VĚŽNÍK. David hříšník i muž Boží... 10

Transkript

1 VĚŽNÍK KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI VĚŽNÍK David hříšník i muž Boží V tomto čísle navážeme na minulé zamýšlení a tentokrát se zaměříme na úžasnou postavu krále Davida. Naše pozornost se bude týkat dvou důležitých událostí z jeho života. Davidův hřích a pokání, které najdeme v 11. kapitole 2. knihy Samuelovy února č. 41 Manželské etudy V posledních týdnech mou pozornost upoutaly nedělní večerní pořady na programu ČT 2. Kdo sledoval, ví, že během ledna a na začátku února zde bylo možné zhlédnout šest pořadů s názvem Manželské etudy po dvaceti letech...

2 VĚŽNÍK KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Mgr. Květa Zažímalová (KZ) Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č ppz zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: mobil: havlicek.pojistkanc@tiscali.cz Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 210 výtisků. Adresa redakce: Svat. Čecha 1395, Třešť Kolportéři: redakce & Jana Duchanová, Tereza Novotná, Marie Bambulová, Michael Bambula, Michael Bambula ml., Jiří Staněk, Ondřej Zažímal a kolportéři z bratrských farností Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme! VĚŽNÍK O B O B S A A H H Obsah Obsah Úvodní slovo Slovo otce Tomáše Z diáře otce Tomáše Vstup Kdo byli? Setkání redaktorů farních časopisů Myšlenky postní doby Postní doba, půst Postní doba David - hříšník i můž Boží Manželské etudy Tříkrálová sbírka vynesla Adopce Pozvání a poděkování Řehole - řád Třešťské betlémy Šťastnou cestu! Masopust Pokání Tv Noe STÁJ alive Informace Uzávěrka příštího čísla bude 16. dubna 2006!

3 Úvodní slovo editorial Vážení a milí farníci, minulé číslo bylo neobvyklé ať již tím, že bylo jinak svázáno (ještě teď mě mrazí v zádech, když si vzpomenu, jak jsem provedl finální tisk Věžníku bohužel od poslední stránky k první ;o))) - ale poté vše dobře dopadlo, když jsme jednotlivé rozřezané listy spojili sponkami a nakonec každý výtisk doručili k Vám našim milým odběratelům ještě před Vánocemi) a také tím, že bylo již čtyřicáté. Ale dost vzpomínání V každoročním střídání liturgických období se ocitáme před branami postní doby. Prvním dnem této doby našeho putování k Velikonocům je Popeleční středa. V kostele dostávají lidé na čelo znamení popela. Slyší při tom často slova z Bible: Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. Už jste se někdy dívali, jak rychle v ohni některé věci shoří? Zůstane jen popel a prach. Postní doba člověku před Velikonocemi připomíná, že den za dnem ubíhá vzácný čas jeho života. Jednoho dne zemřeme. A jak žijeme? Křesťané věří, že se všechno dobré, co obstojí před Ježíšem, neztratí. Všechno zlé se však promění v popel. Proto se snažíme obrátit od svých hříchů k dobrému. Ježíš nás k tomu volá. A jak je to s tou postní dobou? Co zamýšlel Ježíš vlastním postním usebráním? Chtěl snad upravit svou tělesnou váhu, vyzkoušet novou dietu, toužil mít pokoj od lidí, sebetrýznit se? Inu, patrně ne Umění postu je uměním vlády sebe sama nad sebou, uvolněním všech nezbytných životních principů pro Kristův záměr. Měli bychom však mít na zřeteli, že není dobré nechávat volný průchod všem možným aktivitám či impulsům. Ne vše, co člověk dokáže, čeho je schopen, je vždy vnitřně správné a žádoucí. Kristus se postním usebráním připravoval na svůj úkol zde mezi námi. Cožpak každý z nás nemá mít před očima nějaký životní záměr? Přál bych nám všem nalezení správného životního záměru. V tomto hledání nám může pomoci i poselství Kristovy smrti a vzkříšení. Vladislav Hynk šéfredaktor P.S.: Chtěl bych opět vybídnout ty z vás, kteří máte co říct ostatním farníkům a není vám lhostejný život farnosti (a pevně věřím, že je vás hodně!). Vždyť každý z nás může mít jakékoli téma, o kterém by stálo za to napsat na stránkách Věžníku. Myslím si, že nový vítr ve farním dvouměsíčníku by nebyl vůbec na škodu. Doufám, že toto dnešní P.S. (ke kterému mě vede 16. stránka z minulého čísla) nezůstane bez odezvy - jinak bych si mohl myslet, že časopis nikdo nečte a nemá smysl ho dále vydávat! Spojení na redakci je uvedeno v tiráži nebo můžete příspěvky odevzdávat do schránek v obou našich kostelech.

4 Slovo duchovního otce Slovo otce Tomáše Milí farníci, za chvíli budeme prožívat 40 dnů doby postní, která je přípravou na nejdůležitější svátky křesťanů Velikonoce. Přeji vám, abyste tuto dobu prožili co nejlépe, aby to byl pro vás čas milosti a spásy, kdy více poznáte sami sebe a zakusíte a objevíte ve velikonočních tajemstvích tu pravou lásku Boží, která se bezvýhradně a všem lidem dává. Pokud chceme prožít pravou radost nad Kristovým vítězstvím, to, že vstal z mrtvých, musíme umět prožít s ním i to, co tomu předcházelo. Proto je dobré a velmi bych si přál, aby obřady velikonočního tridua Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, jsme mohli prožít společně celá farnost (všichni, kdo v neděli navštěvujeme bohoslužby) a ne až přijít v neděli na Boží hod velikonoční. Kříž a prázdný hrob totiž patří k sobě a i sám Ježíš celým svým životem a učením ukazoval na tyto velikonoční události. Samotné Vánoce by se neslavily bez Velikonoc. Kéž Vám Bůh žehná a provází Vás v duchovním životě. otec Tomáš Z diáře otce Tomáše 1.3. Popeleční středa začátek doby postní, křížové cesty plánovací víkend mládeže v děkanství Jihlava ,00-20,30 hod. modlitby nad křížem v kostele sv. Kateřiny ,30 hod. slavnost sv. Josefa ,30 hod. vigilie slavnosti Zvěstování Páně ,00 hod. pozor, změna zimního času na letní a posun času večerních bohoslužeb na 18,00 hod farní akademie 5. a ,00-18,00 hod. velikonoční zpovídání 8.4. setkání mládeže s biskupem v Brně ,00 hod. křížová cesta venku Zelený čtvrtek; 19 hod. mše sv. a adorace Velký pátek; 15 hod. křížová cesta a v 19 hod. velkopáteční obřady Bílá sobota; 9,00 12,00 velikonoční dílna 21 hod. velikonoční obřady, agapé Boží hod velikonoční, žehnání pokrmů hod. pouť u sv. Kateřiny

5 Vstup Postní doba Kdykoliv čtu o Popeleční středě Kristova slova: když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci když se postíš ty, potři si svou hlavu olejem a tvář si umyj (Mt 6,16-17) přichází mi na mysl, je-li obřad udílení popelce v souladu s těmito slovy Páně. Co vlastně Kristus jimi odsoudil? Tak zvanou zbožnost, která záleží pouze na vnějších skutcích, podle slov proroka Izaiáše: Srdce jejich jsou vzdálená ode mne. (Iz 29,13) Farizeové se totiž modlívali rádi na ulicích, aby byli na odiv lidem, a své dobré skutky konali tak, aby je lidé viděli a chválili je, a mnohé další náboženské úkony vykonávali pouze návykovým způsobem. Ale není i pro nás popelec někdy pouze zvykovou záležitostí? V čem je původ popelce? V starokřesťanské praxi pokání. Kdo se dopustil veřejného hříchu, musel konat veřejné pokání. A toto veřejné pokání konal právě v postní době. Na začátku postní doby v přítomnosti křesťanské obce oblékl biskup onoho kajícníka do kajícího šatu, nasypal mu na hlavu popel a vyvedl jej z kostela. Po dobu pokání se totiž nesměl účastnit Eucharistické slavnosti. Tento dojemný obřad byl výmluvným kázáním i pro ostatní věřící přítomné křesťanské obce. Tak se to konalo asi od 4. do 10. století. Později pak se udělovalo pokání jen tajným způsobem a od středověku přijímali pak všichni popelec na znamení vnitřní kajícnosti. Ale tu se nám jeví popelec jako vstup do postní doby do období církevního roku, v němž chceme kajícně konat pokání, neboli kajícně změnit své smýšlení a uspořádat život podle zásad našeho Pána. Kdyby tedy někdo sice přijal vnější znamení popelce, ale pak se vůbec nesnažil o sebeposvěcování, byl by to úkon pouze zvykový a někde, kde chodí do kostela mnoho lidí, snad i farizejský, a nic by to neprospělo. Bývalo tomu tak před šedesáti nebo sedmdesáti lety ještě i u nás. Pro popelec si přišlo o Popeleční středě mnoho lidí, ale pak jsme je v kostele zase neviděli. O popeleční středě se budeme s knězem modlit: Neodmítej naše prosby a neodepři nám své požehnání, až si dáme posypat hlavu popelem. Dej, ať konáme opravdové pokání celý půst, abychom s čistým srdcem mohli slavit velikonoční tajemství. Nuže, v postní době musíme především, podle slov sv. Pavla, dáti zemříti hříchu, abychom tak, jako Kristus byl Otcovou slávou vzkříšen z mrtvých, i my vedli nový život (Řím 6,4) a čistým srdcem se mohli pak radovat i z vítězství našeho Pána, přebývajícího svou milostí a láskou v naší vlastní duši. V postní době se vynasnažme, abychom se s marnotratným synem zamysleli nad svým životem a s ním také povstali a navrátili se kajícně, pokorně a s velikou důvěrou ke svému nebeskému Otci ve svátosti pokání. Abychom nevykonali pouze formálním způsobem malinké dostiučinění, které nám ve zpovědnici bylo uloženo, ale obětovali i vše, co nás tíží a co je spjato s každodenním plněním našich povinností. Aby i nejvšednější náš úkon stal se v postní době úkonem kajícnosti a prostředkem dalšího přiblížení se ke Kristu a jeho Otci. Ale tu by bylo možno říci: Proč vyhlašuje církev každý rok znovu dobu pokání a kajícnosti? Člověk, který věří v Boha nejvýše dobrého, přece by měl žít dokonale, bez poklesků a hříchů! Ano, to je pravda, ale nezapomeňme, že v člověku je stále náklonnost ke zlému, a proto dokud žijeme tímto pozemským životem musíme stále ve svém vlastním nitru také bojovat proti zlu a snažit se právě o větší dokonalost podle slov našeho Pána: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5,48) Budou-li taková naše předsevzetí, až si dáme sypat popel na hlavu, bude popelec, onen vstup do svatopostní doby, jako svátostina, to jest jako obřad církví ustanovený, pro modlitby a zásluhy církve ve spojení s Kristem i pramenem Božího požehnání, abychom skutečně dovedli po celý půst konat opravdově pokání. Karel Lobkowicz - KP -

6 Kdo byli? Kdo byli? Sv. Vincenc Ferrerský Vincenc přišel na svět kolem r ve španělské Valencii, v sedmnácti letech se stal dominikánem. Po mnoha letech studií přijal kněžské svěcení a byl činný jako učitel a kazatel. Za papežského rozkolu se postavil na stranu vzdoropapeže, který sídlil v Avignonu. Byl toho názoru, že volba zákonného papeže Urbana V. byla vynucená. V roce 1392 šel dokonce do Avignonu a byl zpovědníkem vzdoropapeže Benedikta XIII. Asi od roku 1400 putoval Vincenc jako vážený kazatel pokání celou Francií a sousedními územími. Po deseti letech se vrátil do Španělska, kde opět zastával úřady ve svém řádě. Když byl pak na kostnickém koncilu r zvolen Martin V. za řádného papeže, distancoval se oficiálně od vzdoropapeže. Pak ještě asi tři roky putoval Bretaní a Normandií jako kazatel. Zemřel 5. dubna 1419 na cestě ve Vannes v Bretani. Již roku 1458 byl tento kazatel svatořečen. Dodnes je Vincenc Ferrerský pokládán za jednoho z nejvýznamnějších kazatelů pokání v 15. století. Ve svém životě měl ale mnoho protivníků, jeho projevy vyvolaly bouři v duchovenstvu. Pro některá svá tvrzení, např. že konec světa už nastává, byl dokonce označen za bludaře. Svátek svatého Vincence Ferrerského slavíme 5. dubna. podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ - Informace řeholník, kazatel OP narozen: kolem r ve Valencii, Španělsko zemřel: 5. dubna 1419 ve Vannes, Francie patron Valencie a Vannes; pokrývačů, cihlářů, drvoštěpů, slévačů olova; ochránce koní v Bretani; proti bolestem hlavy, proti epilepsii, horečce, nemocem všeho druhu; za dobrý sňatek, za plodnost, šťastnou smrt; je vzýván proti nebezpečí všeho druhu Setkání redaktorů farních časopisů Začátkem roku jsme byli pozváni na setkání redaktorů farních časopisů brněnské diecéze. Toto setkání se uskutečnilo v sobotu 11. února. Z osobních důvodů ostatních členů naší redakce jsem se tohoto setkání zúčastnil pouze já a moje manželka. Setkání začínalo v katedrále mší svatou, kterou sloužil brněnský biskup o. Vojtěch Cikrle (podařilo se nám přijet pouze s nepatrným zpožděním, které jsme však nemohli ovlivnit). Otec Vojtěch v rámci bohoslužby mimo jiné poděkoval všem, kteří se jakýmkoli způsobem podílejí na vzniku farních časopisů (v naší diecézi je evidováno cca 50 časopisů, z nichž ne všechny jsou v současné době aktivní) a následně nás pozval na prohlídku dvou věží (s výhledem na Brno), nově otevřené Klenotnice katedrály a krypty. Poté jsme se přesunuli do sálu na Petrově, kde pokračovala diskuze s tiskovým mluvčím České biskupské konference Mgr. Martinem Horálkem, redaktorem Katolického týdeníku Jiřím Macháněm a ředitelem Rádia Proglas R.D. Ing. Martinem Holíkem. Zajímavé bylo také povídání o projektu digitálního vysílání křesťanské televize NOE (o této křesťanské aktivitě na televizním trhu informujeme na str. 18). Protože bylo po poledni, uvítali jsme pozvání do nekuřácké restaurace pod Petrovem, o jejíž provoz se starají řádové sestry z Misijní rodiny Donum Dei. Protože na tento den připadl svátek Panny Marie Lurdské, zazpívaly nám na živo dvě písně k Matce Ježíše (první v jejich rodném jazyce jedná se o černošky a druhou v češtině). Po chutném jídle jsme se vydali na cestu domů. Byl jsem rád, že jsme se mohli tohoto setkání aktivně účastnit a třeba i objevit nové věci, které budeme moci uplatnit v některých z dalších čísel Věžníku. Vladislav Hynk

7 Myšlenky postní doby Postní doba Co není pravé a co nevychází z přesvědčení, nemá v sobě životodárnou sílu a přikryje to brzy čas. Trvalá krása a hodnota života má základ v dobru, které uskutečňujeme v souladu s vůlí Boží, jenž podle své podstaty nemůže nic jiného chtít než dobro. Postní čas nás zve na cestu pokání. Na jejím začátku stojí pokora, a Ježíš a jeho kříž nás povedou. Vycházíme ze skutečnosti, že milost byla dána: stali jsme se syny Božími a dědici Božího království. Nevracejme se zpět na nastoupené cestě, ať nám milost nebyla dána nadarmo. Jdeme vstříc Veliké noci a Velikonoce stojí za ten čtyřicetidenní půst. Začínáme dobu vážnou, ale nikoliv bezútěšnou. Její smysl není v odříkání, nýbrž ve vítězství a v síle, kterou odříkání přináší. Posvátná doba si zasluhuje, abychom odložili křesťanství zvykové, šablonovité a vnější a vrátili se ke skutečnému životu Božích dětí. Abychom si častěji uvědomovali jeho krásu, jeho podstatu a jeho úkol a podle poznaného také jednali. Právě v den, kdy se postíte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. (Iz 58,3-4) Pro náš sluch jsou až nepříjemně reálná a naléhavá slova proroka, teoretický půst by byl přijatelnější a pohodlnější. Jenže Bůh vyžaduje důslednost. Nepřehlížej bližního, neboť cesta k dokonalosti je jediná: láska k Bohu a bližnímu do důsledků. Modlitba, půst, almužna přináší plné bohatství života milosti. Ale nejen to, kdo v pravém duchu prožije postní dobu, je schopen i ostatním přinést světlo a Boha. Proto nám postní doba nabízí své duchovní bohatství, abychom si zasloužili slyšet nejkrásnější pozvání: Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připravené od založení světa. (Mt 25,34) Naučme se opravdu rozumět zákonům a přikázáním Božím a obnovme v sobě vědomí, že Kristus žije v nás a my žijeme z Krista. Nikdy nejsme sami! I ty si pamatuj, že tvou největší útěchou je Bůh tam, kde chybí každá lidská pomoc. Modli se tu nejvznešenější modlitbu, která mohla být vyslovena: Ne jak já chci, ale jak ty chceš, Bože! Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Právě v postní době každému z nás nabízí Kristus cestu ke ctnosti. Každého oslovuje a chce ho mít skutečným přítelem. Jen chtít, jen chtít napravit sebe a všechno, co jsme zavinili. Není možné jinak než poslechnout slov liturgie a zamyslit se nad svým postojem ke Kristu. Nepatříme snad také mezi ty liknavé, nerozhodné a vlažné, mezi ty, kteří se stále nemohou rozhodnout odpovědět na zřejmou výzvu Kristovu pokáním a láskou? Bez vnitřní usebranosti, tichosti a mlčení není duchovního pokroku. Nebylo by dobré, kdybychom v této době dovedli alespoň potud ovládat svůj jazyk, aby naše řeč odpovídala pravdě, tichosti a pokoře Krista, jehož máme následovat? Kolik lidí spravedlivých a nevinných bylo zničeno slovem: z ješitnosti, ze zloby, z domýšlivosti, proto, že dobru se nechtělo rozumět, že bylo vidět zlo tam, kde bylo dobro. Dávejte a bude vám dáno. Velikost křesťana není v poctách, ale v tom, že v pokoře a lásce slouží bratřím a sestrám v Kristu tak, jak dal příklad sám Pán. Lítost je hlavní částí pokání, bezpečnou cestou, která nás dovede k pokladu krve Kristovy a k jeho milosrdenství. Učí svatý Pavel, že největší ctností je láska. Ta také nikdy nedopustí, aby naše lítost a pokání šly špatným směrem. Tím, že vinu své vlastní slabosti, sebelásky a polovičatosti přeneseme na druhé, nic nevyřešíme. Potřebujeme pevnou vůli zbavit se hříchu nebo špatného návyku, odložit starý život a obětovat lásku k sobě, abychom tak zachránili Krista v sobě a mohli dojít blíž k pravdě. Syn Boží pro nás učinil vše, co měl ještě víc učinit? Josef Kavale - KP -

8 Postní doba Postní doba, půst Co je náplní a účelem postní doby? Co a proč v postní době dělat?! Samotný název tohoto čtyřicetidenního období není zcela jednoznačný. Půst jako takový totiž není jeho jedinou náplní. Příprava na Velikonoce Začněme od konce postní doby od Velikonoc. Jsou to ústřední svátky všech křesťanů: celé jádro a síla křesťanství spočívá ve smrti, vzkříšení a oslavení Ježíše Krista. A účast na tomto tajemství získává člověk sjednocením s Kristem skrze křest. Není potom divné, že jedním z hlavních úkolů postní doby je vyvrcholení přípravy katechumenů na křest. Pro ostatní věřící je tato doba přípravou na obnovu křtu o Velikonocích. Postní období je i příhodným časem k obnovení chápání křesťanského života jako velkého putování do domu Otcova. Toto období začíná udělováním popelce - sypáním popela na hlavu s výzvou: Obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1,15) Těmito slovy započal Ježíš své poslání na zemi, aby smířil lidstvo s Otcem a aby uvedl každého na cestu života. Bůh Otec totiž připravil plán spásy pro všechny lidi, kteří od něho pocházejí a k němu směřují. (Poznámka: druhá varianta doprovodných slov k sypání popela na hlavu: Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. ) Hřích a pokání aneb Život z vlastních sil Od Boží lásky nás dělí nedůvěra k Bohu, snaha dosáhnout štěstí a naplnění života pouze vlastními silami. Toto vše vede člověka ke hříchu, jenž je bariérou v přijímání Boží lásky, někdy přímo jejím odmítnutím. Obrácení (pokání) proto spočívá v tomto: obrátit se k Bohu, nechat se Bohem milovat a v síle této lásky se pak vydávat po jeho cestách. Cesta obrácení s sebou přináší jak negativní aspekt: osvobození od hříchu a zla, tak aspekt pozitivní : rozhodnutí pro dobro. V této perspektivě lze pak slavit svátost pokání, jakožto zásadní bod cesty obrácení pokřtěného člověka. Konkrétní kroky, staletími osvědčené prostředky na cestě obrácení: 1) Modlitba Modlitbou se sbližujeme s Bohem. Je příležitostí přezkoumat a probrat s Pánem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé i neznámé, za lidi, kterým tato služba může prospět. Několik tipů: učiň si z modlitby zvyk: modli se ráno, večer, před jídlem modlete se společně v rodině, pro začátek alespoň při zvláštních příležitostech čti bibli: nejprve možná jen spontánně, později pravidelně vyprávěj o Bohu dětem účastni se liturgického života své farnosti: křížové cesty, bohoslužby smíření... snaž se o dobré myšlenky, jsou předpokladem každého rozvoje 2) Půst Postem zdaleka není myšleno jen odepření si jídla. Půst je zřeknutí se čehokoliv, co je v našem životě postradatelné, zbytečné nebo překážející, co nás spoutává. Skrze něj dáváme ve svém životě větší prostor Bohu a máme možnost více poznat sami sebe... Několik tipů: cvič se ve zdrženlivosti: v jídle, pití, kouření, sledování televize, nakupování... dodržuj Popeleční středu a Velký pátek jako zvláštní dny půstu: jen jednou se najez dosyta a odřekni si maso přinášej páteční oběť může mít různé formy: zřeknutí se masa, omezení konzumu. To, co je

9 Postní doba díky této páteční oběti ušetřeno, by mělo přijít k dobru lidem v nouzi. Smyslu páteční oběti odpovídají také různé formy osobní a společné modlitby stejně jako služba a pomoc druhým jako postní oběť dej stranou určitou částku peněz: pro hladovějící a jinak trpící Zřeknutí znamená, když k nutkání muset mít řekneme ne. Zřeknutí se znamená svobodný, zodpovědný a uvědomělý život. 3) Almužna, činění dobra Almužnou, činěním dobra tím, čeho se postem vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící, únavné Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem. vzpomeň na to vše společné a pěkné Smíření je postoj, který nás orientuje na Boha. Zakusit smíření znamená vyměnit zlo za spásu. Ježíšova výzva k obrácení míří především k obrácení srdce, k vnitřnímu pokání. Bez něho zůstávají všechny skutky neplodné a lživé. Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se, která je dobrá, po ní se vydejte a vaše duše naleznou klid. (Jer 6,16) - VH - převzato z internetu Několik tipů: pomáhej druhým nést jejich nouzi a poznávej skrytou bídu otevři uši i srdce pro malomyslné, bezradné a zoufalé měj starost o staré, nemocné a postižené lidi České slovo almužna vzniklo z řeckého elemosyné, které znamená milosrdenství, milosrdný vztah. Dobro činíme už tehdy, když s druhými sdílíme čas a pozornost, radost i bolest. 4) Smíření Několik tipů: připravuj se na smíření v myšlenkách; smíření není především něco, co musí být protrpěno, ale něco, co musí být slaveno; smíření s Bohem a s bližním je pramenem radosti účastni se na slavení smíření bohoslužebnou formou: především při bohoslužbě pokání a ve svátosti smíření nech v sobě působit smíření, které ti bylo dáno sám nabízej smíření: učiň první krok k novému společnému začátku objevuj v druhém to dobré Postní doba Jistě se všichni těšíme, že po tuhé zimě přijde opět JARO a to zvláště zde, na naší VYSOČINĚ moravské SIBIŘI. S pomocí Boží odložíme těžkosti a tím více se budeme radovat z probuzené přírody. Kéž by se také a to hlavně probudily naše duše. K tomu nás vyzývá postní doba se vstupem Popeleční středa letos 1. března. Budeme moci zpívat slavné ALELUJA? I bez těch, jež se nedožili? Ale můžeme se vroucně modlit a vzpomínat. Lidmila Vokřínková

10 David David hříšník i muž Boží 10 V tomto čísle navážeme na minulé zamýšlení a tentokrát se zaměříme na úžasnou postavu krále Davida. Naše pozornost se bude týkat dvou důležitých událostí z jeho života. Davidův hřích a pokání, které najdeme v 11. kapitole 2. knihy Samuelovy. David posílá své bojovníky do války, ale sám zůstává v Jeruzalémě. Králové ve starém Orientě zpravidla vedli vojsko do boje a šli vpředu, v Izraeli šlo navíc o boj Hospodinův, na němž se má pomazaný podílet. Jakoby se Davidovi nechtělo, jakoby měl pocit, že už má vyhráno a nemusí se o nic snažit. Už jsem toho vykonal hodně, teď už si mohu odpočinout. Objevuje se tu lenost a spokojenost člověka se sebou. Jednou k večeru vstal z lože a procházel se po střeše, i zde se dá tušit znuděnost. Vidí ze střechy svého domu ženu, jak se koupe. Nemysleme si, že můžeme vidět všechno. Člověk je tvor smyslový a skrze smysly vnímáme okolní svět a ne vše, co vidíme nebo slyšíme, nám pomáhá na naší cestě k Bohu. Často bychom si měli opakovat: není mi dovoleno. Nebo jak říká apoštol: Všechno je mi dovoleno ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno ano, ale ničím se nedám zotročit. (1 Kor 6,12). I malé pochybení, nepozornost nás může zotročit a zaplést s hříchem stejně jako Davida. Dalším jeho proviněním je diskuse s hříchem, začíná se vyptávat, kdo je ta žena, není to snad žena Chetity Uriáše? S hříchem ani se zlem se prostě nediskutuje. Nakonec David s Bat-šebou zhřeší a když zjistí, že počala, začínají chvíle nejistoty. Král v Izraeli nestál mimo zákon, nebo dokonce nad zákonem, je vázán poslušností k němu. Tento zákon nařizuje za cizoložství smrt. Proto si povolává Uriáše a otázkami chce zastřít svoji nejistotu a vlastní účel Uriášova pobytu v Jeruzalémě. David se snaží zbavit problému svými lidskými silami, nespoléhá v tuto chvíli na Hospodina, ale řeší to vše po svém, snaží se vinu přehrát na Uriáše, ten však do svého domu ani nevstoupí, natož aby spal se svojí ženou. On dobře ví, že by se tak provinil proti Hospodinovu zákonu a trestem by byla smrt. Služebník dodržuje zákon, oproti králi, který by měl dodržovat zákon na prvním místě. Jeden hřích plodí druhý, a když Davidovi lest nevyjde, snaží se zbavit Uriáše jinak, ale takovým způsobem, aby na něj nepadlo žádné podezření. Uriáš je poslán do nejsilnějšího boje, kde umírá. Po předepsaném smutku pak Uriášova

11 David žena přichází k Davidovi a stává se jeho ženou. Před lidmi je vše v pořádku, ale v očích Hospodinových je zlé, co David udělal. Za Davidem přichází prorok Nátan, který mu nádherným podobenstvím o boháči a chudákovi s jednou ovečkou ukazuje, jakého hříchu se dopustil a tím probouzí jeho svědomí, které bylo spletí hříchů otupeno. Teprve až král odsoudí zločin, obviní ho prorok přímo do očí. Hospodin učinil Davida prvním v Izraeli, vyprostil ho z rukou Saula, předal mu království, Hospodinu vděčí za to, co má a čím je. Proto je obviněn z pohrdnutí Hospodinem. Pro každého člověka je těžké uznat vinu a pokořit se. David se však na proroka neobořil, ale ponížil se a svou vinu vyznal. Nátan mu ohlašuje odpuštění, nezemře. Avšak musí si nést následky svého pádu, dítě počaté s Bat-šebou zemře a do Davidova domu vstoupí meč. Odpuštění hříchů totiž nemusí vždy znamenat likvidaci jeho následků, ale i ty nesl David statečně, jak bychom se mohli dočíst dále. Jaký byl Davidův asi největší hřích? Můžeme říct, že je to nevěrnost Hospodinu. Do té doby jakoukoliv situaci, a některé byly velice těžké, řešil vždy ve spojení s Hospodinem. Byl mužem, který chodí po Božích cestách. V tomto příběhu však spoléhá sám na sebe a vzniklou situaci řeší po svém. David vstoupil do spirály, která se začala točit čím dál tím rychleji. V každém okamžiku se mohl odvrátit od svého konání a přiklonit se k Hospodinu. Pomocí proroka pak poznává svůj hřích, přiznává se k němu a lituje ho. Krásnou ukázkou kající modlitby je Žalm 51, který je právě Davidovi připisován. Jak to, že nám Písmo staví před oči za vzor hříšníka, který ve válkách zabíjel své protivníky, zhřeší s manželkou svého služebníka a pak ho ještě pošle na smrt, a zároveň je nám ukázán jako muž Boží, člověk důsledně dodržující Zákon? Muž, jehož jméno je slavné po celém Izraeli a je považován za nejlepšího krále v dějinách Izraele. Je možno říct, že svatost a cíl duchovního života nespočívá v bezhříšnosti, ale v následování Hospodina a kráčení po jeho cestách. V pokorném si přiznání chyb a hlavně prosby za odpuštění. Náš duchovní život nelze měřit podle toho, kolikrát jsme zhřešili, ale podle toho, kolikrát jsme hned vstali a přišli před Hospodina, ukázali mu jako děti svému Otci svá zranění, aby je pofoukal, utišil náš pláč a obvázal odřené koleno. Stejně, jako když upadneme nebo se řízneme, přichází bolest a pláč, nebo alespoň nějaká ta slza, tak i když jsme se zranili hříchem, pokud si nepřiznáme, že nás něco bolí, pokud si neuvědomíme, že potřebujeme obvázat, uzdravit, pokud ze sebe děláme siláky, které nic nebolí, tak nás Boží milost nemůže zasáhnout a uzdravit, neboť Bůh nám i tehdy nechává naprostou svobodu a nemůže přijít, pokud my nechceme. Co si opět pro sebe mohu vzít: - Pozor na lenost a znuděnost, které hrají na naši nepozornost vůči pokušením, která přicházejí a je jedno, jaké oblasti se týkají. Jeden z výroků pouštních otců zní: Hleď, ať tě ďábel najde zaměstnaného, až k tobě přijde. - Ne vše, co vidím a slyším, mi prospívá k mému duchovnímu růstu, měl bych být pozorný a naučit se vybírat si, co si pustím do svého srdce. - I když se dostanu do spirály hříchů, je tu vždy možnost obrátit se k Hospodinu, který vždy čeká s otevřenou náručí. Nespoléhej na své vlastní síly, člověk je velice slabý a zvláště když si myslí, že pomoc nepotřebuje. - Není na světě hřích, který by nemohl být odpuštěn, není hřích který by Boží milosrdenství nemohlo spálit svou láskou (kromě toho, kdybych s plným vědomím toho, co říkám, tvrdil o Bohu, že je zlo což je tzv. hřích proti Duchu svatému, o kterém Ježíš říká, že odpuštěn být nemůže), stačí jen přijít, svůj hřích pokorně Bohu svátostně odevzdat. - Náš duchovní život a osobní svatost se neměří podle toho, kolikrát jsem upadnul na cestě k Bohu, ale podle toho, kolikrát jsem ihned vstal a odevzdal se do Božího milosrdenství. Jak nám říká Žl 103,14: On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach. Jenda K. jan.frantisek@ .cz 11

12 Zamyšlení Manželské etudy 12 Proč vyměnit svobodu za manželství? Co tím získám? Ztratím krásu svobody, ale poznám krásu bezpečí (myšlenka ze 16. století) V posledních týdnech mou pozornost upoutaly nedělní večerní pořady na programu ČT 2. Kdo sledoval, ví, že během ledna a na začátku února zde bylo možné zhlédnout šest pořadů s názvem Manželské etudy po dvaceti letech. Myslím, že dokumentární pořad patřil k těm sledovanějším, což bylo možné poznat podle hovorů, které se okolo tohoto tématu točily. Šlo o dokumentární pořad režisérky Heleny Třeštíkové, jež zužitkovala materiál, který natočila v letech , na tento materiál pak navázala v roce 1999 a dovedla nás až do roku V první části jsme tedy mohli vidět šest manželských dvojic na začátku jejich společné cesty, ve druhé části jsme pak sledovali, co se s nimi za těch uplynulých 20 let stalo. Já osobně jsem viděla pět dílů, první jsem propásla, tak doufám, že nebudu podávat informace příliš zkresleně. Čím mě pořad oslovil? Výchozí pozice pěti párů byla stejná. Vše začínalo svatbou, svatebním veselím a spoustou plánů a hezkých vizí. Zdá se, že jinak to snad ani být nemůže. Na začátku společné cesty stál u všech pozitivní náhled na věc. Prvním kamenem úrazu bylo bydlení po svatbě. Když si ty pořady zpětně promítám, snad ve všech případech šli novomanželé bydlet k rodičům, většinou do jednoho pokoje, přičemž užívali s rodiči společnou kuchyň. Jeden pár dokonce bydlel odděleně, nevěsta u svých rodičů asi 130 km od Prahy, kde přes týden bydlel manžel. Společné bydlení s rodiči bylo prvním konfliktním bodem, v jednom případě dokonce došlo k rozvodu (nevěsta jaksi nesnesla dominantní postavení manželovy matky). Myslím, že dnes je v tomhle ohledu situace jiná, mladí se snaží najít si své bydlení, rodiče jim k tomu často pomáhají, protože chtějí, aby žili odděleně, čímž se dá předejít zbytečným konfliktům. Jistou roli v tom hraje také posunutí věkové hranice, kdy ke sňatkům dochází. V dokumentu jsme se setkali s novomanželi, kterým bylo většinou 20 i méně let. Dnes mladí lidé uzavírají manželství v situaci, kdy již pracují, často už několik let, jsou alespoň částečně finančně zajištěni, dle mého názoru. Jsou také v mnohém odvážnější, užívají možností hypoték a úvěrů, což je pro socialistickou generaci nepochopitelné (a nemyslím to nějak hanlivě, jen je jiná doba). Ve vlastním bydlení se pak manželé mohou opravdově postavit na vlastní nohy, vést si svou vlastní domácnost, naučit se v ní hospodařit a stačit si pouze sami. Všechny manželské páry jsme na konci první části dokumentu opouštěli po pětiletém manželství (pouze v jednom případě došlo k rozvodu a byli jsme svědky rozvodových tahanic). Rodiny měly vždy alespoň jedno dítě, prožily první manželské krize, a některým se podařilo dokonce získat vlastní bydlení. Velmi zajímavé pak bylo setkání s hrdiny původních snímků po téměř dvaceti letech. Co se s nimi stalo? Co se změnilo? Vizuální proměny byly evidentní, troufám si ale tvrdit, že změny životního stylu a postihnutí životních hodnot bylo o mnoho dramatičtější. Těm, kteří pořad sledovali a mají jiný názor, se omlouvám, protože budu možná příliš tvrdá a konzervativní ve svém hodnocení. Domnívám se ale, že z pěti párů nežil šťastně ani jeden (myslím tím společný manželský život). První manželská dvojice žila tak říkajíc vedle sebe. Sice se nerozvedli, ale působili jako samostatné jednotky. Oba se plně věnovali své práci, jíž také patřila valná část každého dne (tak nějak jsem měla pocit, že peníze je dost pohltily). V následujících pěti letech, kdy se nám naskytla možnost je opětovně sledovat, jsme poznali i jejich děti. Dceru, která v maturitním ročníku odešla z domu a žila u svého přítele, a dospívajícího syna, s nímž měl otec velké plány chystal se s ním podnikat. Dcera se nakonec za svého přítele vdala a do dokumentu se tak dostala i její nová rodinu. Tak nějak nevím, co si myslet

13 Zamyšlení o jejich názorech na životní úroveň. Stěžovali si na nedostatek peněz a to dost často a přitom nám sdělili, že platí nájem Kč, na dovolené byli na Kanárských ostrovech a rozhodně se zase brzy chystají za sluníčkem. Mám pocit, že nedostatek peněz vypadá trochu jinak Setkání s druhým párem po téměř dvaceti letech bylo jednostranné. Manželka odmítla natáčení (ale asi za dva roky druhého sběrného dokumentu jej přijala). K čemu došlo u těchto manželů za uplynulý čas? Měli tři dcery, muž odešel do USA (pracoval jako fotograf a jeho bohémský duch byl zcela evidentní), rozvedli se. On žil sám, ona si po čase našla přítele. Vycházeli spolu, myslím, celkem dobře, děti o nich mluvily kladně. Manželství ale nevydrželo Třetí pár byl v době uzavření sňatku asi nejmladší. Nevěsta byla v maturitním ročníku (k maturitě šla asi v osmém měsíci těhotenství) a ženichovi bylo 19 let. Nevím, ale od začátku sledování této dvojice jsem měla pocit, že tihle lidé se k sobě absolutně nehodí. Muž působil jako inteligentní typ s širokým rozhledem, žena byla spíš domácí typ s touhou po klidu a pohodě. Tenhle pár na začátku bojoval s odděleným bydlením, žena s dítětem bydlela u rodičů a muž je pouze o víkendech navštěvoval. Na konci prvního dokumentu jsme je opouštěli v době, kdy měli dvě děti a žili společný život, i když rozdíly jejich povah byly markantní. Po letech bylo jasné, že tyto rozdíly vyústily v rozvod. Muž byl dle mého názoru stále tentýž, s širokým rozhledem, spoustou nápadů a moderních myšlenek. Žena na mě působila jako životem zklamaná, velmi zraněná osoba, která se uzavřela do své ulity, odmítala jakýkoli pokrok, žila ve světě snů a telenovel a velmi zvláštně lpěla na svých dětech, které k sobě chtěla připoutat. Obě děti nakonec odešly studovat do Prahy, kde žil jejich otec. Matka z toho samozřejmě obviňovala otce. Bylo evidentní, jak moc je ublížená, často litovala toho, že od svých patnácti let s otcem svých dětí chodila, nic si neužila, nikoho jiného nepoznala a nakonec se i musela vdávat. O tomhle manželském páru se nedá říct, že by rozchod ustáli. Manželství skončilo krachem (asi po čtrnácti letech). Bylo smutné vidět, jak si lidé v tak těsném svazku dokážou neporozumět a zranit se na celý život Další týden nám byly promítnuty životními osudy, které snad nikoho nemohly nechat chladným. Ve zprávách ČT 1 jsme se o týden později dozvěděli, že po odvysílání tohoto dílu se zvedla vlna solidarity a lidé finančně přispívali ženě v nesnázích Na začátku příběhu byl samozřejmě manželský pár, který ale velmi brzy ukončil svou společnou cestu životem, tuším po dvou letech. Tak nějak jsem měla pocit, že za svého syna, který vystupoval v roli novomanžela, mluvila víc jeho matka. A to bylo také důvodem rozchodu manželů. Byli jsme svědky soudních tahanic o dítě, kdy se u soudu vypralo všechno špinavé prádlo, vytahovalo se i to, že otec nepřinesl dítěti na Vánoce kolekci Hrůza! Asi po dvou letech se bývalí manželé tak nějak přiměřeně dohodli a otci bylo dovoleno navštěvovat dceru, ač se zdálo, že v minulosti o to až tak moc nestál. Na konci prvního dokumentu jsme dokonce mohli nabýt dojem, že se bývalí manželé snaží znovu k sobě najít cestu. Po letech, kdy jsme se s hrdiny setkali, bylo ale jasné, že k opětovnému společnému životu nedošlo. Muž odmítl natáčení, slyšeli jsme pouze životní příběh jeho bývalé ženy, k 13

14 Zamyšlení 14 němuž se muž neměl možnost vyjádřit. Do ženina života přibyl syn a bylo jasné, že ani s jeho otcem žena nežije. V dalších pěti letech, kdy probíhalo natáčení druhého dokumentu, jsme viděli nelehkou životní situaci ženy, která žila tak říkajíc ze dne na den. Syn byl mentálně postižen (hyperaktivita), vyžadoval stálou péči a hlavně pevné nervy. Když začal chodit do speciální školy, nemohla jeho matka najít práci, protože musela se synem dojíždět a vyzvedávat si ho po skončení školy (do družiny chodit nemohl, měl obrovské kázeňské problémy). Dcera se vyučila a zůstala nezaměstnaná, tudíž všichni tři žili ze sociálních dávek. Nemohli si dovolit lepší byt, nekoupili si téměř žádné oblečení, nikdy se nikam nepodívali Byl to velmi zvláštní životní příběh, v němž jistou roli sehrál i ženin první manžel, na jehož adresu padla i obvinění ze zneužívání dcery. Zdálo se ale, že žena se s nepřízní osudu pere vesměs statečně a s úsměvem. Životní rána, která zaskočila snad každého diváka, přišla v závěru dokumentu. Jednoho dne se ženina dcera nevrátila z práce a později bylo zjištěno, že ji srazil vlak. Žena přišla o pevný bod svého života, o svou dceru. Byl to nejpohnutější životní osud ze všech, které byly v tomto dokumentu odvysílány. Dalo by se říct, že její život za mnoho nestál. Protloukala se bídou a nakonec přišla o to nejcennější. Zůstala se svým problematickým synem a spoustou starostí Poslední manželský pár byl párem intelektuálů. Vzali se už během studií architektury a než dostudovali, měli jednoho syna. Na konci prvního dokumentu se jim narodil druhý syn, manžel se vrátil z vojny a začal učit na uměleckoprůmyslové škole. Žena začala malovat na textil a bylo evidentní, že tímto směrem se bude ubírat i nadále. Pár se jevil jako v celku harmonický, na můj vkus byla žena až příliš velkou racionalistkou. Po letech, kdy jsme měli možnost nahlédnout do jejich soukromí, jsme viděli, že dětí přibylo. Rodina byla sedmičlenná, manželství, jako jedno z mála, vydrželo. Podle toho, co jsme mohli vidět, bylo jasné, že rodina si finančně nežije špatně, manžel začal soukromě podnikat v oboru nábytek (řekla bych dost ve velkém stylu, měl i jisté podnikatelské problémy, žehral na dobu, v níž lidé neuzavírají manželství, žijí ve volných svazcích a vlastně proto se ani nezařizují...), žena se také pokoušela o vlastní podnikání, věnovala se ručním pracím, malovala obrázky, hrnky, sklo, šátky... Z toho, co o sobě manželé říkali, bylo patrné, že jejich životem je práce. Byli to takoví téměř workholici, pracovali od nevidím do nevidím a podobný přístup k životu očekávali od svých dětí. Jaké bylo jejich překvapení, když jeden ze synů nehodlal akceptovat jejich vzor, jejich chování, jejich styl života a jejich hodnoty, o nichž se vyjadřoval velmi pohrdlivě. Rodiče tuto skutečnost nenesli příliš statečně, což se ostatně dá pochopit. Syn byl zdrojem rodinných problémů, probdělých nocí a mnoha slz, matčina pokusu o sebevraždu a následného léčení na psychiatrii. To všechno dokážou děti Myslím, že tito manželé, především pak muž, očekávali od svých dětí víc, než mohly děti splnit. Příliš jim ve svých představách naložil a nehodlal ustoupit, což oba rodiče nakonec velmi poznamenalo. Manželství vydrželo a bylo poznat, že tato dvojice, ač působila dost racionalisticky, se dokáže podržet Jaké je tedy závěrečné poznání? Všechny sledované páry prošly během let mnoha změnami. Řekla bych, že ani jeden z párů, jejichž osudy jsem měla možnost zhlédnout, nepůsobil šťastně. Jedni zůstali v zajetí peněz, jiní v zajetí práce, další společný život neunesli a rozvedli se. A tak si říkám Jak bychom v takovém dokumentu dopadli my, kteří např. také ukončujeme tu první pětiletou etapu společného života? Jak to s námi bude po dvaceti letech? Jak moc změníme žebříček svých hodnot? Čemu podlehneme? Jaké životní cesty jsou nám připraveny? Jak se popereme s životními tragédiemi, které se mohou přihodit? Jak na tom budeme se svými dětmi? A co naše manželství? Budeme žít spolu, nebo jen vedle sebe? Otázek je vážně hodně a byla by to asi zajímavá konfrontace. Ale na tu si budeme muset ještě nějaký čas počkat. Pozitivní na tom všem je, že máme šanci, zamyslet se nad tím a snažit se žít dobrý život, abychom se jednou také netopili v slzách a nelitovali spousty životních chyb - KZ -

15 Výnos Tříkrálové sbírky 2006 na území brněnské diecéze překročil 11,8 milionů korun. Konečný Sbírka Tříkrálová sbírka vynesla v brněnské diecézi přes 11,8 milionů korun výtěžek doplní ještě výnos ze složenek a bankovních převodů. Největší nárůst výnosu oproti loňskému roku byl na Blanensku v obci Černá Hora, kde výnos stoupl o 800%, sděluje pracovnice Oblastní charity Blansko Anna Baláková. Nejštědřejším regionem byla opět oblast Brno - venkov, kde výtěžek výrazně překročil 2,2 mil. hranici a kde koledovalo také nejvíce kolednických skupinek. Rekordu se dařilo dosáhnout v Ivančicích - městě, kde loňský dvacetitisícový výtěžek vzrostl na částku ,- korun, říká koordinátorka Dagmar Jelínková. Na Brněnsku se podařilo jako jednomu z mála regionů navýšit také celkový výtěžek. Další zajímavostí je, že v Brně - městě letos v průměru připadlo na obyvatele 3,32 Kč. Koordinátorka znojemské charity Jana Částková dodává, že v obci Žerotice při počtu 288 obyvatel vybrali ,50 Kč. Město Třebíč se může pochlubit 28 tisícovým nárůstem. Společně s Oblastní charitou Žďár nad Sázavou právě třebíčská charita dosáhla nárůstu celkového výtěžku v regionu. V ostatních zaznamenali mírný pokles. Na Břeclavsku se rekordní částky podařilo vysbírat v Hustopečích a Lanžhotu. V obou případech totiž přesáhl výtěžek sumu 70 tis. korun. Tato charitativní akce umožňuje veřejnosti podílet se spolu s Charitou na pomoci sociálně slabým či trpícím a stává se jedním z pravidelných zdrojů pro podporu charitní činnosti, vysvětluje ředitel DCHB Oldřich Haičman. Klíč k rozdělení výtěžku na území brněnské diecéze: 65% - místní charitní sociální a zdravotnické projekty (oblastní a farní charity) 15% - činnost DCHB a celodiecézní projekty 10% - humanitární pomoc 5% - činnost Sdružení Česká katolická charita a celorepublikové projekty 5% - zákonem povolená režie sbírky Z jednotlivých oblastních charit brněnské diecéze bylo komisi předloženo kolem sedmi desítek návrhů k využití získaných prostředků. Komise Tříkrálové sbírky zasedne několikrát v průběhu letošního roku a rozhodne o schválení nebo zamítnutí záměrů a výši přidělené finanční částky. Mezi záměry patří například rozšíření střediska Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby v Tišnově, integrace zdravotně postižených dětí do kolektivu prostřednictvím činnosti Oblastní charity Blansko, nákup potravin a hygienických potřeb pro klienty Denního centra pro lidi bez domova a krátkodobého azylového ubytování v Brně, dokončení rekonstrukce prostor břeclavského protidrogového K-centra, vytvoření a proškolení týmů OCH Hodonín pro psychosociální pomoc v případech živelných katastrof nebo hromadných nehod, nákup vybavení a terapeutického materiálu pro aktivizaci seniorů v Domově pokojné staří v Telči, zabezpečení provozu stacionáře Úsměv pro lidi s mentálním postižením v Třebíči, zakoupení automobilu pro terénní sociální pracovníky projektu Magdala Znojmo na pomoc ženám pracujícím v prostituci při návratu do běžného života, rozšíření kulinářské dílny pro lidi s duševním onemocněním v Klubu v 9 ve Žďáře nad Sázavou ap. Diecézní charita Brno děkuje všem dárcům a koledníkům, bez jejichž štědrosti a pomoci by Charita nemohla uskutečňovat svou službu. 15

16 Postrehy š Adopce Víme, že také naše farnost má v Ugandě chudou africkou dívku Marrii Nassunu už je jí 17 let. Společně farníci přispívají finančně dary, aby mohla chodit do školy a potom dobře pracovat. Napíše dopisem poděkování, a jak se jí daří a může s naším přispěním pokračovat tam daleko v zemi takových životních rozdílů Také i jednotlivci a rodiny projevují tuto dobročinnost a ze svého ročního rozpočtu radostně darují finanční prostředky na tuto adopci na dálku a tím vychovávají A což ADOPCE na blízko? Nikoli peněžní, ale věcná. Osvědčuje se ponejvíce sdělováním zkušeností a radou v různých životních situacích, jak je život přináší. Vezměte si dítě, nebo mladého člověka též k této adopci! a poznáte oboustranné uspokojení. Lidmila Vokřínková Pozvání a poděkování Děkujeme všem našim kostelníkům i dalším farníkům, kteří vyhazují - vymetají - sypou vchody a schody farního kostela sv. Martina i filiálního kostela sv. Kateřiny Sienské, abychom se zvýšenou opatrností, ale přece, mohli přicházet ke společným modlitbám a zpěvu. Pán Bůh zaplať s přáním dobrého zdraví do další této práce pomoci a činnosti. Děkujeme. Náš duchovní otec si přeje, abychom přicházeli v církevním roce k biblickým hodinám na faře (jednou za čtrnáct dní po večerní mši svaté). Tyto hodiny probíhají tak, že otec Tomáš zahájí společenství prosební modlitbou za svitu svíce, účastníci si poté přečtou úryvek z BIBLE, otec vysvětlí a odpoví na naše otázky či úvahy (nyní se nacházíme ve Starém zákoně - prorok Daniel). Zveme všechny zvláště mladé k obohacení VÍRY a poznávání BOHA OTCE. Místa i tepla je dost, přijďte, otec bude potěšen. Řehole - řád Dostala jsem od sestřičky Bohdanky Sedláčkové naší rodačky z blízké Třeštice - soupis a fotografie. Je to souhrn událostí, jak vše těžce prožívaly řádové sestry od padesátých let (od rozpuštění - zrušení - řádů až do nynější doby). Je to svědectví těch, které přežily - odpustily - nezapomněly. Nuceně musely pracovat učit se žít s velkým odříkáním, ale zachovaly si víru a vytrvaly. Po navrácení a přestěhování dále žijí s nadějí a věří v odměnu nebeskou. My jim děkujeme a obdivujeme tu sílu. Třešťské betlémy Lidmila Vokřínková... letos tak zaváté, ale pro ty, kteří se rozhodli přijít anebo přijet a bylo jim dopřáno, že se právě vyjasnilo nešetřili obdivem nad poklady, které u nás máme. Byli i ti, jež vůbec nevěděli, že betlémy se v Třešti v tolika domácnostech s láskou vystavují. Byli rádi, že odložili obavy z cest a nelitovali naopak, potěšeni se radovali nad tou krásou NAROZENÍ vytvořenou pokaždé jinak. Dobře, že přijíždí i opakovaně a berou s sebou další zájemce. Každoročně se u nás například zastaví se zájezdem z Prahy-Kobylis ze střediska salesiánů - otec Josef Brtník s dětmi, mladými a jejich rodinami, nevynechají zastavení v řezbářském kroužku dílně. Přijeli zájemci o prohlídku našich betlémů, i lidé z Velkého Meziříčí a okolí, jež vedl o. děkan Jan Peňáz, a další skupiny, čímž si prodloužili vánoční dobu. A my děkujeme i za tu letošní dlouhou zimu prožitou s těžkostmi tak, jako světec František z Assisi, děkoval a chválil Boha za mráz, vítr i sníh. Vždyť opět přijde jaro kéž i v duších našich Na shledanou, dá-li PÁN, za rok! Lidmila Vokřínková 16 Lidmila Vokřínková

17 Šťastnou cestu! Paní Zima letos velmi pevně drží vládu nad celou přírodou. Také Třešťský potok tiše plyne pod sněhovým příkrovem. A v té bělostné kráse pospíchá svým korytem nejenom voda, ale také běží čas: den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem. Slyšíš? Co to cinká, co to zvoní? To se ozývá školní zvonek. Ten je naší přesnou časomírou, která nám denně oznamuje začátek i konec každé vyučovací hodiny. V tom pravidelném rytmu naši vyučující se svými malými i velkými žáky pilně pracují. Škola je jako veliká loď, která se svojí posádkou v těchto dnech vplouvá do přístavu jménem POLOLETÍ! Plavba, která trvala plných pět měsíců je zdárně ukončena. Jarní prázdniny, prožité v pěkné a radostné pohodě, ať jsou dobou k načerpání nových sil! Všichni cestující, žáci se svými vyučujícími, se po krátkém oddechu vydají na svoji další plavbu. Upřímně přeji všem hodně úspěchů pro každý den. Pod ochranou ANDĚLA STRÁŽNÉHO šťastnou cestu do cílového přístavu! O. Hrbková Každodenní prosba k andělu strážnému Ty jsi můj strážce, anděl Boží, tobě mě Bůh zde na světě svěřil. Snažně tě prosím, vždy při mě stůj, chraň mě a veď mě a osvěcuj. Amen. Postrehy š Masopust Poslední dny před postní dobou (která začíná Popeleční středou), se nazývají masopustem, anebo také karnevalem. Pravděpodobně pochází tento obyčej z magických rituálů k odražení sil nepřátelských jaru. Typické pro tuto dobu je bláznivé řádění, maškarády a tance. Doložen jistě už od středověku, vyznačuje se dnes masopust průvody, které pocházejí především z baroka. Podobné jsou starořímské saturnálie. Pokání - VH - převzato z internetu Podle křesťanského chápání nabízí Bůh pomoc člověku k tomu, aby se odvrátil od hříchu, který ho dělí od Boha. Toto obrácení není vlastním výkonem hříšníka a není na ně žádný nárok. Spíše je milostí Boha, který stále znovu daruje osvobozující zkušenost své lásky, jež se projevuje s konečnou platností ve smrti z lásky a Ježíšově vzkříšení. Neusmiřuje se Bůh, jako např. při obětních úkonech, nýbrž člověk se uvádí do nové svobody a společenství. Předpokladem pokání je lítost. Litující křesťan, který se dá znovu pohnout Duchem Ježíše, získává nové myšlení, které ho uschopňuje ke správnému poměru k bližním, okolí a sobě samému. Ježíšovo volání k návratu je v tradici starozákonních proroků, kteří vyžadovali vnitřní obrácení, proti vnějším ceremoniím, jako např. rituálu umývání. Formy pokání jsou modlitba, činné milosrdenství, vyznání, smíření, náprava, meditace bible, půst a poutě. Církve mají zvláštní doby, zaměřené k obrácení, jako dny před Velikonocemi, svátky nebo advent. Reálný příslib smíření ve zpovědi má pro katolíka ústřední význam. - VH - převzato z internetu 17

18 TV NOE TV Noe , Ostrava Milí přátelé, srdečně Vás zdravíme z ostravského studia Telepace. Obracíme se k Vám, protože jsme od Vás před několika měsíci obdrželi podepsané podpisové archy k anketě průzkumu zájmu o křesťanskou televizi. Velmi nás to potěšilo a děkujeme Vám za pomoc. Přišlo celkem podpisů, z toho necelých lidí přislíbilo připravovanému projektu finanční pomoc. Alespoň stručně popíši stávající situaci Tv Noe. K dnešnímu dni ještě nedošlo k rozhodnutí Rady pro televizní a rozhlasové vysílání o tom, kteří žadatelé o licenci pro digitální zemské vysílání (DVB-T) ji dostanou. Situace je stále nejistá, zejména pro nejasnosti interpretace příslušného zákona. Je nám však známa jedna důležitá okolnost, podle které se budou jednotliví radní rozhodovat. To je samotný fakt, že uchazeč o licenci již samostatný kanál provozuje a má s vysíláním jisté zkušenosti. Tato skutečnost a navíc jedna velmi zajímavá nabídka nás přiměla k rozhodnutí začít se satelitním vysíláním a to již od Velikonoc tohoto roku. Byla nám totiž nabídnuta pozice v experimentálním zemském digitálním multiplexu (DVB-T). Ten již běží pět let v Praze a postupně se formou vstupu do televizních kabelových rozvodů rozšiřuje dál; dnes je to vysílání pro více než domácností. K plnému pokrytí naší republiky tímto způsobem dojde postupně, v horizontu let. Prostor v experimentu, který nám byl nabídnut, je zdarma, což představuje hodnotu kolem 10 mil. Kč ročně. S tímto vysíláním zároveň zahájíme i digitální vysílání přes satelit (DVB-S). Ten mohou zachytit všichni majitelé digitálních satelitních přijímačů u nás i v zahraničí a velmi často také lidé s připojením ke kabelu. To představuje již domácností. 18 Přesně , v pondělí po Květné neděli, rozjedeme, dá-li Bůh, vysílání televize Noe. Jsem rád, že za námi stojí mnoho přátel, kteří vydatně pomáhají nejen modlitbou. Velmi si vážím spolupráce s otcem Martinem Holíkem i s ostatními zaměstnanci Radia Proglas. Nabízejí projektu Tv Noe své těžce získané zkušenosti, jak s financováním, tak i s vytvářením programu. Drazí přátelé, chci poděkovat za Vaši přízeň v minulosti. Již jsme několikrát pocítili Vaši štědrost a jsme za ni nesmírně vděční. Nyní je celé naše jedenáctileté snažení na jisté křižovatce a potřebujeme vydatnou pomoc. Jak? 1. Modlitbou v celém projektu jsme zcela závislí na Boží Prozřetelnosti a dobrotě našich přátel. Moc prosím za nás za všechny především o modlitbu za zdar tohoto díla. Jste často chudí a nemohu očekávat velkou finanční podporu, ale vím, že Vaše síla je právě v sepnutých rukou. 2. Finančními prostředky ty dvě až tři korunky za jednu domácnost denně vytvoří slušný základ pro samotné spuštění i provoz Tv Noe. Potřebujeme je co nejdříve. 3. Propagací velmi důležitý prvek celého projektu je samotná reklama diváků, kteří o naší televizi řeknou svým blízkým a známým. 4. Pomoc s anketou, která nám pomůže se zorientovat a zacílit samotnou tvorbu pořadů. Omlouvám se za naléhavost, možná i troufalost této prosby. Jistě chápete, že je před námi jedno z nejtěžších období. Chceme být služebníky všech dobrých lidí, kteří s Bohem žijí i těch, kteří Boha hledají. Věřím, že s Boží pomocí se nám podaří nejen odstartovat, ale i postupně vyrůst, kvalitně a užitečně vysílat. S díkem P. Leoš Ryška, SDB

19 STÁJ alive 19

20 Svatba Expedice Církev... Farní charita v Třešti informuje Informace Milé sestry, milí bratři, milé děti, Ve dnech 1. až 8. ledna 2006 se již pošesté konala tradiční Tříkrálová sbírka pořádaná Českou katolickou charitou. V Třešti a okolních dvanácti obcích koledníci vykoledovali a vedoucí skupinek do 25 pokladniček vybrali celkem ,- Kč, které byly 10. ledna 2006 poslány na účet Oblastní charity v Jihlavě. V jednotlivých obcích se vybralo: Panenská Rozsíčka 1.147,50 Kč Bezděkov 1.442,- Kč Stájiště 1.090,- Kč Růžená 8.477,- Kč Hodice 9.729,50 Kč Jezdovice 3.611,- Kč Salavice 2.736,- Kč Čenkov 2.011,- Kč Buková 1.400,- Kč Třeštice 3.520,- Kč Lovětín 7.400,- Kč Pavlov 5.135,- Kč Třešť ,- Kč celkem: ,- Kč Peníze budou použity na činnost charity (provoz pečovatelských domů, domovů pokojného stáří, domovů pro opuštěné matky a děti ), část je určena i pro pomoc postiženým v zahraničí. Pro nedostatek vedoucích skupinek v Třešti zůstaly některé pokladničky prázdné a v některých částech a ulicích města koledníci nechodili. Občané měli možnost předat svoje dary do pevných pokladniček, které byly celkem tři: u Vysočanu ve stánku pana Šalandy, v obchodě v ulici Na Hrázi a v obchodě pana Pavlů na sídlišti k Hodicím. Všem dárcům i pomocníkům farní charita srdečně děkuje křesťanským PÁN BŮH ZAPLAŤ. Za farní charitu Brychta Zdeněk děkuji vám všem, kteří jste se vydali na cestu nejen do našich domovů, ale především na cestu k lidským srdcím. Děkuji vám za ochotu pomoci potřebným, děkuji i za to, že jste se nenechali odradit mrazem, nevlídným počasím ani nevlídným přijetím. Vám organizátorům děkuji za čas věnovaný přípravě této akce i jejímu vyhodnocení. A mé upřímné poděkování patří také vám všem, kteří jste do sbírky přispěli. V naší diecézi výtěžek sbírky podpoří více než sedm desítek záměrů charitní činnosti na jižní Moravě. Statistika V modlitbě vás provází váš biskup Vojtěch 90 farníků přijalo svátost nemocných pohřby: Oldřich Smrčka Anděla Lysá Milada Hinková Marie Vejvodová Stanislava Požárová Růžená Lysá Vtip tohoto čísla Zavolá pán do rádia a povídá: Teď před malou chvílí jsem našel peněženku a bylo v ní korun, dolarů a marek, dokonce je tady napsaná i adresa majitele: Petr Novák, Rovná 36, Praha 1. Prosím vás, zahrajte mu nějakou pěknou písničku.