Dřeviny agrárních valů Českého středohoří a jejich vliv na bylinné patro

Transkript

1 Severočes. Přír., Litoměřice, 39: 1-6, 2008 Dřeviny agrárních valů Českého středohoří a jejich vliv na bylinné patro Woody plants of hedgerows in České středohoří and their influence on the herbaceous layer Iva M a c h o v á 1, Ladisla F i l i p o v á 1 a Kateřina F i e d l e r o v á 2 1 Fakulta životního prostředí UJEP, Ústí n. L.; iva.machová ujep.cz; ladisla.filipova. ujep.cz; 2 Krajský úřad Ústeckého kraje, Ústí n. L.; fiedlerova.k.@ kr-ustecky.cz Abstract: The paper deals with woody plants growing on hedgerows. The study was carried out on two localities: in the area of the Verneřické středohoří approx. on ha and in the area of Oblík hill in the Lounské středohoří approx. on 511 ha. The woody plant species are listed here including its distribution ratio on the hedgerows and terraces. The graphs shows noticable differences in the composition and frequency of species on both localities.these plant species reach more than 50% of distribution ratio in Verneřické středohoří: Fraxinus excelsior, Corylus ellana, Sambucus nigra, in Oblík Fraxinus excelsior, aegus sp., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, nus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea. It was proven, that increasing cover of tree and scrub layer decreases cover of herbaceous layer. Key words: woody plants of hedgerows, frequency of occurrence of woody plants, woody plants infulence on cover Úvod Ve svažitém a kamenitém terénu Českého středohoří byly vytvořeny agrární valy a agrární terasy. Valem rozumíme vypuklý útvar protáhlého tvaru s převahou neuspořádaného kamene. Terasou rozumíme svažitou část více méně hlinité terasy. Existují i přechodné typy a kamenné zídky. Dále jen valy. Minimální vliv managementových zásahů do valů a jejich vegetace souvisí se společenskými změnami v polovině 20. století, jejichž důsledkem bylo snížení počtu obyvatel a změny souvisejících se změnami vlastnictví. Útlum zemědělské činnosti např. úbytek orné půdy a rozšíření trvalých trních porostů a útlum těžby palivového dřeva na valech. Na většině lokalit probíhal nerušený vývoj dřevin minimálně 60 let (Machová, Klazar 2005). Rozdíly mezi valy a respektivně lokalitami jsou dány různorodostí abiotických podmínek, t.j. v horninovém materiálu, jeho odlučnosti, svažitosti terénu, orientaci ke světovým stranám, nadmořské výšce, klimatických podmínkách. Metodika Jedna lokalita byla zvolena mezi obcemi Babětín, Rytířov, Rychnov, Blankartice, Verneřice, Zubrnice, Knínice, Leština, Příbram ve Veneřickém středohoří (2807 ha) a druhá na úpatí vrchu Oblíku (severně od Loun) (511ha). Podrobný botanický průzkum včetně pokryvnosti po patrech byl proveden na 17 agrárních valech a terasách na Verneřicku (na 96

2 úsecích) a na 8 agrárních valech a terasách na úpatí Oblíku (na 61 úsecích).úseky o délce 20 m pokrývaly souvisle celou délku valu. Pro vyjádření vztahů mezi patry byl použit odhad pokryvnosti (v %) v patrech E 1 (bylinné), E 2 (keřové) a E 3 (stromové). Vzhledem k nižší přesnosti při odhadu pokryvnosti E 2 a E 3 patra, byl jejich vliv na bylinné patro sečten a bylo pracováno s touto hodnotou (E 2 + E 3 ). K hodnocení byla použita statistická metoda vícenásobná lineární regrese (v programu STATISTICA, verze 7.1, StatSoft, ČR) se závislou proměnnou E 1, tedy hodnocena závislost pokryvnosti bylinného patra E 1 na součtu pokryvnosti pater keřového a stromového E 2 + E 3. Každý druh byl uvažován na každém úseku maximálně 1x (bez ohledu na přítomnost ve více patrech). Údaj o % výskytu je tedy údajem o % úseků, na kterých je druh přítomen. Pro odlišení tepelných nároků dřevin byly k druhům přiřazeny hodnoty jejich nároků na teplo (T) udávané jako Ellenbergovy indikační hodnoty (Ellenberg 1991). Tyto hodnoty jsou tabelovány pouze pro část druhů. Nevyhodnocena zůstává asi ¼ zjištěných druhů, neboť jejich hodnoty Ellenberg neuvádí. Většina ostatních dřevin je charakterizována hodnotou 5 nebo 6 na devítičlenné stupnici. Výsledky 1. Byl sledován vliv zastínění daný součtem odhadu pokryvnosti keřového a stromového patra (E 2 + E 3 ) na bylinné patro (E 1 ). K vyhodnocení byla použita vícenásobná regrese. Vícenásobná regrese R= -0,31055; p = 0, E1 = 67,2432-0,2393*x; 0,95 Int.spol E E2+E3:E1: y = 67,2432-0,2393*x E2+E3 Byl prokázán signifikantní vztah (F 1,155 = 16,544, R 2 = 0,096, P = 0,00008, β ± SE = -0,311 ± 0,076) mezi pokryvností E1 a E2+E3 pater. Závislost je negativní, tj. se vzrůstající pokryvností druhů ve stromovém a keřovém patru klesá pokryvnost bylinného patra.

3 2. Druhové spektrum dřevin na agrárních valech včetně četnosti jejich výskytu je uvedeno formou sloupcových grafů vyjadřujících procenta úseků s přítomností druhu. Přehled druhů dřevin zjištěných na agrárních valech a terasách v části Verneřického středohoří: Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Cornus sanguinea, Corylus ellana,aegus sp., Euonymus europaea, Fraxinus excelsior, nus ium, nus padus, nus spinosa, Quercus petraea, Quercus robur, Ribes uva-crispa, Rosa canina, Rubus idaeus, Sambucus nigra, Sorbus aucuparia. Přítomnost v % 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 39,5842,71 30,2131,25 33,33 23,96 25,0027,08 10,4210,42 13,54 18,75 18,7521,88 14,58 Que pet Corn sa Rib uv Euo eu Ace pl Que rob pa Rub id Ace cam Druh spi Sorb au Ace ps Ros can sp 53,1354,17 55,21 Sam nig Cory Frax ex V grafu jsou uvedeny pouze druhy s výskytem vyšším než na 10% úseků. Ze sloupcových grafů je patrné, že nejčetnějšími druhy dřevin na valech a terasách Verneřického středohoří (více než na 50% úseků) byly Fraxinus excelsior, Corylus ellana, Sambucus nigra. Druhy vyskytující se pouze na agrárních valech a terasách Verneřického středohoří, ale nezjištěné na srovnávací lokalitě na úpatí Oblíku (s vyšším zastoupením než 10 %): Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia, Acer campestre, Rubus idaeus, nus padus, Quercus robur, Quercus petraea. Přehled druhů dřevin zjištěných na agrárních valech a terasách na úpatí vrchu Oblíku: Cornus sanguinea, Corylus ellana, aegus laevigata, aegus monogyna, aegus sp., Euonymus europaeus, Fraxinus excelsior, Ligustrum vulgare, ns domestica, nus ium, nus spinosa, Pyrus communis, Pyrus pyraster, Rhamnus cathartica, Ribes uvacrispa, Rosa canina, Sambucus nigra, Viburnum lantana. Přítomnost v % 120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00 37,7039,3440,98 52,4654,10 21,3121,3126,23 11,48 11,4814,7518,03 Pyr pyr mo dom Pyr com Sam nig Cory Euo eu Vib lan Druh la Corn sa Lig vul 72,13 78,6985,2595,08 96,7296,72 spi Rha cat Rib uv Ros can sp Frax ex Na úpatí Oblíku jsou nejčastěji (více než na 50% úseků) zastoupeny druhy Fraxinus excelsior, aegus sp., Rosa canina, Ribes uva-crispa, Rhamnus cathartica, nus spinosa, Ligustrum vulgare, Cornus sanguinea.

4 Druhy dřevin s výskytem na agrárních valech a terasách na úpatí vrchu Oblíku (v kategoriích s vyšším zastoupením než 10%), které však chybějí na agrárních valech a terasách ve Verneřickém středohoří: Rhamnus cathartica, Ligustrum vulgare, aegus laevigata, Viburnum lantana, Pyrus communis, nus domestica, aegus monogyna, Pyrus pyraster. Diskuse Práce byla cílena na objasnění druhového složení dřevin na liniových strukturách agrárního původu. Vznik vegetačního krytu agrárních valů, teras a obdobných struktur vzniká buď spontánní sukcesí nebo cílenou výsadbou. Pro velkou část střední Evropy je typická vegetace vzniklá sukcesí. Tyto porosty jsou charakteristické pro vrchoviny, horské oblasti a vápencová území, kde vznikaly podél antropogenních struktur během 2. poloviny 20. stol. Riezner (2007) uvádí jejich výskyt v Čechách a cituje další oblasti, např. francouzské Alpy, pohoří Jura ve Švýcarsku, Německo, v alpských údolích Rakouska a v Lucembursku. Na Slovensku uvádí výskyt Jurko (1964) a Lobotka (1955). Cílené pěstování křovin na valech bylo rozšířeno v širokém pruhu ze sz. Evropy od Dánska až po Iberský poloostrov (Jessen 1937; Troll 1951). Druhovým složením dřevin na agrárních valech a terasách se zabývala řada autorů, kteří se snažili objasnit i vlivy na tuto vegetaci. Deckers et al. (2004) považuje za hlní vliv strukturu agrárních valů a také management okolních biotopů. Intenzivní zemědělská činnost negativně ovlivňuje druhovou pestrost porostů. Bylinný porost je ovlivněn horními patry, a to více keři než stromy. Müller (1988) uvádí vliv managementu, který spočíval v opakovaném seřezávání dřevin nízko nad zemí. To mělo za následek větší rozvoj keřů a stromů, které jsou schopné regenerace. Naopak dřeviny jako Fagus sylvatica nebo Picea abies byly tím potlačovány. Podle Pollarda (1972) se jako úspěšné jeví druhy snadno kolonizující vysázené živé ploty jako např. nus spinosa, Ligustrum vulgare, Sambucus nigra, Fraxinus excelsior a Rosa sp. Méně úspěšné jsou druhy Corylus ellana, Cornus sanguinea, Euonymus europaea, Acer campestre a Quercus sp., které však byly zastiženy v živých plotech nazujících na les. Při přeměně křovin v lesní porosty v průběhu sukcese se uplatňují druhy schopné růst jako keře i stromy např. Acer campestre, Fraxinus excelsior, nus ium, Sorbus aucuparia, Populus tremula, Ailanthus glandulosa, Robinia pseudacacia, Salix caprea. Druhy pomalu rostoucí jako Quercus, Fagus jsou méně časté (Sádlo 1991). Z úpatí Oblíku uvádí Suchara (1973) postupné šíření vegetace na valy. Keře osídlují valy od okrajů do středu. Jedná se hlně o druhy aegus monogyna, C. macrocarpa, C. curvisepala, Cornus sanguinea, nus spinosa a Ligustrum vulgare. Se zpožděním vstupuje Fraxinus excelsior. Později jsou keře nahrazeny Fraxinus excelsior, který roste na valu a zatlačuje keře k okraji valů. Na valech se nachází nus spinosa, který také sestupuje do okolí. Přibývá bylinných druhů, jejichž pokryvnost dosahuje 50 %. Druhy dřevin z kamenic a mezí Drahanské vrchoviny uvádí Řehořek (1971). Nejčastějšími jsou Corylus ellana, aegus laevigata, C. monogyna, Rosa canina, Salix caprea, Sambucus racemosa, méně hojné jsou Frangula alnus, Sambucus nigra, Cornus sanguinea. V rozsáhlejší práci zaměřené na křoviny z území Západních Karpat uvádí Jurko (1964) více vegetačních jednotek. Široké rozšíření má na Slovensku as. Ligustro-netum, která sahá od nížin do středních pohoří. S vysokou stálostí se v ní uplatňují druhy nus spinosa, Rosa canina, aegus monogyna, Cornus sanguinea, Ligustrum vulgare a Euonymus europaea. Tuto jednotku je možno očekávat i ve studovaném území Českého středohoří.

5 Vegetací agrárních valů na německé straně Krušných hor se zabýval Müller (1988). Z tř. Querco-Fagetea uvádí výskyt řádu netalia spinosae, as. Corylo-Rosetum vosagiacae, s dominantními Rosa subcanina a nus spinosa. Stromové formace náležející k ranku Acer pseudoplatanus-fraxinus excelsior - asociace, řád Fagetalia třídy Querco-Fagetea. Složení stromového patra těchto asociací je podobné as. Fraxino-Aceretum pseudoplatani. Keřové patro je podobné řádu netalia spinosae. Další skupiny asociací náleží k sv. Sambuco- Salicion capreae, Piceo-Sorbetum aucupariae. V rozsáhlejší práci ze severní Mory porovnává Gábová (1997) valy v lese a mimo les. Zjistila vyšší pokryvnost stromového a keřového patra na valech nacházejících se mimo les než na valech v lese. Vegetace byla složena z 19 druhů dřevin. Některé z nich snášejí podmínky valů dobře např. Betula pendula, Rubus idaeus, Sambucus racemosa, Sorbus aucuparia, hůře Acer platanoides, A. psedoplatanus, nus ium, Fraxinus excelsior a nejméně vyhovují podmínky Picea abies, Fagus sylvatica. Ze stejného území uvádí Riezner (2007) jako nejrozšířenější druhy keřů nus padus a Corylus ellana. Nejcharakterističtější stromy Acer pseudoplatanus, Sorbus aucuparia, Betula pendula, Fraxinus excelsior, Tilia cordata. Jsou to druhy s pařezovou výmladností a rozvinutým kořenovým systémem. Jehličnany jsou zastoupeny jen málo. K odlišnému závěru došla Najvarová (2003) z kamenic Kunštátska, kde se vyskytují druhy Fagus sylvatica, Acer pseudoplatanus, příměs Sorbus aucuparia, Carpinus betulus, Betula pendula a keře Ribes uva-crispa, Corylus ellana, aegus, Rosa canina, Sambucus nigra, Lonicera xylosteum. Pechová (2005) zjistila v oblasti Fojtovic ve Verneřickém středohoří na valech nižší pokryvnost v bylinném patře (do 50 %) a relativní druhovou chudost. Odhad zastoupení druhů dřevin na valech ukazuje na pořadí Fraxinus excelsior (60 %), Acer pseudoplatanus, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Acer campestre, Acer platanoides, nus ium, Quercus robur, Fagus sylvatica. Zastínění přispívá ke zvýšení lesního charakteru jinak úzkých porostů. Prahovou hodnotou pro rozšíření lesních druhů bylin uvádění Forman et Godron (1993) šíři 12 m. Při jejím překročení roste počet druhů lesních bylin. Minimální šíře koridoru pro vznik lesních společenstev je 15 m. Zjištěné značné zastínění bylinného patra může vyvolat podmínky vhodné pro výskyt lesních bylin i na úzkých agrárních valech. Závěr Z diskuse vyplývá, že druhy dominantních dřevin udávané z valů v různých oblastech se vzájemně liší. Autorky se domnívají, že udávané rozdíly jsou způsobeny rozdílnými přírodními podmínkami na stanovištích a rozdílným charakterem flóry a vegetace v okolí. V předložené práci při srovnání druhů dřevin s vyšším výskytem (více než 10% úseků), byly zjištěny výrazné rozdíly v druhovém zastoupení dřevin a v jejich četnosti na lokalitách ve Verneřickém středohoří a na Oblíku. Počet druhů na obou srovnávaných lokalitách byl stejný a činil vždy18 druhů dřevin. Na agrárních valech ve Verneřickém středohoří se vyskytují druhy chladnějších poloh, se kterými se na Oblíku nesetkáváme. Na Oblíku jsou ve srovnání s Verneřickým středohořím teplomilnější druhy křovin a ovocné dřeviny. Při použití Ellenbergových indikačních hodnot pro teplo se nepodařilo prokázat výrazné rozdíly mezi nároky zjištěných druhů. Tato metoda není dostatečně citlivá, neboť většina zjištěných dřevin má hodnotu (T) 5 nebo 6 a počet druhů dřevin není dostatečně velký. Pokryvnost keřového a stromového patra negativně ovlivňuje pokryvnost v bylinném patře. Platnost této všeobecně známé skutečnosti byla průzkumem potvrzena i pro agrární valy.

6 Poděkování Článek vznikl s podporou ministerstva zemědělství v rámci podpory udržitelného rozvoje venkova (venkovského prostoru): projekt č. QH (Zajištění harmonizace krajinotvorné, hydrologické a produkční funkce agrárních valů a teras pro diverzifikaci aktivit na venkově). Literatura Deckers B., Hermy M.et Muys B. (2004): Factors affecting plant species composition of hedgerows: relative importance and hierarchy. - Acta Oecologica 26: Gábová K. (1997): Vegetace zemědělských hald u Malé Morávky ve vztahu k ekologickým faktorům prostředí. Ms. 52 pp. (Dipl.Pr., depon. in knihovna PřF Univerzity Palackého, Olomouc). Ellenberg H. /ed./(1991): Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa.- Scripta Geobotanica, Göttingen, : Forman R. et Godron M. (1993): Krajinná ekologie. Academia, Praha, 583 pp. Jessen O. (1937): Heckenlandschaften im nordwestlichen Europa. Mitt. Geogr. Ges. Hamburg 45: Jurko A. (1964): Feldheckengesellschaften und Uferweidengebüsche des Westkarpatengebites. Biol. Pr. SAV, Bratisla, 10/6: Lobotka V. (1955): Terasové polia na Slovensku.- Poĺnohospodárstvo II., 6: Machová I. et Klazar R. (2005): Věková struktura dřevin na agrárních valech. Severočes. Přír., Litoměřice, 36 37: Najvarová B. (2003): Kamenice na Kunštátsku.- Veronica. 17/2: #23 pp. Pechová Š. (2005): Přírodní poměry s důrazem na vegetaci agrárních valů v okolí Heřmanova - Fojtovic. Ms., 66 pp. (Dipl. pr., depon. in knihovna FŽP UJEP, Ústí n. L.) Pollard E. (1973): Hedges. Woodland Relic Hedges in Huntingdon and Petertorough. Journal of Ekology: Riezner J. (2007): Agrární formy reliéfu a jejich vegetace v kulturní krajině Jesenicka. Ms. (Dizert. Pr., depon. in knihovna Geografického ústu MU Brno.) Řehořek V. (1971): Příspěvek ke květeně Drahanské vrchoviny. I. část všeobecná. Preslia, Praha, 43: Statistica. Verze 7.1. StatSoft. Tulsa (Oklahoma,USA): Suchara I. (1973): Keřová společenstva Lounského středohoří. Ms. (Dipl. Pr., depon. in katedra botaniky PřF UK, Praha.) Troll C. (1951): Heckenlandschaften im maritimen Grünlandgürtel und im Gäuland Mitteleuropas. Erdkunde 5: