Inventarizační průzkum. saproxylických brouků (Coleoptera) na území Lánské obory

Transkript

1 Lesák Sruby 69 CZ Sruby Inventarizační průzkum saproxylických brouků (Coleoptera) na území Lánské obory Sezóna 2009 Lesák, o.s. Sídlo: Arnošta z Pardubic 2597, CZ Pardubice Adresa pro korespondenci: Sruby 69, CZ Sruby IČO: , DIČ: CZ Číslo účtu: /0800, IBAN: CZ Registrováno u ministerstva vnitra ČR, dne pod č.j. VS/1-1/75957/09-R lesak.os@seznam.cz

2 Obsah: 1. Úvod 1 2. Metodika Pasti Umístění pastí Saproxyličtí brouci Třídění materiálu 6 3. Výsledky Světlostní gradient Hostitelská dřevina Stádium odumření Mikrostanoviště Syntéza Doporučení k péči o lokalitu Komentář k odchyceným druhům chráněným zákonem Kovaříkovití (Elateridae) Roháčovití (Lucanidae) Vrubounovití (Scarabaeidae) Komentář k odchyceným druhům faunisticky významným Tesaříkovití (Cerambycidae) Cerylonidae Colydiidae Nosatcovití (Curculionidae) Scraptiidae Staphylinidae 22 Poděkování Literatura 24 + Fotografická příloha (5 s.) a seznam odchycených druhů (24 s.) i

3 Objednatel: AOPK ČR Zhotovitel: Lesák, o.s. Zprávu za Lesák, o.s. zpracovali: Jakub Horák (Ph.D.) Karel Rébl (RNDr.) Doporučená citace: Horák J., Rébl K. (2009) Inventarizační průzkum saproxylických brouků (Coleoptera) na území Lánské obory. Manuskript uložen na správě CHKO Křivoklátsko. ii

4 1. Úvod Lánská obora o rozloze necelých 30 km 2 leží v katastrálním území obcí Lány, Ruda, Městečko, Zbečno, Běleč a Lhota. Leží tedy v území dvou okresů Středočeského kraje Kladno a Rakovník. V současné době se jedná o území ve správě Lesní správy Lány (příspěvková organizace Kanceláře prezidenta republiky). Celá obora spadá do CHKO Křivoklátsko a v současné době je součástí EVL Lánská obora (CZ ). Současná podoba obory pochází zhruba z roku Obora se nachází v rozpětí nadmořské výšky od 240 do 470 m nad mořem. Území Lánské obory sloužilo vždy především k lovu zvěře. První zmínky o panských štvanicích na jeleny i černou zvěř v lánských a křivoklátských lesích jsou již z raného středověku. Tehdejší majitelé Valdštejnové zřejmě poprvé na ochranu před pytláctvím vybudovali roku 1713 dřevěnou ohradu o délce 47 kilometrů, která vymezila tehdejší oboru o rozloze 96 km 2. Roku 1731 křivoklátské panství získal věnem knížecí rod Fürstenberků. Ti původní oboru zrušili a roku 1816 vznikla lánská obora pro vysokou zvěř o rozloze přes 30 km 2, tedy přibližně v dnešní rozloze. V oboře se v současné době chová kromě jelena evropského také daněk, sika, muflon a černá zvěř. Obrázek 1: EVL Lánská obora (AOPK ČR 2009) Z pohledu přírodovědného se obora nachází v kontinentální biogeografické oblasti. Jedná se o strukturálně velmi zachovalý pozůstatek původních rozvolněných lesů ovlivňovaných pastvou velkých spásačů. Převažují typické lesní půdy kambizemě, pouze kolem potoků fluvizemě a gleje. Jde o mírně zvlněné území, rozbrázděné hluboce zaříznutými údolími potoků. Zachovala se zde především dominantní společenstva bučin 1

5 a dubohabřin v mozaice se suťovými lesy či ploškami pastvin. V současné době 89% rozlohy pokrývá les. Z pohledu této práce je významným fenoménem mnoho bezlesých ploch se solitérními stromy a remízy, které jsou společně s rozvolněným charakterem stromových porostů velmi významné pro řadu saproxylických druhů brouků. V území je prokázán výskyt páchníka hnědého (Osmoderma eremita agg.), tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) či kovaříka Limoniscus violaceus. Výzkumem brouků se v Lánské oboře dlouhodoběji zabýval K. Rébl (Rébl 2009). 2

6 2. Metodika 2.1. Pasti Území bylo sledováno metodou kmenových nárazových pastí. Ta se liší od standardních volně umístěných křížových nárazových pastí, tím, že je past umístěna přímo na kmen. Odchyceným broukům tak signifikantně dominuje složka druhů přímo vázaných na dřevo (Økland 1996, Hyvärinen a kol. 2006). Jedním z důvodů využití kmenových nárazových pastí bylo také to, že vzhledem k početnostem zvěře v oboře je možné sledovat pouze stojící mrtvé dřevo. Použito bylo celkem 16 ks pastí křížové konstrukce, umístěných na dřevinách zhruba v 2 metrech 1 rozmístěných především vzhledem ke stupni oslunění, tedy podél světlostního gradientu parametry: osluněný, polostín a stín. Obrázek 2: Vzhled a umístění kmenové nárazové pasti (NPR Bukačka) Past samotná se skládá ze tří průhledných plexisklových plátů (jeden díl 400 mm široký a 500 mm vysoký a dva díly 200 mm široké a 500 mm vysoké), plastové kruhové stříšky (průměr 450 mm) a spodního trychtýře (horní rozměr 400 mm, spodní rozměr 1 Standardně se využívá prsní výška, zde však byly pasti z důvodu přítomnosti značného počtu vysoké zvěře umístěny výše. 3

7 80 mm) s přichycenou sběrnou nádobkou. V rozích průhledných plátů a na okrajích ostatních dílů byly vyvrtány otvory a jednotlivé díly jsou k sobě připevněny pomocí plastové rychlopásky. Jako konzervační látka ve sběrných nádobkách se používá nasycený roztok chloridu sodného, který uchovává nachytaný materiál v dobrém stavu, a jar, který narušuje povrchové napětí kapaliny. Atraktant nebyl použit proto tudíž pasivní past. Sestavená past se pověsí pomocí hřebíku a drátu na kmen v prsní výšce a proti pohybu se ke kmeni upevní lankem. Takto připevněná past je připravena na pravidelné kontroly a sběry (ca po 14 dnech), při kterých se kapalné médium vždy doplní, případně vymění za nové. Při sběru dat z pastí je potřeba sítko, jemný štěteček, buničitá vata a nádoby na nasbíraný materiál z jednotlivých pastí. Osvědčili se například Petriho misky se stejným průměrem jako sítko. Pasti byly aktivovány v 13. V a deaktivovány při posledním odběru 26. VIII Hlavním důvodem relativně krátkého sledování byla lovecká sezóna v oboře. Provedeno bylo celkem osm sběrů. Termíny sběrů byly 23. V., 10. VI., 21. VI., 5. VII., 19. VII., 2. VIII., 16. VIII. a 26. VIII Umístění pastí Pasti byly umístěny v mapovacím čtvrtkvadrátu 5849c. Konkrétně osluněné a polostinné pasti byly umístěny jihozápadně od lokality U spáleného dubu. Zastíněné pasti byly umístěny v jihozápadní části mírně svažité lokality Kouglova ohrádka. Popis umístění pastí je v Obr Saproxyličtí brouci Saproxylický organismus je ten, který je vázaný na mrtvé dřevo v jakémkoliv okamžiku jeho rozkladu a také na jakýkoliv jiný organismus, který je na mrtvé dřevo vázaný. Saproxyličtí brouci patří do druhově velmi početné skupiny často vzácných a ohrožených organismů. Mnohé saproxylické druhy jsou dobrými indikátory stavu prostředí. Pro studie saproxylických brouků se nejvíce osvědčil odchyt pomocí nárazových pastí nebo fotoeklektorů (např. Hyvärinen a kol. 2006). 4

8 Obrázek 3: Umístění a číslování pastí v sezoně 2009 (správa CHKO Křivoklátsko) 5

9 2.4. Třídění materiálu Odchycení brouci byli determinováni do druhové úrovně. Vzhledem k časové a odborné náročnosti byla u některých skupin determinace odložena na pozdější dobu a druhy jsou v analýzách vedeny pouze v rodové úrovni s příponou sp. (jedná se o marginální část) nebo výjimečně na úrovni čeledí (celkem 61 imag, tedy 34 položek ze čtyř čeledí Scolytidae, Leiodidae, Ciidae, Staphylinidae). 6

10 3. Výsledky Stanovit přesně, který druh je saproxylický, a který již nikoliv je poměrně obtížné. U řady druhů nejsou přesně známy jejich nároky, a proto se v následujících analýzách budeme držet toho, že kmenové nárazové pasti jsou v odchytu saproxylických brouků velmi úspěšné, a že pouze marginální část druhového spektra není saproxylická většinou je alespoň fakultativně saproxylická (např. střevlíkovití). Celkem bylo do 16 kmenových nárazových pastí odchyceno 2688 jedinců řádu Coleoptera. Jednalo se o 281 druhů zastoupených v 212 rodech a 55 čeledích. Odchyceno bylo celkem 42 druhů brouků vedených v červeném seznamu ohrožených druhů bezobratlých (Farkač a kol. 2005). Čtyři druhy patří do kategorie kriticky ohrožených, 12 druhů je v kategorii ohrožených a 21 druhů v kategorii zranitelných. Čtyři druhy patří mezi zákonem chráněné a dva jsou vedené v přílohách evropské směrnice o stanovištích a jsou tak předměty ochrany v lokalitách Natura Světlostní gradient Pro faunu saproxylických brouků je přirozeně nejdůležitějším parametrem přítomnost mrtvého dřeva. Vzhledem k výskytu řady vzácných a ohrožených druhů vázaných na dřevo je jasné, že tento parametr je v území splněn. Pro analýzu doporučení pro péči o lokalitu a pro život saproxylických brouků obecně je tedy velmi důležitým faktorem kvalita mrtvého dřeva. Vzhledem ke stavu porostů a také k možnostem péče o lokalitu byl jako hlavní sledovaný parametr vybrán světlostní gradient. V grafu (Obr. 3) je znázorněn počet pastí v jednotlivých úrovních osvětlení. Pro parametr osluněný se vždy jednalo o solitéru uprostřed pastvin. V případě parametru polostín šlo o dřevinu umístěnou v okraji remízu či menšího porostu. Parametr stín odpovídá umístění přímo v zapojeném lesním porostu. 7

11 Obrázek 4: Rozmístění pastí vzhledem ke světlostnímu gradientu Z grafu (Obr. 4) je patrné, že s rostoucí mírou oslunění roste i počet odchycených druhů a jedinců. V porovnání parametru osluněný a stín je to v druhové diverzitě více než dvojnásobek a u počtu odchycených jedinců je to dokonce vice než 2 1/3 násobek 2. Obrázek 5: Zastoupení druhů a jedinců vzhledem ke světlostnímu gradientu Následující poměrový graf (Obr. 5) poměrně dobře ilustruje rozložení druhové diverzity a abundance podél světelného gradientu. Druhová diverzita a abundance byla nejvyšší na osluněných stanovištích, oproti tomu nejnižší byla v zastíněných. 2 Vzhledem k tomu, že u osluněných pastí bylo o jednu past více, je počet jedinců v grafu přepočten na relativní četnost tedy jako kdyby bylo pastí po pěti. Skutečný počet odchycených jedinců byl v osluněných pastech Počet druhů není přepočten na relativní hodnotu. 8

12 Co se týče druhové diverzity, je možné vysledovat s vysokou mírou spolehlivosti (R² = 0,9699) jasný lineární trend v růstu druhové diverzity podél světlostního gradientu směrem ze stínu do osluněného. Stejně je tomu i u abundance, kde je lineární trend ještě průkaznější a abundance tedy také s rostoucí mírou osvětlení roste (R² = 0,9982). Laicky řečeno ze stínu na osluněné stanoviště roste diverzita i abundance přibližně dvakrát, přičemž prostřední parametr polostín je přesně mezi tedy je 1,5 násobkem druhové diverzity a abundance ve stínu. Obrázek 6: Relativní zastoupení druhů a jedinců vzhledem ke světlostnímu gradientu Následující graf (Obr. 6) dobře ilustruje klesající druhovou diverzitu směrem od parametru osluněný (OSL) k parametru stín (STN). Pro ilustraci medián 3 (označený čtverečkem) ukazuje přibližně střední hodnotu v druhové diverzitě na past v závislosti na oslunění. Velké obdélníky znázorňují interval, do kterého se vejde většina dat. Je tak vidět, že pasti osluněné a pasti ve stínu mají vyrovnaný interval v druhové diverzitě oproti pastem v polostínu (PST). Nejpravděpodobnějším vysvětlením je to, že parametry osluněný a stín je poměrně snadné definovat, zatímco polostín je přirozeným přechodem (v zásadě ekotonem) mezi těmito dvěma parametry, což i ilustruje přesah z maximálních hodnot do rozmezí osluněného a minimálních do stínu. Obdobně dopadly výsledky i pro abundanci. 3 Hodnota, jež dělí řadu podle velikosti seřazených výsledků na dvě stejně početné poloviny. 9

13 110 Box Plot of druhy grouped by Oslun Spreadsheet1 10v*16c druhy OSL PST STN Oslun Median 25%-75% Non-Outlier Range Outliers Extremes Obrázek 7: Krabicový graf závislosti druhové diverzity na světostním gradientu V tabulce (Tab. 1) je znázorněna druhová diverzita a abundance brouků odchycených do jednotlivých pastí druhově i v počtu jedinců byla nejbohatší past č. 4, kde počet druhů přesáhl magickou stovku. Jednalo se o solitérní asi 12 m vysoký mrtvý buk napadený troudnatcem kopytovitým (Fomes fomentarius). Poměrně zajímavé je, že osluněné duby vyšly oproti předpokladům jako druhově chudší než osluněné buky. Tabulka 1: Druhová diverzita a abundance ve vztahu k odchytům do jednotlivých pastí číslo pasti jedinci druhy oslunění dřevina stádium mikrostanoviště osluněný dub umírající ano osluněný dub mrtvý ne osluněný buk umírající ano osluněný buk mrtvý ano osluněný dub mrtvý ne osluněný dub umírající ne polostín buk živý ano polostín buk umírající ne polostín buk umírající ano polostín buk umírající ne polostín buk živý ano stín buk umírající ano stín buk mrtvý ne stín buk umírající ano 10

14 číslo pasti jedinci druhy oslunění dřevina stádium mikrostanoviště stín dub mrtvý ne stín buk živý ano V následujícím grafu (Obr. 7) je možné vysledovat rozdíly v odezvě druhů a jedinců jednotlivých čeledí brouků zařazených na červeném seznamu ohrožených druhů k faktoru oslunění. Je vidět, že celkově druhy preferují spíše osluněná stanoviště. Z početněji zastoupených čeledí pozitivně reagují potemníkovití (Tenebrionidae). Negativní vztah k zastíněným stanovištím lze vypozorovat u čeledí Colydiidae, kovaříkovitých (Elateridae), mršníkovitých (Histeridae), lesklecovitých (Monotomidae), Mycetophagidae a drabčíkovitých (Staphylinidae). U žádné čeledi nelze vypozorovat vztah k zastíněným lokalitám. Co se týče abundance je trend velmi podobný, pouze u čeledi Mycetophagidae lze vypozorovat vyšší početnost na zastíněných stanovištích. To může být způsobeno nižším stupněm fruktifikace hub na osluněných stanovištích v poměrně suchém roce Obrázek 8: Vztah druhové diverzity jednotlivých čeledí brouků ke světlostnímu gradientu 11

15 Obrázek 9. Vztah abundance jednotlivých čeledí brouků ke světlostnímu gradientu Vzhledem k tomu, že hlavním sledovanou proměnou byl světlostní gradient, jsou další popsané proměnné spíše odvozené. Přesto je uvádíme, protože jednak mohou pomoci při navrhovaných doporučeních při péči o lokalitu, a dále mohou leccos napovědět o tom, kam dále sledování lokality posunout Hostitelská dřevina Dalším sledovaným parametrem je rod hostitelské dřeviny. Pasti byly umístěny především vzhledem k druhovému složení dřevin v sledované lokalitě. V grafu (Obr. 9) je znázorněn poměr zastoupení dřevin. Dub nebyl zastoupen v polostínu. 12

16 Obrázek 10: Rozmístění pastí vzhledem k rodu hostitelské dřeviny 3.3. Stádium odumření Jedním z důležitých parametrů je pro saproxylické brouky i stádium odumření dřeviny. Vzhledem k hlavnímu sledovanému parametru není tento gradient příliš vyrovnaný. Převažují stádia umírající a mrtvý strom. Parametr živý nebyl zastoupen na osluněných místech, parametr mrtvý zase nebyl zastoupen v polostínu. Obrázek 11: Rozmístění pastí vzhledem ke stupni odumření dřeviny 13

17 3.4. Mikrostanoviště Pro řadu druhů je důležitá přítomnost mikrostanovišť. Je prokázáno, že druhová pestrost saproxylických brouků úzce souvisí právě s přítomností mikrostanovišť (Winter & Möller 2008). V lokalitě byla sledována přítomnost dutin, dřevokazných hub a ohryzané borky. Proměnná mikrostanoviště a parametry presence a absence byly zastoupeny poměrně vyrovnaně podél světlostního gradientu. Obrázek 12: Rozmístění pastí vzhledem k přítomnosti mikrostanovišť 3.5. Syntéza Z analýzy tedy jasně vyplývá, že s rostoucím zastíněním klesá druhová diverzita a početnost saproxylických brouků. Což vyšlo i ve statistické analýze, kdy proměnná světlostní gradient vyšla v parametrické ANOVA jako jediná statisticky signifikantní pro druhovou diverzitu (F = 9,2169; p = 0,0032) a v neparametrickém Kruskal-Wallis testu i pro abundanci (H = 6,686765; p = 0,0353). Ostatní proměnné jako druh dřeviny, stádium odumření ani přítomnost mikrostanoviště nebyly statisticky průkazné. Na osluněných stanovištích navíc byla druhová diverzita statisticky průkazně vyšší než v zastíněných (p = 0,0009), ale i v polostinných (p = 0,0337). Zatímco mezi polostinnými a zastíněnými nebyl průkazný rozdíl (p = 0,0932). V případě abundance se potvrdil významný rozdíl mezi osluněnými a zastíněnými (p = 0,0319), mezi osluněnými a polostinnými, a polostinnými a zastíněnými nebyl významný rozdíl (p = 0,3896; resp. p = 0,9573). 14

18 4. Doporučení k péči o lokalitu Jen málokdy se stane, že jsou výsledky průzkumu tak průkazné. V případě Lánské obory lze konstatovat, že druhová diverzita saproxylických brouků, tedy stěžejní složky lesní biodiverzity indikuje nesmírnou bohatost a zachovalost zdejších lesních ekosystémů. Odchyty v zastíněných lokalitách nepatří ani zdaleka mezi druhově chudé, avšak až do očí bijící je rozdíl mezi osluněnými a zastíněnými lokalitami. Osluněná místa doslova válcují v diverzitě místa zastíněná, přičemž nelze nalézt byť jediný ohrožený druh, který by zastíněné lokality preferoval. Naopak se zdá, že celá řada ohrožených druhů preferuje místa osluněná nebo alespoň polostinná. Doporučení pro péči o lokalitu jsou tedy nabíledni. Jednoznačně by mělo dojít k prosvětlení porostů. Pokud by měla být péče o ohrožené saproxylické brouky a jejich stanoviště míněna vážně, je třeba provést aktivní zásahy především se zřetelem k obhospodařování lokality v minulosti. Z lesnického hlediska je nasnadě provedení clonných sečí ve vybraných porostech. V případě bukových porostů by v úvahu připadaly i nepravidelné náseky, které by navýšily plochu lesních plášťů s osluněnými a polostinnými stromy. Případné zmlazení pionýrských dřevin v násecích by nebylo na škodu, protože by pravděpodobně lákalo zvěř více než zmlazení dominantního dubu a buku. U dubových porostů by při domýcení měli zůstat ponechány výstavky v počtu 3-5 ks na ha, obdobně by mohly být se zřetelem k místním přírodním podmínkám ponechány jako výstavky i buky. Při péči o lokalitu je třeba samozřejmě brát v úvahu vysoké zazvěření lokality. Domníváme se však, že menší oplocenky do 0,25 ha (hrazené například z PPK) by mohly bohatě zabezpečit odrůstání skupinek dřevin a intenzivní pastva v porostech po těžebním zásahu by mohla přispět k výraznějšímu prosvětlení porostů. Část porostů by mohla být, zprvu alespoň experimentálně, navrácena původní péči v podobě pařezin. Ta by se měla provádět především v mladších porostech zhruba ve stáří tyčoviny až dospívající kmenoviny je jasné, že obrážející pařezy bude zvěř intenzivně poškozovat. Přesto se domníváme, že by opět mohlo dojít k pozitivnímu efektu rozvolnění porostů. Navíc by pařezené porosty mohly sloužit jako atraktant pro zvěř, která by pak méně poškozovala zmlazení v okolních prosvětlovaných porostech. Bez přízemních dutin pařezených porostů se neobejde jeden z předmětů ochrany v Lánské oboře kovařík Limoniscus violaceus. Pařezení významně prospívá populacím roháče obecného, ale i dalším nápadným druhům. 15

19 V území Lánské obory se nachází místy výsadby jehličnanů. Jen stěží lze bez dat určit, zda mají průkazný negativní vliv na druhovou diverzitu, lze však hypotetizovat, že ano, a že by jejich místo lépe suplovaly solitérní stromy nové generace. Ještě je třeba poznamenat, že doporučení pro péči o Lánskou oboru jsou pasovány na saproxylické brouky, a to co vyhovuje jim, nemusí vyhovovat jiným skupinám. Konkrétně například intenzivní pastva je příliš neohrožuje, protože většina dospělců není florikolních (květomilných), a pokud ano, vždy si nějaký nektar například v podobě kvetoucích keřů dokážou najít. Pravděpodobně jinak bude na pastvu reagovat bylinné patro a druhy na něj vázané, a tak dále. Již po prvním roce průzkumu, který, jak doufáme, bude dále pokračovat, lze konstatovat, že Lánská obora patří mezi klenoty lesní biodiverzity ve střední Evropě. Je také výstavní skříní generací lesníků, kteří o ni pečují. Naše doporučení k péči o lokalitu nelze brát jako hanopis na její nedostatky. Naopak by mohly za příznivých podmínek přispět k zvýšení druhové diverzity saproxylických brouků. Statut ochrany lokality (Natura 2000 a Zvláště chráněné území), diverzita a početnost ohrožených zástupců naší fauny nabízí pro vlastníky i správce značné možnosti jak získat finance na hospodaření. Některá z doporučení v této zprávě se z pohledu lesního hospodáře mohou zdát finančně nevýhodná. Pokud se na opatření podíváme pohledem dotačních titulů, jsou zde možnosti velmi významné, a to od drobných plateb v podobě subvencování či kompenzace činností jako je stavba oplocenek z programů typu Program péče o krajinu, přes větší akce jako je pařezení, až po vytvoření nových pracovních míst z evropských dotací typu Operační program životního prostředí či Life+. Z těchto fondů lze vzhledem k rozloze a biologické hodnotě lokality čerpat finance v řádech milionů. 16

20 5. Komentář k odchyceným druhům chráněným zákonem 5.1. Kovaříkovití (Elateridae) Obrázek 13: Kovařík Lacon querceus a mapa rozšíření v ČR a SR (Mertlik 2009) kovařík Lacon querceus (Herbst, 1784) O, EN past č. 7; 21. VI. 2009; 1 ex.; past č. 5; 5. VII. 2009; 1 ex. Kovaříci z rodu Lacon patří mezi druhy s velkým potenciálem indikovat vysokou biologickou kvalitu stanovišť. Lacon querceus je z našich druhů rodu nejhojnější, přesto se jedná o vzácného kovaříka žijícího především v dutinách starých a mohutných dubů. Ze dvou nálezů lze jen stěží vyvozovat závěry. Vzhledem k tomu, že jde o velmi skrytě žijící druh, mohou jeho nálezy v nárazových pastech indikovat relativně početnou populaci. Druh preferuje níže položené lokality s velmi starými stromy, tedy dlouhou kontinuitou stromových stanovišť Roháčovití (Lucanidae) Obrázek 14: Roháč obecný (Lucanus cervus) a mapa rozšíření v ČR (Chobot 2009a) 17

21 roháč obecný Lucanus cervus (Linnaeus, 1758) O, Natura 2000, EN Past č. 2; 5. VII. 2009; 1 ex. Roháč obecný je celoevropsky ohrožený charismatický druh brouka. V poslední době zaznamenal výrazný ústup v rozšíření v rámci ČR, kde patřily jeho populace mezi nejstabilnější a nejsilnější v Evropě. Roháč obecný je brouk primárně vázaný na prosvětlené doubravy pastevního typu, kde se vyskytuje mozaikovitě mrtvé dřevo padlých kmenů, větších větví, pahýlů, kořeny stojících starých stromů, ale často k vývoji postačí pouze pařezy ponechané po těžbě. Vzhledem k tomu, že se jedná o druh poměrně mobilní, je zřejmě nejdůležitějším faktorem při péči o jeho populace mozaika různorodých stanovišť, kde budou roztroušeně zastoupena mikrostanovišti splňující právě zmiňované podmínky Vrubounovití (Scarabaeidae) Obrázek 15: Zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) a mapa rozšíření v ČR (Chobot 2009b) zdobenec zelenavý Gnorimus nobilis (Linnaeus, 1758) SO, VU past č. 16; 21. VI. 2009; 1 ex. Zdobenec zelenavý je hojnější ze dvou druhů rodu v ČR. Dříve se vyskytoval roztroušeně především ve vrchovinných a podhorských smíšených lesích s dostatkem dutých stromů. V současné době však prakticky všude ustoupil a stal se z něj poměrně vzácný prvek naší fauny. Dospělé brouky lze nejčastěji zastihnout na květech. 18

22 Obrázek 16: páchník hnědý (Osmoderma eremita agg.) a mapa rozšíření v ČR (Chobot & Míkovcová 2007) páchník hnědý Osmoderma eremita agg. (Scopoli, 1963) SO, Natura 2000, CR past č. 11; ; 1 ex. Páchník hnědý je druh vázaný vývojem na trouch starých stromů. Nejčastějším stanovištěm jsou osluněné dutiny nebo podkorní kapsy mohutných stromů. Ještě na přelomu minulého století se jednalo o relativně hojný lesní druh zachovalejších lesních komplexů, dnes se s ním však lze setkat téměř bez výjimky pouze ve stromořadích a podobných stanovištích. Jeho výskyt v lesních komplexech lze predikovat jako indikaci časové kontinuity a dlouhodobé rozvolněnosti lesních porostů. Jako opatření při péči o stanoviště jmenovaných zákonem chráněných druhů lze jmenovat přítomnost osluněného mrtvého dřeva v roztroušené mozaice rozvolněných lesních porostů. Takové podmínky v minulosti splňovali pastevní lesy, lesy ve kterých se hrabalo stelivo, pařeziny nebo střední lesy (např. Konvička a kol. 2004). 19

23 6. Komentář k odchyceným druhům faunisticky významným Níže je uveden soupis a komentář ke druhům, které nejsou uvedeny práci Rébl (2009). Jedná se tedy ve většině případů o druhy zaznamenané v území poprvé. Do určité míry tak svědčí o efektivnosti použitých kmenových nárazových pastí Tesaříkovití (Cerambycidae) Obrázek 17: tesařík Necydalis major tesařík Necydalis major Linnaeus, 1758 VU Vzácný druh po celém území ČR. Pouze místy hojnější, často uniká pozornosti. Preferuje vlhké lokality, speciálně spodní částí údolí nebo hustší les. Vyžaduje dřevo napadené stromovými houbami, proto nenapadá suché mrtvé dřevo. Živná rostlina: dub (Quercus), lípa (Tilia), olše (Alnus), habr (Carpinus), vrba (Salix), buk (Fagus) aj Cerylonidae Obrázek 18: Cerylon deplanatum 20

24 Cerylon deplanatum Gyllenhal, 1827 EN Nehojný druh nalézaný převážně pod kůrou topolů, řidčeji vrb Colydiidae Obrázek 19: Synchita undata Synchita (syn. Cicones) undata Guérin-Ménéville, 1844 EN Nehojný podkorní brouk. Jako živná dřevina je uváděn buk a patrně i javor. Vyskytuje se především v jižní Evropě a zasahuje i do vyšších poloh jižní části střední Evropy Nosatcovití (Curculionidae) Obrázek 20: Sitophilus zeamais Sitophilus zeamais Motschulsky, 1855 Nepůvodní druh, výhradně v importech kukuřice z teplých a suchých oblastí světa. Podobně jako Rhyzopertha dominica (Fabricius, 1792) nalezený též v Lánské oboře se ve volné přírodě nevyskytují. Jejich nález lze dát do souvislosti s nakoupeným krmivem a zásypem do krmelců. 21

25 6.5. Scraptiidae Anaspis ruficollis (Fabricius, 1792) Pravděpodobně první nález druhu pro Čechy Staphylinidae Obrázek 21: Batrisus formicarius Batrisus formicarius Aubé, 1833 Tento brouk je znám jako myrmekofilní druh žijící v hnízdech mravenců Lasius brunneus, místy je nacházen také v rozloženém dřevě či pod borkou. Obrázek 22: Scydmaenus perrisi Scydmaenus perrisi Reitter, 1881 Jde trpěného hosta v mraveništích. 22

26 Poděkování Rádi bychom poděkovali za spolupráci a vstřícnost správě CHKO Křivoklátsko, jmenovitě mgr. Anně Hoffmannové, dále řediteli Lesní správy Lány ing. Jiřímu Jandovi a jeho zaměstnancům, RNDr. Evě Vávrové bychom chtěli poděkovat za pomoc při zpracování dat, ing. Alexandru Kohutkovi za logistickou pomoc. 23

27 7. Literatura AOPK ČR (2009) Lánská obora. < design3/web_lokality.php?cast=1805&akc e=karta&id= >. Hyvärinen E. a kol. (2006) A comparison of three trapping methods used to survey forest-dwelling Coleoptera. European Journal of Entomology 103: Chobot K. (2009a) Mapa rozšíření Lucanus cervus v ČR. < Chobot K. (2009b) Mapa rozšíření Gnorimus nobilis v ČR. < Chobot K., Míkovcová A. (2007) Mapování ohrožených druhů. AOPK ČR. Konvička M., Čížek L., Beneš J. (2004) Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a management. Sagittaria Olomouc. Mertlik J. (2009) Distribution area in Czech and Slovak Republics Lacon querceus. < Økland B. (1996) A comparison of three methods of trapping saproxylic beetles. European Journal of Entomology 93: Rébl K. (2009) Výsledky faunistického průzkumu brouků (Coleoptera) na území Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Křivoklátsko. Elateridarium: v tisku. Schlaghamerský J. (2004) Metodika monitoringu fauny saproxylických brouků. Manuskript uložený na AOPK ČR (nepubl.). Škoudlínová A. (2000) Lánská obora. Okresní úřad Rakovník a Okresní úřad Kladno. Wikipedia (2009) Lánská obora. < sk%c3%a1_obora>. Winter S., Möller G.C. (2008) Microhabitats in lowland beech forest as monitoring tool for nature conservation. Forest Ecology and Management 255:

28 Fotografická příloha:

29

30

31

32

33

34 Seznam odchycených druhů:

35 čeleď rod druh početnost past č. dřevina datum červený seznam ADERIDAE Euglenes sp. 2 5 dub ADERIDAE Euglenes sp. 2 1 dub ADERIDAE Euglenes sp. 2 6 dub ADERIDAE Euglenes sp. 1 6 dub ADERIDAE Euglenes oculatus 1 1 dub ADERIDAE Euglenes sp. 1 5 dub ADERIDAE Euglenes sp. 1 4 buk ANOBIIDAE Ptinus rufipes 2 4 buk ANOBIIDAE Dorcatoma robusta 2 3 buk ANOBIIDAE Ptinus sp buk ANOBIIDAE Ptinus subpillosus 1 11 buk ANOBIIDAE Ptinus sp buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 11 buk ANOBIIDAE Ptinus rufipes 1 11 buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 8 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 1 8 buk ANOBIIDAE Ptinus rufipes 1 6 dub ANOBIIDAE Ptinus sp. 1 6 dub ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 2 dub ANOBIIDAE Ptinus rufipes 1 2 dub ANOBIIDAE Ptinus subpilosus 1 2 dub ANOBIIDAE Ptinus sp buk ANOBIIDAE Ptinomorphus imperialis 1 12 buk ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 3 buk ANOBIIDAE Dorcatoma robusta 1 3 buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 3 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 5 13 buk ANOBIIDAE Ptinus sp buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 2 15 buk ANOBIIDAE Ptinus sp buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 9 7 buk ANOBIIDAE Dorcatoma robusta 5 7 buk ANOBIIDAE Dorcatoma chrysomelina 1 7 buk ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 1 dub ANOBIIDAE Ptinus subpillosus 1 1 dub ANOBIIDAE Ptinus sp. 1 1 dub ANOBIIDAE Ptinus rufipes 1 4 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 2 4 buk ANOBIIDAE Dorcatoma robusta 1 4 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 1 16 buk ANOBIIDAE Ptinus fur 1 16 buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 7 buk ANOBIIDAE Ptinomorphus imperialis 1 13 buk ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 11 buk ANOBIIDAE Xestobium rufovillosum 1 11 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 5 13 buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 9 buk ANOBIIDAE Ptinus rufipes 1 9 buk ANOBIIDAE Xestobium rufovillosum 1 2 dub ANOBIIDAE Ptinus rufipes 7 2 dub ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 2 dub ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 2 dub ANOBIIDAE Ptinus sp. 2 2 dub ANOBIIDAE Ptinus subpillosus 4 14 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis buk ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 10 buk ANOBIIDAE Ptinomorphus imperialis 1 9 buk ANOBIIDAE Dorcatoma rubusta 1 9 buk ANOBIIDAE Ptinus sp buk ANOBIIDAE Hadrobregmus pertinax 1 7 buk ANOBIIDAE Ptilinus pectinicornis 2 7 buk ANOBIIDAE Dorcatoma robusta 1 7 buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 2 7 buk ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 1 dub ANOBIIDAE Dorcatoma dresdensis 1 8 buk ANOBIIDAE Ptinus rufipes 1 8 buk