BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE. Téma: Uprchlické tábory v ČR. Silvie Frňková

Transkript

1 Slezská univerzita v Opavě Filozoficko přírodovědecká fakulta Ústav společenských věd Obor veřejná správa a regionální politika BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE Téma: Uprchlické tábory v ČR Silvie Frňková vedoucí bakalářské diplomové práce Dr. Mgr. Eva Sotoniaková Opava 30.dubna 2001

2 OBSAH: ÚVOD - VÝBĚR TÉMATU, CÍLE PRÁCE Struktura práce Všeobecný úvod do problematiky Definice pojmů Legislativa Azylová procedura, azylové řízení Hierarchie státní správy Statistická data Azylová zařízení Azylová zařízení v ČR Fungování pobytového střediska Popis vybraných pobytových středisek Bělá Jezová Zastávka u Brna Stráž pod Ralskem Seč Nevládní neziskové organizace (NGOs) Dotazníkové šetření ZÁVĚR 29 Seznam pramenů a literatury..31 Seznam použitých zkratek..31 Příloha č.1 32 Příloha č

3 Uprchlík je každá osoba, která se vzhledem k opodstatněnému strachu z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti ke zvláštní sociální skupině nebo pro své politické názory nachází mimo zemi své příslušnosti a vzhledem k tomuto strachu nemůže nebo nechce využít ochrany této země nebo ten, kdo se bez státní příslušnosti nachází mimo zemi svého dřívějšího stálého bydliště a v důsledku takových událostí se nemůže nebo kvůli svému strachu nechce vrátit. Čl.1 Ženevské úmluvy,r ÚVOD - VÝBĚR TÉMATU, CÍLE PRÁCE Vzhledem k současnému stavu integračních procesů celé Evropy, v souvislosti s nevyrovnaným vývojem hospodářství a ekonomiky na celém světě, v důsledku válečných konfliktů a živelných katastrof dochází v posledních letech ke stále mohutnějšímu mezinárodnímu přesunu obyvatelstva, ke stále sílící celosvětové migraci. Migrační vlny směřující nejčastěji do tzv. rozvinutých ekonomicky silných zemí jako jsou Spojené státy americké či státy Evropské unie, které kromě základních lidských svobod pro mnohé představují i sociální životní jistoty. Od počátku devadesátých let, s pádem železné opony, roste pro lidi v nouzi hledající nový domov atraktivita i zemí takzvaného bývalého východního bloku, které se díky změně režimů a díky svým novým cílům směřujícím k zapojení do západoevropských struktur staly pro mnohé uprchlíky perspektivním útočištěm. Během deseti let, od roku 1990 vzrostl v České republice počet žádostí o azyl o více jak šest tisíc 2, což je velice závažný úkaz současného trendu v migračním procesu celé střední Evropy. Množství žadatelů o azyl, počty takzvaných uprchlíků, rapidně vzrůstající, způsobilo, že Česká republika musela přistoupit k renovaci nejen legislativních opatření týkajících se azylové politiky, ale i k zásadním změnám v oblasti zajišťování přijatelných a důstojných životních podmínek pro čekatele v azylovém řízení. Poslední bod předchozí věty je stěžejním tématem této mé diplomové bakalářské práce nazvané Uprchlické tábory v ČR. K výběru tohoto tématu mě silně motivovala skutečnost, že jsem v rámci svého působení v jedné z neziskových nevládních organizací zabývajícím se azylovou problematikou a dále v rámci své souvislé praxe během studia měla možnost navštívit několik azylových zařízení u nás. Uprchlické tábory na veřejnosti dále běžně užívaný termín, dnes oficiálně označované souhrnným pojmem azylová střediska jsou oblastí, která je běžnému životu široké veřejnosti stále dosti vzdálena. Pokud vůbec tento pojem vyvolá nějaký zájem, obvykle to bývá v souvislosti s veskrze negativními emocemi a představami o rozsáhlém stanovém táboře ne nepodobném medii předávaným obrázkům uprchlických táborů v černé Africe. Pokud se v rozhlase, televizi či tisku najde již nějaká zmínka o azylových zařízeních v České republice, jde často o sugestivní 1 Úmluva o postavení uprchlíků, 1951 v Ženevě, k níž ČSFR přistoupilo dne 24.února www. azyl.cz 2

4 informace o konfliktech či problematických událostech, které se k čekatelům v azylovém řízení a jejich pobytu na našem území váží. Jen zřídkakdy se hovoří o tom, jak takové azylové zařízení vlastně vypadá, jak funguje, kdo jej spravuje, jaká jsou práva a povinnosti jejich obyvatel. Na základě mých dosavadních zkušeností a výzkumu bych se právě proto ráda zaměřila na tuto problematiku, a nastínila bych v této mé práci některé z výše zmíněných faktů. Mým cílem v této práci bude monitoring zajištění přijatelných a důstojných životních podmínek, na které dle zákona o azylu, č.325/1999 Sb. a Listiny základních práv a svobod, mají všichni žadatelé o azyl v České republice nepopiratelný nárok. 1. Struktura práce V úvodu své práce, v kapitole 2., se budu věnovat výkladu základního pojmosloví a nastínění legislativního rámce vážícího se k tématu azylové politiky u nás, stejně tak jako seznámení s funkční organizací státní správy a institucí na ni vázaných. K dokreslení současného vývoje azylu u nás připojím k této kapitole některá oficiální statistická data. Kapitola třetí je páteří celé mé práce a zabývá se fyziogeografickým popisem konkrétních uprchlických zařízení, pobytových středisek v České republice, včetně jejich vnitřní organizace a statistických dat o jejich obyvatelích. Součástí této kapitoly by mělo být i vyhodnocení dotazníkového šetření daného vedoucím v jednotlivých pobytových středisek. Předposledním bodem mé práce bude popis činnosti nevládních neziskových organizací zabývajících se v ČR azylem a přímo působících v jednotlivých azylových zařízeních. Jejich pohled na problematiku by měly přiblížit výsledky dotazníkového šetření provedeného v těchto organizacích. Konfrontací pohledů neziskových nevládních organizací a státní správy na základě výše zmíněných dotazníků bych tuto svou práci uzavřela. Vzhledem ke skutečnosti, že o oblasti azylu a azylových zařízeních v České republice neexistuje ucelené publikované prameny, budu při vypracovávání své práce vycházet především z zákona o azylu, č.325/1999sb., a z vlastních zkušeností s touto problematikou.doufám, že aktuální zpracování a popis stavu některých uprchlických, resp. azylových zařízení v České republice bude přínosným materiálem i pro další výzkumy a šetření v oblasti azylové politiky naší země. 2. Všeobecný úvod do problematiky 2.1 Definice pojmů Problematika pojmosloví v oblasti azylové politiky je stále ve vývoji. Jako běžně užívané známe pojmy jako uprchlík či uprchlický tábor. Azylant je už slovem v našich zeměpisných šířkách méně frekventovaným a pravděpodobně pro laika neznamená ve skutečnosti velký rozdíl od výše zmiňovaného vžitějšího pojmu. S přibližováním se k normám a pravidlům 3

5 v Evropské unii a nastalou potřebou konkrétního definování rozdílů v chápaní jednotlivých pojmů byla jako součást nového zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č.283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších zákonů zavedena nová terminologie vztahující se k této problematice. Především se nově zavedl termín azylant. Ve výše zmíněném zákoně je azylantem cizinec, kterému byl udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o azylu. Přičemž cizincem je podle právní úpravy řešící podmínky vstupu a pobytu cizinců na území ČR zákona č. 326/1999 Sb., každá fyzická osoba, která není občanem ČR. Prohlášením o azylu provedeném na hraničním přechodu po vstupu na území České republiky či v přijímacím středisku deklaruje cizinec svůj úmysl požádat v této zemi o azyl. Na základě tohoto prohlášení je mu uděleno vstupní vízum a cizinec je umístěn v přijímacím středisku Ministerstva vnitra. Tam je vyzván k tomu, aby bez zbytečného odkladu podal návrh na zahájení řízení o azylu, čímž se de facto rozbíhá procedura azylového řízení. Azylové řízení je proces, který probíhá v několika fázích, kdy různé složky příslušných státních institucí a nezávislých komisí rozhodují o oprávněnosti konkrétní žádosti o azyl. Během těchto fází azylového řízení má cizinec statut účastníka či čekatele v azylovém řízení a je mu uděleno speciální vízum pro pobyt v České republice. K podstatné změně terminologie došlo v novém zákoně o azylu především při definování uprchlických zařízení. Došlo k zavedení sjednocujícího pojmu azylová zařízení, pod která spadají tři základní kategorie středisek pro cizince žádající v České republice o azyl, či o azylanty konkrétně. Za prvé se jedná o přijímací středisko, které je určeno pro zákonem vymezený pobyt nově žádajících cizinců o azyl. Dále pobytové středisko, ve kterém je poskytnuto ubytování každému čekateli v azylovém řízení až do doby pravomocného rozhodnutí o udělení azylu. Integrační azylové středisko poté následně slouží k přechodnému ubytování cizince, kterému byl udělen azyl. 3 Pojmy uprchlík a uprchlický tábor byly v novém zákoně zcela vypuštěny a oficiálně se dnes používají jen v rámci Českou republikou podepsaných mezinárodních úmluv Ženevské konvence a jiných mezinárodních úmluv, ke kterým Česká republika přistoupila. Přičemž termín uprchlík (ang.refugee), je v právním slova smyslu chápán v Ženevské konvenci adekvátně k českému termínu azylant, tedy legislativně jde o cizince s již uznaným statutem azylanta. 2.2 Legislativa Vnitřní právní úpravy týkající se azylu v České republice jsou zakotveny v poměrně novén zákoně č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti 3 Zák.č.325/1999 Sb.,o azylu a o změně zák.č.283/1991 Sb., o Policii České republiky. 4

6 1. ledna roku Tento zákon zrušil a nahradil původní zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů, který se po devíti letech svého uplatnění v praxi jevil již jako málo flexibilní a neschopen reflektovat některé podstatné změny v oblasti migrační politiky nejen České republiky ale i celé Evropy. Především o přiblížení českých zákonných norem normám Evropské unie, o soulad právních předpisů z oblasti azylu s cíli celoevropského trendu šlo při navrhování a schvalování této nové právní úpravy. Česká republika jakožto potenciální budoucí člen a partner v Evropské unii musí počítat s připojením se k programu společné koordinace azylové politiky všech států Evropské unie, který se výhledově má rozeběhnout do roku Proto bylo už teď potřebné změnit některé prvky v zákoně o azylu, jako například jasně deklarovat, že Listina základních práv a svobod je zásadním zdrojem legislativního rámce azylové politiky ČR. V novém zákoně byla zavedena i nová terminologie, o které byla již zmínka v kapitole 2.1. Institut třetí bezpečné země a bezpečná země původu je také znakem toho, že Česká republika má zájem zapojit se do evropských struktur a respektovat jejich normy. Třetí bezpečná země, termín v Evropské unii přijat v roce 1993 jako závazný princip azylové politiky, je u nás charakterizován jako: stát jehož je přicházející cizinec státním občanem nebo v případě osoby bez státního občanství stát posledního trvalého bydliště, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území, a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení. 4 V praxi je tato zásada aplikována tak, že žadatelé o azyl, kteří do České republiky přišli přes hranice s některou z takzvaných bezpečných zemí, je jeho azylová procedura urychlena a žadatel je nucen vrátit se do této třetí bezpečné země, kde může požádat o ochranu. Obdobnou funkci plní i institut bezpečné země původu, kde na základě zjištění země původu žadatele o azyl a její bezpečnosti (existuje seznam bezpečných zemí původu ve které figuruje například Polsko, Slovensko, Maďarsko apod.) urychlena azylová procedura. Zavedením těchto dvou institucí se Evropská unie a státy, které se k těmto standardům řízení připojily snaží zabránit velkému přílivu především ekonomických uprchlíků a upřednostnit osoby oprávněně žádající o azyl. Dalším významným zavedením v novém zákoně o azylu je průběh správního řízení o udělení azylu, ve kterém je snaha o nezávislejší postup orgánů posuzujících žádosti o azyl. Podstatným bodem je existence dvou rozkladových komisí, jakožto odborných poradních orgánů ministerstva vnitra při rozhodování ve II. instanci azylového řízení. Tyto komise sice na základě Pokynu č. 9/1999 ministra vnitra vznikly již v roce 1999, protože bylo nutno uvést do souladu ustanovení správního řádu, o nutnosti možnosti odvolat se proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy u zvláštní stanovené komise 5, ale v zákoně o azylu č.325/1999 Sb. jsou prvně zákonně definovány. 4 Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR

7 Institut strpění je také jeden z nově zavedených předpisů zakotvených v zákoně o azylu, který umožňuje legalizovat pobyt cizince na území České republiky, i přesto, že žadatel o azyl dostal i v takzvané II. instanci negativní rozhodnutí o své žádosti a azyl mu byl zamítnut. Vízum za účelem strpění může být cizinci uděleno, pokud po neúspěšném druhoinstančním řízení podá proti rozhodnutí správního orgánu žalobu k Vrchnímu soudu. Vízum má obvykle platnost 365 dnů, a je možno jej adekvátně prodloužit. Kromě nové terminologie dotýkající se změny původních uprchlických táborů na sjednocený název azylová zařízení, přijímací středisko, pobytové středisko a integrační středisko se nový azylový zákon zabývá kompetencemi ve správě azylových zařízení. Nově je dle tohoto zákona umožněno provozovat azylová zařízení, konkrétně pobytová a integrační střediska, za úplatu právnické osobě, a to v rozsahu stanoveném Ministerstvem vnitra. Dále současná úprava mění povinnost cizince pobývat v azylovém zařízení na právo využívat tato zařízení. 6 Přestože byl výše zmiňovaný nový zákon (č.325/1999 Sb., o azylu) vytvářen již s ohledem na právní úpravy a standardy Evropské unie, vyskytlo se krátce po jeho vstoupení v platnost hned několik sporných bodů, které je nutno dále řešit. Jako zásadní nedostatek se jeví i nadále nedostatečná nezávislost v přezkoumávání rozhodnutí vydaných v rámci azylového řízení či například nejasné formulace některých paragrafů zákona, kde se jedná o rozhodování správního orgánu v azylovém řízení (př. parag.13 odst.1, kde se jedná o udělení azylu za účelem sloučení rodiny 7 ). Ministerstvo vnitra již podalo návrh novelizace zákona, který by měl tyto nepřesnosti řešit. Stejně tak náznakem pozitivní změny by měla být plánovaná, do konce roku 2002 provedená, reforma správního soudnictví, která by měla umožnit odvolat se k nezávislému soudu již ve II. instanci. Nehledě na výsledky Ministerstvem vnitra navrhované novelizace zákona je počítáno s tím, že v horizontu jednoho až jednoho a půl roku před datem přístupu České republiky k EU bude nutno nově přehodnotit legislativní stav azylové politiky u nás ve vztahu k podmínkám tzv. Dublinské úmluvy 8, jež bude současně podepsána 9. Zmiňovaný současný zákon o azylu platící v České republice o byl vytvořen s ohledem na mezinárodní právní normy, ke kterým se Česká republika hlásí, a které podepsala, popřípadě přebrala z právního systému bývalé Česko-Slovenské Federativní republiky (ČSFR). Jedná se především o Úmluvu o právním postavení uprchlíků Ženevské konvence, která byla přijata na Konferenci Spojených národů v roce 1951, a která pro ČSFR vstoupila v platnost v roce Druhým závažným dokumentem v této oblasti, který ČSFR podepsala, a který u nás vstoupil v platnost již v roce 6 Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č.283/1991 Sb., o Polici ČR. 7 Azyl, 2000/1, str.4 8 Dublinská úmluva, ratifikovaná 1990 tehdejšími členy Unie, předcházející opatření instituci bezpečné třetí země

8 1991, je Newyorský protokol o postavení uprchlíků schválený taktéž Valným shromážděním OSN v roce Azylové procedura, azylové řízení Poté, co cizinec na základě učinění prohlášení o azylu, obdrží vstupní vízum do České republiky, je vyzván k tomu, aby se do 24 hodin dostavil do přijímacího střediska. V přijímacím středisku je cizinec povinen pobýt zákonem stanovenou dobu (tři týdny), aby mohly být provedeny nutné identifikační úkony (vstupní pohovor) a lékařská vyšetření (třítýdenní karanténa). Během této doby se také rozbíhá azylové řízení na základě výzvy Ministerstva vnitra k podání návrhu zahájení řízení o udělení azylu. Cizinec tímto získá speciální status účastníka řízení o udělení azylu včetně víza, s čímž jsou spojena práva a povinnosti ve vztahu k právním normám České republiky. Účastník má právo nechat se na základě plné moci zastupovat, po celou dobu být ve styku s Úřadem Vysoké komisařsky pro uprchlíky a s právnickými osobami zabývajícími se ochranou jeho zájmů, má právo pobývat v Ministerstvem vnitra zřízených azylových zařízeních, má právo odvolat se proti rozhodnutí správního orgánu ve věci udělení azylu, či vzít svůj návrh na zahájení řízení zpět. 10 Mezi jeho povinnosti patří respektování zákonů České republiky, hlásit příslušným orgánům místo pobytu v České republice či veškeré změny okolností či důvodů pro jeho žádost o azyl. Po pobytu v přijímacím středisku a po absolvování veškerých nutných procedur s tímto spojených je cizinec účastník řízení, přemístěn do pobytového střediska, kde mu je zdarma nabídnuto ubytování, základní hygienický standard, strava, zdravotní péče, sociálně-psychologická pomoc apod. Tuto službu nemusí však využít, a může pobytové středisko kdykoliv opustit, poté co udá adresu svého přechodného pobytu. V této době již probíhá na legislativní úrovni dle správního řádu řízení o udělení azylu, kterým se v I. instanci zabývá Ministerstvo vnitra ČR. To posoudí oprávněnost žádosti o azyl a dle daných kritérií vydá rozhodnutí. Negativní rozhodnutí (tzv. negativ) zamítá žádost cizince o udělení azylu spolu s přesnou charakteristikou důvodu takovéhoto rozhodnutí ústředního orgánu a zároveň seznamuje žadatele s možnostmi podání rozkladu ve lhůtě do patnácti dnů ode dne vydání rozhodnutí. Rozhodnutí správního orgánu v I. instanci je vymezeno lhůtou třiceti dnů, s možností tuto lhůtu prodloužit. Odvolání proti rozhodnutí podává cizinec k ministru vnitra, který na základě návrhu zvláštní komise (rozkladová komise) rozhoduje o podaném rozkladu. V tomto druhoinstančním řízení má žadatel o azyl opět šanci obdržet tzv. pozitiv, tedy kladné vyřízení žádosti o statut azylanta v České republice, nebo také negativ, tedy opětné zamítnutí jeho žádosti. Azyl se v České republice uděluje jen pokud se prokáže, že cizinec byl ve své zemi buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo že mu hrozilo pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální či politické skupině. 11 Za zvláštních okolností je možno udělit azyl i rodinným příslušníkům azylanta v ČR (manžel, děti mladší 18ti let, apod.), nebo udělit 10 Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. 11 Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. 7

9 azyl z humanitárních důvodů. Dle statistických údajů Ministerstva vnitra ČR je azyl udělen v průměru 2 % z celkového počtu žadatelů. Během řízení o udělení azylu na úrovni I. a II. instance pobývá účastník řízení v České republice na základě speciálního víza pro účastníka řízení o azylu, které se vydává vždy na dobu 60ti dnů, a které je možno na cizinecké policii prodloužit. V této době má cizinec možnost volně se pohybovat po území země, a bezplatně využívat nabídky ubytování, stravování, lékařské péče a dalších služeb v pobytových azylových zařízeních. Pokud ovšem účastník řízení obdrží i v rámci svého odvolacího řízení tzv. druhý negativ, ztrácí nárok na tyto služby a výhody, a je nucen do třiceti dnů od vydání rozhodnutí opustit území republiky. V případě že tak neučiní, má ještě možnost jak legalizovat svůj pobyt v České republice, a to podáním mimořádného opravného prostředku žaloby k Vrchnímu soudu v Praze 12 a zažádat o udělení víza za účelem strpění. Ve tomto případě však už cizinec ztrácí právo na hrazený pobyt v azylovém zařízení ČR. Pokud v azylovém středisku hodlá setrvat, musí za ubytování, stravu a další služby platit. Má právo zažádat státní orgány o poskytnutí příspěvku. Cizinec s vízem za účelem strpění má i nadále nárok na bezplatnou zdravotní péči. Řízení o udělení azylu bývá zpravidla zdlouhavé (pokud není ošetřeno tzv. urychlovacím procesem v rámci třetí bezpečné země a bezpečné země původu), ve všech instancích trvá několik měsíců či let. Ony zhruba dvě procenta šťastných, kteří se dočkají uznání svého azylového postavení mají následně po obdržení rozhodnutí o udělení azylu nabídnuto zapojit se do integračního programu Ministerstva vnitra, který novým občanům s trvalým pobytem na území České republiky pomáhá v začátcích s hledáním zaměstnání, ubytování a vytvořením sociálního zázemí pro další život. Asistenční (integrační) program vznikl už v roce 1994 a k jeho realizaci se připojila v roce 1998 i nevládní nezisková organizace Poradna pro integraci Českého helsinského výboru 13. Od roku 2000 je asistenční program zakotven v zákoně, a jeho součástí jsou i tzv. integrační azylová střediska, která nabízejí přechodné ubytování pro nové azylanty v České republice. 2.4 Hierarchie státní správy Dle zákona o azylu, číslo 325/1999 Sb., působí v oblasti azylu a migrační politiky dva ústřední orgány státní správy a Policie České republiky. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) se stará o zajištění vzdělání pro děti azylantů, či účastníků řízení o udělení azylu, kteří mají za povinnost během svého pobytu na území ČR plnit základní školní docházku. Dále MŠMT zajišťuje pro všechny jazykové a rekvalifikační kurzy, a napomáhá dovzdělávání azylantů tak, aby se mohli uplatnit na trhu práce. Policie České republiky, respektive Odbor cizinecké a pohraniční policie (cizinecká policie) má v kompetenci vydávání vstupních víz (vízum za účelem Integrace uprchlíků v oblasti bydlení potřebuje změnu, čas.azyl, 2000/1, s.4. 8

10 vstupu do země, opravňující k pobytu na území ČR po dobu 24 hodin) 14, víz účastníků řízení za účelem řízení o azylu, vystavovaní cestovních dokladů pro azylanty a podobně. Cizinecká policie má pravomoci platnost jí vydaných dokumentů prodloužit či zkrátit, či dokumenty definitivně odejmout. Kanceláře cizinecké policie se buď v azylových střediscích přímo nachází nebo střediska pravidelně navštěvují. Orgánem s nejširší působností v oblasti azylu u nás je Ministerstvo vnitra České republiky, v čele s ministrem vnitra, jako odvolacím orgánem pro I. instanci. Kompetenčně se resort MV ČR zabývající se azylovou politikou dělí na Odbor azylové a migrační politiky (OAMP) a Správu uprchlických zařízení (SUZ). Odbor migrační a azylové politiky je útvarem Ministerstva vnitra pro výkon vymezené působnosti v oblasti azylu, azylové procedury, vstupu, pobytu a integrace cizinců a pro realizování schengenské spolupráce. 15 Odbor se dle těchto úkolů dělí na část azylovou a integrační s odděleními jako je například oddělení pro azylové řízení, oddělení zahraničních vztahů a informací o zemích původu, oddělení integrace cizinců a podobně. Imigrační část odboru se dále člení na oddělení koncepce imigrační politiky a předpisů, oddělení schengenské spolupráce. Reálný příklad činnosti OAMP, který je dle zákona o azylu povinen plnit úkoly Ministerstva vnitra ČR, je například připravování humanitárních programů, zastupování v soudním řízeni k žalobám cizinců podaným proti rozhodnutí vydaným ve správním řízení ve věci azylu, zajištění činnosti zvláštní (rozkladové) komise, či například vydávání rozhodnutí při žádostech o sociální dávky účastníků azylového řízení atd. Odbor azylové a migrační politiky předkládá také ministrovi vnitra návrhy na zřízení nových azylových zařízení. Zvláštní (rozkladové) komise jsou vnímány jako samostatné poradní organy ministra vnitra pro věci azylového řízení ve II. instanci. Na základě zákona o azylu a pokynem ministra vnitra č.6 z roku 2000 vznikly dvě rozkladové komise, které jsou dle správního řádu složeny ze zástupců státních orgánů a nestátních organizací v poměru 3:4. Státní sféru představují zástupci Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti a Ministerstva zahraničních věcí. Z nevládního sektoru působí v každé komisi zástupci z Českého helsinského výboru, Advokátní komory a právnické fakulty. 15 Komise má pouze posuzovací a poradní pravomoc, a to v případech, kdy je podán rozklad k ministru vnitra proti prvoinstančnímu rozhodnutí ve věci udělení azylu. Odvolací orgán, ministr vnitra, nechá oprávněnost rozkladu přezkoumat komisi a na základě jejího doporučení vydá usnesení, nazývané druhý negativ či positiv. Činnost komisí je však již od jejich počátků kritizována nevládními organizacemi, i členy parlamentu, jako málo průhledná a nedostatečně nezávislá. Snaha o změnu je mimo jiné zakotvena v podaném návrhu novelizace azylového zákona, který nyní projednává vláda České republiky. 14 Zák.č.325/1999 Sb., o azylu a o změně zák.č. 283/1991 Sb., o Policii ČR

11 Správa uprchlických zařízení je samostatná organizační složka státu Ministerstva vnitra ČR, která na rozdíl od OAMP zajišťuje provoz a správu konkrétních azylových zařízení u nás. Byla zřízena již v roce 1996, původně jako rozpočtová organizace MV ČR, s cílem zabezpečit služby účastníkům řízení o udělení azylu a zároveň oddělit výkon státní správy. 16 Konkrétně jde o zajištění chodu přijímacích, pobytových a integračních středisek na území České republiky, které byly zřízeny pravomocným rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR. Správa uprchlických zařízení stanovuje vnitřní ubytovací řád těchto zařízení, vede dokumentaci o počtech a národnostní skladbě ubytovaných osob, personálně zajišťuje funkční chod těch středisek, které provozuje. Dle nového zákona o azylu, č.325/1999 Sb., může totiž pobytová či integrační střediska provozovat i právnická osoba, a to za úplatu a v rozsahu pověření uděleného Ministerstvem vnitra ČR. Často jsou provozovatelem obecní úřady. Nehledě na provozovatele azylového zařízení, dostává každá obec od státu příspěvek k částečné úhradě nákladů, které jsou spojeny v souvislosti s existencí azylového zařízení na území obce. SUZ vydává povolení ke vstupu do azylových zařízení pro cizí osoby, vyřizuje žádosti o praxe a zajišťuje repatriace odmítnutých žadatelů o azyl. Funkčně podřazeni Správě uprchlických zařízení jsou v jednotlivých azylových střediscích vedoucí azylových zařízení spolu s výkonným správním aparátem. Jde o pracovníky na postech sociálních pracovníků, ekonomů, právníků, referentů příjmů, referentů ubytovacích služeb, sekretářek, kuchařů, skladníků a podobně. V střediscích provozovaných MV ČR jsou všichni zaměstnanci MV ČR, potažmo SUZ. 2.5 Statistická data 17 Od roku 1990 došlo v souvislosti se změnou režimu k velkému nárůstu zájmu o azyl v České republice. Za deset let, do roku 2000 požádalo v České republice o azyl celkem osob. Z tohoto počtu bylo kladně vyřízeno žádostí. Počet podaných žádostí o azyl Počet kladně vyřízených žádostí o azyl V prvopočátcích byli nejčastějšími žadateli lidé přicházející z Rumunska a Bulharska či Angoly. Počet příchozích z Rumunska sice s dalšími lety mírně poklesl, ale neustále se rumunští žadatelé o azyl počítají k majoritní skupině v azylových zařízeních. V roce 1991 se objevila velká vlna žadatelů 16 Informační příručka, Správa uprchlických zařízení MV ČR, str statistická čísla převzatá z materiálů MV ČR 10

12 z evropských zemí bývalého Sovětského svazu. Za deset let o roku 1990 došlo k poměrně velké změně ve skladbě žadatelů dle zemí původu. Markantní rozdíl v počtech žádostí se objevuje u lidí přicházejících ze zemí etnických konfliktů a občanských válek, jako je Afghánistán či země bývalé Jugoslávie. Loňský rok se mnohonásobně zvýšily vlny žadatelů z Ukrajiny, Gruzie, Kazachstánu, Vietnamu, Běloruska či Indie. Velké migrační vlny, především ekonomických uprchlíků, přicházejí do České republiky ze Slovenska. Často se, stejně jako v případech rumunských žadatelů o azyl, jedná o romskou etnickou menšinu. Celkem za deset let vzrostl počet žadatelů o azyl u nás z v roce 1990 na v roce Zajímavostí je, že během těchto let Českou republiku požádalo o azyl i 11 státních příslušníků zemí Evropské unie (1 z Francie, 9 z Německa, 1 z Rakouska) a jedena žena ze Spojených států amerických. 11

13 Následující tabulka znázorňuje porovnání počtu žádostí o azyl v České republice mezi lety 1990 a 2000 u některých zemí. Země původu Počet žádostí v roce 1990 Počet žádostí v roce 2000 Rumunsko Bulharsko Angola Kuba Afghánistán Vietnam Ukrajina Čína Gruzie Kazachstán Bělorusko Jugoslávie Moldavsko Indie Slovensko Výše naznačené tendence migračních vln, které do České republiky v posledních letech začaly směřovat ovlivňují nejen národní a mezinárodní azylovou politiku uplatňovanou u nás, ale velice významně a poměrně ve svém základu mají vliv na konkrétní opatření v souvislosti s fyzických pobytem žadatelů o azyl na území ČR a zabezpečováním základních práv a svobod pro tyto osoby. Během posledních dvou let, vyvstala enormní potřeba vzniku nových azylových zařízení, speciálně pobytových středisek, pro účastníky azylového řízení. V roce 2000, v souvislosti s obrovským nárůstem počtu žadatelů o azyl bylo na našem území otevřeno šest pobytových středisek. V lednu letošního roku další. Dle statistických dat obdrží v České republice kladné vyřízení azylu přibližně 2% všech žadatelů. Devadesát osm procent prochází azylovými zařízeními bez větší naděje a perspektivy budoucího života občana ČR. 3. Azylová zařízení 3.1. Azylová zařízení v ČR Na území České republiky se v současné době nachází dvě přijímací, deset pobytových a čtyři integrační azylová střediska. Celková oficiální kapacita všech pobytových a přijímacích středisek na území České republiky je osob. 12

14 Přehled kapacit jednotlivých středisek 20 : Přijímací střediska: Kapacita: Vyšní Lhoty 580 Červený Újezd 150 Pobytová střediska: Kapacita: Červený Újezd 360 Bělá-Jezová 353 Kostelec 300 Zastávka u Brna 240 Stráž pod Ralskem 120 Zbýšov 114 Kašava 100 Seč 100 Havířov 86 Bruntál 85 První azylová zařízení začala vznikat po roce 1989 s narůstající vlnou imigrantů. Na počátku vznikala přímo pobytová střediska, kde se odehrávala i povinná přijímací procedura. V roce 1990 bylo Ministerstvem vnitra ČR zřízeno pobytové středisko v Bělé-Jezové a téhož roku ještě v Zastávce u Brna. O rok později se otevírá další velkokapacitní středisko, stejně jako pobytové středisko Bělá-Jezová v původně vojenských prostorách sovětské armády, v severních Čechách v Červeném Újezdě. Toto zařízení od minulého roku slouží současně i jako přijímací středisko. Podobný osud mělo i původně v roce 1994 vzniklé pobytové středisko na východní Moravě ve Vyšních Lhotách, které bylo v říjnu 1998 přeměněno čistě na přijímací středisko. S velkým nárůstem počtu žadatelů na konci devadesátých let bylo nutno zvýšit ubytovací kapacity. Během roku 2000 vzniklo šest nových pobytových azylových zařízení, která jsou už v duchu nového trendu upřednostňování malokapacitní ubytovací střediska. Jednalo se o středisko v Havířově, Seči, Bruntále, Zbýšově, Stráži pod Ralskem a Kašavě. Kromě Havířova a Zbýšova má provoz jmenovaných zařízení vzniklých v roce 2000 v kompetenci místní městský či obecní úřad, což bylo umožněno zákonem č.325/1999 Sb., o azylu. Zbýšov provozuje jako jediné pobytové azylové zařízení u nás soukromá právnická osoba, která tak činí z pověření Ministerstva vnitra, a to za úplatu. Všechna ostatní pobytová střediska na území České republiky jsou majetkem státu a jejich provozovatelem je Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra. Jako posledně otevřené pobytové středisko u nás je v Kostelci nad Orlicí, uvedené do provozu v lednu v roce Přijímací středisko je ubytovací zařízení, kde musí cizinec absolvovat základní vstupní proceduru spojenou s jeho žádostí o azyl v České republice a zahájením řízení o udělení azylu. Vstupní procedura zahrnuje vstupní pohovor s pracovníkem Odboru pro migrační a azylovou politiku MV ČR, pohovor se sociálním pracovníkem, vstupní zdravotní prohlídku, 20 Údaje správy uprchlických zařízení 21 Informační příručka správy uprchlických zařízení MV ČR 13

15 daktyloskopické sejmutí otisků prstů. Zdravotní prohlídka představuje komplexní vyšetření moči, krve, RTG plic a srdce a zjišťování možného nebezpečí nakažlivých infekcí včetně rodinné, sociální a profesní anamnézy. Vstupní procedura nebo také takzvaná karanténa trvá v průměru tři týdny a je povinná pro všechny nové žadatele o azyl. Pobytové středisko poskytuje ubytování osobám, které jsou účastníky řízení o udělení azylu a již prošli vstupní procedurou v přijímacím středisku. Pobytové středisko poskytuje ubytování a služby s ním spojené zdarma. Stejně jako u přijímacích azylových zařízení je pobytové středisko zřizováno Ministerstvem vnitra České republiky a jeho chod zajišťují zaměstnanci organizační složky státu Ministerstva vnitra ČR, Správa uprchlických zařízení. Pobyt v pobytovém středisku je dobrovolný a je cizinci umožněn po celou dobu jeho řízení o udělení azylu, a to v I. i II. instanci. Náklady na jednoho ubytovaného v pobytovém středisku činí 350 Korun českých na den. Veškeré náklady jsou hrazeny prostřednictví Ministerstva vnitra ze státního rozpočtu.3 Na základě rozhodnutí Správy uprchlických zařízení MV ČR se od loňského roku pobytová střediska dělí na střediska tzv. prvoinstanční a druhoinstanční. Do prvoinstančních středisek jsou přednostně umísťováni cizinci z přijímacích středisek a pobývají zde po dobu vyřizování jejich žádosti o udělení azylu na úrovni I. instance, tedy Ministerstva vnitra. Mezi prvoinstanční střediska patří: azylové zařízení v Červeném Újezdě, Bělé pod Bezdězem, Kostelci nad Orlicí, Havířově, Vyšních Lhotách a Zastávce u Brna. Ostatní pobytová střediska jsou tzv. druhoinstanční, tedy sloužící především pro čekatele na rozhodnutí o azylu v II. instanci. Integrační středisko je možností přechodného ubytování pro osoby, které obdržely status azylanta a hledají si vlastní byt a práci. Integrační střediska jsou na bázi bytových jednotek, které jsou azylantům k dispozici. V České republice máme integrační středisko v Předlicích u Ústí nad Labem, Jaroměři, v Zastávce u Brna a Hoštce u Litoměřic. Osoby, jejichž žádost o azyl byla zamítnuta i v řízení II. instance, a které se rozhodly podat žalobu proti tomuto správnímu rozhodnutí k Vrchnímu soudu a bylo jim uděleno takzvané vízum za účelem strpění, pozbývají nároku na bezplatný pobyt v azylovém zařízení MV ČR. Musí se z pobytového střediska vystěhovat a nemohou, až na výjimečné případy, nadále využívat jeho servisu. Za účelem zajištění ubytování i těmto osobám, jsou zřizována ubytovací zařízení pro cizince, která jsou však plně provozována nevládními organizacemi. 3.2 Fungování pobytového střediska V této kapitole bych se ráda věnovala popisu fungování azylového zařízení, konkrétně pobytových středisek. Na základě vlastních zkušeností z praxe v pobytových střediscích bych ráda přiblížila, jakým způsobem probíhá život čekatel v azylovém řízení po dobu jeho pobytu v některým z azylových zařízení MV ČR. 14

16 Dle azylového zákona č. 325/1999Sb. má cizinec ubytovaný v přijímacím či pobytovém středisku MV ČR právo na zajištění bezplatného základního hygienického standardu, třikrát denně bezplatnou stravu, odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince (u dětí do patnácti let je strava podávána pětkrát denně), má nárok na lůžko a úložní prostor pro osobní věci. Právem cizince je v pobytovém zařízení přijímat návštěvy, stejně tak jako poštovní zásilky, balíčky, peníze, apod. Obyvateli pobytového střediska musí být umožněn osmihodinový nepřetržitý spánek. Za podmínek stanovených v zákoně může účastník v azylovém řízení pobytové středisko opustit. V souladu s azylovým zákonem vydává příslušný odbor Ministerstva vnitra Správa uprchlických zařízení tzv. ubytovací řád pro azylová zařízení, jímž se upravuje vnitřní organizace a technický chod střediska. Ubytovací řád, kromě jiného například stanoví časový rozvrh výplat kapesného, poskytování stravy či režim návštěv. Po konzultaci s vedoucími azylových zařízení je ubytovací řád upraven tak, aby vyhovoval podmínkám konkrétních středisek. S ubytovacím řádem se každý nový obyvatel pobytového střediska seznámí při vstupním pohovoru. Vstupní pohovor absolvuje nový obyvatel azylového zařízení co nejdříve po svém příchodu do azylového střediska. Vstupní pohovor vede obvykle sociální pracovník, který má navázat jakýsi prvotní kontakt s osobami, které v zařízení žijí. Při vstupním pohovoru je cizinec seznámen s chodem tábora, s ubytovacím řádem, s možnostmi, jak využít volný čas v lokalitě, kde se pobytové středisko nachází, s možnostmi vzdělávacích, kulturních a sportovních aktivit, nabízených přímo ve středisku, s časovým harmonogramem působení lékařské služby, cizinecké policie či neziskových nevládních organizací, jejichž služby lze v azylovém zařízení využít. Během vstupního rozhovoru cizinec podpisu prohlášení o majetku, kde se eviduje stav jeho movitého majetku, na jehož základě se následně určuje výše kapesného. O vstupním rozhovoru je veden záznam v osobní kartě ubytovaného účastníka řízení o udělení azylu. Do osobní karty se zaznamenává i například nezvyklý psychický stav cizince či sociální problémy, které je schopen sociální pracovník během rozhovoru vypozorovat. Vstupní pohovor probíhá vždy v takovém jazyce, aby mu cizinec byl schopen porozumět. Odhlédneme-li od formálních předpisů a stanov, probíhá reálný život v azylovém zařízení přibližně takto. První příchod do azylového zařízení, konkrétně do pobytového střediska, je spojen, kromě vstupního pohovoru s ceremonii ubytování. Ta se rozbíhá ještě před tím, než se cizinec do pobytového střediska dostane a probíhá na úrovni komunikace správ azylových zařízení. Noví žadatelé o azyl přicházejí do pobytových středisek z přijímacích azylových zařízení, kde mají za sebou absolvovaný pobyt v tzv. karanténě (viz. kap....) Do kterého pobytového střediska budou umístěni mohou cizinci ovlivnit jen ve výjimečných případech. Je možné například vzít na zřetel žádost o ubytování na stejném místě, kde se již nachází některý z rodinných příslušníků. Z přijímacích středisek jsou 15

17 cizinci do pobytových zařízení přepravováni hromadně autobusem. v lidově zvaných transferech. Tyto transfery přijíždějí do středisek dle potřeby, zpravidla jednou týdně. Přijímací středisko, které tyto autobusy vypravuje, dává daným pobytovým zařízením prostřednictvím faxových zpráv vědět, o počtu a národnostním složení nově příchozích. Tyto informace se přes referenty příjmu dostávají k sociálním pracovníkům a referentům ubytovací služby, tzv. ubytovatelům. Dle velikosti pobytového zařízení je počet ubytovatelů rozdílný. Ubytovatelé mají na starost provozní otázky spojené s ubytováváním cizinců. Po příjezdu nových obyvatel ubytovatelé přidělují pokoje, zajišťují zabezpečení základního vybavení pokojů, přikrývek a postelí, zajišťují technickou správu objektu. Cizinci bydlí obvykle na pokojích v různých počtech, dvou tří čtyřlůžkové pokoje, nebo také pěti či šesti. Rodiny s dětmi mívají zpravidla samostatné patro či křídlo budovy a rodinní příslušníci bývají ubytováváni pohromadě buď v bytové jednotce nebo v pokoji, dle možností konkrétního zařízení. Muži jednotlivci či mladiství bez doprovodu jsou ubytováváni skupinově, nejčastěji s ohledem na jejich národnost či víru. (Existují problematické národnostní skupiny jako jsou například Čečenci a Rusi, o jejichž společném soužití například v jednom pokoji lze apriori říci, že by mohlo vést ke konfliktním situacím 23.) Ubytovatelé mají na starost koordinovat ubytování osob v pobytovém středisku, aby se co možná nejvíce předešlo náboženským a národnostním sporům, a aby každému obyvateli bylo poskytnuto standardní ubytování odpovídající základním potřebám člověka. Stav ubytovacích zařízení je velice rozdílný. Pokoje a jejich vybavení jsou jiné ve starších azylových zařízeních zřízených v prostorách bývalých kasáren, a jiný v nově vzniklých střediscích z loňského roku. Dle možností azylových zařízení jde buď o jednotlivé pokoje nebo samostatné bytové jednotky například pro více rodin. Mezi základní vybavení patří postel a skříň. Někde k němu náleží i stůl, židle, polička či další nábytek. K bytovým jednotkám patří obvykle i sociální zařízení, popřípadě malá kuchyňka vybavená plotýnkou. Jinak jsou sociální zařízení společná pro patro, stejně tak jako místnosti s možností drobného vaření (vařič, lednička, popřípadě rychlovarná konvice). Cizinci mají nárok zdarma na pravidelnou stravu třikrát denně, kterou zajišťuje azylové zařízení. Omezený finanční příjem v podobě měsíčního kapesného většinou neumožňuje velké možnosti vařit a stravovat se sám, například dle svých národních zvyků. Individuální příprava tradičních jídel je jen v rámci dostupných možností. Nejčastěji vaří ženy při příležitosti oslav či národních svátků. V každém azylovém zařízení existuje tzv. společenská místnost, kde se nachází televizní přijímač, stoly a židle, a kterou obyvatelé mohou dle 23 Odstavce následující v této kapitole psané kurzívou jsou vyjádřením čistě mých subjektivních názorů. 16

18 vnitřního řádu střediska volně využívat. Někteří žadatelé o azyl mají vlastní televizní či radiový přijímač přímo na pokoji. Otevření společenské místnosti a zabezpečení jejího fungování je v kompetenci každého střediska zvlášť. Je nutné zajistit například, aby nedocházelo k poškozování vybavení místnosti, k rušení nočního klidu a podobně. Na společenské místnosti může, dle mého názoru, nezávislý pozorovatel velice dobře vidět, jak se tomu kterému vedení azylového zařízení daří organizačně zvládat neobvyklou kumulaci osob různých názorů a životních návyků. Existují pobytová střediska, kde společenská místnost je větší čistá místnost s židlemi a televizí volně postavenou na televizním stolku, kde je jasně daný návštěvní řád obyvateli dodržován, a naproti tomu existují střediska, kde je ve společenské místnosti stojí televize zajištěná mřížemi, a kde dochází k neustálému poškozování lavic, stolů a dalšího vybavení. Samozřejmě tato skutečnost souvisí s charakteristikou složení obyvatel zařízení, ale zcela jistě také s pevně daným a dodržovaným návštěvním řádem, který vedení azylového zařízení zavede. V azylových zařízeních se kromě společenské místnosti často nacházejí i například místnosti s pingpongovým stolem, učebny, šicí či keramické dílny a menší knihovny. Záleží samozřejmě na prostorových možnostech azylového zařízení a na tom, která z neziskových organizací, jež se často na provozu a správě dílen ručních prací a jazykových učeben podílí, v pobytovém středisku působí. Větší pobytová střediska mívají zpravidla i lepší nabídku venkovních sportovních aktivit v podobě volejbalových či fotbalových hřišť či košů na basketbal. Pokud není možno v rámci objektu azylového zařízení zajistit dostatečné příležitosti k využití volného času, snaží se vedení některých táborů spolupracovat například se školami či sportovními spolky a pronajímat od nich například tělocvičny či posilovny. Do většiny pobytových středisek dojíždí některá z neziskových nevládních organizací, které připravují program volnočasových aktivit pro jejich obyvatele. Někde se jedná o jazykové kurzy češtiny či angličtiny, jinde o sportovní odpoledne pro mladé, cvičení pro ženy, kurzy šití či keramiky, vedení dílen výroby ručního papíru, pořádání fotbalových utkání a podobně. O víkendech se někdy pořádají celodenní pěší výlet či návštěvy loutkových divadel určené především pro děti. Vedoucí pobytových středisek mají přehled o činnosti nevládních neziskových organizací. Běžný den čekatele v řízení o udělení azylu vypadá asi takto. Ráno v danou hodinu je každému předem nahlášenému obyvateli tábora vydána snídaně. Děti do patnácti let a těhotné matky dostávají spolu se snídaní jěště v balíčku svačinu. Po snídani obvykle probíhá přihlašování se na stravu na druhý den, což znamená, že se v táboře ubytovaní cizinci, kteří mají zájem o jídlo další den dojdou určenému pracovníkovi azylového zařízení nahlásit. Je vedena evidence hlášených cizinců, podle které se připravují adekvátní počty porcí na druhý den, což umožňuje i celkem objektivní obraz o počtu cizinců nacházejících se ve středisku. O cizincích, kteří opustili azylové zařízení - ať již na tzv. propustku, tedy oznámení o opuštění střediska na dobu delší 24 hodin, na což mají dle 17

19 zákona o azylu právo, nebo odešli tzv. do soukromí, tzn. že na cizinecké policii změnili trvalý pobyt, se vede evidence. U větších azylových zařízení je však problematické zmonitorovat tzv. svévolné odchody, to znamená de facto opuštění čekatele v azylovém řízení pobytové středisko bez oznámení obvykle s cílem ilegálně překročit hranice do třetí země. (obv. Německa či Rakouska). Pokud se některá osoba nepřijde delší dobu nahlásit na stravu, a měla by údajně pobývat ve středisku je možné si této skutečnosti díky hlášením povšimnout, a zjistit, zda-li se tento cizinec opravdu v azylovém zařízení vyskytuje. Děti školou povinné se po snídani účastní vyučování v českých školách v místě pobytového střediska. Třídy nebývají nijak diferencovány pro děti čekatelů o azyl. Děti jsou podle věku a jazykových znalostí, tedy schopnosti dorozumět se s učitelem rozdělovány do příslušných tříd základní školy, kterou navštěvují po dobu svého pobytu v azylovém zařízení spolu s českými dětmi. V souvislosti se změnou charakteristik pobytových středisek na střediska určená pro čekatele v řízení o udělení azylu v první instanci a střediska pro čekatele v druhé instanci docházelo a stále dochází k velké fluktuaci obyvatel azylových zařízení. Děti čekatelů jsou tedy po určité době, kdy si zvykají na kolektiv a školní povinnosti přesunuti a musí celý proces adaptace na školní prostředí absolvovat znovu, což můžu být pro některé děti celkem zbytečně frustrující. Děti, které ještě nejsou školou povinné, děti v předškolním věku, mají možnost navštěvovat tzv. dětské centrum, které se nachází v každém z pobytových středisek. Jde o jakousi formu denního stacionáře, či školky a jeslí dohromady, které vedou zaměstnanci azylového zařízení, tzv. vychovatelky. Návštěva dětského centra je dobrovolná, a v odpoledních hodinách je otevřena i pro starší děti, které dopoledne navštěvují školu. Den v pobytovém středisku se de facto řídí vydáváním stravy, tedy snídaní, obědů a večeří v pevně stanovenou dobu. Jelikož cizinci v azylovém řízení mají na území České republiky volný pohyb záleží jen na nich, jak volného času přes den využijí. Azylové zařízení mohou volně opouštět a zase se do něj navracet. Jejich činnost a aktivity mimo azylové středisko nejsou nikým sledovány či kontrolovány. Ve skutečnosti však jsou možnosti jak využít volného času velmi omezeny, především finančně. Kapesné, které obyvatel pobytového azylového střediska obdrží, 360,- Kč měsíčně neumožní větší vydání za zábavu, kina, cestování a podobně. U mužů bývá kapesné často utraceno za tabák a drobné pochutiny. Konzumace alkoholu, stejně tak jako omamných látek je ve všech azylových zařízeních přísně zakázána. Druhý fakt, že mnoho obyvatel příliš často místa svého pobytu neopouští, je způsoben například také polohou, kde se azylové zařízení nachází. Pobytová střediska, která se stojí osamoceně v lese, jako například azylové zařízení Bělá-Jezová, zřízené v původním vojenském pásmu ruské armády, odkud je cesta do nejbližší obce Bělá pod Bezdězem vzdálená 4,5 kilometru, také nedávají příliš příležitostí ke strávení volného času jinak než v místě pobytu. 18

20 Nezbývá tedy nic jiného než nějakým způsobem strávit den ve středisku anebo si najít práci. Především muži, kteří neopouštějí středisko tráví často den pospolu, scházejí se a ve skupinkách posedávají, debatují a kouří nebo sledují sportovní přenosy v televizi. Ženy se naopak velice často zdržují na pokojích, starají se o děti, či tráví čas úklidem a drobnými ručními pracemi. Muži bývají aktivnější ve volném a častěji se schází a hrají fotbal, nohejbal či jiná sportovní utkání. Pokud se ženy účastní nějakých kolektivních akcí, jedná se především o ony aktivity, pořádané některou nevládní neziskovou organizací, která azylové střediska navštěvuje. Obvykle se věnují více drobným ručním pracem než sportovnímu využívání času. Dle cizineckého zákona mají účastníci řízení o udělení azylu právo najít si práci, stejně jako kterýkoli český občan a nepotřebují k tomuto pracovní povolení. Zaměstnání je jednou z možností, jak využít volného času při čekání na rozhodnutí v azylové proceduře a zajistit si alespoň o něco vyšší finanční příjem. Problematickou otázkou je ovšem, zda-li se práce v místě pobytového střediska nabízí. Cizinci žádající o azyl mají stíženou pozici tím, že nemůžou uzavírat dlouhodobější pracovní smlouvy, protože nikde není stanoveno, kdy obdrží rozhodnutí o jejich žádosti a jak dlouho se na území České republiky budou ještě zdržovat. Druhým palčivým problémem je výše příjmu a jeho oficiální přiznání. V momentě, kdy se prokáže, že má cizinec pobývající v azylovém zařízení MV ČR čistý měsíční příjem vyšší než 2000 Korun českých, ztrácí nárok na pobírání kapesného. Činí-li tato částka více jak 4000,-Kč, musí si cizinec hradit stravu a pokud převýší částku 7000,- i ubytování. Ačkoli cizinci často pracují za minimální mzdu, bývá pro ně přiznání jakéhokoli příjmu nevýhodné, a proto je velice častý výskyt práce tzv. na černo. Pravděpodobně mnoho cizinců, což není složité dle pravidelných odchodů a příchodů do pobytového střediska odhadnout, si přivydělává jako pomocná síla na stavbách a v továrnách. Vedení azylových zařízení o tomto fenoménu obvykle ví, či jej tuší, ale vzhledem ke složité prokazatelnosti, bývají tyto aktivity tolerovány. Pokud někdo využívá práva na práci, tak jsou to především muži. Úloha ženy, jako matky a pečovatelky o domácnost je speciálně u některých národností kulturně hluboce zakořeněná, což se odráží i při jejich životu v azylových zařízeních v České republice. Ale i některé ženy si čas od času přivydělávají, a to především drobnými ručními pracemi - vyšíváním, šitím hraček, pletením apod.. V této činnosti je obvykle podporuje některá nezisková organizace, která jim nejen zajišťuje materiál, vybavuje například šicí dílny, ale také jejich výrobky prezentuje a v rámci různých charitativních akcí zprostředkovávají jejich prodej. V letních měsících se ženy a děti často zúčastňují brigádních pracích v sadech, či lesích, kde se sbírají plody pro sběrny. Získané finanční částky bývají minimální, přesto jsou tyto brigády dobrým zpestřením rutinního života v azylovém pobytovém středisku. 19