PUTOVNÍ SVATYŇKY PANA POZZOBONA

Transkript

1 PUTOVNÍ SVATYŇKY PANA POZZOBONA Chtěly bychom Vám ukázat v prezentaci počátek putování originálu putovní svatyňky pana Pozzobona, několik momentů z jeho života, zmíníme se o prvních třech setkáních v Schonstattě, kterých se zúčastnili zástupci putovních svatyněk v Evropě a uděláme krátkou pouť s kopií svatyňky po naší vlasti. Toto je originální svatyňka pana Pozzobona, s kterou ušel během 35 let km. Navštěvoval s ní rodiny, nemocnice, školy a vězení. Joao Luiz Pozzobon se narodil 12. prosince 1904 ve vesnici Ribeirao ve státě Rio Grande do Sul v jižní Brazílii. Byl otcem sedmi dětí a majitelem malého obchodu. Patřil k prvním, kteří se v Brazílii v letech 1947/48 připojili k Schönstattskému hnutí. Ve Svatém roce 1950 byly zhotoveny tři takovéto obrazy, které byly 10. září požehnány a pak přinášeny do rodin, kde se společně modlili růženec. Byla to duchovní příprava na vyhlášení dogmatu Nanebevzetí Panny Marie 1. listopadu Po první návštěvě v rodině, kde byl přítomný i pan Pozzobon, mu sestra Teresinha dala na starost putování tohoto obrazu. S velkou zodpovědností převzal tento úkol. Řekl si: Sestra mi svěřila obraz, vložila ve mne veškerou důvěru. Každý večer se budu modlit růženec. Po vyhlášení dogmatu 1. listopadu 1950 se všechny tři obrazy vrátily. Během necelých dvou měsíců nashromáždil pan Pozzobon tolik zkušeností s působením Panny Marie, že si vyprosil obraz, který doprovázel i nadále. Z vlastní iniciativy pokračoval s návštěvami putovní svatyňky v rodinách a modlitbou růžence. O tom, jak se začal modlit 15 růženců denně, vypráví: Na začátku jsem se modlil jeden růženec, potom to byly tři a později sedm, na památku sedmi radostí Panny Marie. Ze sedmi jsem přešel na jedenáct, protože schönstattská svatyňka Tábor v Santa Maria byla posvěcena jedenáctého. Po nějaké době jsem se začal modlit 15 růženců denně ke cti patnácti růžencových tajemství. Na otázku Proč se tolik modlíš? odpověděl: Abych byl stále u Panny Marie. Také se ho jednou zeptali, jestli není opakování Zdrávas, Maria něčím mechanickým. Na to řekl: Ještě jsem nikdy neslyšel, že se něco stane mechanickým, když se to dělá z lásky. Této činnosti věnoval ze začátku dvě hodiny, které Panně Marii slíbil. Často to bylo více než dvě hodiny, v zimě i v létě, ať pršelo nebo ne. Před svým odchodem vždy svěřoval svou rodinu Panně Marii, ona jej měla doma zastupovat. Někdy bylo pro něj těžké, že mohl být tak málo se svou rodinou. Jeho žena se ráda smiřovala s omezeními rodinného života, která s sebou občas přinášel jeho apoštolát. Když šel na delší cestu, najímal za denní mzdu muže, který vykonal jeho denní práci. Později, když děti dorostly a převzaly malý obchod, mohl se této iniciativě věnovat zcela. Pan Pozzobon měl zvyk při svých návštěvách rodin brát s sebou poznámkový sešit, ve kterém zaznamenal den, kdy Panna Maria přišla do domu, jméno místa, zdali ti lidé byli sezdaní, kolik měli dětí, jestli byly pokřtěné a kolik lidí se zúčastnilo. 1. února 1959 předal pan Pozzobon první menší putovní svatyňku 30 rodinám, které si ji předávaly, aby je mohla Panna Maria navštívit každý měsíc. Od té doby začaly putovat tyto menší svatyňky, kterých je po celém světě kolem a navštěvují v 92 zemích více než 5 miliónů lidí. 27. června 1979 nastal pro pana Pozzobona velký okamžik. V půl šesté navečer doputoval se svým putovním obrazem k původní svatyňce do Schönstattu, kde měl během 26 dnů 38 přednášek o vzniku iniciativy a působení Panny Marie. Při své evropské pouti navštívil také Řím. Ani na okamžik se neodloučil od své putovní svatyňky. Pokud použil autobus nebo taxi, nikdy ji nedával do zavazadlového prostoru. Účastnil se 1

2 mše svaté v kryptě chrámu svatého Petra. Někteří poutníci, kteří tam byli, obdivovali krásný obraz a jeho vzácnou korunu. Tuto korunu s pěti drahokamy daroval 10. září 1955 pan Pozzobon Panně Marii jako dík za požehnaných pět let putování. Od té doby obnovoval každý rok korunovaci a přidal pokaždé nový drahokam. Ve středu 25. července 1979 byla generální audience se Svatým otcem Janem Pavlem II. na Svatopetrském náměstí. Když Svatý otec po audienci projížděl v otevřeném voze, jel kolem putovní svatyňky. Papež se před ní zastavil, vyslechl krátké vysvětlení a požehnal ji. Když uslyšel, že pochází z Brazílie, prohlédl si ji zblízka, ještě jednou ji požehnal a položil na ni ruku. V den památky Panny Marie Ustavičné pomoci 27. června 1985 šel pan Pozzobon do schönstattské svatyňky. Cestou ho srazilo auto a na následky zranění umírá. V roce 1994 byl zahájen proces blahořečení, který byl ukončen na diecézní úrovni a akta byla předána roku 2009 do Říma. A jak to začalo s kopií svatyňky pana Pozzobona pro Evropu, s tzv. Auxiliar? V roce 2007 se uskutečnilo v Schönstattě první setkání zástupců putovních svatyněk z Evropy, kteří se zamýšleli, co by mohli společně udělat pro Evropu. Vycházeli z nouze doby. Shodli se na tom, že v Evropě se vytrácí víra, že je potřeba, aby Panna Maria znovu v lidských srdcích zrodila Krista. Rozhodli se, že nechají v Brazílii zhotovit kopii svatyňky pana Pozzobona, kterou by společně všechny země Evropy, kde putují svatyňky, korunovali za Královnu nové evangelizace Evropy. Panna Maria nám má pomoci oživit, prohloubit a upevnit víru v našich zemích. Naše delegace: s.m.magdaléna za Slovensko, pí. Šámalová z Prahy, pí. Zemčíková ze Šakvic u Brna, P. Zdeněk Králík a pan Linek z Prahy. Ti se rozhodli, že budou korunovat ještě v Schönstattě Pannu Marii ve svých putovních svatyňkách za Královnu spojených srdcí. Zhotovili korunky ze zlatého papíru a korunovaci uskutečnili v neděli 18. března v původní svatyňce. Od prvního evropského setkání uplynula dvě jara a byli jsme pozváni na druhé setkání. Naši zem zastupovali: pan Linek z Prahy, pan doktor Fuchs z Velké Dobré u Kladna a pí. Koutníková z Prahy. Symbolicky svěřili všechny putovní okruhy do rukou P. Kentenicha, zakladatele Schönstattského hnutí, jehož socha stojí před jeho domem. Naše česká delegace měla tu čest, že směla nést svatyňku Auxiliar pro Burundi a druhou pro Evropu, kterou právě přivezli z letiště z Frankfurtu. Za zpěvu jsme je nesli do původní svatyňky, kde jsme Panně Marii darovali květiny a vyjádřili písněmi a modlitbami radost z jejího příchodu v těchto svatyňkách. 2

3 Další dar, kterým jsme byli obdarováni bylo, že jsme jako první mohli mít tuto svatyňku přes noc u sebe na pokoji a pak ještě druhý den celé dopoledne. Na tomto druhém evropském setkání jsme určili datum korunovace svatyňky, a to 8. září 2012, na svátek Narození Panny Marie. Stanovili jsme ho vzhledem ke dni korunovace, kdy korunoval svou svatyňku pan Pozzobon, a to bylo 10.září. Setkání jsme ukončili u hrobu P. Kentenicha. V květnu pak začala svatyňka svou první evropskou pouť. Navštívila Německo, Itálii, Španělsko, Portugalsko, Slovinsko, Chorvatsko, Švýcarsko a Rumunsko. Od druhého evropského setkání přešly dvě zimy a svatyňka pro Evropu byla přivezena do Schönstattu na třetí setkání. Zde se jednalo především o tvaru koruny. Bude stejná jako v původní svatyňce, jen uprostřed bude 12 hvězd jako symbol Evropy. Korunovací chceme Panně Marii vyjádřit svou lásku, vděčnost, důvěru a oddanost, a svěřit jí budoucnost Evropy, tak jak to dělal P. Kentenich, který jí v těžkých situacích stále znovu předával korunu. P. Ludovico v kázání řekl: Chceme korunovat Pannu Marii za Královnu Evropy. Kdo je Evropa? Evropa, to jsem já. Panna Maria je mojí Královnou. P. Kentenich o korunovaci říkal, že je výrazem pro dík, prosbu a ochotu dát se k dispozici. Ke korunovaci patří bezmocnost, stále můžeme Panně Marii říkat: Ty máš moc. Oslav se. Po tomto setkání putovala svatyňka do Rakouska, Maďarska, Polska, Ruska, Běloruska a na Slovensko, kam jsme si pro ni jely 19. listopadu minulého roku. Po příkladu pana Pozzobona jsme pro ni koupily dvě jízdenky, abychom ji nemusely dávat do zavazadlového prostoru, takže s námi cestovala v autobusu. Jako první místo na naší půdě navštívila svatyňka Moravu - farnosti okolo Hustopečí u Brna. Na slavnost Krista Krále si ji převzali farníci z Velkých Němčic, dále byla v Uherčicích a v Křepicích. V druhém adventním týdnu přišla svatyňka do Bohuslavic nad Metují. Tam ji měli hned v neděli v kostele při mši svaté. Za týden prožili následující událost: V sobotu , v den, kdy P. Kentenich poprvé korunoval obraz Panny Marie v původní svatyňce v Schönstattě před 72 lety a přesně 9 měsíců před korunovací Panny Marie v kopii svatyňky pana Pozzobona, která putuje Evropou, se nás sešlo osm ze dvou okruhů v Rokoli ve svatyňce Betlém, kde jsme korunovali své putovní svatyňky za Královnu farnosti. Přítomna byla i velká svatyňka. V korunovační modlitbě jsme svěřili Panně Marii své záležitosti a vložili prosby za svou 3

4 farnost. Potom jsme se sešli ke společnému posezení. Dnes byla velká putovní svatyňka poprvé v Rokoli. Odpoledne jsme ji dovezli do Černčic na mši svatou. O třetí neděli adventní si ji převzali manželé z Nového Plesu u Jaroměře. Napsali nám: Když jsme si svatyňku přivezli domů, obešli jsme s ní celý náš okruh, každého osobně jsme pozvali na pobožnost na pátek a s každým jsme se pomodlili. Byl to pro nás moc povzbuzující zážitek. Panna Maria byla všude pěkně přijatá, měli jsme moc dobrý pocit. Svatyňka se vystřídala v několika rodinách, dokonce na ten týden vyšel termín našeho pravidelného růžence s maminkami, tak byla také s námi. V pátek byla pobožnost, i pan farář ji přijal dobře, byla s námi na mši svaté, na závěr nám svatyňkou požehnal. Sešli jsme se téměř celý okruh a dva zástupci z ostatních dvou. Měli jsme z toho týdne opravdu radost. Svěřovali jsme Panně Marii celou návštěvu, všechny rodiny, naše nedokonalé schopnosti, i časové. Ze svatyňky vyzařovala taková síla, na tom jsme se všichni shodli. Škoda, že jsem tu knížku o panu Pozzobonovi nečetla dřív. Moc se mi líbila. V posledním adventním týdnu, přes Vánoce až do konce roku, byla svatyňka ve Dvoře Králové nad Labem a v okolních farnostech. Poslechněme si, co zažili: Svatyňku jsme uvítali v kostele, kde byla umístěna na bočním oltáři P.Marie Lurdské. Kněz na svatyňku upozornil. Na lavici před ní byl dán album, který ji provází, a lístečky s napsanou snahou, které se pak mohly vložit do pokladnice ve tvaru koruny. Při setkáních v rodinách jsme zažívali úctu, lásku a důvěru k Panně Marii, mnohdy byl přítomen i kněz, který nám vysvětlil potřebu návratu ke Kristu. Myslím, že všichni měli hluboký, krásný zážitek.byli jsme se svatyňkou i u jedné 94leté paní, která měla vše vzorně přichystané, ozdobené a sama připravila i pohoštění. V další domácnosti, kde bydlí sama jedna paní ve své chaloupce u lesa, ta říkala, že tato návštěva svatyňky byl pro ni ten nejkrásnější dárek. Bylo to pro nás veliké povzbuzení být s ní. Jiná paní se u ní modlila celou noc až do 5 hodin ráno. Ve farním kostele byla svatyňka na Štědrý den a ještě další dva sváteční dny od rána do hod. Po celý den přicházeli do kostela lidé, a to uctivě a v tichosti. Přicházeli k jesličkám i k místu, kde stála svatyňka a zastavovali se u ní. Jednou byla také svatyňka u kněží na děkanství. Celkem navštívila 21 míst. Jak bylo ohlášeno i v časopisu Zvon, byla v kostele pobožnost na rozloučení se svatyňkou. Potom byla odvezena do Čáslavi. Tam přišla svatyňka v poslední den v roce a zůstala první týden v lednu. O její návštěvě je následující zpráva: Do našeho farního časopisu Gabriel jsme dali článek, který jsme měli zveřejněný právě před návštěvou velké svatyňky, aby lidé byli více seznámeni o dění a putování malých svatyněk mezi námi, a o historii /ve stručnosti/ svatyňky pana Pozzobona v Brazílii. Pak jsme ještě vytiskli pozvánku na mši sv. a pobožnost se svatyňkou a rozvezli jsme to po okolních farnostech, aby se o této události co nejvíce vědělo. Vše jsem měla dohodnuté s naším panem farářem, a schválené. Pan farář vše oznámil v ohláškách, hlavní pobožnost byla po mši sv na slavnost Matky Boží, Panny Marie, dopoledne. Podle ohlasů se to moc líbilo, nikdo nepospíchal a dlouho se o tom mluvilo. 4

5 Naše rodina ji pak vezla v pondělí 2.ledna k sestřičkám premonstrátkám do Domova blahoslavené Bronislavy do Humpolce. Při každé mši sv. byla svatyňka v kostele a s ní naše čtyři malé svatyňky - vypadalo to moc dobře. Přes den jsme vždy dovezli svatyňku do rodiny, která si ji přála, a k nim došli třeba další lidé z okruhu. Do velké kroniky putující se svatyňkou jsme založili složku za Českou republiku a vložili velký formát A4 zalaminátovaný s několika foto. Jsem ráda, že jsme k nám svatyňku pozvali. Naši farníci i průvodci svatyněk to také hodnotí, že jim to bylo přínosem. Skutečně veliké zážitky, spokojenost, dělali jsme to rádi! Všem přeji to samé! Z Prahy si přijeli pro svatyňku do Čáslavi na slavnost Zjevení Páně Svatých Tří králů. Do Prahy přišla svatyňka na konci vánoční doby a během dvou týdnů navštívila devět pražských čtvrtí, sestry karmelitky a františkánky. Setkání se svatyňkou bylo u nás v Praze 4 na Lhotce podle mého názoru slavnostní. Byla přítomna při mariánském večeřadle a při mší svatých. Měli jsme pocit, že se Panna Maria stále usmívala. Přítomnost svatyňky byla pro farnost požehnáním. Další farnost, která přivítala svatyňku byla Praha 5 - Radotín, kde byla možnost se s ní setkat při mši svaté a potom na faře. V dalších dnech navštívila domov seniorů v Kobylisích a dvě rodiny s malými dětmi. V domě Schönstattských sester Mariiných na Smíchově byla přítomna při schönstattském setkání. Setkali se s ní i nemocní a staří lidé z Domova sv. Karla Boromejského v Praze 6 v Řepích. Farnost u kostela sv. Václava v Praze 5 na Smíchově, kde byla před 13 lety vyslána do rodin první putovní svatyňka v Praze, uvítala svatyňku při slavnostní mši svaté, která byla zakončena zpívanými loretánskými litaniemi. Po mši svaté následovalo setkání na faře. Rozloučení se svatyňkou se konalo v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha při večerní mši svaté, které se zúčastnili i členové mimopražských okruhů. Další cesta svatyňky směřovala na západ do Tachova, nejdříve do Starého Sedliště, kde byla v kapli sloužena mše svatá, které se zúčastnili místní farníci. Pak jsme odjeli do Tachova, kde v hodin začala mše svatá. Obraz jsme umístili pod kazatelnu. Přidali jsme i jednu putovní svatyňku. V Tachově ale putují celkem 4, z toho jedna navštěvuje obyvatele domova důchodců a penzionu. Na setkání se svatyňkou na faře přišlo asi 30 lidí. Byl přítomen i farář řeckokatolické církve se svou rodinou. Nejdříve jsme zavzpomínali na začátky putování Schönstattské Panny Marie po tachovských rodinách. Přítomní se dozvěděli základní informace o Schönstattském hnutí a jeho rozšíření po celém světě. Tak jsme se dostali až do Brazílie a k osobnosti pana Pozzobona. Dovezla 5

6 jsem do farnosti i jednu knihu o panu Pozzobonovi, která nedávno vyšla. Z ní jsem přečetla několik úryvků. Tak jsme pochopili i to, že putovat s obrazem nebylo vůbec jednoduché, že na těchto cestách zažíval pan Pozzobon i řadu odmítnutí a těžkostí. Seznámili se i s důvody putování kopie svatyňky po Evropě. Ve středu navštívila svatyňka domovy důchodců a penzionů v Tachově, kde byla mše svatá. Přišlo celkem 12 babiček. Setkání bylo velmi srdečné. Svatyňka se jim moc líbila. Druhé setkání bylo v Domově důchodců v Panenské ulici v Tachově. Zde se pravidelně setkávají ke společné modlitbě růžence. Bylo nás tam asi 11. Potom svatyňka cestovala do Doks u Kladna. Tam se s ní potěšila vnoučata, dcera a přátelé. Na konci ledna si převzali svatyňku ze severních Čech, kde byla v Bohušovicích nad Ohří, v Litoměřicích a v Děčíně. Ti nám sdělili: Setkání zde v Děčíně bylo moc krásné. Svatyňku jsme umístili do kostela. Pak druhý den tam byla do večerní mše svaté, a protože máme celý den otevřený kostel (samozřejmě s mříží), přichází se tam do předsíně pomodlit dost lidí a tak se mohli setkat se svatyňkou i z dálky. Večer po mši svaté jsme měli v kostele krátkou pobožnost. Dojalo mne, když předem mší svatou přicházeli lidé dopředu před svatyňku a tam setrvali v krátké modlitbě. Pak jsme ji přenesli na faru, kde se setkalo ještě 10 lidí. Ve středu dopoledne se nás modlilo společně na faře ještě pět, protože někteří nemohli včera přijít ze zdravotních nebo pracovních důvodů, a přes den přicházeli ještě jednotlivci a velice soustředěně se tam modlili. Všichni jsme měli velkou radost. Kniha o panu Pozzobonovi je moc pěkná, budu ji ráda půjčovat. Dále putovala svatyňka do Jablonce nad Nisou. Odtamtud je zpráva: Svatyňka přišla na Hromnice 2.února. V poledne jsem si ji vyzvedla na faře. Doma jsme se kratičce celá rodina pomodlili, byli jsme rádi, že je Panna Maria u nás. Domluvila jsem se s paní, která má zde na starosti okruhy putovních svatyněk, a odpoledne jsme se svatyňkou zamířily do Domova s pečovatelskou službou, kde nás očekávala jedna paní, která už nemůže chodit do kostela. Přišla k ní ještě jiná paní. Společně jsme zazpívaly mariánskou píseň a pomodlily se desátek růžence. Obě paní měly velkou radost. Můj manžel nám dělal technické zázemí, svatyňku přivezl, odvezl... Navštívily jsme s ní ještě další paní. Ta byla hluboce dojatá a měla velikou radost! Pak jsme šli do kaple našeho kostela, kde byla mariánská pobožnost. Na začátku jsem vysvětlila, co to je za svatyňku a řekla pár slov o panu Pozzobonovi. Překvapilo mě, kolik tam přišlo lidí, navzdory tomu, že se to zapomnělo v neděli ohlásit v kostele. Několik lidí si koupilo knížku o panu Pozzobonovi. Po pobožnosti byla svatyňka přenesena do kostela a následovala modlitba růžence. Pak byla mše svatá, během níž stála svatyňka před oltářem. Po mši svaté navštívila svatyňka ještě jednu nemocnou paní, která byla velice nadšená a potěšena návštěvou Panny Marie. Mám-li to shrnout, svatyňka v Jablonci přinesla mnoho radosti! Bohu díky! Bylo silně cítit působení Panny Marie. Na konci týdne vedla cesta do Liberce a dále pak do východních Čech do Dobrušky, kde měli společné setkání v kostele a svatyňka tam navštívila i několik domácností. Tento týden byla 3 km od Rokole na Novém Hrádku. 6

7 Zde jsme měli svatyňku při nedělní bohoslužbě. Bylo to krásné, pan farář ji pěkně uvedl. Na konci mše svaté jsme se všichni chytli za ruce a zazpívali jsme píseň Spoj nás v jedno, Pane. Panna Maria nás naplnila radostí. V dalších dnech navštěvovala rodiny. Svatyňka navštíví ještě Chrudim, potom bude několik dní zde v Rokoli, než si pro ni na konci února přijede sestra M.Margareta ze Skotska. V dalších měsících navštíví svatyňka Skotsko, Irsko, Anglii a Kaliningrad. 8. září tohoto roku se pak bude konat v Schönstattě Evropská pouť při příležitosti korunovace Panny Marie v této svatyňce za Královnu nové evangelizace Evropy. Chtěli bychom, aby korunku požehnal Svatý otec. Po korunovaci nastoupí svatyňka druhou evropskou cestu. Tak se těšíme, že naši zem opět navštíví. Duchovní příprava na korunovaci je naše snaha o prohloubení vztahu k Bohu osobní modlitbou, společnou modlitbou v rodině a vztahů mezi sebou navzájem v rodině, na pracovišti, ve farnosti. Dále se denně připravujeme modlitbou 5. desátku slavného růžence, dáváme Panně Marii své dary lásky (dobré skutky, modlitby, oběti) a znělkou Zdrávas Maria, Královno Evropy, Matko církve, oroduj za nás. Můžeme si ji nyní zazpívat. 7