Metodika výuky technické výchovy na II. st. ZŠ z pohledu pedagogické praxe náměty pro začínajícího učitele

Transkript

1 Pr ojekt OP VpK Ter ciární vzdělávání výzkum a vývoj Vysokoškolské vzdělávání Jan Šubert Metodika výuky technické výchovy na II. st. ZŠ z pohledu pedagogické praxe náměty pro začínajícího učitele Tato studijní opora je spolufinancována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Registrační číslo projektu CZ.1.07./2.2.00/ Subert.indd 1 9/25/10 2:30 PM

2 METODIKA VÝUKY TECHNICKÉ VÝCHOVY NA II. ST ZŠ Z POHLEDU PEDAGOGICKÉ PRAXE NÁMĚTY PRO ZAČÍNAJÍCÍHO UČITELE JAN ŠUBERT OSTRAVA 2010

3 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Recenzenti: Jazyková korektura: Rostislav Fojtík Eva Volná Lenka Bijoková Název: Metodika výuky technické výchovy na II. st. ZŠ z pohledu pedagogické praxe náměty pro začínajícího učitele Autor: Jan Šubert Vydání: 1. vydání, 2010 Počet stran: 85 stran Tisk: Ostravská univerzita v Ostravě Studijní materiál pro distanční kurz: Přípravný seminář k profesní praxi Jan Šubert Ostravská univerzita v Ostravě ISBN

4 OBSAH: 1. Úvod do problematiky Postavení svobodné školy 1.2 Postavení učitele Škola připravuje žáky pro život Evaluace a sebehodnocení Didaktická analýza učiva. 2. Člověk a svět práce. 2.1 Charakteristika vzdělávací oblasti 2.2 Cílové zaměření vzdělávací oblasti na klíčové kompetence 2.3 Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce Činnostní učení Základy činnostního učení Základní didaktické principy činnostního učení Základní psychologické zásady činnostního učení.. 4. Tvořivost. 4.1 Charakteristika pojmu tvořivost Tvořivá činnost 5. Tvořivý proces 5.1 Předpoklady tvůrčí práce Výchova k tvořivosti Klasifikace vyučovacích metod. 6.1 Problémová metoda a její realizace ve výuce Řešení problémových situací a řízení vyučovacího procesu 6.3 Využití metody černé skřínky v problémovém vyučování.. 7. Metoda černé skřínky v technické výchově. 8. Úkoly rozvíjející technické myšlení a technickou tvořivosti žáků 9. Závěr Použitá a doporučená literatura ke studiu

5

6 Vysvětlivky k používaným symbolům Průvodce studiem vstup autora do textu, specifický způsob, kterým se studentem komunikuje, povzbuzuje jej, doplňuje text o další informace. Příklad objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života, z praxe, ze společenské reality apod. K zapamatování Shrnutí shrnutí předcházející látky, shrnutí kapitoly. Literatura použitá ve studijním materiálu, pro doplnění a rozšíření poznatků. Kontrolní otázky a úkoly prověřují, do jaké míry studující text a problematiku pochopil, zapamatoval si podstatné a důležité informace a zda je dokáže aplikovat při řešení problémů. Úkoly k textu je potřeba je splnit neprodleně, neboť pomáhají k dobrému zvládnutí následující látky. Korespondenční úkoly při jejich plnění postupuje studující podle pokynů s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu celého kurzu. Otázky k zamyšlení Část pro zájemce přináší látku a úkoly rozšiřující úroveň základního kurzu. Pasáže i úkoly jsou dobrovolné.

7

8 Úvod do problematiky 7 1 Úvod do problematiky Průvodce studiem Po prostudování úvodní kapitoly budete lépe chápat důvody a vnímat procesy, které probíhají v primárním školství, jejich výstupem jsou Školní vzdělávací programy, kterými se plánuje a řídí výchovně vzdělávací činnost na jednotlivých základních školách.. Rozvoj tvůrčích schopností člověka se stává ve všech demokratických společnostech jedním z rozhodujících činitelů ekonomického a společenského rozvoje každé země. Proto je současné období ve všech vyspělých zemích charakterizováno zvýšeným úsilím a zájmem o kvalitnější úroveň výuky a vzdělání mladé generace, neboť využívání výsledků vědeckotechnického pokroku úzce souvisí s úrovní její vzdělanosti. Má-li lidstvo využívat netušené vědeckotechnické možnosti dneška a zítřka ke svému prospěchu, musí splnit i svou funkci interkulturní a výchovnou, hledáním a tvorbou smysluplného života založeného na dodržování lidských práv a hodnot i na ochraně přírody a životního prostředí, na odpovědnosti všech lidí za kultivaci světa. Není proto náhodné, že pozornost pedagogů se soustřeďuje na konkrétnější a funkční vymezení vzdělávací soustavy dorůstajících i dospělých generací, na její vyšší kvalitu, účelnost i účinnost v soudobých i budoucích podmínkách, aby odpovídala nové hodnotové orientaci a dynamickým změnám na prahu třetího tisíciletí. Vzdělávací systémy musí vytvořit předpoklady pro pružné přizpůsobení a určitý předstih před nástupem nových vědeckých a technických poznatků, které je třeba transformovat do didaktických systémů pod zorným úhlem humanizace a racionalizace výchovy a vzdělání. Humanizaci vzdělání chápeme jako harmonický rozvoj osobnosti, společnosti i životního prostředí, jako orientaci výchovy k nejvyššímu účelu lidského života. To znamená vychovat člověka s dobrou orientací ve světě, schopného vlastního

9 8 Úvod do problematiky sebezdokonalování, který umí žít ve shodě s jinými lidmi, který je dobrým hospodářem, účelně přetváří svět i sama sebe, který se aktivně a uvědoměle podílí na utváření životního prostředí i na zkvalitňování vlastního stylu života, v němž nachází uplatnění pro svá přání, schopnosti, příležitosti pro tvorbu i relaxaci, možnosti pro svou tvůrčí seberealizaci. Princip racionalizace vyžaduje promyšlené, vědecky podložené úsilí o patřičné výchovně vzdělávací výsledky, o účinnost výchovy, o její efektivitu ve smyslu sociálním i individuálním. Racionalizace výchovy a vzdělání má pozitivní smysl, není-li samoúčelná, vede-li k žádoucímu rozvoji člověka i prostředí, ve kterém žije, je-li prostředkem jejich humanizace. Ideály humanity a demokracie neodmyslitelně spojují rozvoj člověka s rozvojem společenských vztahů, zahrnují obraz člověka nejen jaký je a jaký chce být, nýbrž ukazují obraz člověka, jaký může a má být, aby byl skutečným tvůrčím subjektem sociálního i osobního života. Zřetel k plnohodnotnému rozvoji osobnosti člověka musí být prvořadým pro každého učitele a vychovatele v demokratické společnosti. V poslední době se objevují pozoruhodné myšlenky, zajímavé diskuse i pokusy hledající řešení pro životní a výchovné situace soudobého člověka. Nároky dneška i blízké budoucnosti na jeho větší všestrannost a schopnost adaptace na měnící se podmínky okolního světa vedou ke kritice výchovy i zaostávající úrovni tradiční školy. Obsah školní výuky se postupně reviduje, inovuje a doplňuje, nově se konkretizují výchovně vzdělávací cíle. Pozornost pedagogů přechází od pouhého informování k formování osobnosti a sociálních vztahů, od reproduktivní činnosti k produktivní kreativitě, od pasivity k aktivitě, iniciativě a tvořivosti, od kvantity ke kvalitě poznatků a dovednosti. Hledá se nové základní učivo, doporučuje se vyučování rozvíjející, produktivní, problémové, polytechnické, skupinové i programované. Vyvíjejí a používají se nové učební pomůcky, zdokonaluje se celá materiálně technická základna výchovy a vzdělání mladé generace. Podporuje se rozvoj schopností, myšlení, charakteru, hodnotové soustavy osobnosti a vůbec všech tvůrčích sil člověka. Tyto tendence nepochybně ve větší či menší míře přispívají k řešení současných pedagogických problémů. Avšak novodobá životní situace lidské

10 Úvod do problematiky 9 společnosti vyžaduje kvalitativně novou pedagogickou orientaci k svobodnému harmonickému rozvoji lidí i k mnohostranné kultivaci jejich životního prostředí. Realizace tohoto náročného cíle vyžaduje řadu objektivních i subjektivních předpokladů. Vedle kvalifikovaných odborníků, příslušných vzdělávacích institucí a společenských podmínek, k nim patří také existence kvalitního výchovně vzdělávacího systému, jehož prostřednictvím dochází k plnému rozvoji tvůrčího lidského potenciálu i realizaci náročnějších pedagogických cílů, k jejichž prezentaci již nestačí dílčí úpravy vzdělávacího systému, často spočívající v mechanickém ubírání či přidávání učiva, vyučovacích předmětů a ročníků. K výchově tvořivosti totiž nestačí pouhá proklamace, ani důmyslná konkretizace tohoto cíle. Nebudou-li využívány a utvářeny základní podmínky této výchovy, nebude-li se rozvíjet tvořivost pedagogického procesu, bude-li tvořivost, aktivita a samostatnost žáků tlumena pasivními metodami, nepřinese vynaložené úsilí očekávaný výsledek. Právě tvůrčí výchova musí mít před současným způsobem života přiměřený předstih, musí být na straně pokroku a již od raného mládí člověka i nové společnosti co nejlépe vystihovat aktuální i perspektivní potřeby jejich plného rozvoje. Probíhající reformu vzdělávání na základních školách a následně také na školách středních lze chápat jako jeden z mnoha způsobů, kterými se vzdělávací soustava přizpůsobuje požadavkům společnosti. Protože vývoj společnosti akceleruje, je nezbytné tomuto trendu přizpůsobit i vzdělávací systém v podobě promýšlených změn, k jejichž realizaci je třeba vycházet z pozitivních změn a programů, které jsou úspěšně realizovány také v zahraničí. Platformou, na níž se reforma vzdělávání v České republice uskutečňuje, je Národní program rozvoje vzdělávání v ČR nebo také Bílá kniha. Na deklarovaných závěrech tohoto dokumentu, který vzešel z intenzivní a dlouhé diskuse pedagogů a široké veřejnosti, je postupně realizován proces změn ve vzdělávací soustavě. Proces změn je charakterizován několika oblastmi, které postihují:

11 10 Úvod do problematiky 1.1 Postavení svobodné školy Jasné určení toho, co je v kompetenci státních orgánů a o čem budou školy výhradně rozhodovat samostatně. Rámcové a školní vzdělávací programy jsou pro reformu vzdělávání důležité, ale samy o sobě však změny nezpůsobí. Přispěly však k nastolení větší míry svobodného rozhodování učitelů, ale současně i větší odpovědnosti za výsledky jejich pedagogické činnosti. To v praxi znamená konec výmluv na nevyhovující osnovy. Změny v charakteru a postavení školy si vyžadují i změny ve vedení a řízení lidí, kteří se v ní vyskytují a ovlivňují její celkový charakter. Pro učitele a ostatní pedagogické pracovníky z toho plyne požadavek vést žáky vzdělávacím procesem, vytyčovat jim dosažitelné cíle, umět je vhodně motivovat, spravedlivě a objektivně hodnotit, vést žáky k přesvědčení, že se vyplatí dělat věci a plnit úkoly v nejlepší kvalitě. K tomu se váže dovednost učitelů věnovat stálou pozornost důležitým úkolům, být náročný při dodržování domluvených pravidel a postupů, důsledně promýšlet organizaci vlastní i žákovy práce, mít smysl pro humor, vést žáky k jejich aktivnímu podílu na vytváření příznivé vnitřní atmosféry školy. Žáci získají pocit sounáležitosti, stanou se patrioty své školy. 1.2 Postavení učitele Jak už bylo řečeno, změny vzdělávací soustavy nejsou myslitelné bez změny postavení učitele. Učitelé jsou klíčovými činiteli veškerých změn ve vzdělávacím systému. Dobrá škola je charakterizována dobrými a sebevědomými učiteli, kteří pracují v dělném a tvořivém týmu, jehož jednotliví členové vykazují profesionalitu, velmi dobré organizační a řídící dovednosti, mají sociální cítění, komunikativní a osobnostní kvality. Profesionalita učitelů se projevuje zejména ve špičkových didaktických a metodických dovednostech, fundovaných znalostech obecné a vývojové psychologie, psychologie učení, schopnosti dobře se orientovat v nejnovějších poznatcích sociologie, dobře ovládat nejenom mateřský jazyk, ve vyučování a jeho přípravě využívat informační technologie, ovládat techniky řízení a vedení lidí, umět využívat a realizovat rozvoj klíčových kompetencí zejména u svých žáků.

12 Úvod do problematiky 11 Osobnostní kvality učitele lze chápat v jeho pozitivním přístupu k životu a lidské společnosti, uplatňování tvořivého způsobu jednání, dovednosti adaptovat se na měnící se podmínky a prostředí. K osobnostním kvalitám učitele patří i dovednost vlastním příkladem jednání a chování rozvíjet u žáků jejich osobnostní a morální kvality. 1.3 Škola připravuje žáky pro život Posláním školy nadále zůstává naučit žáky se učit, podnítit jejich zájem o učení a celoživotní sebevzdělávání, vzdělávací obsah přizpůsobit měnícím se životním podmínkám. Reforma vzdělávání se odvíjí od reformy kurikulární, což zahrnuje nejen vzdělávací cíle, ale také změny obsahu a metod realizace cílů. Z toho vyplývá i přístup učitelů k realizaci kurikulárních změn. Učitelé mohou naplánovat didaktické cíle, do značné míry ovlivnit obsah vzdělávání a stanovit postupy a nástroje vhodné k dosažení stanovených cílů vzdělávání. Přitom se předpokládá jejich profesionalita v aplikaci didaktiky a metodiky jednotlivých vyučovacích předmětů. Dalším důležitým aspektem v přípravě žáků na život jsou klíčové kompetence, což je soubor vědomostí, dovedností a vztahů k hodnotám, které jsou pro život každého jedince důležité bez ohledu na profesi, kterou bude v budoucnu vykonávat. K tomu, aby si je žáci osvojili, je třeba vytvořit takové školní prostředí, ve kterém probíhá aktivní činnostní učení. Na jeho přípravě a realizaci se musí podílet nejen obsah vzdělávání, ale i veškeré doplňkové činnosti, které ve škole probíhají. Na plnění tohoto cíle participují všichni učitelé formou jednotného postupu. Výstupem takového snažení učitelů budou žáci vybavení nejen dostatečným množstvím vědomostí a dovedností, ale také sumou klíčových kompetencí, které jsou pro život v 21. století nezbytné. Rozvoj klíčových kompetencí není požadavkem pouze naší vzdělávací reformy, ale je požadavkem celoevropským, kterým vzdělávací systémy reagují na vzdělávací požadavky současnosti i nedaleké budoucnosti. Při tvorbě kurikula nelze opomenout průřezová témata. Jsou to společensky důležitá témata, která prolínají výuku několika vyučovacích předmětů, s cílem jejich lepšího pochopení a osvojení žáky. Pro učitele z toho vyplývá požadavek vzájemné spolupráce učitelů příbuzných předmětů a nutnost neustálého sebevzdělávání a získávání nových vědeckých poznatků.

13 12 Úvod do problematiky 1.4 Evaluace a sebehodnocení Jednotlivé učitele, učitelské kolektivy i samotné žáky je třeba naučit hodnocení vlastní činnosti i práce jiných. Tento záměr vyplývá z přirovnání školy k podmínkám a postupům běžným v podnikové sféře. Učitelé musí prokázat, že umí analyzovat vzniklé situace ve třídě, škole, umí odhalovat příčiny nedostatků ve výchovně vzdělávací práci při realizaci stanovených cílů, ale také navrhovat promyšlené změny vedoucí k jejich nápravě a zlepšení. Vlastní hodnocení výsledků každodenní práce vede k jejímu neustálému zlepšování a vyšší kvalitě práce. Kvalita výchovně vzdělávacího procesu je podmíněná kvalitní prací každého účastníka tohoto procesu a její zlepšování je podmíněno také dovedností každého jednotlivého učitele vnímat a hodnotit kvalitu své vlastní práce. Tato dovednost autoevaluace je pro mnoho učitelů nepříjemným a nezvyklým úkolem, nicméně i tuto dovednost je si třeba osvojit až na úroveň návyku, neboť jen její každodenní aplikace představuje cestu ke zlepšení kvality vyučování. S hodnocením vlastní práce učitelem úzce souvisí i hodnocení výkonů žáků. Bez pravidelného hodnocení vědomostí a dovedností žáků si nelze školu představit, i když se jedná o časově náročnou činnost učitele a také nejčastější zdroj konfliktních situací mezi učitelem a žáky či jejich rodiči. Hodnocením získávají žáci pocit zadostiučinění a odměny za předvedený výkon a vynaložené úsilí při učení se. Hodnocení vyžadují rodiče žáků bez ohledu na jejich další spolupráci se školou a třídním učitelem. Hodnocení vnímá a sleduje vedení školy s cílem objektivně hodnotit dosahované vzdělávací výsledky žáků školy a rovněž i kvalitu pedagogické práce jednotlivých členů učitelského sboru. Ze závažnosti kvality hodnocení vyplývá, že musí být realizováno různými formami a nástroji, které musí být vždy adekvátní hodnocené situaci, což vyžaduje nejen jejich dokonalou znalost, ale i profesionální a především lidský přístup při jejich aplikaci. Vzhledem k tomu, že jednotliví učitelé se navzájem liší v mnoha osobnostních i profesních rysech či charakteristikách, které přímo ovlivňují efektivnost výuky, je třeba se při hodnocení vyvarovat osobním vztahům a názorům, které si učitel vytvořil o určitém žákovi.

14 Úvod do problematiky 13 Lze konstatovat, že k dobré a příznivé úrovni výchovného prostředí přispívá především kvalita a kultivovanost vztahů mezi jednotlivými subjekty, které se ve výchovném prostředí vyskytují, a tím je také ovlivňují. Přímý vliv na atmosféru školy mají především sebevědomí učitelé, vědomí si svých skutečných odborných vědomostí a učitelských dovedností, ale i existenčních a finančních jistot. Rovněž vedení lidí na základě participace na společných cílech a demokratická forma vedení s precizně formulovanými pravidly a kompetencemi jednotlivých učitelů vytváří pocit jistoty, sebedůvěry a vzájemného respektu. 1.5 Didaktická analýza učiva Didaktickou analýzu učiva provádí každý učitel, který se připravuje k cílevědomému poskytování informací svým žákům. Při realizaci didaktické analýzy učiva, zpravidla v průběhu přípravy na vyučování, učitel myšlenkově proniká do učební látky, z níž vybírá a tvoří učivo a současně sleduje jeho výchovnou vzdělávací hodnotu. Důležitou podmínkou, vztahující se k takto konstruovanému učivu, je nutnost důkladného zvládnutí a pochopení učiva samotným učitelem, neboť teprve potom je schopen vymyslet pro žáky potřebnou didaktickou stylizaci probírané problematiky, čili vytvořit most, přes který povede žáky k osvojení a pochopení učiva. Druhou podmínkou pro účinnou didaktickou analýzu učiva je uvědomění si, komu bude učivo prezentováno. Didaktickou analýzu učiva učitel provádí vzhledem ke stanoveným didaktickým cílům vyučovací hodiny, které jsou formulovány v souladu se specifickými zvláštnostmi a možnostmi učiva a v průběhu didaktické analýzy jsou dotvářeny. Provést didaktickou analýzu učiva znamená uvědomit si jeho skladbu, najít jeho jednotlivé komponenty (pojmy, zákony, metody, dovednosti, návyky, logické operace). Současně je třeba určit také jejich vzájemné vztahy a

15 14 Úvod do problematiky souvislosti s jinými vyučovacími předměty, jejich ideové, etické a estetické vlivy na rozvoj osobnosti žáka. Skalková popisuje didaktickou analýzu učiva jako hlubší myšlenkovou činnost učitele, která umožní proniknout do učební látky s cílem postřehnout její výchovnou a vzdělávací hodnotu. Jedná se tedy o kombinaci analýzy základních pojmů a vztahů, včetně jejich logického systému, analýzy základních činností, které žáka přivedou k pochopení a osvojení učiva, ale i analýzy výchozích a následných mezipředmětových vztahů v učivu. Didaktická analýza učiva znamená hodnotit učivo v následujících rovinách: Pojmová analýza Operační analýza Analýza učiva z pohledu mezipředmětových vazeb Pojmová analýza Výsledkem pojmové analýzy učiva je vytvoření jeho pojmové skladby. Vychází se ze známých pojmů, které žák ovládá a postupuje se k pojmům novým, odvozeným. Přitom se využívá pojmů pomocných a rozšiřujících, pokud je to pro konkrétní didaktickou situaci účelné. Pojmová struktura učiva musí respektovat posloupnost pojmů dle jejich obecnosti (pojmy obecné a zvláštní, nadřazené a podřazené). Dobrá orientace a pochopení základního učiva jsou nezbytnou podmínkou pro pojmovou analýzu. Základní učivo musí žáci zvládnout, aby měli na čem stavět další vzdělávání v dalších tématech a předmětech. Je žádoucí, aby si základní učivo žáci osvojili již ve škole, i když na rozdílné úrovni. Výběr základního učiva není jednoduchý úkon. K jeho stanovení lze využít: tabulace pojmů, faktů, vztahů a činností jako důležitých prvků učiva, hodnocení všech těchto prvků učiva z hlediska jejich důležitosti pro žáka i z hlediska jejich obecně kulturního významu (čili rozbor jevů a významů, které se skrývají za tabelovanými slovy),

16 Úvod do problematiky 15 definitivní stanovení toho, co bude chápáno jako závazné minimum, co bude učivem pro standardní úroveň a co lze považovat za nadstandardní znalosti. Přitom je třeba respektovat současné tendence pro výběr učiva, jež kladou důraz na význam vztahů a činností (redukce encyklopedických znalostí, omezování formalismu a verbalismu ve vzdělání). Pojmy: Fakta informace, poznatek, skutečnost (názvy, data, pojmy), vztah souvislost, která umožňuje něco pochopit (životní styl zdraví), činnost uvědomělá aktivita, spojená s pozorováním, osvojováním si strategií řešení problémů a s řečí, ve které žák získává individuální zkušenost Operační analýza Představuje analýzu činností, které musí učitel a žáci s učivem vykonat, aby došlo k jeho osvojení, případně bylo dosaženo výukového cíle hodiny. Z této analýzy vyplývá poznání, že učivem nejsou pouze informace vedoucí k vytváření znalostí a vědomostí, ale rovněž činnosti a z nich plynoucí osvojené dovednosti. Operační analýza se nejčastěji realizuje rozborem učebních úloh, které učitel k určitému učivu připraví, případně volbou těchto úloh učitel prezentuje svůj didaktický záměr z hlediska učebních aktivit a posílení aktivity žáků Vztahová analýza Analýza učiva z pohledu mezipředmětových vazeb je nutným předpokladem k zajištění přirozené návaznosti učiva. Jedná se o rozbor časové i obsahové návaznosti učiva v rámci učebního plánu i osnov, jak v ročníku (horizontálně), tak i v rámci celého studia (vertikálně). Předpokládá hluboké analytickosyntetické zpracování učiva ve vyučovacích předmětech, které mají obsahovou nebo metodologickou souvislost. Tím, že se učivo představuje v integrované podobě, je poznání žáků reálnější, žáci si osvojují učivo nikoli jen verbálně, ale

17 16 Úvod do problematiky skutečně použitelným způsobem. Učitel tedy musí důkladně znát, kdy a v kterých předmětech a do jaké míry byla probírána blízká témata, jaké vědomosti a dovednosti žáci získali a jak jich mohou ve výuce využít.

18 Člověk a svět práce Člověk a svět práce Průvodce studiem Prostudováním této kapitoly získáte jasnou představu o charakteristických znacích vzdělávací oblasti Člověk a svět práce, seznámíte se s obsahovou náplní jednotlivých tematických okruhů, které jsou pro výuku na 2. stupni ZŠ doporučeny 2.1 Charakteristika vzdělávací oblasti Vzdělávací oblast Člověk a svět práce postihuje široké spektrum pracovních činností a technologií, vede žáky k získání základních uživatelských dovedností v různých oborech lidské činnosti a přispívá k vytváření životní a profesní orientace žáků. Koncepce vzdělávací oblasti Člověk a svět práce vychází z konkrétních životních situací, v nichž žáci přicházejí do přímého kontaktu s lidskou činností a technikou v jejich rozmanitých podobách a širších souvislostech. Vzdělávací oblast Člověk a svět práce se cíleně zaměřuje na praktické pracovní dovednosti a návyky a doplňuje celé základní vzdělání o důležitou složku nezbytnou pro uplatnění člověka v dalším životě a ve společnosti. Tím se odlišuje od ostatních vzdělávacích oblastí a je jejich určitou protiváhou. Je založena na tvůrčí myšlenkové spoluúčasti žáků. Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce je rozdělen na 1. stupni na čtyři tematické okruhy (Práce s drobným materiálem, Konstrukční činnosti, Pěstitelské práce, Příprava pokrmů), které jsou pro školu povinné. Na 2. stupni je rozdělen na osm tematických okruhů (Práce s technickými materiály, Design a konstruování, Pěstitelské práce a chovatelství, Provoz a údržba domácnosti, Příprava pokrmů, Práce s laboratorní technikou, Využití digitálních technologií, Svět práce). Tematické okruhy na 2. stupni tvoří nabídku, z níž tematický okruh Svět práce je

19 18 Člověk a svět práce povinný, a z ostatních školy vybírají podle svých podmínek a pedagogických záměrů minimálně jeden další tematický okruh. Vybrané tematické okruhy je nutné realizovat v plném rozsahu. Tematický okruh Svět práce je povinný pro všechny žáky v plném rozsahu a vzhledem k jeho zaměření na výběr budoucího povolání je vhodné jej řadit do nejvyšších ročníků 2. stupně. Vzdělávací obsah je realizován na 1. i 2. stupni vzdělávání a je určen všem žákům (tedy chlapcům i dívkám bez rozdílu). Žáci se učí plánovat, organizovat a hodnotit pracovní činnost samostatně i v týmu. Ve všech tematických okruzích jsou žáci soustavně vedeni k dodržování zásad bezpečnosti a hygieny při práci. V závislosti na věku žáků se postupně buduje systém, který žákům poskytuje důležité informace ze sféry výkonu práce a pomáhá jim při odpovědném rozhodování o dalším profesním zaměření. Proto je vhodné zařazovat do vzdělávání žáků co největší počet tematických okruhů. 2.2 Cílové zaměření vzdělávací oblasti na klíčové kompetence Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že orientuje žáky k: pozitivnímu vztahu k práci a k odpovědnosti za kvalitu svých i společných výsledků práce, osvojení základních pracovních dovedností a návyků z různých pracovních oblastí, k organizaci a plánování práce a k používání vhodných nástrojů, nářadí a pomůcek při práci i v běžném životě, vytrvalosti a soustavnosti při plnění zadaných úkolů, k uplatňování tvořivosti a vlastních nápadů při pracovní činnosti a k vynakládání úsilí na dosažení kvalitního výsledku, poznání, že technika jako významná součást lidské kultury je vždy úzce spojena s pracovní činností člověka,

20 Člověk a svět práce 19 autentickému a objektivnímu poznávání okolního světa, k potřebné sebedůvěře, k novému postoji a hodnotám ve vztahu k práci člověka, technice a životnímu prostředí, chápání práce a pracovní činnosti jako příležitosti k seberealizaci, sebeaktualizaci a k rozvíjení podnikatelského myšlení, orientaci v různých oborech lidské činnosti, formách fyzické a duševní práce a osvojení si potřebných poznatků a dovedností významných pro možnost uplatnění se, pro volbu vlastního profesního zaměření a pro další životní a profesní orientaci. 2.3 Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Člověk a svět práce stupeň ZŠ PRÁCE S DROBNÝM MATERIÁLEM Očekávané výstupy 1. období žák vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů, pracuje podle slovního návodu a předlohy. Očekávané výstupy 2. období žák vytváří přiměřenými pracovními operacemi a postupy na základě své představivosti různé výrobky z daného materiálu, využívá při tvořivých činnostech s různým materiálem prvky lidových tradic, volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní vzhledem k použitému materiálu, udržuje pořádek na pracovním místě a dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu. Učivo vlastnosti materiálu (přírodniny, modelovací hmota, papír a karton, textil, drát, fólie aj.), pracovní pomůcky a nástroje funkce a využití,

21 20 Člověk a svět práce jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, lidové zvyky, tradice, řemesla. KONSTRUKČNÍ ČINNOSTI Očekávané výstupy 1. období žák zvládá elementární dovednosti a činnosti při práci se stavebnicemi. Očekávané výstupy 2. období žák provádí při práci se stavebnicemi jednoduchou montáž a demontáž, pracuje podle slovního návodu, předlohy, jednoduchého náčrtu, dodržuje zásady hygieny a bezpečnosti práce, poskytne první pomoc při úrazu. Učivo stavebnice (plošné, prostorové, konstrukční), sestavování modelů, práce s návodem, předlohou, jednoduchým náčrtem. PĚSTITELSKÉ PRÁCE Očekávané výstupy 1. období žák provádí pozorování přírody, zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování, pečuje o nenáročné rostliny. Očekávané výstupy 2. období žák provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování, ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny, volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní.

22 Člověk a svět práce 21 Učivo základní podmínky pro pěstování rostlin, půda a její zpracování, výživa rostlin, osivo, pěstování rostlin ze semen v místnosti, na zahradě (okrasné rostliny, léčivky, koření, zelenina aj.), pěstování pokojových rostlin, rostliny jedovaté, rostliny jako drogy, alergie. PŘÍPRAVA POKRMŮ Očekávané výstupy 1. období žák připraví tabuli pro jednoduché stolování, chová se vhodně při stolování. Očekávané výstupy 2. období žák orientuje se v základním vybavení kuchyně, připraví samostatně jednoduchý pokrm, dodržuje pravidla správného stolování a společenského chování, udržuje pořádek a čistotu pracovních ploch, dodržuje základy hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu v kuchyni. Učivo základní vybavení kuchyně, výběr, nákup a skladování potravin, jednoduchá úprava stolu, pravidla správného stolování, technika v kuchyni historie a význam stupeň ZŠ PRÁCE S TECHNICKÝMI MATERIÁLY Očekávané výstupy žák provádí jednoduché práce s technickými materiály a dodržuje technologickou kázeň, řeší jednoduché technické úkoly s vhodným výběrem materiálů, pracovních nástrojů a nářadí,

23 22 Člověk a svět práce organizuje a plánuje svoji pracovní činnost, užívá technickou dokumentaci, připraví si vlastní jednoduchý náčrt výrobku, dodržuje obecné zásady bezpečnosti a hygieny při práci i zásady bezpečnosti a ochrany při práci s nástroji a nářadím; poskytne první pomoc při úrazu. Učivo vlastnosti materiálu, užití v praxi (dřevo, kov, plasty, kompozity), pracovní pomůcky, nářadí a nástroje pro ruční opracování, jednoduché pracovní operace a postupy, organizace práce, důležité technologické postupy, technické náčrty a výkresy, technické informace, návody, úloha techniky v životě člověka, zneužití techniky, technika a životní prostředí, technika a volný čas, tradice a řemesla. DESIGN A KONSTRUOVÁNÍ Očekávané výstupy žák sestaví podle návodu, náčrtu, plánu, jednoduchého programu daný model, navrhne a sestaví jednoduché konstrukční prvky a ověří a porovná jejich funkčnost, nosnost, stabilitu aj., provádí montáž, demontáž a údržbu jednoduchých předmětů a zařízení, dodržuje zásady bezpečnosti a hygieny práce a bezpečnostní předpisy; poskytne první pomoc při úrazu. Učivo stavebnice (konstrukční, elektrotechnické, elektronické), sestavování modelů, tvorba konstrukčních prvků, montáž a demontáž, návod, předloha, náčrt, plán, schéma, jednoduchý program.