uzavírají nejenom do svého domova, ale omezují ţivot také svým dětem. Nechodí ven, nenavštěvují své příbuzné, známé, ani kulturní akce, neudrţují kontakty s lidmi. 18

20 2.10 Změny postojů a psychických potřeb rodičů dětí s postiţením Podle Vágnerové (in Vágnerová, HadjMoussová, 2003) dochází v důsledku narození dítěte s postiţením k řadě změn. Vzniká totiţ rozpor mezi skutečností a původními představami o dítěti. Z tohoto zjištění tedy vyplývá, ţe potřeby rodičů dětí s postiţením si kladou náročnější uspokojování. 1. Potřeba přiměřené stimulace. Rodiče mohou mít pocit, ţe jejich dítě nereaguje přiměřeně, jeho projevy jsou totiţ rozdílné ve srovnání se zdravým dítětem. Reakce rodičů vzhledem k dítěti se liší, a to vzhledem k tomu, ţe rodiče získávají jiné podněty neţ je běţné. 2. Potřeba smysluplnosti a platnosti určitých pravidel. Často se stává, ţe rodiče vzhledem k postiţení dítěte nevědí, jak se k němu chovat. Rodiče mohou častokrát ztratit naději, protoţe od dítěte nemají zpětnou vazbu a zdá se jim, ţe se dítě nevyvíjí tak jak by mělo. Důleţitá je proto informovanost rodičů, aby se naučili porozumět projevům a potřebám dítěte. 3. Potřeba citové vazby. Rodiče mohou mít někdy pocit, ţe je dítě nenaplňuje a není pro ně citově uspokojující. Velkou roli můţe hrát to, jak dítě vypadá (hůře bývají akceptovány děti s viditelným postiţením). 4. Potřeba vlastní hodnoty a společenské prestiţe. V důsledku narození dítěte s postiţením jsou tyto potřeby značně ohroţeny. Rodiče si mohou nést za vinu, ţe nejsou schopni zplodit zdravého potomka a mohou proţívat traumata a krize. Společnost jim tuto situaci nemusí často ulehčovat, zvláště vzhledem k viditelnému postiţení dítěte (stigmatizace) Potřeba ţivotní perspektivy. V dětském věku si ještě rodiče často neuvědomují, jak bude vypadat budoucnost dítěte, ale i celé rodiny. U rodičů se často objevuje strach a obavy. Rodiče sice vědí, ţe se dítě nikdy neuzdraví, ale nedokáţou si představit, jak se vše bude vyvíjet dál (Vágnerová, in Vágnerová, HadjMoussová, 2003). 3 Stigmatizace Stigmatizace je podle Novosada (2009) nálepkovitá reakce společnosti, na odchylky od společensky uznávané normy. Zahrnuje mínění o tom, jak má jedinec vypadat, jak má reagovat a fungovat, příp. o jaké cíle má usilovat. Společensky uznávanou nebo obecnou normu lze charakterizovat jako dobovou obvyklost nebo kritérium, díky kterému hodnotíme určité jevy. 19

21 2.11 Ţivotní úroveň a kvalita ţivota rodičů dětí s postiţením Ţivotní úroveň se posuzuje především z hlediska finanční základny rodiny. Jedná se zejména o úroveň spotřeby, materiální výbavy domácnosti a věcí, které má člověk k dispozici a které si můţe pořídit (Kubátová, 2010). Kromě finančních prostředků, které rodina vynakládá na běţný chod domácnosti, investuje také značnou část příjmů do speciálních potřeb dítěte s postiţením. Z hlediska financí je péče o dítě s postiţením nepochybně náročná. Vzhledem k závaţnosti postiţení se poţadavky na finanční prostředky různí. Rodina sice přijímá různé dávky a příspěvky na péči dítěte, ale i tyto finanční zdroje nemusí dostačovat na tak nákladnou péči. Na druhé straně je toto však individuální, a to z důvodu odlišných příjmů různých rodin. Kvalita ţivota jednotlivce nebo rodiny je obvykle chápána jako kulturnost ţivotního stylu, ať uţ se to týká kulturnosti trávení volného času, případně vybavenosti domácnosti kulturními předměty (jako jsou např. knihy) nebo výše vzdělání, případně sloţitosti vykonávání práce. Kvalita ţivota však bývá spojována také s problémem autenticity, případně odcizení, problémem smyslu ţivota, se zdravím nebo se spokojeností se ţivotem (Kubátová, 2010, s. 21). Společnosti se často můţe zdát, ţe ţivotní úroveň a kvalita ţivota rodin, které mají dítě s postiţením, nemůţe dosahovat vysoké úrovně, ale právě naopak tato domněnka je často mylná. Samozřejmě, samo postiţení s sebou nese řadu negativních projevů a změn, se kterými se musí rodina smířit a akceptovat je, ale neznamená to, ţe nebude svůj ţivot proţívat plnohodnotně a kvalitně. V řadě manţelství jistě dochází k problémům a poruchám vztahu, ale díky vzájemné motivaci a podpoře nejenom mezi partnery, ale také podpoře z okolí, nemusí k problémům docházet. Mezi problémy, které mohou negativně ovlivňovat kvalitu ţivota, mohou patřit např. problémy v rámci profesního působení, nedostatečné finanční či materiální zdroje, zdravotní obtíţe apod. Jistě je velmi sloţité budovat partnerský vztah a k tomu se snaţit zajišťovat maximální péči a zázemí pro své dítě. Jak jiţ bylo zmíněno v podkapitole 2.3 Rozpad rodiny vlivem nezvládnutí situace, řada partnerů rodinu z různých důvodů opouští, a právě proto je nutná prevence. Podstatné je, aby si kaţdý z partnerů našel čas sám na sebe, ale také na toho druhého. 20

22 3 Lidé s postiţením a společnost 3.1 Postoje k lidem se zdravotním postiţením v současnosti Společenské prostředí je třeba chápat jako významný výchovný činitel, který můţe ovlivňovat vztahy k postiţeným jedincům i vztahy těchto jedinců ke společnosti zdravých lidí. Jde o celý komplex problémů pedagogické povahy v oblasti propagandy, osvěty, pedagogiky dospělých, speciální pedagogiky atd. (Kracík, 1984, s. 26). Je třeba realizovat humanistické cíle výchovy naší společnosti i na oblast vztahu postiţených jedinců a ostatní společnosti (Kracík, 1984). Rozdílně vnímáme postiţení viditelné a postiţení, které není zřejmé na první pohled. Slowík (2007), popisuje viditelné postiţení vzhledem k vnímání lidské společnosti tak, jakoby vzbuzovalo strach či odpor, můţe přinášet také nejistotu. Viditelné postiţení přitahuje pozornost lidí kolem. Podle autora ţije řada osob ve společnosti v představě, ţe jsou lidé s postiţením nešťastní, ţe nemají smysl pro humor nebo ţe neproţívají pocity a situace, jako jsou zábava, radost, úspěch či sexuální ţivot. Horňáková (2007) mluví o stigmatizaci a diskriminaci, které podle autorky přichází v případě nápadného poškození tehdy, kdyţ se člověk výrazně odlišuje a nesplňuje očekávání svého okolí. Dále se autorka zmiňuje o předsudcích společnosti vzhledem k osobám s postiţením, často jsou jim připisovány špatné vlastnosti, jako jsou např. nevychovanost, hloupost či zlomyslnost. Autorka popisuje kromě negativní diskriminace, kdy jsou osobám s postiţením odpírány moţnosti ţít v rámci svých moţností, také pozitivní diskriminaci, kde se jedná o nadměrnou snahu ochraňovat nebo prosazovat člověka s postiţením. Matějček (1997) nás ubezpečuje v tom, ţe dítě samo netrpí. Dítě postiţené ţije jako kaţdé jiné svým dětským ţivotem a má své dětské radosti a starosti. Samo netrpí trpí jen ti kolem (Matějček, Dytrych, 1997, s. 76)! Jak také Matějček dále podotýká, ve většině případů dítě nevnímá své nedostatky či vývojové obtíţe jako bolest a utrpení. Dítě totiţ nemá, s čím by svůj stávající stav srovnávalo (u získaného postiţení je však situace jiná neţ u dítěte, které se s postiţením narodilo). Vztah společnosti k postiţeným jedincům se různí. Obecně se ale demokratická společnost snaţí o to, aby co nejvíce občanů se zdravotním postiţením bylo zařazeno (integrováno) do zdravé populace, aby jim bylo umoţněno vzdělání na odpovídající 21

23 úrovni, příprava na povolání, aby pro ně byly vytvořeny také pracovní pozice a v neposlední řadě aby mohli být samostatní a nezávislí (Čechová a kol., 1997). Zařadit postiţené spoluobčany do společnosti znamená ale také vychovávat zdravou populaci k tomu, aby uměla s postiţenými občany ţít, porozumět jejich potřebám, jejich zvláštnostem, aby postiţení občané mohli proţít pokud moţno plnohodnotný a radostný ţivot (Čechová a kol., 1997, s. 95). Ten, kdo chce získat pravdivější obraz o ţivotě a situaci lidí s handicapem, musí začít přistupovat k této problematice se zdravým nadhledem, nepředpojatě a s dodatečnou dávkou otevřenosti a odvahy. Stejnou cestu museli absolvovat v minulosti všichni, kdo se rozhodli nezůstat k handicapovanému člověku v jeho obtíţné situaci lhostejní a navázat s ním oboustranně přijatelný vztah (Slowík, 2007, s. 21). Podle Matějčka je dobře dát rodičům dětí s postiţením najevo, ţe jsme si vědomi společenského významu jejich výchovného působení. Lidé, kteří vychovávají dítě s postiţením, si zaslouţí vysoké společenské ocenění a jsou příkladem pro ostatní (Matějček, 1987). 3.2 Reakce blízkého okolí rodiny na postiţení dítěte Švarcová (2006) popisuje náročnou ţivotní situaci rodičů dětí s postiţením, kteří čekají, ţe se mohou obrátit na své blízké okolí. Někteří přátelé a známí mohou být ze situace natolik překvapeni, ţe neví, jak mají zareagovat a chovat se nejenom k dítěti, ale i rodičům. Rodiče se mohou setkat s řadou netaktních poznámek, které však nemusí být myšleny špatně, pouze mohou být nepřesně formulovány. I na netaktní a necitlivé poznámky si však musí časem zvyknout, zejména tehdy, pokud je jejich dítě vzhledově odlišné a budí bezděčnou pozornost svého okolí (Švarcová, 2006, s. 157). Fitznerová upozorňuje na jednu z nejobtíţnějších situací rodin s dětmi s postiţením, jejichţ zdravotní stav se nevyvíjí příliš dobře. Pro některé rodiče těchto dětí mohou i slova útěchy a povzbuzení působit bolest a nepříjemné pocity (Fitznerová, 2010). Rodiče se setkají také s chápavými lidmi, kteří se na situaci budou dívat pozitivně a rodičům budou pomáhat. Ať uţ se jedná o dobré slovo, skutek nebo situace, ve kterých si rodiče nebudou vědět rady (Švarcová, 2006). Rodina, příbuzní, přátelé i známí by se měli snaţit na náročnou ţivotní situaci, a to na příchod dítěte s postiţením do rodiny, dívat pozitivně. Měli by se angaţovat 22

24 na pomoci a podpoře rodičů dětí, pomáhat hledat řešení problémů, ale také předcházet tomu, aby se rodiče uzavřeli sami do sebe. Matějček zdůrazňuje potřebu realistického postoje ze strany okolí. Mají-li se rodiče realisticky vyrovnat se svou situací, musí se s ní vyrovnat i jejich společenské okolí (Matějček, 1987, s. 49). 23

25 4 Podpora rodičů dětí s postiţením 4.1 Podpora rodinám dětí s postiţením u nás Černá (2008) uvádí podle Krejčířové, Novosada a HadjMoussové moţnosti podpory rodinám dětí s postiţením v České republice. Patří sem především: 1. Legislativní podpora jedná se o všechny platné zákony, vyhlášky či metodické pokyny, které upravují vzdělávání či pracovní uplatnění ţáků s postiţením. Rodiče by měli tyto vyhlášky znát a také by měli vědět, jaké moţnosti a výhody mohou pro své dítě získat a na co mají nárok. 2. Finanční podpora jedná se především o sociální příspěvky a dávky. 3. Operativní podpora poskytuje materiální pomoc, můţe se jednat např. o osobní asistenci nebo o kompenzační pomůcky. 4. Poradenská podpora do poradenské podpory můţeme zahrnout nejenom poradenství v oblasti sociální, zdravotní, psychologické, ale v neposlední řadě také poradenství speciálněpedagogické. 5. Vzdělávací podpora tento druh podpory je poskytován především učitelům v běţných, ale i speciálních typech škol. Nedílnou součástí podpory je také tvorba individuálního vzdělávacího plánu (IVP), na jehoţ tvorbě se kromě školy podílí také rodiče. 6. Informační podpora představuje mnoţství informací o postiţení či speciálních potřebách. Tento typ podpory můţe obsáhnout návštěvy poraden, rozhovory s pedagogy či ostatními rodiči, ale také široké spektrum literatury, ať uţ se jedná o různé publikace, broţury, časopisy či internetové zdroje. 7. Svépomocná podpora jde o aktivity samotných rodičů dětí s postiţením, rodiče mohou zakládat různá sdruţení nebo také kluby. Tyto sdruţení fungují na základě vzájemné podpory rodičů v podobné ţivotní situaci, členové se snaţí o co nejúčinnější pomoc jedincům s postiţením, také se angaţují v šíření osvěty nebo o legislativní změny, které by měly směřovat ku prospěchu a zlepšení úrovně a kvality ţivota osob s postiţením. Podle Prevendárové (1998, s. 75) by sluţby měly poskytovat komplexní medicínskou, psychologickou, sociální a pedagogickou péči, zaměřenou nejen na postiţené 24

26 dítě, ale, podle potřeby, i na ostatní členy rodiny a na zabezpečení fungování rodiny jako celku. Černá (2008) navíc zdůrazňuje, ţe kromě jiţ zmíněné komplexní péče, je nezbytná také osvěta společnosti o problematice zdravotního postiţení, osvěta samotným rodičům dětí s postiţením (informovanost) i budoucím a stávajícím pedagogům. 4.2 Blízká rodina jako nejocenitelnější zdroj podpory Jak uţ je v předešlé kapitole zmiňováno, v případě narození dítěte s postiţením se řada blízkých a přátel můţe stáhnout do ústraní z důvodu neznalosti nebo strachu. Pro rodiče dítěte s postiţením je ale velmi důleţité, aby jejich rodina a blízcí stáli při nich a snaţili se jim pomoci. Vzhledem k rodičům dětí s postiţením by se měl uplatnit sympatizující postoj. Tak je moţné označit onen vhodný přístup k postiţeným rodičům, který není ani vtíravý ani odtaţitý. Je třeba dát najevo účast s jejich situací, projevit porozumění pro jejich duševní rozpoloţení, nevnucovat se, nechtějí-li mluvit o dítěti, a trpělivě a se zájmem je vyslechnout, jestliţe hledají příleţitost rozhovořit se o svých těţkostech. Nabídnout pomoc a taktně ukázat svou sympatizující angaţovanost na jejich situaci (Matějček, 1987, s. 49). Podle Prevendárové (1998) hraje laická psychologická pomoc velkou roli. Podle autorky se rodiny, které vyuţívají široké podpory ze strany blízkého okolí příbuzných a přátel lépe adaptují na změnu situace a na samotné postiţení. Kerrová (1997) popisuje jak mluvit o postiţení s příbuznými a přáteli. Velmi důleţité je konkrétní postiţení blízkým co nejvíce přiblíţit. Autorka radí rodičům, jak naučit prarodiče s dítětem pracovat, aby se mohli na péči o něj podílet. Postupem času se péče o dítě stane rutinní záleţitostí jak pro rodiče, tak také pro prarodiče, kteří se na péči mohou podílet např. hledáním odborných institucí, hlídáním dětí, procházkami, vyzvedáváním dětí ze školy, příp. ze speciálních zařízení apod. 4.3 Vzájemná podpora partnerů v náročné ţivotní situaci Velmi důleţitá je vzájemná spolupráce rodičů, komunikace, společné řešení problémů a také hledání kompromisů. Partneři by také neměli zapomenout jeden na druhého, měli by si na sebe najít čas, odpočinout si, relaxovat, nějak se rozptýlit a bavit se. 25

27 Rodiče, prarodiče a všichni, kdo dítě vychovávají a starají se o něj, by měli být schopni se od dítěte odpoutat natolik, aby mohli dostatečně naplňovat své potřeby a myslet také sami na sebe. Rodiče dítěti s handicapem určitě dávají větší část své energie a času, neţ je tomu u zdravých dětí, ale měli by si nechat něco i pro sebe navzájem. Kaţdý z nich by potom měl najít také své zvláštní způsoby, jak energii získávat, sejít se občas s přáteli, jít si zacvičit, pěstovat nějaké své hobby aj. (Fitznerová, 2010, s. 112). Matějček (1987) zdůrazňuje, aby manţelé posilovali vztahy a soudrţnost rodiny! Je tedy třeba co nejvíce posilovat tendence integrační, stmelující. Znamená to zdůrazňovat, ţe jeden manţel má funkci opory pro druhého. Taktně připomínáme matce její odpovědnost k druhým dětem v rodině, odpovědnost k manţelovi a prarodičům. Zdůrazňujeme, ţe i těţké úkoly se zvládají společně lépe. Přitom je třeba mít pochopení pro to, ţe způsob, jakým se jeden nebo druhý vyrovnají s takovým úkolem, můţe být velmi rozdílný (Matějček, 1987, s ). Rodiče, kterým se narodilo dítě s postiţením, jsou zřejmě první, kdo se o postiţení svého dítěte dozvěděli. Jsou postaveni před náročnou ţivotní situaci. Jak je jiţ zmíněno ve druhé kapitole, prochází si rodiče několika fázemi vyrovnávání se s touto situací. Proţívají řadu pocitů, můţe se jednat o smutek, strach, obavy v budoucnost, ale samozřejmě proţívají velmi stresové období Zvládání stresu COPING V ţivotě se stresovým situacím zřejmě nevyhne ţádný člověk. Činitelé stresu neboli stresory mohou být různého typu. Můţe se jednat o fyzické, psychické či sociální činitele. V případě náročných ţivotních situací, jako je např. úmrtí v rodině, rozvody, narození dítěte s postiţením, váţné onemocnění apod. jsou stresové situace téměř nevyhnutelné. Být ve stresu znamená být v nějaké tísni nebo vystavení určitému tlaku. Baumgartner (in Výrost, Slaměník, 2001, s. 205) vyjmenovává následné kategorie zvládání stresu: - odvedení pozornosti, - změna definování situace, - přímá akce, - katarze (vyjádření emocí), - přijetí problému, - hledání sociální opory, - relaxace, 26

28 - víra (hledání duchovní opory). Vágnerová (2008) zmiňuje skutečnost, ţe stres nemusí být vţdycky jenom negativního rázu. Určitá míra můţe člověka aktivizovat a stimulovat ho k hledání řešení konkrétní situace a tak také můţe rozvíjet kompetence člověka. 4.4 Ostatní rodiče dětí s postiţením Kontakt a přátelství rodin, které mají děti s postiţením je jednoznačně přínosem pro všechny členy. Bliţší poznání filozofie jiné rodiny pomáhá vyhraňovat svůj vlastní výchovný styl, ať uţ tak, ţe to co vidíme s odstupem na druhém, dokáţeme snáze zkritizovat neţ u sebe, nebo tak, ţe někoho za jeho postupy a výsledky obdivujeme (Blaţek, Olmrová, 1988, s. 94). Tito autoři také zmiňují, ţe kaţdý rodič má skon k tomu, aby vnímal své dítě jako lepší a má strach z toho, ţe přítomnost těch horších dětí jej stáhne níţ. Nicméně díky styku a přátelství s dalšími rodinami s dětmi s postiţením mohou rodiče profitovat z mnoţství zkušeností ostatních rodičů. Můţe se jednat o zkušenosti např. s úřady, státními i nestátními specializovanými zařízeními, s odborníky, pojišťovnami apod. Z praktického hlediska také zkušenosti s prací s dítětem. Rodiče mohou získat řadu informací o tom jak dítě vychovávat nebo jak s ním fyzicky manipulovat (v případě těţšího postiţení). Kromě získávání rad a poznatků mohou rodiče sami zkušenosti předávat. Mohou nejenom sdělit praktické informace, ale vyjádřit také své pocity, přání a záţitky, které by neradi řešili před odborníky nebo před rodiči zdravých dětí. O to snáze se bude rodičům mluvit v přítomnosti rodičů s podobnou zkušeností, jelikoţ nikdo jiný neţ oni se do situace nemůţe vţít lépe, protoţe tuto zkušenost sami podstoupili (Kerrová, 1997). Mimo jiné vzniká díky sdruţování rodin dětí s postiţením řada přátelství mezi těmito dětmi. Mohou se spolu setkávat, jezdit spolu na výlety, tábory apod. Je to pro ně velká úleva, kdyţ zjistí, ţe není samo. Právě tak to můţe být uţitečné i pro sourozence. Setkají se s dětmi, jeţ jsou sourozenci stejně postiţených dětí, a poznají, ţe nejsou jediní, kteří ţijí v takové rodině (Kerrová, 1997, s. 38). Rodiče mohou zakládat různé organizace, např. občanská sdruţení nebo obecně prospěšné společnosti, díky kterým si nejenom sdělují informace a novinky např. ze státní sféry (dávky, příspěvky, nové vyhlášky), ale také šíří osvětu proto, aby se informace o postiţení dostávaly do povědomí široké veřejnosti. Mohou pořádat různé akce, přednášky 27

29 nebo se jen tak sdruţovat a povídat si (o těchto moţnostech podpory bude více zmíněno v podkapitole o neziskových organizacích). 4.5 Poradenství Podle Michalíka a kol. (2008) je většina formálně organizovaných poradenských činností organizována záměrně, ve snaze dosáhnout předem stanoveného cíle. Autoři také definují funkci poradenství: Funkce poradenství vyplývá z jeho cílů. Základní funkcí poradenství je řešení situací vyplývajících z mnohovrstevnaté a sloţité interakce jedince ve společenském prostředí. Funkcí poradenství je tak ovlivňovat (řešit) individuální dopady této interakce na jedince (Michalík a kol., 2008, s. 20). Cílem poradenství je dosáhnout maximální samostatnosti klienta a jeho zapojení do společnosti. Napomáhá při překonávání psychických problémů klienta, ať vyvolaných zdravotním postiţením, změnou zdravotního stavu nebo změnou konkrétní situace, která působí na klienta negativně. Poradenství je směřováno i k dalším členům rodiny a ovlivňuje i širší sociální prostředí (Kučerová in Kolektiv autorů, 2007, s. 5). V rámci poradenské činnosti vzhledem k osobám se zdravotním postiţením je speciální poradenství vymezováno jako komplex poradenských sluţeb určených specifickým skupinám jedinců, kteří jsou znevýhodněni zdravotně či sociálně, jejichţ primární znevýhodnění (nemoc, postiţení, porucha, dysfunkce) mívá dlouhodobý (chronický) či trvalý charakter a jimţ hrozí vznik sekundárního handicapu nebo se mohou nacházet ve stavu ţivotní nepohody a sociálního vyloučení (Novosad, 2009, s. 100). Autor také dále specifikuje odborníky, kteří v rámci poradenského procesu působí na osoby s postiţením a jejich blízké. Mezi tyto odborníky můţeme zařadit speciálního pedagoga, sociálního pracovníka, ale také lékaře, fyzioterapeuty či psychology. Dle autora můţeme specifikovat různé oblasti poradenské činnosti: Lékařské poradenství zabývá se nemocí, vztahem člověka k nemoci, ale také ţivotosprávou, úpravou prostředí, ţivotního stylu. Lékař doporučuje případné další odborníky, snaţí se o zlepšování pacientova stavu. Psychologické poradenství a psychoterapie snaha o zvládnutí psychické krize, podpora v náročné ţivotní situaci, změna sebehodnocení apod. Můţeme sem zařadit např. manţelské poradenství a rodinnou terapii či krizové intervence, které se snaţí pomáhat lidem v případě, ţe se člověk ocitne v krizi či mimořádně tíţivé ţivotní situaci. 28

30 Pedagogicko-psychologické poradenství sem můţe být zařazena např. problematika vývojových poruch učení, výchovné poradenství nebo problematika špatného prospěchu dětí ve škole apod. Speciálněpedagogické poradenství směřuje k ucelené výchově a vzdělání dětí se zdravotním postiţením či znevýhodněním. Profesně-kariérové poradenství orientuje se na volbu vhodné profese nebo také na poradenství v nezaměstnanosti. Sociálně-právní poradenství týká se sociálního zabezpečení, bydlení, zaměstnávání apod. Zahrnuje základní poradenství (součást všech druhů sociálních sluţeb; podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách má kaţdá osoba nárok na bezplatné základní sociální poradenství) a odborné poradenství, které se specifikuje na konkrétní oblasti pomoci, např. sociálně-právní poradenství pro osoby se zdravotním postiţením a seniory, občanské poradny, manţelské a rodinné poradny atd. Technicko-kompenzační poradenství zabývá se doporučováním a úpravou kompenzačních pomůcek s různým typem postiţení, ale také pomůcky odstraňující architektonické bariéry, bezbariérové úpravy prostředí, bytů apod. Pastorační činnost zabývá se převáţně duchovní posilou. Působí nejenom na poli víry, ale také praktického ţivota (Novosad, 2009). Poradenství by mělo probíhat přirozenou nenásilnou formou, kdy klient navštíví se svým problémem konkrétního poradenského pracovníka (popř. naopak) a společně mají zájem na vyřešení problému. Poradce pomůţe klientovi určit a utřídit, příp. popsat dopady problémové situace a posoudí problém z hlediska svých odborných kompetencí i zkušeností. Společně mohou přijít na řešení problematické situace. Poradce můţe zahájit týmovou spolupráci s dalšími odborníky. V případě, ţe problém přesahuje jejich kompetence, mohou doporučit kompetentnější odborníky. Klient spolupracuje s ostatními, kdo se na řešení problému podílí (Novosad, 2009). U nás, v České republice je poradenství realizováno nejenom díky státním institucím, ale podílejí se také privátní, dobročinné či svépomocné organizace. Některé z těchto zařízení jsou celostátní, jiné mohou být pouze oblastní (Ludíková in Ludíková, Renotiérová a kol., 2006). 29

31 Rodiče dětí se zdravotním postiţením se mohou na poradenské pracovníky obrátit jiţ před narozením dítěte anebo posléze, po zjištění informace o tom, ţe se jim narodilo dítě s postiţením. Mohou tedy vyuţít psychologického poradenství, které jim pomůţe překonat počáteční fáze náročné situace. Postupem času budou rodiče zřejmě potřebovat poradit od více odborníků. Nepůjde zřejmě jenom o zdravotní péči (např. speciální polohování, krmení, nebo medikace), ale v pozdějším věku budou potřebovat poradit také v oblasti pedagogické jedná se především o začlenění dítěte do školy, ať uţ se jedná o speciální školu nebo školu běţnou, kde můţe být dítě začleněno formou integrace. Uvedeme malý výčet moţností, které by rodiče dítěte s postiţením mohli vyuţít: Poradenské instituce Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) Díky pedagogicko-psychologickým poradnám dochází k poskytování odborných sluţeb předškolním, školním a školním výchovným zařízením. Provádějí speciální vyšetření, spolupracují s řadou dalších odborníků a poskytují také metodické vedení pedagogickým pracovníkům škol. Pedagogicko-psychologické poradny jsou rozvrstveny po celé republice, nachází se v kaţdém okrese. Jejich hlavním posláním je pomoc při řešení výukových a výchovných problémů dětí a mládeţe. Dále se orientují na pomoc při profesionální orientaci ţáků (Ludíková in Renotiérová, Ludíková, 2006, s. 157). Činnost PPP je upravena vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Speciálněpedagogické centrum (SPC) Tyto centra poskytují sluţby jak dětem se zdravotním postiţením, které jsou integrovány ve školách a školských zařízeních nebo navštěvují speciální typy škol, kde mají upraveny vzdělávací programy, tak také rodičům těchto dětí, případně pedagogům a školským zařízením. SPC mohou být zaměřena na konkrétní cílovou skupinu klientů (např. SPC pro ţáky s vadami řeči, SPC pro ţáky s tělesným postiţením apod.). Mezi činnost SPC můţeme zahrnout depistáţ (vyhledávání) ţáků s postiţením, komplexní diagnostiku ţáka, konzultace pro rodiče, školy či pedagogy, dále také zapůjčování literatury, rehabilitačních či kompenzačních pomůcek, zpracovávání individuálního vzdělávacího plánu (IVP) apod. (Kučerová in Kolektiv autorů, 2007). 30

32 Činnost SPC je upravena vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských sluţeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Raná péče 54 (1) Raná péče je terénní sluţba, popřípadě doplněná ambulantní formou sluţby, poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postiţené, nebo jehoţ vývoj je ohroţen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Sluţba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby (zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách). Raná péče zajišťuje půjčování pomůcek a hraček, stimulační programy a techniky, depistáţ, krizovou intervenci, posilování rodičovských kompetencí, setkávání rodin, poradenství, vzdělávání laické a odborné veřejnosti, osvětu a kulturní akce. Střediska výchovné péče (SVP) Tyto instituce umoţňují dětem s postiţením internátní a ambulantní výchovnou péči, ale také poradenskou pomoc a péči dětem, jejich rodičům, vychovatelům a pedagogům. Je zde snaha o odstraňování neţádoucích vlivů okolního prostředí a následných potenciálních poruch chování (Klégrová in Zelená, Klégrová, 2006). Poradna pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy Tento typ poradenství se specifikuje na problematiku partnerských vztahů či manţelství. Poradenští pracovníci se snaţí pomáhat řešit problémy mezi partnery, mezigenerační problémy, problémy, které vznikají z patologického chování (násilí v rodině, alkoholismus apod.), řeší se zde také problematika rozvodů (Klégrová in Zelená, Klégrová, 2006). 4.6 Stát jako forma pomoci a podpory Zásadní informace o podpoře a pomoci osobám se zdravotním postiţením nalezneme v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. 1 (1) Tento zákon upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních sluţeb a příspěvku na péči, 31

33 podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních sluţeb, výkon veřejné správy v oblasti sociálních sluţeb, inspekci poskytování sociálních sluţeb a předpoklady pro výkon činnosti v sociálních sluţbách (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách) Příspěvek na péči Příspěvek se vyplácí osobám, které kvůli dlouhodobému nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu nebo při zabezpečení soběstačnosti, jestliţe jim tuto pomoc zabezpečuje osoba blízká či jiná fyzická osoba. Nárok na tento příspěvek mají osoby starší jednoho roku a rozhoduje o něm obecní úřad obce s rozšířenou působností. Příspěvek je vyplácen jednou měsíčně. Příjemce příspěvku je povinen vyuţívat tento příspěvek na zajištění příslušné péče. Částka příspěvku se různí podle stupně závislosti na jiné fyzické osobě. Osoba se povaţuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve čtyřech stupních (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách). Stupeň I (lehká závislost) v případě, ţe je osoba odkázána na pomoc jiné fyzické osoby při více neţ 12 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osob do 18 let věku při více neţ 4 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Stupeň II (středně těţká závislost) jestliţe osoba potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při více neţ 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti nebo u osob do 18 let věku při více neţ 10 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Stupeň III (těţká závislost) v případě, ţe osoba potřebuje pomoc při více neţ 24 úkonech péče o vlastní osobu či soběstačnosti nebo u osob do 18 let věku při více neţ 15 úkonech péče o vlastní osobu nebo soběstačnosti. Stupeň IV (úplná závislost) v případě, ţe osoba potřebuje kaţdodenní pomoc při více neţ 30 úkonech péče o vlastní osobu nebo soběstačnosti nebo u osob do 18 let věku při více neţ 20 úkonech péče o vlastní osobu nebo soběstačnosti. Při posuzování péče o vlastní osobu, v rámci stanovení stupně závislosti, se hodnotí schopnost zvládat úkony, jako jsou např. příprava stravy; podávání, porcování stravy; přijímání stravy, dodrţování pitného reţimu; mytí těla; koupání nebo sprchování; výkon fyziologické potřeby včetně hygieny; vstávání z lůţka, uléhání, změna poloh; dodrţování léčebného reţimu atd. (více viz zákon o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb.). Při posuzování soběstačnosti, v rámci stanovení stupně závislosti, se hodnotí schopnost zvládat úkony, jako jsou např. komunikace slovní, písemná, neverbální; 32

34 uspořádání času, plánování ţivota; mytí nádobí; běţný úklid domácnosti; péče o prádlo; péče o lůţko atd. (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách). Stupeň Výše příspěvku pro Výše příspěvku pro závislosti osoby do 18 let věku osoby starší 18 let věku I Kč 800 Kč 4 II Kč Kč III Kč Kč IV Kč Kč Sociální sluţby Mezi sociální sluţby zahrnujeme sociální poradenství, sluţby sociální péče (např. osobní asistence, odlehčovací (respitní) sluţby, denní nebo týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postiţením apod.) a sluţby sociální prevence (raná péče, telefonická krizová pomoc, tlumočnické sluţby, krizová pomoc, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi apod.). Sluţby mohou být poskytovány formou terénní (jsou poskytovány v přirozeném prostředí klienta), ambulantní (osoba dochází nebo je doprovázena do konkrétního zařízení, které sluţbu poskytuje) nebo pobytovou (osoba je ubytována v zařízení, které poskytuje sociální sluţby) (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách). Můţeme uvést některé ze zařízení sociálních sluţeb, které mohou být vyuţitelné pro rodiče a jejich děti: centra denních sluţeb; denní / týdenní stacionáře; domovy pro osoby se zdravotním postiţením; pracoviště rané péče; sociální poradny; centra sociálně rehabilitačních sluţeb; osobní asistence; respitní (odlehčovací) sluţby apod. 4 Od ledna 2011 se příspěvek na péči u osob starších 18 let u I. stupně (lehká závislost) sniţuje z Kč na 800 Kč. 33

35 4.6.3 Dávky sociální péče Mezi výčet dávek sociální péče pro osob se zdravotním postiţením můţeme dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách zařadit: jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek, příspěvek na úpravu bytu, příspěvek na zakoupení motorového vozidla, příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla, příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla, příspěvek na provoz motorového vozidla, příspěvek na individuální dopravu, příspěvek na úhradu za uţívání bezbariérového bytu, příspěvek na úhradu za uţívání garáţe, příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům. Kromě těchto dávek sociální péče se osobám se zdravotním postiţením poskytují také: mimořádné výhody (průkazy TP, ZTP, ZTP/P), bezúročné půjčky. 4.7 Podpora formou neziskových organizací Nestátní neziskové organizace (NNO) můţeme charakterizovat jako organizace, které nevytvářejí zisk primárně proto, aby mohl být přerozdělen mezi své zakladatele či vlastníky. Zisk sice NNO vytvářet mohou, ale musí ho opět vloţit do činnosti organizace ( Z historie nestátních neziskových organizací můţeme poznamenat, ţe před rokem 1989 nebyl rozmach neziskových organizací takový, jako po roce Podle Michalíka (in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006, s. 105) doslova den po dni začaly vznikat tisíce nových neziskových organizací. Svou činnost obnovovaly dříve zrušené a zakázané organizace. Obecným důvodem pro vznik nestátních (nevládních) neziskových organizací (NNO) je fakt, ţe státem či veřejnou správou poskytované sluţby a příleţitosti nestačí nebo nejsou pro některé skupiny občanů vyhovující a dostupné (Novosad, 2009, s ). Z toho vyplývá, ţe činnosti NNO vlastně doplňují sluţby státu. 34

36 Klégrová (in Zelená, Klégrová, 2006, s. 17) shledává, ţe hlavním rozdílem mezi poskytováním sluţeb ze strany státu a ze strany neziskových organizací je větší variabilita a adresnost sluţbě poskytovaných neziskovými organizacemi. Autorka dále popisuje skutečnost, ţe nestátní neziskové organizace jsou často zakládány odborníky, kteří se specifikují na konkrétní problematiku (např. rodinná problematika, zdravotní postiţení apod.) a právě tito odborníci vzhledem ke své praxi velmi dobře vědí, které sluţby ve státní sféře chybí nebo nefungují správně (Klégrová, in Zelená, Klégrová, 2006). Podle Michalíka (in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006) můţeme za neziskové povaţovat také organizace státní, jako jsou např. školy nebo nemocnice, protoţe jejich hlavním cílem není vytvoření zisku. Jankovský (2001) se zmiňuje o financování neziskových organizací. Tyto jsou v oblasti financí na státě závislé. Podle zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech republiky (v pozdějších zněních, zákon č. 218/2000 Sb.) jsou neziskové organizace dotovány ze státního rozpočtu. Oblasti, ve kterých působí neziskové organizace: kultura, ochrana památek, umění, výzkum a vzdělávání, zdravotní péče a sociální sluţby, ochrana ţivotního prostředí, ekologická výchova, ochrana lidských práv, rovné příleţitosti, komunitní rozvoj, práce s dětmi a mládeţí, rekreace, sport, tělovýchova, ostatní (např. podpora neziskového sektoru, informační sluţby, podpora dárcovství a dobrovolnictví) ( ). Podle Novosada (2009) je společenská funkce NNO: - servisní neziskové organizace se zabývají poptávkou konkrétních sluţeb a poskytují sluţby i podporu občanům (členům organizace); - participativní umoţňují občanům rozhodnout se a také účastnit se řešení veřejných věcí jinak neţ formou voleb, snaţí se podporovat mravní základ a solidaritu. 35

37 K základním typům NNO v České republice můţeme zařadit: občanská sdruţení; obecně prospěšné společnosti; nadace a nadační fondy; církevní právnické osoby ( ) Občanská sdruţení (o. s.) Podle Michalíka (in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006) začala vznikat občanská sdruţení z jiţ zmíněných typů NNO nejdříve, a to na základě zákona č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů. 2 (1) Občané mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdruţení, jakoţ i odborové organizace a sdruţovat se v nich. Občanské sdruţení vzniká registrací na Ministerstvu vnitra. Návrh na tuto registraci mohou podat nejméně tři občané, starší 18 let (alespoň jeden ze zakladatelů). Ve stanovách občanského sdruţení musí být uvedeny tyto náleţitosti: název sdruţení, sídlo, cíl činnosti, orgány sdruţení (určení orgánů a funkcionářů, kteří budou jednat za toto občanské sdruţení), ustanovení o organizačních jednotkách a zásady hospodaření. Případné změny musí občanské sdruţení nahlásit do 15 dnů od stanovení změny, na ministerstvu vnitra ( Účelem sdruţení nesmí být sdruţování k výkonu výdělečné činnosti. Existují různé pohledy na problematiku podnikání však nesmí být hlavní činností sdruţení, nejvýše činností doplňkovou ( ). Finance získávají občanská sdruţení od státu formou dotací. Dále mohou získávat občanská sdruţení finance díky grantům, členským příspěvkům, darů od sponzorů nebo také díky případným úhradám za sluţby (Novosad, 2019). Občanské sdruţení má šanci získat granty na podporu své činnosti, a to jak od soukromých dárců tak od nadací, mezinárodních institucí či českých ministerstev ( ) Nadace a nadační fondy Oba tyto typy neziskových organizací jsou upravovány zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. 36

38 Nadací a nadačním fondem se rozumí účelové sdruţení majetku zřízené za účelem dosahování obecně prospěšného cíle, kterým se rozumí zejména rozvoj duchovních hodnot, ochrana lidských práv nebo jiných humanitárních hodnot, ochrana přírodního prostředí, kulturních památek a tradic a rozvoj vědy, vzdělávání, tělovýchovy a sportu ( ). Nadace či nadační fondy vznikají registrací statutu na Ministerstvu financí ČR. Základním vkladem nadace musí být minimálně Kč. Nadace můţe být zaloţena jak skupinou občanů, fyzickou nebo právnickou osobou. Finanční zdroje pocházejí z darů, sponzorů, sbírek či benefičních činností nebo z výnosu z majetku (Novosad, 2009). Nadace se značně liší od ostatních typů neziskových organizací, jelikoţ jde o sdruţení majetku, nikoliv primárně o lidské aktivity. Jako jediný organizační typ přestavují zdroj finančních prostředků pro existenci a aktivity ostatních neziskových organizací (Michalík in Renotiérová, Ludíková a kol., 2006, s. 106) Obecně prospěšné společnosti (o.p.s.) Obecně prospěšné společnosti jsou upravovány zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Obecně prospěšná činnost vzniká registrací statutu na Ministerstvu vnitra ČR. Obecně prospěšná společnost je subjekt poskytující obecně prospěšné sluţby všem za stejných podmínek. Zisk nesmí být rozdělován mezi zakladatele nebo zaměstnance, pouţívá se na financování dalších aktivit společnosti ( ). Podle Novosada (2009) se obecně prospěšná společnost podobá občanskému sdruţení (vzhledem k charakteru a legislativě), ale na rozdíl od občanského sdruţení můţe obecně prospěšná společnost doplňkově podnikat a ze zisku za poskytování obecně prospěšných sluţeb se můţe dále rozvíjet Církevní právnické osoby Činnosti církve jako NNO jsou upravovány zákonem č. 3/2002 Sb. o církvích a náboţenských společnostech. 16a (1) Účelové zařízení registrované církve a náboţenské společnosti pro poskytování sluţeb sociálních nebo zdravotnických nebo působící jako charita či diakonie, které bude navrţeno k evidenci podle tohoto zákona, se zakládá zakládací listinou registrované církve 37

39 a náboţenské společnosti, podepsanou členem nebo členy orgánu registrované církve a náboţenské společnosti. Charakteristické jsou tedy diakonie, charity, domovinky či různé stacionáře. Církev nebo náboţenská společnost, které jsou registrovány na Ministerstvu kultury ČR, mohou za účelem poskytování charitativních sluţeb zřídit samostatnou právnickou osobu. Zřizovatelem subjektu je tedy církev či náboţenská společnost, která je uvedena v seznamu církví a náboţenských společností Ministerstva kultury ČR a musí být také na území České republiky ( 4.8 Organizace zdravotně postiţených osob V České republice existuje řada organizací, které podporují osoby se zdravotním postiţením, jejich rodiny či blízké. Často vznikají zařízení, které sdruţují osoby s konkrétním typem postiţením (např. Klub aktivních vozíčkářů, Liga vozíčkářů apod.), vzniká také řada organizací, jejichţ iniciativu podmínili rodiče či blízcí osob s postiţením (např. Federace rodičů a přátel sluchově postiţených, Asociace rodičů a přátel zdravotně postiţených dětí apod.). Organizace mohou být buďto celostátní působností s případnými pobočkami (např. Asociace vozíčkářů a zdravotně i mentálně postiţených v ČR), nebo organizace pouze s regionální působností (např. Spolek Trend vozíčkářů Olomouc). Také existuje řada organizací, které podporují a motivují jedince k vlastní soběstačnosti a participaci na společenském ţivotě (Novosad, 2009). Zastřešující organizace, které se podílejí podporování osob se zdravotním postiţením: Národní rada osob se zdravotním postiţením, o. s. (NRZP ČR) Základní a zastřešující organizace, která je iniciátorem pro hájení, prosazování a naplňování práv a zájmů osob se zdravotním postiţením. Tato organizace vznikla roku 2000 a má více neţ 260 tisíc členů. Obecným cílem je tedy snaha o zlepšení prostředí pro to, aby osoby se zdravotním postiţením mohly být integrovány do společnosti. NRZP se snaţí zlepšovat legislativu, systém sociálních sluţeb, upravovat vzdělávací systém, který by směřoval k rovnému přístupu ve vzdělávání ţáků a studentu se zdravotním postiţením. NRZP spolupracuje s řadou institucí i státních orgánů a snaţí se nejenom prosazovat zájmy osob s postiţením, ale zlepšovat také kvalitu ţivota osob s postiţením. NRZP se snaţí také o informování 38

40 veřejnosti o tématice zdravotního postiţení (osvětová činnost), monitorování případů diskriminace osob se zdravotním postiţením. Provozuje také celostátní sítě poraden odborného sociálního poradenství a mnoho dalších aktivit ( Vládní výbor pro zdravotně postiţené občany (VVZPO) Vládní výbor pro zdravotně postiţené občany je stálým koordinačním, iniciativním a poradním orgánem vlády České republiky pro problematiku podpory zdravotně postiţených občanů ( ). VVZPO vznikl roku 1991 a jeho cílem je řešit problémy, které sám nemůţe vyřešit jiný resort. Cílem tohoto výboru je pomáhat osobám se zdravotním postiţením, vytvářet rovnoprávné příleţitosti ve všech oblastech ţivota. Na činnosti tohoto výboru se podílejí sami občané formou zástupců v tomto Výboru. Výbor spolupracuje s příslušnými parlamentními výbory (pro školství, zdravotnictví, sociální politiku apod.). Vládní výbor se podílel na přípravě Národního plánu pomoci zdravotně postiţeným občanům (NPP), Národního plánu opatření pro sníţení negativních důsledků zdravotního postiţení (NPO) - schváleny mezi lety ), a Národního plánu vyrovnávání příleţitostí pro občany se zdravotním postiţením (NPVP) přijat roku 1998, byl kaţdoročně aktualizován. Roku 2004 přijala vláda Střednědobou koncepci státní politiky vůči občanům se zdravotním postiţením, ze které vychází Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postiţením na období , přijatý roku 2005 ( 4.9 Instituce pomáhající rodičům dětí s postiţením Organizace rodičů dětí se zdravotním postiţením jsou podněcovány samotnou aktivitou rodičů, kteří mají dítě s postiţením. Tato zařízení mohou být opět buď lokální či s celostátní působností. Podle Jankovského (2001) je význam rodičovských organizací hlavně v prosazování a hájení zájmů dětí s postiţením. Sám autor je zakladatelem společnosti pro rehabilitaci dětí a mládeţe se zdravotním postiţením ARPIDA v Českých Budějovicích. Autor zdůrazňuje, ţe v nestátních neziskových organizacích, které pečují o děti a mládeţ se zdravotním postiţením, je velmi důleţitá spolupráce s rodiči těchto dětí, kteří jsou součástí odborného týmu. Oblasti, kterými se neziskové organizace zabývají a které se vztahují k rodinné péči, jsou velmi rozmanité. Některé z nich jsou do jisté míry paralelní se státem 39

41 poskytovanými sluţbami, jiné jsou komplementární a nemají obdobu ve státním sektoru (Klégrová in Zelená, Klégrová, 2006, s. 17). Autorka zmiňuje především jiţ zmíněné poradenství, ranou péči, ale mezi dalšími, které pomáhají rodinám s dítětem s postiţením, můţeme zařadit také: Odlehčovací sluţby respitní péče. Tato sluţba je zřizována pro rodiče nebo blízké, kteří pečují o osobu s postiţením a starají se o ně nepřetrţitou dobu. Sluţba spočívá v tom, ţe se rodiče zprostí péče o dítě na určitou dobu a najdou si čas sami na sebe načerpají tak nové síly nebo si vyřídí důleţité pochůzky (např. úřad, lékař apod.). Sluţby mohou být poskytované formou návštěvy pracovníka v rodině či nějakých krátkodobých pobytů, kdy je dítě mimo rodinu, např. doprovod dítěte do školy, krouţku apod. Osobní asistence. Jedná se o pomoc při zvládání běţných dovedností a úkonů. Osobní asistent pomáhá klientovi v takových činnostech, které by klient dělal sám, kdyby mohl (můţe se jednat např. o podávání stravy, hygiena, polohování nebo také kontakt se společenským prostředím kultura, návštěvy památek, procházky apod.). Jedná se o sluţbu návštěvní (odehrává se v přirozených podmínkách klienta, např. doma) i terénní (dle potřeb uţivatele, např. návštěva lékaře, procházka apod.). Centrum denních sluţeb, stacionáře. Tyto sluţby mohou být ambulantního typu (klient dochází do specializovaného zařízení), popř. terénní (pracovník dochází do rodiny). Snahou těchto sluţeb je motivovat a podporovat klienta v jeho samostatnosti, soběstačnosti, ale i psychomotorickém vývoji, které mohou být z důvodu zdravotního postiţení omezeny (Klégrová in Zelená, Klégrová, 2006). Ať uţ se jedná o organizace s celostátní či pouze lokální působností, uvedeme některé z neziskových organizací, které podporují děti s postiţením i jejich rodiče: 40

42 Asociace rodičů a přátel zdravotně postiţených dětí v ČR, o. s. Asociace byla zaloţena roku Ještě před vznikem této asociace fungovala u nás (tehdy pod záštitou Svazu invalidů) Komise rodičů a přátel tělesně postiţených dětí čítala několik zapálených rodičů, kteří chtěli spojit své síly a společně organizovat akce a vyměňovat si zkušenosti. Postupem času se komise rozrostly do více krajů a rodiče společně vyvíjeli aktivity, jako byly výlety, tábory, víkendové pobyty apod. Později byly pro rodiče organizovány odborné semináře, kde získali ucelené teoretické i praktické poznatky. Asociace rodičů a přátel zdravotně postiţených dětí má celostátní působnost, která má pobočky v různých regionech po České republice, evidováno je přes členů. Asociace sdruţuje všechny, kteří se chtějí aktivně podílet na pomoci zdravotně postiţeným dětem, mládeţi a jejich rodinám. Mezi aktivity asociace patří prázdninové tábory, sociální poradenství, osobní asistence, odlehčovací sluţby, vzdělávací kurzy a semináře, pořádání motivačních pobytů pro rodiny se zdravotně postiţenými dětmi či vydávání informačních materiálů, které se zabývají problematikou zdravotního postiţení ( Společnost pro ranou péči, o. s. (SPRP) Společnost pro ranou péči poskytuje sluţby dětem se zrakovým postiţením (do 4 let věku) a dětem s kombinovaným postiţením (do 7 let věku) a také jejich rodinám formou středisek rané péče (SRP). Podporuje rodiny, které vychovávají děti s postiţením. V rámci podpory rodin dětí s postiţením pořádá Společnost pro ranou péči kurzy a semináře pro rodiče, setkávání rodičů, podporuje svépomocné skupiny nebo vydává informační zpravodaj Rolnička. Dále také organizace zajišťuje a půjčuje rehabilitační a kompenzační pomůcky nebo literaturu, základní sociálně právní poradenství, návštěvy odborníků v rodinách nebo týdenní rehabilitační pobyty pro celé rodiny a mnoho dalších. V neposlední řadě se organizace snaţí také o osvětovou činnost. Střediska rané péče mají působnost ve velkých městech České republiky, jako jsou Praha, Brno, Ostrava, Olomouc nebo České Budějovice ( Federace rodičů a přátel sluchově postiţených, o. s. (FRPSP) Tato organizace je sdruţení rodičů, přátel a odborníků, jenţ hájí zájmy dětí se sluchovým postiţením a jejich rodičů. Federace rodičů a přátel sluchově postiţených 41

43 vznikla roku 1990, a to z potřeby rodičů dětí navzájem si pomáhat při výchově svých dětí. Organizace poskytuje pro své klienty řadu sluţeb, jako je pomoc při vyřizování telefonátů, poskytování informací o příspěvcích a výhodách pro osoby se zdravotním postiţením, pomoc při výběru školy apod. Dále je zde moţnost setkávání rodičů, Klub rodičů a v neposlední řadě také poradenství (psychologické, logopedické, speciálněpedagogické). Mezi další aktivity organizace můţeme čítat také přednáškovou a ediční činnost nebo také vydávání Info-Zpravodaje. Pod záštitou Federace rodičů a přátel sluchově postiţených dětí vzniklo roku 2000 středisko rané péče TamTam, které má hlavní sídlo v Praze, ale pobočka je i v Olomouci. Dále také bilingvální mateřská škola Pipan v Praze, jejímţ cílem je umoţnit dětem se sluchovým postiţením vyuţívat jak znakový tak mluvený jazyk ( Diakonie ČCE Diakonie českobratrské církve evangelické je církevní organizací, která poskytuje zdravotní, sociální, vzdělávací a pastorační sluţby osobám, jeţ se dostaly do nepříznivé ţivotní situace. Poskytování sluţeb je Diakonií chápáno jako projev křesťanské víry, naděje a lásky. Tato organizace obnovila svou činnost roku 1989 a je druhou největší církevní neziskovou organizací (po Charitě), která poskytuje sociální sluţby v České republice. Diakonie ČCE poskytuje své sluţby na více neţ 40 místech v České republice (Praha, Brno, Ostrava, Vsetín, Uherské Hradiště a další). K cílovým skupinám této organizace patří mimo jiné děti a mladí lidé, rodina a partnerské vztahy, senioři či lidé s postiţením. Vzhledem k podpoře osobám s postiţením a jejich rodinám poskytuje diakonie sluţby, jako jsou osobní asistence, raná péče, pečovatelská sluţba, centra denních sluţeb, sociálně aktivizační sluţby pro rodiny s dětmi, týdenní stacionáře, sociální poradenství či odlehčovací sluţby ( Mezi další instituce, které se zabývají podporou osob se zdravotním postiţením a jejich rodinou, můţeme zařadit organizace, jako jsou např. Apla (asociace pomáhající lidem s autismem), VIDA centrum svépomocné hnutí pro rodiče a přátele osob s duševním postiţením (problematika duševního zdraví a nemoci), Klub Auxilium (podporuje rodiny pečující o děti se zdravotním postiţením), Charita České republiky, Klub rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, Petit, o. s. (poskytování 42

44 technických pomůcek), Pohoda společnost pro normální ţivot lidí s postiţením, Tyfloservisy či Tyflocentra, Horizont, o. s. (centrum sluţeb pro osoby s mentálním postiţením), Asistence, o. s., Klub přátel červenobílé hole, o. s., SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky), Pevnost, o. s. české centrum znakového jazyka, Nadace Jedličkova ústavu, Svaz tělesně postiţených v ČR, o. s., Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR, o. s. a mnoho dalších ( 43

45 5 Postiţení jako pozitivní přínos Aspekty pozitivního přínosu postiţení vzhledem k rodičům dětí s postiţením jsou diskutovanou skutečností. Tímto tématem se mimo jiné zabývá Vančura (2007). Podle tohoto autora se v předchozích letech zkoumal spíše negativní dopad na rodinu, která vychovává dítě s postiţením, ale v posledním desetiletí došlo ke značnému posunu, jelikoţ novým výzkumným tématem se stal pozitivní přínos, který plyne pro rodinu ţijící s dítětem s postiţením. Navzdory tomu, ţe tato skutečnost je pro rodiče samozřejmá, ve výzkumu se jedná o novou perspektivu. Vančura (2007, s ) dle Hastingnse a Taunta shrnuje oblasti pozitivního přínosu vnímaného rodiči v souvislosti s péčí o své dítě: 1. Radost/uspokojení plynoucí z péče o dítě. 2. Dítě je zdroj radosti/štěstí. 3. Vnímání vlastní kompetence ve vykonávání nejlepší moţné péče o dítě. 4. Sdílení lásky s dítětem. 5. Dítě přináší výzvu a příleţitost k učení se a rozvoji. 6. Posílení rodiny a manţelství. 7. Dítě dává nový smysl nebo zesiluje proţitek smyslu v ţivotě. 8. Rozvinutí nových schopností, dovedností a pracovních příleţitostí. 9. Změna v lepšího člověka (k větší smířlivosti, toleranci, k menšímu sobectví). 10. Zvýšení vlastní síly nebo sebedůvěry. 11. Rozšíření vztahové sítě. 12. Zesílení spirituality. 13. Změna vlastní ţivotní perspektivy (například vyjasnění, co je v ţivotě důleţité, jasnější vědomí budoucnosti). 14. Ocenění kaţdého dne, ţivot v pomalejším tempu. Podle jiţ zmiňovaného autora by měly výzkumy zabývat jak pozitivními tak také negativními důsledky, které ze skutečnosti postiţení dítěte plynou vzhledem k jeho rodičům (Vančura, 2007). Tím je také zhodnocen objektivní pohled na problematiku. Také Matějček podporuje zásadu, ţe výchova postiţeného dítěte není neštěstí, ale úkol. Díváme-li se na postiţení dítěte jako na neštěstí, vyplývá z tohoto postoje jen pasivita, zatímco je třeba aktivity a spolupráce. Díváme-li se však na celou věc jako 44

46 na zkoušku a úkol, situace se podstatně změní. Ve zkoušce je moţno obstát, úkol je moţno zvládnout (Matějček, 1987, s. 45). Handicapované osoby jsou stejně jako osoby zdravé součásti rodin a naší společnosti. Stejně jako všichni ostatní lidé i osoby s postiţením mohou náš ţivot různým způsobem obohatit (Biddulph, 1999). 45

47 PRAKTICKÁ ČÁST 6 Vyuţívání sluţeb neziskových organizací rodiči 6.1 Cíle výzkumného šetření Cílem práce bylo zjistit, zda rodiče vyuţívají nebo nevyuţívají sluţby neziskových organizací. Kromě tohoto zjištění nás dále také zajímalo (v případě vyuţívání sluţeb) jaké konkrétní sluţby rodičům vyhovují a jak rodičům dětí s postiţením podle jejich názorů pomáhají a umoţňují jim prostor pro realizaci svých osobních potřeb. Kromě těchto aspektů zkoumání nás zajímá také rozdílnost moţností, které se naskýtají lidem ve větších městech a naopak lidem, kteří ţijí na vesnicích. 6.2 Metody výzkumného šetření Pro metodu výzkumného šetření byla primárně zvolena metoda rozhovoru. Rozhovor (interview) je podle Chrásky (2007) metoda shromaţďování dat, která čerpá z přímé verbální komunikace, která se koná mezi výzkumným pracovníkem a respondentem. Velkou výhodou interview oproti jiným výzkumným metodám je navázání osobního kontaktu, který umoţňuje hlubší proniknutí do motivů a postojů respondentů (Chráska, 2007, s. 182). Rozhovor u jednotlivých respondentů trval různě dlouho, průměrně však asi deset minut. Někteří zanícení rodiče odpovídali opravdu s vervou a snahou poukázat na změnu, která by měla směřovat k poskytování sluţeb, které by rodičům umoţnily dostatek času pro uspokojování svých osobních potřeb, ale také zmínka o zlepšení kvality sluţeb pro jejich děti. Jiní rodiče odpovídali naopak velmi stručně a dá se říct, ţe některé z nich moţnost účastnit se výzkumu nenadchla, ale s rozhovorem souhlasili. Vzhledem k tomu, ţe bylo zjišťováno, zda rodiče buď vyuţívají, anebo nevyuţívají sluţeb neziskového sektoru, byl rozhovor koncipován tak, aby byl s rodiči rozhovor veden v obou variantách. V případě, ţe rodiče sluţby vyuţívali, bylo pro ně připraveno 16 otázek, které zkoumaly vyuţívání konkrétních sluţeb, vztah rodičů k organizaci nebo případné jiné alternativě pomoci (kromě NNO), kterou rodiče dětí vyuţívají. V opačné situaci, čili v případě, ţe rodiče nevyuţívají sluţeb neziskových organizací, bylo zjišťováno kromě 46

48 důvodu nevyuţívání sluţeb také kontaktování s jinými rodiči, zda rodiče mají čas sami na sebe a zda jim v péči o dítě někdo pomáhá. Kromě metody rozhovoru byla v rámci výzkumu pouţita také metoda dotazníku. Samotný dotazník je soustava předem připravených a pečlivě formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná osoba (respondent) odpovídá písemně (Chráska, 2007, s. 163). Tato metoda byla vedle výzkumu povaţována jako doplňující nebo část slouţící pouze pro nezávaznou informovanost autorky. Vzhledem k formulaci otázek v dotazníku, které byly stejné, jako otázky v rozhovorech, jsme usoudili, ţe tyto dotazníky můţeme zahrnout do celkového výzkumu o četnosti vyuţívání neziskových organizací. Otázky, které jsou uvedeny níţe, jsou zpracovány do několika kategorií, které budeme dále analyzovat a srovnávat s teoretickými fakty. Vzhledem k tomu, ţe se snaţíme zjistit nejenom četnost vyuţívání sluţeb neziskového sektoru rodiči, ale i další moţnosti, které rodičům dětí pomáhají, shrneme obě varianty rozhovoru ve vyuţívání sluţeb do jednoho výzkumného šetření. Přesné znění otázek, které se objevily jak v rozhovorech, tak v dotaznících u rodičů, kteří sluţby neziskových organizací vyuţívají: 1. Odkud jste se dozvěděli o neziskových organizacích (známí, škola, média)? 2. Jaký druh sluţby vyuţíváte (terénní, ambulantní, pobytové)? 3. Jakou konkrétní sluţbu/sluţby vyuţíváte (osobní asistence, volnočasové aktivity, stacionáře)? 4. Jak dlouho tyto sluţby vyuţíváte? 5. Splňují tyto sluţby Vaše poţadavky? 6. Uvaţujete o tom, ţe byste vyuţívali i více sluţeb? 7. Probíhá poskytování sluţeb v souladu s předem stanovenými cíli (individuální plán)? 8. Je komunikace mezi Vámi a organizací/zařízením řádně ošetřena (kontakt, poradenství)? 9. Všimli jste si po dobu poskytování sluţby nějaké změny/odezvy vzhledem k dítěti? Proběhla nějaká zpětná vazba? 10. Vyuţíváte moţnosti poradenství (sociální poradenství, s ostatními rodiči, poradny)? 47

49 11. Vyuţíváte i nějakou jinou alternativu pomoci/podpory? 12. Je ve vašem okolí dostatek zařízení, které poskytují péči a podporu? 13. Co je pro Vás na prvním místě při výběru zařízení pro Vaše dítě? 14. Stýkáte se s rodiči, kteří mají podobně postiţené děti? 15. Věděli jste o fungování neziskových organizací i před narozením Vašeho dítěte, anebo jste se o tyto organizace zajímali aţ posléze? 16. Angaţujete se také nějak do fungování/činnosti neziskových organizací? Přesné znění otázek, které se objevily jak v rozhovorech, tak v dotaznících u rodičů, kteří sluţby neziskových organizací nevyuţívají: 1. Z jakého důvodu sluţby nevyuţíváte (čas, finance, nezájem)? 2. Je výhledově nějaká šance, ţe sluţby NNO začnete vyuţívat? Za jakých podmínek? 3. Pomáhá Vám v péči o Vaše dítě i širší okolí (prarodiče, známí, ostatní rodiče)? 4. Setkáváte se s rodiči s podobně postiţenými dětmi? 5. Máte čas při péči o dítě i sami na sebe? 6. Myslíte, ţe je systém sociálních sluţeb dobře uzpůsoben osobám s postiţením? 7. Vyuţíváte sluţby státního sektoru? 8. Je v okolí Vašeho bydliště nějaké vyţití pro děti s postiţením (sport, zábava, kultura, výlety)? 9. Účastníte se nějakých volnočasových aktivit, příp. v rámci jakého zařízení? Během dvou měsíců bylo shromáţděno 10 rozhovorů s rodiči dětí s postiţením. Většina z nich sluţby neziskového sektoru vyuţívá, ale ne ve velkém rozsahu. Dotazníků bylo za stejnou dobu vráceno 11 z celkového počtu 15. Ale ve většině dotazníků se setkáme s velkou stručností, která dokonce, dá se říct, ţe hraničí s jistým nezájmem, coţ také z řady odpovědí rodičů na otázky vyplývá. Četnost využívání služeb neziskového sektoru: Z 10 rozhovorů, které byly uskutečněny s rodiči dětí s postiţením, celkem 8 rodičů sluţby neziskového sektoru vyuţívá. 2 rodiče na otázku, která se týkala důvodu nevyuţívání sluţeb, zmínili především neinformovanost. 48

50 Z 11 dotazníků vyuţívá celkem 5 rodičů sluţby neziskových organizací. Zbytek, tedy 6 dotazníků bylo vráceno s tím, ţe rodiče těchto sluţeb nevyuţívají. 6.3 Vzorek výzkumného šetření Výzkumu, který je směřován k rodičům dětí s postiţení, se účastnily pouze matky. Není vhodné, abychom zavrhovali angaţovanost otců v rámci této problematiky, ale shodou náhod po sjednání schůzky dorazily pouze matky. Konkrétní věk rodičů nebyl cílem výzkumu. Všichni dotazovaní rodiče měli dítě starší jednoho roku, nejstaršímu bylo dvacet let. Všichni dotazovaní rodiče vychovávají své dítě v rodině. Místo bydliště dotazovaných osob v rámci rozhovoru je Olomoucký a Zlínský kraj. V případě dotazníkového šetření byly dotazníky dislokovány do několika malých vesnic ve Zlínském kraji. 6.4 Analýza a interpretace výsledků K našemu výzkumnému šetření bylo pořízeno 10 rozhovorů s rodiči, kteří vychovávají děti s postiţením (ukázky rozhovorů viz příloha č. 1). Otázky, které byly rodičům pokládány, rozdělíme do 6 klíčových kategorií, které jsou pro naše výzkumné šetření podstatné. 1. Nejčetnější služby, které jsou využívány rodiči dětí s postižením. Cílem tohoto bodu či kategorie bylo zjistit, které konkrétní sluţby z nabídky neziskových organizací vyuţívají. K příkladu byly rodičům vyjmenovány moţnosti, jako je osobní asistence, volnočasové aktivity nebo stacionáře. Podle odpovědí rodičů, které plynou z rozhovorů, vyuţívá nejvíce rodičů osobní asistenci (4) a volnočasové aktivity (4, krouţky v různých zařízeních). Málo rodičů vyuţívá stacionář (pouze v nutných případech), jednou se objevilo canisterapeutické centrum či středisko rané péče. Odpovědi zpracované z dotazníků byly jednoznačné. Všichni rodiče, kteří vyuţívají sluţeb NNO (5), vyuţívají stejnou sluţbu osobní asistenci. 49

51 2. Možnosti další podpory rodičům dětí s postižením, poradenství, styk s ostatními rodiči. Bez rozlišení, zda rodiče vyuţívají či nevyuţívají sluţeb neziskových organizací, zněly odpovědi na otázku týkající se další podpory vzhledem k nim téměř stejně. Tak jak bylo zmíněno v teoretické části, velmi významnou roli pro rodiče dětí s postiţením hrají jejich rodiče, čili prarodiče dětí. To také vyplývá z našeho šetření. 7 z celkového počtu 11 rodičů, kteří vyplňovali dotazník, zdůraznili, ţe jim výrazně v péči o jejich dítě pomáhají prarodiče. V největším počtu se tedy jako odpověď kdo v péči pomáhá, objevily babičky, ale v několika dotaznících se zmiňují maminky o podpoře ze strany svých manţelů. Rodiče při odpovědi na otázku sdělili, ţe jde především o hlídání dětí a trávení volného času. Jako další moţnost podpory a pomoci zmínili rodiče také SPC, finanční příspěvek na benzín, lázně, druţinu, anebo podle slov jedné maminky co kdo poradí. Co se týká poradenství, je rodiči také vyuţíváno. Z 8 dotazovaných rodičů, kteří vyuţívají neziskové organizace, celkem 6 z nich poradenské sluţby vyuţívá. Často se jedná o poradenství s ostatními rodiči nebo poradny. Jedna maminka, která sluţby NNO vyuţívá, zatím poradenství nevyuţila, ale z odpovědi ještě ne můţeme usoudit, ţe v blízké budoucnosti bude snad tuto sluţbu také vyuţívat. 8 z 10 rodičů se stýká s ostatními rodiči s postiţením. Některé rodiny aktivně, jiné podle časových moţností, nebo kdyţ se potkají. Díky komunikaci rodičů dětí dochází nejenom k získávání nových informací, zkušeností, moţnost popovídat si apod., ale vznikají také nová přátelství a v neposlední řadě také velké pozitivum z toho, ţe rodiče, kteří vychovávají dítě s postiţením, nejsou v takové situaci sami. Celkem 4 rodiče, kteří odpovídali v dotaznících, vyuţívají poradenství ať uţ se jedná o sociální poradenství či pomoc od ostatních rodičů (informace). 3 rodiče vůbec neudrţují kontakty s ostatními rodiči, kteří mají také děti s postiţením. Naopak 8 rodičů se buďto s rodiči setkává pravidelně, anebo se jenom občas potkávají. Jedna maminka na odpověď zda se stýká s rodiči podobně postiţených dětí, odpovídá: Jenom málo, ale známe se a víme o sobě a v případě potřeby také probíráme své problémy. 3. Četnost zařízení v okolí bydliště rodičů dětí s postižením. Co se týká bydliště, polovina rodičů kteří rozhovor absolvovali, byli z města. Druhá polovina rodičů byla z vesnice. Odpovědi na otázku, zda je v jejich okolí dostatečné 50

52 mnoţství zařízení se proto značně různila. Několik rodičů dokonce zmínilo, ţe se z vesnice museli kvůli sluţbám přestěhovat do většího města. Podle rodičů dětí s postiţením se v okolí jejich bydliště nenachází nedostatečné mnoţství zařízení, 7 z 10 rodičů zmínilo nejenom to, ţe zařízení v okolí chybí, ale poukázali také na to, ţe by byla potřeba, aby se působnost zařízení rozšířila. Zbytek rodičů, kteří ţijí ve městech, problém s počtem zařízení nemají. Podle dotazníků není v okolí bydliště rodičů dětí s postiţením (kteří ţijí na vesnicích) dostatečné mnoţství zařízení. Takto odpovídá celkem 9 z 11 rodičů dětí s postiţením. Jedna maminka na otázku zda je v jejich okolí nějaké vyţití pro děti s postiţením odpovídá: Pro děti s postiţením ne. Takové moţnosti mají ve velkých městech. 4. Rodiče dětí s postižením a jejich volný čas. Obě maminky, které nevyuţívají sluţeb neziskových organizací na otázku, zda mají čas při péči o své dítě také samy na sebe, odpovídají negativně. Odpověď jedné z nich zní jednoznačně: Nemáme, neboť péče o postiţené dítě je vysilující a časově náročná! Nabízí se tedy otázka, zda by se v případě vyuţívání sluţeb NNO našel čas buďto na vyřizování nějakých důleţitých pochůzek, anebo čas sama pro sebe. Jiné maminky v dotaznících uvedly opět pomoc od rodinných příslušníků. Odpověď jedné maminky na tutéţ otázku zněla: Pokud hlídá manţel nebo babičky, tak ano. 5. Jaké služby rodičům chybí? Rodiče dětí s postiţením by jiţ kromě zmíněného rozšíření sluţeb a zařízení, chtěli vyuţívat především respitních (odlehčovacích) sluţeb: Já bych třeba uvítala sluţbu, kdy já si musím něco vyřídit, a buď ho (syna) musím sebou vzít se psem, anebo je doma, ale já ho musím prozvonit, ţe je všechno v pořádku. Přes školní rok moţná u řady rodičů tento problém nevzniká, protoţe děti chodí do školy, ale horší situace je aţ o prázdninách: Chodíme do práce, řešíme problém, co v prázdniny. Respitní sluţby dokud chodí do školy, je to pravidelné, dá se to zvládnout, ale přes prázdniny, 2 měsíce to se nedá nic dělat. Takto odpovídají matky, které sice sluţby NNO vyuţívají, ale chybí jim odlehčovací sluţby, které by jim umoţnily zařídit si důleţité věci (např. úřady, lékař apod.). 51

53 Dále rodiče zmiňovali rozšíření škály volnočasových aktivit nebo by kromě prázdninových aktivit měli zájem také o výlety. 6. Informovanost rodičů o neziskových organizacích a jejich aktivitách. Informovanost rodičů nejenom o činnosti neziskových organizací, ale také jiných moţnostech podpory, např. státu je pro rodiny velký problém. Z výzkumného šetření totiţ vyplývá, ţe sami rodiče nevědí, na co mají nárok (dávky, příspěvky apod.). Budeme se zabývat informovaností vzhledem k neziskovým organizacím. Podle šetření řada rodičů získala informace o fungování neziskových organizací buď od lékaře, známých, ze školy nebo z médií. Takto odpovídali rodiče, kteří sluţby NNO vyuţívají. Rodiče, kteří ale o fungování neziskových organizací moţná vědí, ale nevědí o moţnostech jejich vyuţití, můţeme shrnout odpovědí jedné maminky: Nevím, co bych z toho mohla nebo nemohla vyuţívat, ani jsem nevěděla, vůbec. Nebyla jsem informovaná o těchto organizacích. V dotaznících zmínilo 5 rodičů, ţe se o NNO dozvěděli od známých. Podle zbylých 6 dotazníků naopak podle rodičů nejsou sluţby NNO vyuţívány, protoţe rodiče nemají dostatek času, dále také protoţe v obci není moţnost, ale hlavně kvůli nedostatečné informovanosti o NNO. 6.5 Závěr výzkumného šetření Závěrem našeho výzkumného šetření se vrátíme ke klíčovým kategoriím, které byly stanoveny v podkapitole 6.4. Analýza a interpretace výsledků. Pokusíme se tedy sumarizovat odpovědi rodičů, které můţeme srovnat s teoretickými fakty. 1. Nejčetnější služby, které jsou využívány rodiči dětí s postižením. Bez rozdílu, zda rodiče dětí ţijí ve městě nebo na vesnici můţeme usoudit, ţe nejvíce vyuţívanou sluţbou je osobní asistence, příp. nějaké volnočasové aktivity (krouţky). Do jisté míry můţeme osobní asistenci povaţovat za respitní (odlehčovací) sluţbu, jelikoţ asistent převezme nad dítětem zodpovědnost po určitou časovou dobu. 52

54 2. Možnosti další podpory rodičům dětí s postižením, poradenství, styk s ostatními rodiči. Velice ocenitelnou pomocí a podporou jsou pro rodiče, kteří dítě s postiţením vychovávají, jejich rodiče. Nejde jenom o hlídání, trávení volného času apod., ale také o motivaci a podporu, kterou slovně či mimoslovně prarodiče svým dětem, ale i vnukům poskytují. Dá se říct, ţe poradenství vyuţívají rodiče (ať uţ v rámci rozhovoru či dotazníku) docela často. Jedna maminka na otázku vyuţívání poradenství (sociální, poradny, s ostatními rodiči) odpověděla: Ano, vyuţíváme, dříve jsme navštěvovali poradnu, ale poradna je myslím i na internetu, takţe různé informace také na internetu. Co se týká rozhovorů a porad s ostatními rodiči, jsou podle výzkumného šetření ještě častější neţ poradny. Ano, setkáváme se s ostatními rodiči postiţených dětí, občas, takţe debatujeme, snaţíme se řešit problémy, pomáháme si, informujeme se o novinkách atd. Tento fakt tedy potvrzuje teoretické podklady, kdy se rodiče ocitají v podobné situaci a vzájemně se podporují, přátelí, informují apod. 3. Četnost zařízení v okolí bydliště rodičů dětí s postižením. V tomto bodě se ocitáme v jasném rozporu, který představuje město vs. vesnice. Jiţ před stanovením cíle výzkumného šetření jiţ bylo zřejmé, ţe poměr zařízení, která se nacházejí ve městech, se nebude přibliţovat mnoţství zařízení na vesnicích. Mimo to nás ale zajímalo také to, zda kvůli tomu, ţe se v okolí rodin nenachází ţádné vhodné zařízení, jsou rodiny schopny vyuţívat i jiných alternativ pomoci a podpory. U řady rodin můţe být rozhodující např. vzdálené město, kam by museli kvůli konkrétnímu zařízení dojíţdět dlouhou dobu a vynaloţili by tak značnou část financí, času i energie. Ilustrací takového případu můţe být sdělení jedné maminky, kdy popisuje situaci, kdyby musela kvůli osobní asistenci jet se synem (který má i svého asistenčního psa) do Zlína (rodina ţije v malé vesnici, asi 50 Km od Zlína): asistenční sluţby bych moţná uvítala, ale je to tak drahé, ţe mně snad řekli hodina 150 Kč, takţe kdybych jela do Zlína, tak se asi nedoplatím, protoţe bych jela ráno, jela zpátky, pak jela zas pro něho a zpátky a je to 1500 Kč i s asistencí. Z výzkumu tedy jasně vyplývá, ţe řada rodičů a jejich děti s postiţením sluţby nevyuţívají vůbec. Jedním z důvodů jsou tedy finance. Také v dotaznících se s tímto zjištěním setkáme. 53

55 Někteří rodiče nejsou dostatečně informováni nejenom o funkci neziskových organizacích, ale také o sociální podpoře, příspěvcích a dávkách. Výše zmiňovaný problém by se tedy dal vyřešit příspěvkem na benzín či individuální dopravu. V případě schválení tohoto příspěvku pak záleţí na snaze rodičů podnikat další kroky. 4. Rodiče dětí s postižením a jejich volný čas. Péče o dítě s postiţením je jistě nesmírně náročná a pro rodiče vyčerpávající. Je důleţité, aby rodiče dělali také něco pro sebe. Řada rodičů vypovídala o tom, ţe kvůli náročnosti péče o své dítě na sebe čas nemají. I kdyţ řada rodičů vypovídá o tom, ţe by chtěli nebo se snaţí, nemusí mít moţnosti odpočinku. Moţným řešením se nabízí respitní (odlehčovací) sluţby. Jak jiţ bylo vysvětleno v teoretické části, o dítě se stará někdo jiný po určitou dobu a rodiče si mohou vyřizovat své záleţitosti. Kromě respitních sluţeb se rodiče obrací na své blízké, na rodinu, kteří děti často hlídají. Také mohou vyuţívat stacionáře či centra denních sluţeb. Svůj volný čas mohou rodiče trávit ale i se svým dítětem, např. v rámci nějakého zařízení, kde se pořádají společné aktivity (např. středisko rané péče) 5. Jaké služby rodičům chybí? Jiţ několikrát byla zmíněna respitní péče. Jedna otázka z dotazníku zjišťovala, zda rodiče uvaţují o vyuţívání více sluţeb. Řada rodičů dokázala popsat činnost respitní sluţby, i kdyţ ji přímo nepojmenovala. Z tohoto můţeme usoudit, ţe spousta rodičů o těchto respitních čili odlehčovacích sluţbách neví, natoţ aby věděli, která zařízení tyto sluţby poskytují. Opět se tedy setkáváme s neinformovaností. 6. Informovanost rodičů o neziskových organizacích a jejich aktivitách. Informovanost či neinformovanost se prolíná všemi body výzkumného šetření. Z výzkumného šetření vyplývá, ţe informovanost rodičů nejen o neziskových organizacích, ale i o státní podpoře není dostatečná. Přínosná by byla spolupráce lékařů, sociálních pracovníků i speciálních pedagogů nebo alespoň větší informovanost lékařů ve speciálněpedagogické problematice, aby mohli rodiče dětí s postiţením odkázat na odborníky, kteří se věnují speciálněpedagogické problematice. Samozřejmě nesmíme opomenout angaţovanost samotných rodičů, kteří by se měli také zajímat o dostupné sluţby či prostředky, které by zlepšily kvalitu ţivota celé rodině. 54

56 Závěr Ţivot rodičů dětí s postiţením není jednoduchý. Rodiče proţívají řadu těţkých situací, a proto je velmi důleţité rodiče v péči o dítě motivovat. Existuje spousta moţností, jak rodičům pomáhat a podporovat je. V práci jsme zmínili kromě různých neziskových organizací také podporu rodiny, blízkých či ostatních rodičů, kteří se ocitli ve stejné ţivotní situaci. V neposlední řadě neopomeňme také úlohu státu či poradenské činnosti. Cílem práce bylo kromě všímání si pozitivních aspektů, které přináší ţivot s dítětem s postiţením také výzkumné šetření v praktické části, které se zabývalo četností vyuţívání neziskových organizací rodiči, kteří dítě s postiţením vychovávají. Z našeho výzkumu vyplynulo, jak jiţ bylo v praktické části několikrát zmíněno, ţe rodiče jsou málo informovaní o moţnostech nejenom podpory jejich dětí, ale také o podpoře jich samotných. Rodiče často nevědí, jaké mají moţnosti a na co mají nárok, ale také jaké sluţby jsou pro ně dostupné. Vzhledem k těmto zjištěním by se v praxi měla vyvíjet vzdělanost lékařů ve speciálněpedagogické oblasti, jelikoţ právě ti jsou první, kteří informují rodiče o diagnóze dítěte. Lékaři by tedy měli odkázat rodiče nejlépe na speciální pedagogy, kteří by v rámci své poradenské činnosti informovali rodiče o různých alternativách péče o jejich dítě. Do jejich kompetence by tedy měla spadat i informovanost o neziskových organizacích, kterými se zabýváme v naší práci. V teoretické části jsme se snaţili charakterizovat ţivot rodiny, která vychovává dítě s postiţením, dále jsme shrnuli moţnosti podpory, které se vztahují k rodinám s těmito dětmi. V neposlední řadě jsme také zmínili vliv postiţení dítěte na rodinu v pozitivním smyslu. Praktická část se ubírala výzkumným šetřením, které se zabývalo neziskovými organizacemi a jejich působností vzhledem k rodičům dětí s postiţením. Myslím si, ţe neziskové organizace nejsou rodiči dětí s postiţením vyuţívány v takovém rozsahu, v jakém by mohly být. Do budoucna je nutné šířit osvětu v takové míře, aby se dotýkala nejenom rodičů, ale také široké veřejnosti. 55

57 Seznam pouţité literatury: Monografické publikace BIDDULPH, S. Tajemství výchovy šťastných dětí. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN X. BLAŢEK, B., OLMROVÁ, J. Světy postižených. 1. vyd. Praha : Avicenum, s. BRABLCOVÁ, V. a kol. Manželství, rodina, rodičovství. 2. vyd. Praha : Horizont, s. ISBN ČECHOVÁ, V., MELLANOVÁ, A., ROZSYPALOVÁ, M. Speciální psychologie. 2. vyd. Brno : Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, s. ISBN ČERNÁ, M. a kol. Česká psychopedie. 1. vyd. Praha : Karolinum, s. ISBN FITZNEROVÁ, I. Máme dítě s handicapem. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. Vyd. Praha : Portál, s. ISBN X. HORŇÁKOVÁ, M. Liečebná pedagogika pre pomáhajúce profesie. 1. Vyd. Bratislava : Občanské zdruţenie Sociálna práca, s. ISBN CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením. 1. vyd. Praha : Triton, s. ISBN

58 KERROVÁ, S. Dítě se speciálními potřebami. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN Kolektiv autorů, Poradenství pro osoby se zdravotním postižením. 1. vyd. Olomouc: UPOL, str. ISBN KOŠČ, L. Psychologie postiženého dítěte a jeho výchova. 1. vyd. Praha : SPN, s. KRACÍK, J. Patopsychologie postiženého dítěte. 1. vyd. Praha : SPN, s. KUBÁTOVÁ, H. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN KÜBLER-ROSSOVÁ, E. Otázky a odpovědi o smrti a umírání. 1. Vyd. Turnov : Arica, s. ISBN KUĽČICKAJA, J. I. Citová výchova dětí v rodině. 1. Vyd. Bratislava : SPN, s. ISBN MARKOVÁ, Z., STŘEDOVÁ, L. Mentálně postižené dítě v rodině. 1. vyd. Praha: SPN, s. ISBN MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina. 1. vyd. Praha : SPN, str. ISBN MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. 3. Vyd. Ústí nad Labem : H&H, s. ISBN MATĚJČEK, Z. Rodičovství a zdravotně postižené dítě. 1. vyd. Praha : Horizont, s. MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Jak a proč nás trápí děti. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN

59 MATĚJČEK, Z., DYTRYCH, Z. Krizové situace v rodině očima dítěte. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, s. ISBN MICHALÍK, J. a kol. Poradenství uživatelům sociálních služeb. 1. vyd. Olomouc : VCIZP, s. ISBN NOVOSAD, L. Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2. vyd. Brno : Paido, s. ISBN PREVENDÁROVÁ, J. Rodina s postihnutým dieťaťom. 1. vyd. Nové Zámky : Psychoprof, s. ISBN RÁDLOVÁ, E. a kol. Speciálně pedagogická diagnostika. Ostrava : Montanex, s. ISBN RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc : UPOL, s. ISBN SLOWÍK, J. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha : Grada, s. ISBN ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. 3. vyd. Praha : Portál, s. ISBN ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN

60 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha : Portál, s. ISBN VÁGNEROVÁ, M., HADJMOUSSOUVÁ, Z. Psychologie handicapu 2. část : Rodina a její význam pro handicapovaného jedince. 2. vyd. Liberec : Technická univerzita v Liberci, s. ISBN VANČURA, J. Zkušenost rodičů dětí s mentálním postižením. 1. vyd. Barrister&Principal : Brno, ISBN VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie I. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN VÝROST, J., SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie II. 1. vyd. Praha : Portál, s. ISBN ZELENÁ, M. KLÉGROVÁ, A., Podpora rodiny. Praha : Vzdělávací institut ochrany dětí, s. ISBN Zákony Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Zákon č. 3/2002 Sb., o církvích a náboţenských společnostech. Zákon č. 83/1990 Sb., o sdruţování občanů. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině. Internetové zdroje

61 Přehled základních typů nestátních neziskových organizací v ČR [online] [cit ]. Dostupné na WWW: < Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech [online] [cit ]. Dostupné na WWW: < NNO_tabulka_1990_2010.pdf.> 60

62 Seznam příloh Příloha č. 1: Ukázky rozhovorů s rodiči dětí s postiţením Příloha č. 2: Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech Příloha č. 4: Uţitečné internetové odkazy pro rodiče 61

63 Příloha č. 1 Ukázky rozhovorů s rodiči dětí s postiţením Rozhovor č Odkud jste se dozvěděli o neziskových organizacích (známí, škola, média)? Já jsem z profese, jsem speciální pedagog, takţe to znám. 2. Jaký druh služby využíváte (terénní, ambulantní, pobytové)? V podstatě všechny, byli jsme v péči rané péče, takţe tam byly jak u nich vyšetření, tak terénní k nám, takţe asi všechny. 3. Jako konkrétní službu/služby využíváte (osobní asistence, volnočasové aktivity, stacionáře)? Byli jsme klienty střediska pro ranou péči. A z těch volnočasových, myslím, ţe uţ to bude asi všechno. Moţná v podstatě canisterapeutické centrum tady ve Zlíně. Chodíme plavat, ale to je běţné zařízení, i kdyţ taky to bylo organizováno klubem pro zdravotně postiţené sportovce, takţe ještě ti v podstatě, jestli oni jsou neziskovka, ale přiznám se, ţe netuším. 4. Jak dlouho tyto služby využíváte? Pět a půl let. 5. Splňují tyto služby vaše požadavky? Ano, ano. 6. Uvažujete o tom, že byste využívali i více služeb? No, budeme v podstatě muset, protoţe syn vlastně roste, takţe klienty rané péče uţ nejsme, ale teď jsme přišli pod SPC, ale ano, určitě budeme. 7. Probíhá poskytování služeb v souladu s předem stanovenými cíli (individuální plán)? Já bych řekla, ţe spíš aktuálně podle potřeb. Vţdycky to měníme. Jako nějaký individuální plán si určitě stanovujeme, ale tam jde o změnu třeba zdravotního stavu zlepšení, zhoršení. Ale řekla bych, ţe prostě aktuálně měníme tady ty plány. 8. Je komunikace mezi Vámi a organizací/zařízením řádně ošetřena (kontakt, poradenství)? Ano, oni uţ si to hlídají. Jsou ošetřena osobní data, všechno tohle uţ je vţdycky v pořádku. Nemáte to konkrétně n a ţádné zařízení? Berete to všeobecně? To je těţko říct, ono zase je to takové, ţe pokud člověk vyuţívá víc zařízení, tak asi je to trošičku jiné. U nás asi nejintenzivnější byla ta raná péče a tam nemám jedinou výtku, můţe to být zase trošičku jinak u ostatních zařízení, ale pokud to berete souhrnně, tak ano. 62

64 9. Všimli jste si po dobu poskytování služby nějaké změny/odezvy vzhledem k dítěti? Proběhla nějaká zpětná vazba? Určitě ano. 10. Využíváte možnosti poradenství (sociální poradenství, s ostatními rodiči, poradny)? No, my to máme spíš individuálně, není to nějak řízeně, jak třeba tady vznikl ten klub pro rodiče s dětmi s postiţením, takţe to zatím takto řízeně ne. My to máme spíš spontánní, protoţe jsme se právě při různých pobytech seznámili s rodinami, takţe my to máme spíš na osobní kontakt, neţ přes zařízení. Ale oni nabízejí třeba různé pobyty, jak raná péče měla plavecký pobyt, zrakově stimulační atd. Ve Zlíně funguje EDUCO, ale my jsme byli uţ od začátku klienti Olomoucké, takţe jsme nemohli vyuţívat úplně i tohoto, protoţe ta péče by se dabovala. 11. Využíváte i nějakou jinou alternativu pomoci/podpory? No asistenci ne, to je to nejpalčivější, takovou tu dopomoc nemáme. Stacionář, zdravotnická zařízení se sociálním oborem taky musíme komunikovat. A pedagogické zařízení SPC, takţe taky. 12. Je ve Vašem okolí dostatek zařízení, které poskytují péči a podporu? No tak jsou v dojezdu, my jsme ze Zlína, my máme výhodu. Pro nás je to v centru. Je fakt, ţe některé nejsou tak jako, tak jak je ta Olomouc, ale vesměs je to koncentrované tady do města Zlína, takţe pro nás je to blízko. 13. Co je pro Vás na prvním místě při výběru zařízení pro Vaše dítě? Kvalita poskytované péče, ale také příjemný přístup odborníků vzhledem k dítěti. Činnosti a aktivity, které zařízení poskytují. 14. Stýkáte se s rodiči, kteří mají podobně postižené děti? Ano. 15. Věděli jste o fungování neziskových organizací i před narozením Vašeho dítěte, anebo jste se o tyto organizace zajímali až posléze? Ano, věděli. 16. Angažujete se také nějak do fungování/činností neziskových organizací? Ne, v podstatě nějak odborně ne, takţe ne. Rozhovor č Odkud jste se dozvěděli o neziskových organizacích (známí, škola, média)? Od známých. 63

65 2. Jaký druh služby využíváte (terénní, ambulantní, pobytové)? Ambulantní. 3. Jakou konkrétní službu/služby využíváte (osobní asistence, volnočasové aktivity, stacionáře)? Volnočasové aktivity, asistenci ani ne to dělám já. Stacionář na charitě jenom kdyţ potřebuju, pravidelně ne. Vyuţíváme neziskovku, v rámci svazu invalidů jmenuje se to Handicap jezdí se s nimi na dovolené. Také sdruţení rodičů postiţených dětí. 4. Jak dlouho tyto služby využíváte? V Handicapu od roku Ostatní od roku Splňují tyto služby Vaše požadavky? To nemůţeme říct. Jak kde, ve stacionáři pracují pracovníci, kteří nejsou vzdělaní v této práci. Tam jsou braní pracovníci z úřadu práce. Tam je náplň taková, ţe uţ jsem jim vynadala, ţe hrají pořád člověče, nezlob se. To není náplň práce, za léčbu prací platíme 100 Kč za den a oni hrají člobrdo 10 x dokola, proto to vyuţíváme jenom, kdyţ nutně potřebujeme. Toto se mi nelíbí, absolutně to nesplňuje naše poţadavky, co se týká výchovné činnosti nebo nějaké pracovní činnosti. Pracují tam lidé, kteří na to ani nemají aprobaci a neví vůbec co je to léčba prací, co by měli dělat. Oni si tam třeba navlékali korálky ten personál, dělají si tam náušnice, přívěšky na prodej, jakoţe to dělali klienti. Klienti sedí, malují si, hrají si člověče. 6. Uvažujete o tom, že byste využívali i více služeb? Já bych třeba uvítala sluţbu, kdy já si musím něco vyřídit, a buď ho (syna) musím sebou vzít se psem, anebo je doma, ale já ho musím prozvonit, ţe je všechno v pořádku. Ale asistenční sluţby bych moţná uvítala, ale je to tak drahé, ţe mně snad řekli hodina 150 Kč, takţe kdybych jela do Zlína, tak se asi nedoplatím, protoţe bych jela ráno, jela zpátky, pak jela zas do Zlína a nazpět a je to 1500 Kč. To si ho tam raději vezmu i s tím psem, je to strašně drahé. Mně řekli, to byste měli lepší, kdybyste ho sem dovezli, tak jsem to dělala tak, ţe ho dovezu do toho stacionáře, kdyţ nutně potřebuju, na psa se moc netvářili, ale ten pes má právo být kdekoliv s ním, ale oni pravděpodobně nemají povinnost mně vyvenčit psa, takţe on si ho sám nevyvenčí. Takţe také bychom tedy uvítali levnější osobní asistenci. 7. Probíhá poskytování služeb v souladu s předem stanovenými cíli (individuální plán)? Jak kde. Sami jsme si dělali doma plány 7-8 let na keramiku, ale uţ ho to nebaví. 64

66 8. Je komunikace mezi vámi a organizací/zařízením řádně ošetřena (kontakt, poradenství)? Řekla bych více méně, ţe jsem řadě lidem poradila já: Ţe jsem se něco dozvěděla ve Zlíně a ţe jsme si to řekli tady, na co mají lidé nárok, byla jsem tady velice osamocená. Sociální pracovník sem nepřijde jak je rok dlouhý. Všechny moţnosti a nároky na pomůcky jsem si musela zjistit sama, nikdo mi nic neřekl. Sociální pracovnice sama nevěděla, co existuje. 9. Všimli jste si po dobu poskytování služby nějaké změny/odezvy vzhledem k dítěti? Proběhla nějaká zpětná vazba? Pozitivní, je mezi děckama, má činnost, další přátele, vazby atd. I s asistenty, na výletech se seznamují s novými lidmi (v rámci Handicapu). 10. Využíváte možnosti poradenství (sociální poradenství, s ostatními rodiči, poradny)? Můţeme se obrátit např. na Handicap poskytl informace ohledně školy. 11. Využíváte i nějakou jinou alternativu pomoci/podpory? Rodiny. Kdyţ jsem čekala druhé dítě, naši mi starší dítě hlídali. Já jsem byla v nemocnici. Co se týká hlídání a dlouhodobější tak rodina. Jezdíme teď kaţdý rok do Čeladné do lázní, jsme spolu na pokoji i se psem, psa všichni milují, ještě mu ustelou na posteli, takţe super, tam si uţíváme. To je dovolená i rehabilitace, je to perfektní. 12. Je ve Vašem okolí dostatek zařízení, které poskytují péči a podporu? Tady je jenom jedno zařízení, ve Zlíně 150, ale tady je jenom jedno. Zase jenom ve Zlíně. Kdybych tenkrát, kdyţ tam byly rehabilitační jesle, kdyby následně potom něco bylo, tak bych mohla chodit do práce, ale jelikoţ tam nebylo, já jsem byla ale rok neplaceně doma a nikdo mi neřekl, ţe mám nárok s ním zůstat doma, kdyţ je tělesně postiţený. Já jsem nevěděla, kde se mám obrátit, a přitom oni tenkrát dávali pětistovku, nikdo mě neupozornil, ţe nárok na tu pětistovku má. A i nadále, asi tři nebo čtyři roky jsem to dělala, neţ jsem se to potom dozvěděla, ţe kdyţ uţ jsem s ním doma, ţe to nemusí být úplně zadarmo. Informovanost vůbec ţádná a z té sociálky to museli vědět, nahlášené to přece muselo být, ţe je postiţený. 13. Co je pro Vás na prvním místě při výběru zařízení pro Vaše dítě? Kvalita péče, přístup personálu, kvalita sluţeb. Kdybych si měla vybrat, nehledím na peníze, ale na kvalitu toho, co dělá. Ve Zlíně jsou chráněné pracoviště, stacionáře apod. 14. Stýkáte se s rodiči, kteří mají podobně postižené děti? Ano, ve Slavičíně, ve Zlíně. 65

67 15. Věděli jste o fungování neziskových organizací i před narozením Vašeho dítěte, anebo jste se o tyto organizace zajímali až posléze? No to vůbec, aţ po několika letech, protoţe to jsem neměla ani tušení. Dokonce jsem byla předsedkyní svazu invalidů našich postiţených dětí. Poté jsme zaloţili sdruţení rodičů tělesně postiţených dětí. 16. Angažujete se také nějak do fungování/činností neziskových organizací? Kdysi dávno, ale jinak do těchto organizací se nezaplétám. Spíše se starám o maminku a tchýni. Pak chodím 2x týdně cvičit, chodím plavat, na keramiku, pletení. Jezdíme na kole od jara aţ do podzimu. Jezdíme na bohosluţbu, akce z církve apod. Rozhovor č Odkud jste se dozvěděli o neziskových organizacích (známí, škola, média)? Vyuţíváme Spolu, dozvěděla jsem se o moţnostech různých organizací od lékaře. 2. Jaký druh služby využíváte (terénní, ambulantní, pobytové)? Oni většinou chodí k nám, asistence a krouţky. 3. Jakou konkrétní službu/služby využíváte (osobní asistence, volnočasové aktivity, stacionáře)? Asistence a krouţky. 4. Jak dlouho tyto služby využíváte? Vyuţíváme je 6 let, ještě chodíme do D centra. 5. Splňují tyto služby Vaše požadavky? Ano, myslím si, ţe splňují. 6. Uvažujete o tom, že byste využívali i více služeb? Něco bychom určitě vyuţívali, ale spíše z toho časového hlediska, dcera má dlouho školu a potom uţ zase, stíhá to tak tak. Spíše bychom vyuţívali přes prázdniny. 7. Probíhá poskytování služeb v souladu s předem stanovenými cíli (individuální plán)? Určitě ano. 8. Je komunikace mezi Vámi a organizací/zařízením řádně ošetřena (kontakt, poradenství)? Je. 9. Všimli jste si po dobu poskytování služby nějaké změny/odezvy vzhledem k dítěti? Proběhla nějaká zpětná vazba? Určitě, je taková spokojenější. 66

68 10. Využíváte možnosti poradenství (sociální poradenství, s ostatními rodiči, poradny)? Vyuţíváme, ano. 11. Využíváte i nějakou jakou jinou alternativou pomoci/podpory? Co nám kdo poradí. 12. Je ve Vašem okolí dostatek zařízení, které poskytují péči a podporu? Není, je toho málo, ale měli by přidat. My jsme se tady (do Olomouce) schválně přistěhovali, protoţe jsme bydleli v Litovli, ale tam nebylo nic. Mně spíš chybí následná péče. Chodíme do práce, řešíme problém co v prázdniny. Respitní sluţby dokud chodí do koly je to pravidelné a dá se to zvládnout, ale přes prázdniny, dva měsíce to se nedá nic dělat. 13. Co je pro Vás na prvním místě při výběru zařízení pro Vaše dítě? Většinou se ptám i ostatních rodičů, jak jsou spokojení se sluţbami. 14. Stýkáte se s rodiči, kteří mají podobně postiţené děti? Stýkám, ale ne záměrně, ale příleţitostně, třeba kdyţ se potkáme. 15. Věděli jste o fungování neziskových organizací i před narozením Vašeho dítěte, anebo jste se o tyto organizace zajímali až posléze? Ne, nevěděli, zajímali jsme se aţ posléze. 16. Angažujete se nějak do fungování/činností neziskových organizací? Ne, vůbec. Rozhovor č Odkud jste se dozvěděli o neziskových organizacích (známí, škola, média)? O neziskovkách jsme se dozvěděli od lékaře a z médií dá se říct. 2. Jaký druh služby využíváte (terénní, ambulantní, pobytové)? Ţádné ze zmíněných, vyuţíváme osobní asistenci. 3. Jakou konkrétní službu/služby využíváte (osobní asistence, volnočasové aktivity, stacionáře)? Konkrétní sluţbou je osobní asistence. V rámci školní výuky a docházky osobní asistentky. 4. Jak dlouho tyto služby využíváte? Po dobu školní docházky v rámci výuky ve škole. 5. Splňují tyto služby Vaše požadavky? Ano, splňují. 6. Uvažujete o tom, že byste využívali i více služeb? 67

69 Vše se odvíjí od finančních moţností. 7. Probíhá poskytování služeb v souladu s předem stanovenými cíli (individuální plán)? Co se týká sluţeb nějakého zařízení, např. kde se můţe chodit na krouţky nebo různé jiné činnosti, tak nemám zkušenosti s těmito sluţbami, ale co se týče školy, kde působí osobní asistentka, můţu říct, ţe ano. 8. Je komunikace mezi Vámi a organizací/zařízením řádně ošetřena (kontakt, poradenství)? Myslím, ţe ano. 9. Všimli jste si po dobu poskytování služby nějaké změny/odezvy vzhledem k dítěti? Proběhla nějaká zpětná vazba? Je to vţdy na domluvě mezi asistentkou, dítětem a rodičem. Ale jinak asi přátelství mezi asistentkou a dítětem. 10. Využíváte možnosti poradenství (sociální poradenství, s ostatními rodiči, poradny)? Vyuţívám, podle moţností se snaţím vyuţívat všechny nabízené moţnosti, jak sociální poradenství, komunikaci s dalšími rodiči, ale uţ jsem navštívila i poradnu. 11. Využíváte i nějakou jinou alternativu pomoci/podpory? Potřeba by byla, ale většinou je v našem bydlišti velice málo moţností. 12. Je ve Vašem okolí dostatek zařízení, které poskytují péči a podporu? Ne, není a schází nám. 13. Co je pro Vás na prvním místě při výběru zařízení pro Vaše dítě? Komunikace, dobrý pocit dítěte, zázemí, vstřícný přístup. 14. Stýkáte se s rodiči, kteří mají podobně postižené děti? Jenom málo, ale známe se a víme o sobě a v případ potřeby také probíráme své problémy. 15. Věděli jste o fungování neziskových organizací i před narozením Vašeho dítěte, anebo jste se o tyto organizace zajímali až posléze? Určitě ano, nejsme sami s podobnými problémy a věděla jsem jiţ dříve o těchto dětech a všelijakých moţnostech pro ně. 16. Angažujete se také nějak do fungování/činností neziskových organizací? Dříve ano, ale teď jiţ ne. Nejsou to vţdycky jen dobré zkušenosti. 68

70 Rozhovor č Z jakého důvodu služby nevyužíváte (čas, finance, nezájem)? Já nevím, i ten čas. Neví, co bych z toho mohla nebo nemohla vyuţívat, ani jsem nevěděla vůbec. Nebyla jsem informovaná o těchto organizacích. 2. Je výhledově nějaká šance, že služby NNO začnete využívat? Za jakých podmínek? To se uvidí. S malým je to trošku náročnější. Na výlety si jezdíme sami. Hlavě na to není čas, večer přijdeme ze školky, jdeme na chvíli ven a je večer. 3. Pomáhá Vám v péči o Vaše dítě i širší okolí (prarodiče, známí, ostatní rodiče)? Rodina, prarodiče. 4. Setkáváte se s rodiči s podobně postiženými dětmi? Sem tam, jak mám čas. 5. Máte čas při péči o dítě i sami na sebe? No, tak ani ne. 6. Myslíte, že je systém sociálních služeb dobře uzpůsoben osobám s postižením? Já myslím, ţe jo, ţe jednou to moţná vyuţijem, aţ bude malý starší a nebudeme tolik moct, nevím, jak to bude vypadat. 6. Využíváte služby státního sektoru? Ano, rehabilitační stacionář tady ve Zlíně, spadá pod město. 7. Je v okolí Vašeho bydliště nějaké vyžití pro děti s postižením (sport, zábava, kultura, výlety)? No to není, vůbec, musíme dojíţdět kaţdý den. 9. Účastníte se nějakých volnočasových aktivit, příp. v rámci jakého zařízení? Zatím ne, ale moţná časem, uvidíme. 69

71 Příloha č. 2 Statistika počtu neziskových organizací v letech ( ) 70

Zpráva o zájemci o pěstounství. Část E Hodnocení způsobilosti

Zpráva o zájemci o pěstounství. Část E Hodnocení způsobilosti Zpráva o zájemci o pěstounství Tento materiál vznikl v Amalthea o. s. z podkladů organizace British Association for Adoption & Fostering (2008) v rámci spolupráce s Pardubickým krajem, Nadací LUMOS, Centrem

Více

ŽIVOT RODINY S POSTIŽENÝM DÍTĚTEM

ŽIVOT RODINY S POSTIŽENÝM DÍTĚTEM ŽIVOT RODINY S POSTIŽENÝM DÍTĚTEM Přivést na svět nový život znamená pro rodiče vždy jednu z nejradostnějších událostí jejich života. Tato událost ve větší či menší míře u každého jedince pozměňuje vztahy

Více

Pedagogická psychologie - vědní disciplína, vznikla v 80. letech 19. století, zabývá se chováním, prožíváním člověka v procesu vzdělávání

Pedagogická psychologie - vědní disciplína, vznikla v 80. letech 19. století, zabývá se chováním, prožíváním člověka v procesu vzdělávání ŠKOLNÍ PSYCHOLOGIE PEDAGOGICKÁ X ŠKOLNÍ PSYCHOLOGIE Pedagogická psychologie - vědní disciplína, vznikla v 80. letech 19. století, zabývá se chováním, prožíváním člověka v procesu vzdělávání Školní psychologie

Více

Jak mohou Nestátní neziskové organizace pomáhat obcím při realizaci rodinné politiky. Ing. Slavka Dokulilová Centrum pro rodinu Vysočina, o.s.

Jak mohou Nestátní neziskové organizace pomáhat obcím při realizaci rodinné politiky. Ing. Slavka Dokulilová Centrum pro rodinu Vysočina, o.s. Jak mohou Nestátní neziskové organizace pomáhat obcím při realizaci rodinné politiky Ing. Slavka Dokulilová Centrum pro rodinu Vysočina, o.s. Centrum pro rodinu a sociální péči Vysočina Služby CRSP: 1)

Více

Právní ukotvení ve školství. Jak jednat v problematických situacích

Právní ukotvení ve školství. Jak jednat v problematických situacích Dnešní program 16:00 17:30 Vyuţití poradenského systému pro řízení lidských zdrojů, řešení konkrétních problémových situací 17:30 17:50 přestávka 17:50 18:35 Jak obnovit podmínky pro ŘLZ ve třídě (práce

Více

Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí. Poradenství pro rodiče, specifika symptomu užívání drog

Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí. Poradenství pro rodiče, specifika symptomu užívání drog Kurz rodinného poradenství pro pracovníky pomáhajících profesí Poradenství pro rodiče, specifika symptomu užívání drog Pod pojmem užívání drog rozumíme širokou škálu drogového vývoje od fáze experimentování,

Více

Osobnost jedince se sluchovým postižením

Osobnost jedince se sluchovým postižením Osobnost člověka Osobnost jedince se sluchovým postižením zahrnuje celek psychických jevů biologické faktory - psychické jevy jsou zakotveny v organismu a jsou projevem činnosti nervové soustavy jedinečnost

Více

děti bez výraznějších problémů v chování (preventivní aktivity a opatření, eliminace ohrožujících podmínek)

děti bez výraznějších problémů v chování (preventivní aktivity a opatření, eliminace ohrožujících podmínek) děti bez výraznějších problémů v chování (preventivní aktivity a opatření, eliminace ohrožujících podmínek) děti v riziku (prevence, diagnostika, poradenství) děti s problémy v chování (zejm. intervence,

Více

Podpora rozvoje inovačních přístupů k vzdělávání a jejich vyuţívání v MŠ. Úvodní odborná konference projektu

Podpora rozvoje inovačních přístupů k vzdělávání a jejich vyuţívání v MŠ. Úvodní odborná konference projektu Podpora rozvoje inovačních přístupů k vzdělávání a jejich vyuţívání v MŠ CZ.1.07/1.3.02/04.0014 Úvodní odborná konference projektu 12. října 2011 PERSPEKTIVY INOVACÍ A ALTERNATIVNÍCH METOD V PRAXI MATEŘSKÝCH

Více

SEMINÁRNÍ PRÁCE VÝCHOVA

SEMINÁRNÍ PRÁCE VÝCHOVA SEMINÁRNÍ PRÁCE (ÚVOD DO MODERNÍ PEDAGOGIKY) VÝCHOVA LENKA FIALOVÁ VÝŽIVAČLOVĚKA 2004/2005 4.ROČNÍK OBSAH 1. Základní pojmy 2. Výchova 3. Funkce výchovy 4. Činitelé výchovy POUŽITÁ LITERATURA 1. J. Průcha,

Více

POTŘEBY V OŠETŘOVATELSTVÍ. Doc. PhDr. J. Marečková, Ph.D. Mgr. L. Mazalová

POTŘEBY V OŠETŘOVATELSTVÍ. Doc. PhDr. J. Marečková, Ph.D. Mgr. L. Mazalová POTŘEBY V OŠETŘOVATELSTVÍ Doc. PhDr. J. Marečková, Ph.D. Mgr. L. Mazalová MASLOWOVA HIERARCHIE POTŘEB SKUPINY LIDSKÝCH POTŘEB čtyři nosné skupiny lidských potřeb: a/ potřeby biologické - tělesné b/ potřeby

Více

Martin Kudláček, PhD. & tým CENTRA APA FTK UP, Olomouc www.apa.upol.cz

Martin Kudláček, PhD. & tým CENTRA APA FTK UP, Olomouc www.apa.upol.cz INTEGRACE DĚTÍ S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM DO HODIN BĚŽNÉ TV Martin Kudláček, PhD. & tým CENTRA APA FTK UP, Olomouc www.apa.upol.cz Integrace (začlenění ţáků) Pojem začlenění ţáků znamená zařazení různých typů

Více

Individuální psychologie Individuální (samostatná psychologická škola Alfreda škola Alfr Adlera významně ovlivněná psychoanalýzou)

Individuální psychologie Individuální (samostatná psychologická škola Alfreda škola Alfr Adlera významně ovlivněná psychoanalýzou) Individuální psychologie (samostatná psychologická škola Alfreda Adlera významně ovlivněná psychoanalýzou) Přednáška č. 2 1870-1937, Vídeň, USA Lékař Prezident Vídeňské psychoanalytické společnosti 1911-myšlenkový

Více

Náhradní rodinná péče v České republice a zkušenosti přímých aktérů

Náhradní rodinná péče v České republice a zkušenosti přímých aktérů Náhradní rodinná péče v České republice a zkušenosti přímých aktérů Život v náhradní rodinné péči z pohledu přijatých dětí a náhradních rodin www.nahradnirodina.cz www.nadacesirius.cz www.nadacesirius.cz

Více

Stručná charakteristika Poslání projektu

Stručná charakteristika Poslání projektu Stručná charakteristika V průběhu projektu budeme poskytovat rodičům a blízkým osobám informace z oblasti psychologie, psychiatrie, speciální pedagogiky, práva a sociální problematiky, které jsou nezbytné

Více

Obecným obsahem poradenských služeb je tedy činnost přispívající

Obecným obsahem poradenských služeb je tedy činnost přispívající A. Koncepce činnosti, aktivity, orientace B.1. Základní charakteristika zařízení Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) zajišťuje spektrum psychologických a speciálně pedagogických služeb, které jsou

Více

OD ZÁVISLOSTI K SAMOSTATNOSTI

OD ZÁVISLOSTI K SAMOSTATNOSTI OD ZÁVISLOSTI K SAMOSTATNOSTI Zkušenosti z Poradenského centra SPMP ČR SAMOSTATNOST Samostatnost v dovednostech, sebeobsluha hygiena, oblékání, jídlo atd. limity potřebují vždy určitou míru podpory a péče

Více

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. Mgr. Monika Řezáčová

Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje. Mgr. Monika Řezáčová Tento výukový materiál vznikl za přispění Evropské unie, státního rozpočtu ČR a Středočeského kraje Únor 2011 Mgr. Monika Řezáčová 1) Produktivní chování a neproduktivní chování jedinec může reagovat na

Více

INFORMACE K VYHODNOCENÍ SITUACE DÍTĚTE A JEHO RODINY

INFORMACE K VYHODNOCENÍ SITUACE DÍTĚTE A JEHO RODINY INFORMACE K VYHODNOCENÍ SITUACE DÍTĚTE A JEHO RODINY Datum přijetí do péče Om/Nom Datum hodnocení Datum změny Pohlaví Adresa faktického pobytu Datum narození, rodné číslo Mateřský jazyk rodičů Mateřský

Více

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT. určený pro praktickou školu jednoletou

ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT. určený pro praktickou školu jednoletou ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ŠKOLA PRO ŽIVOT určený pro praktickou školu jednoletou CHARAKTERISTIKA OBORU Charakteristika oboru vzdělání Praktická škola jednoletá umožňuje střední vzdělávání žákům se středně

Více

Institucionální péče vs. náhradní rodinná péče

Institucionální péče vs. náhradní rodinná péče Institucionální péče vs. náhradní rodinná péče Rodiče a rodina v životě dítěte MUDr. Petra Uhlíková Centrum dorostové a vývojové psychiatrie Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN 26. 6. 2012 Rodina a její

Více

Cíle výzkumu. Výzkumné otázky:

Cíle výzkumu. Výzkumné otázky: Klíčové faktory ovlivňující inkluzi dětí a mládeže se specifickými vzdělávacími potřebami do zájmového a neformálního vzdělávání" Realizátor: NIDM a GAC, spol. s.r.o. duben říjen 2009 Cíle výzkumu Výzkumné

Více

Doprovodné obrázky a videa na Internetu

Doprovodné obrázky a videa na Internetu POKYNY KE STUDIU Rozšiřující data na Internetu Doprovodné obrázky a videa na Internetu Rejstřík pojmů 8 RODINA A SEXUÁLNÍ ŽIVOT Čas ke studiu: 60 minut Cíl: Studiem této kapitoly poznáte hodnotu zázemí

Více

VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy?

VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy? VEŘEJNÉ KNIHOVNY: tradiční místa občanského vzdělávání Jak využít tradici pro dnešní výzvy? KONFERENCE KNIHOVNY SOUČASNOSTI 2012 Pardubice, 13.9.2012 Mgr. Petr Čáp Občanské vzdělávání Demokracie se opírá

Více

CAN-Child Abuse and Neglect

CAN-Child Abuse and Neglect CAN-Child Abuse and Neglect Jakékoliv nenáhodné, preventabilní, vědomé i nevědomé jednání rodiče, vychovatele nebo jiné osoby vůči dítěti, jeţ je v dané společnosti nepřijatelné nebo odmítané a jeţ poškozuje

Více

Základní škola, Most, Svážná 2342, příspěvková organizace. Poradenské služby

Základní škola, Most, Svážná 2342, příspěvková organizace. Poradenské služby Poradenské služby Dle vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, v platném znění Poskytování poradenských služeb (1) Poradenské služby ve

Více

Metodické doporučení MPSV č. 3/2009 k vytvoření individuálního plánu péče o dítě

Metodické doporučení MPSV č. 3/2009 k vytvoření individuálního plánu péče o dítě Metodické doporučení MPSV č. 3/2009 k vytvoření individuálního plánu péče o dítě VYTVOŘENÍ INDIVIDUÁLNÍHO PLÁNU PÉČE O DÍTĚ V okamžiku, kdy sociální pracovnice a přizvaní odborníci a organizace dokončili

Více

Duševní hygiena. Mgr. Kateřina Vrtělová. Občanské sdružení Gaudia proti rakovině v Praze a v Brně. www.gaudia.org./rakovina

Duševní hygiena. Mgr. Kateřina Vrtělová. Občanské sdružení Gaudia proti rakovině v Praze a v Brně. www.gaudia.org./rakovina Duševní hygiena Mgr. Kateřina Vrtělová Občanské sdružení Gaudia proti rakovině v Praze a v Brně www.gaudia.org./rakovina Co je to duševní hygiena? Často nás přinutí přemýšlet nad touto otázkou až nepříznivé

Více

Prarodič a krize v rodině

Prarodič a krize v rodině Prarodič a krize v rodině Motto Současný trend je žít od přítomnosti do budoucnosti, starší lidé mohou předat určité nepostradatelné historické souvislosti. Prarodiče připomínají, že jsme byli dětmi a

Více

Vývojová psychologie a psychologie osobnosti. Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti

Vývojová psychologie a psychologie osobnosti. Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti Vývojová psychologie a psychologie osobnosti Aktivačně motivační vlastnosti osobnosti Autorství Autorem materiálu a všech jeho částí,není-li uvedeno jinak, je PhDr. Alena Šindelářová. Dostupné z Metodického

Více

VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 17, S 20 DATUM VYTVOŘENÍ: 10.4. 2013

VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 17, S 20 DATUM VYTVOŘENÍ: 10.4. 2013 VÝUKOVÝ MATERIÁL: VY_32_INOVACE_ DUM 17, S 20 JMÉNO AUTORA: DATUM VYTVOŘENÍ: 10.4. 2013 PRO ROČNÍK: OBORU: VZDĚLÁVACÍ OBLAST. TEMATICKÝ OKRUH: TÉMA: Bc. Blažena Nováková 2. ročník Předškolní a mimoškolní

Více

SP s rodinou 2 P H D R. H A N A P A Z L A R O V Á, P H. D

SP s rodinou 2 P H D R. H A N A P A Z L A R O V Á, P H. D SP s rodinou 2 M E T O D Y H O D N O C E N Í, P R O T E K T I V N Í A R I Z I K O V É F A K T O R Y P H D R. H A N A P A Z L A R O V Á, P H. D Systémy hodnocení rodiny Založené na hodnocení znaků dysfunkce

Více

Vyrovnávání se s genetickou diagnózou Genetické poradenství v praxi: psychologické a etické aspekty Praha, Motol, 18.1. 2013

Vyrovnávání se s genetickou diagnózou Genetické poradenství v praxi: psychologické a etické aspekty Praha, Motol, 18.1. 2013 Vyrovnávání se s genetickou diagnózou Genetické poradenství v praxi: psychologické a etické aspekty Praha, Motol, 18.1. 2013 MUDr. V. Curtisová, Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny, FN Olomouc Dopady

Více

Kariérové poradenství

Kariérové poradenství Kariérové poradenství (KP, poradenství pro volbu povolání) = institucionalizovaný systém poradenských služeb Cíl KP = pomoc jednotlivcům při rozhodování o profesní a vzdělávací orientaci v kterékoliv fázi

Více

Rozhodování žáků absolventských ročníků základních škol o další vzdělávací a profesní dráze

Rozhodování žáků absolventských ročníků základních škol o další vzdělávací a profesní dráze 21. 11. 2013, Bratislava Inovatívne technológie včasnej prevencie v poradenských systémoch a preventívnych programoch Rozhodování žáků absolventských ročníků základních škol o další vzdělávací a profesní

Více

Náhradní rodinná péče prověření a příprava. PhDr. Hana Pazlarová, Ph.D

Náhradní rodinná péče prověření a příprava. PhDr. Hana Pazlarová, Ph.D Náhradní rodinná péče prověření a příprava PhDr. Hana Pazlarová, Ph.D Dnešní témata Legislativní zakotvení NRP Proces prověření Příprava pěstounů Legislativní zakotvení Občanský zákoník (od 2014) Osvojení

Více

KLÍČOVÉ KOMPETENCE V OBLASTI

KLÍČOVÉ KOMPETENCE V OBLASTI KLÍČOVÉ KOMPETENCE V OBLASTI ZDRAVÉHO ŢIVOTNÍHO STYLU SEMINÁŘ POŘÁDÁ: REGIONÁLNÍ KONZULTAČNÍ CENTRUM PRO ÚSTECKÝ KRAJ: LEKTOR SEMINÁŘE: MGR. BC. ANNA HRUBÁ GARANT SEMINÁŘE: ING. MICHAELA ROZBOROVÁ Obsah

Více

PORADENSKÁ ŠKOLA W. GLASSERA: REALITY THERAPY

PORADENSKÁ ŠKOLA W. GLASSERA: REALITY THERAPY PORADENSKÁ ŠKOLA W. GLASSERA: REALITY THERAPY PRO PORADENSKOU PRAXI NENÍ NIC PRAKTIČTĚJŠÍHO NEŢ DOBRÁ TEORIE Proto odborná výuka poradců má obsahovat především teoretické principy, na jejichţ základě lze

Více

SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA

SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA otázky k SZZ 1) Speciální pedagogika jako vědní obor, vymezení předmětu, vztah speciální pedagogiky k dalším vědním oborům. Vztah k pedagogice, psychologii, medicínským oborům, k sociologii.

Více

SMĚRNICE č.503 /2013. Poradenské služby ve škole

SMĚRNICE č.503 /2013. Poradenské služby ve škole SMĚRNICE č.503 /2013 Poradenské služby ve škole Obsah: ČL.1 - ČL.2 - ČL.3 - ČL.4 - ČL.5 - ČL.6 - ČL.7 - ČL.8 - ČL.9 - ČL.10 - ČL.11 - Úvod Obsah poradenských služeb Pracovníci poskytující poradenské služby

Více

Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA

Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA Terapie dospělých osob s AS a VFA Poradenství pro blízké osoby dětí s AS a VFA Roman Pešek Asociace pomáhající lidem s autismem, APLA Praha, Střední Čechy Terapeutické a sociálně rehabilitační středisko

Více

ANALÝZA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Fakultní základní školy Olomouc, Tererovo nám. 1, příspěvková organizace

ANALÝZA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Fakultní základní školy Olomouc, Tererovo nám. 1, příspěvková organizace Reg. číslo projektu: CZ.1.07/1.1.26/02.0030 Centrum pro rozvoj a podporu regionů, o.p.s. Olomouc ANALÝZA ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU Fakultní základní školy Olomouc, Tererovo nám. 1, příspěvková organizace

Více

Politická socializace

Politická socializace Politická socializace Charakteristika politické socializace Teorie politické socializace Psychologické teorie Stádia morálního usuzování Vzdělávání a politická socializace Charakteristika politické socializace

Více

Organizace letního semestru

Organizace letního semestru Organizace letního semestru Prezenční studium (výuka 12 týdnů) 17. 2. 2014 10. 5. 2014 Kombinované studium (víkendová/odpolední výuka) dle aktuálních termínů Zkouškové období (4 týdny) 12. 5. 2014 7. 6.

Více

Podpora neformálních pečovatelů

Podpora neformálních pečovatelů Podpora neformálních pečovatelů Sociální služby efektivně, transparentně, aktivně Praha, 10. března 2015 Parametry projektu od 1. 2. 2014 důvody realizace neexistuje komplexní zmapování potřeb pečujících

Více

Hledáme náhradní rodiče - pěstouny

Hledáme náhradní rodiče - pěstouny Hledáme náhradní rodiče - pěstouny Hledáme lidi, kterým záleží na osudu ohrožených dětí, které vyrůstají bez lásky a bezpečí, jejichž počet v posledních letech roste jako důsledek krize rodiny a tradičních

Více

ČLOVĚK V KONFLIKTNÍCH SITUACÍCH

ČLOVĚK V KONFLIKTNÍCH SITUACÍCH VY_32_INOVACE_PSY_7 ČLOVĚK V KONFLIKTNÍCH SITUACÍCH Mgr. Martina Šenkýřová Obchodní akademie, Lysá nad Labem, Komenského 1534 Dostupné z www.oalysa.cz. Financováno z ESF a státního rozpočtu ČR. Období

Více

Studijní pobyt v Turecku

Studijní pobyt v Turecku Studijní pobyt v Turecku V květnu tohoto roku jsem měla moţnost společně s dalšími účastníky studijní návštěvy poznat město Afyonkarahisar v Turecku, o jehoţ existenci jsem do té doby neměla ani potuchy.

Více

Základy společenských věd (ZSV) Psychologie, sociální psychologie a části oboru Člověk a svět práce 1. ročník a kvinta

Základy společenských věd (ZSV) Psychologie, sociální psychologie a části oboru Člověk a svět práce 1. ročník a kvinta Předmět: Náplň: Třída: Počet hodin: Pomůcky: Základy společenských věd (ZSV) Psychologie, sociální a části oboru Člověk a svět práce 1. ročník a kvinta 1 hodina týdně PC, dataprojektor, odborné publikace,

Více

od roku 1989 procesem transformace sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též

od roku 1989 procesem transformace sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též od roku 1989 procesem transformace sociální péče zajišťovaná státem se proměnila v široké spektrum nabídky sociálních služeb poskytovaných též nestátními neziskovými organizacemi, církvemi, samosprávou

Více

Základní škola, Liberec, Vrchlického 262/17, příspěvková organizace Adresa: ZŠ, Vrchlického 262/17, Liberec 13

Základní škola, Liberec, Vrchlického 262/17, příspěvková organizace Adresa: ZŠ, Vrchlického 262/17, Liberec 13 Základní škola, Liberec, Vrchlického 262/17, příspěvková organizace Adresa: ZŠ, Vrchlického 262/17, 460 14 Liberec 13 tel. 488 880 160 IČO:467 467 57 E-mail: skola@vrchlickeho.cz Internet: www.vrchlickeho.cz

Více

Eliminace negativních dopadů profesní adjustace. Neocenitelné zaměstnavatelské benefity

Eliminace negativních dopadů profesní adjustace. Neocenitelné zaměstnavatelské benefity Eliminace negativních dopadů profesní adjustace Neocenitelné zaměstnavatelské benefity Labour vincit omnia Práce pomáhá překonávat všechno. Práce = nezbytná potřeba. Etické krédo: Lidé se zdravotním postižením

Více

Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. ociální pedagog. Osobnost pedagoga volného času

Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická. ociální pedagog. Osobnost pedagoga volného času Jabok Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická ociální pedagog Osobnost pedagoga volného času O čem to bude Kuchařka jak na to je v nás Každý jsme jiný, proto každý bude upřednostňovat jiné

Více

Výběr z nových knih 11/2007 psychologie

Výběr z nových knih 11/2007 psychologie Výběr z nových knih 11/2007 psychologie 1. Mé dítě si věří. / Anne Bacus-Lindroth. -- Vyd. 1. Praha: Portál 2007. 159 s. -- cze. ISBN 978-80-7367-296-6 dítě; výchova dítěte; strach; úzkost; sebedůvěra;

Více

Metodika Adopčního centra Průvodce pro práci s osvojitelskou rodinou setkání zástupců KÚ, OSPOD a NNO

Metodika Adopčního centra Průvodce pro práci s osvojitelskou rodinou setkání zástupců KÚ, OSPOD a NNO Metodika Adopčního centra Průvodce pro práci s osvojitelskou rodinou setkání zástupců KÚ, OSPOD a NNO 7. 6. 2018 Proces vzniku metodiky a AC Stále ve vývoji. Jaké jsou potřeby klientů? Jaký je cíl naší

Více

Ročník: 1. Zpracováno dne: 20. 8. 2013

Ročník: 1. Zpracováno dne: 20. 8. 2013 Označení materiálu: VY_32_INOVACE_RUMJI_TELOCVIK_13 Název materiálu: Prevence úrazů a nemocí Tematická oblast: Tělesná výchova 1. ročník Anotace: Úrazy představují závažný zdravotnický problém. Cílempráce

Více

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM Základní škola Prostějov, Dr. Horáka MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM Zpracovala : Kamila Sedláčková preventista školy Ú V O D Sociálně patologické jevy a problémy s nimi spojené se vyskytují všude kolem

Více

Edukátor učitel TV Ondřej Mikeska

Edukátor učitel TV Ondřej Mikeska Edukátor učitel TV Ondřej Mikeska Kdo je to edukátor? Edukátor je profesionál, který provádí edukaci (někoho vyučuje, vychovává, školí, zacvičuje, trénuje, atd.) (Průcha, 2002). Profese učitele Učitelé

Více

Dlouhodobý plán výchovného poradenství

Dlouhodobý plán výchovného poradenství Základní škola, Zruč nad Sázavou, Okružní 643 Dlouhodobý plán výchovného poradenství Zpracovala: Mgr. Zdeňka Kunčická, výchovná poradkyně Schválila: Mgr. Jana Marečková, ředitelka školy Ve Zruči nad Sázavou

Více

Téma č.10: Podmínky školní TV, bezpečnost v TV

Téma č.10: Podmínky školní TV, bezpečnost v TV Téma č.10: Podmínky školní TV, bezpečnost v TV Nejvíc problémů si děláme tím, že počítáme s příznivými podmínkami svého okolí. Čekejme raději horší podmínky a když budou dobré, tak nás to mile překvapí.

Více

Příloha č. 8 Podmínky ke vzdělání

Příloha č. 8 Podmínky ke vzdělání Příloha č. 8 Podmínky ke vzdělání Ukázka z Vlastního hodnocení školy, které bylo schváleno 21.10.2010 a bylo provedeno za předcházející 3 roky. Vybraná část popisuje oblast, která asi nejvíce ovlivňuje

Více

Speciální pedagogika Obecná speciální pedagogika Definice, vymezení oboru Speciální pedagogika je orientována na výchovu a vzdělávání, na pracovní a společenské možnosti zdravotně a sociálně znevýhodněných

Více

Problematika předčasných odchodů ze vzdělání

Problematika předčasných odchodů ze vzdělání Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti Vzdělávací program Integrativní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami na ZŠ a SŠ běžného typu MODUL A Distanční text k

Více

Seminář pro rodiče ŠIKANA. Markéta Exnerová Centrum primární prevence Semiramis o.s. exnerova@os-semiramis.cz

Seminář pro rodiče ŠIKANA. Markéta Exnerová Centrum primární prevence Semiramis o.s. exnerova@os-semiramis.cz Seminář pro rodiče ŠIKANA Markéta Exnerová Centrum primární prevence Semiramis o.s. exnerova@os-semiramis.cz tlaky na dítě Šikana je.. Úmyslné a opakované ubližování slabšímu (neschopnému obrany) jedincem

Více

Duševní hygiena a supervize ve zdravotnictví

Duševní hygiena a supervize ve zdravotnictví Duševní hygiena a supervize ve zdravotnictví Zdravotní sestra a její pracovní náplň Ideální sestra je vysoce vzdělanou profesionálkou, která zvládá s přehledem a spolehlivě náročné situace a problémy,

Více

Přínosy pro inkluzi. Mgr. Aneta Marková

Přínosy pro inkluzi. Mgr. Aneta Marková Přínosy pro inkluzi Mgr. Aneta Marková Přínosy dobrovolnictví A) Individuální základní dělení - pro cílovou skupinu / oblast podpory - pro dobrovolníky B) Společenské - pro organizaci - pro celou společnost

Více

Informační centrum školy jako nezastupitelná podpora výuky. Jana Nejezchlebová Moravská zemská knihovna

Informační centrum školy jako nezastupitelná podpora výuky. Jana Nejezchlebová Moravská zemská knihovna Informační centrum školy jako nezastupitelná podpora výuky Jana Nejezchlebová Moravská zemská knihovna Obsah prezentace Úvod Rámcové vzdělávací programy Vzdělávací oblasti a jejich výstupy Role knihovníka

Více

Dotazník školního klimatu pro učitele základních škol School Climate Survey: School Staff Version

Dotazník školního klimatu pro učitele základních škol School Climate Survey: School Staff Version Dotazník školního klimatu pro učitele základních škol School Climate Survey: School Staff Version Cílem tohoto dotazníku je získat přehled o názorech všech pedagogických pracovníků na klima školy, ve které

Více

Základní škola T. G. Masaryka a gymnázium Česká Kamenice. Dodatek k ŠVP č. 1. Školní vzdělávací program pro osmileté gymnázium

Základní škola T. G. Masaryka a gymnázium Česká Kamenice. Dodatek k ŠVP č. 1. Školní vzdělávací program pro osmileté gymnázium Základní škola T. G. Masaryka a gymnázium Česká Kamenice Palackého 535, 407 21 Česká Kamenice 412 584 468, fax: 412 582 214 e-mail: skola@zs-tgm.cz internet: www.zs-tgm.cz Dodatek k ŠVP č. 1 Školní vzdělávací

Více

Několik poznámek k roli lektora v současnosti. Miloslav Rotport Kostelec nad Černými lesy 24. října 2012

Několik poznámek k roli lektora v současnosti. Miloslav Rotport Kostelec nad Černými lesy 24. října 2012 Několik poznámek k roli lektora v současnosti Miloslav Rotport Kostelec nad Černými lesy 24. října 2012 Struktura příspěvku 1. Některé rozdíly v práci lektora a učitele odborných předmětů 2. Čím je ovlivněno

Více

Raná péče v ČR-preventivní komunitní služba pro rodiny dětí s postižením. Mgr. Pavla Matyášová Společnost pro ranou péči 3. března 2012, Olomouc

Raná péče v ČR-preventivní komunitní služba pro rodiny dětí s postižením. Mgr. Pavla Matyášová Společnost pro ranou péči 3. března 2012, Olomouc Raná péče v ČR-preventivní komunitní služba pro rodiny dětí s postižením Mgr. Pavla Matyášová Společnost pro ranou péči 3. března 2012, Olomouc V ČR raná péče v systému sociálních služeb Raná péče je terénní

Více

Program Školního poradenského pracoviště na školní rok

Program Školního poradenského pracoviště na školní rok Program Školního poradenského pracoviště na školní rok 2017-2018 Školní poradenské pracoviště ZŠ a MŠ Ukrajinská 19, Ostrava Poruba, příspěvková organizace Od 1. 9. 2017 je v ZŠ a MŠ Ukrajinská 19, v Ostravě

Více

Kde jsem rád, tam nezlobím. aneb péče o školní klima jako nástroj prevence výchovných problémů a patologických jevů ve škole

Kde jsem rád, tam nezlobím. aneb péče o školní klima jako nástroj prevence výchovných problémů a patologických jevů ve škole Kde jsem rád, tam nezlobím aneb péče o školní klima jako nástroj prevence výchovných problémů a patologických jevů ve škole Klima školy - co vytváří klima školy? Společně sdílené hodnoty a postoje Kodex

Více

Např: neúspěch u zkoušky, příliš velké pracovní napětí, rozchod s partnerem, úmrtí blízkého člověka (rodina, přítel).

Např: neúspěch u zkoušky, příliš velké pracovní napětí, rozchod s partnerem, úmrtí blízkého člověka (rodina, přítel). Otázka: Náročné životní situace Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Kriss Náročné životní situace (stres,frustrace,deprivace) = situace, které brání nebo stěžují člověku dosažení cíle Např: neúspěch

Více

Systém psychologických věd

Systém psychologických věd Systém psychologických věd Psychologické vědy = vědy o duševním životě, duševnu, které specifickým způsobem odráží skutečnost ve formě počitků, vjemů, představ, paměti, myšlení, citů atp. DUŠEVNO (psychika)

Více

Program poradenských služeb ve škole

Program poradenských služeb ve škole Základní škola a Mateřská škola České Velenice Program poradenských služeb ve škole 1. Základní charakteristika služeb Poradenské služby jsou zajišťovány týmem pracovníků školy, který tvoří výchovní poradci,

Více

Část D. 8 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Část D. 8 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Část D Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání VÚP Praha 2005 Část D 8 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami Za žáky se speciálními vzdělávacími potřebami jsou považováni žáci

Více

Zdraví, podpora zdraví a prevence obecná východiska

Zdraví, podpora zdraví a prevence obecná východiska EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND "PRAHA & EU": INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI" VŠCHT Praha: Inovace studijního programu Specializace v pedagogice (CZ.2.17/3.1.00/36318) Zdraví, podpora zdraví a prevence obecná

Více

Management. Základy chování,motivace. Ing. Jan Pivoňka

Management. Základy chování,motivace. Ing. Jan Pivoňka Management Základy chování,motivace Ing. Jan Pivoňka Postoje Hodnocení (příznivá i nepříznivá) o předmětech, lidech nebo událostech Složka poznání přesvědčení, názory, znalosti, informace Složka cítění

Více

Koncepce poradenských služeb ve škole

Koncepce poradenských služeb ve škole ŠKOLNÍ PORADENSKÉ PRACOVIŠTĚ Školní poradenské pracoviště spadá do oblasti poradenských služeb ve škole. Poradenské služby ve škole jsou na naší škole zajišťovány výchovným poradcem, Mgr. Janou Wolfovou.

Více

SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ: OKRUHY OTÁZEK Státní závěrečná zkouška bakalářská

SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ: OKRUHY OTÁZEK Státní závěrečná zkouška bakalářská SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ: OKRUHY OTÁZEK Státní závěrečná zkouška bakalářská (otázky jsou platné od ledna 2013) I. Základy pedagogiky a sociální pedagogiky 1. Předmět pedagogiky. Systém pedagogických

Více

Psychologické charakteristiky učitelů ve vztahu k jejich profesi a hodnocení výkonu pedagogické práce

Psychologické charakteristiky učitelů ve vztahu k jejich profesi a hodnocení výkonu pedagogické práce ABSTRAKT příspěvku (sdělení) Název příspěvku: Psychologické charakteristiky učitelů ve vztahu k jejich profesi a hodnocení výkonu pedagogické práce Autor: Evžen Řehulka Východiska: Referát čerpá z rozsáhlého

Více

Zpracovatel: QQT, s.r.o., www.qqt.cz Nositel projektu: Karlovarský kraj. Publikace vznikla jako výstup z realizace veřejné zakázky v rámci projektu V

Zpracovatel: QQT, s.r.o., www.qqt.cz Nositel projektu: Karlovarský kraj. Publikace vznikla jako výstup z realizace veřejné zakázky v rámci projektu V T 1 Osoba v krizi aktivně kontaktuje zdroj pomoci, získává bezpečný a diskrétní prostor pro sdělení toho, o čem potřebuje hovořit, lépe se orientuje v aktuální situaci s podporou poskytovatele služby Základní

Více

Malé a velké děti v mateřské škole. Prof. RNDr. PhDr. Marie Vágnerová, CSc.

Malé a velké děti v mateřské škole. Prof. RNDr. PhDr. Marie Vágnerová, CSc. Malé a velké děti v mateřské škole Prof. RNDr. PhDr. Marie Vágnerová, CSc. Období mezi 2.a 3. rokem je věkem autonomizace Dochází k postupnému osamostatňování a uvolňování z dřívějších vazeb. Avšak ve

Více

VÝSTUPNÍ ZPRÁVA. Zdroje stresu

VÝSTUPNÍ ZPRÁVA. Zdroje stresu VÝSTUPNÍ ZPRÁVA Zdroje stresu John Doe john.doe@example.com 18. září 2018 Dostává se Vám do rukou výstup z dotazníku Zdroje stresu. Dotazník se zaměřuje na zmapování možných zdrojů zátěže (stresory) a

Více

Telefonická krizová intervence představuje poskytování pomoci osobám v krizi, a to prostřednictvím telefonu.

Telefonická krizová intervence představuje poskytování pomoci osobám v krizi, a to prostřednictvím telefonu. Otázka: Telefonická krizová intervence Předmět: Základy společenských věd Přidal(a): Nikola Petráčková TELEFONICKÁ KRIZOVÁ INTERVENCE Nejprve je třeba říci, co je vlastně krize. Krizí se rozumí situace,

Více

Člověk a společnost. 10. Psychologie. Psychologie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová. www.isspolygr.cz. DUM číslo: 10. Psychologie.

Člověk a společnost. 10. Psychologie. Psychologie. Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová. www.isspolygr.cz. DUM číslo: 10. Psychologie. Člověk a společnost 10. www.isspolygr.cz Vytvořil: PhDr. Andrea Kousalová Strana: 1 Škola Ročník Název projektu Číslo projektu Číslo a název šablony Autor Tematická oblast Název DUM Pořadové číslo DUM

Více

Cíle základního vzdělávání

Cíle základního vzdělávání Cíle základního vzdělávání 1 Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké

Více

Inkluzivní vzdělávání

Inkluzivní vzdělávání Inkluzivní vzdělávání Instand Karlovy Vary 2014 PhDr. J. Slowík, Ph.D. Mgr. Ivana Čamková Co je to inkluze? postoj vycházející z přesvědčení, že všichni lidé jsou si rovni v důstojnosti a právech nikdy

Více

Internalizované poruchy chování

Internalizované poruchy chování Internalizované poruchy chování VOJTOVÁ, V. Inkluzivní vzdělávání žáků v riziku a s poruchami chování jako perspektiva kvality života v dospělosti. Brno: MSD, 2010 ISBN 978-80-210-5159-1 Internalizované

Více

Příloha A: Souhlas s využitím obchodního jména GE Money bank, a.s. v diplomové práci

Příloha A: Souhlas s využitím obchodního jména GE Money bank, a.s. v diplomové práci Příloha A: Souhlas s využitím obchodního jména GE Money bank, a.s. v diplomové práci Společnost GE Money bank, a.s. tímto uděluje povolení Zbyňkovi Němcovi použít obchodní název společnosti GE Money bank,

Více

Raná péče / intervence

Raná péče / intervence Systém pedagogicko-psychologického poradenství Školní poradenská pracoviště Specializovaná poradenská zařízení Školní poradenská pracoviště - Výchovní poradci - Školní psychologové - Školní speciální pedagogové

Více

CZ.1.07/1.5.00/ Pro vzdělanější Šluknovsko 32 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

CZ.1.07/1.5.00/ Pro vzdělanější Šluknovsko 32 - Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Identifikační údaje školy Vyšší odborná škola a Střední škola, Varnsdorf, příspěvková organizace Bratislavská 2166, 407 47 Varnsdorf, IČO: 18383874 www.vosassvdf.cz, tel. +420412372632 Číslo projektu Název

Více

Co nabízí raná péče. PhDr. Jitka Barlová, Ph.D.

Co nabízí raná péče. PhDr. Jitka Barlová, Ph.D. Co nabízí raná péče PhDr. Jitka Barlová, Ph.D. Definice rané péče Služba sociální prevence zakotvená v zákoně 108/2006 Sb., o sociálních službách Raná péče je terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní

Více

Modelový program výcviku manažerů

Modelový program výcviku manažerů Modelový program výcviku manažerů (se specifickým zaměřením na prvoliniový management) CÍL VÝCVIKU... 2 METODY VÝCVIKU... 2 NÁPLŇ VÝCVIKU... 2 1. ROLE A OSOBNOST SUPERVIZORA (= PRVOLINIOVÉHO MANAŢERA)

Více

Sociální pedagogika. Úvod

Sociální pedagogika. Úvod Sociální pedagogika Úvod Mladý vědní obor, definice je stále nejednotná U nás je považován za zakladatele Gustav Adolf Lindner (1828 1987) Vyzvedal společenské poslání výchovy výchova pro život společenský,

Více

Standard č. 1. Cíle a způsob poskytování služby

Standard č. 1. Cíle a způsob poskytování služby Standard č. 1 Cíle a způsob poskytování služby Obsah 1 KRITERIUM 1a... 3 1.1 Poslání... 3 1.2 Cíle... 3 1.3 Zásady... 4 1.4 Okruhy osob... 4 1.5 Věková struktura:... 5 1.6 Podmínky pro poskytování služby...

Více

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162

Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ Určeno pro Sekce Mendelova 2. stupeň ZŠ Základní Předmět Zdravověda Téma

Více

4.3. Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie Vzdělávací obor: Informační a komunikační technologie

4.3. Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie Vzdělávací obor: Informační a komunikační technologie 4.3. Vzdělávací oblast: Informační a komunikační technologie Vzdělávací obor: Informační a komunikační technologie Charakteristika vyučovacího předmětu Informatika 1. Obsahové vymezení vyučovacího předmětu

Více

Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči. Významné vývojové mezníky

Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči. Významné vývojové mezníky Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči Významné vývojové mezníky Působení různých faktorů v době před příchodem do náhradní rodiny Vliv psychické deprivace: nedostatek žádoucích podnětů či nadměrné

Více