VÝZKUM EFEKTU VÝCVIKU POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB MINORITNÍM SKUPINÁM OBYVATELSTVA S OHLEDEM NA JEJICH UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE

Transkript

1 VÝZKUM EFEKTU VÝCVIKU POSKYTOVATELŮ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB MINORITNÍM SKUPINÁM OBYVATELSTVA S OHLEDEM NA JEJICH UPLATNĚNÍ NA TRHU PRÁCE Martin Lečbych Anotace: V tomto příspěvku se zabýváme výzkumem efektu výcviku poskytovatelů sociálních služeb. Výcvik probíhal v rámci grantu ESF a byl realizován na katedře speciální pedagogiky Univerzity Palackého v Olomouci. Klíčová slova: sociálně psychologický výcvik, výzkum efektu, sociálni služby. Slovo na úvod a k vymezení výzkumného problému Výcvik, který jsme v rámci našeho projektu realizovali, se nazývá Vzdělávání poskytovatelů sociálních služeb směrem k rozvoji kompetencí klienta pro uplatnění na trhu práce". Tento projekt probíhal v rámci grantu ESF a byl uskutečněn na katedře speciální pedagogiky Univerzity Palackého v Olomouci. Náš výcvik je určen především pro pracovníky speciálně pedagogických zařízení a dále pro pracovníky v projektech podporovaného zaměstnávání, sociální terapeuty v domovech na půli cesty a v chráněných dílnách, pracovníky azylových domů, komunitních center pracujících s Romy, pobytových středisek i integračních azylových zařízení. Cílem tohoto výcviku je rozvíjet pracovníky sociálních služeb v tom, aby dokázali své klienty efektivně podpořit při jejich vstupu na trh práce. Výcvik byl realizován od začátku října 2005 do konce února 2006 v celkovém rozsahu 160 hodin. Výuka probíhala dvakrát do měsíce, a to zpravidla ve čtvrtek a v pátek (vždy po 20 hodinách připadajících celkem na oba dva dny). Na úvodní výcvik budou navazovat ještě tři prozatím plánované běhy. Předmětem našeho výzkumného zájmu bylo posoudit, jaká změna se s účastníky našeho výzkumu odehrává, zdali skutečně získávají požadované znalosti, dovednosti a psychosociální dispozice pro vhodnou podporu osob s handicapem. Výzkumným problémem tedy bylo zjistit, jestli se účastníci výcviku skutečně mění v požadovaných kritériích, a dále prošetřit, do jaké míry jsou s výcvikem spokojeni a jaké mají k jeho průběhu připomínky. Klíčovou otázkou, kterou se budeme v tomto článku zabývat, je, jaký byl celkový efekt výcviku na jeho účast-

2 niky. S těmito výsledky se budeme snažit seznámit odbornou veřejnost. Metoda získávání a zpracovávání údajů, popis výzkumného souboru Účastníkům výcviku byl před zahájením výcviku a po jeho skončení administrován dotazník, složený ze tří částí. V první části jsme se účastníků tázali na jejich očekávání a důvody ke vstupu do našeho výcviku, po jeho ukončení potom na jejich připomínky a žádali jsme je o odhad spokojenosti s celým průběhem na připojené grafické škále. Tato data jsme zpracovávali prostřednictvím otevřeného kódování, jež se řadí mezi kvalitativní metody. Je založeno na pojmenování jednotlivých jevů, které se v analyzovaných datech vyskytují, a na seskupování těchto jevů do induktivně odvozených kategorií. Druhá část našeho dotazníku byla založena na metodě sebeposouzení. Sebeposouzení bychom mohli definovat jako introspektivní zhodnocení vlastních vědomostí, dovedností a osobnostních předpokladů. V našem výzkumném kontextu se tyto předpoklady týkaly zejména práce v sociální oblasti. Pro hodnocení efektu výcviku jsme zvolili na základě teoretického výběru následující kritéria: (1) znalosti v oblasti legislativy, která se týká lidí s postižením nebo sociálně znevýhodněných skupin; (2) znalosti, které se týkají účinků stresu, traumat a posttraumatické stresové poruchy; (3) vědomosti a znalosti metod sociální práce; (4) vědomosti a znalosti v oblasti alternativních komunikačních systémů; (5) dovednosti a schopnosti v oblasti komunikace s lidmi z jazykově nebo sociálně znevýhodněných skupin; (6) úroveň vlastních sociálních dovedností; (7) vlastní sebejistota při práci s lidmi; (8) osobnostní předpoklady pro úspěšnou práci v sociálních službách; (9) schopnost tvořit nové věci nebo přicházet s novými nápady; (10) schopnost komunikovat s osobou se sluchovým postižením; (11) schopnost identifikovat potřebu užití alternativní komunikace. Na základě těchto kritérií bylo vytvořeno jedenáct sebehodnotících výroků. Ke každému výroku byla připojena sedmibodová škála. Účastníci byli požádáni, aby prostřednictvím této škály provedli v dané oblasti upřímné sebeposouzení. Metoda sebeposouzení byla zvolena pro svou časovou a ekonomickou úspornost oproti zjišťování vědomostí prostřednictvím vědomostních testů nebo posuzování účastníků psychologickými testy osobnosti. Údaje, které jsme tímto způsobem získali, jsme mezi sebou porovnávali prostřednictvím párového t-testu. Párový t-test je statistickým nástrojem, který umožňuje posoudit, zda je změna subjektů po určitém experimentálním zásahu statisticky významná, či nikoliv. Třetí část našeho dotazníku tvořil orientační test vědomostí z oblasti politiky zaměstnanosti a problematiky pracovní asistence v rámci služeb podporovaného zaměstnávání. Našeho výcviku se zúčastnilo celkem 20 osob (18 žen a 2 muži). Jednalo se především o osoby, které se již delší dobu

3 pohybovaly v oblasti sociální práce. Účastníci výcviku pracovali ve většině případů v ústavech sociální péče (13 osob). Kvůli onemocnění a absenci na začátku nebo na konci výcviku jsme získali 35 vyplněných dotazníků, ze kterých bylo možno sestavit 15 korespondujících párů (jeden účastník před a po výcviku), které jsme mezi sebou porovnávali. Vstupní motivace účastníků výcviku -jejich důvody ke vstupu do výcviku V různorodosti odpovědí na otázku po důvodech ke vstupu do výcviku jsme identifikovali 5 různých kategorií. Nejčetněji byla zastoupena kategorie Potřeba vzdělávat se" (celkem 38,1 %). Účastníci v dotazníku uváděli, že se do výcviku přihlásili, protože mají chuť učit se nové věci, chtějí se dále vzdělávat a usilují o svůj osobní rozvoj. Tab. 1 Kategorie důvodů n % Potřeba vzdělávat se 8 38,1 Chuť využít nové techniky práce 5 23,8 Potřeba doplnit si profesní vzdělání 4 19,1 Snaha zvýšit svoji příležitost 2 9,5 Jiné důvody 2 9,5 Z Druhou nejvíce zastoupenou kategorií (celkem 23,8%) byla Chuť využít ve své praxi nové techniky práce". Účastníci v této kategorii uváděli, že se chtějí naučit metody z oblasti dramaterapie nebo muzikoterapie, které by mohli využít při své práci s klienty. Jejich motivace ležela v osvojení si technických postupů (např. způsobů komunikace), které by se jim účelně hodily v jejich praxi. Třetí kategorii (celkem 19,1 %) jsme pojmenovali Potřeba doplnit si profesní vzdělání". Do této kategorie byli zařazeni účastníci, kteří uváděli, že jim pro jejich práci chybí potřebné vzdělání a rádi by si toto vzdělání časem doplnili. Někteří z nich nám v dotazníku také sdělili, že se při své práci dostali do pozice, kdy vykonávají určitou roli (dramaterapeut, muzikoterapeut apod.), ale cítí se v tomto postavení amatéry", protože neabsolvovali žádné ucelenější vzdělání v této oblasti. Čtvrtá kategorie (celkem 9,5 %) byla označena jako Snaha zvýšit svoji vlastní příležitost uplatnit se na trhu práce". Sem byly zařazeny výroky upozorňující na snahu účastníků mít větší šance na získání zaměstnání ve svém oboru. Účastníci předpokládali, že nabyté zkušenosti z výcviku jim pomohou při hledání jejich vlastního zaměstnání a pracovního uplatnění. Do závěrečné kategorie Jiné důvody" byly zařazeny výroky, které se vyskytly pouze v jediném případě. Tyto údaje uvádíme pro přehlednost v tabulce číslo 1. Míra, do jaké byla očekávání účastníků výcviku naplněna, a jejich připomínky k absolvovanému výcviku Odpovědi účastníků ohledně spokojenosti se splněním vlastních očekávání

4 jsme roztřídili do tří kategorií. Polovina účastníků uvádí, že výcvik jejich očekávání splnil (kategorie spokojen). V jejich odpovědích se vyskytovalo, že na výcviku získali zajímavé informace, dozvěděli se něco nového a pochvalné se zmiňovali zejména o praktických hodinách dramaterapie, psychologie, muzikoterapie a arteterapie. Tab. 2 Kategorie spokojenosti n % Spokojen 8 50 Velmi spokojen 4 25 Částečně spokojen 4 25 I Čtvrtina účastníků v našem šetření uvedla, že výcvik jejich očekávání dokonce převýšil (kategorie velmi spokojen). Tito účastníci nám sdělovali, že jejich očekávání byla překonána a že byli mnoha událostmi na výcviku příjemné překvapeni. Účastníci ve zbývající čtvrtině vypovídali, že byli s výcvikem spokojeni jen částečné (kategorie částečně spokojen). Jejich odpovědi nás informovaly o tom, že s řadou věcí byli na výcviku spokojeni, připadal jim zajímavý, ale některé informace jim chyběly, měli pocit, že určité hodiny výcviku jsou zbytečné nebo že od výcviku očekávali více informací o konkrétní skupině osob, se kterou pracují. Tyto údaje uvádíme v tabulce číslo 2. Procentuální odhad spokojenosti s výcvikem se mezi účastníky pohyboval na grafické škále mezi 60-95%. Průměrná hodnota tohoto odhadu byla 77%, medián (střední hodnota souboru) a modus (nejčetnější hodnota v souboru) byly shodně 80 %. Připomínky, které nám účastníci sdělili k průběhu kurzu, můžeme rozdělit do 5 oblastí. Největší počet připomínek (35,7 %) jsme obdrželi v oblasti organizace výcviku ( Stížnost na organizaci průběhu výcviku"). Ze získaných poznatků jsme formulovali seznam doporučení, který byl již předán pořadatelům výcviku (jednalo se zejména o způsob předávání informací o změnách v rozvrhu). S touto kategorií připomínek také úzce souvisí kategorie, kterou označujeme jako Stížnost na nevhodné prostory" (14,3 %). I když prostory konání výcviku úzce souvisejí s jeho organizací, vyčleňujeme tuto kategorii pro větší přehlednost a její zdůraznění zvlášť. Účastníci by také ocenili (21,4%), kdyby se výcvik více zaměřil na téma, které označujeme kategorií Práce se specifickou skupinou osob". Vyjadřovali přání dozvědět se více informací o problematice zaměstnávání Romů, starších osob, dlouhodobě nezaměstnaných, bezdomovců, nevidomých. Procentuálně stejně zastoupenou kategorií (21,4%) byla kategorie Přání více praktických cvičení". Účastníci uváděli, že by si přáli ještě více praktických cvičení z terapeutických oborů (zejména z muzikoterapie, arteterapie) a více cvičení z psychologie.

5 Tab. 3 Kategorie připomínek n % Stížnost na organizaci průběhu výcviku Práce se specifickou skupinou osob 10 35,7 6 21,4 Přání více praktických cvičení 6 21,4 Stížnost na nevhodné prostory 4 14,3 Připomínky k lektorům 2 7,2 I Poslední kategorií (7,2%) byly Připomínky k lektorům" a zařadili jsme do ní výroky, které upozorňovali na určité rezervy ve způsobech práce konkrétních lektorů. Tyto informace prezentujeme v tabulce číslo 3. Změna v sebehodnocení a vědomostech účastníků po absolvování výcviku S využitím párového t-testu jsme zjistili, že z celkového počtu jedenácti zvolených kritérií došlo u sedmi z nich ke statisticky významnému rozdílu v sebehodnocení účastníků před výcvikem a po jeho ukončení. Sebehodnocení účastníků se vysoce signifikantně zlepšilo v následujících oblastech: - znalosti v oblasti legislativy lidí s postižením a sociálně znevýhodněných skupin; - znalosti účinků stresu, traumat a posttraumatické stresové poruchy; - znalosti metod sociální práce; - znalosti alternativních komunikačních systémů; - dovednosti a schopnosti komunikovat s lidmi z jazykově a sociálně znevýhodněných skupin; - sociální dovednosti; - schopnost komunikovat s osobou se sluchovým postižením. U zbývajících čtyř zjišťovaných kritérií se statistická významnost před zahájením a po ukončení výcviku neprokázala. Neprokázalo se, že by se v průběhu výcviku nějak významně změnilo sebehodnocení účastníků v oblastech sebejistoty při práci s lidmi, schopnosti tvořit nové věci a přicházet s novými nápady, identifikovat potřebu užití alternativní komunikace a hodnocení vlastních osobnostních předpokladů pro úspěšnou práci v sociálních službách. Kritéria s hodnotami t-testu uvádíme pro lepší přehled v tabulce číslo 4. Na základě podrobnější analýzy získaných dat můžeme usuzovat, že statisticky významný rozdíl v oblasti hodnocení sebejistoty a osobnostních předpokladů se neprokázal, protože do našeho výcviku přicházeli zpravidla lidé, kteří se již několik let v sociální práci pohybují a i před zahájením výcviku se v těchto kritériích posuzovali poměrné vysoko. Při porovnání rozdílů před výcvikem a po výcviku jsme tedy nalezli jen velmi mírné kolísání v obou směrech. Podobně můžeme interpretovat i poslední kritérium - identifikace potřeby alternativní komunikace. I v té-

6 to oblasti bylo sebehodnocení účastníků před zahájením výcviku poměrně vysoké. Účastníci tedy již před začátkem výcviku byli schopni rozpoznat, kdy je užití alternativních technik namístě, ale nemuseli si být jisti, jak v takových případech jednat. Svědčí o tom například fakt, že v hodnocení schopnosti komunikovat s osobou se sluchovým postižením se prokázal vysoce signifikatní rozdíl v sebehodnocení. Zjistili jsme také, že výsledek v testu vědomostí se po ukončení výcviku vysoce signifikantně zlepšil (hodnota t = 9,554). Zatímco průměrná hodnota výsledku z celkového počtu šesti možných bodů byla před zahájením výcviku pouhých 0,6 bodu, po ukončení byla průměrná hodnota výsledku v testu 4,8 bodu. Toto zjištění potvrzuje údaje, které se týkají změn v sebehodnocení účastníků. Tab. 4 Kritérium Hodnota t 1. Z/ialost legislativy lidi s postižením a sociálně znevýhodněných skupin 5,2285** 2. Znalost účinku stresu, traumat, posttraumatické stresové poruchy 5,6250** 3. Znalost metod sociální práce 3,4494** 4. Znalost alternativních komunikačních systémů 3,6623** 5. Dovednosti komunikace s jazykově znevýhodněnými skupinami osob 3,7500** 6. Sociální dovednosti 3,1153** 7. Sebejistota při práci s lidmi 0, Osobnostní předpoklady pro práci v sociálních službách 1, Schopnost tvořit nové věci, přicházet s novými nápady 0, Schopnost komunikovat s osobou se sluchovým postižením 3,4817** 11. Schopnost identifikovat potřebu alternativní komunikace 1,0678 Pozn.: Hodnota kritéria t na hladině významnosti a = 0,01 je t JI5) = 2,9467 Shrnutí Výzkumem jsme zjistili, že vstupní motivace účastníků našeho výcviku spočívá zejména v potřebě učit se a ve snaze získat nové praktické dovednosti, které by se jim hodily při práci. Tato očekávání jsou v průběhu kurzu ve většině případů naplněna a přibližné tři čtvrtiny účastníků vyjadřují s obsahem spokojenost. Připomínky a kritické poznámky, které jsme od účastníkú obdrželi, se nejvíce týkají organizačních záležitostí (včetně stížností na prostory) a kritiky, že na výcviku chyběly informace o práci se

7 specifickou skupinou osob (Romové, bezdomovci, starší lidé atd.). Účastníci si také přáli více praktických cvičení z jednotlivých oborů. Náš výzkum ukázal, že výcvik významně ovlivňuje sebehodnocení účastníků. Sebehodnocení účastníků se vysoce významně zlepšilo v oblasti získání odborných znalostí (legislativa, účinky stresu, metody sociální práce, alternativní komunikace), zlepšení sociálních dovedností a dovedností komunikovat se znevýhodněnými skupinami osob. Tyto pozitivní změny jsou také podpořeny statisticky vysoce významným zlepšením v orientačním testu vědomostí z oblasti politiky zaměstnanosti a problematiky pracovní asistence v rámci služeb podporovaného zaměstnávání. Neprokázali jsme významnou změnu v sebehodnocení vlastní tvořivosti, sebejistoty a hodnocení osobnostních předpokladů pro práci v sociální oblasti. Celkově můžeme vyhodnotit efekt našeho kurzu kladně. Údaje, které jsme prostřednictvím tohoto výzkumu získali, nám budou v praxi sloužit ke zlepšení výcviků nadcházejících, zejména po stránce organizační a částečně po stránce tematické. Pro další praxi může být přínosné zjištění potvrzené našim výzkumem i zkušenostmi, že poskytovatelé sociálních služeb kladné přijímají téma podpora klienta při vstupu na otevřený trh práce" a stojí o informace o problematice podporovaného zaměstnávání minoritních skupin obyvatelstva, starších osob, dlouhodobě nezaměstnaných, bezdomovců, nevidomých apod.