STRUKTURA PODNIKOVÝCH AKTIV (REÁLNÁ A FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ

Transkript

1 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Bakalářský studijní program: Ekonomika a management Studijní obor: Účetnictví a finanční řízení podniku STRUKTURA PODNIKOVÝCH AKTIV (REÁLNÁ A FINANČNÍ) A STRATEGIE FINANCOVÁNÍ BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Autor: Ivana Zpěváková Vedoucí bakalářské práce: Ing. František Kalouda, MBA, CSc. Znojmo, duben 2009

2 SOUKROMÁ VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ ZNOJMO s.r.o. Akademický rok: 2008/2009 ZADANÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor Bakalářský studijní program Obor Ivana Zpěváková Ekonomika a management Účetnictví a finanční řízení podniku Název tématu: Struktura podnikových aktiv (reálná a finanční) a strategie financování Zásady pro vypracování: 1. Definujte cíl a předmět BP a rozhodující podmínky ovlivňující její zpracování. 2. Popište současný stav předmětu řešení v aplikačním podniku a identifikujte kritické oblasti vyžadující korekce v podobě výsledků BP. 3. V odborné literatuře vyhledejte stanoviska k výše uvedeným kritickým oblastem a zhodnoťte míru jejich shody či rozdílnosti. 4. Na základě popisu současného stavu a informací z odborné literatury formulujte vlastní stanovisko k předmětu řešení BP.

3 Rozsah práce: 50 Seznam odborné literatury: 1. KEŘKOVSKÝ, M., VYKYPĚL, O. Strategické řízení: teorie pro praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN X 2. KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl I. 5. vyd. Praha: Polygon, ISBN KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl II. 3. vyd. Praha: Polygon, ISBN RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza. Metody, ukazatele, využití v praxi. Praha: Grada Publishing, ISBN SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN Datum zadání bakalářské práce: leden 2009 Termín odevzdání bakalářské práce: duben 2009 L. S. autor Ing. František Kalouda, MBA, CSc. vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Miroslav Foret, CSc.

4 Anotace Předmětem bakalářské práce Struktura podnikových aktiv (reálná a finanční) a strategie financování" je vymezení základních položek majetkové a kapitálové struktury podniku a vymezení jejího optima, které je nezbytné pro sledování vrcholového cíle podniku, tj. dlouhodobé maximalizace zisku. Praktická část práce je zaměřena na analýzu v reálně existujícím podniku, zejména na hodnocení rentability, aktivity, zadluženosti a likvidity. Cílem práce je, za pomoci použitých metod zjistit, zda má majetková a kapitálová struktura zkoumané společnosti vhodnou úroveň, případně poukázat na existenci problematických oblastí v majetkové a kapitálové struktuře, nalezení možných slabých míst" a vypracování doporučení k jejich odstranění. Klíčová slova Majetková struktura, kapitálová struktura, finanční analýza, aktiva, pasiva Annotation The goal of the submitted thesis: "Structure of the enterprise assets and strategy of the finance" is to define the basic items of the property and capital structure of the enterprise and to define its optimum, which is essential for the following of the main target of the enterprise, i. e. long-term maximizing profit. Practical part of the thesis is focused on analysis in real-existing enterprise, particularly on evaluation of return on assets, profitability, indebtedness and liquidity. With help of those defined methods this project pursues to show complete information about the financial management of the company, identify prospective problems and conclude suitable solutions. Keywords Property structure, capital structure, financial analysis, assets, liabilities

5 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Františka Kaloudy, MBA, CSc., a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy a vnitřními normami SVŠE Znojmo. Ve Znojmě, dne autor

6 PODĚKOVÁNÍ Děkuji Ing. Františku Kaloudovi, MBA, CSc., za velmi přínosnou metodickou pomoc, spolupráci, odborné vedení a konzultace při vytváření této bakalářské práce. Dále děkuji své rodině za podporu a trpělivost.

7 OBSAH ÚVOD 8 1 FINANČNÍ ŘÍZENÍ 9 2 MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKU Majetková a kapitálová struktura podniku Majetková struktura podniku Kapitálová struktura podniku Optimalizace majetkové struktury Zásady řízení podnikových aktiv Optimální majetková struktura Obratový cyklus peněz Čistý pracovní kapitál Optimalizace kapitálové struktury Působení finanční páky Náklady na kapitál Strategické finanční rozhodování Finanční řízení podniku Obecné členění druhů financování Financování z odpisů Externí zdroje financování Alternativní formy financování Pravidla financování Zásady řízení podnikových pasiv Finanční analýza 29 3 ANALÝZA REÁLNÉHO PODNIKU Charakteristika podniku Analýza majetkové struktury podniku Horizontální analýza majetkové struktury Vertikální analýza majetkové struktury Analýza kapitálové struktury podniku Horizontální analýza kapitálové struktury Vertikální analýza kapitálové struktury Ukazatele aktivity Ukazatele zadluženosti Ukazatele rentability Ukazatele likvidity Analýza čistého pracovního kapitálu Bankrotní modely Bonitní modely 57 ZÁVĚR 59 POUŽITÉ ZDROJE SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ 8

8 ÚVOD Podnik je ekonomicko právní subjekt, který tvoří jednu ze základních forem uspořádání ekonomiky. Smyslem podniku je organizování lidské činnosti v daném okruhu uspokojování cizích potřeb tak, aby byly současně uspokojeny i potřeby podnikatele. Vrcholovým cílem podnikání je dlouhodobá maximalizace zisku. K úspěšnému provozování své činnosti potřebuje podnik prostředky, jejichž konkrétní složení se označuje jako majetek podniku, což je podíl jednotlivých složek aktiv. Na jejich opatření potom musí mít finanční zdroje (vlastní nebo cizí), označované jako podnikový kapitál. Vhodná majetková a kapitálová struktura je jedním ze základních procesů finančního rozhodování. Předmětem této bakalářské práce je majetková a kapitálová struktura podniku a strategie financování. První část pojednává o majetkové a kapitálové struktuře podniku a strategickém řízení v teoretické rovině. Zde byly použity poznatky čerpané z odborné literatury. Ve druhé části práce jsou tyto teoretické poznatky využity při zkoumání majetkové a kapitálové struktury v konkrétním podnikatelském subjektu. Ke zvolení právě tohoto podniku vedly zejména následující důvody: dobrá znalost prostředí vztah ke zkoumaných skutečnostem snadný přístup k potřebným informacím osobní zainteresovanost možnost případně využít závěry práce v praxi. Cílem práce je, za pomoci použitých metod zjistit, zda má majetková a kapitálová struktura zkoumané společnosti vhodnou úroveň, případně poukázat na existenci problematických oblastí v majetkové a kapitálové struktuře, nalezení možných slabých míst a vypracování doporučení k jejich odstranění. 9

9 1 FINANČNÍ ŘÍZENÍ Centrálním cílem každého podnikatelského subjektu je dosažení zisku. Zisk se dociluje uspokojováním zákazníkových potřeb, v centru pozornosti podniku je tedy obchod, tedy zákazník s jeho zájmy, požadavky a potřebami. Na základě pojetí podniku jako prostředku k dosažení zisku a pojetí podniku jako prostředku k uspokojování potřeb zákazníků můžeme dojít ke dvěma zdánlivě protikladným tezím: - dominantním cílem je dosahovat zisk na základě uspokojování poptávky, tj. upřednostňování krátkodobých zisků před dlouhodobým - dominantní cílem je uspokojovat poptávku, a tím dosahovat zisk, tj. upřednostňování dlouhodobého zisku před krátkodobým K naplnění tohoto hlavního cíle slouží jako základní metoda identifikace finanční strategie podniku a následné finanční plánování, které má za cíl identifikovat budoucí stav financí podniku. Finanční strategie vychází hlavně z identifikace investiční strategie, která vychází především z postavení podniku na trhu a dále pak z vývoje celého trhu. Schopnost identifikovat výhodnou investici s kladnou čistou současnou hodnotou a možností ji realizovat, patří k základním atributům vedoucím k maximalizaci tržní hodnoty firmy. Při vlastním strategickém finančním řízení podnik řeší různé dlouhodobé rozhodovací situace v souladu se základním finančním cílem podnikání, ale také s přihlédnutím k různým omezujícím podmínkám. Jedná se především o proces výběru optimální varianty získávání podnikového kapitálu, jeho alokaci do jednotlivých forem majetku, jeho produktivního využívání a rozdělování dosaženého výsledku hospodaření s cílem maximalizovat tržní hodnotu firmy. Finanční rozhodování podniku by mělo při jednotlivých rozhodovacích procesech probíhat v následujících etapách: 1 vymezení konkrétního finančního problému a stanovení finančního cíle, analýza jednotlivých informací pro rozhodování, výběr nejvhodnějšího kritéria, 1 HRDÝ, M. Strategické finanční řízení a investiční rozhodování. 1. vyd. Praha: Bilance, ISBN , str

10 výběr optimální varianty dle nejvhodnějšího kritéria, ověření vybrané varianty z hlediska zadaného cíle. Mezi základní dlouhodobé rozhodovací procesy zahrnujeme: rozhodování o velikosti podnikového kapitálu, rozhodování o struktuře podnikového kapitálu, rozhodování o struktuře podnikového majetku, investiční rozhodování, rozhodování o rozdělování výsledku hospodaření po zdanění, rozhodování o fúzích, likvidacích a zániku podniku. Na první pohled by se mohlo zdát, že pro zhotovování výrobků je nejdůležitější prováděcí (výkonná) práce, ať už ruční nebo strojová. Její využívání však v podniku nevzniká samo od sebe, ale musí být někým naplánováno, organizováno a řízeno. Je výsledkem řídící (dispozitivní) činnosti. Vzhledem k odlišným podmínkám v každém jednotlivém podniku musí být dosaženo vyvážené kombinace výrobních podnikových faktorů, tzn. pracovních výkonů, dlouhodobého majetku a materiálu. To je rozhodujícím předpokladem pro vytvoření optimální majetkové a kapitálové struktury podniku. Bylo by však chybou domnívat se, že optimální majetková a kapitálová struktura je běžným jevem v každém okamžiku existence podniku. Naopak jedná se o jakýsi ideální stav, o jehož dosažení vedení podniku usiluje a k němuž v průběhu podnikání směřuje. Avšak rozhodujícím pro naplnění základního finančního cíle podnikání je investiční rozhodování spojené s dlouhodobým financováním a optimalizací finanční struktury podniku. Pokud hovoříme o finančním řízení a investičním rozhodování, není možné opominout dva základní atributy, které je provázejí, tj. atribut rizika a časové hodnoty peněz. Platí obecně známá zásada, že peníze získané bez rizika mají pro podnikatelský subjekt větší hodnotu než stejné peníze získané s rizikem a také, že peníze, které má podnikatelský subjekt k dispozici ihned, mají pro něj peníze větší hodnotu než stejné peníze získané v budoucnosti. 11

11 2 MAJETKOVÁ A KAPITÁLOVÁ VÝSTAVBA PODNIKU Úkolem finančního řízení je především získávat peněžní prostředky na běžný provoz a růst podniku, investovat volné peněžní prostředky tak, aby majetek podniku rostl, udržovat celkovou finanční rovnováhu podniku a zabezpečovat tak jeho úspěšný rozvoj. 2.1 Majetková a kapitálová struktura podniku Aby podnik mohl provozovat svou činnost a zabezpečit svůj růst, potřebuje k tomu finanční zdroje, které přeměňuje v majetek. Statický přehled o majetku podniku a jeho finančním krytí se nazývá rozvaha (bilance) podniku. Na její levé straně je zachyceno konkrétní složení majetku podniku, tj. aktiva a na pravé straně všechny kapitálové zdroje, tj. pasiva. Tento dvojí pohled na jednu věc se nazývá bilanční princip a rovnost úhrnu majetku a zdrojů jeho financování bilanční rovnice (aktiva = pasiva) Majetková struktura podniku Majetkem podniku chápeme souhrn všech věcí, peněz, pohledávek a jiných majetkových hodnot, které patří podnikateli a slouží k jeho podnikání 3. Statický pohled na něj a jeho strukturu poskytuje levá strana bilance, označovaná jako aktiva. Tabulka č. 1 Majetková struktura podniku A. Dlouhodobý majetek A.I Dlouhodobý nehmotný majetek A.II Dlouhodobý hmotný majetek A. III Dlouhodobý finanční majetek B. Oběžný majetek B.I. Zásoby B.II. Dlouhodobé pohledávky B.III. Krátkodobé pohledávky B.IV. Krátkodobý finanční majetek C. Časové rozlišení Pramen: vlastní vyobrazení autorky dle: Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. 2 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN , str SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN , str

12 Tvoří jej dvě základní skupiny prostředků. První skupinou je dlouhodobý majetek, v rozvaze je označen jako stálá (fixní) aktiva. Druhou skupinou je oběžný majetek, v rozvaze je označen jako oběžná aktiva. Zvláštní skupinu tvoří přechodná aktiva, což jsou položky přechodného charakteru mezi majetkem a náklady nebo výnosy. V rozvaze jsou aktiva řazena vzestupně podle likvidnosti a podle skupin majetkových složek. Stálá aktiva Stálá aktiva (někdy označována jako fixní, dlouhodobá aktiva, případně investiční majetek) jsou taková, která slouží podniku po dobu delší než jeden rok, nespotřebovávají se najednou, ale postupně, a tvoří podstatu jeho majetkové struktury. Charakteristika předmětů, které podnik může nebo musí do dlouhodobého majetku zařadit je stanovena předpisy. Představují nejméně likvidní složku majetku. Dlouhodobý hmotný i nehmotný majetek může být neodpisovaný, jehož hodnota v čase naopak roste (např. pozemky a umělecká díla). Neodpisuje se též finanční majetek. Druhou skupinu tvoří majetek odpisovaný, to znamená, že se postupně opotřebovává a úměrně tomuto opotřebení je hodnota majetku přenášena ve formě odpisů do nákladů podniku. Dlouhodobý finanční majetek představuje aktiva, která podnik pořizuje nebo vlastní za účelem získat z něj ekonomický prospěch (bez ohledu na formu dlouhodobého finančního majetku). Patří sem zejména majetkové účasti, realizovatelné cenné papíry, dlouhodobé vklady, půjčky poskytnuté podnikům ve skupině apod. Oběžná aktiva Oběžná aktiva jsou v podniku zastoupena v různých formách: ve věcné podobě jako zásoby materiálu, nedokončená výroba, polotovary, hotové výrobky nebo zboží, v peněžní podobě jako hotovost na pokladně, na účtech v bankách, pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Představují majetek, který má proměnlivý charakter, tzn. že během hospodářského cyklu mění svoji formu. Rychlost přeměny forem oběžných aktiv závisí zejména na povaze činnosti podniku (např. v obchodě trvá přeměna několik dní, ve výrobě několik týdnů). Čím je rychlost obratu větší, tím větší zisk tento majetek přinese. Proces této přeměny nepřesahuje jeden rok. 13

13 Součástí oběžného majetku podniku jsou zásoby, jejichž množství se v čase neustále mění (nákup materiálu, výdej zboží ze skladu, prodej výrobků) a tím se mění i potřeba pracovního kapitálu k jejich financování. Patří k nejméně likvidní složce oběžných aktiv. Předpokladem úspěšnosti výrobní, obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti je optimální úroveň zásob co se týče množství, tak i struktury. Výše zásob je závislá na velikosti firmy, předmětu činnosti, charakteru technologického postupu, situaci na trhu surovin atd. Základní klasifikace zásob rozlišuje čtyři skupiny: materiál, zásoby vlastní výroby, zboží a opravné položky k zásobám. Druhou významnou skupinu oběžných aktiv tvoří pohledávky, které se v rozvaze vyskytují ve dvou podobách dlouhodobé a krátkodobé. Pro správné zařazení pohledávek není směrodatná sjednaná doba splatnosti při jejím vzniku, ale zbývající doba splatnosti. Pohledávky s dobou splatnosti kratší než jeden rok jsou považovány za krátkodobé, s dobou splatnosti přesahující jeden rok jako dlouhodobé. V obou skupinách jsou nejčastěji zmiňovány pohledávky z obchodního styku, pohledávky ke společníkům, stát daňové pohledávky a jiné pohledávky. Poměrně různorodou skupinu oběžných aktiv představuje krátkodobý finanční majetek, nabývající podob peněz v hotovosti, na účtech v bankách nebo krátkodobých cenných papírů. Přechodná aktiva Přechodné účty aktiv se používají při účetní závěrce a slouží k objektivnímu vykazování výše majetku k ročnímu uzávěrkovému dni. Zahrnujeme zde časové rozlišení - náklady a příjmy příštích období, dohadné položky aktivní, kurzové rozdíly aktivní Kapitálová struktura podniku Každý podnik se musí rozhodovat, jakou strukturu majetku zvolí a z jakých zdrojů a jakým způsobem prostředky pro financování tohoto majetku získá. Kapitálovou strukturou podniku se rozumí struktura zdrojů (původ, pramen), z nichž majetek podniku vznikl 4. Statický pohled na tyto zdroje poskytuje pravá strana bilance, označovaná jako pasiva. 4 SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN , str

14 Tabulka č. 2 Kapitálová struktura podniku A. Vlastní kapitál A.I Základní kapitál A.II Kapitálové fondy A. III Rezervní fondy, nedělitelný fond, ostatní fondy ze zisku A.IV. Výsledky hospodaření minulých let A.V. Výsledek hospodaření běžného účetního období B. Cizí kapitál B.I. Rezervy B.II. Dlouhodobé závazky B.III. Krátkodobé závazky B.IV. Bankovní úvěry a výpomoci C. Časové rozlišení Pramen: vlastní vyobrazení autorky dle: Zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb. Vlastní kapitál Vlastní kapitál získal podnik od svých majitelů a nebo vydělal svou podnikatelskou činností. Je hlavním nositelem podnikatelského rizika a jeho podíl na celkové kapitálu je proto ukazatelem finanční jistoty a nezávislosti podniku. Výše vlastního kapitálu se mění v závislosti na výsledku hospodaření dosáhne-li podnik zisku a celý jej nespotřebuje, vlastní kapitál se zvyšuje, potýká-li se podnik se ztrátou, vlastní kapitál klesá. Vlastní kapitál zahrnuje zejména následující složky: Základní kapitál, který je tvořen peněžními a nepeněžními vklady společníků do společnosti. Kapitálovým společnostem (tj. společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti) zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, předepisuje povinnost vytvořit při zakládání společnosti povinnou minimální výši základního kapitálu. Zároveň také vymezuje podmínky zvyšování a snižování základního kapitálu. V případě zvyšování základního kapitálu se může jednat buď o efektivní navyšování (tj. vklady dalších společníků nebo zvýšení vkladu stávajících společníků) nebo o deklaratorní navýšení (to znamená přesuny jednotlivých již existujících položek vlastního kapitálu, např. z nerozděleného zisku). Základní kapitál se snižuje například tehdy, došlo-li k takové ztrátě, kterou nelze uhradit z rezervního fondu nebo ji nelze převést do dalšího roku. Kapitálové fondy jsou tvořeny z peněžních a nepeněžních vkladů, které nezvyšují základní kapitál, a které plynou do podniku zvnějšku (dotace do vlastního kapitálu, přijaté dary 15

15 atd.). Patří sem i emisní ážio, tj. rozdíl mezi tržní a nominální cenou akcie, případně vkladů do základního kapitálu upisováním nových akcií. Fondy ze zisku se tvoří buď přímo ze zákona (zákonný rezervní fond, nedělitelný fond) nebo je jejich tvorba závislá na rozhodnutí podniku, tj. řídí se podle právního charakteru podniku stanovami, rozhodnutím valné hromady, společenskou smlouvou apod. (statutární fondy, ostatní fondy). Výsledek hospodaření minulého období má podobu buď nerozděleného zisku minulých let nebo neuhrazené ztráty minulých let. Je to ta část zisku po zdanění, která není vyplácena vlastníkům, ale zůstává v podniku pro budoucí podnikání. Zisk minulého období zvyšuje vlastní kapitál, neuhrazená ztráta minulého období vlastní kapitál naopak snižuje. Výsledkem hospodaření běžného období chápeme čistý výsledek hospodaření, tj. vykázaný zisk nebo ztráta po zdanění daní z příjmu. Cizí kapitál Vložil-li kapitál do podniku věřitel, jedná se o cizí kapitál. Je důležitým zdrojem financování většiny podniků. Cizí kapitál je závazkem (dluhem) podniku, který podnik musí v určené době splatit. Cenou za užívání cizího kapitálu je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho získáním, např. bankovní poplatky, provize. Přesto je cizí kapitál obvykle levnější než kapitál vlastní, přitom všeobecně platí, že krátkodobý kapitál je levnější než dlouhodobý. Důvodů pro použití cizího kapitálu je několik: podnikatel přechodně nedisponuje potřebným kapitálem v době, kdy jej potřebuje (např. při nákupu strojů), použitím cizího kapitálu nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku, použitím cizího kapitálu zvyšuje rentabilitu podniku, neboť je většinou levnější než kapitál vlastní. Proti většímu použití cizího kapitálu však stojí skutečnost, že cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu. Pro většinu českých firem externí zdroje financování znamenají bankovní úvěr, krátkodobé dodavatelské úvěry, závazky k zaměstnancům a státu. Cizí kapitál zpravidla klasifikujeme jako rezervy, dlouhodobé závazky (doba splatnosti přesahuje jeden rok), bankovní úvěry a výpomoci (se splatností do jednoho roku nebo nad 16

16 jeden rok) a krátkodobé závazky. Krátkodobé závazky představují dlužné částky dodavatelům za výrobky a služby, nevyplacené mzdy, zálohy přijaté od dodavatelů, nezaplacené daně a pojištění atd. Pro podnik mají výhodu v tom, že představují jakési bezúročné odložené platby (oproti využití bankovního úvěru, za který podnik musí úrok hradit). Přechodná pasiva Stejně jako v případě aktiv, i u pasiv existují dvě skupiny položek, které se používají při účetní závěrce a slouží k objektivnímu vykazování zdrojů krytí k uzávěrkovému dni. Patří sem časové rozlišení, které zahrnuje výdaje a výnosy příštích období, a dohadné účty pasivní, představující dluhy, které se sice váží k danému období, ale není známa jejich přesná výše. 2.2 Optimalizace majetkové struktury Majetkově finanční rovnováha je předpokladem podnikatelské činnosti a základem úspěšnosti podniku. Každý podnik proto stojí před otázkou, jak vytvořit a udržovat správný vztah mezi majetkem a používaným kapitálem. Majetkově-finanční stabilita podniku je významným ukazatelem obchodní zdatnosti manažerů. V případě optimalizace majetkové struktury podniku je nutno dodržovat určitá kritéria, mezi nimiž přední místo zaujímají tyto faktory: výnosnost (rentabilita) položky aktiv, do níž se investuje, riziko, vyplývající z dané položky aktiv, tj. míra nejistoty, že prostředky do ní investované se mohou v průběhu doby znehodnotit, případně že očekávaný ekonomický prospěch položkou ztělesněný se neuskuteční, likvidnost dané položky aktiv, tj. schopnost přeměnit ji na peníze Zásady řízení podnikových aktiv Při řízení podnikových aktiv (při řízení majetkové struktury podniku) je nutno dodržovat určité zásady a kritéria, a to jak pokud jde o jejich celkovou výši, tak i složení. Celková výše aktiv je závislá na řadě faktorů, z nichž hlavní jsou: povaha činnosti podniku a její rozsah. Technicky náročnější činnosti (vysoký podíl práce složitých strojů a zařízení, složitá a nákladná technologická zařízení) si vyžaduje 17

17 větší rozsah celkových aktiv a v jejich rámci vyšší podíl dlouhodobých hmotných aktiv. Tak je tomu např. v chemickém průmyslu, v energetice, hutích atd. stupeň využití aktiv. Čím vyšší je využití disponibilních aktiv, tím méně aktiv je třeba na stejný objem výkonů a naopak. cena aktiv Optimální majetková struktura Majetková struktura závisí na technické a technologické náročnosti výroby (v jakém odvětví či oboru ekonomické činnosti podnik působí), na stupni rozvinutosti peněžního a kapitálového trhu v regionu, kde daný podnik působí, a v neposlední řadě na konkrétní ekonomické situaci a finanční politice podniku. Převažuje-li v podniku dlouhodobý majetek, hovoří Wöhe 5 o podnicích investičně intenzivních. Jedná se např. o elektrárny, hutě, automobilky. Převažuje-li oběžný majetek, hovoří o podnicích provozně intenzivních (např. potravinářské podniky, obchodní podniky, banky). Optimální výše dlouhodobého majetku O optimální výši dlouhodobého majetku podnik v podstatě rozhoduje od svého založení a později v plánování investiční činnosti. Rozhodujícími kritérii pro posuzování investice jsou její výnosnost (rentabilita), rizikovost a doba splacení. Je nutno brát v úvahu odlišnou povahu jednotlivých složek dlouhodobého majetku a dlouhodobých investic a správně určit a informačně zabezpečit vhodné metody pro měření ekonomických přínosů jednotlivých variant. V neposlední řadě je nutné mít na paměti, že se jedná o dlouhodobá rozhodnutí, jejich důsledky se projeví v delším časovém horizontu, takže jejich kvantifikace se děje v podmínkách značné nejistoty. Optimální výše oběžného majetku Stanovení optimální výše oběžného majetku je jedním z úkolů řízení. Za jeho optimální výši se považuje taková výše, která dokáže zabezpečovat normální chod podniku s co nejnižšími náklady. Pro správné řízení oběžných aktiv je nutné rozlišovat dvě jejich složky: pohledávky a zásoby, 5 WÖHE, G. Úvod do podnikového hospodářství. 1. vyd. Praha: C. H. Beck ISBN , str

18 tzv. likvidní oběžná aktiva, zahrnující peněžní prostředky (hotovost, běžné a krátkodobé termínované vklady na bankovních účtech) a krátkodobé obchodovatelné cenné papíry. Likvidní (pohotová) oběžná aktiva musí podnik v přiměřené míře udržovat proto, aby si zajistil potřebnou likviditu a snížil riziko vyplývající z insolvence. Cena, kterou tak podnik platí za udržování této složky oběžných aktiv, představuje ušlý zisk, kterého by bylo možno dosáhnout tím, že prostředky do nich vložené by bylo možno investovat do výnosnějších složek aktiv Obratový cyklus peněz Optimální výši oběžného majetku lze podle Synka 7 stanovit pomocí obratového cyklu peněz. Obratový cyklus peněz (OCP) je doba, která uplyne od platby dodavatelům materiálu, do inkasa hotovosti za prodej výrobků z materiálu vyrobených. Charakterizuje dobu, po kterou jsou peněžní prostředky podniku vázány v oběžném majetku. Skládá se z doby obratu zásob (DOZ), z doby obratu pohledávek neboli doby inkasa (DI) a z doby odkladu plateb (DOP). Obratový cyklus peněz se vypočte jako součet doby obratu zásob a doby inkasa a odečte se doba odkladu plateb. Doba obratu zásob je průměrná doba od nákupu materiálu do prodeje výrobku (součet dob obratu materiálu, nedokončené výroby a dokončené výroby) a vypočte se podle vzorce: DOZ = (zásoby/tržby) x 360 Doba inkasa pohledávek je doba, která uplyne od fakturace výrobku nebo služby do dne inkasa. Vypočte se takto: DI = (pohledávky/tržby) x 360 Doba odkladu plateb je doba mezi nákupem materiálu a práce a platbou za ně. Tato doba snižuje dobu obratového cyklu peněz a vypočte se podle vzorce: DOP = (dluhy dodavatelům/tržby) x KOVANICOVÁ, D. a kol. Finanční účetnictví v kontextu souč. vývoje. 1. vyd. Praha: Polygon, ISBN , str SYNEK, M. a kol. Podniková ekonomika. 4. vyd. Praha: C. H. Beck, ISBN , str

19 Obratový cyklus peněz je tedy prvním činitelem, který určuje kapitálovou potřebu peněz pro financování oběžného majetku. Druhým činitelem jsou jednodenní náklady na prodané zboží. Ty lze vypočítat z celkových nákladů, zjištěných jako součet nákladových položek ve výkazu zisku a ztrát dělených 360. Kapitálovou potřebu na oběžný majetek vypočteme jako součin obratového cyklu peněz a celkových jednodenních nákladů. Z výše uvedeného vyplývá, že čím kratší je obratový cyklus peněz, tím podnik potřebuje méně provozního kapitálu. Obratový cyklus peněz může podnik s ohledem na vztahy s dodavateli a odběrateli zkrátit jednak prodloužením doby odkladu plateb nebo zkrácením doby inkasa. Pokud to dovoluje výrobní cyklus, lze do určité míry zkrátit dobu obratu zásob zkrácením doby zásobování, výroby, expedice atd Čistý pracovní kapitál Přebytek oběžného majetku nad krátkodobým cizím kapitálem je označován jako čistý pracovní kapitál (net working capital). Představuje tu část volných prostředků, která zůstává podniku k dispozici po úhradě všech svých krátkodobých závazků. Kladný čistý pracovní kapitál (tj. přebytek krátkodobých aktiv nad krátkodobými pasivy) je jedním ze znaků dobré finanční situace podniku. Opačná situace (tj. přebytek krátkodobých pasiv nad krátkodobými aktivy) vede ke vzniku nekrytého dluhu. Obrázek č. 1: Čistý pracovní kapitál Stálá aktiva Vlastní kapitál Cizí kapitál dlouhodobý Kapitál dlouhodobý Oběžná aktiva ČPK Cizí kapitál krátkodobý Pramen: vlastní vyobrazení autorky dle: KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D.: Poklady skryté v účetnictví, díl II. 1. vyd. Praha: Polygon, ISBN Tento ukazatel je výjimečný tím, že bezprostředně souvisí s běžným, krátkodobým financováním (tedy s financováním oběžného majetku). V anglické literatuře se tato činnost označuje jako working capital management, tj. řízení pracovního kapitálu a zahrnuje dvě základní úlohy: 20

20 určení optimální výše každé položky oběžných aktiv (jejich vhodné struktury) a stanovení jejich celkové (přiměřené, potřebné) sumy, výběr vhodného způsobu financování oběžných aktiv 8. Celková vázanost kapitálu ve věcných formách oběžných aktiv se nazývá kapitálovou potřebou. Úkolem finančního řízení je vybírat a získávat pro uspokojení potřeby oběžných aktiv vhodné vlastní a cizí zdroje a v případě přebytku peněžních prostředků vyhledávat výnosnější alternativní formy jejich umísťování (např. do krátkodobých cenných papírů, do finančních investic aj.), vždy však s ohledem na zajištění likvidity podniku. 2.3 Optimalizace kapitálové struktury Majetková struktura má výrazný vliv na kapitálovou strukturu významným faktorem je zejména odvětví, ve kterém podnik provádí svou aktivitu. Co se týká celkové výše kapitálu, ta závisí především na velikosti podniku, stupni mechanizace, rychlosti obratu kapitálu a organizaci odbytu. Podnik by měl disponovat takovou výší kapitálu, kterou potřebuje. Pokud má podnik kapitálu víc, znamená to, že ho využívá nehospodárně, protože náklady dlouhodobého kapitálu jsou obvykle vyšší než výnosy z oběžného majetku a takový podnik označujeme za překapitalizovaný. Překapitalizování sice snižuje riziko platební neschopnosti, ale současně i rentabilitu podnikání. Je-li naopak výše kapitálu nižší, vyvolává to poruchy v chodu podniku a hovoříme o podniku podkapitalizovaném. K tomuto jevu dochází, pokud růst majetku není kryt odpovídajícími finančními zdroji (část dlouhodobého majetku je financována krátkodobým kapitálem). Je to sice levnější způsob financování, ale vysoce rizikový, protože krátkodobý kapitál se musí splatit dříve, než dlouhodobý majetek vytvoří potřebnou výši zdrojů. Výše uvedené souvislosti lze ilustrovat následujícím vztahem: (VLASTNÍ KAPITÁL + DLOUHODOBÉ ZDROJE) / STÁLÁ AKTIVA > 1 = PODNIK JE PŘEKAPITALIZOVÁN (VLASTNÍ KAPITÁL + DLOUHODOBÉ ZDROJE) / STÁLÁ AKTIVA < 1 = PODNIK JE PODKAPITALIZOVÁN 8 KOVANIC, P., KOVANICOVÁ, D. Poklady skryté v účetnictví, díl II. 3. vyd. Praha: Polygon, ISBN , str