Úvod. Michal Jarolímek, Novohradská občanská společnost

Transkript

1 Úvod Michal Jarolímek, Novohradská občanská společnost Tato publikace je jedním z výsledků projektu Marketing místních potravinových produktů - šance pro zemědělské podnikání v mikroregionu Sdružení Růže, který byl realizován jako součást programu Místní akční skupiny CESTOU 5K. Projekt obdržel finanční příspěvek z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu a z rozpočtu Ministerstva zemědělství České republiky. Byl realizován v období srpna června 2006 a základní motivací Novohradské občanské společnosti, jako nositele projektu, a obecně prospěšné společnosti ROSA, jako partnera, bylo důkladně zmapovat potenciál území mikroregionu Sdružení Růže pro rozvoj místního trhu s lokálními produkty. Současně však šlo také o identifikování potřeb, překážek a limitů jak producentů, tak odběratelů a finálních konzumentů, které jim brání v rozvoji tohoto trhu. Stěžejní aktivitou projektu bylo rozsáhlé a podrobné šetření, v rámci kterého bylo osloveno více jak 100 zemědělských podnikatelů a byl s nimi uskutečněn řízený rozhovor. Otázky byly přímo cíleny na téma projektu a nebylo jich mnoho. Přesto se avšak v mnoha případech rozhovory protáhly na dvě hodiny i více. Díky tomu se podařilo získat další zajímavé informace o podmínkách zemědělského hospodaření v mikroregionu, o vlivu státní zemědělské politiky - a dnes již také Společné zemědělské politiky Evropské unie - na zemědělce, zpracovatele i konzumenty a mnoho dalších poznatků, které by se v budoucnu mohly stát základem dalších aktivit a projektů. Bez nadsázky je možné tvrdit, že takto podrobný a ucelený průzkum (rozhovory byly vedeny s více jak 95% zemědělskými podnikateli působícími ve Sdružení Růže) nebyl v mikroregionu dosud v žádné oblasti realizován. Z tohoto pohledu je potřeba poděkovat jak všem zemědělcům, kteří si našli čas na absolvování rozhovoru, tak pochopitelně i panu Milanu Koželuhovi, který jako zástupce Novohradské občanské společnosti tyto rozhovory vedl. Kromě zmíněného průzkumu a této publikace přinesl projekt i další výsledky. Byl vytvořen a vydán katalog, kde jsou na jedné straně uvedeni výrobci místních potravinových produktů a protože jich není mnoho, byl katalog doplněn o výrobce tradičních a uměleckých řemeslných výrobků. V rámci projektu se v červnu rovněž uskutečnil první Novohradský trh místních produktů. Přestože této akci nepřálo při její premiéře počasí, ti kteří přišli, ať už jako prodejci či jako zákazníci, odcházeli spokojeni. K pohodové atmosféře mezi kapkami deště přispěla i ochota kováře Dana Černého a Martiny Kourkové, kteří otevřeli některé místnosti novohradské kovárny a umožnili prodejcům nabízet zde své produkty. Přestože byl trh plánován od deváté hodiny ranní do páté odpoledne, ti zákazníci, kteří přišli po nedělním obědě již měli výběr omezený. Bylo totiž z velké části vyprodáno. V závěrečné fázi projektu byly vytvořeny internetové stránky, které budou propagovat lokální produkty a odbytové příležitosti a současně budou sloužit jako kontaktní příležitost pro producenty i odběratele. Stránky jsou dostupné z odkazu Tržnice na Jako součást projektu byly vytvořeny i grafické návrhy marketingové značky pro Novohradské produkty (jsou součástí publikace). O tom, který by mohl být oficiálně používán se však teprve bude rozhodovat

2 Trhy s místními produkty šance pro stabilizaci venkova Zuzana Guthová, Rosa o.p.s. Trh s místními produkty nebo také místní trh nabízí zpravidla produkci místních řemeslníků, v případě potravin a potravinových produktů také přebytky zahrádkářů, výrobky místních zemědělců nebo menších zpracovatelských provozů. Produkce je určena ke spotřebě v místě, netransportuje se tedy na dlouhé vzdálenosti, nanejvýš do sousedního většího města. Místní trh je významný tím, že se odehrává v relativně malém prostoru. Producent i konzument jsou si blízcí a často se dobře znají, zejména u prodeje přímo u zpracovatele prodeje ze dvora. Zboží je vyrobeno místními lidmi z místních surovin a často i s využitím místních energetických zdrojů. I když místním zbožím nazýváme výrobky s místem původu až do 50 60ti km od spotřeby, konzument a producent se mohou osobně potkávat, panuje mezi nimi vzájemná důvěra, která zavazuje ke kvalitě zboží a čistotě obchodních vztahů. Nižší anonymita u místních trhů tedy zpravidla stimuluje růst kvality zboží. Rozvoj trhu s místními produkty a to nejen potravinovými je pro svůj region zajímavý z mnoha hledisek a přináší víceronásobný užitek. Vlastní zemědělská produkce má zásadní krajinotvorný význam, kde zejména méně intenzivnější formy hospodaření a hospodaření v režimu ekologického zemědělství mají pozitivní vliv na diverzitu krajiny. Vlastní produkce zaměstnává do jisté míry obyvatele venkova. Každé další zpracování primární produkce podporuje další zaměstnanost v místě přináší tak sociální užitek. Dalším zpracováním primární produkce dochází k růst přidané hodnoty zboží, který spolu s cirkulací peněz v regionu přináší užitek ekonomický. A konečně vlastní snižování přepravních vzdáleností a zjemňování zpracování krajiny na produkty i opracování produktů na potraviny z průmyslového měřítka na rodinné má nesporně pozitivní vliv na stav životního prostředí. Pestrá krajina a zajímavá nabídka místních produktů obohacuje místní nabídku pro návštěvníky regionu a tak má nesporně kladný vliv na turistický ruch posilující příliv finančních zdrojů do regionu. Pozitivní vliv na sociální a ekonomickou sféru a oblast životního prostředí je významným předpokladem pro stabilizovaný a udržitelný rozvoj venkova. Víceronásobný užitek rozvoje trhu s místními produkty je důvodem toho, proč se dostává zvolna do popředí zájmu širokého spektra různých subjektů, jejichž spolupráce bude při rozvíjení místních trhů nezbytná. Charakter místního produktu Má-li místní produkt konzumenta zaujmout, musí se odlišovat od běžného zboží, které lze snadno zakoupit v běžném obchodě. Místní produkty se vyznačují originalitou chuti, zpracování i tvaru a obalu. Mají místní charakter, protože vznikly z místních surovin s využitím místních tradičních postupů a receptur a jsou vysoce kvalitní. Na rozdíl od běžných potravin zřídka obsahují konzervanty, barviva a umělá aroma. Z tohoto důvodu je (alespoň v zahraničí) rozvoj místních trhů podporován také do značné míry dietology a zdravotníky. Průmyslově zpracovávané potraviny jsou totiž zpracovávány pro dlouhé skladování a transport. Aby po konzervaci neztratily na atraktivitě, jsou doslazovány, obarvovány a dochucovány. Tyto procesy mnohdy snižují nutriční hodnotu potravin a mohou také být příčinou různých reziduí v potravě

3 Průmyslová výroba potravin (výroba ve velkém) má také negativní vliv na stav naší krajiny. Velkoprodukce potravinářských surovin je sice zatím levnější, vyžaduje ale takový způsob obhospodařování pozemků, který vede ke snižování biverzity krajiny, erozi půdy a větší chemizaci. Výroba v malém je příznivější pro zachování mezí a remízů. Při nárůstu cen pohonných hmot však přeprava surovin na velké vzdálenosti může ceny finálních výrobků v budoucnosti výrazně ovlivnit. Při průmyslové výrobě potravin vyžadující zemědělskou produkci ve velkém spolu s křepelkami mizí z venkova ale také pracovní příležitosti. Lidé více dojíždějí za prací, klesá podíl obyvatel, kteří žijí i pracují v místě. Tím se ovšem rapidně zhoršují podmínky pro rozvoj služeb a občanské vybavenosti na venkově. Při rozvoji trhu s místními produkty je třeba si uvědomit, že trh je vždy tvořen na jedné straně producenty a na straně druhé konzumenty. Obě tyto skupiny jsou nezbytné pro bezkolizní rozvoj trhu. Obě tyto skupiny však mohou být pro vstup na trh s místními produkty znevýhodněny nějakými překážkami a to jak vnitřními tak i vnějšími. Na straně producenta se v případě vnitřních překážek může jednat o nedostatek materiálních nebo i finančních prostředků pro zpracování potravin (nemá půdu, stroje, skladové prostory, peníze na nákup zařízení), nedostatek informací, zkušeností či dovedností (neví jak potraviny vyrábět a co k tom všechno potřebuje vědět a umět) nebo i jen o neschopnost spolupráce s jinými subjekty, která může být v některých případech limitující (sdílení zpracovatelského zařízení v rámci družstva apod.). Vnějším překážkou na straně producenta může být zejména nevhodně nastavená legislativa, která výrobu a prodej potravin v malém může výrazně limitovat anebo problémy s odbytem výrobků (nejsou trhy, prodejny odmítají, konzumenti nekupují). Na straně konzumenta je vnitřní překážkou nedostatek informací o nabídce místních potravin, její kvalitě, nebo významu podpory místních výrobců pro prosperitu celého regionu (motivace k zapojení do trhu), vnější překážkou může být prostá absence produkce tam, kde bychom ji uvítali. Konzumentem nemusí být jen jednotlivec, zde to mohou být také různá stravovací zařízení škol, obcí, restaurační zařízení apod. Podpora, nebo ještě lépe obnova místního trhu tkví zejména v identifikaci a následném odstraňování uvedených překážek, v obnovování vazeb mezi producenty a konzumenty a vytváření dalších podmínek pro rozvoj trhu. Právě zde je nezbytná mezisektorová spolupráce všech zainteresovaných subjektů, tedy nejen podnikatelů, ale i vědeckých pracovišť, úřadů práce, obecních úřadů, rozvojových agentur i neziskového sektoru. Na základě zkušeností se situací v zahraničí bude možná nezbytné i zakládat a podporovat místní iniciativy zaměřené na podporu trhu místních produktů a i propojování všech zúčastněných. Dobrým příkladem může být sousední Rakousko a zejména o něco vzdálenější Velká Británie, kde zhruba před deseti lety vzniklo hnutí Local food s množstvím místních iniciativ ( na podporu rozvoje místního potravinového trhu. Toto hnutí je podporováno vládou a má za sebou celou řadu úspěchů. Bylo založeno velké množství dnes již tradičních místních trhů, zvýšila se zaměstnanost n venkově, zvýšila se kvalita stravování školních dětí, rozvíjí se rozvoz čerstvé zeleniny přímo do domácností, vznikají farmářské obchody apod. V Rakousku zase například k podpoře rozvoje místního trhu nejen s potravinami se snaží využít místní měny, která je ekvivalentní euru, platí však jen v omezeném regionu. Aby - 3 -

4 peníze skutečně obíhaly a konaly užitečnou práci, je držení těchto peněz zatíženo negativním úrokem, tedy jakousi pokutou za zadržování peněz (www. ) Některé oblasti přistupují k podpoře místních výrobků značením osvědčujícím skutečně místní původ. Společný marketing pak podporuje všechny výrobce zboží se značkou. ( Místní iniciativy na podporu rozvoje místních trhů se zaměřují zpravidla na odstraňování překážek na straně producentů ale i konzumentů. Pro producenty jsou zakládána zpracovatelská centra, jsou pořádány vzdělávací kurzy, zajišťováno poradenství, zprostředkovávány mikropůjčky, nebo dotace, iniciováno zakládání družstev Pro konzumnmenty místní iniciativy objevují tradiční recepty, sestavují adresáře místních producentů, zavádějí místní značení, organizují rozvážku potravin, místní trhy, nebo prodejny místních produktů. Marketing místních potravinářských produktů mikroregionu Růže Milan Koželuh, spolupracovník NOS ROSA, Novohradská občanská společnost a Jihočeská univerzita v letošním roce realizovaly projekt Marketing místních potravinářských produktů v oblasti mikroregionu Růže. Součástí projektu bylo rozsáhlé dotazníkové šetření, jehož zjištění přesahují rámec a rozsah požadovaného příspěvku. S ohledem na téma konference proto uvedu jen některé. Vymezení regionu a jeho struktura Mikroregion Růže je tvořen jihem okresu České Budějovice, přičemž v oblasti Novohradských hor zasahuje až po obec Malonty v okresu Český Krumlov, pod Budějovicemi končí v oblasti Ledenicka, na východě zasahuje po Jílovice v Třeboňské pánvi, na západě k Ločenicům. Relativně malá oblast mikroregionu nevznikla podle kriterií zemědělské sounáležitosti, ale rozhodnutím obcí. Ze zemědělského hlediska tedy vykazuje značné rozdíly, které mají zásadní vliv i na řešené téma revitalizace místního trhu se zemědělskými produkty a finalizaci těchto produktů na farmách. Oblast českokrumlovské části Novohradských hor je místem rozvoje zemědělství. Současné farmy jen volně vycházejí z bývalých objektů, jsou spíše ranči velkých, ale pro oblast přiměřených kapacit. Až na naprosté výjimky je zde zemědělství organizováno na podnikatelské a zaměstnanecké bázy. Perspektiva oblasti pro zemědělskou výrobu je vysoká, rodinné farmy v obydlených statcích se ale až na výjimky téměř nevyskytují. Ty nemnohé jsou však dobrým příkladem multifunkčního zemědělství. Oblast českobudějovické části Novohradských hor má sice stejné výchozí přírodní a demografické podmínky jako oblast předcházející, v současnosti je zde však zemědělství v útlumu. Soukromníků je málo, v několika sousedních vesnicích dokonce žádný. Jediný velký podnik žije z podstaty a jeho perspektiva je sporná. I zde jsou ale výjimky splňující kriteria projektu

5 V oblasti Třeboňské pánve hospodaří většina zemědělců v rozsáhlých rodinných statcích německého typu s velkou kapacitou pro ustájení. Statky zpravidla stojí uprostřed vlastních pozemků. Předpoklady pro rozvoj rodinných farem jsou zde velké, přesto existují jen výjimečně. Zemědělci jsou orientováni na hrubé zemědělství, téměř výhradně výkrm býků. Mnoho zemědělců je zde starších padesáti let bez pokračovatele. Oblast je limitována nedostatkem vlastních obilovin. Multifunkčí zemědělství zde v rozporu s podmínkami téměř neexistuje. Oblast Ločenicka je naopak prostorově limitována umístěním farem v objektech v českých návesních vesnic. Zemědělské objekty jsou často vklíněny mezi obývané budovy, mnohdy patřící sousedům, pole nenavazují na dům. Zemědělci se zde častěji zabývají více produkcemi současně, ale mnoho farem také zde závisí na práci nejstaršího člena rodiny, syn a vnuk zpravidla pracují ve městě. Oblast má nadprodukci obilí. Historický potenciál pro strukturovanou produkci v této oblasti je, lidský potenciál je ale nízký V oblasti Ledenicka rodinné farmy a soukromě hopodařící zemědělci prakticky zemědělství prakticky neexistují. Čtyři velké firmy zde mají pravděpodobně dobrou rozvojovou perspektivu jejich produkce je pestrá, někteří dokonce produkty finalizují až po prodej, ale kriteria multifunkčího faremního zemědělství samozřejmě nesplňují. Uvedená zjištění nemají v rámci tohoto semináře význam tím, že popisují oblast mikroregionu Růže. Dokumentují jednak současný stav našeho zemědělství (i jinde se pravděpodobně budou vyskytovat obdobné oblasti), jednak ukazují věcnou rozdílnost situace i v relativně malém území a tedy i její rozdílné perspektivy a nutnost odlišných přístupů. Charakter vlastnictví a forma podnikání Druhým zásadním faktorem limitujícím možnosti farmy je charakter vlastnictví a forma podnikání. V námi řešeném mikroregionu Růže jsme identifikovali cca 140 zemědělců, držitelů živnostenského listu. Po vyřazení nepodnikajících jsme uskutečnili 111 pohovorů. Tyto kontakty představují soubor s vysokou vypovídací hodnotou. Předpokládáme, že mimo naše šetření zůstalo maximálně 10 zemědělců. Při hodnocení počtu cca 110 skutečně podnikajících zemědělců je třeba si uvědomit, že zastupují oblast zhruba poloviny okresu, v níž je více sídel, než je uvedený počet zemědělců. Zjištění charakteru vlastnictví a formy podnikání má zásadní význam pro hodnocení perspektivy a zemědělství a volby potřebných zásahů a forem podpory. Vlastnické vztahy se podařilo zjistit u 98 farem. 1. Záhumenka. Nikdo v rodině nemá zemědělství jako hlavní zaměstnání. Zemědělství má charakter přivýdělku po práci a je prováděno v co nejsnazší formě, většinou výkrm býků. Celkem 21 farem 2. Hlavní činnost jeden zemědělec. Jeden z rodiny se plně věnuje zemědělsví, druhý (případně i další) má jiný stálý příjem. Tato forma podnikání zdálnivě naplňuje předpoklad perspektivního funkčního zemědělství, ve skutečnosti se téměř neliši od charakteru formy předchozí. Bez ohledu na vlastnictví živnostenského listu se zpravidla zabývá zemědělstvím žena, která při péči o domácnost zajišťuje v pracovním týdnu průběžný servis farmy, většinou opět výkrm býků. Druhý v rodině, či zbytek rodiny, pak pomáhá - 5 -

6 a víkendech a v kampaních. Téměř vždy je rozhodujícím příjmem rodiny plat muže, tedy příjem mimo zemědělství. Charakter a perspektiva zemědělské činnosti je většinou závislá na jejím vykonavateli, nebude-li ji dělat on, zemědělská činnost bude většinou ukončena, protože v rodině není další možná náhrada. Celkem 22 farem. 3. Rodinná farma. Jediný příjem rodiny, nejméně dva na plný úvazek, minimálně dvě generace. Tato forma jako jediná splňuje požadavky na perspektuvu farmy a možnost strukturované výroby a plnění více funkcí, než pouhé produkce. V praxi se však často ani farmy zařazené do této kategorie zemědělstvím neuživí, rodina vykonává také činnost se zemědělstvím nesouvisející, např. stavební či dopravní, nebo další člen domácnosti má významný příjem ze zaměstnání či podnikání. Celkem 25 farem. 4. Podnikatel, fyzická osoba. Jednotlivec vlastnící farmu, kde pracují zaměstnanci. Další členové rodiny nespolupracují, farma nebývá v bydlišti rodiny, mnohdy areál bývalého statku. Podnikatelsky perspektivní farmy, z hlediska projektu revitalizace historické funkce zemědělství většinou nepoužitelné. Celkem 12 farem. 5. Skupina vlastníků (9 farem), družstvo (6 farem), akciové společnosti (2 farmy) a cizinec (1 farma). V podstatě moderní formy vlastnictví, většinou perspektivní. V každém případě rozhodující vlastníci a výrobci v oblasti. Mnohdy finalizují a prodávají potraviny, často svým produktem a jeho marketingem věcně naplňují cíle projektu rozvoje místního trhu. Charakter činnosti je však výrazně podnikatelský, multifunkčnost zemědělství, jakožto rozvoj komunitního života na vesnici podporují tedy jen nepřímo, mnohé však vědomě. Z forem vlastnictví, uvedených v tomto bodě je jako nejnepříznivější pro region vertikálně členěná akciová společnost se čtyřmi stupni řízení, z toho tři stupně jsou mimo oblast. Limitem pro rozvoj zemědělství je forma vlastnictví půdy. I u malých zemědělců, tedy farem o cca 20 hektarech, bývá polovina půdy v nájmu, mnohdy na katastrálním území několika obcí. V několika případech dojíždí zemědělec denně na vlastní farmu z desítky kilometrů vzdáleného bydliště. Mnohé velké firmy s řádově tisíci hektary mají v nájmu 100% půdy. Jejich vztah k půdě je tak ošetřen až stovkami nájemních smluv s výpovědní dobou 5 let. Možnosti dlouhodobé perspektivní práce jsou tedy omezené Věková struktura majitelů Věková struktura majitelů byla zjišťována u farem kategorie 1 4, u farem kategorie 5 není významná. Do 40 let je 23 zemědělců, do 50let 28 zemědělců, do 60let 19 zemědělců, nad 60let 10 zemědělců. Skutečnost je však spíše horší, neboť rodinné farmy byly zařazeny podle věku nejmladšího z rodiny. Už samotný průměr této kategorie, pokud by byla zařazena podle současného majitele by tak byl vyšší nejméně o 20let, nehledě k nejistotě, že mladší člen rodiny bude v zemědělské činnosti v budoucnu opravdu pokračovat. Pět zemědělců je starších sedmdesáti let. Průměrný věk je v každém případě kolem padesáti let

7 Produkce Rozbor zemědělské produkce oblasti přesahuje rámec tohoto referátu. Oblast produkuje více než 20 komodit živočišné výroby, od tradičního chovu skotu až po daňky, divočáky, pštrosy a třeba zajíce. Je třeba zdůraznit, že základní produkce mléka, hovězího a prasat je objemem výrazně pod produkcí nejen z dob socialismu, ale stejně tak tvoří pouhý zlomek produkce z dob První republiky. Přes atraktivitu jednotlivých položek je zřejmé, že těžiště výroby je v produkci mléka, ale zejména ve výkrmu skotu. Projekt zjišťoval perspektivy nárůstu a to spíše jako potencionální možnosti. Ve skutečnosti tento nárůst uvedených produkcí nastat nemusí a téměř jistě by byl kompenzován poklesem produkcí jiných. K celkovému nárůstu tedy nejspíš nedojde. Mnohé farmy v blízkém budoucnu skončí, tento proces u některých již začal. Často nebudou předmětem prodeje, tedy pokračováním stávající produkce pod jiným majitelem, ale budou uvedeny do klidu, výroba tedy většinou zanikne. Nejzřetelnější tendencí je zájem o prodej zástavu skotu do zahraničí na úkor mlékaření a výkrmu skotu do jateční váhy. Tržně atraktivní produkce jehňat je limitována sezónností a nemožností finalizovat výrobek v oblasti. Produkce kozího mléka je vázána na malé množství chovatelů a není z větší části použita pro trh, ale výkrm kozlat. Maloobchodně uplatnitelná tržní produkce rostlinné výroby v oblasti prakticky neexistuje.výrobou polní zeleniny se zabývá jediný zemědělec, brambory ve velmi omezeném rozsahu a se spíše špatným ekonomickým efektem produkuje méně než 10% farem, přestože se v oblasti jedná o tradiční komoditu. Limity tržní produkce spotřebitelských potravin a jejich prodej na farmě 1. Legislativa. Potravinářské, hygienické, ale i živnostenské předpisy tuto aktivitu nepodporují, nebo ji přímo zakazují. Tento limit sám o sobě rozvoj místní potravinářské produkce zcela likviduje. Cesty, jak v rámci platných předpisů tento limit obejít jsou snad průchodné pro odvážné jednotlivce, ale nikoli pro odvětví jako celek a není správné právně nestandartní postupy zemědělcům doporučovat a to ani pokud tak činí přímo zástupci státního dozoru (např. tržní realizace výrobků určených pro vlastní spotřebu). 2. Dotační politika státu. Dotace v podstatě nepodporují ani hrubou výrobu, natož její finalizaci a přímý prodej. V budoucnu se negativní vliv dotací na pestrost a marketing výroby pravděpodobně ještě zhorší. 3. Struktura vlastnictví farem. Zhruba 40% farem je určeno pro jednoduchou činnost při jiném hlavním příjmu rodiny. Na pestrost, finalizaci a marketing výroby nezbývá čas a není posláním většiny těchto farem. Dalších 40% farem ( rozsahem činnosti však představujících více než 90% zemědělských aktivit), je pak na bázi rozsáhlé podnikatelské činnosti, zpravidla ve velkých, zaměstnanecky zajišťovaných kapacitách. I přes jejich občasnou produkci potravin nesplňují další aspekty projektu, zejména propojení zemědělské činnost s konkretním zemědělcem a tradičním životem na vesnici

8 Pouze zhruba 20% farem, v případě mikroregionu Růže je to již zmíněných cca 25 farem, má tedy strukturální potenciál naplnění všech složek projektu. 4. Charakter krajiny, demografických ukazatelů a zaměření produkce.rozhodující výrobou je výkrm skotu, zpravidla pastevní. Pro tuto výrobu ani historicky nebylo typické finalizování potravin na farmě (nezaměňovat samozásobitelství farmy s tržní produkcí). K častému porovnání se sousedním Rakouskem je třeba konstatovat, že naše farmy jsou objektivně v jiné situaci než rakouské. Vedle zmíněných legioslativních překážek zejména zaměřením výroby. Předpoklad, že máme v podstatě stejné farmy jako Rakušané a pouze vzhledem k jakémusi zpoždění neumíme výrobky finalizovat, je mylný. Naše farmy jsou jiné, jejich produkce a účel je jiný. Nejedná se tedy o nechuť či zaostalost našich zemědělců a osvěta se v tomto případě ve značné míře míjí účinkem pro objektivní odlišnost. Naše situace připomíná spíš kraje Livradois a Forez ve Francii, zaměřené na výkrm skotu. Tyto kraje také neprodukují faremní potravinářské výrobky. Ostatně pestrá nabídka francouzských zemědělských výrobků z tradičních oblastí je v drtivé většině zpracovávána ve velkých kombinátech, nikoli na farmách, včetně tradičního sýra roquefort. To samozřejmě nevylučuje možnost jednotlivých farem rakouskou inspiraci nevyužít. 5. Produkce mnoha našich farem je sezónní. Jehňata prakticky pouze na podzim, kozí mléko a produkty z něj v relativně krátkém období po odstavu kozlat. 6. Vliv supermarkketů a dojezdu místních lidí za prací do měst. Mnozí zemědělci dnes dokonce nekrmí ani prasata pro vlastní potřebu, nákup vepřového masa v akci je levnější a kvalita pro běžné zásobení rodiny postačuje. 7. Přímou výrobu potravin a jejich prodej na farmě nelze zemědělcům implantovat zvenčí. Důležitou součástí rozhodování zemědělce o strategii farmy je ekonomika, ale také potřeba práce a rizik pro zajištění zisku. Pokud výroba potravin nebude výhodná i z tohoto hlediska, nebudou se jí zemědělci zabývat. Z podnikatelského hlediska je například v současnosti pro zemědělce daleko výhodnější realizovat zástav skotu na vývoz. Perspektiva 1. Osvícenci, nadšenci a snílkové. Jednotliví zemědělci v rozporu s výše uvedenými limity vícevrstevnou funkci zemědělství zajišťují. Součástí jejich aktivit je vedle pastré zemědělské produkce v tradičním prostředí také přímá produkce potravin a jejich prodej na farmě. Takovým lidem je co nejvíce třeba pomáhat a jejich činnost popularizovat nejen na veřejností, ale z hlediska osvěty zejména mezi zemědělci. 2. Výroba potravin z místních surovin ve specializovaných výrobnách. Tyto výrobny by byly provozovány na komerční bázi při plnění požadavků na tržní kvalitu produktu. Jejich přínosem je přímá podpora místní produkce, vliv na zvýšení stability odbytu a výši výkupní ceny. Ze spotřebitelského hlediska by uspokojovala stávající poptávku po kvalitním výrobku identifikovaném s místem a způsobem výroby. Tato aktivita sice nenaplňuje hledisko multifunkčnosti zemědělství přímo na farmě ani přímo nepodporuje propojení zemědělců se spotřebiteli, je však ekonomicky efektivní a životaschopná. Propaguje kraj a identifikaci spotřebitele s konkrétním výrobkem. V mikroregionu Růže dosud tato výroba chybí

9 3. Dodávky do hotelů a prodej produktů s určením původu. Tento způsob sice neumožňuje uplatnění větší produkce, pro zemědělce je však velmi výhodný a představuje luxusní formu propagace kraje a jeho produktů 4. Agroturistika. Sama cíle projektu produkce potravin nanaplňuje, v tomto případě zejména z legislativních důvodů. Na druhou stranu plní všechny cíle ostatní, včetně strukturovaného zemědělství, podpory a popularizace zdravého životního stylu. Mnozí zemědělci, zabývající se agroturistikou jsou připraveni v případě změny legislativy potraviny produkovat. 5. Ochranná známka na tradiční produkci. V oblasti není žádná zpracovna hovězího masa, tedy nejtypičtější, nejrozsáhlejší a ve své kvalitě i nejdůležitější produkce oblasti. Tato výroba není ani jinde zpracovávána jako původní a na trh se dostává smísena s výrobky různé kvality. Stanovení značky Novohradský selský býk a návazná opatření na jejich oddělené zpracování a prodej by jednak lépe zhodnotilo práci místních zemědělců, jednak by uspokojilo už existující poptávku spotřebitelů. Značka by sice nenaplnila požadavek finalizace na farmě a přímou podporu životního stylu, ale výrazně by zvýšila sounáležitost zemědělců, jejich hrdost na příslušnost ke kraji, propagaci kraje, a dostupnost zdravé potraviny pro širokou veřejnost. Závěr Někdy bývají závěry šetření označovány za pesimistické a já sám za skeptika. Domnívám se však, že mnozí optimisté vycházejí sice z dobrého úmyslu, ale naprosté neznalosti reality. Není pouhou nechutí či neinformovaností zemědělců, že nevyrábějí tradiční faremní potraviny. Důvody k tomu jsou většinou objektivní. Pouhá osvěta, nadto vycházející z nesprávného předpokladu, tedy věc v žádném případě neřeší a optimismus z ní pramenící je spíše naivitou. Cesty pro částečnou revitalizaci multifunkčního zemědělství a podporu zdravého životního stylu existují, ale vždy musejí vycházet ze znalosti věci. Zákonné vymezení ekologického zemědělství MVDr. E. Cipínová, Krajská veterinární správa pro Jihočeský kraj Ekologické pěstování zeleniny se v ČR řídí platnou legislativou, tj. zákonem č. 30/2006 Sb. o ekologickém zemědělství (který nahradil zákon č. 242/2000 Sb., novelizované znění č. 553/2005 Sb.) a vyhláškou MZe ČR č. 16/2006 Sb. (která nahradila vyhlášku č. 53/2001 Sb., novelizované znění č. 263/2003 Sb.), a dále nařízením Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologickém zemědělství. Od konvenčního se liší zejména nepoužíváním syntetických hnojiv a prostředků ochrany rostlin. Legislativa dále omezuje používání konvenčních organických hnojiv, klade požadavky na původ osiva a sadby a vyžaduje příslušnou registraci, evidenci, kontrolu a certifikaci. Pěstitel, který splní požadavky výše uvedeného zákona, je oprávněn označovat své výpěstky jako bioprodukty a používat ochrannou značku BIO

10 Zákon přesně vymezuje např. co je bioprodukt (jakákoliv surovina rostiného nebo živočišného původu získaná v ekozemědělství podle předpisů Evropských společenství), kdo je ekologickým podnikatelem (ekozemědělec) a co je to ekofarma (samostatná uzavřená hospodářská jednotka). Dále je definováno přechodné období (období přechodu z konvenční farmy na ekofarmu - trvá 2 roky /od doručení žádosti o registraci na MZe/ u orné půdy a TTP a 3 roky u trvalých kultur). Registrace se podává na adresu MZe, t.j. Ministerstvo zemědělství ČR, odbor rozvoje venkova a environmetální politiky, Těšnov 17, Praha 1, vzor žádosti je v příloze 1 prováděcí vyhlášky 16/2006Sb. Přílohou žádosti musí být vyjádření kontrolní organizace, že žadatel prošel vstupní kontrolou a plní podmínky zákona i nařízení. V praxi tedy musí žadatel zkontaktovat příslušnou kontrolní organizaci, uzavřít s ní smlouvu o kontrole, kontrolní organizace provede vstupní kontrolu a poté vystaví příslušné potvrzení, které tvoří přílohu žádosti o registraci. Na žádost o registraci se vylepuje kolek 1000 Kč. Dále jsou upraveny změny týkající se pozemků na ekofarmě, zrušení a zánik registrace a omezení působení škodlivých vlivů ne ekopozemky (vyžaduje se např. aktivní přístup k zamezení kontaminace ekopozemků splachem z konvenčních ploch, pesticidy - v praxi se např. považuje za dostačující remízky, meze, polní cesty, silnice, úvrať osetá TTP apod.). Dále je řešena otázka označování a osvědčování bioproduktu...a kontrolní systém (každá osoba podnikající v ekozemědělství musí mít uzavřenu smlouvu s některou z kontrolních organizací, která je pověřena MZe výkonem kontroly a certifikace v EZ (v současné době -stav duben jsou to M ekologického zemědělství (KEZ) o.p.s., Poděbradova 909, Chrudim, tel , fax , M Abcert Gmbh, Zemědělská 5, Brno, tel , fax , M Biokont CZ s.r.o., Kotlářská 51, Brno, roman.rozsypal@seznam.cz, tel ). Další podrobnosti viz text zákona a vyhlášky. Možnosti pěstování biozeleniny v regionu Petr Dostálek, ekologický zemědělec Přírodní poměry Novohradska a Trhovosvinenska předurčují tuto oblast spíše pro chov dobytka. Přesto lze, za určitých předpokladů, zkusit i rostlinou produkci v systému ekologického zeměděství, včetně produkce některých druhů biozeleniny. Je třeba ovšem respektovat drsnější klima oblasti t.j. především kratší délku vegetace a nižší teploty (než jsou v typických zelinářských oblastech) Před tím, než se rozhodneme začít s pěstováním biozeleniny je potřeba ujasnit si zejména následující: Zvážit místní přírodní podmínky pro pěstování biozeleniny M půdní (ideální je střední hlinitá půda,jež vyhovuje většině druhů zeleniny, v půdách lehčích se daří kořenové druhy, v těžších zase koštáloviny) M klimatické (např. volit místa, kde je příznivé mikroklima)

11 M personální a organizační zajištění (vlastní síly a kvalifikace, zaměstnanci, brigádníci, nutnost sezóní špičky) M technické vybavení (např. stroje na setí, kultivaci a sklizeň, zařízení a sklady k úpravě a příp. uskladnění zeleniny, auto k rozvozu aj) M ověřit možnosti odbytu biozeleniny v místě, případně v okolí (prodej ze dvora, odvoz k maloodběrateli, prodej velkoobchodu apod.) M ekonomickou rozvahu a kalkulaci (vlastní finanční zdroje, možnost dotací na EZ, půjček, návratnost apod.) Vlastní pěstování biozeleniny je možné zhruba dvěma způsoby: 1) zahradnické pěstování biozeleniny - výhody: větší sortiment druhů, lepší možnost přímého odbytu - nevýhody: větší pracnost, vyšší nároky na kvalifikaci 2) polní velkoprodukce biozeleniny - výhody: možnost nasazení výkonější mechanizace, nižší nároky na kvalifikaci - nevýhody: menší sortiment druhů, odbyt spíše velkoobchodní Výběr vhodných druhů a odrůd biozeleniny: Vzhledem k přírodním podmínkám oblasti lze doporučit k pěstování zejména méně náročné druhy zeleniny. Z jednotlivých skupin to jsou například: M Kořenová zelenina - mrkev, petržel, červená řepa, pastinák M Cibulová zelenina - cibule, česnek, pór M Lusková zelenina - fazolky, hrášek M Košťálová zelenina - zelí, kedlubny, kapusta M Listová zelenina - různé druhy salátů, mangold, špenát Málo vhodné podmínky jsou v regionu pro náročnou plodovou zeleninu (např. papriky, melouny, rajčata, lilek apod). Z plodových zelenin jde z předpěstované sadby vysazovat dosti známé a oblíbené cukety a také dýně (pro přímý prodej vhodné jen druhy a odrůdy dýní s menšími plody, velkoplodé dýně o váze 10, 15 či více kg se obtížně prodávají). U některých druhů (koštáloviny, plodové, listové zeleniny) je třeba, pokud chceme dosáhnout vyšší produkce, počítat se závlahou. V rámci druhů volíme i různé odrůdy (např. různá délka vegetační doby, barevnou pestrost - vedle klasického bílého zelí i část červené zelí - podobně i u cibule, mangoldu, salátu). Doplňkově je možné uvažovat i o méně známých druzích. Jde např. o topinambury, salát polníček, listovou čekanku, japonskou bílou ředkev a další druhy Dálného východu, roketu setou (někdy prodávána jako rukola), černý kořen, pekingské zelí atd. U těchto méně známých druhů je lépe zvolit menší výměru, protože jejich odbyt je nižší než u obvyklých a zavedených druhů. Dalším případným obohacením sortimentu může být ovoce a čerstvé sezóní květiny. Osivo a sadba V ekozemědělství lze použít pouze rozmnožovací materiál pocházející z rostlin, které byly pěstovány v souladu se zákonem č. 30/2006 Sb. a nařízením Rady (EHS) č. 2092/91 nej

12 méně jednu generaci nebo pokud jde o trvalé kultury, dvě vegetační období (nařízení Rady, čl. 6, bod 2). Sazenice zeleniny musí vždy pocházet z ekologického zemědělství nebo přechodného období. Neekologické osivo lze použít jen v případě, není-li ekologické osivo dostupné, tzn. není-li v době nákupu osiva daný druh osiva v biokvalitě uveden v centrálním registru ekologických osiv. Tento registr vede ÚKZÚZ a je dostupný na webových stránkách Ani konvenční osivo však nesmí být mořené. Ochrana rostlin V ekologickém zemědělství, kde je zakázáno používat pesticidy, je těžiště ochrany v preventivních opatřeních a nechemických způsobech. Mezi konkrétní opatření patří např. výběr odolnějších odrůd, použítí netkaných textilií a sítí proti škůdcům, podpora přirozených nepřátel (ptactvo, užitečný hmyz, drobní obratlovci) vytvářením pestrého ekosytému, volba otevřené a vzdušné polohy jako prevence proti plísni apod. (poznámka: Nařízení Rady o ekologickém zemědělství připouští rovněž použití některých chemických přípravků na ochranu rostlin viz seznam účinných látek v příloze II, části B. V praxi se to týká zejména použití přípravků na bázi mědi a síry. Konkrétně se v EZ používá přípravek Kuprikol (úč. látka oxychlorid měďnatý) např. proti plísni bramborové u brambor a u rajčat. Maximální povolená dávka mědi na hektar a rok není podle současně platné legislativy stanovena. Je ovšem třeba varovat před paušálním používáním měďnatých přípravků, které mají negativní vliv na půdní mikroflóru, a tím i na úrodnost půdy, jež je základním předpokladem úspěšného ekologického hospodaření.) Hnojení a zpracování půdy Pro biozeleninu přichází v úvahu užití hnoje, kompostu a zeleného hnojení. Dle nároků na hnojení dělíme zeleniny do třech skupin: M 1. zeleniny 1. trati -náročné na živiny (koštáloviny, plodová zelenina) M 2. zeleniny 2. trati - středně náročné (kořenová a cibulová zelenina) M 3. zelenina 3. trati -nejméně náročné (doběrné) - (fazole, hrách) Zpracování půdy má být šetrné k půdní sktruktuře a půdnímu životu (zpracování půdy za vlhka např. vede k zamazání a utužení). Obecně platí zásada zdravá půda = zdravé rostliny. Omezování plevele Opět nepřichází v úvahu možnost užití herbicidů a tak základem je prevence (osevní postup, zabránit vysemenění plevelných rostlin, výsadba sazenic místo výsevů - sazenice jsou konkurenceschopnější) a v mechanické regulaci plevelů. Mechanické ničení plevele zajišťuje zejména příprava půdy před setím, dále meziřádkové plečkování - strojem nebo ruční tzv. Martínkovou plečkou a případně ruční okopávka a pletí v řádku. Zásady plečkování: M včas (nejcitlivější jsou malé plevele) M za slunečného počasí (plevel rychle zaschne) M co nejblíže řádkům (ušetříme si následné ruční pletí) Obecně je nutné počítat u biozeleniny s větší pracností díky nutnosti častých mechanických zásahů proti plevelům

13 Pěstování biobrambor Biobrambory lze na Novohradsku a Trhovosvinensku dobře pěstovat. Rozšíření brambor v regionu bylo ještě v nedávné době větší než dnes. V ekologickém pěstování používáme pouze organické hnojení (komposty nebo uleželý hnůj), obvykle je zapravujeme již na podzim. Ošetřování probíhá bez pesticiců, omezování plevelů tedy mechanicky, cílem je vytvoření příznivého prostředí pro tvorbu hlíz. Nejzávažnější chorobou brambor je plíseň bramborová. Základem ochrany je v biopěstování především prevence: Preventivní opatření proti plísni bramborové: M volba odrůdy odolnější plísni M výběr zejména z ranějších odrůd - odrůdy velmi rané, rané, případně polorané (tyto odrůdy vytvoří výnos ještě před zničením nati plísní) M volba stanoviště - pokud možno poloha větrná, otevřená proudění vzduchu (vyhnout se uzavřeným místům, kde je vysoká vlhkost vzduchu a tedy vhodné prostředí pro šíření plísně) M narašení nebo alespoň probuzení sadby před výsadbou (urychlení vegetace) M širší vzdálenost řádků (75 cm) - vytvoření vzdušného porostu M odstranění nati napadené plísní M vydatné nakopčení hrůbků (zabraní případnému nakažení hlíz sporami plísně z nati) M sklízet jen plně vyzrálé hlízy s pevnou slupkou (zabránění infekce hlíz) Kvalita správně vypěstovaných a dobře ošetřovaných biobrambor je spotřebiteli vysoce oceňována. Vyzdvihována je zejména výborná chuť (ostatně i v degustacích vzorků se biobrambory umistují na předních místech) a dobrá skladovatelnost. Odbyt biozeleniny Odbyt je nejméně stejně důležitý jako vlastní pěstování. Na odbyt pamatujeme ještě před tím, než se pustíme do biopěstování. Způsobů prodeje biozeleniny je více a podle možností je třeba zvolit vždy ten, který je nejschůdnější, případně kombinaci více způsobů. Nejčastější způsoby odbytu biozeleniny jsou: 1. prodej ze dvora ( z farmy) 2. prodej na tržnici 3. prodej vlastní rozvážkou malospotřebiteli 4. prodej obchodu či velkoobchodu 5. rozesílání zásilkovou službou. Každý způsob má své výhody i nevýhody. Např. při prodeji ze dvora nebo rozvážkou malospotřebiteli dosáhneme vyšších cen je však potřeba mít co největší sortiment. Při prodeji velkoobchodu je výhodou, že odpadají starosti s drobným prodejem, avšak cena je nižší.při prodeji na tržnici je třeba počítat s pracovní silou vázanou prodejem apod. U všech forem prodeje pamatujeme na propagaci a reklamu. Souhrn Úspěšné pěstování biozeleniny je celkově náročné. Vyžaduje splnění některých předpokladů (např. kvalifikace, výběr lokality, zajištění technické, personální i finanční, včetně plnění podmínek zákona o ekologickém zemědělství). V podmínkách regionu lze reálně uvažovat o úspěšném pěstování biozeleniny pouze v omezeném rozsahu. Přesto však může být zajímavým doplňkem dalších zemědělských aktivit protože známka biokvality

14 produktu z ekologického zemědělství doplněná případnou známkou regionálního původu umožňuje dosáhnout vyšších cen. Kvalitní biozelenina si tak může najít své odběratele jak přímo v regionu tak i mimo něj a obohatit sortiment nabízených zemědělských produktů. Chov ovcí plemene Zwartbles /ZW/ Marie Schickerová, soukromý zemědělec Jedná se o kombinované plemeno, bezrohé, nizozemského původu, do České republiky dovezeno v polovině devadesátých let minulého století. Toto plemeno má dobrou mléčnou a masnou užitkovost. Základní zbarevení je tmavě hnědé rouno. Plemeným znakem je bílá lysina na hlavě a požadují se bílé znaky na spěnkách zadních končetin a konci ocasu. Jsou velkého tělesného rámce bahnice dosahují váhy 70 kg, berani kg. Je to plemeno velmi klidné povahy, dá se s ním dobře pracovat, ani berani nejsou agresivní. Základní stádo 10 bahnic a plemeného berana jsme nakoupili na Šumavě od ing. Krátkého v roce Po pěti letech je v chovu 95 bahnic a 4 linie plemených beranů. Celý chov je od počátku v kontrole užitkovosti, což ale také přináší spousta práce s evidencí zvířat, veterinární vyšetření, kontrola zdravotního stavu, vážení jehňat ve 100 dnech, výběr a bonitace jehnic zařazovaných do chovu, vyběr beránkou k dalšímu chovu, správné rozdělení bahnic pod berany na připouštění jejich evidence. Nejdůležitějíší je zvířatům zajistit co nejdéle dobrou pastvu a správnou krmnou dávku v zimním období. Před připouštěním bahnice rozdělíme pod berany a provedeme selekci základního stáda, která představuje 10%. Těchto 10% doplníme letošním odchovem jehnic. Ovce musí být v dobré tělesné kondici, a bez ohledu na vzhled vyřadíme bahnice, které špatně odchovaly jehnata, špatná mléčnost, problémy při porodu, opakovaně nízká plodnost, kontrola paznehtů a zubů. Provedeme odčervení jak bahnic tak beranů.žádné další bahnice nekupujeme pouze plemené berany, a tak se snažíme uchránit stádo stájových nákaz. Berany pouštíme 20. října, aby bahnění probíhalo od 15. března následujícího roku. Jehnice zařazené do chovu mají v době připouštění 60 kg ve stáří 7 měsíců. Stáda máme rozdělená elektrickými ohradníky. Je dobré mít vždy jednu pastvinu mezi stády prázdnou. Ovce jsou na ohradník zvyklé a nestalo se, že by se stáda spojila. Pastva na připouštění musí být co nejlepší nejlépe pastvina dvacet dní nepasená, narostlá a šťavnatá. Podáváme minerální lizy s obsahem selen, jód, kobalt a vitamin E. Berany necháváme ve stádech 40 dnů což stačí na 100 % připuštění. Většina bahnic zabřezne prvních 20 dnů. Jednotlivě všem zvířatům podáváme selen a dodržujeme vakcinaci a revakcinaci enterotoxémie.po celou dobu pasení musí mít dostatek pitné vody. Každodení kontrola všech stád a pastvin je samozřemostí. Po šeti nedělích dále to počasí nedovolí stáhneme stáda do salaše stále ještě odděleně i s berany. Zde krmíme senem, senáží, přikrmujeme oves, minerální lizy, krmnou sůl a dostatek pitné vody, Na vodu jsou ovce zvlášť náročné znečištěnou nepijí. Příprava na bahnění - individuální kotce pro bahnice s výcečetnými vrhy, a 30 dní a a nocí zvýšené péče a dozoru při bahnění. Krmení musí být řešeno tak, aby každá ovce mělo jedno krmné místo

15 Vlastní bahnění - bahnice i s jehnaty se přesunou do připraveného kotce. Jehňatům po porodu ošetřjíme pupek a podáváme 2 ml selenu. Kontrola sání u jehňat, kontrola mléčné žlázy a struků. V kotci necháme zhruba 2 dny před pouštěním se jehňatům navěsí plastové zmámky s evid. čísly, a spolu s číslem matky se zapíší do stájového registu při té příležitosti se provádá výměna čísel u bahnic pokud jsou poškozené méně čitelné apod. za duplikáty, které jsme si předem objednali. Kolem 20. dubna vyháníme stáda na pastvu, pokud je co pást a prvních 14 dnů ještě přikrmujeme senem. Ve stáří 1 měsíce všem jehnatům podáváme opět 2 ml. selenu. Konečně si odpočineme a začneme normálně žít i když vždy je co řešit hlavně vícečetné vrhy se rozrůstají, některá slabší jehňata zaostávají, a dochází k samovolné selekci. Již jsme vzdali přikrmování mléčnými náhražkami. Ještě jsme na trhu neobjevili to co by nahradilo ovčí mateřské méléko, a jehňata krmená z lahve když to přežijí, nikdy nedosáhnou žádných dobrých výsledků, a tak to necháváme na přírodě. Ztráty již nejsou velké asi do 5 %. Do poloviny května provádíme stříhání a ošetření paznehtů, neboť zdravé končetiny hodně napoví o úrovni chovu. Jedenkrát ročně se musí ovce ostříhat. Vlnu z našich oveček nikdo nechce, prodejní cena je 3 kč za kg, z jedné ovce nastříháme 3-4 kg vlny, takže výsledná cena nepokreje náklady na stříhání, které řešíme formou služby. Do konce května každého roku se nabírají krve u celého stáda na takz. kontrolu zdraví hrazenou ze státního rozpočtu provádí veterinární lékař. U vybraných beránků, které chceme dát na nákupní trhy se dělá genotypizace tj. vnímavost na klusavku. Období pasení je spojeno s péčí o oplůtky, přesekávání pastvin, přehánění a pasení na kvalitních pastvinách. Hospodaříme v KÚ Hranice u Nových Hradu v CHKO Třeboňsko na 30 ha luk a pastvin z toho 10 ha sečeme na seno a senáže ostatní je oplůtková pastva. Ve stáří 100 dnů všechna jehňata se váží. Kontrolu vážení v rámci kontroly užitkovosti provádí pracovníci Svazu chovatelů ovcí a koz ČR. Jehňata lze odstavovat od matek ve stáří ti měsících, dříve hrozí záněty mléčnýc žláz u bahnic. Prodej jatečných jehňat za ceny 40,- Kč za kg živé váhy, přes nákupní společnost Oveko, nebo si najít své kontakty a snažit se začátkem září jatečná jehňata prodat, protože začíná být nedostatek pastvy. Doma pro vlastní potřebu je možná a povolená domácí porážka. Také mohu prodat jehňata na zabití, ovšem jen jako prodej za účelem okamžité spotřeby / domácí porážky/, nikoliv jako prodej k dalšímu chovu u drobnochovatele. Tento kód události 73 / prodej drobnochovateli /bude v budoucnu upraven speciálním hlášením o osobě, které jsem zvíře prodala. V souladu s nařízením Komise Evropského společenství č. 21/2004 byla i v České republice zrušena výjimka pro chovatele s počtem chovaných zvířat do tří kusů ovcí a koz. Z uvedeného vyplývá, že všichni chovatelé ovcí a koz bez rozdílu jsou povinni zaregistrovat svá hospodářství, označovat zvířata, vést vlastní evidenci a zasílat pravidelně hlášení o stavu, pohybu a změně na pracoviště ústřední evidence Českomoravské společnosti chovatelů, a.s., která má na starosti registr zvířat. Uhynulá zvířata a kadávery z domácích porážek se musí likvidovat přes asanační podnik, není možná likvidace u chovatele bylo by to porušení veterinárního zákona. V roce 2005 jsme vyprodukovali 7 chovných beranů z toho 3 berani ER, 1 EA, 3 EB. Výsledky kontroly užitkovosti za rok 2005 za náš chov a výsledky kontroly užikovosti za 5 chovů z okresu ČB, 7 chovů z okresu ČK, 4 chovy z okresu JH, 2 chovy okresu Písek, 8 chovů z okresu Prachatice, 2 chovy okresu Tábor, 1 chov z okresu Domažlice. V těchto

16 chovech provádí kontrolu užitkovosti paní ing. Anna Sýkorová. Jedná se jak o plemena kombinovaná tak masná. Takže malé porovnání s naším chovem. ZWARTBLES Ostatní chovy počet bahnic ks 75, ,00 oplodnění v % 98,70 85,30 plodnost v % 181,10 154,90 obahněno 74, ,00 nar. živá jehňata ks 116, ,00 intenzita odchovu % 178,70 132,00 celkem odchováno 101, ,00 průměr. hmotnost naroz. jehňat v kg 3,58 3,30 hmotnost ve 100 dnech kg 32,96 24,37 přírůstek ve 100 dnech v gr. 293,79 210,75 odchováno 101, ,00 V říjnu roku 2005 jsme se zúčastnili výstavy v Lysé nad Labem hospodářských zvířat, kde jsme pod záštitou Svazu chovatelů a koz vystavovali chovného dvouletého berana Zwatbles Linie Zbyslav a dva jatečné sedmiměsíční berany. Svaz chovatelů a koz uspořádal pěknou podívanou prezentací třinácti známých i méně známých kombinovaných, masných a dojných plemen ovcí. Náš chovný beran se stal šampionem výstavy, což bylo příjené zakončení chovné sezóny. Cílem našeho chovu je získat uznání šlechtitelského chovu a produkovat kvalitní chovná zvířata. Prodej medu ze dvora a české včelařství Ing. Petr Texl, Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ Český včelař je jediným producentem a do nedávné doby i jediným dodavatelem medu pro veškerou populaci v naší zemi. S malou spotřebou medu na osobu spolu se 700 tisíci včelstev před rokem 1990 jsme to vcelku zvládli snadno, dokonce se část produkce výhodně uplatňovala na cizích trzích. Tuto službu v drtivé většině poskytovali drobní včelaři tzv. malovčelaři, chovatelé do 10 včelstev, kterých je stále nejvíce. Tito včelaři zpravidla ihned po vytočení veškerý med prodali za stabilní a relativně vysokou cenu do výkupu. Doma si ponechali med pouze pro vlastní potřebu a pro uspokojení svých příbuzných a známých. Tato doba byla pro včelařství velice příznivá, alespoň co se týká nepřímé podpory státu a zároveň i velkorysá. Myslím, že už se v tak vysoké míře nebude nikdy opakovat. Tenkrát byly k dispozici levné včelařské potřeby a stabilní, relativně vysoká výkupní cena medu - dokonce vyšší, než cena medu v obchodě. Po roce 1990 se vlivem tržního hospodářství zvýšily nejen ceny včelařských potřeb a zařízení, ale i cukru, pohonných hmot a dalších položek pro včelařství. Med začali vyku

17 povat výkupci pro různé firmy za ceny relativně daleko nižší. Zároveň se med začal rozdělovat cenově podle vodivosti, a na výkupní ceny začaly mít vliv tržní mechanizmy v naší republice, především ale evropský a světový obchod s medem. Téměř 15 let čekali včelaři, že se snad stane zázrak, že se podaří udržet síť výkupců, kteří budou garantovat solidní a stabilní výkupní ceny. Kromě dravých obchodníků, kteří se řídí heslem levně nakoupit draze prodat, se Česká republika pokoušela téměř 15 let přetvořit původně jediný medový podnik na akciovou společnost, která by patřila všem včelařům. Z odstupem času je patrná schizofrenie tohoto činu. Aby podnik prosperoval a akcionáři dostávali slíbené dividendy a jiné výhody, musel by se podnik řídit také zásadou levně nakoupit draze prodat. Problém vznikl tím, že se med musel nakupovat od včelařů akcionářů, kteří požadovali vyšší garantované ceny, takže podnik dlouhodobě nemohl vydělávat, i kdyby se všichni včelaři stali akcionáři. Pravděpodobně tu byla snaha o realizaci obřího odbytového družstva, kde byly vazby, možnosti a povinnosti velice neprůhledné. Po roce 1990, když jsme poprvé navštívili včelaře na západ od našich hranic, jsme si všimli zajímavých skutečností: malovčelařů je tam podstatně méně, včelař patří mezi vážené a zajímavé osoby a dále, že tam existuje skupina včelařů, která v tomto oboru podniká. Překvapujícím zjištění však bylo, že 90 % vyprodukovaného medu se prodá přímo od včelaře zákazníkovi tzv. ze dvora, a to za podstatně vyšší ceny. Ani jsme si neuvědomovali, že ve vyšší ceně není zahrnuta jenom hodnota medu, ale i jméno včelaře, záruka původu a úplná adresnost (jak dokonalé a přitom jednoduché). U nás to už někteří včelaři pochopili a zařídili se obdobně, jinak by nepřežili. Jedná se hlavně o střední a velké provozy. Většina včelařů však čeká, že to za ně někdo zařídí, nebo že jim alespoň někdo ukáže cestu. Pro malovčelaře jsou tu občanská sdružení a společnosti jako Český svaz včelařů, Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, Výzkumný ústav včelařský a možná další, která mohou pořádat školení, kurzy, workshopy aj. Tyto instituce musí hlavně nastartovat program na realizaci kvalitního medu přímo od včelaře. Je to běh na dlouhou trať, protože se musí přetrhat zažité návyky včelařů ve vztahu k medu. Vidíme kolem sebe, že to někteří včelaři ještě stále nechápou, a stále vzpomínají na staré dobré časy realita je ovšem jiná a pro takové včelaře velice krutá. Realizace medu na trhu Je několik možných realizací medu na trhu. V každé zemi je dán současný stav prodeje medu nejen historickými, ale i současnými zvyklostmi a informovaností spotřebitele. Nemalou roli tu hraje i podvědomí zdravé výživy, zdravého životního stylu, reklamy a v neposlední roli i vliv kupní síly. Uvedené faktory upřednostňuje každá skupina obyvatel různě. V popředí však vždy stojí zájem o med přírodní, bez příměsí, bez náhražek a med nepoškozený špatným zacházením producenta a zpracovatele. Za to, že u nás není běžný prodej medu přímo od včelaře zákazníkovi - tzv. prodej ze dvora, může do značné míry naše pohodlnost, absence citu pro malé podnikání, ostych nabídnout druhému, že jsem něco dokázal a vyrobil. Pohodlnost přetrvává z doby socialistického podnikání ve včelařství, kdy se veškerá produkce prodala ve velkém do výkupu za státem garantované ceny, které byly až 4x vyšší než dnešní výkupní ceny (přepočteno k současným reálným cenám)

18 U nás přicházejí v úvahu tyto odbytové možnosti: 1. Prodej medu do výkupu 2. Prodej medu přes odbytová družstva 3. Ekologické včelaření 4. Prodej medu ze dvora 1. Prodej medu do výkupu Tato realizace medu v naší republice přetrvává dodnes a zaujímá největší podíl v obchodu s medem. Tento trh velice kolísá a výkupní ceny jsou závislé na světovém obchodu s medem. Závislost našeho včelařství na tomto trhu způsobuje obrovskou nervozitu a nestabilitu jak u samotných včelařů, tak u obchodníků. Je zde třeba ještě zdůraznit, že touto realizací zpravidla získá včelař pouze 30 % z konečné ceny medu v obchodě. Med patří mezi zemědělské komodity a toto pravidlo platí již několik desetiletí prvovýrobce, který na sebe bere největší rizika a má nejvíce práce, sklízí pouze 1/3 z pomyslného koláče. Další negativum této realizace medu je, že náš kvalitní produkt od včelaře se jako finální zboží na pultech supermarketů stává naprosto anonymním medem neznámé provenience. Etikety u těchto medů uvádějí: český výrobek; země původu: směs medu ze zemí EU a zemí mimo EU. Navíc na své cestě k zákazníkovi prodělá tento med tolik operací a zásahů, že mnohdy samotní zpracovatelé přiznávají, že hlídají u svého výrobku pouze zdravotní nezávadnost. Kde je původní, kvalitní, přírodní produkt, který je v anglickém královském lékopisu uváděn dokonce jako lék? Výkup medu bude existovat vždy, ale měl by pro nás znamenat pouze jakýsi ventil pro opravdovou nadprodukci, jako doplněk našich odbytových problémů. Schéma cesty medu od včelaře do supermarketu. Na své cestě za účelem zlevnění je med často mixován s levnějšími medy z exotických krajin. Není tajemstvím přidávání náhražek (sirupů) ať již zpracovatelem nebo samotným producentem v těchto krajinách. 2. Odbytová družstva Typ sdruženého podnikání, na které je možné čerpat dotace od EU. Ve sdružení musí být minimálně 5 včelařů (podnikatelů) nebo je podmínkou roční obrat zboží minimálně za 3 mil. Kč. Na základě schváleného projektu je možné získat zpětně příspěvek (dotaci) na zabezpečení odbytu medu (např. na vybavení skladu, medárny, plnírny, laboratoře). Dle Nařízení vlády ČR č.655/2004 Sb. toto lze uplatnit na sdružení (družstva) založena od do Na dotaci není právní nárok záleží na kvalitním zpracování projektu

19 Schéma cesty medu v tzv. odbytovém družstvu, kde je sdruženo pět včelařů. Tito včelaři realizují odbyt veškerého (smluvené množství) medu společně do výkupu ve velkém nebo med plní ve společné plnírně a hotový výrobek nabízejí do prodejen. 3. Ekologické včelaření Tento typ včelaření je u nás možný dle zákona o ekologickém zemědělství č.242/2000 Sb. a vyhlášky MZe č.53/2001. Cena takto získaného biomedu bývá zpravidla o 5 až 20 % vyšší než med z klasické produkce. V zahraničí je tento druh výrobků vyhledáván. Ekologické včelařství navazuje na lokality, kde se provozuje ekologické zemědělství a na oblasti národních parků, přírodních rezervací apod. Je problém s kočováním (zajištění ekologicky čisté krajiny v okruhu 3 km) a v ČR problém s léčením dle nařízení Státní veterinární správy. Povolené jsou pouze organické kyseliny (mravenčí, šťavelová). Je povinná nahlašovací povinnost a registrace. U medu se připouští obsah HMF (hydroxymethylfurfural) do 40 mg/kg, vody do 20% a je možné ošetřovat plásty sířením. Schéma cesty medu při ekologickém včelaření. V celém řetězci se přísně kontrolují a evidují veškeré výchozí situace, zásahy do včelstev, léčení, manipulace s plásty a vytočeným medem. Nutná je dokumentace všech zásahů v celé technologii. Problémové je léčení. 4. Prodej medu ze dvora Tento způsob prodeje medu je u nás popsán ve vyhlášce jako prodej medu z vlastní produkce zákazníkovi, který ho kupuje pro vlastní potřebu. Prodej ze dvora je známý a zažitý v západních státech. Je to dáno mnoha faktory, mezi které určitě patří nepřetrhané majetkové poměry, nepřerušené malé podnikání a reálné ceny medu od včelaře a medu v obchodě již po několik desetiletí. Velkou roli tu hraje i nedostatek vlastního medu v jednotlivých zemích. Slovinsko do tohoto způsobu prodeje a deklarování kvality naskočilo před několika lety, i když mělo dříve socialistické podmínky jako my. Slovinského včelaře, který se chce zapojit do tohoto procesu, navštíví vyškolený poradce-konzultant. Ten posoudí na místě včelařský provoz, změří a vyhodnotí základní ukazatele kvality medu a předá včelařovi originální pečetící pásky s číselnou řadou. Počet předaných pečetících pásků odpovídá zkontrolované a deklarované produkci (šarži). Pečetící pásky dekla

20 rují Kvalitní slovinský med prověřené jakosti a včelař jimi může označit pouze med z vlastní produkce. Za kvalitu medu ze dvora vždy odpovídá včelař. Proto si většinou včelař nechá udělat rozbor medu v akreditované laboratoři. Výsledek rozborů spolu s diplomy z medových soutěží by neměly chybět na místech, kam vodíme zákazníky. Zákazníka někdy zajímá i včelařský provoz - medárna, sklad, včelnice. Naší povinností je zákazníkovi vždy vyhovět a mít k dispozici náhradní klobouk a kombinézu. Důležitá je také ochutnávka pomocí jednorázových lžiček, špachtlí apod. Tento způsob prodeje vyžaduje také solidní znalosti o medu a o včelařství vůbec. Zásadně konkurenci nepomlouváme, ale naopak vyzdvihujeme přednosti našeho medu. Je vhodné mít v nabídce více druhů medů od pastovaného až po tmavý medovicový. Důležité je, abychom uměli nejen med vyrobit, ale i dlouhodobě skladovat a mít med k dispozici po celý rok. Celý prodej ze dvora se může realizovat v malé zařízené prodejně, na včelíně, u regálu s medem, na chodbě atd. Neměly by chybět propagační materiály jako letáky, brožůrky, novinové články apod. Schéma prodeje medu tzv. ze dvora. Zákazníkovi ukážeme celý provoz, včetně zdrojů snůšky. Spokojený zákazník většinou náš provoz ocení a je ochoten zaplatit za kvalitní produkt přiměřenou cenu. Je to nejlepší a nejúčinnější reklama. Od nás to vyžaduje pouze mít provoz na úrovni a zákazníka nikdy nezklamat. Vývoj prodejních cen medu ve výkupu, obchodě a při prodeji ze dvora Vývoj prodejních cen cukru v maloobchodě Poměr cen med:cukr u prodeje medu ze dvora je stále mezi 4x až 5x. Naproti tomu klesl tento poměr u varianty prodeje medu do výkupu po roce 1990 na hodnotu pod 2x. Cukr je jednou z hlavních nákladových položek včelařství. Každý rok musí včelaři nahradit včelstvům před zimou odebraný med cukrem