FORUM URBES MEDII AEVI VI. SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A JEJÍ VYUŽITÍ VE STŘEDOVĚKÉM MĚSTĚ THE RESOURCE BASE AND ITS UTILISATION IN THE MEDIEVAL TOWN

Transkript

1 FORUM URBES MEDII AEVI VI. Příspěvky ze 7. ročníku mezinárodní konference FORUM URBES MEDII AEVI konané v kongresovém sále Mendelovy univerzity května 2008 ve Křtinách Proceedings of the 7 th year of the FORUM URBES MEDII AEVI international conference held in the congress hall of Mendel University, Křtiny in 13 th 16 th May 2008 SUROVINOVÁ ZÁKLADNA A JEJÍ VYUŽITÍ VE STŘEDOVĚKÉM MĚSTĚ THE RESOURCE BASE AND ITS UTILISATION IN THE MEDIEVAL TOWN Vydává obecně prospěšná společnost Archaia Brno o. p. s. Vydáno s podporou Grantové agentury AVČR (projekt č. 404/09/1966) / Published with the support of the Czech Foundation of Sciences (project No. 404/09/1966) Brno 2011 ARCHAIA BRNO o. p. s.

2 ARCHAIA BRNO o. p. s. FORUM URBES MEDII AEVI VI. Recenzované periodikum/reviewed periodical Vydavatel/Published by: Archaia Brno o. p. s. Adresa redakce/address: Bezručova 15, Brno Tel./Fax: Předseda redakční rady/editor in-chief: Prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. Výkonný redaktor/executive editor: PhDr. Rudolf Procházka, CSc. Členové redakční rady/editorial board: PhDr. Peter Baxa, PhDr. Jiří Doležel, PhDr. Viktor Ferus, Mgr. Petr Hrubý, PhD., Mgr. Vojtěch Kašpar, David Merta, Mgr. Marek Peška, Mgr. Jaroslav Podliska, PhD., PhDr. Rudolf Procházka, CSc. Technická redakce/technical board: Mgr. Soňa Mertová Recenzenti/Reviewers: Mgr. Jan Havrda, Mgr. Petr Kočár, prof. RNDr. František Krahulec, CSc., PhDr. Jiří Merta, prof. PhDr. Josef Unger, CSc. Překlady/Translations: Mgr. Irma Charvátová, PhDr. Jitka Seitlová Jazyková korektura/language editing: PhDr. Jitka Skorkovská, PhDr. Sonja Schürmann Sazba a grafická úprava/typesetting and graphic design: Archaia Brno o. p. s. Obálka/Cover: Černá a fialová s. r. o. Tisk/Print: Tiskárna Didot, spol. s. r. o. Náklad/Print run: 500 ks Brno 2011 ISBN: ISSN:

3 Obsah Slovo úvodem str. 3 Introduction Einleitung Rudolf Procházka Úvod do problematiky středověkých technologických postupů opracování str. 4 stavebního kamene Introduction to Mediaeval Technological Procedures in the Working of Building Stone Einführung in die Problematik mittelalterlicher technologischer Verfahren bei der Bausteinbearbeitung Michal Cihla Michal Panáček Tehelne v slovenských mestách v stredoveku a novoveku str. 26 Brickyards in Slovak Towns in the Middle Ages and the Modern Age Ziegeleien in slowakischen Städten im Mittelalter und in der Neuzeit Marián Čurný František Javorský Surovinová základna Pohanska u Břeclavi str. 46 Resource Base of the Pohansko Settlement, near Břeclav Die Rohstoffbasis von Pohansko bei Břeclav/Lundenburg Petr Dresler Reste eines mittelalterlichen Wasserhebewerkes str. 62 und eines aus der türkischen Zeit in Buda Remains of a Mediaeval Water Pump, Traces of Another, from Ottoman Buda Pozůstatky středověkého čerpadla a dalšího z tureckého období v Budě Gabriella Fényes Hutnictví kovů v podhradí Pražského hradu str. 68 Metallurgy Below Prague Castle Das Hüttenwesen im Suburbium der Prager Burg Jan Havrda Jaroslav Podliska K výrobě a variabilitě stavební keramiky ve středověkém a novověkém Brně str. 98 The Manufacture and Variability of Building Ceramics in the Mediaeval and Modern-Age Brno Die Produktion und Variabilität der Baukeramik im mittelalterlichen und neuzeitlichen Brünn Petr Holub Ťažba a použitie baraneckých pieskovcov v stredoveku str. 122 The Mining and Use of the Baranec Sandstones in the Middle Ages Abbau und Verwendung der Baranec-Sandsteine im Mittelalter Alžbeta Hornáčková Hornické a úpravnické areály na českomoravské vrchovině a jejich str. 128 vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Mining and Metal-Processing Areas in the Czech-Moravian Highlands and Their Connection with Contemporaneous Towns in the 13 th Century Beziehungen zwischen den Bergbau- und Aufbereitungsarealen und den Städten in der Montanlandschaft Českomoravská vrchovina (Böhmisch-Mährisches Bergland) während des 13. Jahrhunderts Petr Hrubý Petr Hejhal Vápenka před branou svatého Benedikta str. 176 A Lime Kiln Outside the St. Benedict Gate, Prague Kalkofen vor dem St.- Benedikt-Tor in Prag Petr Juřina Jan Zavřel Zásobování města Brna železem v období středověku str. 184 Supplying Brno with Iron in the Middle Ages Eisenversorgung der Stadt Brünn im Mittelalter Jiří Merta Mineralogicko-petrografická charakteristika pálenej strešnej krytiny z Bratislavského hradu str. 194 The Mineralogical and Petrographic Characteristics of Bratislava Castle Fired Roofing Tiles Mineralogiosch-petrographische Charakteristik der Dachziegel Peter Nagy Miloš Gregor Historický kameňolom litavských vápencov v Devíne pri Bratislave str. 204 A Historical Quarry of Leitha Limestone in Devín, near Bratislava Historischer Steinbruch Litauer Kalksteine in Devín bei Bratislava Daniel Pivko 1

4 Obsah Archeologické doklady výroby z /14. století v jihovýchodní části Brna str. 212 ve vztahu k vývoji zástavby Archaeological evidence of production in the 12 th 13 th /14 th centuries in the south-west part of Brno with relation to the development of the built-up area Archäologische Produktionsbelege aus dem /14. Jahrhundert im Südostteil der Stadt Brno/Brünn im Bezug auf die Bebauungsentwicklung Rudolf Procházka Wann es zw 7 jarn chumpt Medieval and early modern woodland management in Moravia str. 252 Středověké a raně novověké lesní hospodaření na Moravě Péter Szabó Archeologický výzkum pozůstatků zahloubeného pravoúhlého objektu se vstupní šíjí str. 260 na náměstí Jana Žižky z Trocnova v Čáslavi Archaeological Research into the Remains of a Sunken Perpendicular Building with an Entrance Spine in náměstí Jana Žižky z Trocnova Square, Čáslav Archäologische Untersuchung der Restbestände einer rechteckigen Grube mit einem rampenartigen Eingang vom Platz Jana Žižky z Trocnova in Čáslav Martin Tomášek Jolana Šanderová Rostlinné zbytky jedním z pramenů pro interpretaci čáslavského středověkého objektu str. 276 Vegetal remains as one of the sources for interpretation of the Čáslav Medieval object Věra Čulíková Pylová analýza vzorků z archeologického objektu 1502 v Čáslavi str. 304 Pollen Analysis of Samples from Archaeological Site 1502, Čáslav Pollenanalyse der Proben aus dem archäologischen Objekt 1502 in Čáslav Vlasta Jankovská Zvonařská dílna na náměstí Republiky v Praze str. 308 Bell Workshop in the Republiky Square in Praha (Prague) Glockengiesserei auf dem Republiky Platz in Praha (Prag) Martin Vyšohlíd Seznam autorů str. 324 List of Authors 2

5 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal Mining and Metal-Processing Areas in the Czech-Moravian Highlands and Their Connection with Contemporaneous Towns in the 13 th Century The contribution explores the relationship between mining areas and towns, based on three pairs of model examples of archeologically researched locations from the first phase of silver mining in the Czech-Moravian Highlands (second half of the 13 th century first half of the 14 th century). The first pair of locations the relationship of which is analysed is the mining and processing operation in Staré Hory, near Jihlava and the royal mining town of Jihlava. The second pair of locations involves the Česká Bělá mining area and the town of Česká Bělá in the Havlíčkobrodsko region, and the third is the processing operation in Cvilínek, in the Černov cadastre and the town of Horní Cerekev in the Pelhřimovsko region. In all these cases, the distance between the locations does not exceed 3.5 km. In case of the Jihlava pair, both locations might have originally been of equal importance. 1. Úvod Příspěvek představuje tři archeologicky zkoumané zaniklé středověké montánní areály na Českomoravské vrchovině (obr. 1 a 2), které se nacházejí v zázemí soudobých horních měst a městeček (do vzdálenosti m), přičemž tvoří nedílnou a v krátkém období od druhé poloviny 13. století do počátku století čtrnáctého i rozhodující součást jejich ekonomiky a souvisejí s těžbou a úpravou stříbrných rud, popřípadě s rýžováním zlata. Jedná se o pozůstatky důlních a úpravnických velkoprovozů spolu s hornickou sídelní aglomerací Staré Hory (Altenberg, Antiquus mons), m severozápadně od hradeb královského horního města Jihlavy (kap. 3). Druhou hodnocenou lokalitou je menší středověký hornický areál u České Bělé s pozůstatky po těžbě rud v podobě těžních a průzkumných jam, dále s pozůstatky primárního třídění a pražení rud, jakož i s nepřímými doklady praní rud a rýžovnictví zlata na nedaleké vodoteči (kap. 4). Poslední lokalitu představuje Černov-Cvilínek nedaleko městečka Horní Cerekev na Pelhřimovsku (kap. 5), kde byly zachyceny výjimečně dochované provozy v primární úpravě, praní, pražení a hutnictví. Cílem příspěvku je pokusit se zhodnotit prostorový, ekonomický a dílem i právní vztah těchto lokalit k soudobým městským centrům, ať už byl jejich význam, velikost a charakter jakkoliv rozdílný. Část příspěvku se věnuje možnostem studia, lépe řečeno detekce zpracovatelských areálů či indikátorů jejich výrobní činnosti v zázemí měst a městeček Českomoravské vrchoviny pomocí paleoenvironmentálního a geochemického výzkumu specifických stanovišť, jakými jsou potoční nivy nebo rašeliniště (srov. kap. 2). Obr. 1 Reliéfní mapka ČR s vyznačením referovaných lokalit na Českomoravské vrchovině. 1: Jihlava; 2: Česká Bělá (okr. Havlíčkův Brod); 3: Černov, lokalita Cvilínek (okr. Pelhřimov). Hovoříme-li o středověkém rudním hornictví, je nutné nahlížet na ně v širších územních, politických, hospodářských, kulturních a zejména technologických souvislostech. S hornickou prospekcí, otevírkami a dobývkami ložisek rud se v českých zemích můžeme setkat již před polovinou 13. století. Dosavadní studium ukazuje, že báňské a hutnické technologie zpracování rud v Evropě na přelomu devátého a desátého století až do dvanáctého století vycházejí z římskoprovinciálních předloh. Jejich územní a časovou kontinuitu vidíme kromě Středomoří na území středověké německé říše ve středním Porýní, Schwarzwaldu či Harzu (Hrubý 2009, kap ; např. též Goldenberg Steuer 2004). Prospektoři a hutníci přišli na Českomoravskou vrchovinu s technologiemi, které udržovali a dále rozvíjeli více než tři sta let. Zdejší dění zapadá do kontextu rodícího se vrcholně středověkého přemyslovského českého státu, který od konce 12. a zejména v první polovině 13. století stále tíživěji pociťoval neutěšený stav panovnických financí a celé hospodářské správy. Všichni čeští panovníci té doby se snažili vyřešit dlouhodobý problém nedostatku ražené mince v oběhu, což by umožnilo zvýšit jejich příjmy; to se vždy nedařilo s uspokojivým výsledkem (Žemlička 2002, , ). Hlavním předpokladem byl stálý přísun dostatečného množství mincovního kovu, tedy stříbra, které do poloviny 13. století přemyslovští panovníci nedokázali získávat z vlastních zdrojů těžbou. 128

6 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století 2. Příspěvek výzkumu rašelinišť a niv ke studiu výrobního zázemí horních měst a městeček Obr. 2 Mapa Českomoravské vrchoviny v rámci kraje Vysočina s vyznačením vybraných horních měst a městeček a archeologicky doložených zpracovatelských lokalit (úpravny a hutě) v revírech Jihlava, Havlíčkův Brod a Pelhřimov. 1: Jihlava; 2: Havlíčkův Brod; 3: Pelhřimov; 4: Česká Bělá; 5: Staré Hory u Jihlavy; 6: Přibyslav; 7: Šlapanov; 8: Horní Cerekev; 9: Rohozná; 10: Nový Rychnov. Vyznačena rašeliniště a údolní nivy. Z hlediska studia tématu jsou cennými a paradoxně dosud téměř nevyužívanými zdroji informací o činnosti člověka, ať už v souvislosti se zemědělstvím a osídlováním vůbec, či s hornictvím a hutnictvím vrchoviště, přechodová rašeliniště, rašelinné louky, pramenná rašeliniště a nivní mokřady. Výplně potočních niv, zrašeliněných luk a pramenišť a konečně i rašelinišť vrchovištních obsahují záznam o vývoji krajiny (Čech Šumpich Zabloudil a kol. 2002, ; Goldenberg 1996; Foellmer Hoppe Dehn 1997; Frenzel 2003; Kempter Frenzel 2000; Frenzel Kempter 2004; Hoppe Foellmer Noeltner 1993). Stabilně zvodněné organogenní prostředí uchovává i obsahy těžkých kovů (olovo, zinek, arzen). Ty se z úpraven a hutí dostávaly v podobě aerosolů v dýmu z pecí do atmosféry a odtud ve srážkách ve vyšších polohách do rašelinišť, kde jsou uloženy dodnes. Dosud provedené analýzy a jejich interpretace napomohly při studiu změn skladby lesních porostů, které byly vyvolány báňskou činností nebo činnostmi s ní souvisejícími, zejména těžbou stavebního dřeva či výrobou dřevěného uhlí. V nivních sedimentech se prokazatelně projevuje činnost úpraven, prádel, rýžovišť, rudních mlýnů a hutí na vodních tocích využívajících vodoteče k pohonu. Tyto areály se nejčastěji projevují v podobě tzv. technolitů, tj. drobných fragmentů strusek, okují, proprané žíloviny, koncentracemi makroskopických i mikroskopických uhlíků v nivních souvrstvích a dalších. Celkově lze v terénu stanovit tři hlavní zdroje dat představující zároveň tři hlavní odlišené prostorové a přírodní kontexty. Nivní sedimenty údolí potoků a říček Říční a potoční nivy jsou převážně holocenního stáří, přičemž jejich tvorba se završuje zvýšenou aktivitou člověka od mladšího pravěku až raného středověku. Je pro ně charakteristická bezprostřední blízkost lidských sídel a jsou integrální součástí agrární krajiny, přičemž jde o velmi dynamické prostředí. Z metod výzkumu se jako perspektivní jeví geochemie (metalometrie), vyhodnocená ve vertikálním profilu, se zaměřením na hlavní kovové prvky obsažené ve většině rudních žil Českomoravské vrchoviny. Jinou metodou je analýza technolitů izolovaných šlichováním. Z hlediska studia vývoje 129

7 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal přírodního prostředí je za standardní považována analýza pylu, uhlíků, spojená s radiokarbonovou datací, a výběrově provedená radiometrie za účelem datování. Pro studium vlivů středověkého rudního hornictví a hutnictví se perspektivní jeví téměř všechny relikty niv nacházející se přímo v zaniklých těžebních a úpravnických areálech či na předměstích městských sídlišť, nebo ve vzdálenosti nejvýše stovek metrů od nich, např. jako Starý rybník (k. ú. Řeženčice, Těšenov, výška 606 m), Ivaniny rybníčky (k. ú. Sázava, Proseč pod Křemešníkem, výška 618 m) nebo Jankovský potok (k. ú. Jankov, Vyskytná, Nový Rychnov, Zachotín, výška 661 m). Nivní mokřady a zrašelinělé prameništní louky Kladinský potok (k. ú. Strměchy, Častonín, Zachotín, výška 548 m) a Čermákovy louky (k. ú. Sázava, výška 690 m) se nacházejí a m od někdejších rudních dolů a úpraven. Luční zrašeliněná prameniště Luční zrašeliněná prameniště, která mají potenciální význam pro studium odlesňování středověké krajiny i středověkého hornictví, se nacházejí také na Jihlavsku. Jsou to například lokality U Milíčovska (k. ú. Jankov, výška 662 m) nebo rašeliniště Šimanov a Hojkov, kde vzdálenosti od rudních výskytů a pozůstatků po středověké těžbě jsou kolem 800 až m. Podobně je tomu u lokalit Na Oklice (k. ú. Milíčov, okr. Jihlava, výška 665 m) a Chvojnov (k. ú. Chvojnov, Milíčov, Dušejov, okr. Jihlava, výška 614 m). Dále jsou to výše položené zrašeliněné prameništní louky V mezence (k. ú. Mezná), Vintířov a Nový rybník (k. ú. Horní Ves), V Lisovech (k. ú. Horní Vilímeč), rybník Krčil (k. ú. Heřmaneč), tedy lokality na samých horních tocích či v pramenných oblastech přítoků Želivky a Jihlavy, vzdálené od důlních a úpravnických areálů až m. Vrchovištní rašeliniště Specifickými a územně omezenými stanovišti jsou vrchoviště (detailně Čech Šumpich Zabloudil a kol. 2002, 56 60, ). Jedná se o organogenní souvrství na rašeliništích nebo výše položených rybnících, zakládaných v průběhu středověku v místě vrchovišť. Rašeliniště Českomoravské vrchoviny se nacházejí v nadmořských výškách m. Jedná se o subhorské terény ve vzdálenostech km od středověkých měst a center těžby a hutnictví rud. Většina rašelinišť na sledovaném území pochází ze sklonku poslední doby ledové (Rybníček 1964; 1974; Rybníčková 1974; Břízová 2003). Spektrum analýz a metod zpracování je u rašelinišť téměř shodné, pouze rozbory technolitů pozbývají na významu. Z hlediska studia vývoje přírodního prostředí se za standardní považuje palynologie, anthrakologie, analýza makrozbytků spojená s radiokarbonovou datací. Kritickým bodem, v dosavadní literatuře jen málo zohledňovaným, je nutně dynamika atmosférických jevů, zejména převládající směry větrů, což je faktor primárně ovlivňující výsledek předpokládané migrace kovů do rašeliništních sedimentů. Perspektivní lokality dalšího výzkumu představují rašeliniště, např. Ještěnice (k. ú. Panské Dubenky, výška 708 m), Zhejral (k. ú. Světlá, okr. Jihlava, výška 698 m n. m.), Velký pařezitý (k. ú. Řásná, okr. Jihlava, 680 m n. m.), Hojkov (645 m n. m., 18 km z Jihlavy), anebo známější rašeliniště Dářko, popřípadě Radostínské. Vzdálenost přenosu pylu a hutních aerosolů z nejbližších důlních a hutních lokalit se u těchto rašelinišť pohybuje mezi 10,5 až 15,3 km. Komplexní analýza a vyhodnocení vzorků odebraných v terénu přinášejí nové možnosti při studiu následujících okruhů otázek: 1) Detekce a datování změn ve skladbě lesních porostů vyvolané zejména intenzivní báňskou činností (Málek 1976) nebo činnostmi s tím souvisejícími, jako je těžba stavebního a palivového dřeva a výroba dřevěného uhlí. 2) Detekce a datování změn v původní zalesněné krajině (k tomu Málek 1956; 1982) souvisejících se zemědělskou kolonizací a zemědělskou činností. 3) Detekce areálů úpraven, prádelen, mlýnů a hutí, které bývaly budovány na vodních tocích poblíž dolů a které musely využívat dynamické síly vodoteče k pohonu. 4) Detekce a datování nárůstu koncentrací těžkých kovů v ovzduší, v půdě a ve vodě vyvolané intenzivní báňskou a metalurgickou činností. 5) Detekce a datování změn v krajině, které souvisely s útlumem báňské a metalurgické činnosti, sukcesní změny lesních i nelesních rostlinných společenstev často spojených s následnou kultivací (např. Málek 1966). 3. Jihlava a jihlavské Staré Hory: středověký velkoprovoz a horní centrum prvořadého významu Sídelně historická situace a počátky rudního hornictví na Jihlavsku ve 13. století Jihlavská aglomerace s okolními hornickými revíry představuje nejvýznamnější složku zkoumaného regionu (přehledně Měřínský Vosáhlo Hrubý Zimola 2009). Důležitým dokladem osídlení ještě před objevem rud je kostel sv. Jana Křtitele. Nachází se 1,3 km severně od centra Jihlavy. Ve středověku byl kostel součástí předlokačního sídliště zmíněného k roku 1307 jako Iglavia Antiqua. Stavba je umístěna na terénní hraně Královského vršku nad levým břehem Jihlavy v nadmořské výšce 480 m. Kostel prokazatelně existoval roku 1233, kdy patronát spolu s několika vesnicemi kupují želivští premonstráti od řádu německých rytířů (RBM I, s , č. 817). Určení data vzniku stavby v současné době není jasné, pohybuje se v intervalu od poslední čtvrtiny 12. století po počátek 13. století, přičemž stavitelem kostela mohl být teprve řád německých rytířů před rokem Při výkopových pracích spojených se stavbou železnice poblíž kostela byl získán soubor keramiky, kterou shromáždil Leopold Fritz. Obecně lze konstatovat, že se jedná o vrcholně středověkou keramiku (2. polovina století). V literatuře se lze někdy setkat s názorem, že přinejmenším k Českomoravské vrchovině se může vztahovat zmínka kroniky města Kolmar v Horním Porýní z roku 1249 uvádějící pohyb horního lidu do Čech (Post hec multiplicati sunt in Bohemia Theutonici; per hos rex ingentes divicias collegit ex auri et argenti fodinis; MGH XVII, 245). Prvním dokladem, který může obecně odkazovat na těžbu rud na Jihlavsku, je líčení pokračovatelů Kosmových o uzavření mírové smlouvy mezi tzv. mladším a starším králem ze 16. srpna téhož roku (1249), kdy král ponechal synovi správu Moravy, ale sobě vymínil polovinu výnosu jihlavské mince (FRB II, s. 307), což bývá interpretováno jako výnos z těžby stříbra. Jinou indicií je listina z 2. listopadu 1258, kterou farář od sv. Jakuba Většího Štěpán a želivský opat Marsilius převzali od českých mincmistrů 130

8 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Eberharda, Dietmara Freyberga, Jindřicha Ptáka a Jindřicha Cruciburgensis z Fuldy do správy špitál sv. Jiří. Vydavateli jsou mincmistři, z nichž nejvýznamnější je královský mincmistr Eberhard v letech , a tak lze jejich přítomnost v Jihlavě považovat za známku těžby rud a produkce mince. Jinou indicií, směřující ovšem rovněž více než k těžbě rud k produkci mince, je nedatovaný formulář listiny o pronájmu moravské mince mincmistrům Tilovi z Uherského Brodu, Bertoldovi z Jihlavy a Oldřichovi z Brna. Podle zákazu braní vídeňských i jiných platidel bývá formulář datován k roku Zcela bezpečným dokladem jihlavské královské mincovny, nikoliv však přímo jmenovitě těžby rud, je listina Přemysla Otakara II. z , kdy mincovna i tavírna přecházejí do dědičného držení patriciům Jarošovi, Hartmundovi a Eberhardovi (CDB V/2, s. 478, 479, č. 794; RBM II, s. 411, č. 984; též Hoffmann 1980, 80). Obr. 3 Jihlava-Staré Hory. Ortofoto s vyznačením průběhu zrudnění v rámci dislokace a s plochami archeologických výzkumů v letech (lokality I III; podle Hrubý 2009). Vzácným druhem pramene dokládajícím dlouhodobou důlní praxi na Jihlavsku jsou soudní naučení jihlavského horního soudu, která byla vydávána při řešení obzvlášť sporných případů a sporů v řadě horních měst Evropy. Nejstarší známé naučení pochází z roku 1268 či z doby okolo roku 1260 a bylo určeno opatu cisterciáckého kláštera v Lubensi (Leubus, Lubiąž) v Dolním Slezsku. Listina z 23. října 1272 představuje pak nejstarší historicky známý pronájem. Královští urburéři Hanmann, Ludmann a Helvik propůjčují Verneru Lotingovi a želivskému opatu Marsiliovi štolu Aychornberch. Je snad totožná s toponymem Ahornberg na I. vojenském mapování, tedy s dnešní kótou U serpentinky 632 m n. m., asi m SV od obce Smrčná (Rous Malý 2004, 123). V nejstarší pramenné zmínce ke Starým Horám z roku 1315 je lokalita uváděna pod názvem Antiquus mons, což naznačuje, že v té době již existovalo povědomí o pracích z předchozích dob. Jde o listinu potvrzenou Janem Lucemburským, v níž těžaři Konrád z Kamenice a Luso z Krásné Hory a další spolutěžaři uzavírají smlouvu s Heinrichem Rothermelem o čerpání vody z dolů (Laštovička Vilímek Vosáhlo 2001, 39 40). Starohorský cech in Mutpargh či in Mutpergh se zmiňuje r a roku 1376 je uváděna dědičná štola Marcasite v poli Michala z Horního Kosova proti mlýnu kdysi Michalovu u Pístova, kterou lze lokalizovat do úseku koželužského nebo pístovského. U Pístova se nalézal roku 1391 i důl zvaný Morgenperk a další důl propůjčený pod ním. Roku 1391 je uváděn pronájem dolu v Cechu u špitálského pole ( in Czecha penes agrum hospitalis ), tj. v Cechgrundu v úseku hornokosovském. Další aktivita je zmiňována roku 1413, kdy na novém nálomu v Cechu (in der Czech) pracovali Kunz Messerer, Vörndel Becker a jejich spolutěžaři (Měřínský Vosáhlo 2009). Jihlavský rudní revír a rudní poměry starohorské dislokace Na rozšíření a charakter ložisek měla rozhodující vliv tektonická stavba území, zejména stavba zlomová. Regionálně nejvýznamnějším prvkem zlomové tektoniky je tzv. přibyslavská mylonitová zóna směru SSV JJZ, komárovická tektonická zóna má směr SZ JV a probíhá od Smrčné přes Hybrálec ke Kosovu. Dále lze uvést důležitý systém zlomů ve směru V Z a SV JZ. Vymezení tzv. jihlavského rudného revíru není jednoznačné a je různými autory pojato odlišně. V užším slova smyslu je za jihlavský rudní revír pokládáno území o rozloze asi 63 km 2. V širším pojetí má rozlohu asi 280 km 2. Nejrozsáhlejší pozůstatky hornických prací se nacházely v blízkém okolí Jihlavy na lokalitách Rudný (Schatzberg), Staré Hory, Pístov, Sasov a Rančířov a pak na severu mezi Dobronínem a Kamennou a na jihu mezi Třeští a Jezdovicemi. Mineralizované struktury (Pluskal Vosáhlo 1998, ) jsou soustředěny do větších uskupení v okolí tzv. dislokačních zón. Mineralizace je pravděpodobně mladovariského stáří (podrobně Vosáhlo 1988; Měřínský Vosáhlo 2009). Historická rudní ložiska na Jihlavsku se řadí k typu převážně vtroušeného nízkoobsahového hydrotermálního zrudnění (obr. 4). 131

9 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal 132

10 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Jednou z nejdůležitějších struktur a nejvýznamnějším rudním ložiskem jihlavského obvodu je starohorská dislokační zóna (obr. 3, obr. 4:E). Náleží k mineralizovaným dislokačním zónám směru S J a jemu blízkým směrům SSV JJZ a SSZ JJV a je sledovatelná v délce 8,4 km ze Starých Hor k Pístovu. V místě archeologicky zkoumaných areálů (obr. 3) se její směr mění z přibližně SSV JJZ na SSZ JJV. Struktura se strmě sklání k východu (70 až 80 ). V severním úseku dosahuje mocnost kolem m, v jižním asi m (Vosáhlo 1988, 56). Ze žilných hornin jsou zastoupeny leukokratní nebo dvojslídné žuly, lamprofyry a pegmatity. V severní části starohoří je vyvinut pokryv neogenních písčitých sedimentů s vložkami jílů nebo příměsí štěrků. Minerály žiloviny jsou zastoupeny několika generacemi křemene, který je doprovázen bílým nebo vzácně i nafialovělým barytem, lokálně chalcedonem a místy i několika generacemi karbonátů (kalcitem a ankeritem). Z rudních minerálů je zastoupen především pestře zbarvený sfalerit (žlutý, červený, červenohnědý i nazelenalý), galenit a méně běžný chalkopyrit, arzenopyrit, pyrit a tetraedrit. Vzácné a často i novými nálezy a moderními metodami neověřené zůstávají: ryzí stříbro, zlato, freibergit, fluorit, siderit, oligonit, aragonit, cerusit, hydrozinkit, malachit, anglesit, jarosit, plumbojarosit, sádrovec, wulfenit a pyromorfit. Topografická situace archeologicky zkoumaných hornických areálů Během výzkumných sezon v letech bylo jen v této části prozkoumáno souhrnně 4,176 ha ploch. Mimořádný rozsah terénních archeologických výzkumů v tomto prostoru (k. ú. Jihlava a Horní Kosov, čtvrti Na Dolech, U Mlékárny a Horní Kosov) si vyžádal rozčlenění na lokality I až III. Lokalita Staré Hory I se nachází asi m severozápadně od farního kostela sv. Jakuba Většího v centru města, při obchvatu I/38 jižně od Jiráskova mostu. Jedná se o polohu limitovanou ze severní až severozápadní strany zástavbou dnešních Starých Hor a ze strany západní pak zčásti sídlištěm Na Dolech. Jihozápadní strana je vymezena čtvrtí Horní Kosov, jižní ulicí Vrchlického. Východní a jihovýchodní strana lokality je limitována údolíčkem, kudy ještě v nedávné době tekl drobný potok. Sama lokalita je situována na návrší o nadmořské výšce m. Lokalita Staré Hory II se nachází m severozápadně od farního kostela sv. Jakuba Většího v centru města. Jedná se o polohu limitovanou ze severu a severozápadu Hellerovým rybníkem. Ze západní strany ohraničuje lokalitu sídliště Horní Kosov, východní hranici představuje zástavba rodinných domů z let Archeologický výzkum podnítila stavba sídliště Na Dolech II. Lokalita byla vzhledem k absenci významnějších archeologických památek z dalšího textu vypuštěna. Lokalita Staré Hory III se nachází m severozápadně od farního kostela sv. Jakuba Většího. Je ohraničená z jihu ulicí S. K. Neumanna, z východu úsekem ulice Jiráskova a na severu železniční tratí. Rozmezí nadmořských výšek činí m. Archeologické doklady prospekce, těžba a čerpání vody Těžba a prospekce jsou na Starých Horách doloženy více než 80 jamami, průzkumnými i těžními, bázemi obvalů (obr. 5 a 6), deponiemi rudniny, hlušiny a hornickými nástroji. U jam se jedná o objekty hloubené vertikálně nebo s úklonem, který odpovídá struktuře a poruchám hornin. Skutečné hloubky u větších jam nebyly nikdy zjištěny. Dosaženo bylo den u jam menších, které mohou být považovány za jámy průzkumné (kutací). U těžních jam byly ve větších hloubkách zjištěny čtverhranné průřezy. Jámy jsou pozůstatkem někdejších šachet s vystrojením (pažení stěn trámy a deskami, žebříky nebo přitesané klády uzpůsobené k lezení). K dalším prvkům nutno počítat vodotěžní zařízení (vrátek, vodní kolo). Některé výstupy mohly být zakryty přístřeškem nebo dřevěnou stavbou. Z hlediska funkcí šachet lze počítat s kutacími a náleznými jámami, čerpacími, vleznými nebo větracími šachtami. Možnosti rozlišení jsou ovšem minimální. Uspořádání šachet indikuje průběh severní části dislokace. Zajímavé jsou linie průzkumných jam v pravidelných vzdálenostech. Jedná se o systematickou důlní prospekci, kdy byly kutné lány měřeny s ohledem na tušený průběh zrudnění. Rozestupy těžních jam dosahují asi 28 m. Těžaři bylo propůjčeno 7 lánů (asi 98 m) a měl zde zřídit tři jámy (Vosáhlo 1998). Hustota jam narůstá s klesající vzdáleností ke zrudnění. Pozornost vzbuzují jámy s blízko ležícími kanály či jámy, nad nimiž, blíže ústí, se nacházejí zahloubené pravidelné objekty. Zde by mohlo jít o pozůstatky osazení vrátkem nebo vyústění čerpané vody (Ježek Hummel 2001, 187, ). Obr. 4 Jihlavský rudní revír (včetně revíru Jezdovice). Mapa hydrotermálně polymetalicky mineralizovaných struktur (podle Pluskal Vosáhlo 1998, obr. 2) a evidovaných montánních památek, podle Vilímek 1996 a Vosáhlo 1988). E: starohorská dislokační zóna; F: rančířovská zóna; G: dislokační zóna tzv. Postříbřovacího pásma; H: Beranovská dislokační zóna; I: hlavní dislokace Rudný; J: dislokace štoly sv. Jana Nepomuckého; K: pfaffenhovská dislokační zóna; L: segment dislokace u Vysoké u Jihlavy; M: segmenty dislokace na jižních svazích Popického vrchu; N: menší mineralizovaná porucha u Hybrálce; O: mineralizovaná porucha sledovaná tzv. Hlubokou štolou pod jádrem Jihlavy; P: mineralizovaná porucha u Pekelského vrchu v lese Bradlo; Q: mineralizovaná porucha sledovaná štolou sv. Antonína Paduánského na Pančavě; R: mineralizovaná porucha sledovaná tzv. Cinburskou štolou v pásmu Postříbřovacího couku u Rančířova; S: mineralizovaná porucha u Hruškových Dvorů; T: mineralizovaná porucha sledovaná štolou Reischube u Hruškových Dvorů; U: mineralizovaná porucha sledovaná beranovskou Dědičnou štolou; V: skupina menších poruch na jihovýchodním svahu Popického vrchu; W: hydrotermální křemenno-sulfidická žíla SV JZ u Bílého Kamene; X: hydrotermální křemenno-sulfidický žilník otevřený pásmem jam Zlaté studánky; Y: hydrotermální křemenno-sulfidické žíly u Malého Beranova a Kosova; Z: hydrotermální křemenno-sulfidická žíla V Z sledovaná štolou Kleinwerkl u Sasova; AA: hydrotermální křemenno-sulfidická žíla u Rančířova; BB: mineralizovaná porucha u Smrčné; CC: rudní žíla na svahu vrchu sv. Antonína u Ježené; EE: jezdovická dislokační zóna; FF: mineralizovaná porucha u Jezdovic; GG: tzv. Stará (Hlavní) jezdovická žíla. 1: pásma jam a obvalů u Pávova; 2: pásma jam, obvalů, štola, náhon a systémy úvozů na svahu vrchu Rudný a jižně od křižovatky U lyžaře (k. ú. Zborná, Hybrálec, Bedřichov); 3: pásmo jam a obvalů se systémem úvozů na k. ú. Bílý Kámen; 4: tři areály těžby a prospekce v lese Šulákovec kolem vrchu sv. Antonína (k. ú. Ježená a Rounek; 5: motte, úsek tzv. Rantířovského náhonu a hutniště na Bělokamenském potoku v poloze Brandlův mlýn (k. ú. Plandry a Vyskytná nad Jihlavou), m od kostela ve Vyskytné; 6: areály těžby či prospekce rud v poloze Vlčí jámy v lese Bradlo u Pekelského vrchu, asi zaniklá ves či zpracovatelský areál s hrázkami po vodních nádržích 400 m blíže chatové osady u železniční stanice Dvorce (k. ú. Dvorce a Hosov); 7: pozůstatky jam a obvalů v lesíku vedle dálničního přivaděče I/38, (k. ú. Bedřichov); 8: pásmo jam a obvalů na tzv. couku Zlaté studánky v lesíku na svahu na jižním pravém břehu Jihlavy (k. ú. Hruškové Dvory); 9: pásmo jam a obvalů vedle silnice I/38 na rančířovské dislokační zóně (k. ú. Rančířov); 10: pásmo jam a obvalů v lese na svahu Popického vrchu (k. ú. Popice a Salavice); 11: zachované nebo znatelné úseky tzv. rantířovského vodního náhonu na levém břehu Jihlavy (k. ú. Rantířov), mineralizovaná porucha Vyskytná nad Jihlavou, Plandry, Hybrálec a Staré Hory; 12: aglomerace Staré Hory a místo odběru vzorků na Koželužském potoce. Na obrázku znázorněny vzdálenosti jednotlivých provozů od Jihlavy (kružnice po 500 m), a to až do okruhu m. 133

11 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal Obr. 5 Jihlava-Staré Hory. Výřez z výzkumné plochy na lokalitě I (2002) s jámami, pozůstatky úpraven a se sídlištěm (podle Hrubý 2009). Obr. 6 Jihlava-Staré Hory. Výřez z výzkumné plochy na lokalitě III (2006) s jámami, pozůstatky staveb a pozůstatky prádla (podle Hrubý 2009). Třídění, roztloukání a mletí, prádlo a výroba koncentrátu, otázka vody Pracoviště tohoto druhu mohla mít podobu lehkých staveb, nebo byla prosta jakéhokoliv vybavení. Stoupování je doloženo deponií homogenně nadrceného barytu ve výplni jedné ze staveb. Dokladem rudních mlýnů jsou fragmenty mlecích kamenů. Mlýny byly používány při mletí již hrubě rozdrcené rudniny. Rozlišujeme zde žernovy, jejichž pracovní plochy jsou opotřebovány rotací, a kameny, jejichž pracovní plochy jsou druhotně prožlabené, s obitím a náznaky proláklin. Jde o druhotné využití kamenů jako podložek pro ruční roztloukání rudy nebo do stoup pod palice. Cílem následného praní byla výroba rudního koncentrátu rýžovnickým způsobem z rudniny menší granuláže nebo agregátů rud, jejichž separace nebyla možná ručně. Podstatná část mechanické úpravy rud a pohon složitějších zařízení byly zajišťovány vodou uměle přiváděnou do výrobního areálu důmyslnými žlaby. V druhém případě byla prádla budována při vodních tocích. Nejrozšířenějším prvkem jsou nádržky, které byly součástí soustav, nebo se nacházely samostatně u jam. Jde o obdélné, výjimečně i kruhové objekty standardizovaných rozměrů, někdy s pozůstatky dřevěných stěn. Druhou skupinou jsou kanály, žlaby a koryta, kterými byla přiváděna voda a odváděn kal, popřípadě odváděna voda čerpaná z dolů. Pozůstatky prádla byly nalezeny poblíž obytného areálu a malé vodoteče. Soustavu tvořil kanál ústící z jedné z jam. Na něj navazoval obdélný objekt, kdy jeho stěna byla tvořena řadou kůlů se seříznutým dnem. Podobná, ale mnohem větší soustava byla odkryta na lokalitě III (obr. 5 8). Sedimenty v nádržkách mají zvýšené obsahy kovů a ve všech byly zjištěny technogenní částice (strusky). Zajímavé je nabohacení stříbrem v provozní vrstvě v místě kanálů a nádržek, což může souviset s deponováním rudního koncentrátu. V prádle jsou zvýšené i hodnoty olova, které mohla ovlivnit manipulace s rudou při roztloukání a třídění. 134

12 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Metalurgie versus absence stop hutnictví Pozůstatky více než desítky pecí a výhní jsou interpretačně nejproblematičtější a najdeme zde jen málo dochovaných technických prvků. Tyto objekty mohou být dokladem pražení rudy, hutnické tavby, zolovňování, shánění, přepalování vyhutněného stříbra, zkušební tavby, slévačství a kovářství. Archeologicky byla rozlišena plochá ohniště oválného tvaru s miskovitým profilem a stopami provozního žáru. Jsou situována samostatně a běžné je jejich umístění na hranici obvalů, což budí dojem pražení přímo u haldy, kde se zpracovávala vytěžená ruda. Pražením bylo docíleno větší poddajnosti rudy při mletí, dále byly zčásti odstraněny nežádoucí kovy a látky (As, Sb, S) a bylo dosaženo převodu sulfidických rud na snáze hutnitelné oxidy. Další skupinu tvořily menší jámové pícky hruškovitého, kruhového či oválného tvaru rozměrů do cm. Poslední skupinou jsou pece hruškovitého či oválného tvaru s délkou asi 1 m, stopami provozního žáru, s vymazanými stěnami a dnem, v jednom případě s kamennou konstrukcí stěn. Paleometalurgické nálezy reprezentuje nečetný soubor hutnických strusek se zvýšenými obsahy Ag, Cu, Zn, Sb. V některých jsou vysoké obsahy Pb (až 8 hmot. %), což není obvyklé, neboť olovo samo bylo komoditou. Další skupinou jsou slitky a úkapky olova vzniklé jako neúmyslný únik např. při zolovňování ušlechtilých rud nebo při shánění. Výjimkou je slitek zvonoviny, kdy vodítkem může snad být mladší zmínka Lazara Erckera o zkoušení zlomkové zvonoviny na stříbro. Zajímavý je soubor tepelně postižených keramických zlomků z jedné ze staveb s nálepy sklovité taveniny a sekundárních nerostů (obr. 9 a 10). Nálepy mají vysoké obsahy Pb a Cu ale i Ag, Zn a As. Nález souvisí se zkušební tavbou, což je na horách, byť i v malých dílnách, samozřejmým jevem. Indicií prubířství jsou i olověná závažíčka nalezená v obytném areálu (Vitouš 1974, 70 81). Centrální areál hornického sídliště urbánního charakteru Výzkum doložil celkem devatenáct zahloubených staveb a dvě stavby nadzemní (obr. 5, 6 a 11). V jednom případě jde o kamenné sklepní jádro, rozměrově identické s tzv. zemnicemi. U staveb postižených požárem byly zjištěny různé koncentrace zlomků výmazů i omazů. Rozbor situace ukazuje na několik sídelních jader, jejichž skutečný rozsah a urbanismus neznáme. Představy vzhledu dřevohliněných staveb se opírají o situace tu lépe, tu hůře zachované. Obr. 7 Jihlava-Staré Hory. Výřez z výzkumné plochy na lokalitě III (2006) s jámami, pozůstatky staveb a pozůstatky prádla a s vynesením obsahu těžkých kovů (Pb, Ag) v půdě v blízkosti někdejších provozů. Analýza K. Malý, grafické zpracování J. Mařík. 135

13 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal Obr. 8 Jihlava-Staré Hory. Výřez z výzkumné plochy na lokalitě III (2006) s jámami, pozůstatky staveb a pozůstatky prádla a s vynesením obsahu těžkých kovů (Cd, As, Zn) v půdě v blízkosti někdejších provozů. Analýza K. Malý, grafické zpracování J. Mařík. 136

14 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Obr. 9 Jihlava-Staré Hory. Paleometalurgické nálezy dokládající různé metalurgické postupy (prubířství, shánění, zolovňování). 1 5, 7 11: zlomky keramiky s kovnatou taveninou na povrchu (Staré Hory III, výzkum 2006); 6: fragment trojbokého tyglíku. Obr. 10 Jihlava-Staré Hory. Paleometalurgické nálezy dokládající různé metalurgické postupy (prubířství, shánění, zolovňování). 1: olověný obsah menšího trojbokého tyglíku (Staré Hory III, výzkum 2005); 2 8: olověné úkapky; 9, 11 13: olověná závažíčka (Staré Hory I, výzkum 2002); 10: slitek bronzoviny (Staré Hory III, výzkum 2005); 14: stříbrný slitek (hřivna), Staré Hory I, výzkum U důlních osad se představy jejich podoby pohybují od jednoduchých zemnic se sedlovou střechou až po hrázděné vícepatrové budovy s kamenným jádrem. Rozvinutá aglomerace v době vrcholící prosperity vedle sociálních a stavebních prvků rustikálního světa integrovala také zvyklosti převzaté v prostředí městském (Hrubý a kol. 2006; Hejhal Hrubý 2005; Hejhal Holub Hrubý Merta 2006). Nájemci dolů a specialisté, kteří nevlastnili městiště s domem v Jihlavě, mohli obývat budovy, jejichž předobrazem byl měšťanský dům. Specifikem Starých Hor je i bohatá hmotná kultura (přezky, nášivky, mince, zámek, klíč, stavební kování, picí sklo). Keramická výbava vykazuje běžné zastoupení užitkových forem nádobí s výjimkou zásobnic; pro tuto odchylku nemáme zatím vysvětlení. Otázkou zůstávají zdroje pitné vody, kdy je zřejmé, že zdejší znečistěné vodoteče tuto funkci plnit nemohly. V úvahu tak přicházejí nadzemní dřevěné vodovody. K datování přispívá keramický soubor z pol. 13. stol. až z počátku 14. století. Rámcově do 13. století patří obloukové či kruhové bronzové přezky. K datování přispívá i denár moravského markraběte Vladislava ( ) a brakteáty Přemysla II. Otakara ( ). Lokalizace profilů na Koželužském potoce Vodoteč, která je na svém dolním toku známa jako Koželužský potok, má délku m. Na území města se Koželužský potok JV od někdejší Znojemské brány v prostoru bývalého Brtnického předměstí (Pirnitz Vorstadt) vlévá zleva do Jihlávky. Celkově má potok tři levobřežní přítoky v podobě bezejmenných vodotečí, jejichž délka se pohybuje od 740 do m. Celý Koželužský potok a jeho přítoky byly v minulosti přehrazeny velmi početnou kaskádou takovýchto ploch, přičemž jejich vzdálenost od sebe se pohybuje mezi m, někdy i méně. Vyjdeme-li z mapových podkladů 19. století, dostaneme celkový počet dvanáct vodních ploch nad profily a jedenáct různě velkých umělých vodních ploch pod předmětnou lokalitou výzkumu a odběru. Na délce Koželužského potoka a jeho přítoků západně a jihozápadně od Jihlavy se nacházejí celkem čtyři areály zemědělských či předměstských sídlišť, které mohly mít vliv na archeobotanický a geochemický obraz získaný rozbory v sedimentech profilů. Odběrová lokalita se nachází na k. ú. Pístov na pravém břehu potoka m ZJZ od kostela sv. Jakuba Většího v Jihlavě. Jedná se o nejsevernější ohyb Koželužského potoka při soutoku s bezejmennou vodotečí v nadmořské výšce m (obr. 4:12). V roce 2006 zde proběhl výzkum dvou profilů spojený s odběrem vzorků a paleoenvironmentálními a geochemickými analýzami, přinášejícími doklady existence někdejších úpravnických provozů v tomto prostoru (obr. 12, 13, 14). Úpravny, prádla a hutě na Koželužském potoce v zázemí Jihlavy Často krátkodobá existence úpraven hutnických provozů nemá prakticky žádný ohlas v dochovaných soudobých písemných pramenech, takže jedinečným (a jediným) způsobem jejich poznání je archeologický terénní průzkum. Ve většině známých případů jsou hutní provozy hledány v úzké vazbě na doly a úpravny nejvýše několik set metrů. 137

15 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal Obr. 11 Jihlava-Staré Hory. Půdorysy dřevohliněných staveb. Z řady vizitačních zpráv ze století, mezi kterými jsou např. i hlášení nejvyššího královského perkmistra Lazara Erckera, vyniká v tomto ohledu zpráva vrchního českého perkmistra Eliase Günthera a Davida Wolfruma o tom, že kolem Jihlavy bývalo dříve více hutí, což dokazovaly patrné haldy strusky (Vosáhlo 2009, 297). Všechny indicie i jasné doklady úpravy rud zachycené v profilech Koželužského potoka souvisejí s blízkostí těžby v hornokosovském, popřípadě pístovském úseku starohorské dislokace. V blízkosti místa výzkumu se nacházela drtírna rudy se stoupou, dále hypoteticky rudní mlýn, kde byla struska po vyhutnění rozemleta a použita jako přísada do rudního koncentrátu připraveného ke zhutnění. Vedle toho je pak nutno vzhledem k vodnímu zdroji i silným kontaminacím kovovými prvky předpokládat prádlo. Přítomnost nadrcené strusky v sedimentech je pak indikátorem možné blízkosti hutnického provozu. Protože zde chybějí jakékoliv artefakty, je evidentní, že tyto provozy se nacházely ve vzdálenosti desítek metrů či více od místa. Analyzovaná lokalita se rozkládá asi m západně až jihozápadně od jižního pokračování tzv. starohorského couku. 138

16 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Obr. 12 Jihlava (k. ú. Pístov), Koželužský potok. Profil II v sedimentárních výplních potoka s pozůstatky středověkého koryta na bázi a s technolity v uloženinách. Obr. 13 Jihlava (k. ú. Pístov), Koželužský potok. Histogram nabohacení těžkými kovy. Analýza V. Zouková a kolektiv. 139

17 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal hl. H 2 O- Cu Zn Ag Cd Pb Hg As Bi Cu Zn Ag Cd Pb Hg As Bi vz. cm % ppm ppm ppm ppm ppm ppm ppm ppm přep. přep. přep. přep. přep. přep. přep. přep ,99 34,0 432 <0.8 < ,047 4,85 0,16 34,3 436,3 0,32 0,32 61,6 0,05 4,90 0, ,23 39,0 122 <0.8 < ,069 4,89 0,22 39,5 123,5 0,32 0,32 62,8 0,07 4,95 0, ,12 33,0 99 <0.8 < ,044 3,15 0,12 33,4 100,1 0,32 0,32 45,5 0,04 3,19 0, ,91 31,0 96 <0.8 < ,049 2,76 0,16 31,3 96,9 0,32 0,32 43,4 0,05 2,79 0, ,51 37,0 114 <0.8 < ,069 4,28 0,22 37,6 115,7 0,32 0,32 53,8 0,07 4,35 0, ,67 24,0 70 <0.8 < ,018 2,80 0,12 24,2 70,5 0,32 0,32 39,3 0,02 2,82 0, ,44 35,0 101 <0.8 < ,069 4,76 0,26 35,5 102,5 0,32 0,32 53,8 0,07 4,83 0, ,63 53,0 149 <0.8 < ,101 4,89 0,32 54,4 153,0 0,32 0,32 77,0 0,10 5,02 0, ,56 54,0 147 <0.8 < ,089 4,72 0,32 55,4 150,9 0,32 0,32 67,7 0,09 4,84 0, ,85 54,0 149 <0.8 < ,093 6,65 0,39 55,6 153,4 0,32 0,32 70,0 0,10 6,84 0, ,37 14,0 40 <0.8 < ,063 1,51 0,06 14,1 40,1 0,32 0,32 35,1 0,06 1,52 0, ,40 49,0 144 <0.8 < ,069 6,39 0,26 50,2 147,5 0,32 0,32 55,3 0,07 6,55 0, ,06 46,0 345 <0.8 < ,079 5,79 0,22 47,5 355,9 0,32 0,32 61,9 0,08 5,97 0, ,57 42,0 133 <0.8 < ,058 5,67 0,29 43,1 136,5 0,32 0,32 58,5 0,06 5,82 0, ,80 36,0 109 <0.8 < ,038 3,63 0,12 36,7 111,0 0,32 0,32 43,8 0,04 3,70 0, ,35 40,0 116 <0.8 < ,046 3,85 0,19 41,0 118,8 0,32 0,32 49,2 0,05 3,94 0, ,45 38,0 104 <0.8 < ,051 4,46 0,12 39,0 106,6 0,32 0,32 51,3 0,05 4,57 0, ,06 36,0 96 <0.8 < ,042 3,85 0,19 36,8 98,0 0,32 0,32 36,8 0,04 3,93 0, ,33 38,0 93 <0.8 < ,025 3,18 0,09 38,5 94,3 0,32 0,32 28,4 0,03 3,22 0, ,26 37,0 100 <0.8 < ,027 3,40 2,53 37,5 101,3 0,32 0,32 39,5 0,03 3,44 2, ,46 32,0 96 <0.8 < ,026 3,40 0,12 32,5 97,4 0,32 0,32 41,6 0,03 3,45 0, ,57 47,0 132 <0.8 < ,052 5,83 0,19 48,2 135,5 0,32 0,32 66,7 0,05 5,98 0, ,22 47,0 134 <0.8 < ,064 9,24 1,24 48,6 138,5 0,32 0,32 74,4 0,07 9,55 1, ,11 53,0 137 <0.8 < ,068 9,50 0,19 55,3 142,9 0,32 0,32 103,2 0,07 9,91 0, ,10 63, ,3 < ,065 14,99 0,29 65,0 179,6 1,34 0,32 162,0 0,07 15,47 0, ,96 53, ,5 < ,059 7,49 2,59 54,1 513,1 1,53 0,32 176,5 0,06 7,64 2, ,99 34, ,2 < ,032 5,32 0,19 34,3 141,4 2,22 0,32 278,8 0,03 5,37 0, ,85 70, ,7 < ,124 12,10 0,26 70,6 346,9 33,99 0, ,5 0,12 12,20 0, ,83 40, ,3 1, ,063 1,90 0,22 40,3 308,6 13,41 1, ,1 0,06 1,92 0, ,04 83, ,6 1, ,134 2,34 2,53 83,9 618,4 28,90 1, ,7 0,14 2,36 2, ,09 155, ,3 1, ,257 7,20 0,22 156,7 1001,9 52,88 1, ,1 0,26 7,28 0, ,12 184, ,4 < ,450 15,35 1,11 186,1 1128,7 73,22 0, ,8 0,46 15,52 1, ,61 183, ,8 8, ,132 13,56 1,21 186,0 641,3 17,08 8, ,5 0,13 13,78 1, ,22 248, ,3 4, ,461 41,88 0,69 253,6 1691,6 123,04 4, ,9 0,47 42,83 0, ,90 69, ,0 1, ,132 15,62 0,22 71,8 608,7 23,93 1, ,0 0,14 16,25 0, ,41 301, ,5 2, ,927 75,76 0,32 305,3 2242,7 161,79 2, ,6 0,94 76,85 0,32 Obr. 14 Jihlava, k. ú. Pístov, Koželužský potok. Přítomnost barevných kovů charakteristických pro starohorské polymetalické zrudnění, v sedimentech profilu Koželužský potok II (analýza V. Zoulková, ČGS). Obr. 15 Bělokamenský potok asi m od Starých Hor (k. ú. Vyskytná nad Jihlavou a Plandry). Zaniklé hutniště a motte ze století. 140

18 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století 4. Česká Bělá Sídelně historický kontext městečka a středověké rudní hornictví u České Bělé ve 13. století Česká Bělá je příkladem menšího poddanského městečka s původně ortogonálním náměstím obdélného tvaru, orientace přibližně V Z, délky asi 125 a šířky 50 m a plošné výměry asi m 2. V západní části náměstí je na mírném svahu situován původně pozdně románský, resp. raně gotický farní kostel sv. Bartoloměje (Poche 1977, 195; Kuča 1996a, ). Ze všech čtyř rohů náměstí vybíhají diagonálně komunikace, přičemž hlavní tah je orientován ve směru JZ SV. Nadmořská výška dosahuje 519 m. Druhé historické sídelní jádro poněkud oddělené od fora v Bělé se vyvíjí několik set metrů severně v místech křižovatky pod návesním rybníkem a má spíše charakter shlukové zástavby (obr. 17). První zmínka o Bělé je obsažena v listině vydané roku 1257 Smilem z Lichtenburka. Ten potvrdil darování desetiny výnosů ze stříbrných dolů v Brodě, Bělé, ve Šlapanově a Přibyslavi cisterciáckým klášterům v Sedlci, Hradišti a Žďáře (CDB V/1, 223). Další je tzv. Brodské privilegium, kterým bratři z Lichtenburka roku 1278 potvrdili brodským měšťanům městská a horní práva. Mimo jiné stvrdili, že všechny doly, které by v budoucnosti vznikly na panství Lichtenburků, budou příslušet městu Brod s výjimkou dolů na pozemcích přidělených k městům Šlapanov, Bělá a Chotěboř (CDB V/2, s , č. 873). To se někdy vykládá tak, že uvedená tři města byla Brodským privilegiem vyňata z horní působnosti Brodu (Urban 2003, 97), případně z pravomoci brodské (Šimák 1938, 1213). Na přelomu 13. a 14. století byla největší rudní ložiska na Brodsku z převážné části vytěžena. Podle nedoložené zprávy prodal roku 1301 Raimund z Lichtenburka Bělou, charakterizovanou jako výnosné městečko ( ein einträglicher Markt ), žďárskému klášteru (Fiedler 1931, 31). Roku 1306 Raimund z Lichtenburka odkoupil polovinu Bělé od žďárského kláštera zpět (Fiedler 1931, 31) a někdy potom snad i druhou polovinu (Urban 2003, 97). Rudně mineralogická charakteristika mikroregionu Česká Bělá Polymetalické mineralizace na Havlíčkobrodsku jsou řazeny k typu k-pol nebo k typu spodnopermského Fe Zn Pb Ag zrudnění. Na ploše asi 21 km 2 bylo dosud u Bělé ověřeno dvacet zaniklých hornických lokalit. Celková délka území se zachovalými pozůstatky po těžbě činí přibližně m a převládají směry SZ JV a SSZ JJV (asi m). Mineralogicky bylo vyhodnoceno několik vzorků rudniny od samoty U Hajného, přičemž z běžných sulfidů je zastoupen pyrit, sfalerit, arsenopyrit, galenit a vzácně markazit. Žílovina je křemenná. V galenitu je velmi častý cerusit (nejběžněji podél ploch štěpnosti). V arzenopyritu byl zjištěn blíže neidentifikovaný sekundární nerost (skorodit, farmakosiderit?). Ve sfaleritu jsou časté inkluze pyrhotinu a pyritu, méně chalkopyritu. Ze sulfosolí byl kvantitativně analyzován pyrargyrit, představující nový nerost pro tuto část revíru. Tvoří nepravidelné agregáty a inkluze v galenitu o velikosti do 30 mikrometrů. Vzácně byly v galenitu potvrzeny inkluze tetraedritu se zvýšeným obsahem stříbra. Naprostá většina terénních pozůstatků a stop montánních aktivit se nachází v pásu o šířce přibližně 1,5 km a délce 6 až 7 km, který probíhá ve směru SSZ JJV od Počátek k Macourovu a míjí poměrně těsně východní okraj dnešního intravilánu České Bělé (obr. 16). Tato zóna v minulosti těžených rudních žil se překrývá s prostorem mezi potokem Bělá a Jitkovským potokem na katastrech Střížov, Jitkov, Cibotín, Macourov a Krátká Ves (Koutek 1960; Malý 2001; Rous 2001). Na katastru České Bělé byla do doby archeologického výzkumu ( ) evidována jediná zpracovatelská lokalita na Dvorsku poblíž obvalového tahu se dvěma zaniklými štolami. Zde, 2 km severně od náměstí, v údolí potoka Bělá, lokalizoval J. Höniger hutniště (Rous Malý 2004, ). Obr. 16 Mapa České Bělé a okolí s vyznačením zkoumaných či zaměřovaných středověkých důlních areálů (1 3) a odběrových míst pro analýzy potočních sedimentů na potoce Březina. Lokalizace montánních areálů podle J. Koutka (1960). 141

19 Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Petr Hrubý Petr Hejhal Obr. 17 Císařský otisk stabilního katastru městečka Česká Bělá z roku 1838 (list ). Převzato z archivnimapy.cuzk.cz ( ) a upraveno. Topografická situace archeologicky zkoumaného hornického areálu Zkoumaný zaniklý důlní areál se nachází 800 m severovýchodně od městyse na táhlém hřbetu (kóta 560 m), na západní straně vrch klesá do údolí říčky Bělé, na východě do údolí potůčku Březina (obr. 16). Lokalita se nachází v nadmořské výšce m (obr. 16 a 18). Lokálně významnou vodotečí v úzkém vztahu ke zkoumaným a referovaným lokalitám je potůček Březina, jehož osa je zhruba SSZ JJV. Pramení západně od kóty Bída (606,4) v lesíku v nadmořské výšce 588 m. Ve vzdálenosti 230 m se dotýká jednoho ze zachovaných důlních areálů (obr. 19:1 2). Ve vzdálenosti asi 100 m míjí další důlní pole jam a obvalů v těsném sousedství silnice směr Ždírec nad Doubravou (obr. 19:3). Od důlního areálu zkoumaného plošným archeologickým výzkumem v trase stavby obchvatu se potok nachází ve vzdálenosti 370 m. Zde již vytváří údolí s převýšením 40 m vůči zkoumanému areálu. Do Bělé se zleva vlévá pod Kasalovým mlýnem jihovýchodně od městyse ve výšce 479 m. Délka potůčku činí 3,65 km. Horní tok vytváří jen mělké údolíčko s mokřady. Od samoty Březina až po komunikaci Česká Bělá Cibotín se nachází hospodářsky využívaná niva šířky max. 40 m. Odběrové profily 1 až 3 se nacházejí přímo v korytě potoka v rovnoměrných vzdálenostech východně až jihovýchodně od zkoumaných areálů (obr. 16 a 18). V letech zde proběhl záchranný archeologický výzkum vyvolaný stavbou silničního obchvatu. Celkově bylo odkryto m 2. Podařilo se zachytit důlní díla (šachty), pyrotechnologické objekty (pícky a pece) a relikty staveb (obr. 21). Přímé doklady hutnictví nebyly doloženy. Na základě nečetné keramiky lze areál datovat do druhé poloviny 13. století s přesahem na počátek 14. století (obr. 22). Doklady prospekce a těžby rud Sedm objektů bylo možné interpretovat jako šachty. Měly většinou kruhový půdorys o průměrech 4 9 m. Další skupinou objektů, které také považujeme za důlní díla, byly výkopy obdélného půdorysu. Zde můžeme uvažovat o prospekčních šachtách (obr. 20). Osa archeologicky zkoumaného těžního pásma je odkloněna od poledníku o 12 stupňů a 14 minut směrem SSV. Na společné ose v blízkosti jedné z těžních jam se nalézají tři menší jámy bez výraznějších obvalů, které je možné považovat za průzkumné, položené přes celou předpokládanou šířku zrudnění (obr. 16:1; 18; 20). Zachycená délka důlního pole dosahuje 55 m. 142

20 Petr Hrubý Petr Hejhal Hornické a úpravnické areály na Českomoravské vrchovině a jejich vztah k soudobým městským centrům ve 13. století Obr. 18 Ortofoto České Bělé a okolí s vyznačením trasy silničního obchvatu, archeologického výzkumu, odběru půdních vzorků na potočních profilech a povrchových pozůstatků po středověké těžbě v místě napojení obchvatu na stávající silnici na Ždírec severně od městyse a v poloze Na jámách. 143