Časopis přerovského děkanátu

Transkript

1 Časopis přerovského děkanátu Duben 2011 Číslo 4 Ročník 17 Úvodník Liturgický kalendář Svatohostýnská bazilika Putování na významná i méně známá poutní místa - Žarošice Rosteme ve víře Liturgika Kristus - kněz Hromniční pouť matek Kříž Křížová cesta podle Josefa Führicha Dětské okénko Stránka pro mládež Z Centra pro rodinu Ráj Vzácné dědictví Světec měsíce Svatý Stanislav Příběh před padesáti lety Jen tak ve stručnosti Přečetli jsme a doporučujeme Nabídka knih edice Familia Velikonoční pořad bohoslužeb Informace a mnoho dalšího X. zastavení Křížové cesty rakouského malíře Josefa Führicha, jejíž reprodukce je umístěna v kostele sv. Vavřince v Přerově. Více najdete na str. 7 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

2 Milí čtenáři Slova pro každého, před několika lety jsem byl na dovolené se svými přáteli. Během horkého dne jsme navštívili několik památek, hradů a muzeí, večer jsme zase grilovali, k tomu si dali studené pivo, byla i kytara a zpěv. Většinou každý z nás se těšil na večer, na chládek a odpočinek, ale teprve po návratu domů jsem zjistil, že to krásné se odehrálo také během dne. Mohl jsem poznat tolik úžasných příležitostí, zkušeností, dozvědět se něco nového a poznat zajímavé lidi. Prožíváme postní dobu, čas pokání, obrácení, bez aleluja a květin na oltáři. I na plesy se nehodí chodit Často slýcháme o almužně, o postním předsevzetí, o potřebě askeze. Pro mnoho věřících je to smutný čas. Dobře, že je krátký, jak mi řekla jedna mladá slečna. Pořád si něco odříkáváme, postíme se, pracujeme na sobě Možná teprve s odstupem času zjistíme, že i postní doba dokáže být také krásná. Že je to nádherný čas v našem životě. Je to čas obrovské Boží lásky a milosti. Ne proto, že jsme nejedli maso, nechodili na zábavy a místo čokolády jsme dávali penízky do postní pokladničky, ale hlavně proto, že během postní doby Bůh objal každého z nás! Ano, objal! Objal a políbil tak, jako otec objal a políbil marnotratného syna v jednom z podobenství. Jiřina Prekopová popularizuje u nás terapii pevným objetím, kterou na teorii Berta Hellingera vytvořila a zavedla do své terapeutické praxe. Vyhledává ji spousta lidi, kteří mají problémy se sebou a taky se svými dětmi, zvláště autistickými. To, co asi nejvíc chybí dnešnímu člověku, je právě objetí od někoho, kdo nás miluje. Duben v liturgii Letos v dubnu prožíváme dobu postní a v jeho závěru Svatý týden a počátek doby velikonoční. V latinském originále se doba postní nazývá Quadragessimae, tj. čtyřicetidenní období přípravy na Velikonoce (jež má charakter pokání). Právě tato doba spolu se Svatým týdnem, Velikonocemi a 50 dny doby velikonoční tvoří velikonoční liturgický okruh. Velikonoce jsou největší křesťanské svátky, a proto již velmi brzy se mělo v církvi za to, že by jim mělo předcházet období přípravy. To období trvalo v různých epochách různě dlouhou dobu, až se ustálilo na 40 dnech před Velikonocemi, nepočítajíce neděle, poněvadž ty se za postní nikdy nepočítaly vzhledem k tomu, že každá neděle je připomínkou Kristova zmrtvýchvstání. A tak 6 postních nedělí a šest týdnů dalo základ a náplň celé době postní. Poslední šestá neděle postní je zároveň Květnou nedělí, jíž začíná ústřední tajemství Velikonoc Svatý týden. Název doby postní nás však může vést k mylnému názoru, že náplní této doby je půst, odříkání, atd. Ale jak jsme si již řekli- původně byla tato doba určena k přípravě na Velikonoce. Půst do této doby bytostně patří, avšak není jeho prioritou. Církev nám v této době předkládá (a zvláště o nedělích cyklu A je to nejvíce patrné) skutečné poklady z Písma svatého a evangelií. I ty máme využít ke své přípravě na Velikonoce. Doba postní původně sloužila také katechumenům. Bylo to konečné období jejich přípravy na křest. Biskup doprovázel katechumeny tímto obdobím tzv. skrutinii byl jim nápomocen, žehnal jim, odrazoval je od zlého jednání, atd. Někdy se konají skrutinia ještě dnes, ale již nemají takový duchovní náboj jako v prvních křesťanských dobách. Spíše se katuchumen postupně seznamuje se společenstvím církve a s poklady víry jako je symbolum vyznání víry, modlitba Otče náš, atd. Katechumeni si v době přípravy na Velikonoce opakovali nejdůležitější lekce z Písma svatého a prohlubovali své poznání Pána Ježíše a své rozhodnutí nechat se pokřtít. Každý pokřtěný se má podobně jako katechumeni připravovat v této době na slavení velikonočních tajemství spásy Květná neděle Významné místo v postní době zaujímá šestá neděle, které říkáme Květná (pašijová) nebo Květná neděle Kristova utrpení. Z jejího označení je zřejmé, že se v liturgii tohoto dne prolínají dva aspekty: památka Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma a památka jeho umučení. První se slaví na začátku bohoslužby. Jde především o veřejné přihlášení se k našemu Spasiteli, k následování Krista ve víře a vděčné lásce. S požehnanými ratolestmi v rukou, které jsou znamením života a vítězství, oslavujeme Krista, našeho Krále. Druhý charakteristický rys této neděle je dán textem Matoušova evangelia, přinášejícím zprávu o Kristově umučení. (A. Adam, Liturgický rok) Zelený čtvrtek Odkud pochází název Zelený čtvrtek? Je překladem německého Gründonnerstag, které však není spojeno se zelenou barvou, ale slovo pochází velmi pravděpodobně ze středohornoněmeckého slovesa grienen či greinen, což obojí znamená plakat. To má totiž vztah k té okolnosti, že právě na tento den byli kajícníci, předtím odsouzení k církevnímu pokání, znovu smiřováni s církví a přijímáni do jejího společenství. Proto se tomuto dni také jinak říkalo odpustkový den. Jindy se lze setkat s názvem Velký nebo Svatý čtvrtek. Liturgii tohoto dne především určuje vzpomínka na Ježíšovu poslední večeři a ustanovení eucharistie a svátosti kněžství. Mše, která se slaví večer tohoto dne, má být účastná pokud možno celá místní obec věřících (farnost). Jiné mše, krom ranní biskupské mše se svěcením olejů, se ten den nemají sloužit. Ve mši se při zpěvu Sláva na výsostech Bohu rozezní zvony, které pak umlknou po celý čas tridua. Tento zvyk sahá přinejmenším do karolinské doby. Amalar Mét, který zemřel kolem roku 850, v tom vidí výraz pokory a napodobení Kristova ponížení. Dřevěné zvukové nástroje používané v tu dobu (klapačky, řehtačky apod.) lépe naznačují toto pokorné sebezřeknutí Páně. Stejný motiv také vede k tomu, že umlkají i varhany. První čtení ve večerní mši hovoří o zabití a jedení velikonočního beránka, je- Strana 2 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

3 Kristus to dobře věděl uţ před dvěma tisíci lety. Po tomto touţíme i my, lidé dnešní doby. A právě proto, ta postní doba můţe být tím nejkrásnějším obdobím v našem ţivotě, časem, kdy nás Bůh obejme a políbí. A je škoda, ţe tolik z nás to tak nevnímá nebo pochopí teprve pozdě tak jak já kdyţ jsem teprve po návratu z dovolené domů pochopil, ţe nejenom večery, ale i ty horké dny byly moc krásné P. Piotr Wardecki Svatohostýnská bazilika Po pětiměsíčních opravách bazilika Panny Marie Hostýnské opět přivítala poutníky v neděli Během rekonstrukce bylo v bazilice nainstalováno podlahové topení, které i v době trvajících silných mrazů ji vytopí na plánovaných osm aţ devět stupňů Celsia. Byla zde také poloţena nová, ručně vyráběná dlaţba, která je podobná původní podlaze. Zároveň byly zatepleny i klenby a prostory nad varhanami a oratořemi. Za svatostánkem byl udělán skleněný průzor do podlahy, kde budou návštěvníci baziliky moci vidět konec základu původní kapličky a také jednotlivé typy dlaţby, které byly v průběhu staletí v presbytáři pouţity. Na své místo se také vrátila zrenovovaná dřevěná socha Panny Marie Svatohostýnské. Vytvořil ji brněnský sochař a řezbář Benedikt Edele v roce Její pozlacení a malbu provedl brněnský malíř Josef Haman. Vzácné umělecké korunky Panny Marie i Jeţíška zhotovil prof. Fanta z Prahy (1912). Dělníci vrátili sochu na původní místo do několikametrové výšky k hlavnímu oltáři 15. března. Půlroční rekonstrukce baziliky stála osm milionů korun a bude zcela hrazena z darů poutníků a příznivců Svatého Hostýna. Do neděle 24. dubna 2011 je stále platný zimní pořad bohosluţeb. hoţ krev na veřejích domů v Egyptě se stala znamením záchrany Izraele. Tato noční hostina v Egyptě zahájila odchod z otroctví a velikou řadu Boţích činů, které došly svého vrcholu uzavřením smlouvy s Izraelem na hoře Sinaj. Ţalm, který se po tomto čtení zpívá, převádí tento starozákonní obraz do novozákonní doby a ukazuje krev beránka jako předobraz Krve Krista. Jeho krev je počátkem našeho osvobození z otroctví hříchu, stejně jako krev starozákonního beránka zahájila osvobození Izraele. Druhé čtení na tuto myšlenku navazuje a přináší zprávu o ustanovení eucharistie. Evangelium podává zprávu o umývání nohou učedníkům. Toto gesto zjevuje Jeţíšův postoj naprosté vydanosti, která nemá hranic a zhmotňuje se právě v jeho oběti vlastního ţivota na kříţi pro záchranu nás všech. Pánovo napomenutí učedníkům na konci evangelia Jestliţe tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat je nepřeslechnutelné. Jiţ ve 4. století se setkáváme s tímto úkonem v rámci obřadu křtu. Po jeho vymizení se ujímá v klášterních komunitách v podobě umývání nohou chudým a klášterním bratřím. 17. koncil v Toledu konaný roku 694 jej vyţaduje ve všech kostelích v Galii a Španělsku. Tento úkon tedy zůstává přes proměny umístění v rámci mešní liturgie dodnes. Po skončení večerní mše se velmi doporučuje pokračování rozjímání před Nejsvětější svátostí oltářní v Getsemanské zahradě. Tento zvyk má velmi starou historii, sahající aţ do 2. století. Z něho se pak postupně vyvinula poboţnost čtyřicetihodinové adorace Velký pátek (Začátek novény k Boţímu milosrdenství) Obsahem velkopátečních obřadů je zpřítomnění spásonosného Kristova utrpení a smrti. Obřady nejsou pouhou památkou Kristovy smrti, ale jsou oslavou velikonočního tajemství, skrze které Kristova smrt dochází svého smyslu ve zmrtvýchvstání. Skrze toto tajemství Vykupitel zlomil moc hříchu, pekla a smrti. Podle prastaré tradice dnes církev neslaví eucharistickou oběť. Liturgické obřady začínají obvykle kolem třetí hodiny odpolední, kdy byl Kristus umučen. Mají tři části: 1. Bohosluţbu slova, zakončenou přímluvami za celý svět, 2. uctívání kříţe, 3. přijímání. Kněz je oblečen do roucha červené barvy a na počátku obřadů zdraví oltář hlubokou úklonou, nebo se vrhne na tvář (prostrace) a chvíli se tiše modlí. Oltář je zbaven plachet, svící a kříţe. Velký pátek je postním dnem závazně zachovávaným v celé církvi, a to postem od masa a újmy v jídle Bílá sobota Na Bílou sobotu církev bdí u Kristova hrobu na modlitbách, uvaţuje o jeho umučení a smrti, a také o sestoupení mezi mrtvé. V modlitbě a postu očekává jeho vzkříšení. Obřady velikonoční vigilie patří ke Slavnosti Zmrtvýchvstání. Pro vyvolený národ byla veliká noc ta, kdy vyšli z egyptského otroctví. Na památku tohoto vysvobození zabíjeli velikonočního beránka. Pro nás však je nejdůleţitější ta noc, kdy Jeţíš vstal z mrtvých. Proto ji nazýváme Velikou nocí. Ona je pro kaţdého z nás nadějí, i kdyţ jsme ohroţeni hříchem a smrtí. Slavnost Veliké noci se dělí na čtyři části: V první, která se nazývá Slavnost světla, si připomeneme, ţe vzkříšený Kristus je světlo světa. Bude poţehnán oheň a svíce, kterou v průvodu přineseme k oltáři a zazní velikonoční chvalozpěv. V druhé části nám čtení z Písma svatého ukáţe, jak se Bůh stará o svůj lid, o vyvolený národ ve Starém zákoně a o církev v zákoně Novém. Třetí část tvoří křestní bohosluţba. Bude posvěcena voda a obnovíme své křestní sliby, svůj vztah k nebeskému Otci. Ve čtvrté části obřadů jsme zváni na společnou hostinu u Jeţíšova stolu Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Za plného světla se slaví od století druhá mše, aby bylo zřejmé, ţe zde má kaţdá nedělní eucharistie svůj původ a je velikonoční slavností, v níţ se věřící stávají skutečnými svědky Kristova vzkříšení, a slaví s ním své vlastní vzkříšení. Kaţdá neděle během liturgického roku má jas této velikonoční neděle: kdykoliv se obec věřících shromáţdí k nedělní eucharistii, slaví Velikonoce v malém. (P. Ladislav Pokorný) Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 3

4 Žarošice Na svém putování po poutních místech tentokrát zavítáme na Slovácko do brněnské diecéze, do obce Ţarošice, kde se ve farním kostele svaté Anny nachází po staletí uctívaná socha Staré Matky Boţí Ţarošské. Proč v kostele sv. Anny? Protoţe v Ţarošicích stávaly od nepaměti kostely dva: starší poutní, nazývaný Mezi Vinicemi, leţící v místech dnešní osady Silničná, zasvěcený Panně Marii, a mladší později farní, leţící přímo ve vsi, zasvěcený sv. Anně. Poutní místo Ţarošice bylo známé po celé Moravě. Kdyţ se o něm dozvěděla i královna Eliška Rejčka, koupila Ţarošice pro cisterciačky ze Starého Brna, a poté Ţarošice obdarovala vzácnou sochou. První písemná zmínka o farním kostele pochází ze dne 6. června K poutnímu místu se váţe i několik legend. První pochází z doby, kdy Turci obléhali Vídeň roku Turecký paša vkročil do kostela s dalšími dvěma důstojníky a začal uráţet Pannu Marii, kdyţ uviděl její sochu. Náhle si všiml, ţe Bohorodičce stékají slzy, sám se rozplakal a oslepl. Slíbil, ţe pokud nabude zraku, stane se křesťanem. Nechal se pokřtít, nabyl zraku, ale do vlasti se jiţ nevrátil a ţil zde aţ do smrti. Na své přání byl v mariánské svatyni i pochován. Druhá legenda je spojena s obdobím obléhání města Brna Švédy roku 1645, kteří drancovali a loupili i kostely v okolí. Tak vyloupili i poutní místo u Ţarošic a vše naloţili na vůz. Najednou vůz nemohl z místa, proto vyhazovali věci, které se jim nehodili - mezi nimi i dřevěnou milostnou sochu, a odjeli. Po čase šel kolem Josef Němec z Archlebova, uviděl v houští v lese sochu, z niţ vycházela zář a slyšel: Josefe, vezmi mě s sebou. Těţko by sochu v náručí unesl, proto se vrátil do Archlebova, vzal doma putnu na sbírání hroznů a v ní donesl sochu do rodného domu v Archlebově, kde ji postavil do ţudra a odešel. Socha se rozzářila tak, ţe si lidé mysleli, ţe hoří. Ráno socha zmizela a Josef ji nalezl tam, kde ji prve našel. Pochopil a odnesl Milostnou sochu do poutního kostela Mezi Vinicemi, kam patřila. Událost nalezení sochy Josefem Němcem bývá často zobrazována na poutních obrázcích. Neustávající přestavby poutní areál postupně rozšiřovaly aţ do podoby, kterou dnes známe třeba na Sv. Hoře u Příbrami. Orientovaný kostel s věţí byl obklopen nádvořím s klenutými ambity, v rozích stály kaple. Na jiţní straně byla rozsáhlá jednopatrová budova pro kněze. Plány k velké barokní přestavbě vypracoval věhlasný brněnský stavitel Mořic Grimm. Do hry se však vloţil císař Josef II., který zrušil roku 1782 starobrněnský klášter. Tím poutní kostel v Ţarošicích ztratil svoji vrchnost. Vládním oběţníkem v srpnu 1785 císař navíc zakázal poutě. A tak se stalo, ţe jako kaţdý rok přišli poutníci v sobotu po svátku narození Panny Marie 11. září 1785 na svoji pouť do Ţarošic. Poutní kostel byl uzavřen a na něm vyhláška se zákazem poutí. Proto násilím vnikli dovnitř, dali Milostnou sochu na nosítka, zapálili svíce a kolem osmé hodiny večerní ve slavnostním průvodu ji přenesli do farního kostela sv. Anny v Ţarošicích. Od té doby se podle lidové tradice tomuto dni říká Zlatá sobota a večerní slavnostní světelný průvod se sochami Panny Marie patří k vyvrcholení hlavní poutě, která se od té události odehrává v Ţarošicích Lidí přicházelo stále více a více a to i v dobách náboţenské nesvobody. V roce 1967 bylo proto z bývalé farní zahrady a hřbitova za kostelem vybudováno poutní prostranství, kde jsou slouţeny mše pod širým nebem. Současný kostel nevyniká ţádným zvláštním slohem, ale je o mnoho prostornější. Zde se i nadále uchovává Milostná socha i poutní tradice. Socha z roku 1325 je skvělou prací neznámého umělce a kromě úcty věřících také prvořadá kulturní památka. Pochází nejspíše z dílen kláštera na Velehradě, nebo cisterciaček na Starém Brně. Socha je vyřezána z jednoho kusu dřeva a je vysoká 142 cm. Panna Maria pravicí ţehná a v levé ruce chová Jeţíška, který je oděn do dlouhé tuniky. Vysoké čelo Bohorodičky symbolizuje Stolici moudrosti, oči má pozdviţené jako královna. Je oblečena do kroje francouzských královen, který nosily ve 14. století, zobrazena jako matka (hlava pokrytá bílým šátkem) a panna (dle středověké tradice rozpuštěné vlasy). Postoj vyjadřuje Královnu nebes a je symbolizován ţezlem v pravé ruce a barokní korunkou z roku 1687, která zdobí i hlavu Jezulátka byly Janem Pavlem II. na Svatém Kopečku u Olomouce posvěceny nové gotické korunky, kterými sám Svatý otec Milostnou sochu korunoval. Jak vzniklo a proč i přes častou nepřízeň doby stále přetrvává toto poutní místo? Ţádná mimořádná zjevení, ţádná mimořádná událost, ţádné na odiv postavené zázraky, ale utrpení, bolest, bída a pronásledování prostého lidu dalo počátek tomuto poutnímu místu. V dobách nájezdů, pronásledování, pustošení a válek měl obyčejný venkovský člověk proti hordám nepřátel jedinou ochranu útěk! Hospodář vzal s sebou to nejcennější, co měl: děti, manţelku, staré rodiče, blízké a utíkal do hustých lesů, kde se mohli skrýt a kam se nepřátelé většinou neodvaţovali. Ti pokradli, pobili a zničili, co mohli a odtáhli zase pryč. Pak se rodiny shledávaly a setkávaly na smluvených místech. Jedním z nich byl právě kostel u Staré Matky Boţí Mezi Vinicemi. Zde se radostně vítali ţiví, zde oplakávali a pochovávali své mrtvé. Zde zanechávali svá srdce, jak o tom vypráví dochované písně. Libor Churý, jáhen Strana 4 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

5 Kristus - kněz Podle ţidovského chápání byl Jeţíš z Nazaretu povaţován za laika. V něm kněţství nachází nový význam a současně se ukazuje rozdíl mezi chápáním kněţství ve Starém a Novén zákoně (SZ a NZ). Kněţství v Izraeli je vázáno na chrám a kult v Jeruzalémě. NZ představuje nové pojetí jak kultu a s ním spojené oběti, tak i kněţství: Oběť Jeţíš naplňuje předobrazy obětí Starého zákona. On sám je obětí, končí SZ oběti a je nastolen nový kult a nová oběť. Dary, které přinášíme a obětujeme na oltáři (chléb a víno), symbolizují Kristův čin spásy; nemáme jinou oběť neţ tuto Kristovu. Je to oběť nejvýš dokonalá a neopakovatelná, ona se zpřítomňuje a my do ní vstupujeme. Kněţství Kristus je jediný kněz NZ, my máme jen účast na jeho kněţství: všichni pokřtění všeobecné kněţství, kněţí sluţebné kněţství. Tato dvě kněţství se liší ne tím, ţe jedno převyšuje druhé, ale zaměřením; vysvěcený kněz má jiný způsob účasti při liturgii. Jediným chrámem křesťanů je Kristus a v závislosti na něm i všichni křesťané. Naše obětování má význam jen v napojení na Krista (Řím 12,1). Neexistuje ţádný jiný kult neţ osoba Bohočlověka, všechno je centrováno na něj. Nemáme jiný chrám, jiného kněze a jinou oběť neţ Krista. Liturgie je čin Krista, jediného kněze Nové smlouvy, neboť v ní trvá a je přítomna Kristova láska a odevzdání se Otci a nám. Existuje jediná oběť (Kristova), která dostává liturgickou podobu ve slavení církve, v tomto smyslu Kristova oběť je také naší obětí. V liturgii je aktualizace (anamnéze) Kristova vykupitelského díla, které je věčně přítomné u Otce, a tudíţ má nadčasovou platnost, je stále aktuální. Kaţdý člověk v kaţdé době má k tomuto Kristovu dílu přístup a můţe se jej zúčastnit. V liturgii vstupujeme do tohoto díla, jeţ je stále přítomné na věčnosti. Liturgie je anamnézí celého Boţího plánu spásy, který vrcholí velikonočním Kristovým tajemstvím a spěje ke svému konečnému naplnění. V anamnézi je přítomna spásná dynamika historické, tedy neopakovatelné skutečnosti. Liturgie v síle Ducha sv. má schopnost zpřítomnit celé Kristovo dílo do určitého času a prostoru. Kristus je stále přítomen ve své církvi, především v liturgických úkonech. Kristus je přítomen ve shromáţdění věřících, kteří slaví liturgii. V osobě kněze při liturgickém dění. Ve svátostech. V Eucharistii pod způsobou chleba a vína. Kristus je přítomen ve svém slově, které se čte při liturgii a taky ve společné modlitbě a zpěvu. Liturgie je slavením, ve kterém věřící mohou v Duchu svatém zakoušet mnohotvárnou přítomnost Krista ve slově a znamení. Teologickým základem liturgie je slavené tajemství, které je zasazeno do dějin a v nich se zpřítomňujje. Toto tajemství dosahuje svého vrcholu v Kristu ve velikonočních událostech. Zakořenění liturgie v Kristu dává křesťanskému kultu novou dimenzi, jeţ je spojena s novostí Kristova kněţství a jedinečností jeho oběti. Církev si v liturgii tyto události připomíná a zpřítomňuje je. Kristus je přítomen v církvi, v ní se projevuje, a tudíţ je přítomen při liturgii, která zjevuje pravou povahu církve. P. Jacek Brończyk Hromniční pouť matek. Opět jsme se letos v únoru zúčastnily hromniční pouti matek ve Šternberku. Z Přerova jsme jely dvěma auty. Program začal v 10 hodin společnou rozjímavou modlitbou radostného růţence. Po ní následovala mše svatá, kterou celebroval P. Vojtěch Šíma. V promluvě se dotkl tématu křtu a v odpolední přednášce na téma Křest pokračoval. Zdůraznil, ţe křtem začíná ţivot Boţí v nás. Při jeho promluvě jsem si uvědomila, jak moc nás, naše děti, naše rodiny, Bůh miluje. Ţe chce být s námi v tom obyčejném, co proţíváme. Také nám otec Vojtěch řekl, ţe nestačí se za své děti jen modlit. Ţe je důleţité napřed učinit tři kroky: 1. Milovat své děti tak, jako nás miluje Jeţíš. 2. Přiznat si, ţe jsem ve výchově neudělala vţdy a vše dobře. 3. Odpustit svým dětem. Potom bude modlitba účinná. Po skončení přednášky k nám promluvila paní Růţena Fialová, koordinátorka hnutí Modlitby matek. Kaţdý rok u nás přibude asi 70 nových skupinek matek, modlících se za své děti. Je to velmi povzbuzující. Na závěr byla adorace s modlitbou a odevzdání dětí Jeţíši. Bylo to krásné setkání. Sjelo se nás na 800 maminek všeho věku. Vše probíhalo v kulturním domě ve Šternberku. Ale za rok se bude pouť opět konat v kostele, ve kterém probíhaly po dobu dvou let rozsáhlé restaurátorské práce a oprava varhan. Uţ nyní se moc těším na další setkání. Maminka Daniela Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 5

6 Kříž. Je večer, podle ţidovského kalendáře 14. nisanu roku 3790, podle Juliánského kalendáře je čtvrtek 6. dubna 30 po Kristu. Římané počítají rok 784 od zaloţení Říma. Průsmykem přichází k Jeruzalému jedenáct muţů v bílém, zaprášené sandály a okraje šatu ztmavlé prachem z kamenitých cest. Jejich vůdce zastavil na konci průsmyku a pohlédl přes malé údolí na město, které leţelo jako veliký bílý šperk uprostřed hradeb. V jeho hnědých očích se odráţela nádhera Jeruzaléma, který vévodil zelenému údolí a svahům, v té době posetých stany asi tří set tisíc poutníků, kteří přišli na slavnost stejně jako ti naši. Uvnitř i vně města teď bylo na půl milionu lidí, kteří přišli o Velikonocích děkovat Jahvemu za vysvobození z egyptského otroctví. Ze zapadajícího slunce bylo ještě vidět část jeho kotouče blízko Olivové hory a uprostřed zlatých věţí velechrámu. Uvnitř zněl hlas velekněze Kaifáše, který četl 12. kapitolu z knihy Exodus. Obřad byl tak časově připraven, ţe kdyţ zmizel poslední proniknuvší paprsek slunce, Kaifáš pronesl závěrečná slova: A celé shromáţdění Izraele jej zabije. V tom okamţiku tři levité, chrámoví pomocníci kněţí, kteří stáli nad třemi beránky, tyto usmrtili. Trochu krve z kaţdého zvířete bylo zachyceno do zlaté misky a předáno řadou poslednímu, který stál u posvátné skály a vylil ji na kámen, odkud mizela odpadní struţkou ve sklepení chrámu. Beránci byli staţeni neporušeni z kůţe, vnitřnosti poloţeny do ohně na oltář, kde je ţár strávil. Kaifáš ve velekněţském rouše sledoval, jak kněţí vtírají sůl do masa zabitých jehňat, neboť podle Zákona jim z obětí náleţela pravá noha a měkké části hlavy. Kdyţ oběť skončila, na nádvoří nastoupila noční stráţ. V Jeruzalémě nebo v jeho blízkosti byli teď Ţidé z celého tehdy známého světa. Zákon vyţadoval, aby v tom čase byli vzdáleni od chrámu méně neţ 90 dnů cesty, aby mohli vykonat pouť do velechrámu. A bylo zde i mnoho římských vojáků, neboť římský prokurátor mohl předpokládat vzpouru a nepokoje. Sám byl také v Jeruzalémě, i kdyţ jeho hlavní sídlo Cesarea leţelo na pobřeţí Středozemního moře. Jeho vztah, vztah Pontského Piláta k Ţidům, byl: zbičovat fyzicky i symbolicky, nařízeními. Mohl bydlet v paláci Heroda Velikého, který teď patřil jeho nástupci králi Herodovi Antipovi (4 př. Kr. 39 po Kr.) a vyuţívat jeho přepych včetně alabastrem zdobeného nádvoří, nebo sídlit v paláci Hasmoneovců blízko velechrámu. Ale Pilát nechal před časem popravit několik Galilejců a král protestoval proti zneuţití jeho práva Římany. Nemohl ale nic jen se zlobil. Pilát si chtěl krále udobřit, a tak se usadil na Antoniově tvrzi, leţící v blízkosti velechrámu. Tam také odemkl den před svátky, jako kaţdoročně, truhlu s velekněţskými rouchy, jeţ pod přísahou předal Kaifášovi, který je musel do osmi dnů vrátit. Jaká podřízenost Římanům! Jeţíš se díval na město s láskou. Nato dlouhým krokem začal sestupovat do údolí Cedronu a zbylých deset za ním. Šli kolem nespočetných stanů, odkud hlaholila aramejština a dále pak nerovnými uličkami Siloamu. Lidé na Jeţíše ukazovali, protoţe se říkalo, ţe uzdravuje nemocné, křísí mrtvé, slepým vrací zrak a hlásá království lásky. Někteří o něm říkali, ţe je prorok a asi deset tisíc občanů věřilo, ţe je Bůh, Syn Boţí Mesiáš. Mnozí z více jak tří milionů Ţidů, ţijících v Palestině, ho nikdy neviděli, a přece čekali jako jejich předkové na Mesiáše. Skupina překročila po kamenném mostě Cedron a vstoupila do Jeruzaléma Zřídelní bránou. U rybníka se dal Jeţíš nahoru po širokých bílých římských schodech do nejvyšší oblasti města. Hovořil se svými aramejštinou s galilejským přízvukem, přecházel i k hebrejštině, kterou stejně jako řečtinu ovládali vzdělanci. Byl vysoký, štíhlý, kučeravé vlasy měl rozdělané uprostřed a jak se slušelo, splývaly mu na ramena. Stříhat se nakrátko, aby byly vidět uši, povaţovali Ţidé za marnivost. Apoštolé v čele s Jeţíšem šli jiţní čtvrtí hrubě dláţděnými ulicemi od východu na západ. Na dvorech domů bohatých rozsvěcovalo sluţebnictvo lampy, pouliční světla neexistovala, obyvatelé večer zůstávali doma z obavy před potulnými lupiči. Poslední světlo dne umíralo na střechách jeruzalémských paláců. Kdyţ kněz na nejvyšší věţi zvolal, ţe vidí na východě tři hvězdy, zazněla pod oblohou trojí fanfára stříbrných trubek. V tu chvíli začínal v Izraeli nový den. 240 levitů přišlo převzít hlídku, do kaţdé ze čtyřiadvaceti bran chrámu po deseti. Kaţdá z bran byla hlídána. Začaly Velikonoce, radostné svátky, i kdyţ pod nadvládou Říma. Ţidé mohli svobodně uctívat Hospodina a slavit. Radost apoštolů z Velikonoc tlumilo ale Kristovo mlčení na cestě z Bethanie do Jeruzaléma. Ve vesnici, kdyţ oznamoval své matce a hostitelkám, sestrám Martě a Marii, ţe půjde s dvanácti do Jeruzaléma, zdálo se, ţe chce slavit. Uţ ráno také přikázal Jeţíš Petrovi a Janovi, aby šli napřed připravit večeřadlo a aţ projdou do města Zřídelní bránou, ať hledají člověka, který nese vodu. Měli jít za ním do jeho domu, kde je dovede do velké místnosti v horním poschodí, připravit večeřadlo, jít na trh, koupit beránka a vzít ho do chrámu k oběti. Petr, energický, mohutně stavěný muţ, s krátkým římským mečíkem za pasem a mladší Jan přešli jiţ dávno ony čtyři kilometry, dělící vesnici od města a vykonali, co měli, ba přikoupili i saláty, koření a chléb, roztopili krb na opékání masa a veškeré věci připravili na večeři pro třináct lidí. Beránek se opékal, Jan krájel kulatý tenký nekvašený chléb na menší kousky macesy. Byla to tradice: macesy jedli Ţidé, kdyţ šli s Mojţíšem při útěku z Egypta a jejich ţeny neměly čas nechat chléb vykvasit. Saláty zase připomínaly, ţe egyptské otroctví bylo trpké, víno pak ředili v poměru díl vody na čtyři díly vína. Obřad předepisoval ten večer Strana 6 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

7 vypít vína čtyři poháry. Oba apoštolé nadělali z jednoho z pěti druhů nahořklých rostlin salát, naplnili octem mísu, připravili červené víno a charost jídlo z mandlí, fíků, hroznů, datlí a skořice. Večeře ještě nebyla úplně hotova, když přišel Ježíš. Prohlédl si pozorně večeřadlo. Dvanáct apoštolů, vesměs vousatých mužů v průměru kolem třiceti let, zatím napohled klidných, ale pod povrchem nervózních, postávalo po dvou po třech a sledovali dva služebníky, kteří uprostřed místnosti postavili stůl podkovitého tvaru asi půl metru vysoký. Otevřeným koncem byl obrácen ke schodům. Ohyb podkovy se považoval za čestnou stranu stolu. Byla tam tři místa. Uprostřed měl lehátko hostitel, Ježíš, čestné místo po jeho levici měl Petr. Druhé čestné místo po Kristově pravici obvykle zaujímal Jidáš, pokladník, tentokrát zde ale na lehátku zabral jeho místo mladý Jan. I ostatní apoštolové měli připravena triclinia, lehátka, ve velikosti 2 3,5 metru délky. Dostat místo po levici hostitele se podle židovských zvyklostí považovalo za větší vyznamenání než po pravici. Jidáš nyní stál sám, mimo. Slušně hospodařil s penězi, považoval se za něco víc než ostatní, protože měl větší zkušenosti se sháněním peněz a rozdělování almužen. A potom ostatní byli Galilejci, jen on pocházel z Judeje. V poslední době ale některé ze zámožnějších žen nařkly pokladníka, že krade, a to ještě víc rozdělilo názor apoštolů na něj. Toho večera hleděl Ježíš na Jidáše s lítostí a odpuštěním. Věděl, že jeden z dvanácti jej zradí. Kdo jiný to mohl být, než člověk, který věří jen v peníze. I stalo se. Když Jidáš zjistil, že Ježíš nic nevyšetřuje, tento malý snědý muž prodá kolem osmé hodiny večerní svého Mistra veleknězi. Bylo téměř sedm hodin, čas, kdy začínala slavnost. (pokračování příště) Rostislav Dočkal Křížová cesta podle vzoru Josefa Führicha. Z přerovské farní kroniky víme, že zdejší výměnkář Ignác Špit věnoval 500 zlatých rak. čísla, a za cenu 630 zl. zaopatřena jest Křížová cesta prostřednictvím Severinského spolku ve Vídni. K svěcení jí určen letos postní pátek a vykonáno jest od ctihodného otce řádu sv. Františka kapucína P. Josefa Dama. Jsou to kopie obrazů Křížové cesty od známého vídeňského akademického malíře Josefa Führicha, jimž je právě 150 let. Josef Führich se narodil 9. února l800 v Čechách v Chrastavě (na Liberecku, jedna z obcí poničená povodněmi v srpnu 2010). Základy malířského umění získal v dílně svého otce Wenzela Führicha ( ), který se živil jako malíř truhel, kolébek, obrazů do kaplí a kostelíků, a mladý Josef mu pomáhal malovat papírové betlémy, které spolu prodávali ve městě. Od dětství maloval i akvarely s náboženskou tematikou, které se tak zalíbily hraběti Kristiánu Clam-Gallasovi, že od roku 1816 začal mladého umělce finančně podporovat. Díky jemu vystudoval Führich pražskou výtvarnou akademii a absolvoval odborná studia ve Vídni. Cyklus jeho ilustrací k Tieckově Jenovéfě okouzlil knížete Metternicha natolik, že mu v roce 1827 umožnil studijní pobyt v Římě, odkud se Führich vrátil roku 1831 do Prahy. Jako mladík se hlásil se skupinou přátel k zásadám obnovení církevních maleb ve starém stylu, který se později nazýval styl nazarénský, a jeho zastáncům se říkalo nazaréni. Führich se stal pražskou hlavou této romantické opozice proti studenému akademismu, inspirované renesancí, zejména Dürerem a Raffaelem. V Praze se také v roce 1832 oženil s Franziskou (Fanny) Gassnerovou. (Jejich syn Lukáš se oženil s Bertou, dcerou malíře Gustava Kratzmanna z Chrastavy. Stal se teoretikem umění, napsal životopis otce, malíře Mořice von Schwinda a dalších. Dcera Anna se provdala za Führichova žáka Augustina von Wörndle.) Od roku 1834 žil Führich trvale ve Vídni, kde zásluhou knížete Metternicha získal místo správce Gräflich Lambergsche Gemäldegalerie (dnes součásti Akademie). Později mu bylo nabídnuto místo ředitele pražské Akademie, ale on ho nepřijal, dal v roce 1840 přednost profesuře historické kompozice na Akademii ve Vídni. V roce 1845 byl jmenován řádným členem Mnichovské a Berlínské umělecké akademie. Od roku 1851 byl profesorem mistrovské malířské školy Akademie. Roku 1861 byl za své dílo povýšen do rytířského stavu a v roce 1872 vyznamenán komturským křížem řádu Františka Josefa I. V roce 1875 byla při příležitosti jeho životního jubilea uspořádána ve Vídni velká retrospektivní výstava jeho děl. Zemřel 13. března 1876 ve Vídni, je pochován v Grinzingu. Kdo byli nazaréni? Zatímco se v církevní architektuře 19. století uplatňoval především neogotický styl, v náboženské malbě se prosazovala tvorba tzv. nazarénů. Vznik tohoto hnutí se váže k roku 1809, kdy se na protest proti citově chudému akademickému klasicismu sdružilo na vídeňské akademii výtvarných umění několik studentů malby do cechu sv. Lukáše. V roce 1810 odešli do Říma a usadili se v bývalém františkánském klášteře di San Isidore. Zde žili na způsob někdejších chrámových bratrstev téměř řeholním životem. Nosili dlouhé na ramena splývající a uprostřed rozčísnuté vlasy. Připomínali takto účes, který domněle nosili muži za Kristových dob v Nazaretu, ten byl v renesanční Itálii nazýván alla Nazareno a tak dostali přízvisko nazaréni. Ve své tvůrčí činnosti dávali nazaréni přednost didaktickému a morálně náboženskému působení v přímém nebo alegorickém ztvárnění křesťanských témat. Po technické stránce kladli nazaréni důraz na kresbu, jasné obrysové linie a lokální barvu. Josef Führich se mimo jiné proslavil souborem fresek křížové cesty, který namaloval v letech v tehdy nově postaveném kostele sv. Jana Nepomuckého ve Vídni (jeden z kostelů, kde se ve Vídni scházela česká katolická komunita). Toto umělecké dílo se stalo motivačním zdrojem pro mnohé další umělce, kteří je napodobovali. Jen v samotné Vídni je ve třiceti kostelích. Díky tomu je dnes můžeme vidět v mnohých katolických chrámech po celém světě. V kostele sv. Jana ve Vídni o tom existuje evidence, do níž ale náš kostel ještě nebyl zařazen. Podle P. Jana Larische zpracovala Zdeňka Mollinová Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 7

8 Milí chlapci a děvčata! Podívejte se na krásnou přírodu kolem sebe. Ze suché trávy se na jaře stává zelený koberec. A v našich očích již mrtvý strom se probudí a je z něj bílá, nebo růžová nevěsta. Velikonoce jsou právě o tomto velikém zázraku. Pán Ježíš zemřel, byl uložen do hrobu a třetího dne vstal z mrtvých. A to, že žije dál, dokazoval tím, že chodil mezi lidmi... I dnes zabloudíme k vodě, třeba opět k řece Bečvě. A není vyloučeno, že právě naše známá vlnka Bečvinka je složena z kapiček, které v koloběhu vody za dva tisíce let tvořily vlnky v potoku Cedron daleko od nás, až v Jeruzalémě. A právě v okamžiku, když Pán Ježíš šel přes tento potok, aby se modlil v Getsemanské zahradě. V tu tajemnou noc, na Zelený čtvrtek po poslední večeři evangelisté nezapomněli napsat, že přešel potok Cedron. Každý z vás, chlapci a děvčata, ví, že voda je to symbol křtu, znovuzrození. Možná opravdu některá ta vlnka Bečvy byla přítomna na začátku znovuzrození celého světa pro věčný život. Tak a teď už dost slov - jsou tu obrázky. Radostné Velikonoční svátky všem čtenářům přeje Liba Calábková Strana 8 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

9 Duchovní obnova pro mládež V sobotu se na Sonusu konala duchovní obnova pro mladé na téma Vztahy k člověku a Bohu. Duchovní obnovou nás provázel P. Michal Šálek, který měl několik promluv, byl prostor ke ztišení, svátosti smíření a prožili jsme adoraci a mši svatou. Dověděli jsme se, že máme tři základní vztahy člověka: vztah k Bohu, k druhým lidem a sám k sobě. Základem vztahu k Bohu je modlitba. Začněme svůj den ranní modlitbou, ve které Bohu předložíme svůj den a na radu sv. Ignáce z Loyoly si představme Ježíše, který nás bere za ruku a prožívá celý den s námi. Večerní modlitbou si zhodnoťme uplynulý den, ale nedělejme to těsně před spaním, ale v době kdy jsme ještě při síle, například v 18 hodin. Pana prezidenta si taky nepozveme v 23 hodin večer, když jsme v pyžamu :-). Modlitba je zároveň prostředek, který nás učí rozvíjet umění milovat. Tím budujeme vztahy k druhým lidem, ve kterých je důležité odpuštění a to ne jednou, ale neustále, zejména lidem, kteří jsou nám nejblíže. Buďme ti, kdo udělají první krok ke smíření. Přestože si s některými lidmi rozumíme více a s některými méně, neměl by být v našem životě nikdo, za koho se odmítáme modlit. Ve vztahu k sobě máme mít na paměti, že jsme milovanými Božími dětmi a naše hodnota se neodvíjí od mínění lidí, ale od faktu, že Ježíš za nás položil svůj život. V tom ať nás utvrzuje častý pohled na kříž. Na závěr přinášíme pár zamyšlení: Co od modlitby očekávám?, Čím mohu být já pro druhého darem a obohacením? Na čem stavím svoji hodnotu? Jirka S. a Jana Š. Arcidiecézní setkání mládeže U příležitosti světového dne mládeže, který je ustanoven Janem Pavlem II. již od roku 1985 na Květnou neděli, se mladí olomoucké arcidiecéze setkají se svými biskupy, aby se tak připojili ke světové církvi. Mottem XXVI. světového dne mládeže, ke kterému nám Benedikt XVI. napsal poselství, je V Kristu zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry (srov. Kol 2,7). Setkání proběhne v sobotu Začínáme v 8:45 v olomoucké katedrále sv. Václava. Po krátkém programu proběhne katecheze o. arcibiskupa Jana Graubnera. Poté se vydáme na pouť do baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. Na cestu máme objednané krásné počasí, takže je na co se těšit! Nahoře poobědváme a od 13:30 na nás bude čekat zajímavá nabídka různých workshopů a přednášek. Programu vyvrcholí závěrečnou mší svatou s olomouckými biskupy. Konec celého setkání bude v 16:45. Zve vás P. Jacek Také děti v přerovské školce zakončili dobu plesů a radovánek maškarním karnevalem, který se velmi vydařil. Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 9

10 O dobrodruţství ţivota s námi přemýšlejí i děti ve škole V únoru a březnu tohoto roku si žáci každé třídy pavlovické ZŠ na pár hodin odpočinuli od učení a mohli se intenzivněji zabývat přemýšlením o sobě i vztazích s druhými lidmi. Jen přemýšlení to ale rozhodně nebylo mnoho jsme si toho mohli prožít v praxi předvést, zahrát, nacvičit na modelových situacích, prostě vyzkoušet na vlastní kůži. Ani o zábavu nouze nebyla, například při přehrávání běžných situací asertivně, pasivně a agresivně v 6. třídě, nebo předvádění emocí v sedmičce jsme se opravdu nasmáli, ale přitom jsme si i uvědomili některé důležité věci. Dvouhodinové besedy jsme prožili ve velmi příjemné a otevřené atmosféře, nechyběly příběhy, dotazy, diskuse, často si žáci vysloužili i nějaký ten domácí úkol, o jehož splnění se snažili do našeho dalšího setkání. lektorka Petra Školoudová Besedy vycházejí z preventivního programu Etické otázky všedního dne, který zpracovalo a používalo Centrum pro rodinu Zlín od podzimu Od roku 2009 funguje ucelený systém preventivních programů, a to už nejen ve Zlíně, ale v mnoha dalších městech. Tyto programy jsou sestaveny podle čtyř programových řad (u menších dětí jsou některá témata sloučena): 1) Jak si poradit se životem kdo jsem a jaký mám být (rozvoj osobnosti) 2) Člověk mezi lidmi (mezilidské vztahy obecně) 3) Na cestě za láskou (rodinné, partnerské a manţelské vztahy, rodičovství) 4) Tudy cesta nevede a jak to má být správně (prevence proti patologickým jevům) Od roku 2010 spolupracuje Centrum pro rodinu Ráj se ZŠ Pavlovice, kde vyškolená lektorka Petra Školoudová každoročně realizuje besedy z tohoto programu. Tento program bychom chtěli v letošním roce rozšířit i do dalších škol. Uvítáme jakékoliv dary na tento účel. Děkujeme. H.Š. Besedy v ZŠ Pavlovice jaro tř. Láska a plánování rodiny 8. tř. Osobnost a sebevědomí člověka 7. tř. Emoce, jak s nimi zacházet? 6. tř. Kompas v nás 5. a 4. tř. - Od dětství k dospělosti - Rozdíly a pochopení mezi lidmi - Jak nám rodiče dali největší dar 3. tř. Myšlenky a vztahy 2. tř. Jak spolu mluvíme 1. tř. Já a moji kamarádi Pozvánky: POSTNÍCH 24 HODIN PRO ŢENY dubna v Pavlovicích - přednášející Bc. M. Řezníčková na téma Proč, kdyţ jsem slabá, tak jsem silná?. Adorace, příleţitost ke svátosti smíření, mše svatá SETKÁNÍ CHLAPŮ v Pavlovicích u Př. PORADNA V OBTÍŢNÝCH SITUACÍCH ve čtvrtek v Pavlovicích s Bc. M. Řezníčkovou VELIKONOČNÍ PLES 1. sobotu po Velikonocích od 20 hod v Kulturním domě v Pavlovicích u Přerova. Oslavme radost ze vzkříšení i touto společenskou událostí, kde se můžeme potkat s přáteli z blízka i z daleka, všichni jste srdečně zváni. Předprodej vstupenek v Ráji v Pavlovicích i v Oáze v Předmostí. Cena v předprodeji 50 Kč, na místě 80 Kč. VÝLET RODIN K TOVAČOVSKÝM RYBNÍKŮM v sobotu od 8,30 hod - s výkladem a pozorováním ptáků dalekohledy, příspěvek 40 Kč na osobu DOPOLEDNÍ KLUBY MAMINEK S DĚTMI v Oáze v Předmostí od 11.dubna bude kaţdý týden ještě další dopoledne pro maminky s dětmi, pondělí + čtvrtek 9 12 hod KLUB RADOVÁNEK divadlo, cvičení s dětmi, drobné tvoření, hry na zahradě, besedy... VÝTVARNÉ DÍLNY V OÁZE PEDIG NA VELIKONOČNÍ TÉMA v pátek 8.4. od 16 hod vajíčka, malé slepičky, košíčky, věnečky na dveře ( cena 160 Kč), VITRÁŢE technikou TIFFANY od 9 hod na obě akce je nutné se přihlásit ( , zapl.v@centrum.cz) JARMARK aneb VELIKONOČNÍ TVOŘENÍ V OÁZE v sobotu od 14 hod - budeme tvořit kraslice, plést pomlázky, můžete si zakoupit také pěkné výrobky maminek, a tím podpořit činnost CPR Ráj PĚŠÍ POUŤ RODIN NA SV. HOSTÝN v sobotu z několika míst děkanátu informace VOLNÁ MÍSTA jsou uţ jen na těchto našich LETNÍCH AKCÍCH MŮŢETE SE JEŠTĚ PŘIHLÁSIT: Tábor Mise pro děti a mládež let v Partutovicích Tábor pro děti 6 15 let s Janou v Pístovicích u Vyškova Tábor pro maminky s malými dětmi na faře ve Velkých Losinách a Prázdninové povyražení (příměstský tábor) pro děti v Pavlovicích Dovolená pro rodiny s programem Příměstský tábor v Předmostí Bliţší informace a přihlášky na tel.: , rodiny.prerov.cz Požehnanou postní dobu a srdce otevřené jaru přeje za tým CPR Ráj Hana Školoudová Strana 10 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

11 Vzácné dědictví. Poslední únorový čtvrtek jsme se po večerní mši svaté sešli na bochořské faře, abychom si tak trochu zavzpomínali. Večery byly ještě poměrně dlouhé i studené, tak k posezení byla dobrá příleţitost. O čem jsme besedovali? Při příchodu do bochořského kostela sv. Floriána hned na první okenní vitráţi vpravo od hlavního oltáře je znázorněno Srdce Pána Jeţíše a v druhé polovině Srdce Panny Marie. Dole na okně je věnování: Věnoval Spolek svatého růţence L. P Takţe uţ přes 100 roků v našich rodinách tato modlitba pokračuje. Za posledních šest roků je nás členů Ţivého růţence ve farnosti čtyřicet. Vzpomínali jsme, jakou výtvarnou podobu měly dřívější tištěné růţencové desátky. Od současného modernějšího pojetí se zcela lišily. I kdyţ byly jednobarevné, přesto byly pěkné a výstiţné. S vděčností jsme vzpomněly na paní, která nám desátky dříve rozdávala. Nyní se stará o výměnu kartiček paní kostelnice, která zároveň dbá na to, aby za chybějícího člena našla náhradu. Otec Piotr, který mezi nás přijel, ocenil naši snahu a připomněl, jak je důleţité v motlitbě pokračovat. Ve farnosti se připravuje výměna krovů střechy kostela, a to je velký a těţký úkol, bez modlitby nezvládnutelný. Svatý otec Jan Pavel II. velmi důvěřoval v modlitbu růţence a často býval vídán s růţencem v rukou. O prvních sobotách ve vatikánském rozhlase sám jeho modlitbu vedl. Jako povzbuzení si na závěr připomeňme jeho nadšenou chválu růţence z jeho listu O růţenci v roce Požehnaný růženec Mariin, líbezné pouto pojící nás s Bohem. Pouto lásky, která nás pojí s anděly, útočiště spásy v útocích pekla, bezpečný přístav v každém nebezpečí ztroskotání Bude útěchou v hodině naší smrti. Jemu bude náležet poslední polibek dohasínajícího života a posledním slovem našich úst bude Tvé sladké jméno, Královno růžence z Pompejí, Matko naše, Útočiště hříšníků a Utěšitelko trpících. Budiž všude velebena, nyní i vždycky, na zemi i na nebi. (Závěr listu O růţenci sv. Otce Jana Pavla II.; 2002) Marta Kornelová Svatý Stanislav, biskup a mučedník Ţil v 11. století. Narodil se 26. července roku 1030 ve Štěpánově u Krakova bohatým a zboţným rodičům aţ po 30 letech manţelství. Studoval v Hnězdně a v Paříţi. Během studií mu rodiče zemřeli. Stanislav prodal celé dědictví a získané peníze věnoval chudým. Krakovský biskup Zula ho ustanovil kanovníkem. Třebaţe byl Stanislav mlád, vynikal svým kazatelským uměním, svou učeností, dobrotivostí a štědrostí ke všem trpícím a potřebným. Roku 1071 biskup Zula zemřel a Stanislav byl zvolen na jeho místo. Nejdříve to nechtěl přijmout, a poslechl teprve na příkaz papeţe Alexandra II. Od roku 1058 byl v Polsku králem Boleslav II. Smělý, udatný válečník, který byl pro svou zhýralost a výstřednost nazýván Krutý. Způsobem ţivota, který vedl, budil veřejné pohoršení. Všichni šlechticové i duchovní, kromě Stanislava, se ho báli a neodváţili by se mu cokoli vytknout. Stanislav se k němu však vydal a zapřísahal ho, aby se polepšil, byl věrný své manţelce, a aby vrátil církvi neoprávněně zabraný církevní majetek. Jako svědka zákonitého nabytí jednoho církevního pozemku prý Stanislav přivedl vzkříšeného mrtvého. Král slíbil, ţe se napraví, ale slib porušil, dal unést manţelku šlechtice Mstislava a uvěznil ji na svém hradě. Rozhněvaná šlechta poţádala hnězdenského arcibiskupa, aby králi domluvil. Arcibiskup se bál, proto se Stanislav po postu a modlitbě odváţil ke králi místo něj a rázně mu vytknul jeho hřích se slovy: Proč nedbáš Boha, ani spásy své duše a svých poddaných, proč porušuješ důstojnost královskou a porušuješ zákony přirozené i boţské? Boj se pomsty Boţí, která hrozí tobě i tvému potomstvu! Král příkrými slovy biskupa potupil a rozezlen odešel. Zanedlouho potom odtáhl s vojskem do Rusi a dobyl město Kyjev. Zde dál ţil tak zlým ţivotem, ţe jej téměř všichni polští šlechtici opustili a on se musel vrátit neslavně do Polska. Šlechtě se za to krutě pomstil - ohroţoval jejich rodiny a trestal i nevinné. Stanislav nešetřil slzami ani modlitbami, aby tomu zabránil a pouţil poslední prostředek, který mu zbýval - pohrozil mu klatbou. Ani to však nepomohlo, a tak Stanislav krále exkomunikoval a zakázal mu vstoupit do chrámu. To Boleslava II. rozzuřilo k nepříčetnosti a přísahal biskupovi pomstu. Na bohosluţby si ale chodil klidně dál. Stanislav, aby se králi vyhnul, slouţil mše raději mimo město. 11. dubna 1079 byl v kostele sv. Michala na Skalce u Krakova, a kdyţ to Boleslav zjistil, vydal se tam se svými vojáky. Poručil jim, aby Stanislava násilím vyvedli. Kdyţ se k tomu neměli, vtrhnul osobně do kostela, vytasil meč a přímo u oltáře Stanislavovi rozpoltil hlavu. Pak dal tělo rozsekat a pohodit na pole dravcům za kořist. Kanovníci krakovští však, nedbajíce hněvu králova, tělo důstojně pohřbili. Rozzuřený lid pak Boleslava vyhnal ze země. Stanislav byl hned po smrti uctíván jako světec. Jaroslav Branžovský Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 11

12 Příběh před padesáti lety. Příběhy mívají dávné i generační souvislosti. Otec byl kantor, což je v překladu zpěvák či vůbec hudebník. Hrál na housle i klavír, a když po válce nastoupil na místo řídícího učitele v Penčicích, vystudoval varhanickou školu a stal se regenschorim a varhaníkem v místním kostele, kde tamní farář s kaplanem sloužili denně ve svátek to byly dvě až tři mše svaté pro šest přifařených obcí. Tehdy ještě měla tradice větší váhu než politika, a tak v průvodu s hudbou kapelníka Janíčka z Předmostí při Božím Těle nesli baldachýn svorně s ostatními i zástupci KSČ. Také svatby, křty a pohřby měli i komunisté v kostele bez újmy jako ostatní. Otec byl též sbormistrem dětského i dospělého sboru. Co však bylo předtím ke chvále i k ocenění školským úřadem, stalo se po roce 1950 kamenem profesního úrazu. Otec byl vyzván, aby svou nápravu demonstroval vystoupením z církve a po odmítnutí byl suspendován. Až na druhý pokus jsem byl přijat na jedenáctiletku. Ráno tam stával na schodech učitelský dozor, aby si studenti na rohožce řádně očistili obuv. Jednou dohlížel sám ředitel. Když jsem s pozdravem přešel, dostal jsem zezadu řízný pohlavek a z křiku jsem vyrozuměl, že s malým křížkem v klopě nesmím vstoupit do školy. Musel jsem se vrátit a křížek sundat. I s ohledem na posudek rodičů mi ředitel před maturitou roztrhal přihlášku na vysokou školu. Odmaturoval jsem ještě podruhé na hotelové škole v Mariánských Lázních a po intervenci strýce, který za války v koncentráku zachránil pozdějšího ministra Plojhara, jsem byl přijat na pražskou Fakultu obchodu a mezinárodních vztahů (generačně s nynějším prezidentem). Nemohl jsem však tušit, že od prvého dne na mne byla nasazena smečka konfidentů Pramenů. Až po třiceti letech jsem se v archivech Státní bezpečnosti dočetl, jaké o mně podávali informace. Tak jeden z Pramenů, hrdě zdůrazňující svůj ateismus, se pochlubil, že se mnou chodil k tzv. přijímání u sv. Ignáce na Karláku. Vzpomínám si, jak mě jednou v neděli večer vystopovala skupina studentů kandidátů KSČ na mši u Pražského Jezulátka. Tropili výtržnost hlasitým mluvením již v kostele, a když cestou na kolej přistoupili do stejné tramvaje, klekali si kolem mne a volali Dóminus vobiscum aj. Ve třetím ročníku studia, v roce 1961 jsem byl zatčen a v ukázkovém procesu pro zástupce všech pražských vysokých škol odsouzen ke třem letům natvrdo. Znamenalo to tři roky v táboře Bytíz na těžbě uranu pod sovětským dozorem. Skutková podstata obžaloby stála na banálních svědectvích, ale hlavní důvod prezentovala prokurátorka: Ač dobře věděl, že pocházeje z nábožensky založené rodiny nemá právo studovat, vetřel se do vašich řad. Tři roky v uranu za neposlušnost. Je mi trapné popisovat výslechy v Bartolomějské ulici či život v lágru, protože jiní trpěli více a déle. Rád bych však vzpomenul na setkání s přerovským (již zesnulým) knězem P. Bílkem v cele na Pankráci. Byli jsme přímo vedle pietní Fučíkovy cely. Fučík psal, že bývali v cele dva až tři, nás bylo permanentně šest. V jednom koutě vyrovnáno šest neudržovaných slamníků, ve druhém splachovací záchod a vedle něj jídelní stoleček se dvěma stoličkami, na nichž se však mimo dobu jídla nesmělo sedět. Když k nám při doplnění stavu ve vazbě vstrčili drobného človíčka ve vytahaných vězeňských teplácích, první otázky byly: kdo, odkud a za co. Pro mne šok, že je kněz a ke všemu z Přerova. I když jsme se osobně neznali, znal mou rodinu. Při dvou vycházkách týdně na pověstném pankráckém dvoře jsme museli udržovat odstup dvojic. Chodil jsem s páterem Bílkem, někdy jsem se zpovídal, jindy mi přednášel teologii. Na jaře jsme si při okruzích vyhlédli pampelišky blízko chodníku. Otec Bílek hlídal, co dělají dozorci, a když zavelel, bleskově jsem uškubl pár listů. Přebrali jsme je od trávy a schované v dlaních si je přinesli na celu. Po opláchnutí a s trochou soli se daly jíst. Po měsících bez kousku ovoce či zeleniny nám to docela chutnalo. V noci při rozsvíceném světle jsme lehávali takto: já, páter Bílek a vedle něj mladý Rom, který v severních Čechách znásilnil a zavraždil řádovou sestru. Ve druhé trojce pedofilní malíř, který dostával hysterické záchvaty z pavouků, bývalý příslušník Cizinecké legie a další Rom. Na cele jsem byl vážen ze dvou důvodů. Z rozžvýkané a vykvašené chlebové střídy jsem vyráběl šachové figurky a malé kuželky. Stále dokola, protože při každém filcunku prohlídce cely nám je zabavili. Při kuželkách v sobotu a v neděli, kdy byl slabší dozor, jsme s páterem společně bodovali za juniory Přerov, i když on už zakoušel třetí trest, s přestávkami snad osm let. Za druhé jsem dobře znal morseovku ze skautských vlčat po válce. Zde ovšem byla tečka jedno klepnutí zubním kartáčkem na stěnu, čárka dvakrát za sebou a konec zpravodajské relace stakato. Příjem a dál předávání zprávy, kdo přišel nový a co říkal o situaci venku, se vedly s uchem na zdi, protože klepot musel být jemný. Přitom jeden vězeň se krčil u dveří, aby včas zaslechl kroky dozorce na chodbě ochozu, a další z písmen, jež jsem hlásil, skládal slova. Po soudním přelíčení jsme se s otcem Bílkem již neviděli, to již přišlo zařazení na práci. Až v osmašedesátém jsme se setkali, když nedlouho působil v olomouckém semináři. No a pak nová zadržení a výslechy v roce 1982, ale to už byl jiný příběh. Když jsem v táboře někdy přežíval na hranici sil (za nesplnění normy se trestalo snížením stravy, zákazem pošty z domova a ještě přísněji korekcí na samotce v betonovém bunkru na holé podlaze), vždy se něco zvrtlo k málo lepšímu. To byl třeba i krátký pobyt na marodce. Tak se stalo, že když se propadl střed tábora a kuchyňské baráky do poddolované jámy velkého rozměru a hloubky, měl jsem být v noční službě mezi zaživa pohřbenými, ale okolnosti změnily mé místo. Při závalu mi však poprvé ochrnuly nohy. Tento tábor kromě nočních sirén, provázených zuřivým štěkotem strážních psů, smrťáků, nebo těžkých důlních úrazů, nabízel denně výhled na blízkou Svatou Horu, kam dodnes posílám poděkování za záchranu. Ing. Mgr. Jiří Šternberk Strana 12 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

13 Ještě k modlitbě Před měsícem jsem psal, že křesťanský život stojí a padá s modlitbou. Ta je pro věřícího člověka tím nedůležitější. Myslel jsem tím osobní vnitřní modlitbu jako rozhovor s Bohem od srdce k srdci. Jistě je třeba doplnit, že tou nejdokonalejší modlitbou je samozřejmě mše svatá a že při svatém přijímání se setkáváme s Kristem nejdokonaleji. Ano, ale právě osobní vnitřní modlitbou se připravujeme a učíme se správně prožívat a chápat mši svatou. Bez modlitby by hrozilo, že se mše stane jen prázdným rituálem. Díky osobní modlitbě dokážeme vidět mši svatou jako jedinečné osobním setkáním s Bohem. A dá se říct, že správné slavení mše svaté v člověku dále pokračuje i po vyjití z kostela právě v osobní modlitbě. Kéž bychom si opravdu ze mše odnášeli Boha do svého každodenního života. Kéž setkání s Kristem ve slovech Písma a v Eucharistii je nevysychajícím pramenem témat naší každodenní modlitby, inspirací našeho rozhovoru s Ním. Svátost smíření Na druhém místě je pak ZPOVĚĎ (k ní by měl kněz nabízet příležitost). Opět zde můžeme vidět zásadní propojení se mší svatou. Svatou zpovědí se na slavení mše připravujeme a svaté přijímání v nás pak rozněcuje touhu po ještě čistším srdci. Tak nás zase mše svatá připravuje a vede ke svátosti smíření. Toto je možná důležité si uvědomit, že zpověď není jen o hříchu v úzkém slova smyslu. MILÉ MAMINKY Jako již tradičně, i letos se opět uskuteční sportovně duchovně odpočinkový víkend pro všechny maminky, které si chtějí odpočinout od domácích povinností, najít více času pro sebe, modlitbu, trochu sportu a zábavy, nebo si uvědomit, že 2 dny odloučení stačí na to, aby se nám stýskalo po našich nejbližších. KDY: KDE: klášter Újezd u Uničova (150kč/na noc) S sebou spacák, přezůvky, věci osobní potřeby, jídlo a pití pro vlastní osobu na snídaně a večeře. Sobotní oběd bude zajištěn. P.S. Nezapomeňte přibalit masky na páteční karneval!! Závazné přihlášky buď osobně nebo formou sms nejpozději do 22. dubna u Mirky Punčochářové (tel.: ) Srdečně zveme k netradičnímu víkendu. Paradoxně ke svátosti smíření častěji přicházejí lidé, kteří mají hříchy menší či skoro žádné, než ti, kdo zpověď potřebují jako sůl. Bohužel to ale asi známe všichni, že čím více člověk sklouzne a zapadne do špíny hříchu, tím méně má síly tento svůj nešťastný stav změnit. Proto moudrý člověk jde ke svaté zpovědi dřív než zhřeší. Ve chvíli, kdy cítím, že musím jít ke zpovědi, tak už přicházím pozdě, už mi hřích část života ukradl. Je dobré chápat svátost smíření nejen jako lék na hřích, ale také jako prevenci, ochranu před hříchem. Přistupovat ke svátosti smíření není často lehké. Je pro nás nepříjemné podívat se pravdě do očí a přiznat si vlastní hříšnost či nedokonalost. Pak může být také těžké toto poznání vyjádřit slovy a říct je nahlas před druhým člověkem. Někdy mají lidé jakési obavy či stud, co si kněz pomyslí Naštěstí i kněží chodí ke zpovědi a tak vědí, jaké to je. Naštěstí ten, komu vyznání říkáme, je vlastně samotný Bůh a ten nám porozumí; stačí naše upřímnost. Někdy se stane, že si se zpovědníkem zcela neporozumíme, ale jistota Božího odpuštění a radost z Božího milosrdenství zůstává vždy. Někdy naopak vnímáme, že slovo a postoj zpovědníka nám pomohli lépe si uvědomit to podstatné, a jsme za to vděčni. Konkrétně chci připomenout to, co jistě znáte: Doporučuje se chodit ke svaté zpovědi jednou za měsíc. V případě vážného hříchu přistoupit ke svátosti smíření co nejdříve, aby hřích nenapáchal v našem životě ještě další škodu. Čím více odkládáme zpověď, tím je pro nás těžší se pak k ní nakonec odhodlat. Na zpověď se připravujeme modlitbou. Milí čtenáři, v těchto dnech se dostává na veřejnost kniha P. Ferdinand Chýlek, vůdčí osobnost katolického hnutí na střední Moravě v letech Pojednává o katolickém knězi, který se narodil v Kozlovicích u Frenštátu, studoval na Matičním gymnáziu v Místku, a který celý svůj život zasvětil práci pro katolické hnutí na Přerovsku. V této postavě můžeme nejen vidět kněze angažujícího se pro Boží království, ale byť trochu zjednodušeně i získat jistý dějinný vhled do života katolické církve na Moravě v době první republiky. Publikace vychází při příležitosti 70. výročí smrti tohoto kněze mučedníka, který zemřel 25. února 1941 v koncentračním táboře Buchenwald jako první oběť nacismu z řad českých katolických kněží. K dostání je ve farní prodejně v Přerově za příspěvek 20 Kč. Přednáška autora o P. Chýlkovi bude v pátek 6. května v 19:00 hodin v kostele sv. Vavřince. Doporučuje se mít stálého zpovědníka, který nám pak může lépe porozumět a stejně i my po čase lépe rozumíme jemu. V Přerově je příležitost ke svátosti smíření každý pátek od 16:00 do 18:00 a dále každou středu od 18:00 do 18:30, kdy zpovídávají dva kněží. Také se zpovídá vždy půl hodiny před začátkem mše svaté kromě nedělního dopoledne. Farář zpovídá ve zpovědní místnosti a kaplan ve zpovědnici. P. Pavel Hofírek Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 13

14 Přečetli jsme a doporučujeme. Milí čtenáři, dnes nebudeme představovat jednu knihu, ale celou kolekci knih Karmelitánského nakladatelství, které svou vydavatelskou činnost rozšířilo v roce 2007 o novou edici Familia. Šéfredaktor nakladatelství, pan Jaroslav Schrotter o ní říká: Nová edice Familia je určena křesťanským rodinám, zaujme však i ostatní vychovatele, prarodiče a další čtenáře. Bude zdrojem informací a inspirací pro křesťanský rodinný život. Všechny tyto tituly je moţno zakoupit v přerovské farní knihovně. Ženy, milujte své muže! Hugues Dollié Ţivot v manţelství se vţdycky nevyvíjí podle toho, jak o tom partneři snili. Některé neideální věci je třeba pouze přijmout, ale v mnoha jiných situacích lze dobře nebo špatně reagovat a hodně záleţí na jednom i druhém partnerovi, jestli bude výslednicí rozkol, nebo zkouškou posílená vzájemná úcta a láska. Kniha má provokativní název, který záměrně parafrázuje výzvu apoštola Pavla vůči muţům. Autor nejen stanoví vysoký ideál, ale krůček po krůčku k němu ukazuje cestu, a to z pohledu člověka, který po té cestě sám kráčí. Navíc má vzácný dar čtenáře zaujmout, leckdy i rozesmát a hlavně dodat mu chuť znovu pracovat na svém nejdůleţitějším vztahu. Knihu uvítají i vedoucí příprav na manţelství a organizátoři manţelských setkání. Miláčku, netrap mě Denis Sonet, Manţelská láska se týká celého člověka a kaţdého dne. Proto je třeba uvaţovat o všech aspektech ţivota. Například o komunikaci jako zdroji informací z denního ţivota, o fantazii jako zdroji podnětů pro potřebné změny, ke kterým v průběhu času dochází. Autor vyuţívá své mnohaleté zkušenosti, které získal jako pracovník manţelské poradny a nabízí čtenářům odpovědi na jejich otázky, náměty k zamyšlení, nápady a rady pro kaţdodenní manţelský ţivot: Oţivovat plamen lásky kaţdý den, překonávat krize malé i velké. Komunikovat, abychom měli potřebné informace, a snít, abychom uměli udělat potřebné změny. Chtěl Bůh, abychom spolu ţili právě my dva? Co bude, aţ budeme staří? Text je napsán stručně, srozumitelně, se smyslem pro realitu, ale i s humorem. Srdce táty Osvaldo Poli Existuje otcovský styl výchovy? Přistupují k němu muţi jinak neţ ţeny? Je muţský způsob výchovy pro děti a jejich vývoj přínosem? Tyto otázky se jako červená nit vinou všemi úvahami, které najdete v této knize, zamýšlející se nad tím, co je pro muţský styl výchovy typické, a proč by ho děti měly zaţít. Znovuobjevit muţský způsob výchovy musí především sami otcové, kteří dnes často trpí pocity méněcennosti, ţe výchovu nezvládají tak dobře jako ţeny. Právě proto je nutné, aby objevili skrytou krásu a potřebnost muţského přístupu k výchově svých dětí. Podle Osvalda Poliho má otec dítěti zprostředkovat určitý pohled na ţivot a probudit jeho ideální Já. Kniha vychází z předpokladu, ţe muţi a ţeny se od sebe v zásadě liší, a to v oblasti tělesné, duševní i duchovní a poskytuje praktický návod, jak se stát dobrým otcem. Je určena nejen věřícím rodičům, mohla by se uplatnit i mimo křesťanské kruhy. Maminky, které milují příliš Osvaldo Poli Jak nevychovat tyrany ani rozmazlence Aţ příliš mnoho lásky můţe dítě zničit. Co změní malé rozkošné dítě v tyrana, který je schopen ovládat celou rodinu? Autor srozumitelným a čtivým stylem varuje matky (ale i otce) před přehnanou láskou k dětem. Předkládá mnohé příběhy matek, jejichţ děti se staly malými tyrany. Tyto příběhy pomáhají pochopit sdělení kníţky, která přináší jak zkušenosti rodičů, tak připomínky a výklad autora a nakonec i návrhy moţného řešení. Vysvětluje i psychologické pozadí celého problému a zabývá se i pojmem viny, spravedlnosti a pravdy, které s ním souvisejí. Víra v rodině Christine Ponsardová Na výchovu a na rodinný ţivot neexistují všeobecně platné recepty a zaručené metody. Ani autorka knihy Víra v rodině nepředkládá jedinou správnou cestu k následování. Nabízí však nepřeberné mnoţství podnětů k zamyšlení nad těmi nejběţnějšími ţivotními situacemi. Umí se dívat na kaţdodenní ţivot pohledem hluboké víry a současně stát nohama na zemi a přijímat skutečnost takovou, jaká je. Přináší inspiraci pro řešení nejrůznějších problémů, které se v rodinném ţivotě objevují. Například mluví o situaci, kdy se děti začnou bouřit proti společné modlitbě, o vztazích rodičů a pubertálních dětí, o efektivní přípravě na školu, o odpouštění nejrůznějších zranění, která si rodiče a děti způsobují, o problémech s partnerskými vztahy, které dospívající děti navazují. Vzhledem k uspořádání knihy po tématech je kniha uţitečná pro křesťanské rodiny jak s malými, tak se staršími dětmi. Mezi mužem a ženou Stefano Guarinelli Autor vypráví čtyřicet krátkých autentických příběhů o vzájemných vztazích mezi partnery, mezi muţem a ţenou a jejich bývalými rodinami, mezi rodiči a dětmi. Z kaţdého tohoto příběhu vyvodí obecnější závěry týkající se ozdravení ţivota v rodině. Paleta lidských zkušeností je natolik pestrá, ţe se čtenáři v nejednom příběhu poznají a snadno ho mohou pouţít pro pochopení a zvládnutí ve své vlastní situace. Přitom autor nemoralizuje, pouze čtenářům nabízí, aby se poučili ze zkušeností druhých. Mateřství Anna Melchiorová Mateřství je velká odpovědnost a současně úctyhodné povolání. Autorka, sama zkušená maminka, se s námi dělí nejen o svou radost z mateřství, ale i o své krize, praktické zkušenosti a postřehy. Nepředkládá ideál matky, která za cenu nesmírného vypětí perfektně zvládne péči o rodinu, ale ukazuje, jak mohou ţeny promyšleně splnit své kaţdodenní úkoly s vyuţitím moţností a zdrojů, které jsou dnes k dispozici. Vedle praktických rad nabízí i osvěţující pohled na duchovní rozměr mateřství. Připomíná velkou hodnotu tohoto poslání, nevyčíslitelnou ekonomicky, a zřejmě proto tolik nedoceněnou dnešní společností. Madony ve tři ráno Rachel Bartonová Kniha Madony ve 3 ráno je určena všem matkám. Zachycuje autorčiny vlastní zkušenosti s těhotenstvím, narozením dítěte a začátkem narůstání rodinného ţivota. Chce čtenářkám pomoci, aby porozuměly zázraku zrození nového člověka a aby objevily zázrak, kterým je modlitba. Nabízí jim nápaditou podporu a inspiraci. Pomáhá poznávat duchovní a emocionální stránku zkušenosti s těhotenstvím, porodem a opatrováním kojence. Výklad je provázen mnoha příklady a obrázky, které přispívají k duchovní reflexi kaţdodenních událostí. Přejeme hezké čtení. Strana 14 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011

15 POŘAD VELIKONOČNÍCH BOHOSLUŽEB PŘEROVSKÉHO DĚKANÁTU ZELENÝ ČTVRTEK VELKÝ PÁTEK VELIKONOČNÍ VIGILIE NEDĚLE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ PŘEROV Sv. Vavřinec 18:30 15:00, 18:30 21:00 9:00, 10:30, 18:30 9:00, 10:30, 18:30 Předmostí 18:00 17:15, 18:00 20:00 8:45 8:45 Šířava 7:30 7:30 FARNOSTI DĚKANÁTU Beňov 18:30 18:30 7:30 7:30 Bochoř 16:30 18:00 11:00 11:00 Brodek u Přerova 9:00 9:00 Citov 10:30 10:30 Domaželice 10:20 10:20 Dřevohostice 18:30 18:30 20:00 7:30 7:30 Horní Moštěnice 17:00 17:00 18:30 10:30 10:30 Kojetín 18:00 15:00, 18:00 20:00 9:00, 14:00+ 9:00 Kokory 16:00 15:00 21:00 9:00 9:00 Křenovice u Koj. 10:30 10:30 Lobodice 10:30 10:30 Majetín 17:30 19:00 7:30 Měrovice nad H. 7:30 7:30 Pavlovice u Př. 18:30 18:30 20:30 8:50 8:50 Penčice 15:00,16:30 10:30 Prosenice 16:00 16:00 18:00 7:45 7:45 Rokytnice u Př. 18:00 15:00 18:00 7:30 7:30 Říkovice 16:30 8:00 8:00 Stará Ves u Př. 16:30, 17:00 20:30 9:00 9:00 Tovačov 18:00 18:00 20:00 8:30 8:30 Troubky 8:00 RCH, 19:00 8:00 RCH, 15:00, 19:00 8:00 RCH, 20:30 8:30, 18:00 nešpory 8:30 Vlkoš u Př. 18:00 15:00, 19:00 20:00 9:30 9:30 křížová cesta, + velikonoční požehnání RCH ranní chvály Může dojít ke změnám bohoslužeb. Středa :30 Přerov, sv. Vavřinec Mše pro děti, příprava na přijímání Čtvrtek :45 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina A 17:30 Centrum Sonus Katecheze pro dospělé 19:45 Fara v Přerově Modlitby matek Sobota :45 U Tovačova Výlet rodin k Tovačovským rybníkům 9:00 Centrum Sonus Schůzka ministrantů 16:00 Přerov, sv. Jiří Poutní mše svatá v kapli sv. Jiří 20:00 KD Pavlovice Velikonoční ples CPR Ráj Neděle :30 Centrum Sonus Příprava mládeže na biřmování Pondělí :30 Centrum Sonus Biblická hodina s jáhnem Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Čtvrtek :00 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina B 17:30 Centrum Sonus Liturgika s kaplanem 19:00 Centrum Sonus Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání 19:00 Centrum Sonus Zkouška scholy dospělých Pátek :00 Přerov, sv. Vavřinec Přednáška o P. Ferdinandu Chýlkovi Újezd u Uničova Víkend matek Sobota 7.5. Svatý Hostýn Pěší pouť rodin na Svatý Hostýn Neděle :30 Újezdec, kaple Poutní mše svatá v kapli v Újezdci 15:00 Fara v Přerově Setkání na farní zahradě Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011 Strana 15

16 Sob n Velikonoční svatá zpověď v Přerově v kostele sv. Vavřince bude v pátek 15. dubna od 16:00 do 18:00 a v sobotu 16. dubna od 8:30 do 11:00. Dále se zpovídá každý všední den ráno od 11. do 20. dubna vždy od 7:30. Pátek 1.4. Pačlavice Víkendový program pro biřmovance Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Ranní mše svatá 17:30 Předmostí Mariánské večeřadlo Úterý :00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :00 Fara v Přerově Setkání organizátorů Noci kostelů Čtvrtek :00 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina B 17:30 Centrum Sonus Liturgika s kaplanem 19:00 Centrum Sonus Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání 19:00 Centrum Sonus Zkouška scholy dospělých Pátek 8.4. Praha Víkendový výlet ministrantů Pavlovice CPR Ráj Postních 24 hodin pro ženy 16:00 Fara v Předmostí Tvoření CPR Ráj Pondělí :30 Centrum Sonus Biblická hodina s jáhnem Úterý :00 Centrum Sonus Setkání františkánského společenství Středa :30 Přerov, sv. Vavřinec Modlitby Fatimského apoštolátu 18:30 Přerov, sv. Vavřinec Mše pro školní děti, příprava na přijímání Pavlovice CPR Ráj Setkání chlapů Čtvrtek :45 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina A 17:30 Centrum Sonus Katecheze pro dospělé 19:45 Fara v Přerově Modlitby matek Adorace Pavlovice CPR Ráj Poradna v obtížných situacích Pátek :00 Přerov, sv. Vavřinec Velikonoční svatá zpověď 16:00 18:00 Sobota :30 Přerov, sv. Vavřinec Velikonoční svatá zpověď 8:30 11:00 8:45 Olomouc, katedrála Diecézní setkání mládeže 14:00 Fara v Předmostí Tvoření CPR Ráj Neděle :45 Fara v Předmostí Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje 16:30 Centrum Sonus Schůzka animátorů mládeže děkanátu 19:30 Centrum Sonus Příprava mládeže na biřmování Pondělí :00 Fara v Přerově Setkání společenství seniorů 17:00 Předmostí Velikonoční svatá zpověď 17:00 18:00 Úterý :00 Centrum Sonus Kavárna pro seniory 16:00 Centrum Sonus Setkání společenství křesťanských žen Středa :00 Přerov, sv. Vavřinec Úklid kostela, skupina C 17:30 Přerov, sv. Vavřinec Velikonoční svatá zpověď 17:30 18:30 Čtvrtek :30 Olomouc, katedrála Missa Chrismatis VELIKONOCE Velikonoční bohoslužby viz str. 15 Pátek :00 Přerov, sv. Vavřinec Nácvik ministrantů Sobota :00 Přerov, sv. Vavřinec Adorace Božího hrobu 8:00 20:30 9:00 Přerov, sv. Vavřinec Nácvik ministrantů 9:00 Předmostí Adorace Božího hrobu 9:00 19:30 Středa :00 Fara v Přerově Redakční rada časopisu dokončení na str. 15 Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova Přerov 2 telefon: casopis@farnostprerov.cz Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro vnitřní potřebu děkanátu Přerov. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Jacek Brończyk, jáhen Libor Churý, R. Dočkal, J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově. Uzávěrka květnového čísla je 27. dubna Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu. Strana 16 Slovo pro každého Ročník 17, Číslo 4, Duben 2011