Pohádky s malým andělem
|
|
- Ján Janda
- před 8 lety
- Počet zobrazení:
Transkript
1 Ludmila Jančiková Pohádky s malým andělem Ludmila Jančiková Pohádky s malým andělem
2
3 Pohádky s malým andělem
4 Ludmila Jančiková Pohádky s malým andělem
5 Pohádky s malým andělem jsou příběhy dvou nečekaných přátel, malého anděla, vypovězeného za trest z nebe, a nezkrotného pasáčka ovcí, uličníka a dareby. Každý z příběhů je samostatnou pohádkou, lokalizovanou do karpatských hor s jejich pohádkovými bytostmi, samotami a svéráznými obyvateli. Staré tradice, dnes už dětem neznámé, podtrhují podstoupená dobrodružství obou hrdinů. Malí přátelé dlouho putují po horách, každý za svým snem. Anděl touží změnit uličníka k dobrému a zasloužit si tím návrat do nebe, pasáček Jakubek si chce vysloužit ovečku a najít v horách poklad pro mámu, která zůstala sama s kupou dětí ve staré chaloupce. Oběma přátelům se sen naplní, Pasáček Jakubek se vrací ze svých toulek k mámě jako pracovitý chasník a pohádkovou odměnu obětuje za pomoc věrnému příteli, aby se i ten vrátil do svého domova. Pohádky si získají dětského čtenáře (6 12 let) a možná nejen jeho neuvěřitelným přátelstvím tak rozdílných hrdinů, krásou přírody a velkými i malými dobrodružstvími z dalekých pohádkových hor. Ludmila Jančiková Ludmila Jančiková Illustrations Maria Novotná Typography Václav Mekyska ISBN
6 O malém andělu, který spadl z nebe Andělé to vůbec nemají lehké. Na nebi je jich naseto jako hvězd a každý z nich má jedno z těch nebeských světel pro sebe. Dívá se ze své hvězdy dolů na Zem a dohlíží na malého človíčka, kterého dostal na hlídání. Kdyby jen na hlídání. Musí človíčka naučit poslouchat, ve dne v noci ho chránit a mít rád, i kdyby to byl největší dareba. Však i ten se jednou pěkně podívá a na každého usměje. A bez dětského úsměvu by lidem na Zemi bylo smutno. Nestalo se, že by si nebeský strážce s úkolem neporadil. Až jednou, ale to bylo tuze dávno. Tenkrát svítily hvězdy jasněji, nebe bylo modřejší, hory vyšší a lesy zelenější. Na každém kroku čekala pohádka a život lidí vypadal docela jinak. Tehdy žil na nebi malý anděl. Dali mu jméno Eliáš, ale že byl z andělů nejmladší, říkali mu všichni Eliášek. Jako každý anděl dostal do vínku úsměv, který otevírá lidská srdce a umí pohladit. Navíc byl učenlivý a pilný, jeho hvězda patřila k těm nejzářivějším na obloze. Kdo ví, proč to andílku k spokojenosti nestačilo. Nejspíš byl trochu nedočkavý. Rád by se vyrovnal velkým andělům a tak prosil, škemral a žadonil, aby i jemu dali někoho na hlídání. Andělům se zdál Eliášek na hlídání malý, váhali, dlouho se rozmýšleli. Snad ještě počkej. Brzy vyrosteš a budeš zkušenější, rozhodli nakonec. Čekat než vyroste? S tím se andílek nechtěl smířit. Nedal pokoj, upomínal se, sliboval, dokonce i úsměv mu posmutněl. Teprve tím dosáhl svého, na nebi nikdo nesmí smutnět. 9
7 Když jinak nedáš, ochotně teď souhlasili andělé, dostaneš na hlídání Jakubka, pasáčka ovcí z karpatských hor. Proč právě Jakubka, to jenom nebe vědělo. Byl to známý taškář a uličník. Nebylo dne, aby neprovedl nějakou darebnost. Co ten se naproháněl veverek a kolik jich utrápil. A těch rozhrabaných mravenišť a vybraných ptačích hnízd. Ten kluk se snad ani usmát neuměl, na každého se šklíbil a škaredil. A takového darebu svěřili na hlídání malému andělu. Bylo to k nevíře, bylo to na pováženou. Navíc byl Jakubek jako posedlý touhou po zlatě. Převracel na pastvinách kameny a hledal pod nimi zbojníky zakopaný měšec. Každou skálu oťukával, aby našel jeskyni s ukrytým pokladem. Snad i v klinkání ovčích zvonců slyšel cinkat zlaťáky. Nikdo nevěděl, proč ten pasáček tolik touží po bohatství. Vyžeň Jakubkovi zlato z hlavy, radili Eliáškovi zkušení andělé. Nauč ho se usmívat, mít každého rád a umět se o všechno podělit. Nebude to s ním lehké, ale pomůžeme ti. Malý anděl na všechno přikyvoval a svatosvatě slíbil, že změní uličníka k nepoznání. A hned začal ze své hvězdy zvědavě pozorovat svého svěřence. Stalo se, co nikdo nečekal. Pasáček s veverčím ocáskem za kloboukem, který krabatil čelo místo úsměvu a vyváděl samé darebnosti, se Eliáškovi zalíbil na první pohled. A s každým dnem se mu zamlouval víc a víc. Sluší to tomu Jakubkovi, pochvaloval si v duchu. Kuráže má za deset, velí celému stádu oveček. A když zahraje na fujaru, všechno kolem ztichne a jenom naslouchá. Nikdo se mu nevyrovná. Jen ať si zůstane, jaký je, rozhodl nakonec pro sebe, nic na něm měnit nebudu
8 A andělé se nestačili divit. Pasáček Jakubek byl stále stejný uličník, zato jejich Eliášek jako by najednou na nebe nepatřil. Přestal se starat o svoji hvězdu, zanedbával ji, stále jen pozoroval Jakubka na Zemi a snažil se ho ve všem napodobit. Na celé nebe halekal jeho písně, pískal ostošest na flétničku a poháněl bílé obláčky po obloze jako pasáček ovečky. Ještě je na hlídání malý, snažili se ho omlouvat starší andělé. Ale když byly jejich domluvy andílkovi k smíchu, hvězda mu skomírala a hrozilo, že zhasne, začali se o svého Eliáška doopravdy bát. Až jeho hvězda přestane svítit, bude s ním zle. Malý anděl nebo velký, žádný trestu neujde, strachovali se všichni a nebyli daleko od pravdy. Eliáškova hvězda zablikala naposledy, právě když si vymýšlel novou neplechu. Kutálel si po obloze větrnou koulí jako Jakubek na Zemi obručí a zabraný do hry si nepovšiml, jak se proti němu žene bouřkové mračno. Spadl rovnou po hlavě do černého víru a marně volal o pomoc. Na nebi ani na Zemi ho v rachotu a burácení hromů nebylo slyšet. Chumel mraků si s Eliáškem dlouho pohrával, odfukoval ho z jedné černé díry do druhé, cloumal s ním a pohazoval jako s bílým pírkem. To už se valila nová mračna, ještě hrozivější, ještě divočejší, a předávala si andílka. Když měla zábavy dost, zablýskla ještě naposled, zamručela a mrštila s ním dolů na Zem. Eliášek dopadl na kraj lesa a zabořil se do mokrého vřesu a pichlavé kručinky. Dlouho trvalo, než se odvážil zvednout hlavu. Bláto měl až za ušima, křídla se při pádu ulomila a vítr je zanesl kdovíkam. Jen vlasy, plné žlutých kvítků kručinky, mu zářily zlatem jako dřív a polekané oči měl stejně modré, jako bylo teď nebe po bouři. Znavená mračna pomalu odtáhla za kopec. Eliášek nesměle 12 13
9 vykročil z lesního stínu, posadil se na sluníčko do namoklé trávy a zvědavě se rozhlížel kolem. Jako by tu krásu viděl poprvé. Z nebe vypadala Země docela jinak. Za zády mu zůstaly vysoké lesní stromy a před ním, kam jenom očima dohlédl, všude se vlnily modravé hory. Ty nejvyšší měly ještě sněhové čepice. Ticho po bouři brzy narušil bzukot v oschlých travinách a horském kvítí, tak veselý koncert slyšel Eliášek poprvé. Všechno o překot vonělo po přestálé hrůze a někde v korunách stromů tiše zapípal pták. Co se mnou bude? svěsil andílek hlavu. To je určitě trest, neposluchy na nebi nechtějí. A zdálo se mu, že nebe nad ním tiše naslouchá, co ještě poví. Přišel jsem o hvězdu a mojí vinou vyroste z Jakubka uličník a dareba. To nesmí strážný anděl nikdy dopustit, ani ten sebemenší. Eliášek se dlouho díval někam nad hory a nakonec se usmál. A andělé to umějí. Vzpomněl si, jak ho učili, že když bude nejhůř, nebe ho neopustí a ve všem mu pomůže. Věděl už, co má udělat. Však já si Jakubka najdu, to vám slibuji, volal nahoru, kde nechal svoji vyhaslou hvězdu a anděly. Budu žít jeho životem. Budu ho hlídat a ve všem mu pomáhat. Neopustím toho uličníka, dokud se nepolepší. A docela tichoučce dodal smutně jen pro sebe: Snad mě potom vezmete do nebe zpátky. O Jakubkovi a ovečkách Po louce omyté deštěm hnal pasáček ovečky na pastvu. Nebyl to ledajaký pasáček. Veverčí ocásek se mu pohupoval na klobouku, velká sukovice měla budit hrůzu a černé oči byly plné darebností a taškařic. Mířil se stádem k pastvinám nahoře u lesa. Kolem oveček pobíhali Poděs s Vichrem a poháněli štěkotem každou zpozdilku. Pasáčka Jakubka dnes nemusel nikdo pobízet, tak měl naspěch. Dal by se snad do běhu nebýt oveček. Za ranní bouře uviděl ze salaše nad lesními stromy zlatý třpyt, jako by k nim do hor spadla hvězda. Ale ty po ránu nepadají, mudroval teď cestou. V tom vichru tam mohla sletět hrudka zlata ze skály a teď tam čeká, kdo si ji odnese. Zastavil se u vřesoviště na kraji lesa. Tady někde to muselo být. Snad se na mě usměje štěstí a najdu ji. Jak tak otáčel hlavu po zlatě, uviděl nedaleko v trávě neznámého chlapce. Nebyl o nic větší než Jakubek. Vyhříval se tu celý zablácený na sluníčku a musel mít za sebou dalekou cestu, vůbec nevypadal jako zdejší. A divné na něm bylo, že se stále jen usmíval. Pasáček zvědavě vykročil blíž a najednou se mu zdálo, že toho usměvavého chlapce odněkud zná. Zdálo se mu dokonce, že ho má dávno rád, jako by se narodili jedné mámě. Jen ty jeho zlaté vlasy jako by sem do hor nepatřily. A potom ty modré oči, jasné jako nebe, kterými se užasle díval a čekal, co mu pasáček v klobouku s veverčím ocáskem poví. Však to byl div. Zničehonic stál před Eliáškem jeho Jakubek. Ani hledat ho nemusel. Teprve tady na Zemi bylo vidět, jak jsou si 14 15
10 oba podobní. Až na ty vlasy a oči, pasáček je měl jako uhel a teď si cizince nasupeně měřil. Odkudpak jsi? Zlatovlasý dvojník vstal z trávy a úsměv mu posmutněl, když ukázal rukou k nebi. Ty že jsi anděl? To ti tak budu věřit! Ani křídla nemáš, ušklíbl se Jakubek. Ale nevypadal už tak nasupeně, spíš na něm bylo vidět zklamání. Myslel jsem, že tu najdu kus zlata, přiznal po chvíli. Nač by ti bylo? hlásek cizího chlapce zněl tiše, trochu vemlouvavě. Co ty víš, hodilo by se, a jak. Chalupu máme na spadnutí. Neznámý se chápavě a stále tak trochu posmutněle usmíval. Teď už věděl, že to je bída, pro kterou se jeho pasáček mračí na celý svět. Od Eliáškova úsměvu pomalu, pomaloučku roztálo Jakubkovo zklamání a na chvíli zapomněl na zlato. Kolem úst mu to v koutcích zacukalo, ale úsměv to zdaleka nebyl. Díval se nevrle a huboval se v duchu, proč se tu vůbec baví s tím zlatovlasým chlapcem, který ze sebe dělá anděla. Ani nevěděl, jak se stalo, že nečekaně vyhrkl: Když jsi tak sám a nikoho tu neznáš, můžeš se mnou pást ovečky. Tím okamžikem nesměle začalo přátelství dvou chlapců, kteří si byli tolik podobní, ale zase ne tak docela. A teď šli spolu za stádem jako staří známí. Jakubek vyzvěděl, jak se nový přítel jmenuje. Nezvyklé Eliáškovo jméno si ho už podmanilo. Stejně jako jeho zlaté vlasy a že se tak pěkně usmíval. Nedal na sobě nic znát a aby sám udělal dojem, zakabonil se ještě víc a narazil si klobouk víc do čela. V duchu si umiňoval: Musím ukázat tomu tulákovi, že nejsem lecjaký pasáček, ale opravdický zbojník
11 Docela jinak uvažoval v tu chvíli jeho nový přítel: Ať mi samo nebe pomáhá. Nedám si pokoj, dokud se ten mrzout neusměje. Náš malý zbojník to vzal za špatný konec, začal se teď vynášet a holedbat docela nahlas: Co já se tu nachytal veverek, rozpřáhl doširoka ruce, to by ses divil, Eliášku. Panečku, pěkný houf by jich byl. Nepočítal jsem je, utrousil nakonec ledabyle. Ovečky už se pásly na dohled. Poděs s Vichrem štěkotem vítali nového pasáčka, když v tom se Jakubek nečekaně zastavil: Podívej, říkal skoro šeptem, vidíš tu zrzku na stromě? Za chvíli budeš mít její ocásek. Hnedka si s ní poradím. Stáli na pastvině pod rozsochatým osamělým smrkem. Někdy dávno ho tu musel ožehnout blesk, několik pahýlů mu trčelo z mohutného kmene do všech stran. Ve zbylých zelených větvích bezstarostně poskakovala veverka. Eliášek strnul hrůzou a přestal se usmívat. Teď pozná Jakubka jako darebu. Tušil už, jak přišel k veverčímu ocásku na klobouku. Jakubek hvízdl na psy a zatímco Poděs s Vichrem s divokým hafáním obíhali kolem stromu, sám šplhal po kmeni nahoru. Veverka před ním uskakovala stále výš, ale na vrcholku koruny už neměla kam uhnout. K smrti vyděšená psím štěkotem, skočila z té výšky dolů do trávy, rovnou před vyceněné psí zuby. Bláhová zrzka, neměla nejmenší naději, před psy se nemohla zachránit útěkem. Ale než ji Poděs s Vichrem stačili popadnout a rozcupovat na kusy, octla se v laskavých teplých dlaních Eliáška. Tiše ji konejšil a když měl před sebou udýchaného Jakubka, pohladil ještě schoulenou zrzku po ocásku. Nač by mi taková ozdoba byla, ozval se vyčítavě, veverce sluší víc. A odnášel vystrašené zvířátko do bezpečí, až ke stromům na kraji lesa
12 Udiveného, zklamaného Jakubka začal pálit veverčí ocásek na klobouku. Jako oheň pálil, jako rezavý uhlík se zavrtával. Sundal rychle klobouk, strhl veverčí okrasu a odhodil ji co nejdál do trávy. Neměl ani čas vzpomenout, jak na ni býval pyšný, jak se s ní dole ve vsi nadnášel. To už se nový přítel vracel od lesa. Jenom se podíval na Jakubkův klobouk, pochopil a úsměv se mu vrátil. Snad se ani neuměl doopravdy zlobit. Psi se novému pasáčkovi lísali k nohám, nejspíš se cítili provinile jako jejich pán. Se svěšenými ocasy se potom odloudali ke stádu a malí přátelé se pustili za nimi. Uličníka mrzelo, že se mu lov nevydařil a nepřesvědčil tak Eliáška o své odvaze. Ale nebyl by to Jakubek, kdyby znovu nezačal s vychloubáním. Veverky, odfrkl pohrdavě, to pro mě nic není. Zbojníci nechytají veverky. Já si troufnu i na vlky, vozí mě po lese. Nevěříš mi? Eliášek nevěřil, ale horlivě přikyvoval a pouštěl vychloubačné řeči kolem uší. Mohl říct svému svěřenci, že lež má krátké nohy a že se ještě dnes rozloučí s vychloubáním i lhaním. Ale všechno chce svůj čas. Ten ubíhá na pastvinách pomalu a měří se sluníčkem. Začalo už trochu připalovat, když se z lesa vracela jako každý den bába Fedorka. Byla už jako věchýtek, stěží unesla košík s bylinkami, co každého vyléčí z nemoci. Uchozená dlouhým hledáním se zastavila u pasáčků a posadila se k nim do trávy. Pro chvilku snad nebude tak zle, pohladila plný košík vedle sebe, chvátám s těmi čarokvítky domů. Jakubek se zaradoval. Věděl už, čím si přítele získá a ohromí. Promýšlel v duchu novou darebnost. Ticho kolem a cinkání ovcí Fedorku pomalu uspávalo, začala nad košíkem klímat. Na to Jakubek čekal. Nelenil, vysypal z koše bylinky, nahrnul do něho suché jehličí a znovu všechno přikryl bábiným šátkem. Doma se bude Fedorka divit, jaké čarokvítky si z lesa přinesla, chlubil se příteli a ohlédl se, jak se na jeho udatný kousek tváří. Eliášek se tvářil překvapeně, ale jinak než Jakubek čekal. Přestal se usmívat, odmítavě zavrtěl hlavou a ukázal rukou na stádo. Mezi bílými ovečkami se páslo několik černých, a dřív nebyla ve stádě jediná čemuška. Jakubek však už nebyl k zastavení, když začal vyvádět darebnosti, nemínil hned tak přestat. Pro pár ovcí, dělal ze sebe hrdinu, řeknu starému Jurovi, že se napásly černobýlu. Povídá se o něm, že je kouzelný. Zklamanému zbojníkovi se už honilo hlavou něco jiného. Uviděl dědu Damiána z dolní samoty, jak si táhne z lesa domů několik dubových kmínků. Síly už moc neměl, každý krok ho stál námahu. Jakubek nahmatal v kapse provázek. Aby děda neviděl, přivázal mu kmínky k starému pařezu, který tu pevně seděl v zemi nedaleko spící Fedorky. Teď teprve, Eliášku, něco uvidíš, pochvaloval si v duchu a ušklíbl se, když si děda stíral pot z čela, tahal ze všech sil, ale nepohnul kmínky ani o kousek. Bezradně se posadil do stínu ke staré kořenářce, aby si odpočinul. Nedá si pokoj, pápěra. Bude ty doubky tahat až do večera, poskočil si radostí pasáček, hrdý na své uličnictví. Dám za to krk, Eliášku, že se mu v noci bude o nich zdát a ráno se pro ně zase vrátí. A vůbec nechápal, proč se přítel tváří stále smutněji. Znovu jen odmítavě zavrtěl hlavou a mlčky ukázal na ovce. Ve stádu byly samé čemušky, ani jediná ovečka nezůstala bílá. To už byla opravdová pohroma a Jakubek ze sebe přestal dělat hrdinu
13 Co tomu řekne Jura, až mu večer přiženu černé ovečky? A co teprve hospodář, až se to donese do vsi. Vždyť to stádo už ani nevypadá jako jeho. Nepozná ho a půjde žalovat mámě, proběhlo mu hlavou. Ta představa Jakubkem tak otřásla, že spustil srdcervoucí pláč a bědování. Máma mi tolik domlouvala, abych se polepšil a dělal ve službě dobrotu. Za moje pasení měla dostat nějaký grošík. Teď jí už vůbec nesmím na oči. Kámen by se nad tím nářkem ustrnul. Eliáška bolel stejně, jako by byl jeho, ale věděl dobře, že s každou prolitou slzou opouští nezbedu jeho darebnost. Místo zbojníka bědoval teď v trávě vystrašený pasáček. A když vyplakal poslední slzu, pomalu zvedl hlavu, dlouho si nevěřícně protíral oči a jen se díval kolem. Z košíku staré Fedorky se najednou samo vysypalo jehličí a bylinky, nepovadlé a ještě voňavější, naskákaly zpátky pod šátek. Provaz na dubových kmínkách se sám rozvázal a děda si je jako omládlý táhl k domovu. A kousek od lesa, uprostřed pastviny, zlatovlasý přítel teď něco našeptával čemuškám a ty byly jako na povel bílé jako dřív. Možná o něco bělejší. Jakubek se k němu rozběhl. Jak jsi to všechno dokázal? To mě máš tolik rád? Teď už vím, že jsi doopravdy anděl. Pasáček se poprvé šťastně usmál. Jako sluníčko se smál a nemohl přestat, snad chtěl dohnat všechen smích, který svým škareděním zanedbal. A Eliášek se smál s ním. Jakubek ho popadl a radostí se s ním vytáčel kolem ovcí, až se jim oběma nohy podlomily a padli spolu do trávy. Ale smáli se dál a ještě hodnou chvíli, dosmát se nemohli
14 Tehdy se zpečetilo přátelství dvou chlapců, kteří si byli tak moc podobní, i když ne tak docela. Zatím jim už slunko stálo nad hlavou. Vyjedli Jakubkův uzlík s obědem a potom si vesele povídali, dováděli v trávě, došlo i na fujaru a Jakubkovy písně a Poděs s Vichrem za ně hlídali ovečky. Teprve večer přiměl pasáčky, aby sehnali stádo k salaši do ohrady. Starý Jura se mohl vynadivit. Místo jednoho pomocníka přihnali stádo dva. Ovečky se mu zdály napasené a dokonce bělejší než jindy. Nešetřil chválou, ani chlebem a sýrem, i plný krajáč mléka před chlapce postavil. Z večeře nezbyl ani drobeček a z mléka v krajáči ani kapénka, když je hnal starý ovčák na seno spát. Jakubek usnul, sotva se položil do měkké, voňavé postele. Zato Eliášek se na seně dlouho převaloval a pozoroval hvězdnaté noční nebe nad hlavou. Jaký jsem teď anděl bez hvězdy a bez křídel, volal k němu tiše, dokud se i jemu oči nesklížily. Nebe mlčelo, neozvalo se, jen hvězdy pomrkávaly shůry docela smířlivě nad dvěma spáči, pasáčkem z karpatských hor a malým andělem. O vděčném Ryzáčkovi Dávno už kukačky odkukaly jaro. Léto teď pročesávalo husté lesy a slunce nešetřilo paprsky na horských pastvinách. Z Eliáška byl už zkušený pasáček a také na to vypadal. Plandavá košile a kalhoty od starého Jury byly samá záplata a stará čepice měla také doslouženo. Oblečením se Eliášek v ničem nelišil od jiných pasáčků. Jenom pramen zářivě zlatých vlasů, který se nevešel pod čepici, stále jako by do hor nepatřil. Hned bylo vidět, že u oveček Eliášek nevyrostl. Ležel teď v prosluněné trávě kousek od stáda a díval se do nebe. Takové chvilky měl na pastvě nejraději. Zdálo se mu, že stačí natáhnout ruku a podá si jeden z bílých obláčků. Nasedne a nechá se odnést domů. Ani křídla mít nemusí. Ale má svého svěřence, přece ho neopustí. A Eliášek zaletěl pohledem k Jakubkovi. Smát se už umí, má mě rád a na své zbojničení nejspíš zapomněl, radoval se v duchu. Jen té své touhy po bohatství se hned tak nezbaví. Potřebuje mě tu. Andílek se znovu zahleděl na blízké nebe. Co na tom nebi pořád vidíš? Jednou jsi u nás, tak si musíš zvykat. Máš přece mě. Jakubek si tu na kameni ořezával proutek a nespokojeně špulil rty. Přítel mu přirostl k srdci a nechtěl se o něho s nikým dělit. A dost možná, že se v koutku duše bál, aby mu jednou neodešel. Křídla tak mít, povzdychl si Eliášek, ale to už seděl na kameni vedle svého Jakubka a objímal ho kolem ramenou. Pasáček měl docela jiná přání
15 Obsah O malém andělu, který spadl z nebe O Jakubkovi a ovečkách O vděčném Ryzáčkovi O měsíčnici pod Vřesovou horou O dvou starých vědmách O šedivém jezdci na šedivém koni O bludném kořínku O zlatém kvítku kapradí O černém kuřeti pro štěstí O modrém plamínku nad pokladem O bílé kobylce s podkůvkami O chudém bratrovi O dobré ženě nad zlato O černé Mamuně O vylhané pohádce O studánce se zapadlou hvězdou
16 Pohádky s malým andělem Autorka Ludmila Jančiková Ilustrace Maria Novotná Vydal Jiří Brauner v Kartuziánském nakladatelství v Brně v roce 2010 nákladem 750 ks Typografie Václav Mekyska Předtisková příprava Jonatán, Brno Tisk Novatisk, a.s., Blansko
Korpus fikčních narativů
1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod
VíceKlasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5
Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,
VíceOndřej, mamka a děda Meda se třemi psy
Ondřej, mamka a děda Meda se třemi psy Když bylo Ondřejovi pět a mamka se ho zeptala, co by si přál k narozeninám, okamžitě vyhrkl: Mami, kup mi psa! Ale Ondro, moc dobře víš, že pejsek potřebuje péči,
VíceLegenda o třech stromech
Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není
VícePOHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ
POHÁDKA O TOM, CO SE DVĚMA ŽÁBÁM PŘIHODILO NA VÝLETĚ Dlouho se na ten výlet těšily a říkaly si, že i jim se něco pěkného přihodí, jak už to na výletě bývá. A přihodilo se. Bylo velice krásné červnové jitro,
VícePodívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.
Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.
VíceJAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)
JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když
VíceZatím sestoupi1 s nebe anděl v bílém rouchu. Odvalil od hrobky kámen a posadil a něj. Vojáci se zděsili a utekli. Za chvíli potom přišly k hrobu zbožn
ZMRTVÝCHVSTÁNÍ Ježíšovi nepřátelé zvítězili. Ježíš byl mrtev, jeho učedníci rozptýleni. Všemu byl konec. Zlí lidé nechtěli poslouchat Ježíšovo učení a teď, když byl mrtev, se radovali. Ježíš však řekl:
Víceto byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.
1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím
VícePohádkové povídání. - pro děti i dospělé -
Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti
VíceA l b A t r o s zlom_vnitrni_ce_v2.indd :37
A l b a t r o s Alena Čálková Borůvky na prodej Alena Čálková i l u s t r o v a l a a n n a m a s t n í k o v á Borůvky na prodej A l b a t r o s Alena Čálková, 2015 Illustrations Anna Mastníková, 2015
VíceByl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici
Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči
VíceBinky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího
VíceRůžová víla jde do města
Růžová víla jde do města V Růžovém lese žila s maminkou, tatínkem a dědečkem v malé chaloupce Růžová víla. Jednoho dne se procházela po kraji lesa a zasněně hleděla na nedaleké město. Jakpak to tam asi
VíceBásničky pro holky. Dupy, dupy, dupy, dupy, už jdou chlapci do chalupy. Už jdou chlapci s pomlázkami, schovejte se, maminečko, schovejte se s námi.
Básničky pro holky Malujeme vajíčka, pro bratrance, pro strýčka. To nejhezčí tatínkovi, taky jedno dědečkovi. Ještě klukům ze školky, žádná nejsou pro holky. Však vajíčka z čokolády, máme i my holky rády
VíceAutoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018
Autoři sborníku: Děti ZŠ Prostějov, Dr. Horáka 24 a klienti Centra sociálních služeb v Prostějově, Lidická 86 Školní rok: 2017/2018 Zpracovala: Naděžda Kalábová Žil byl jeden skřítek a jmenoval se Jurda.
Více14 16 KH-57-03-297 -CS-C
14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k
VíceNejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda
Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem
VíceCesta ke hvězdám Oldřiška Zíková
Cesta ke hvězdám Oldřiška Zíková Každý si pod pojmem cesta ke hvězdám představí něco jiného. Jeden si bude představovat chodník slávy v Los Angeles, další si sní o své cestě ke hvězdám a někdo úplně jiný
VíceJosífek byl už opravdový školák,
1 Josífek byl už opravdový školák, prvňáček. Ale hlavně byl zvědavý malý kluk. Stále si něco vymýšlel, občas nerad poslouchal a taky často lhal. Nic nepomohlo, že začal chodit do školy. Nepomohlo, ani
VíceSamuel van Tongel. Nevinnosti I
Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech
VíceProstorová orientace. Dítě pojmenovává, co je na obrázku nahoře, co dole, co je vpravo, vlevo; co je vpravo nahoře, vlevo dole
Barbora vedl pastelky setmělým parkem. Obě viděly, že Barborovi tma vůbec nevadí a že všichni dobře dojdou k cíli. I Božence se zdála cesta s Barborou jednoduchá. Připomněla jí, jak s Máňou kreslily obrázky
VíceBertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.
Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve
VíceČtyři světla pasýře Šimona
Čtyři světla pasýře Šimona Vánoční hra s písněmi na téma: Cesta k jeslim Úvod Obsah Jedne tmavé noci se pastýřský chlapec Simon vydá hledat ztracenou ovečku.pro jeho soucit a dobrotu rozdá cestou potřebným
VíceO letadélku Káňeti. Knihu od Bohumila Říhy. převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška.
O letadélku Káňeti Knihu od Bohumila Říhy převyprávěly a nakreslily děti z MATEŘÍDOUŠKY Berlín, třídy ABC-do-ouška. Tomešovic rodině se narodila Anežka. O tři roky později se jim narodil kluk Vojta. -
VíceDeník mých kachních let. Září. 10. září
Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém
VíceMyši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla
podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má
VíceBylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou
Jak chaloupka přestala být opuštěná Bylo jedno Jalovcové údolí s modrým potokem a opuštěnou bílou chaloupkou. V chaloupce jednou vymetla Ctibůrkova maminka pavučiny, tatínek ji vybílil zevnitř i zvenčí,
VíceJak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi
Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této
Vícewww.robotikmechacek.cz
ISBN 978-80-260-3610-4 (epub) ISBN 978-80-260-3611-1 (PDF) ISBN 978-80-260-3612-8 (MobiPocket) www.robotikmechacek.cz Na webu můžete výhodně koupit také elektronickou či tištěnou verzi prvního dílu knihy
VíceA Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-
Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl
VíceNemusíte si ho brát, nemusíte si ho kupovat, nebo ho někde shánět. Podobenství už je vaše, patří vám.
Scénář: Dobrý pastýř Podívejte se, mám tu zlatou krabici tedy je žlutá, ale připomíná zlato. Uvnitř je něco cenného. Možná je tam podobenství. Podobenství jsou totiž ještě cennější než zlato! Krabice je
VíceSoused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!
JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,
VíceVečer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své
Večer Pufík obcházel záhony modrých růží na zahradě a čekal na Pepíka. Jenže ten měl zpoždění, a tak si Pufík řekl, že mezitím něco napíše do své velké bílé knihy. Napsal několik stránek, ale Pepík pořád
VíceAhoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!
Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově
VíceDeset dní potom, co Ježíš odešel do nebe, apoštolové uslyšeli silné hřmění a prudkou vichřici. Bylo devět hodin dopoledne. Tu se nad hlavou každého z
DUCH SVATÝ Když Pán Ježíš vstoupil do nebe, apoštolové se cítili sami, a proto se báli. Ježíš už nebyl mezi nimi. Jednoho dne však, jak slíbil, poslal Ducha svatého. Od té chvíle apoštolové zase měli odvahu.
VíceJak Václav koval ohnivého koně
Jak Václav koval ohnivého koně V jedné vsi u staré lípy stála pěkná kovárna. Kladívka celý den zvonila o kovadlinu a nejedna panenka se před vraty ráda zastavila a zvědavě nakukovala dovnitř. Se starým
VíceŽába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09
Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí
VíceSam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam
FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala
Více11 ŠIBALOVÉ 12 TŘI VEVERKY
10 NEBESKÁ ŠKOLA Jeden drak se přihlásil do nebeské školy. Má tři hlavy, řekl si učitel, tak uvidíme, která z nich je nejchytřejší. A dal drakovi otázku: Proč ve dne nesvítí hvězdy? Co se mě ptá, na to
VíceAudiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál
Audiopomůcka č. 3 Japonské pohádky Výukový materiál Autor: Mgr. Petra Grygová Partnerské zařízení: Dětský domov, Základní škola a Střední škola, Žatec Poznámka: kopírovat dle počtu žáků Výukový materiál
Více1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI
1. STARÉ POVĚSTI ČESKÉ - O PRAOTCI ČECHOVI Čti velmi pozorně text a odpovídej na otázky. Kdysi dávno žily u řeky Visly rodiny dvou bratrů. Jeden se jmenoval Čech a byl vojvodou, stařešinou, náčelníkem.
VíceDo soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:
Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku
VíceMalý Ježíš měl také malé kamarády. Nazaretské děti si s ním rády hrály. Ježíš se vždycky nejdříve zeptal maminky a teprve potom si šel ven hrát. Chlap
JEŽÍŠOVO DĚTSTVÍ O Ježíšově dětství toho mnoho nevíme. Víme jen tolik, že bydlel v Nazaretě, ve vesnici, kde byla doma Panna Maria, a že by velmi poslušný. Když zemřel zlý král Herodes, Svatá Rodina se
VíceJak se v parku narodil dráček
Jak se v parku narodil dráček Klárka a Matýsek jsou dobří kamarádi. Nejradši chodí ven do parku. Hrají si s dalšími kamarády na schovku SCHOVKA POD DEKOU, na honěnou HONIČKA SE ZÁCHRANOU nebo si jen tak
VíceKaštan zavrtí ocáskem a vděčně Adélce olízne dlaň. Pak vzrušeně zavětří a odběhne do křoví. Křoví se křiví na všechny strany a Kaštan v něm šmejdí
1. Kaštan je pes. Jezevčík. Má dlouhé tělo a krátké nohy. A štěká. Haf, haf, volá na Adélku. Adélka není pes. Adélka je holka. Má dlouhé hnědé vlasy a legračně pihovatý pršáček. Sehne se ke Kaštanovi a
VíceAhoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a
Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se
VíceA jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.
Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,
VíceVýukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.3665 Šablona: I/2 č. materiálu: VY_12_INOVACE_08 Jméno autora: Mgr. Růžena Bajerová Třída/ročník:
VíceTrpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.
1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad
Více35 Kapitola druhá 36 Přípitek Patrové budovy, roztroušené na úpatí vysoké hory, zůstávaly dlouho po ránu v jejím stínu. V půl osmé se v trávě na záhonech ještě drželo studené vlhko od noční rosy, ale celé
VíceŘehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém
f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz R O S A Italský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI 10096 Leumann (Torino) České vydání: Translation
VíceByla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.
Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem
Více1 NA CHALUPU, KAM NECHCI
1 NA CHALUPU, KAM NECHCI Za výzo jsem dostal od mámy a Richarda Nintendo. Chtěl jsem ho nechat doma, aby bylo jasný, že si mě za dárek, i když je suprovej, nemůžou koupit. Stejně to vymyslel on, mamka
VíceALBATROS MaS ve skole_ _cz.indd :30:45
ALBATROS Miloš Macourek Adolf Born Mach a Šebestová ve škole Mach a Šebestová ve škole MILOŠ MACOUREK ADOLF BORN Albatros Miloš Macourek heir, 1982 Illustrations Adolf Born, 1982 ISBN 978-80-00-02867-5
VíceJedna z těch žen přistoupila k Ježíšovi. Vojáci ji nechtěli pustit, ale ona se jich nebála. Vytáhla bílý šátek a utřela Ježíšův obličej. Ježíš byl cel
NA KALVÁRII Ježíš umřel za nás za všechny. Jak nás svým životem učil, že máme být dobří, tak nás svou smrti osvobodil od hříchů. Ježíš nám svým utrpením ukazuje, že nemáme mít strach z bolesti. Bolest
VíceUkázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Co by se kovbojkám stávat nemělo Kamila Nováková Vydavatelství Hölzelová Eva Text Kamila Nováková Tvorba obálky René Vaněk Ilustrace Martina Aulehlová
VíceBůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.
VíceZákladní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace
Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník
VíceNeměl by vůbec nic. že jsme našli partnera
Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,
VíceVÝPRAVA DO NEZNÁMA Dnešní den je pro myší kluky Otíka a Tomíka opravdu výjimečný. Čeká je výprava do neznáma a půjdou úplně, ale úplně sami. Buďte opatrní, nabádal je táta, když se rozcházeli v předsíni
Vícepoznejbibli biblické příběhy pro děti
Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,
VíceVzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup
Kód: Vzdělávací materiál projektu Zlepšení podmínek výuky v ZŠ Sloup Název vzdělávacího materiálu Měření vlastností látek - teplota Anotace Pracovní listy. Autor Mgr. Iva Paděrová Jazyk Český jazyk Očekávaný
VíceUž kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.
Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké
VíceHROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let
HROBNÍK Jan Kameníček Ilustrace autor Pro děti od dvanácti let Cítím se klidný. Já přece nemám sebemenší důvod, abych lhal. Nepociťuji smutek, ani stín strachu, je to jen vyrovnání, blažený smír. Všechny
VícePROJEKT NÁŠ REGION FAUNA A FLORA V KRÁLÍKÁCH A OKOLÍ
PROJEKT NÁŠ REGION FAUNA A FLORA V KRÁLÍKÁCH A OKOLÍ PAMÁTNÉ STROMY STARÁ LÍPA VYPRAVUJE projektový tým: Kristýna Muchová, Jana Macková, Štěpán Morong, Zdeněk Macek, Petr Pacek, Vojtěch Ruszó, Petr Čuma
VíceU Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou
40 U Opery, v přístavu, tajemný zvuk didžeridu a první setkání s aboridžinskou holčičkou Budova Opery se vypínala na malém výběžku obklopeném mořem. Stavbě dominovaly bílé oválné trojúhelníky. Takže z
VíceMgr. et Bc. Michael Novotný. Veršované pohádky
Mgr. et Bc. Michael Novotný Veršované pohádky Copyright Autor: Michael Novotný Ilustrace: Barbora Lišková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-337-4 (epub) 978-80-7512-338-1 (mobipocket)
VíceProč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?
Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se
VíceDráček Listáček a jeho neobyčejné dobrodružství
1 Veronika Langerová Dráček Listáček a jeho neobyčejné dobrodružství Pro všechny kluky a holky, kteří mají rádi dobrodružství 2 Jak vítr unesl dráčka Listáčka Byl podzim. Ze stromů padalo listí a Mikuláše
VíceO BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK
O BOTĚ, KTERÁ SI ŠLAPALA NA JAZYK Tak fem fafe febou fkofo fekla, zavzdychala nešťastně levá semišová bota. Uf fážně nefím, fo f tím mám děfat. Co říká, my jí nerozumíme! ozvaly se z rohu trochu zablácené
VíceVyprávění z časů vikingů
Leif Nordenstorm Arne syn náčelníka Vyprávění z časů vikingů K A V A P E C H ARNE, SYN NÁČ ELNÍKA Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h
VícePod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.
Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou
VíceAlexandra Vokurková, 2018 Stanislav Juhaňák TRITON, 2018 Illustrations Alena Schulz, 2018
Alexandra Vokurková, 2018 Stanislav Juhaňák TRITON, 2018 Illustrations Alena Schulz, 2018 Pro radost dětem vydal Stanislav Juhaňák TRITON, Vykáňská 5, 100 00 Praha 10 v Praze roku 2018 jako svou 2277.
Více2. Čisté víno (Sem tam)
1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný
VíceDIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL VY_32_INOVACE 137 Téma vyučovací jednotky: LITERÁRNÍ VÝCHOVA POHÁDKA KOUZELNÁ KAREL JAROMÍR ERBEN HRNEČKU, VAŘ PŘIPOMEŇME SI: Lidová pohádka = je pohádka, která nemá jasného autora
VícePetra Braunová. O chlapci, který spadl z nebe
Albatros Petra Braunová O chlapci, který spadl z nebe Petra Braunová Ilustrovala Magda Veverková O chlapci, který spadl z nebe Albatros 5 Petra Braunová, 2012 Illustrations Magda Veverková Hrnčířová,
VíceZuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan
Zuzana Pospíšilová ilustroval Drahomír Trsťan Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové,
VíceItalský originál: La vita secondo l aurora, nakladatelství ELLEDICI 2014 Editrice ELLEDICI Leumann (Torino)
l;color:grey;font-family:verdana,geneva,kalimati,sans-serif;text-decoration:none;text-align: R O S A = = < p s t y l e = " p a d d i n g : 0 ; b o r d e r : 0 ; t e x t - i n d e n t : 0 ; l i n e - h
VícePáni! chytil se za hlavu Viky, když si sundal aktovku a uviděl, jak po pádu dopadla. Zkusil z ní rukou setřít bahnitou vrstvu, ale jenom tím dokonal
Podivný dárek Když stál Viky konečně nahoře na stráni, oběma klukům se ulevilo. Díky, Hugo! vydechl vděčně Viky. To by byl průšvih! Kdybych se ve vodě vymáchal, tak to rodičům neutajím! No, odpověděl Hugo
VíceJsou okamžiky, kdy dlouze vyhráváš, pak štěstí se přikloní na moji stranu, možná jen, že mi ve hře šanci dáváš, kterou jinde tak snadno nedostanu...
1. Hrajeme spolu tu partii podivnou zase, bez figurek na šachovnici žlutohnědé, bez vnímání prostoru v prázdném čase, červenají při ní tváře pře tím tak bledé... Nehrajeme na remízu, ale na vyhrání, jen
VíceBlanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství. Eroika
1 2 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství Eroika 3 Blanka Kubešová, 2008 Eroika, 2008 ISBN 978-80-86337-74-6 4 Blanka Kubešová Žoržína Ztracené dětství 5 6 7 mámě 8 krajino dětství, chtěl bych se k
VíceNOCTURNO 2014. Do hlubin. Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí
NOCTURNO 2014 Do hlubin Za okny měsíc neúspěšně trhá z očí noci třešně ne, nejsou to třešně, jsou to slzy a v nich se choulíme v jantaru zmrzlí Jsme to, nejsme to my zakletý v jantaru váhání Dívej se na
VíceJe takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček.
JE Je takový osud, že co je v něm bez chvění, není pevné. Je taková láska, že se ti nedostává světa, byť jenom pro krůček. Je taková rozkoš, že se trestáš za umění, když umění je hříchem. Je takové mlčení,
VícePetra Soukupová. K moři
Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda
VícePES V NEBI. Dobrý den, povídá muž. Copak to tady prosím je?
PES V NEBI Muž putoval se svým psem. Věděl, že už je mrtvý a směřuje k nebi. V tom okamžiku se před ním zjevila nádherná zlacená brána a u ní stál a usmíval se fousatý stařík v bílé kápi. Dobrý den, povídá
VíceOSTRUŽINY. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009
OSTRUŽINY Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz SRPEN 2009 1. BÁSNÍCI (od puero) 2. Sonáta pro srpnový večer (od Verena) 3. Ve vaně (od milancholik) 4. (M.) Vzkaz lásky (od ivkaja) 5. Ach, vodo (od nostalgik)
VíceHorký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího
S A N O K 1 8 7 5 Horký den se pomalu chýlil ke konci, slunce zapadalo za hranatou věží františkánského kláštera a jeho nazlátlé paprsky dopadaly na kopce protějšího břehu řeky. Děti přeběhly louku, prodraly
VíceFoliáš z Fornostu. Toulky
Foliáš z Fornostu Toulky Poutník I Byl večer, už zavřela se vrátka a jakýs poutník zpíval písničku. Ta slova zdála se být sladká, ale mužíček smutněl trošičku. Kousek dál v prachu cesty kráčí on, malý
VíceJak ho oblékli -12- -13-
Protože něco takovýho jsi ještě neviděl čert, kterýho sem poslali z pekla za trest, že prej když je dobrák, tak že mezi ně nepatří, že je pro peklo nepoužitelnej, směje se Melichárek, celý v černém starodávném
VíceKrálovské pohádky. Vyšlo také v tištěné verzi. Objednat můžete na
Královské pohádky Vyšlo také v tištěné verzi Objednat můžete na www.cpress.cz www.albatrosmedia.cz František Zacharník Královské pohádky e-kniha Copyright Albatros Media a. s., 2017 Všechna práva vyhrazena.
VícePutování krále Baltazara
Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned
VíceŽíjky, Zdeňka Hlavatá 2013
Byla ráda, že už je doma. Měla za sebou dlouhý školní den. Byla unavená a měla hlad. Otevřela lednici a prohlížela její police od shora dolů a zase nahoru. Snažila se přijít na co má vlastně chuť a co
VíceTelefonní budka. Varovný telefonát
MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak
VíceBible pro děti představuje. Narození Ježíše
Bible pro děti představuje Narození Ježíše Napsal: Edward Hughes Ilustrovali: M. Maillot Upravili: E. Frischbutter; Sarah S. Přeložila: Jana Jersakova Vydala: Bible for Children www.m1914.org 2012 Bible
VíceAntonyj ANTONYJ SUROŽSKIJ ( )
ANTONYJ SUROŽSKIJ (1914-2003) se narodil jako syn ruského diplomata ve švýcarském Lausanne. Ke křesťanství se obrátil, když mu bylo 15 let, vystudoval medicínu a stal se lékařem. V roce 1939 složil mnišské
VíceRadomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ
Radomír Hanzelka AGENTURA OSIRIS KNIHA DRUHÁ 1 Copyright Radomír Hanzelka, 2013 www.radomirhanzelka.cz Všechna práva vyhrazena Vytiskla a vydala: Nová Forma s.r.o. www.novaforma.cz Vydání první ISBN 2
VíceMŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza
MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
VíceMůj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.
Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo
Více