LODNÍ DENÍK srpna 2008 Černá hora

Transkript

1 LODNÍ DENÍK srpna 2008 Černá hora 1

2 1.den pátek 15.srpna 2008 (Dazul) V 16:30 odrážíme dvěma vozy od Pavliců. To už osádka našeho vozu stačila zvládnout nejobtížnější část odjezdu - naložení Pajtáša. Museli jsme jeho mamince a tetě slíbit, že dohlédneme na to, že si bude každý den čistit zuby, myť nohy, nedude držkovať atd. Za každý prohřešek jsme slíbili pořádný lepec. Zdendáš proto vyfasoval funkci dozorčí Pajtáša. V Brumově (asi 17:10) Patáš na Irču, která právě řídila vykřikoval Zastav, zastav, už sme tady! Zastav, tam bylo napsané BAR... To bylo moc aj na Zdendáša a tak mu udělal krátkou, pětiminutovou přednášku o rozdílu zařízení hostinského typu BAR a černohorským přístavním městem BAR. Třema kontrolníma otázkama si ověřil, že to Pajtáš pochopil a pak pokračoval ve své denní patnáctiminutovce učení češtiny. Kolem půl osmé stavíme na Slovensku u pumpy, abychom nabrali PHM a povečeřeli - jednak domácí chleba a vepřovou konzervou a taky napečené dobroty od Aničky. Irča furt řídí a nechce mne ke kočírování auta pustit. Nejsem si jistý, ale dneska jsem se k řízení asi nedostal. Irčina řidičská vytrvalost je obdivuhodná - zdá se, že jí to navíc i baví, což se o mně zcela určitě říct nedá. (Anička) Už je to tady. 15:30 naložili jsme auto, čekáme na Hanýska a Klamerku, přicházejí 15:50 a čekáme na Drábkovic a Pajtáša. Měli jsme vyjet v 16:00, ale Drábkovi přijeli později, nakládáme jejich auto. Koupili novou autolednici, která však přestala fungovat. Taky museli vyndat sedačku, aby se proviant do auta vlezl. Bylo trochu dusno, ale V 16:50 vyjíždíme ze Vsetína směr Valašské Klobouky, Bánovce, Topolčany, kde nás v 18:30 zastihla průtrž mračen. V 18:45 vyjíždíme z Topolčan a je po dešti. Teď musíme najít nějaké správné čurací místo. Ještě něco k vybavení, máme 4 vysílačky, takže spojení je zatím mezi námi bez problémů. Ještě k posádce aut. Lachim Irča- šofér, Dazul navigátor? Pája, Zdenda a Pajtáš. My Roman šofér, Hanýsek navigátor, Klamerka a já. 19:00 směr Nitra, něco málo jsme posvačili. a stále slyšíme Kdybychom vyjeli včas, nestihl nás déšť, nebyla by v Nitře kolona., protože tady nepršelo. Irča hlásí, že se nás budou držet jako klíšťata. Kolona v Nitře trvá už dost dlouho, je 19:25. Jedeme směr Nové Zámky. 19:26 čůrací zastávka na benzině v Nitře. Po malém občerstvení vyjíždíme. Vyměnili se šoféři, volantu se ujal Hanýsek, Roman naviguje. Lachim zůstává beze změn.

3 20:00 vyjíždíme z Nitry, Klamerka nám čte o historii Černé Hory. Je to poučné a velmi zajímavé. 21:00 přejíždíme hranice a jsme v Maďarsku. Domlouváme se, že teď pojede první Irča, protože mají v autě GPS. Mění se u nás šoféři, ve 23:30 máme malou zastávku po trase. 00:30 překračujeme hranice Maďarsko Chorvatské. Pajtáš nebo Dazul se nelíbí maďarskému celníkovi, jinak je všechno OK. Od chorvatů dostáváme razítko, chvilka odpočinku a jedeme dál. Roman je ještě ready, tak šoféruje.

4 2.den sobota 16.srpna 2008 (Anička) V 1:00 se střídají šoféři, přejeli jsme do Bosny a Hercegoviny. Jede se fajn, narazili jsme na neplánovanou dálnici, zaplatili jsme 1 a mladík nám řekl AHOJ. 6:30 je před námi Sarajevo, doprava houstne. Jedeme krásným průsmykem kousek za Sarajevem, viděli jsme policajty a ti vypadali podobně jako policajti ve filmu Na vlastní nebezpečí. Vidíme ještě hodně vystřílených domů, ale i nové. Stoupáme do hor, zaléhá nám v uších, jak na Soláni. Znovu krásné prostředí, projíždíme Trnovo, vyhlídky na krásné pohoří. 7:50 upřesnění trasy před hranicí ČH. Zastavili jsme před Fočou, z auta vypadla taška pro kapitána se slivovicí. Měli jsme štěstí, láhev zůstala celá. 8:00 pokračujeme směr ČH. Musím konstatovat, že krabica jabkových koláčků je snězena (a já musím konstatovat, že byly vynikající - pozn. přepisovatele) Pajtáš si dělá srandu, jestli jsem nebyla u KGB. Taky jeden postřeh Pajtáš si maže nohy a chce nás všechny namazat. Faktem je, že cesty v ČH jsou dost špatné, hodně se opravují, takže nás to brzdí. Ale zatím čas je v normě, znovu krásné panorama. 8:45 čůrací zastávka, Roman se stihl i opláchnout. Znovu jedeme do hor, serpentýny, nezpevněné okraje, jsme však ve střehu. 9:45 právě jsme se ztratili. Jsme v Gacku, nemůžeme kontaktovat posádku druhého auta. Čekáme odpověď sms od Dazula. Po 20 min. se nám ozvali, tak čekáme, kdy dojedou a domluvíme další postup. Nervozita je málem na štamprlu. Je 10:00, stále jsme v BH. Domluvili se, že jedeme zpátky na Nikčiš, ptali se na to i uniformovaného muže a ten jim to potvrdil. Jsme na hranicích BH a ČH a ptáme se celníka co a jak. Ten nás posílá zpět, takže se vracíme. 11:50 krátká zastávka na občerstvení koláčky a káva (zase naprosto bez chyby pozn. přepisovatele) nálada zatím dobrá. 12:00 jsme na hranicích BH a ČH. Jsme zvědavi, jak dopadneme. Lachim projel, teď čekáme my sláva, neumřeme hlady. Od Romče jsme se dozvěděli výsledky na OH, Synek druhý, Knapková pátá. Nálada se teď vylepšuje. 13:05 jsme v Nikšiči, do Baru zbývá 126 km. Znovu projíždíme několika tunely. Po trase policajti měří, domorodí řidiči blikají a upozorňují na ně. Irča jezdí křižovatky na červenou. 14:00 jedeme kolem hlavního města ČH Podgorice směr Petrovac. Přejíždíme po mostě přes Skaderské jezero a

5 blížíme se k Baru. Ještě jsme projeli tunelem Raš (655m), další tunel Sorina měří 4.189m. 14:45 přijíždíme k Baru a míříme do maríny. Jsme na místě, je 15:00. Stojíme před vjezdem do vojenské maríny Sveti Nikolaj. Hanýsek s Irčou jdou pro kapitána, záhy se seznamujeme se sympatickým mořským vlkem Mílou Kramářem. Zajíždíme do maríny k plachetnici Tynés, kde strávíme dalších 13 dnů naší dovolené. Všechno z aut vynášíme k lodi, vše dáváme na své místo. O potraviny se skvěle postaral Roman. Při prvním vstupu na palubu a do podpalubí nás kapitám přivítal pivem a coca colou. My jsme mu dovezli chleba z Ratiboře, valašskou slivovici a tričko naší expedice. Po seznámení s lodí Irča s Dazulem a ogárky Zdendou a Pájou jeli ještě dokoupit mléko, ovoce a zeleninu. Dnes se koupat nebudeme, neboť v maríně je voda špinavá, takže nám postačí veřejné sprchy. Večeře je domluvena na 20:00. Potom se udělala první společná porada, co můžeme a nemůžeme. Je 18:50, já dopisuji ještě tento den, Roman leží a odpočívá, protože toho v noci moc nenaspal. Ostatní se rozprchli po maríně, doufám, že budou dochvilní. Je 18:55, přicházejí první spoluplavčíci Pajtáš a Pája. 19:07 Klamerka s Hanýskem, 19:10 přichází Irča s Dazulem. Zdenda asi spí. Jsme všichni, teď by měl Roman začít vařit. Dnes bude kuřecí roláda s rýží. Roman už je na mě hustý, protože potřebuje někoho do kuchyně a já jsem odmítla. (Druhý kuchtík Pajtáš vyměkl pozn. přepisovatele) Po zdravotní včeličce se servírovala večeře. Nastoupili jsme v expedičních tričkách a Pajtáš nás patřičně dlouhým výkladem rozdal tibetské náhrdelníky od Lámy. Večeře byla chutná, i když Roman konstatoval, že nebyla dobrá. (jenže to nebyla pravda, on jen chtěl, abychom ho pořád chválili pozn. přepisovatele.) Po večeři další zdravotní včelička, kapitán nám v kostce řekl, co nás čeká. Kolem 22:00 jsme začali sledovat zatmění měsíce. Hrálo se chvíli na kytary, a jelikož jsme byli unaveni a nevyspalí, postupně jsme odpadali a usínali. Tak končí náš první den v ČH.

6 3.den neděle 17.srpna 2008 (Pajtáš) Budím se pozdě. Skoro ¾ hodiny později jak doma. Asi jsem opravdu byl po té cestě unavený. Je 05:00 hod. Všichni spí a já nevím kam se mám vrtnout abych je nebudil. Tak ležím až do doby než mne tělo donutí s ním něco udělat. Zdvihám se a jdu do maríny, kde využiju také poslední příležitost se osprchovat ve sladké vodě (a teplé). V 06:57 hod. Roman vstává, což je podezřelé (tři minuty před svým krajním limitem). Chystáme snídani a vzhledem k předpovědi počasí (2-3 m vlny) se snažíme vyplout co nejdříve. Nevím, co to kapitána napadlo, ale svěřil mi kormidlo. I když někteří měli nemístné poznámky, podařilo se mi bez ztroskotání vyvést loď za vlnolam na volné moře. Vlny jsou docela slušné, což má za následek, že většina posádky bojuje s mořskou nemocí. Byť nikdo z nás ryby nekrmil, moc dobře nám nebylo. Po cestě zastavujeme u mysu Crni rt, kde na doporučení kapitána dobrovolníci naloví Slávky jedlé k ochutnávce mořských plžů. Zhruba za půl hodiny pokračujeme dál. Bohužel nikoliv na plachty, ale na motor což mne uvádí do rozpaků. Moc tomu nerozumím, asi nefouká ten správný vítr nebo nepřeje Neptun - či co. Motor si vesele vrčí a my plujeme dál a dál. Míjíme Petrovac, Sv. Štefan a Budvu. Plavba je téměř nekonečná a já se smutně dívám po malebných zátokách, které přímo vybízejí ke kotvení. Jako nejlepší lék na mořskou nemoc se mi jeví stání na zádi čelem po směru. Po chvíli mne kapitán z tohoto postu zažene s tím, že brzdím loď. Jdu si sednout do kokpitu což se ukáže jako nepříliš vhodné (na mořskou nemoc). Proto si sedám na zadní palubu, kde vydržím až do cíle dnešního dne, do zátoky Dobra Luka. Cestou mimo jiné míjíme také českou jachtu a pozorujeme požáry v horách nad mořem. Celkem jsme pluli osm hodin, tj. 29 mil (1míle =1852 metrů). Na večeři byla výborná domácí pavlicova sekaná s bramborem. Po ní se podávalo pro zájemce - červené víno neznámého původu (po Dickovi). To, že se většina v mezičase stihla vykoupat ani psát nebudu. Za tmy se kapitán vydal na noční lov, ale jeho návratu jsem nevyčkal a uložil jsem se do své kajuty, která silně připomíná svými rozměry tumbu (jak kapitán později upřesnil Hunderbox). (Anička) V 7:00 budíček, kdo stihnul, udělal ranní hygienu. 7:45 Pajtáš píská připravu na snídani, dojí se zbytky, co kdo měl. 8:10 jsme po zdravotní včeličce posnídali, kapitán řekl, že budeme vyplouvat co nejdříve. Našla jsem náhrdelník od Lámy a kdo jej neměl, měl umýt nádobí. Hanýsek s Klamerkou se k tomu neměli, tak ho umyl Roman s Pajtášem. 8:15 kapitán dává instrukce Zdendovi, který bude hlídat řetěz od kotvy. Řidiči jdou přeparkovat auto, kdo stíhá, ještě využívá WC v maríně. Začíná pomalu příprava na vyplutí. 8:50 máme své úkoly Dazul a Hanýsek odvazují loď, já přitahuji záď, Roman odvazuje lana. 8:55 vyplouváme, jedeme na motor, plachty jsou ještě stažené. U kormidla je Pajtáš. Špatně není zatím nikomu. Při krátké

7 zastávce jsme natrhali u útesu Slávky, které večer připravíme. Do vody je lepšít jít na Adama, aby se nemusely plavky sušit. Každý se musí dobře osušit. Kapitán je na to z pochopitelných důvodů háklivý ničí to loď. Je 11:00, plavíme se dál. Na palubě je klídek, někteří pospávají, druzí jen tak sedí a čučí a jsou i takoví, co jen stojí na zádi a kecají. Plavíme se k zátoce, kde se budeme potápět. Moře je krásné, až dvoumetrové vlny, začal foukat vítr a dělají se pěnové bílé čepice. Zatím se nenašel nikdo, kdo by nachystal ovocnou svačinku. Počkáme až. Budeme teď plout za ostrov a počkáme, až se vítr uklidní. Po pravé straně na pobřeží jsme minuli Petrovac a dál tzv. Lovčenskou rezervaci. Roman s Hanýskem spí v podpalubí. Jsem překvapena, že Romanovi je tak špatně. Ostatní sedíme na zádi a sledujeme okolí. Od snídaně se moc nepojedlo. Ke slovu přišly zelové koláčky a ty moooooc chutnaly. A ještě jsme pojedli hrušky. Poplujeme podle kapitána asi hodinu. Teď jsme zahlédli na pobřeží kouř, asi tam hoří. 17:00 se Roman s Hanýskem vzbudili a přišli za námi. Jen Zdenda ještě leží v podpalubí. Dali jsme si oplatek Siestu, poslechli počasí na zítřek, které předpovídá vítr, tak uvidíme. Chystáme se zakotvit v zátoce, abychom byli chráněni před větrem. Kotvu spustil Pája s Hanýskem, Pajtáš jistil člun. Po zakotvení jsme si dali po včeličce. Nasbírané Slávky jsme s Irčou čistili ve vodě ryžákem. Kapitán nám je dal vařit, s kořením bobkový list, jalovec, nové koření, rozmarýn, celý pepř, citronová šťáva nebo bílé víno a tři hrnky vody. Vaříme 3-4 min. v papiňáku. 18:45 Slávky hotovy, Pajtáš zavazí na schůdcích a vystrčil na mě holý zadek, neboli prdel. Slávky budou jako předkrm, jsou skvělé, výborné. Kapitán nám slíbil, že má někde své místo na Slávky, kterému říkají kramářova spižírna. Po předkrmu jdeme znovu do vody. Po 19:00 se připravuje večeře vařené brambory a sekaná. Po večeři Roman, Pajtáš a Irča umývají nádobí. Potom jsme si všichni sedli, dali jsme si červené, které tu pro nás nechal Dick. Kapitán si obléká neopren a jde lovit. Ptám se, čím ho zahřejeme a on říká, že bere vše, co jej zahřeje. Šla jsem pro rum od Hanýska a na zadek se mi přilepila podložka a už byl komentář. Když jsem od Hanýska dostala rum, tak jsem řekla, že ho Hanýsek vytáhne a zase byl řehot a komentář. 22:30 připlul kapitán s úlovkem. Nastal problém, kdo ryby vykuchá. Nakonec je šel vykuchat Hanýsek, ostatní mu asistovali. Také jsme dostali SMS od Romči, informovali nás o dění na OH. Odcházejíc spát, Irča praví, vedle na palubě je místo volné, nemá někdo zájem? A tak pomalu končí druhý den v ČH.

8 4.den pondělí 18.srpna 2008 (Anička) Z přístavu jsme upluli 29 mil, zátoka, v které jsme zakotvili se jmenuje Dobrá luka. Pomalu se všichni probouzíme, je 7:30. Roman a Pajtáš vaří čaj a chystají snidani. Irča, Klamerka a Hanýsek už naskákali do vody, já po zubní hygieně do vody také. Klamerka z vody volá, že chce meltu, Irča zase kávu, a já volám, že chci rum. A nebylo by špatné i s bernardýnem. Vylezla jsem z vody a rum už byl v ruce bernardýna Hanýska. A krásně mi k tomu zaštěkal. 8:45 po vydatné snídani Klamerka dostala instrukce, jak lovit ryby. Jiní plavou na břeh udělat tuhou očistu svého těla. První na břeh vyrazil Roman s Irčou, za nimi Dazul a Pajtáš. Na břehu se objevili nějací cizí borci, tak jsem zvědavá, jak to Irča vyřeší, ale vypadá to, že v pohodě. Po dohodě zůstáváme v zátoce celý den. Průběžně se potápíme, plaveme Je to skvělé, Roman se chytil v jeskyni kamene a má ruku plnou ostnů z ježka. Irča mu je trpělivě vytahuje. Pajtáš je zatím singl na malé pláži. Dali jsme si ovocnou svačinku a koláčky. Teď si dáme s Irčou a Romanem první společné dovolenkové kafíčko. To je událost! Poseidon ze Vsetína Pajtáš právě připlul. Roman ho nazval Travolťákem. 13:15 Roman chystá svačinku, domluvili jsme se na mrkvové pomazánce. Vybrali jsme si pohledy od kapitána, Zdenda si půjčil pětizubec a loví ryby. Roman se chystá udělat ryby, které se nalovily. Recept ála Tynés: olej, cibule na plátky, bobkový list, na to se dají okořeněné ryby a restujeme. Až jsou hnědé, otočíme a orestujeme z druhé strany. Omastek podlejeme červeným vínem a podáváme. Ryby byly skvělé. Kapitánovi jsme polepili štamprle nálepkami Tynés, které udělal Hanýsek. Kapitán ulovil ještě rejnoka a zeje obrovského, je to plž, ale není jedlý. Prý je velice přátelský, je to kamarád potápěčů. Ještě předtím kapitán konstatoval, že něco smrdí v lednici. Tak jsme k ní všichni ňuchali, domluvili jsme se, že lednici vyprázdníme a vyčistíme. Pajtáš nabídl hypermangan k desinfekci. Nakonec v naší lednici nic nesmrdělo, ale kapitán tam měl salám a ten byl jetý. Tak ho Irča nakrájela rybám a rackům do moře. Je 18:15, někdo si jde ještě zaplavat, potom se bude chystat večeře. Dnes bude naložené maso s rýží tří barev. Roman s Pajtášem dělají hygienu i s holením. Pajtáš chce Romana oholit, ale Roman se bojí. Tak nakonec, že se oholí každý sám. Pajtáš říká

9 Romanovi:... ty mně budeš držet a já tě oholím. Myslel tím samozřejmě držet zrcátko. Bylo nutné umýt okno, tak jsme ho s Hanýskem umyli pitnou vodou, okno je stejně zapatlané. Irča začíná vařit. Maso se smaží pomalu, rýže už je ve spacáku, a při dělání masa se chytl i omastek v pánvi. Večeře byla skvělá, chutnala i kapitánovi. Jen nádobí jsme nechali na ráno. Po večeři jsme si dali víno a povídali si, trochu hráli na kytaru, chutnali sušené ovoce, kolem 23:30 jsme šli všichni spát. A to je konec.

10 5.den úterý 19.srpna 2008 (Pavuk) Vzhledem k tomu, že jsme museli ráno brzo vyrazit, vstávalo se kolem 7 hodiny. Poklidili jsme palubu a vyrazili. Měli jsme naplánováno několik zastávek. První jsme se stavili v zátoce, kde jsme na člunu vpluli do jeskyně (spíše to byla jen taková díra skrz na skrz pevninou dlouhá cca 20m). Jakmile jsme se vrátili se člunem na loď, tak jsme ihned nasadili brýle, šnorchly a ploutve a došnorchlili k druhé jeskyni, která byla dlouhá 30-40m (možná mám špatný odhad), a kde přibližně po 10 metrech už nebyla vidět ani vlastní ruka. Jakmile jsme doplavali poslepu na konec jeskyně - už se dalo došáhnout na dno, kapitán posvítil svou super potápěčskou svítilnou na netopýry zavěšené na stropech, kteří se okamžitě (když se nepočítá dlouhé přemlouvání) probudili a začali splašeně poletovat u stropu. Cestou z jeskyně nám kapitán svítil pod vodou ke stěnám, kde se schovávaly ryby různých barev a velikostí. Další zastávkou se stala pevnost, zde jsme po dlouhé době vystoupili na břeh a někteří se na pevné zemi kývali ještě víc než na vlnách. Na pevnosti jsme nějakou dobu pobyli. Nafotili jsme zde nějaké společné fotky, prošmejdili kdejaké místo a nakonec se vydali zase na palubu lodi. Předposlední zastávka se uskutečnila při sbírání Slávek (kteří neví, tak jsou to ty škeble, co jsme uvařili a nakonec snědli). Dazul, Hanýsek, Irča a Zdenda se postarali o plné 3 tašky, a tak jsme měli co na chuť jak na tento den, tak i na dny příští. Poslední zastávkou byl přístav Herceg Novi. Než jsme zde zakotvili, kapitán nás rychlokurzem zaškolil, co a jak máme dělat, abychom bezpečně zaparkovali a ukotvili Tynés. Vše nakonec proběhlo bez větších komplikací, a tak jsme zanedlouho vyrazili na pevninu, porozhlédnout se po městě. Tento malý výlet jsme zakončili večeří v kapitánově oblíbené restauraci, kde se každý dosyta najedl. V průběhu večeře padlo pár vtipků o pisoárech, trpaslících a nejmenovaných lidech (nechci tady psát Pajtáše přímo) - Anička sepsala nej hlášky na papír, aby si je mohla naškrábat do svých zápisů a my na ně mohli ještě dlouho vzpomínat. Pomalu, ale jistě, jsme se všichni vrátili po další malé obchůzce městem, které teď v noci ožilo, na loď. Za doprovodu hudby (ať už živé nebo v rádiu či na CD) jdeme spát. Jsme zvědaví, jak dneska usneme. (Anička) Vstáváme v 7:00 já jdu udělat hygienu, Irča, sotva vstala, šla umýt nádobí, je toho požehnaně. Roman zatím umývá kuchyň, vaří čaj a chystá snídani. Někteří skáčou do vody, někteří to nestihnou. Je 7:55 a chystáme se vyplout ze zátoky Dobrá luka. V osm snídáme a přitom budeme připíjet Neptunovi. Nalévá Pajtáš a bude to gin. Každý si vysloví přání a ťukne si se štamprlí pro Neptuna. Přání, dá 10

11 se říct, byla jednotná. Dobrý vítr, málo vln, teplé moře, ulovit nějakou rybu, aby nebyla ponorka, a hlavně, abychom se zdraví a živí vrátili. K té ponorce. Ráno, když se vaří čaj, tak kdo chce něco jiného, hlásí to kuchaři. Irča a kapitán chtěli kávu, tak řekli, Klamerka chtěla meltu, ale neřekla. Tak se urazila. Pak se vše ale vysvětlilo. Teď navštívíme jeskyni na člunu, potom plavou do druhé jeskyně, ale beze mě a Klamerky. My jsme zatím umyly nádobí. 9:55 vytahujeme kotvu a míříme na Mamulu. Je to ostrov, kde postavená mohutná rakouská pevnost. Byli jsme tam asi dvě hodiny, s Irčou jsme si nasbírali cibule lilií. Klamerka má pusu trochu nafuklou, ale jinak mezi ostatními je pohoda. Na pevnosti jsme ochutnali ještě fíky. 13:00 znovu jsme se nalodili, poplujeme asi ¾ hodiny, zakotvíme v zátoce, kde je tzv Kramářova spižírna. Tam se natrhají slávky. Do tří hodin bychom měli být v přístavu Herceg Novi. Slávek nasbírali na dva papiňáky. Jeden už jsme snědli a druhý vyloupeme a slávky dáme do salátu. Kolem 18:00 se chystáme do města, kde máme objednán v restauraci stůl. 18:30 jsme vyrazili i s kapitánem, který si oblékl naše expediční tričko. Po několika krocích se mu rozbili brýle, tak se musel vrátit na loď. My jsme pomalu šli na zmrzlinu a potom jsme pokračovali prohlídkou města. 19:45 jdeme do restaurace pod třemi lipami, kde už byl přichystán stůl. Nejprve jsme si objednali pivíčko Nikšičko a potom jsme si začali vybírat jídlo. Kapitán, Hanýsek a Dazul si objednali biftek, Irča a Klamerka si objednali Oligne, Pajtáš Bolognes špagety, Zdenda Milánské špagety, Pája si dal kuřecí na žaru, Roman si objednal medailonky a já steik, místní specialitu. Po večeři si Irča s Klamerkou daly ještě zákusek. K jídlu jsme dostali taky panáka rakie. Po dobré večeři jsme si udělali ještě malou procházku městem. Přišli jsme na loď, ještě chvilku poseděli a kolem půlnoci šli spát. 11

12 6.den středa 20.srpna 2008 (Irča) Ráno zase vyplouváme na motor, poté, co jsme udělali ranní koupel. Ale co to? Že by vítr? Fakt. Fouká!!! A správným směrem. S obrovským nadšením vytahujeme plachty, všichni se snaží asistovat, až se tam kapitánovi spíše pleteme pod nohy. Povedlo se, plachty jsou nahoře a my si vychutnáváme ticho. Ne ale nadlouho. Vítr slábne a plachty se třepotají v bezvětří. Jen tak ze srandy říkám, že bychom si mohli jít zaplavat. Kapitán hned, že jo, že není problém, máme si vytáhnout lano s koulí na konci, jeden konec přivázat k lodi a kouli hodit do moře. Pak sklouznout po laně až ke kouli a nechat se tahat. Roman, největší odvážlivec, se toho chopil a šup do vody. Kapitánovi se v očích zablískli dva diblíci a s potutelným úsměvem velí zapněte startovací baterii a větrák. My, zvyklí poslouchat kapitána na slovo, plníme příkazy. Romanovi ztuhl úsměv na rtu a snaží se přitáhnout k lodi. Kapitán zvyšuje rychlost. Honem pořizujeme poslední Romanovy fotografie Ale kapitán není žádný pes, ubírá plyn a Roman se kostrbatě, ale šťastně dostává na nehet. Povzbuzeni jeho úspěšnou plavbou jde do vody Dazul, po něm já, pak ještě Zdenda a Pája. 12 Byla to zajímavá zkušenost. Nejdřív jsem se bála pustit lodi, ale pak to šlo rychle. Držela jsem se křečovitě lana, měla jsem strach, že mi v tom proudu vyklouzne. Pořádně jsem se nalokala, než jsem se dostala k balonu. Pak jsem přišla na to, že když si na ten balon stoupnu a zanořím nohy pod sebe, vyvážím se pěkně a hlava se mi tak nenoří do vln. Teď si užívám nádhernou jízdu. No, to by asi stačilo, říkám si a chci se přitáhnout k lodi. Ale ouha. Rychlost je dost velká (alespoň mě se zdá), sil rychle ubývá. Mám strach se pustit jednou rukou na přechycení. Volám na Dazula, ať kapitán zpomalí, ten se culí a říká, že už zpomalil. No, že bych to nějak poznala, to teda ne. V hlavě mi zní kapitánova slova Když se pustí chlap, volá se muž přes palubu, když se pustí ženská, volá se něco spadlo přes palubu. Nakonec se mi nějak daří dostat se k lodi. SLÁVA!!! No jo, jenže to není všechno. Jak se dostat na ten zatracený žebřík? Kdo mi ho převařil za tak krátkou dobu tak vysoko? Ale i to jsem nakonec nějak zvládla a mohli mě vystřídat další. Pak už jsme celkem v poklidu dopluli na motor až do zátoky Polynesia, která je o, vínečko a

13 pojmenovaná podle bývalého campu postaveného v tomto stylu. Po celém břehu byly postaveny slaměné chýšky, některé již značně rozpadlé. Kapitán přidává pár informací. Za dob jeho největší slávy byla do každé chýšky přivedena voda a elektrika a bylo to jedno z vyhledávaných letovisek. Pak přišly nějaké majetkové spory, majitelé museli místo opustit a nevyužité to začalo chátrat, místní vykradači tomu taky pomohli. Na místě byl jen správce, který všechny vetřelce nekompromisně vykazoval ze břehu. Takže jsme mohli jen šnorchlit kolem, což nebylo nic moc, protože, prý pro velký výskyt planktonu, bylo moře kalné. Nejdřív to měla být zastávka jen pro podívání a okoupání, ale nakonec kapitán rozhoduje, že tady zůstaneme přes noc. To nás moc nenadchlo. Byla to asi nejhorší zátoka, ve které jsme zatím byli. Světlými okamžiky dne bylo již tradičně jídlo, dnes těstovinový salát s uzeným masem, které Anička s velkým úsilím vykostila (myšleno samozřejmě to maso). Taky jsme si do salátku mohli přidat opražené slávky (které zbyly od minulé svačinky) a olivy (které Anička s Romanem osobně doma plnili kápií). Taky jsme si ho hojně posypali sýrem. No mňamka. Pozvali jsme i kapitána, byl moc spokojený a chutnalo mu. Večer jsme si dali pivečko Nikšíčko, vínečko a hrálo se na kytary. 13

14 7.den čtvrtek 21.srpna 2008 (Roman) Když jsme šli včera večer před půlnocí spát, bylo v podpalubí k zalknutí. Poprvé během plavby zatím pokaždé stihl vítr kajuty navečer profouknout a usínání zpříjemnit, včera nikoliv. Probouzím se ještě v příšeří. Na kapitánově budíku jsou 4:30. Vzpomínám, jak jsme celá rodina již od brzkého rána seděli u rádia, ze kterého se kromě dramatických informací o okupaci Československa armádami tehdejší Varšavské smlouvy linula ponurá hudba a opakovaně tóny naší státní hymny. Jak mne, třináctiletého, i mého staršího bráchu hladil tatínek po vlasech a u toho plakal. Ty slzy dospělého muže, slzy bezmocnosti, lítosti a vzteku si v sobě ponesu už celý život. Tenkrát se mu zhroutil svět, všechny jeho ideály o krásném socialismu, který tak nadšeně budoval, vzaly za své. Brzy pak vzaly za své i mé představy, že jednou budu kantorem. Tatínka vyhodili z práce, skončil jako zaučený dělník a já se dozvěděl, že nemám politické předpoklady pro vysokoškolská studia. Hnusná doba, hnusní komunisti. Snad se to už nikdy nebude, alespoň v naší zemičce, opakovat. Snad si už naše děti, ale i děti našich dětí, neprožijí stejná traumata. Možná i pro tyto prožitky je pro mne těch 15 dnů na širém moři naplněním dětských tužeb. Ta volnost a svoboda, omezována (vlastně ovlivňována) jen přírodními živly a zákonitostmi. Ještě na chvilku usínám. Definitivně se však budím již několik minut po šesté. Když doma mám vstávat do práce, ještě v sedm jsem chodící mrtvola. Teď však už ne a ne zaspat. Jdu na palubu mrknout na východ slunce. Sluníčko se ale klube přes nejvyšší hory nad obzorem a to ještě v místech, která jsou zahalena hustým kouřem z požáru, který pozorujeme od prvních dnů plavby. Všichni ještě spí, dokonce i Pajtáš. Sedím na zadní palubě u kormidla a myšlenkami se vracím o 40 let zpět. Já Dazula upozorňoval, že nezmění-li rozpis do lodního deníku, bude ten dnešní hodně černobílý, vlastně černý Neméně silná vzpomínka, jak na tatínkovy slzy bezmoci, ve mně zůstává zážitek o pár dnů později. Do obchodu s potravinami přišel řidič ruského gaziku s desetikorunou v dlani. Chtěl si koupit chleba a mléko. Prodavačka mu, okupantovi, vítězoslavně odmítla dát mléko, neboť na skleněnou láhev byla záloha a jemu chybělo pár desetníků. A tak ten skoro ještě chlapec, v zaprášeném mundůru a válenkách seděl na schodech obchodu, ukusoval z pecnu chleba a... plakal. Byl zaskočený, ničemu nerozuměl, nechápal. Zatímco jeho velitel někde chlastal s českými kolaboranty. Mně je ho líto dodnes. Hnusná doba, hnusní komunisti. Někde v dálce na břehu slyším kokrhat kohouta. Sluníčko se ztěžka prodralo i přes kouřovou clonu. Hernajs, tak snad se bude, posádko, na této lodi vstávat!!! Telepatie nefunguje, nikdo nereaguje. Je 7:40, jdu pro spící posádku chystat snídani. Rutina: uvařit čaj, nakrájet chleba, nachystat něco na něj. Ranní zdravotní dávka valašských léků stále v nedohlednu. Nepomohlo ani včerejší 14

15 sesazení Pajtáša z této, na výsost čestné funkce a delegování do ní Dazula. Na výkřiky z podpalubí: Tož co bude s tú štamprlu Dazul dál netečně leží na palubě ve spacáku. Nějak mi tato zátoka Polynesia (pojmenována podle architektury již zdevastovaného campu) ostrova Stradioti, nepřirostla k srdci. Nelze šnorchlovat, dno je zarostené travou, nemůžeme na břeh, protože nás majitel vyhání, je zde bezvětří a tedy dusno. Těším se, až zabalíme a odplujeme dál. Sláva!!! 9:30 jde kotva nahoru. Miniprůliv proplouváme s odřeným kýlem hloubkoměr ukazuje pouhých 0,1 metru pod kýlem. Moře je jak rybník, ani vlnka. Takže znovu na motor. Naši pozornost přitahuje letecké hašení lesního požáru. Kousek od nás nalétává helikoptéra a nabírá do vaku mořskou vodu. Výsledek jsme ale nezaznamenali ani po 24 hodinách. Hory nad Kotorem dál dýmají jak aktivní sopka. Kolem desáté míjíme letovisko Tivat, kde pomocí dalekohledu špionujeme zakotvené ponorky. Průplavem Verige se dostáváme do kotorského zálivu a to přímo s plachty a vypínáme motor. Větřík, i radost z něj, netrvá snad ani půlhoďku, vítr se stáčí proti nám. Takže do Kotoru musíme dojet s motorem. Kromě kouzelných scenérií hor sledujeme i opakovaný nálet helikoptéry s vakem na vodu. Kotvu v přístavu v Kotoru spouštíme ve dvě odpoledne. Koupání střídá siesta, siestu střídá koupání. Večeři stíháme ještě za sluníčka a kolem 18:00 vyrážíme na břeh na prohlídku historického města. Mezi kamennými zdmi na nás dýchne nejen vytoužený chládek, ale i pohnutá historie tohoto sídla. Zakladatele z Řecka střídali Římané, pak Byzantinci, a Slované. Po Benátčanech a napoleonských válkách to bylo Rakousko Uhersko a od roku 1918 pak již Kotor sdílel historii současné Černé Hory. Ještě pár orosených zdejšího Nikšíčka na náměstí pod zvony kostela. V devět jsme na palubě a brzy potom jdeme nabírat síly do spacáku na zítřejší výšlap na kotorský hrad. výhledem na nejstarší městečko zátoky Perast, které kdysi bývalo centrem celé oblasti. Kolem půl jedenácté se zastavujeme na umělém ostrůvku Gospa od Škrpjala, vršeném stále ještě z kamenů dovezených námořníky ze svých plaveb jako díkuvzdání za šťastný návrat. Prohlédli jsme si zde postavený mariánský poutní kostel z počátku 17. století, včetně malého námořního muzea. Ve 12:30 odplouváme. Mezitím se zdvihl mírný vítr a tak opět, k velké radosti celé posádky, napínáme Před 40 lety v naší zemičce uprostřed Evropy opět na dlouhatánských 21 let pohasla naděje na svobodu, svobodu ducha, svobodu myšlení, na obyčejnou lidskou důstojnost, na možnosti cestování, poznávání světa a života jiných. A taky na svobodný skauting Jak svobodné je být a plout na Tynés. Sepsal Romitů vlastní rukou ve 21:32 15

16 8.den pátek 22.srpna 2008 (Anička) Je šest hodin, vstáváme a chystáme se na výlet na kotorský hrad. V sedm hodin první várka vyplouvá na břeh. Potom společně vyrážíme na hrad. Sluníčko ještě nepálí, tak se jde dobře. Z hradu je pěkný výhled na zátoku i na Tynés.Vystoupili jsme na vrcholek hradu a po chvilce odpočinku šel Dazul, Irča a Zdenda ještě na protější pohoří. My ostatní jsme druhou cestou sestoupili do starého města. Já, Roman, Pajtáš, Pája jsme šli nakupovat. Roman se chtěl stavit ještě do lékárny, protože má něco s uchem. Chtěl si nechat poradit od lékarnice, ale Pajtáš ho předběhl a řekl, že chceme peroxid. Roman vztekle vyhnal Pajtáša z lékárny. (Pak ho ještě kousl do řiti) Potom jsme si zašli na pivko jako včera večer do pizzerie. Irča posílá sms, že se asi 15 min zdrží. Mezi tím jsme se ještě s Hanýskem domluvili, že na břehu se sejdeme v 11:30. Při zpáteční cestě zašel Roman s Pajtášem do marketu. Irča, Dazul a Zdenda byli již na lodi. Kapitán pro nás připlul na člunu. Ve dvanáct hodin zvedáme kotvu a vyplouváme z Kotoru. Zkoušíme plachtit na genue, ale moc to nejde. S Irčou sedíme a píšeme zápis, mezitím jsme si dali i kafíčko. Kapitán navrhuje, abychom si zkusili kormidlovat a plout podle kompasu. První se hlásí Pajtáš. 14:15 napínáme plachty, plujeme bez motoru. Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží. Hoši jsou natěšeni, budeme vytahovat i malou kosatku. Znovu zapínáme motor. Konečně si dáváme i včeličku, která nám chybí od rána. Funkce nalévače je zodpovědná, ale chybí lidi. Dokonce kapitán řekl na včeličku fuj, je to dobrý. Roman chystá svačinu, Dazul nám zabavil notebook, Pája a Zdenda spí, dohánějí noc. My ostatní sedíme s kapitánem a povídáme. Teď něco ke kapitánovi. Je to člověk, který má obrovský přehled. Zná a hlavně umí. Co on prožil a zažil na moři i se svou ženou Dášou, to by stačilo snad i na deset životů. Je schopen poslouchat, odpovídat na každou naši (někdy i hloupou) otázku. Jeho fyzická a psychická svěžest je obdivuhodná. Toto píšu až po pěti dnech plavby, protože člověk pozná trošku toho druhého. Když se kapitánovi něco nelíbí, tak nám to hned řekne. Vůbec se nedivíme, protože loď si stavěl sám a ví, co je pro loď 16

17 dobré. Snažíme se jeho pravidla dodržovat, ale někdy to zaskřípe. Pajtáš je při kormidlování orosen na čele i v gaťách. Klamerka radí: Když to dáš do prava, budeš to mít v plachtách a ne v gaťách. Vítr přestal foukat, tak jsme skasali plachty, a jedeme na motor. Za chvíli zakotvíme v zátoce vedle ostrůvku, kde stojí kostelík a v něm žije Pop. V 16:15 jsme zakotvili a hned jsme si dali po kalíšku. Všichni, včetně kapitána se jdeme vykoupat. První vylézá Roman, aby umyl nádobí a po malé svačince v 18:00 Roman začíná vařit večeři, budou těstoviny a kuřecí maso. Před večeří zdravotní včelička, po večeři chlazené Nikšíčko, no, chlazené tak napůl. Zlobí také lednička, chladí jen z jedné strany. Po večeři jdeme s Irčou umýt nádobí, Irča během odpoledne vytřela také palubu. Dazul šel brzy spát, takže se nehrálo ani na kytaru. Potom odpadla i Irča a Klamerka, my ostatní jsme poslouchali kapitána, který je v obraze, co se týká hvězd. Ve 22:30 šli do hajan všichni. 17

18 9.den sobota 23.srpna 2008 (Anička) Vstáváme kolem osmé hodiny, někteří už jsou ve vodě, první vstával Dazul, už měl asi hlad. Na snídani se podává pomazánka z rybiček, čaj, káva a melta. Samozřejmě před snídaní se nalévá zázračný lék slivovice. 8:55 startujeme motor a vyplouváme ze zátoky na širé moře, i když ještě v Boce Kotorské. Jestli bude přát počasí, půjdou plachty nahoru. Při snídani jsme všichni u stolu, jen Klamerka si ještě myje vlasy a potom v tom malém prostoru u stolu má potřebu jít do kajuty. Snídá až poslední, až už se mělo vyplout. Trochu ohleduplnosti k ostatním by neškodilo. Ale co už říká naše Martina. Ale v 9:40 jsme zakotvili pro šnorchlování, po malé svačince si Roman půjčuje Dazulův neopren, Zdenda mamčin, teda Irčin, a jdou zkoumat jeskyně, které jsou kolem nás. Jsou nadšeni tím, co viděli. Irča píše svůj zápis, já se opaluju, Pajtáš bez neoprenu zkoumá okolí, Dazul odpočívá, protože ten jeskyně s Irčou prozkoumal jako první. Klamerka s Hanýskem spí, kapitán odpočívá a Pája filmuje a chodí si zaplavat. Teď právě kapitán vykouknul ze své lukny a spokojeně se usmívá. Zatím asi budeme tady a navečer odplouváme do zátoky Dobrá Luka. Teď vidím, jak Zdenda s Romanem jí z jednoho hrnce a Pajtáš jim do toho kecá. Zdenda vlastně sám připravil teplou svačinku Dobrý hostinec. Je 14:30, Irča spí, hoši se potápějí, kapitán se jde taky potápět. Nevím přesně, jak to bylo, ale kapitán, jak se vrátil řekl, že dno je plné ryb, ať si je jdeme posbírat. Ryb je plný škopek a jak budeme v zátoce Dobrá Luka, tak je na břehu ugrilujeme. Irča, Klamerka a Zdenda čistí ryby, Roman, Pája a kapitán jeli na břeh udělat oheň, Hanýsek a Dazul budou ryby kuchat. Vše je nachystáno, na břeh vezeme rošt, sekyrku, pilku, ryby, koření, chleba, pivo 18

19 a víno. Oheň byl už rozdělán, ryby jsme nakořenili, ale zapomněli jsme rošt natřít olejem. Do ohně nám kapitán poradil dát jalovec. Grilovali jsme je tak 15 minut, byly skvělé. Na Tynes zůstal Pajtáš, který smažil palačinky. Volali jsme na něj, ať si jde na ryby, ale Pajtáš nechce. Jaké příjemné překvapení, když jsme se vrátili na loď a palačinky byly nasmažené. Byly skvělé, Pajtáš má u nás velké +. Dali jsme si ještě včeličku a my tři kafaři své večerní kafíčko. Dazul šel spát jako první, potom Irča a Pája. Na zítřek kapitán slíbil klukům potápění s lahvemi. (Zdendáš) Ráno vstanu a sním snídani. Po snídani se vjelo do malé zátoky, tam jsme se šli potápět (se šnorchlama), plavali kolem utesů a někdo začal volat, že našel hvětdici. Hvězdice byla velká červaná z černymi fleky, pak Irča a Dazul šli proskoumat jeskyně a pak byla malá svačinka, pak jsme si od mých rodičů z Romanem půjčili neoprén (já mněl mamčin takže mi byl velký, Roman měl taťkův a ten mu byl akorát). Šli jsme teda plavali do nejbližší jeskyně - no byl to takový průplav. Dělil se na vchod, východ a pak tam byla taková tmavá odbočka bez světla, do které jsme radši nešli. Ta jeskyně o které jsem teď psal, byla asi 10 metrů dlouhá a asi 4 metry široká. Jinak byla nádherná (mně se moc věcí nelíbí, ale ta jeskyně byla nádherná). Byla modrá, zelená, červená, žlutá i malé krápníky tam byly - prostě super. Potom jsme šli do druhé jeskyně, která byla taky zajímavá, ale ne tak dobrá. Pak si šli všichni lehnout. Kapitán asi po 5 minutách připlaval, že v zátoce jsou mrtvé ryby (asi od nějakých rybářů, kterým se vysypaly) - jestli chcem, tak ať si je vylovíme. A tak až se všichni vzbudili, tak jsme je šli vylovit - bylo jich hafo. Tak jsme je vylovili, a pak, jak mamka a Klamerka je zbavily šupin, a potom já, Hanýsek a taťka vykuchali. A že si je upečeme. Tak jsme jeli na břeh (Pajtáš zůstal na lodi a pekl palačinky, které sliboval už 8 dní) a tam jsme je upekli. Pavel a Roman připravili na břehu z trosek nějakého boršusu pevný stůl a posezení. Ryby byly výborné a kapitán říkal, že v restauraci by nas stály asi 100. Pak jsme to všechno uklidili a jeli (já, Roman, Anička, Klamerka) na loď kde nás čekaly výborné palačinky. A pak jsme šli spát. 19

20 10.den neděle 24.srpna 2008 (Dazul) V 7:30 jsem už byl vzhůru spali jsme jako vždy na palubě. Začal jsem dělat nenápadný hluk a netrvalo dlouho a vzbudil jsem i Pajtáša. V 9:30 kapitán vyhlásil cvičení a tak jsme vytáhli vesty, nafoukli je a nasadili na sebe. Shromáždili se na palubě a svorně prohlásili, že bude zcela určitě lepší, když je raděj vůbec nebudeme nuceni použít. 9:40 bylo cvičení ukončeno. V 9:50 začala příprava na náš první ponor. Zájem jsem měl pouze já a Hanýsek, takže vzhledem k tomu, že kapitán má 2 láhve s příslušenstvím, nenastaly žádné třenice o to, kdo pod vodu půjde a kdo ne. Nejprve bylo potřeba natlakovat obě láhve na 200 atmosfér a tak kapitán zapnul kompresor. Natlakování láhve trvalo asi čtvrt hodinky. V 10:45 jsme už byli v neoprenech a připínali si opasky se zátěží. V 10:48 už jsme ve vodě a nasazujeme si láhve, které nám Irča spustila z paluby na laně. V 10:53 jsme ustrojeni, láhve otevřeny a bójka připevněna. První ponoření. Prvně jsem se potápěl s láhvemi taky na Tynés před osmi lety od té doby jsem neměl příležitost. Ale jsou věci, které se asi moc nezapomínají, zvláště, když se jedná o silný zážitek a ponor pro mne osobně silný zážitek je. V 10:59 pořizuju první podvodní Hanýskovu fotku s lahví. V té 20 samé minutě dávám foťák Hanýskovi, aby na oplátku vyfotil on mne. Pohybujeme se asi ve 4-5 metrech pod vodou. Kolem 11:00 se podařilo Hanýskovi zamotat do lanka bójky, která je přivázána k mojí láhvi a taháme ji za sebou, aby bylo vidět, kde se právě potápíme. V 11:28 mám na manometru tlak 50 a to je jasný signál, že je potřeba jít nahoru. Vytahování lahví jsme provedli v 11:32. Před tím jsme si je navzájem s Hanýskem uvázali na lana, která pořád ještě z paluby visela. Jednu láhev se podařilo vytáhnout bez problémů nahoru. Ale u druhé, asi 30 cm před uchopením, povolil uzel a žblunkla do moře. To nás kapitán asi nepochválí. Láhev je odhadem v 8-10 metrech. Ale okamžitě informuju Hanýska, který je ještě na nehtu, aby se pro ni zkusil ponořit a vytáhnul ji na hladinu. Asi to nebude tak jednoduché, protože Hanýsek si není jistý, že ji vytáhne nahoru, protože láhev váží kolem 12 kg. Naštěstí Páju napadlo, že by možná šlo láhev vytáhnout za lanko, kterým byla k láhvi uvázaná signalizační bójka. Hanýsek tedy doplaval pro bójku, podal mi lanko a opravdu, láhev šla pohodlně vyháhnout k hladině. Tam ji Hanýsek přebral a přivázal na normální, silnější lano. Akce trvala tak 3 minuty, ale kapitán má oči a uši všude, takže jsme to před ním neutajili. V 16:00 jdeme s Irčou šnorchlovat do druhé