Antropologická identifikace jedinců z hromadného hrobu objeveného u Vysokého Mýta (forenzně-antropologické hodnocení)

Transkript

1 Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta Ústav antropologie Antropologická identifikace jedinců z hromadného hrobu objeveného u Vysokého Mýta (forenzně-antropologické hodnocení) Diplomová práce Bc. Lucie Konečná Vedoucí práce: Doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. Brno 2009

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s pomocí zdrojů uvedených v seznamu použité literatury. V Brně dne Konečná Lucie

3 Poděkování: V prvé řadě bych chtěla velmi poděkovat paní docentce RNDr. Evě Drozdové, Ph. D. za vedení mojí diplomové práce, za srdečný přístup, ochotu a cenné rady a připomínky, které mi poskytla během jejího vzniku. Můj velká dík patří také vedení Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové za to, že mi umožnilo zpracovat kosterní pozůstatky. Nemalý vděk patří i MUDr. Miroslavu Šafrovi za jeho pomoc při zajišťování kosterního materiálu, Policii ČR za zapůjčení nálezové zprávy a panu Sapouškovi za cenné informace ohledně místa nálezu. Dále bych chtěla poděkovat Bc. Aleně Dofkové za vytvoření portrétů kresebné rekonstrukce, RNDr. Michaele Křivanové a Mgr. Kateřině Konášové za odborné konzultace, soudnímu znalci Vlastimilu Schildbergerovi a Bc. Kamilu Pecháčkovi za poskytnuté informace z oblasti zbraní a druhé světové války a za dodatečné prohledání místa nálezu. Poděkování patří také mojí sestře Lence Konečné za zhotovení fotodokumetace a mému příteli Mgr. Zbyňku Hanákovi za podporu a pomoc při grafické úpravě této práce.

4 Obsah OBSAH... 4 ABSTRAKT... 7 KLÍČOVÁ SLOVA ÚVOD CÍLE PRÁCE ZPRACOVÁVANÝ MATERIÁL POUŽITÁ METODIKA METODY OBECNÉ IDENTIFIKACE METODY POUŽITÉ PRO DETEKCI TRAUMATICKÝCH PORANĚNÍ, PATOLOGICKÝCH ÚTVARŮ, VROZENÝCH VÝVOJOVÝCH VAD A EPIGENETICKÝCH ZNAKŮ METODY INDIVIDUÁLNÍ IDENTIFIKACE METODY A POSTUPY METRICKÉHO A MORFOLOGICKÉHO HODNOCENÍ KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ VYSOKÉ MÝTO A JEHO OKOLÍ BĚHEM DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY MASOVÝ HROB OBJEVENÝ U VYSOKÉHO MÝTA OBECNÉ ZÁSADY A POSTUPY PŘI NALEZENÍ LIDSKÝCH KOSTERNÍCH POZŮSTATKŮ A JEJICH EXKAVACE NA MÍSTĚ ČINU ZÁKLADNÍ ÚDAJE O HROMADNÉM HROBĚ VÝŇATEK Z NÁLEZOVÉ ZPRÁVY POLICIE ČR DODATEČNÉ OHLEDÁNÍ MÍSTA ČINU PRAKTICKÁ ČÁST PRVOTNÍ ZHODNOCENÍ NÁLEZU Určení druhového původu kostí Datace nálezu Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů Přehled nalezených kostí JEDINEC 8A Obecná fakta z místa činu Přehled přiřazených kostí jedince 8A Popis kostry: morfoskopické a morfometrické hodnocení Stanovení pohlaví Určení věku Určení etnické příbuznosti Stanovení výšky postavy Detekce traumat Detekce patologických stop a vývojových vad Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Možná příčina smrti Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Závěrečné shrnutí o jedinci 8A JEDINEC 8B Obecná fakta z místa činu Přehled přiřazených kostí jedince 8B Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení Stanovení pohlaví Určení věku Určení etnického původu Určení výšky postavy Detekce traumat Detekce patologických změn Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti... 73

5 Možná příčina smrti Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Závěrečné shrnutí o jedinci 8B JEDINEC 8C Obecná fakta z místa činu Přehled přiřazených kostí jedince 8C Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení Stanovení pohlaví Určení věku Určení etnického původu Určení výšky postavy Detekce traumat Detekce patologických změn Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Možná příčina smrti Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Závěrečné shrnutí o jedinci 8C Závěrečné shrnutí o jedinci 8C JEDINEC 8D Obecná fakta z místa činu Přehled přiřazených kostí jedince 8D Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení Stanovení pohlaví Určení věku Určení etnického původu Určení výšky postavy Detekce traumat Detekce patologických změn Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Možná příčina smrti Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Závěrečné shrnutí o jedinci 8D JEDINEC 8E Obecná fakta z místa činu Přehled přiřazených kostí jedince 8E Celkový popis nálezu: morfoskopické a morfometrické hodnocení Stanovení pohlaví Určení věku Určení etnického původu Určení výšky postavy Detekce traumat Detekce patologických změn a vývojových vad Detekce epigenetických znaků a určení možné příbuznosti Možná příčina smrti Vlastní identifikace a ztotožnění osoby Závěrečné shrnutí o jedinci 8E KOSTI NEPŘIŘAZENÉ Žebra Kosti kostry ruky Patella Kosti kostry nohy Sternum VÝSLEDKY DISKUZE ZÁVĚR VÝKLADOVÝ SLOVNÍK VĚCNÝ REJSTŘÍK MEDAILON AUTORA

6 14. POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH

7 Abstrakt V březnu roku 2007 byl nedaleko Vysokého Mýta objeven hromadný hrob, který obsahoval kosterní pozůstatky pěti jedinců. K nálezu byla přivolána Policie ČR, která kosterní ostatky vyzvedla a předala je Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Z policejního šetření vyplynulo, že hromadný hrob pochází z 2. světové války a oficiální vyšetřování vedené PČR bylo z výše uvedeného důvodu zastaveno. Se svolením ÚSL UK v Hradci Králové jsem skelety převzala a provedla standardní antropologickou analýzu. Ta odhalila, kromě věku, pohlaví a etnického původu jedinců také trauma, které bylo zřejmě příčinou jejich smrti. Klíčová slova - Vysoké Mýto - Brteč - 2. světová válka - hromadný hrob - kosterní pozůstatky - forenzně-antropologická analýza 7

8 1. Úvod Na konci března roku 2007 byl nedaleko Vysokého Mýta v katastru obce Brteč objeven hromadný hrob obsahující kosterní pozůstatky a artefakty minimálně pěti popravených jedinců. Na místo nálezu byli přivoláni policisté Obvodního oddělení Policie České republiky z Vysokého Mýta, kteří provedli prvotní ohledání místa činu. V následné prohlídce místa pokračovali policisté SKPV (Služba kriminální policie a vyšetřování) z Ústí nad Orlicí. V jejich kompetenci bylo i zajišťování důkazů, vyzvednutí kosterních ostatků a jejich následné dopravení na Ústav soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Krátce po zahájení policejního vyšetřování bylo prokázáno, že masový hrob pochází z období 2. světové války a kriminalistické vyšetřování bylo z důvodu promlčení trestného činu zastaveno 1. Kosterní pozůstatky tak zůstaly ležet bez sebemenšímu zájmu justice na ÚSL UK v Hradci Králové a jejich dalším osudem měla být papírová krabice s evidenčním číslem... Neobvyklý nález ovšem vyvolal zájem většiny soudních lékařů ÚSL UK, kteří se opodstatněně domnívali, že vzhledem ke své minulosti a charakteru traumatického poranění by probádání těchto skeletů mohlo přinést řadu zajímavých informací nejen o lidech, kterým tyto kosti patřily, ale také o době, ve které žili. Díky tomu, že jsem s tímto oddělením již dříve spolupracovala na mojí bakalářské práci, byly mi kostry těchto neznámých jedinců z hromadného hrobu nabídnuty k podrobnějšímu antropologickému zpracování. Pomocí dostupných antropologických metod a přístupné techniky jsem postupně odhalovala identitu mrtvých, zjišťovala rozsah traumatických poranění a možný mechanismus jejich vzniku, popisovala stopy po patologických onemocněních, hledala anatomické prvky určující potenciální příbuzenské vztahy a snažila se přijít na způsob, jakým byli tito lidé popraveni. Krůček po krůčku jsem sestavovala jejich biologický profil a za pomoci odborníků vytvářela jejich podobiznu, aby bylo možné na základě výše uvedeného plně prokázat identitu skeletovaných jedinců. Protože i když z právního hlediska je věc oficiálně uzavřena, morální podstata tohoto případu ještě vyřešena není. 1 Podle 158 trestního řádu je povinnost prověřovat skutečnosti svědčící o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo je jeho pachatelem; podle povahy kosterního nálezu pokračuje vyšetřování, eventuálně trestní stíhání, nebo se věc odloží např. z důvodu promlčení, což je i tento případ. U vražd dle 219 odst. 2 tr. zákona je doba promlčení 20 let (ústní sdělení , prof. JUDr. Vladimír Kratochvíl, CSc. Katedra trestního práva PrF MU). Informace byly ověřeny v trestním řádu (Šámal Púry Král Baxa Novotná 2005, s. 1125) a v trestním zákoníku (Šámal Púry Rizman 2004, s. 587, 1297) 8

9 2. Cíle práce Kosterní nález budil velkou pozornost již od první chvíle, kdy se ocitl na Ústavu soudního lékařství UK v Hradci Králové. To, co poutalo pozornost většiny vědecké obce nebyl jen krutý způsob popravy všech jedinců z hromadného hrobu; byla to i válečná historie nálezového místa a zvláštní nutkavá atmosféra nabádající k tomu, aby pro identifikaci těchto zemřelých bylo provedeno maximum. Bohužel, antropologické posouzení samo o sobě není schopné zajistit plnou pozitivní identifikaci (i když ta by byla velmi zajímavá), k tomu by byla zapotřebí spolupráce dalších potřebných institucí (Policie ČR, státní a zahraniční instituce vedoucí spisy o válečných obětech atd.) A i když jsem se snažila ztotožnit tyto oběti alespoň tím, že jim byly vráceny jejich podoby, hlavní záměr této práce byl měl být spatřován v odlišných oblastech antropologických expertíz. Hlavní cíle mojí diplomové práce jsou tedy následující: pokus o zpětné rozřazení smíseného kosterního materiálu, provedení základní antropologické identifikace (pohlaví, věk, etnická příslušnost, výška postavy), posouzení perimortálního traumatického poškození a určení možné příčiny smrti, posouzení všech jedinečných znaků na kostře jedinců (patologické, traumatické útvary) a pokus o učení možných příbuzenských vazeb mezi zemřelými (posouzení epigenetických znaků). Doplňkové úkoly diplomové práce: zjištění národnosti (česká/německá/ruská) jedinců, identifikace zemřelých prostřednictvím kresebné rekonstrukce podoby. 3. Zpracovávaný materiál Kosterní materiál, který je v diplomové práci zpracováván, pochází z Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Jedná se o kosterní pozůstatky pěti jedinců, které byly zajištěny a vyzvednuty z hromadného hrobu Policií ČR v obci Brteč nedaleko Vysokého Mýta (okres Ústí nad Orlicí, východočeský kraj) během března a dubna roku Datace kosterního nálezu byla provedena na základě artefaktů, které určily jejich přibližné stáří na šedesát let do období druhé světové války (podrobněji viz kapitola Datace nálezu). 9

10 Celkově je hodnocený kosterní materiál výborně zachovalý, převážná většina kostí je nepoškozená, postmortální poničení je jen minimální. Z hromadného hrobu byly vyzvednuty celé skelety, neadekvátní manipulací došlo ovšem k jejich vzájemnému smísení a byla nutná jejich opětovná kompletace (podrobněji viz kapitola Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). 4. Použitá metodika Jak již bylo výše zmíněno, cílem práce bylo komplexní antropologické zpracování kosterních pozůstatků. K tomuto účelu byly vybrány metody určující jak obecnou identifikaci (věk, pohlaví, etnický původ a výšku postavy), tak i metody stanovující identifikaci individuální. Hodnoceny proto byly všechny jedinečné znaky na kostře, traumata, patologické útvary, anomálie i epigenetické znaky. Jednotlivé kosti byly popsány jak vizuálně, tak i metricky. Bylo také nutné zpětné rozřazení kostí a kompletace původních skeletů (podrobněji viz kapitola Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Většinu podkladů pro teoretickou i praktickou část práce jsem získala studiem zahraniční i české literatury, vesměs se jednalo o odborné publikace a vědecké časopisy. Za velmi cenné považuji také odborné konzultace se specialisty na danou problematiku a studium policejního spisu. Součástí diplomové práce je i fotodokumentace nalezených jedinců. Tato obrazová příloha obsahuje rentgenogramy a více či méně detailní fotografie jednotlivých kostí. Fotografie skeletů a artefaktů byly zhotoveny Mgr. Zbyňkem Hanákem, Lenkou Konečnou a MUDr. Miroslavem Šafrem, rtg snímky byly pořízeny na Klinice zobrazovacích metod (specializované pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně). Práce je doplněna o přílohy. Pro větší přehlednost jsou tyto přílohy rozděleny do tří celků. Přílohy I obsahují data a informace vážící se bezprostředně k antropologickému hodnocení kosterních pozůstatků. V přílohách II je umístěna fotodokumentace skeletů včetně snímků magnetické rezonance a rtg snímků. Přílohy III jsou svým obsahem zaměřeny na použité metodiky; zde je vysvětlen princip a aplikace jednotlivých metod, uváděna jsou schémata, obrázky a definice kraniometrických bodů, použitých rozměrů a indexů. Přílohy III jsou určeny zejména neodborné veřejnosti, které mají usnadnit orientaci v diplomové práci a současně také doplňují její komplexnost. Přílohy III jsou umístěny pouze na přiloženém CD. 10

11 4.1 Metody obecné identifikace Metody použité v této práci byly vybrány na základě jejich vědecké validity, spolehlivosti a také jejich dostupnosti a snadné proveditelnosti. Upřednostňovány byly metody morfometrické, jejichž výsledky nejsou zatížené subjektivní chybou pozorovatele, ale naopak využívají přesně definovaných rozměrů zjištěných na kostech, jejichž hodnoty pak dosazují do diskriminačních rovnic. Tyto metody byly (podle možností) doplněny o metody morfoskopické, tedy takové, které hodnotí a popisují jednotlivé morfologické znaky skeletu. Tam, kde byly použity metody morfometrické a bylo nutné měřením získat definovanou hodnotu na kosti, byl určitý rozměr skeletu měřen vždy třikrát, aby bylo možné co nejvíce eliminovat tzv. chyby v technice měření. Do diskriminačních rovnic byly pak použity ty rozměry, jejichž hodnoty převažovaly. Určeny byly všechny základní antropologické atributy pohlaví, věk, etnický původ a výška postavy. Pro správný výběr metod na odhad věku (metody pro určení věku u mladistvých/dospělých) bylo nutné provést předběžný odhad stáří, jehož cílem bylo zjistit, jestli se v kosterním souboru nenalézají i skelety mladistvých jedinců. Toto první a prozatímní rozdělení bylo provedeno na základě stupně osifikace sphenooccipitální synchondrosy, jejíž plná obliterace určuje hranici dospělosti. Podle Dutra (1944) se tento chrupavčitý spoj na lebeční bázi mezi kostí klínovou a týlní začíná postupně uzavírat mezi 17. až 18. rokem jedince a plné obliterace dosahuje kolem 20 let, v extrémních případech až kolem roku třiadvacátého. Pomocí této prosté metody bylo zjištěno, že u dvou skeletů byla synchondrosis sphenooccipitalis ještě otevřená, a tudíž se jednalo o jedince nedospělé. Z tohoto důvodu bylo nutné zařadit do mojí práce nejenom metody schopné určit věk u dospělců, ale také postupy odhadující stáří adolescentů. Přehled použitých metod pro stanovení: pohlaví metoda Novotného (1986), softwarový program DSP (2005), metoda podle Wasterlain (2000), metoda podle Silvy (1995), vizuální zhodnocení morfologických pohlavně-diagnostických znaků na lebce a pánevní kosti. věk kategorie juvenis: stupeň uzavření synchondrosis sphenooccipitalis, metoda Rozkovcové a Komínka (1984), osifikační schémata pro přirůstání epifýz k diafýzám (Krogman, Iscan 1986; s. 65; Schwartz 1995, s ), zhodnocení povrchu facies symphysialis metodou podle Sucheyho a Brookse (1990), 11

12 zhodnocení zubního obrusu metodou podle Lovejoyové (1985) a komplexní zhodnocení věku (Ferembach et al. 1980) etnický původ softwarový program FORDISC 2.0, zhodnocení etnickyrelevantních morfologických znaků na lebce výška postavy metoda podle Sjovolda (1990) Princip a aplikace všech použitých metod je uveden v příloze III, schéma I XII. 4.2 Metody použité pro detekci traumatických poranění, patologických útvarů, vrozených vývojových vad a epigenetických znaků K odhalení traumatických zranění a možných patologických útvarů jsem použila adekvátní vědeckou literaturu, která mi pomohla objasnit mechanismus vzniku některých traumat a rozpoznat stopy patologického onemocnění. Pro lepší rozpoznání některých útvarů byly zhotovovány CT a RTG snímky. Některé složitější útvary však bylo nutné konzultovat s odborníky na danou problematiku. Existuje několik metod, které je možné použít pro odhalení potenciální příbuznosti mezi několika jedinci. Mezi ty nejpřesnější patří metoda analýzy DNA, kterou ovšem nebylo možné realizovat z technických a finančních důvodů. Stanovit příbuznost pomocí krevních skupin zase nebylo uskutečnitelné zejména z nedostatku času. Proto byl pro detekci epigenetických znaků zvolen obdobný postup jako při odhalování traumat a abnormalit. I navzdory faktu, že takto určená příbuznost je velmi nepřesná a pouze hypotetická, jednalo se o jedinou metodu, která byla v době vzniku diplomové práce použitelná. Z obrovského množství epigenetických znaků na lebce a postkraniálním skeletu byly vybrány pouze ty nejfrekventovanější. Na lebce byly jednotlivé znaky posuzovány z frontálního, laterálního, occipitálního, horního a bazálního pohledu, u postkraniálního skeletu byly hodnoceny jen zcela jasné a dobře viditelné anatomické variety. Přehled posuzovaných znaků uvádí tabulka I a II přílohy III. 4.3 Metody individuální identifikace Použita byla pouze jedna metoda individualizující kosterní pozůstatky. Z časových důvodů byla použita metoda kresebné rekonstrukce podoby. Metodický postup vycházel z popisu, 12

13 který uvádí Krogman a Iscan (1986, s ). Princip metody a podrobný postup je uveden v přílohách III schéma XIII. 4.4 Metody a postupy metrického a morfologického hodnocení kosterních pozůstatků Pro přesnější charakteristiku skeletu byl u každého jedince uváděn i zevrubný slovní popis kostry, včetně jejích rozměrů a důležitých indexů. Slovní popis jednotlivých částí skeletu vychází především z vizuálního pozorování, anatomická stavba a morfologie kostí byla konzultována s odbornou literaturou zaměřenou na osteologii lidského skeletu (použity byly tyto publikace: Matshes et al. 2005, s ; Čihák 2001, s ; Grim,Druga 2001, s ; White, Folkens 2005, s , ; Sinělnikov 1964 s ). Morfometrické hodnocení bylo provedeno praktickým zjištěním rozměrů kostí (použitá literatura: Drozdová 2004, s ). K hodnocení chrupu, jeho stavby a variet v morfologií byla použita odborná stomatologická literatura (Turner et al. 1991, s ; Velemínský 1999, s ; Hillson 1996, s , 85-99). Podle doporučení Ženevské konvence (Drozdová 2004, s. 28) byly k výpočtu těchto indexů použity kosti levé poloviny těla (pouze v případě, že daný rozměr na levé straně těla nebylo možné změřit, byly k výpočtu indexů použity rozměry pravé strany těla a tyto indexy jsou označeny *). Výběr a popis zjišťovaných rozměrů je uveden ve schématech XV XVII,přílohy III; přehled indexů a jejich hodnot uvádí schéma XVIII-XIX přílohy III. 13

14 5. Vysoké Mýto a jeho okolí během druhé světové války Poté, co byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava a prezident Emil Hácha svým podpisem vydal souhlas k okupaci Československa, docházelo k jeho postupnému obsazování fašistickou armádou. Oblast východních Čech nebyla vyjímkou. Vysoké Mýto (a s ním i jeho okolí) bylo německými okupanty obsazeno 16. března 1939 v 16:30 hodin. Jednalo se o třísetčlenný prapor 71. motorizovaného pluku německé armády, který byl vedený majorem Leschkem (Andrle 2007, s. 605; Dvořák 2003, s. 93). Okupanti postupně obsazovali důležité úřady města a strategické body včetně nedalekého letiště (lokalita Na Hartech ), které německá Luftwaffe během války využívala jako výcvikovou a později i jako průzkumnou základnu. Již od samého počátku okupace projevovalo místní obyvatelstvo odpor proti fašistickým vojskům. Ten dávali najevo rozmanitými způsoby od nošení odznaků v národních barvách až po sabotování nařízení. Nejvyšším stupěm boje proti okupantům byly ilegální protifašistické organizace a odboje. Mezi ty nejvýznamnější patřil odboj československých důstojníku Obrana národa a skupina R3 OK III. Ke konci války v lednu 1945 zahájila svou činnost v oblasti Vysokého Mýta a Chocně také skupina výsadku Krylova Charitonova vyslaná armádou maršála Koněva. Jednalo se v podstatě o oddíly organizované sovětskými vojáky a partyzány, jež si vybudovaly úkryty ve vysokomýtských a choceňských lesích a udržovaly stálé radiové spojení s Rudou armádou (Dvořák 2003, s ). Na začátku května 1945, těsně před koncem války, se ve Vysokém Mýtě stále ještě nacházela početná posádka německé pěchoty pod vedením majora Schnitze a řada silných okupantských ozbrojených jednotek. Město tak bylo neustále terorizováno německými vojáky, i když na mnoha místech Čech (např. na Českomoravské vysočině) probíhala již partyzánská válka. Ta znemožňovala německým vojskům ústup na západ, kam prchala před blížící se Rudou armádou (Dvořák 2003, s ). Počty sovětských vojáků na území východních Čech s koncem války postupně narůstaly, na řadě míst si sověti budovali své základny. Jedna taková se podle místního pamětníka pana Sapouška nacházela také přímo v obci Brteč (ústní sdělení, dne ). 14

15 6. Masový hrob objevený u Vysokého Mýta 6.1 Obecné zásady a postupy při nalezení lidských kosterních pozůstatků a jejich exkavace na místě činu Nalezení kosterních pozůstatků Nález kosterních pozůstatků (nebo jejich neúplně skeletovaných částí) na neobvyklých místech (lesní houštiny, skládky, výkopy apod.) většinou neevokuje nezvyklou archeologickou situaci. V případě takového nálezu je nutné přivolání příslušných státních orgánů (Policie ČR), jejichž povinností je toto místo zajistit a podle 158 odst. 1 trestního řádu neprodleně prověřit, zda byl spáchán trestný čin (Šámal et al. 2005, s. 1125). Obecné postupy a zásady jsou z právního hlediska stejné jako při objevení jakéhokoliv mrtvého těla; ohledání kosterních pozůstatků, jejich exkavace a analýza je však v praxi komplikovanější a odlišná od běžné soudní pitvy. Pokud je nalezeno skeletované tělo, mělo by být samozřejmostí (kromě soudního lékaře) také přivolání antropologa, za ideálních podmínek by měla proběhnout konzultace i s archeologem, který s jistotou vyloučí přítomnost historického nálezu. Česká legislativa ovšem pojem soudní antropolog nezná a tato zásada se v České republice dodržuje pouze ojediněle. U kosterních nálezů je ale přítomnost soudního antropologa nutná a nenahraditelná, a to z několika důvodů: forenzní antropolog je specialista-odborník a má daleko větší zkušenosti a znalosti z oboru forenzní osteologie než soudní lékař, dokonale ovládá anatomii kostí, a tudíž je schopen rozeznat kosti lidské od zvířecích, vyzná se v tafonomických procesech kostí a je schopen se vyjádřit k době smrti, pozná stupeň kremace u spálených kostí a je také plně obeznámený s paleopatologií kostí, zná zásady ohledání místa činu a exkavace skeletů; ví, jaké vzorky odebírat a jak kosti analyzovat, aby z minima získal maximum informací o zemřelé osobě (Wolf 1986, s. 5, 18-19). Ohledání místa činu Ohledání místa s kosterním nálezem se řídí stejnými zásadami, jaké jsou uplatňovány při prozkoumávání jakéhokoliv místa činu. Velký důraz je kladen především na preciznost prohledání místa činu a detailní dokumentaci o postupu včetně podrobné fotodokumentace; Chmelík et al. (2005, s. 22) dále také uvádí, že pozornost by měla být věnována taktéž osobním předmětům, které byly nalezeny přímo na mrtvém, nebo v jeho těsném okolí. 15

16 Krogman a Iscan (1986, s. 15) doporučují shromáždit tolik relevantních informací, kolik je jenom na místě činu možné, což je nezbytný akt umožňující pozdější potenciální identifikaci mrtvého. Je to zejména z toho důvodu, že skeletované kosti prozradí o zemřelém daleko méně informací, než plně zachovalá mrtvola. Také je důležité si uvědomit, že pokud jsou kosti vyzvednuty a jejich exkavace není podrobně zaznamenána, již nikdy se nebude nikdo moci vyjádřit k poloze těla na místě činu a odvodit z ní významná fakta, např. jestli byl mrtvý do hrobu shozen již mrtvý, nebo byl popraven až v hrobové jámě apod. Z výše uvedeného je tedy jasné, že ohledání jak místa nálezu, tak i samotné vyzvednutí ostatků musí být proces velmi akurátní, a tím pádem je i relativně zdlouhavý. Specifické zásady jsou uplatňovány i při vyzvedávání kosterních pozůstatků z hrobů masových, jejichž preparace je nesmírně složitá a časové náročná. Exkavace masových hrobů Proces exkavace hromadných hrobů využívá klasické archeologické metody přizpůsobené složitosti kontextu. V případech, kdy se o hromadných hrobech předem ví a z určitých důvodů se přikročí k jejich exhumaci, mají specialisté dostatek času na promyšlení vlastního exkavačního postupu. Použití těžké techniky je možné, ale pouze k odstranění nadbytečné zeminy a jen v místech, kde je jasné, že nedojde k poškození vlastního hrobu ani jednotlivých kostí (Dupras et. al. 2006, s ). Preparace vlastní hrobové jámy by měla být provedena výhradně ručně jen s pomocí preparačních nástrojů (lopata, rýč, špachtle, štětce atd.). Nezbytné je i pečlivé vysledování vnějších okrajů hrobové jámy, které často mívají nepravidelný tvar. Několik zásadních kroků, které by zejména u kriminalistických případů měly být uplatňovány při vyzvedávání koster z hrobu, uvádí i Krogman a Iscan (1986, s ). Prvním činem by mělo být stanovení trvalého prostorového bodu, pokud se takový na místě činu nachází (kámen, strom), sloužícího pro lepší pozdější odhad vzdálenosti kostí a artefaktů. Dále je zásadní vytýčení vlastního hrobu a aplikace čtvercové sítě, která napomáhá snadnější orientaci při zakreslování důkazů; důležité je také následné prohledání okolí a zaznamenání všech relevantních detailů včetně fotografické (nebo kresebné) dokumentace hrobu a přilehlého okolí před zahájením exkavace. Hloubení hrobové jámy může být prováděno pomocí lopaty a rýče jen zpočátku (asi prvních 10 cm, jen na rozkrytí povrchu a ohraničení okrajů hrobu), poté je bezpečnější použití špachtlí a drobných preparačních nástrojů. Při odkrývání hrobu je nutné průběžně pořizovat fotografie, zaznamenávat všechny neobvyklé situace (pokud se vyskytnou) a vytěženou hlínu 16

17 archivovat k pozdějšímu přesévání (mohou být objeveny vlasy, nehty, kulka a další drobné předměty). Morse, Stoutamire a Duncan (1976, s ) uvádějí, že pomalou a precizní exkavací hrobové jámy je možné odhalit i otisky bot patřící potenciálnímu pachateli, ze kterých je možné odvodit nejen typ obuvi, ale i pachatelovu váhu a případné lokomoční abnormality. Podle Duprase et al. (2006, s. 108) je zase možné vysledovat otisky nástrojů, kterými byl hrob kopán; tyto otisky se však dochovávají jen v jílovité nebo bahnité půdě. V okamžiku, kdy je odhalena první kost, je nutné postupovat velmi obezřetně a k preparaci používat pouze malé nástroje a štětce, aby nedošlo k poškození kosterního materiálu. Vhodné je také odebírat vzorky hlíny na pozdější analýzu, zejména z oblasti hrudníku a krajiny břišní (Wolf 1986, s ). Poté, co je celá kostra vypreparována, je nutné ji vyfotografovat, všechna důležitá fakta (artefakty, rozměry hrobové jámy atd.) zanést do průvodního protokolu a pomocí nivelační techniky zaznamenat její polohu v XYZ souřadnicích (tzn. v 3-D datech). Kosti musejí být vypreparovány pokaždé tak, aby bylo jasné, kterému jedinci náleží. Až jsou všechny výše zmíněné procedury provedeny, následuje opatrné vyjmutí kostí a jejich bezpečné zabalení, uložení a dopravení do laboratoře (Wrighta et al. 2005, s ). Tento proces se opakuje tak dlouho, dokud není dosáhnuto úplného dna hrobu. Během preparace je důležité neustále sledovat tvar hrobové jámy; v případě, že dojde k jakékoliv změně je potřeba tuto skutečnost zaznamenat a nový půdorys opakovaně znivelovat. Také uložení jednotlivých těl v masovém hrobu může napovědět mnohé o způsobu, jakým byl trestný čin spáchán. Podle Wrighta et al. (2005, s. 152) jsou těla ležící v hrobové jámě všemi směry důkazem nerespektování úcty k mrtvým, chaotická změť těl ležících jedno na druhém zase naznačuje, že těla byla do hrobu naházena ve spěchu; oba případy jsou ale důkazem popravy provedené v blízkosti vlastního hrobu. Značnou pozornost je také nezbytné věnovat vlastnímu popisu jednotlivých koster. Podle Krogmana a Iscana (1986, s ) je důležité podrobné zaznamenání polohy jednotlivých koster v hrobu (např. na kterém boku kostra leží, poloha tváře, popsat chybějící nebo zlomené kosti atd.), stejně jako správné označení hrobu (evidenční číslo hrobu, lokalita a datum nálezu atd.) včetně měřítka a kompasu určujícího orientaci hrobu. 17

18 6.2 Základní údaje o hromadném hrobě výňatek z nálezové zprávy Policie ČR Místo nálezu: obec Brteč - lokalita zvaná Za roklí ; Vysoké Mýto, okres Ústí nad Orlicí Datum ohlášení nálezu: Datum exkavace nálezu: Podle záznamů uvedených v policejním spisu byl hrob objeven svědkem již v červenci roku Hrob byl v té době pouze označen, exhumace a následná exkavace lidských ostatků ovšem provedena nebyla. Oficiální oznámení o nálezu hrobu obdržela Policie ČR až 29. března Místo označené svědkem bylo zajištěno a prozkoumáno pyrotechnikem, poté bylo zahájeno vlastní ohledání místa činu a vyšetřování. Prvotní ohledání okolí provedlo Obvodní oddělení PČR Vysoké Mýto ihned po ohlášení nálezu. Následné pátrání na místě činu, uskutečněné dne , převzal policejní útvar SKPV (Služba kriminální policie a vyšetřování) z Ústí nad Orlicí; v kompetenci tohoto policejního orgánu bylo také vyzvednutí kosterních pozůstatků. Dále policejní zpráva uvádí velmi přesnou lokalizaci nálezu včetně GPS souřadnic (GPS: N; E). Je uveden i slovní popis, podle kterého se toto místo nalézalo v lesíku, v místě, které je místními obyvateli nazýváno Za roklí, v katastru obce Brteč nedaleko Vysokého Mýta, okres Ústí nad Orlicí (obr. 1). K nálezovému místu vede nezpevněná polní cesta, která se táhne převážně smrkovým lesem, jehož stáří bylo odhadnuto na 80 až 90 let....po ujití cca 100 m od rohu lesa v úhlu cca 45 stupňů vlevo, přechází starý les v mladší cca 30 let. Na tomto rozhraní kolmém na vrstevnice jsou v lesní půdě dvě nepravidelné prohlubně cca 150 cm dlouhé a 80 cm široké, vzdálené od sebe cca 2m... Třetí hrob, který by se měl nacházet nad dvěma zmíněnými v okruhu cca 20 m, jsme nenalezli. V místě je několik mělčích jam, které by mohly oním třetím hrobem být. Oznamovatel s odstupem času již nebyl schopen místo přesněji určit... tolik citace z nálezové zprávy o prvotním ohledání místa činu ze dne Průběh dalšího ohledání, které proběhlo s dvoutýdenním zpožděním, tedy dne , popisuje policejní zpráva takto:... začalo se kopat na dvou místech v těsné blízkosti, kdy v horní části v hloubce 80 cm byla nalezena polovina lidské pánevní kosti. Z tohoto místa se pak postupovalo jak do hloubky, tak do šířky. Postupně bylo v hloubce 120 cm nalezeno větší množství kamenů a pod kameny byla většina kostí. Velikost hrobu po 18

19 Obr. 1: Mapa místa nálezu masového hrobu (upraveno podle: a GPS informace z nálezové zprávy PČR) 19

20 odkrytí byla 150 x 150 cm. Podloží v této hloubce je jílovité. V místě směrem k příjezdové cestě byly nalezeny u sebe tři lidské lebky položené na kostech z hrudního koše dalšího těla. Ve vzdálenosti 1m od těchto tří směrem vlevo byla nalezena lidská lebka, která byla již rozpadlá, zachovalá byla pouze spodní čelist, a vedle této lebky byla nalezena pátá lidská lebka, která byla částečně v oblasti spánku proražená. Po nálezu lebek pěti osob byl u všech zjištěn v oblasti týla otvor o průměru 5 mm. U všech je zachována spodní čelist, u čtyř pak i horní čelist. Po nálezu kostí spodních končetin byl nalezen pozůstatek bot, jednalo se o nízké, pravděpodobně pánské boty. V jedné z bot byla zjištěna ponožka. V hlíně byl nalezen projektil z nezjištěné zbraně. Kosterní nález byl umístěn pod vrstvou kamenů v hloubce od 80 do 120 cm. Tolik nálezová zpráva o ohledání místa činu uvedená v policejním spisu. 6.3 Dodatečné ohledání místa činu Vzhledem k nejasnostem v policejním spisu popisující nálezové místo, ale také kvůli historicky cenným informacím bylo přikročeno k dodatečnému ohledání místa činu. To se uskutečnilo Prozkoumání místa činu bylo provedeno panem Vlastimilem Schildbergerem st., soudním znalcem v oboru zbraní, militárií a kriminalistiky, a Bc. Kamilem Pecháčkem (obr. 3). Hrob byl označen místním pamětníkem, oznamovatelem a majitelem pozemku panem Sapouškem. Ten nás také informoval, že se na jeho pozemku nalézají hroby dva: hromadný hrob (obr. 2) a pak ještě jeden, který by měl být od předchozího v dosahu asi deseti metrů. Dále pan Sapoušek uvedl, že to byl právě on, kdo v červnu roku 1945 nalezl první hrob; tento hrob byl údajně obestavěn kameny a jeho velikost odpovídala pohřbení pouze jedné osoby. Výše popsaný hrob však pan Sapoušek již nebyl schopen nalézt, a tak pomohl označit pouze hromadný hrob, který byl již Policií ČR exkavován. Podle jeho vyjádření se policejní útvar rozhodl k otevření hromadného hrobu z důvodů ne historických, ale kvůli podezření, že zde mohla být pohřbena osoba, která je v současné době pohřešována. Při dodatečném ohledání místa nálezu bylo zjištěno, že vlastní hrobová jáma má podle zásypu nepravidelný tvar a nachází se ve svažitém terénu. Povrch jámy nebyl zarovnaný, ale zprohýbaný a v zásypu se nacházelo větší množství kamenů, což odpovídalo popisu hrobu v policejní zprávě. Okolí hrobu i hrob samotný byl prozkoumán detektorem kovu, při kterém byly asi cm pod povrchem nalezeny tři kovové 20

21 předměty, podle vyjádření pana Vlastimila Schildbergera zřejmě středověké. Jednalo se o kovový hřebík, kování a zlomek podkovy (obr. P24:E, přílohy II). Obr. 2 (vlevo): Pohled na místo nálezu; zásyp hrobu tak, jak zůstal po policejním ohledání (foto: L. Konečná) Obr. 3 (dole): Dodatečný průzkum místa nálezu; na fotu Vlastimil Schildberger (vlevo) a Kamil Pecháček (vpravo) (foto: L. Konečná) Obr. 4: Nábojnice z náboje ráže 7,62 mm nalezená Kamilem Pecháčkem při dodatečném prozkoumání ve svahu pod hromadným hrobem (foto: L. Konečná) 21

22 Ve svahu pod hrobovou jámou byly pak objeveny tři nábojnice (obr. P24: B-C, přílohy II); ty se nacházely na povrchu země ve směsici spadaného listí a větviček. Po očištění bylo zjištěno, že se na nich nalézá ruské značení; oba pánové, Schildberger i Pecháček poté shodně potvrdili, že se jedná o část náboje ráže 7,62 mm (obr. 4) používaného do ruské pistole Tokarev TT-33 (obr. P24:A, přílohy II), což ověřilo o tom, že bylo skutečně vystřeleno ze sovětské zbraně. Kromě již výše zmíněných artefaktů byl na povrchu hrobu objeven proximální článek prstu (obr. P24: D, přílohy II) pocházející z palce nohy (stranově neurčený). Důkladné znovuprozkoumání hrobové jámy nebylo bohužel z časových důvodů možné. Proto se ani nyní nelze vyjádřit, jestli hromadný hrob opravdu obsahoval pouze pět jedinců. 22

23 7. PRAKTICKÁ ČÁST - Forenzně-antropologické hodnocení kosterních pozůstatků z hromadného hrobu Primárním úkolem této kapitoly je praktické zhodnocení všech kosterních pozůstatků pocházejících z hromadného hrobu. Včetně klasického protokolu obsahujícího zevrubné antropologické posouzení jednotlivých koster (slovní i metrický popis jednotlivých kostí včetně indexů; věk, pohlaví, etnická příslušnost, zhodnocení traumatických změn, patologických útvarů a epigenetických znaků) je zde uveden také postup, jakým byly jednotlivé kostry zpětně rekonstruovány poté, co byly zničeny následkem neadekvátního postupu při exkavaci na místě činu. Nedílnou součástí je také stanovení posmrtného intervalu (datace nálezu) a určení druhového původu; přiložen je také kompletní seznam všech kostí (zpětně přiřazených i nezařazených). 23

24 7.1 Prvotní zhodnocení nálezu Náplní prvotního forenzně-antropologického zhodnocení kosterních pozůstatků bylo zejména stoprocentní určení, že se jedná skutečně o kosti lidské a vyloučení případných zvířecích kostí; dalším důležitým faktorem byla datace nálezu a celkový přehled nalezených kostí. Pro potřeby pozdější podrobnější antropologické analýzy bylo nutné kosti zpětně rozřadit k původním skeletům Určení druhového původu kostí Ohledáním bylo zjištěno, že všechny exkavované kosti jsou lidské, žádná zvířecí kost nalezena nebyla. U lebek, všech dlouhých kostí končetin a osového skeletu byl tento závěr jasný již na první pohled, u drobnějších kostí (kosti rukou a nohou) byla pečlivě zhodnocena jejich morfologie, která vykazovala pouze humánní znaky Datace nálezu Kosterní pozůstatky byly datovány na základě artefaktů (knoflíky; zbytky obuvi, ponožky) nalezených v těsné blízkosti skeletů (viz obr. 5 8); v potaz byla ovšem brána také historie nálezového místa. Prvním vodítkem při datování nálezu byla zmínka v policejním spisu, která uvádí (viz. Kapitola 6.2), že existence hrobů byla ohlášena již v červenci roku Policejní zpráva dále také uvádí, že vojenský sběratel pan Jiří Kadlec označil nalezené artefakty jako součásti uniformy německého Wehrmachtu. Existovala tak vysoká pravděpodobnost, že vznik hrobu spadá do období druhé světové války. Tento předpoklad byl definitivně potvrzen až vojenským sběratelem a soudním znalcem z oboru zbraní, militárií a kriminalistiky, panem Vlastimilem Schildbergerem st., který označil zbytky šactva a obuvi skutečně za relikty německých uniforem z období druhé světové války. Nejprokazatelnější byla tato datace u obuvi, která byla identifikována jako vojenská obuv (zachované kovové okutí na podrážkách bot) typická pro německé horské jednotky označované jako horští myslivci. Knoflíky pocházely z pánského spodního prádla. V lebce jedince 8E byl při antropologickém zpracování objeven projektil ráže 7,62 mm. Závěrem je tedy možné konstatovat, že hromadný hrob byl datován do období druhé světové války; kosterní ostatky tak zřejmě náleží německým vojákům. 24

25 Obr. 5: Projektil ráže 7,62 mm nalezený v lebce jedince 8E (foto: M. Šafr) Obr. 6: Knoflíky objevené při antropologickém zpracování kosterních pozůstatků (foto: M. Šafr) Obr. 7: Nalezený zbytek ponožky (foto: Z. Hanák) Obr. 8: Bota, která nese typické prvky uniformy německého Wehrmachtu, nalezená v hromadném hrobu (foto: Z. Hanák) 25

26 7.1.3 Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů Jak již bylo zmíněno dříve, skelety všech pěti jedinců byly díky nešetrnému zacházení vzájemně smíchány. K tomu, aby bylo možné provést antropologickou analýzu, bylo nutné se alespoň pokusit o opětovné sestavení jednotlivých koster. Tento úkol se mi ovšem podařilo realizovat jen částečně. Protože z finančních a časových důvodů nebylo možné aplikovat k rozřazení kostí analýzu DNA, bylo nutné hledat další alternativní postupy. Po pečlivém uvážení byla zpětná rekonstrukce skeletů provedena pouze na základě metrických parametrů jednotlivých kostí, přihlédnuto bylo i ke zbarvení kostí a jejich celkové stavbě, ověřována byla i vzájemná artikulace kostí mezi kloubními ploškami. Celá situace byla ulehčena také tím, že jedinci měli částečně odlišný věk (dva jedinci spadali do věkové kategorie juvenis, dva do kategorie adultus I a jeden do kategorie adultus II - maturus), a bylo tak možné použít věkové indikátory. Rekonstrukce páteře a přiřazení lebky a žeber Vlastní rekonstrukce páteře probíhala následovně: obratle byly rozděleny podle věkových indikátorů do tří skupin (odpovídajících věkovým kategoriím uvedeným výše) a poté byly skládány podle páteřních oddílů jeden na druhý. Během tohoto postupu byla sledována zejména dokonalá artikulační shoda mezi terminálními plochami dvou sousedních obratlů, nápomocné v tomto případě bylo také zbarvení jednotlivých obratlů. Tímto postupem se podařilo zkompletovat páteř u všech pěti jedinců. Jelikož se zachovalo všech pět atlasů, bylo možné přiřadit ke konkrétní páteři konkrétní lebku. Stejným postupem byla přiřazena také os sacrum, a tím celá pánev. U tohoto postupu bylo ale také přihlíženo k věkovým indikátorům a celkové robusticitě obratlů vzhledem ke stavbě celého postkraniálního skeletu. Rozřazení žeber prakticky nebylo možné. Žebra byla přiřazena pouze u jedince 8E, a to zejména díky věkovým a stresovým indikátorům. U ostatních jedinců byla jednotlivá žebra roztříděna pouze do širších věkových kategorií (juvenis a adultus I), bližší určení bohužel již nebylo reálné. Přiřazení pánevních kostí a os sacrum Pánev jako celek je tvořená kostmi pánevními a kostí křížovou, což je předpoklad, ze kterého jsem při zpětném přiřazování těchto kostí vycházela. Dalšími důležitými faktory byly ale také věkové parametry, rozměry a zbarvení kostí a celková stavba pánve, která byla porovnávána s robusticitou skeletů. Jak pánevní, tak i křížové kosti byly rozděleny do 26

27 tří věkových kategorii, ve kterých poté proběhla vlastní kompletace pánve. Kosti křížové byly přikládány v místech kloubních ploch facies auriculares a velmi pozorně byla sledována jejich vzájemná artikulace. Pánev jako celek byla poté přiřazena ke skeletu na základě artikulační shody mezi posledním bederním a prvním sakrálním obratlem. Přiřazování dlouhých kostí Rekonstrukce vlastní dolní i horní končetiny byla provedena na základě věkových ukazatelů a rozměrů jednotlivých kostí, shody mezi kloubními plochami a jejich vzájemné robusticity. Přiřazení celých končetin ke konkrétnímu jedinci bylo ale již obtížnější a využíván byl zejména soulad mezi kloubními plochami kostí v pletencích. Relativně úspěšné bylo přiřazení dolních končetin, u kterých byla pro tyto účely využívána dokonalá kloubní artikulace v kyčelním kloubu. Problematičtější byla ale situace u horní končetiny, kterou nebylo možné jistě přiřadit, a to zejména z toho důvodu, že kloubní plošky pletenců horních končetin jsou prostorově menší a mělčí a artikulační shoda není zcela zřejmá. Proto byl zvolen postup využívající pro přiřazení horní končetiny jen metrický popis a věkové ukazatele, přihlédnuto bylo i k celkovému stavu skeletu. I tak je ale její přiřazení pouze hypotetické. Přiřazení kostí ruky a nohy Karpální kůstky kostry ruky nebyly v celkovém souboru kostí vůbec přítomny (nalezena byla jen jedna kost, a to levá os scafoideum), rozřadit tak bylo možné pouze metakarpy. I když se na základě kloubních spojů povedlo tyto kosti rozdělit, a sestavit tak pět kostěných sad metakarpů levé i pravé strany, hypotetické přiřazení bylo možné pouze u jedinců 8A a 8B (vycházelo se zejména z artikulujících kloubních ploch a celkové robusticity). U ostatních jedinců tato identifikační vodítka chyběla. Z tohoto důvodu nebylo bližší přiřazení metakarpů možné, konkrétní rozřadění nebylo realizovatelné ani u jednotlivých článků prstů. Kosti nebylo možné rozdělit ani do příslušných věkových kategorií (adultusi, maturus) Obdobně nesnadné bylo i třídění kostí nohy. Výhodou ovšem byla přítomnost většiny tarzálních kostí, které se díky kloubním plochám úspěšně povedlo přiřadit ke všem pěti jedincům. Komplikovanější situace byla ale u metatarzů; na základě artikulujících ploch bylo sice možné sestavit pět sad levé i pravé nohy, identifikace byla úspěšná jen u 27

28 jedince 8D (zejména na základě specifického zbarvení všech kostí). Přiřazení článků prstů nohy nebylo podle morfologických znaků vůbec realizovatelné. Přestože byly jednotlivé skelety částečně zpětně zkompletovány, rozhodně není možné tvrdit, že jsou zkompletovány správně. I když jsem se snažila k tomuto úkolu přistupovat zodpovědně a velmi pozorně jsem hodnotila stav jednotlivých kostí, stále existuje vysoká pravděpodobnost, že některé kosti jsou zaměněny. S touto skutečností je také nutné počítat v následných antropologických analýzách. 28

29 7.1.4 Přehled nalezených kostí Tab. 4: Přehled kostí celkového nálezového souboru přiřazené kosti nepřiřazené kosti kost nepár. párové nepár. párové celkem sin. dx. F/SN sin. dx. F + SN lebka 5 5 mandibula 5 5 jazylka clavicula scapula sternum 1 1 obratle krční 29 obratle hrudní obratle bederní 18 sacrum 5 5 os coccygys žebra humerus ulna radius os lunatum os scafoideum os triquetrum os hamatum os pisiforme os trapezium os trapezoideum os capitatum metakarpy prox. phalangy ruky 14 inter. phalangy ruky 2 distal. phalangy ruky os coxae femur tibia fibula patella talus calcaneus os naviculare os cuboideum os cuneiforme med os cuneiforme interm os cuneiforme lat metatarzy prox. phalangy nohy 1 23 inter. phalangy nohy distal. phalangy nohy 2 1 počet kostí celkem Pozn. F...fragment kosti; SN...stranově neurčená kost; kost v souboru nebyla nalezena

30 Hromadný hrob obsahoval soubor celkem 469 kostí. Do tohoto počtu jsou započítávány samostatné kosti, jednotlivé fragmenty (které nebyly ztotožněné s mateřskou kostí či jiným fragmentem) a nepřirostlé epifýzy, jenž nebyly přiřazeny ke konkrétní kosti. Z celkového počtu 469 kostí se povedlo k jedincům přiřadit 286 kostí. Ostatní kosti nevykazovaly žádné specifické morfoloficko-identifikační znaky (věkové a stresové indikátory, robusticitu atd.), podle kterých by bylo možné tyto kosti přiřadit ke konkrétnímu jedinci (např. jednotlivé články prstů rukou a nohou). V některých případech se povedlo tyto kosti rozdělit jen do věkových kategorií, bližší specifikaci však již nebylo možné provést. U metatarzů a metakarpů se povedlo na základě kloubních ploch rekonstruovat všech pět koster zánártních a záprstních, identifikační vodítka, která by napomohla přiřazení konkrétnímu jedinci ale chyběla. Z tohoto důvodu tyto kosti tvoří zvláštní skupinu kostí nepřiřazených. 30

31 7. 2 JEDINEC 8A antropologická analýza Obecná fakta z místa činu Označení nálezu: Jedinec 8A Lokalita: Brteč (Vysoké Mýto, okr. Ústí nad Orlicí) Typ pohřbu: hromadný hrob; primární pohřeb Datum ohlášení nálezu: Datum exkavace: Poloha těla v hrobě: nezaznamenána Artefakty: nepřiřazeny Kosterní pozůstatky tohoto jedince byly uloženy v hromadném hrobě; charakter pohřbu tak, jak jej popisují policejní záznamy, byl primární. Vzhledem k absenci slovního popisu a špatné fotodokumentaci postupného odkrývání a vyzvedávání nálezu není možné určit polohu těla jedince 8A v hromadném hrobu, a identifikovat tak artefakty (obuv, zbytky ponožek, knoflíky) náležící tomuto skeletu. Ze stejných důvodu není tedy také možné se vyslovit např. ke konkrétnímu způsobu zabití, ale i jiným relevantním událostem, které mohly předcházet tomuto činu Přehled přiřazených kostí jedince 8A Kvůli nešetrnému zacházení byly kosti tohoto jedince smíchány s ostatními skelety a pro potřeby antropologické analýzy je bylo nutné zpětně rozřadit. Kosti byly zpětně přiřazovány na základě rozměrů, robusticity, zbarvení a věkových parametrů (podrobnější popis viz. kapitola Postup zpětné rekonstrukce jednotlivých skeletů). Celkem se jedinci 8A povedlo zpětně přiřadit 52 kostí (obr. P1, přílohy II). Přehled kostí tak, jak se je povedlo zpětně přiřadit, zobrazuje tab

32 Tab. 1: Přehled kostí skeletu jedince 8A (upraveno podle: Dupras et al. 2006, s. 203) Nepárové kosti Lebka 1 krční obratle (3 7) Mandibula 1 hrudní obratle Jazylka ne bederní obratle Manubrium ne os sacrum 1 Sternum ne kostrč ne C1 (atlas) 1 C2 (axis) 1 Párové kosti levá pravá levá pravá Clavicula 1 1 Žebra A?/B? A?/B? Scapula 1 1 Pánevní kost 1 1 Humerus 1 1 Femur 1 1 Ulna 1 1 Patella ne? ne? Radius 1 1 Tibia 1 1 Os lunatum ne ne Fibula 1 1 Os scaphoideum ne ne Calcaneus 1 1 Os trapezium ne ne Talus 1 1 Os trapezoideum ne ne Os cuboideum ne 1 Os triquetrum ne ne Os naviculare ne 1 Os hamatum ne ne Os cuneiforme med. ne 1 Os capitatum ne ne Os cuneiforme inter. ne ne Os pisiforme ne ne Os cuneiforme lat. ne ne Metakarpy 4 4 Metatarzy A?/B? A?/B? Phalangy ne? ne? Phalangy A?/B? A?/B? Kostí celkem Pozn. ne znamená, že kosti nebyly nalezeny a v celkovém kosterním souboru nebyly vůbec přítomny (zřejmě nebyly exkavovány) ne? znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jedná se však o kosti nepřiřazené; tyto kosti mohou, ale také nemusejí patřit kterémukoliv jedinci z hromadného hrobu A?/B? znamená, že kosti jsou v celkovém souboru přítomny, jsou přiřazeny do věkové kategorie juvenis (jedinec 8A a jedinec 8B), ovšem bližší specifikace ke konkrétnímu jedinci nebyla možná 32

33 7.2.3 Popis kostry: morfoskopické a morfometrické hodnocení Celkový stav lebky: Lebka je kompletně zachovaná, jednotlivé lebeční kosti jsou ve velmi dobrém stavu. Původně se na lebce nacházely zbytky měkkých tkání (při čištění byly odstaněny) a byla také nutná rekonstrukce levé části lebeční kalvy, která byla roztříštěná. Lebeční kosti nebyly postmortálně deformované. Po opětovném slepení této části lebky se v sutura coronoidea objevil otvor ve tvaru písmene V, od kterého se po kalvě paprsčitě rozbíhají jednotlivé fraktury (zasahující na kost čelní a temenní); absenci některých kostěnných fragmentů nelze vyloučit. Na lebce je dále patrná také ruptura, která začíná u levého šupinového švu, táhne se ventrálně přes levý nadočnicový oblouk, glabellu a strop pravé očnice, kde proráží processus zygomaticus kosti čelní, stáčí se na pravou polovinu lebky dorzálním směrem a pokračuje skrze kraniální okraj velkých křídel kosti klínové (ve fossa temporalis) a sutura squamosa a končí na pravé kosti temenní. Na týlní kosti (v pravo nad protuberantia occipitalis externa) se nachází kruhovitý otvor, od kterého se rozbíhají tři drobné fraktury (nacházející se v blízkosti obvodu otvoru) a jedna výrazná ruptura táhnoucí se od horního okraje otvoru přes kost týlní. Asi po jednom centimetru se tato ruptura vidlicovitě rozdvojuje, přičemž jedno její rameno pokračuje přes sutura lambdoidea, táhne se podél sutura sagittalis a končí v horní třetině temenní kosti u švu. Druhá část této fraktury je podstatně kratší, probíhá v levé části kosti týlní a končí v sutura lambdoidea. Lebeční kosti vykazují spíše robustnější stavbu, výraznější svalový reliéf je dobře pozorovatelný na kosti týlní a dolní čelisti. Masivnější stavbu mají také oba mastoideální výběžky kosti spánkové. Na jednotlivých kostech jsou také ještě poměrně dobře pozorovatelné otisky po cévním zásobení mozku. Patologické útvary na lebečních kostech u tohoto jedince nebyly objeveny. Téměř všechny kosti lebky jsou kompletní a neporušené. Zachovány jsou dokonce i drobné a křehké struktury dutiny nosní, zcela kompletní je i levá očnice. Chybí pouze část kosti čelní v oblasti glabelly a pars orbitalis ossis frontalis tvořící strop pravé očnice. Velmi dobře je patrné rozvolnění jednotlivých lebečních švů. Všechny velké švy jsou otevřené na vnější i vnitřní lebeční desce. Neuzavřená je také synchondrosis sphenooccipitalis. V sutura lambdoidea je vloženo osm drobných kůstek (ossa suturatum). Metrický popis lebky (rozměry jednotlivých kostí včetně indexů lebky) je uveden v doplňujícím protokolu 1, kapitola 1A a 2A, přílohy I. 33