ZÁHADY ČÍNY A TIBETU. Arnošt Vašíček

Transkript

1 ZÁHADY ČÍNY A TIBETU Arnošt Vašíček 1

2 Obsah I. Říše draků 4 Nebeské souboje - Unesený císař? - Ţivá zkamenělina - Neviditelná monstra - Dech vesmíru - Potomci bohů -Podivné ostatky II. Tajemství písečného pekla 15 Venuše mimo dohled - Ta holka je nějaká divná - Ostrov padlých andělů - Bitva s drakem - Jezero smrti III. Podzemní svět 20 Vojenské tunely - Lid dvou jazyků - Zelené světlo - Skryté cesty - Vládcové temnoty - Zkamenělá těla - Neznámí stavitelé - Černá propast - Kód třetího Tašilamy - Podzemní UFO IV. Hon na fantoma 39 Přísně tajné? - Utopené město - Nepolapitelný obr V. Relikty E. T. 44 Sopečná vejce - Kamenné UFO - Pozůstatky mimozemské civilizace - Tajný kosmodrom? - Létající talíře v pravěku - Na vlnách rozporů - Vesnice vesmírných trpaslíků - Lovci z neznáma - Lama a bytost z neznáma VI. Poplach na obloze 55 Létající národ UFO, kam se podíváš VII. Nedobytné hroby 59 Královna mumií - Visuté rakve VIII. Věštci, světci, mágové 63 Běţci s křídly - Poutníci z jiné dimenze IX. Divoch na útěku 67 Potomci obrů? - Sněţný muţ v termálních lázních - Těţký výběr - Nové setkání X. Neklid v hlubinách 69 Nestvůra z kráteru 2

3 Kdo chce číst v budoucnosti, musí listovat v minulosti. André Malraux Lhasa má nádech něčeho tajuplného. Tímto místem bohů" prostupuje zvláštní atmosféra, která stírá hranici mezi světem, který vnímají naše smysly, a světem bohů... Není pouze místo, kde se dějí zázraky. Lhasa je zázrak. Alexandra Davis-Nell 3

4 I. Říše draků Vysoko na obloze se cosi zablýsklo. Xiaobin se podívala pozorněji. Přímo nad její hlavou se vznášel podlouhlý objekt. Přes oslňující světelnou záři se těţko dalo rozpoznat, oč jde. Ta podivná věc vypadala jako drak s úzkým trupem, čtyřmi končetinami a mohutným ohonem. Její přítel Li záhadného tvora pohotově vyfotil mobilem. Délku odhaduji asi na deset metrů. Pohyboval se zvolna směrem k jihovýchodu. Sledovali jsme ho, dokud nezmizel v oblacích," uvedl později. Draka, který se vpodvečer 6. srpna roku 2005 objevil nad budovou univerzitní knihovny v Jilinu, pozorovali také dva studenti práv Li Bing a Zhao. Výpovědi všech čtyř očitých svědků spolu s fotografií letícího monstra otiskl deník The Epoch Times. Pracovníci místní astronomické observatoře nezaznamenali nad městem ţádný zvláštní jev. Co tedy čtveřice mladých lidí vlastně viděla? Nic? Jejich hlášení bylo jen studentská recese? To stěţí! O dracích by si v Číně dovolil ţertovat jen málokdo. A navíc jsou zde ty fotky. Objevil se neobvyklý atmosférický úkaz? Jakási hra světla a stínů, kdy oblaka, v nadcházejícím soumraku ozářená zapadajícím sluncem, náhodně vytvořila tvar draka? Nebo šlo o něco opravdu hmotného? Brázdilo oblohu umělé plavidlo? Nějaký stroj ve tvaru doutníku opatřený anténami nebo přístroji, které při pohledu zdola budily dojem končetin? Tomu by napovídala výpověď Lia, který uvedl, ţe tělo draka se nejprve oslnivě třpytilo a pak zčervenalo. Nemohlo tento světelný efekt vyvolat zapadající slunce odráţející se od kovového trupu? Li Bing a Zhao tvrdili, ţe nebe při přeletu draka podivně světélkovalo. Byla to stopa zplodin, páry či plynu vycházející z pohonu? Starověký mýtus o ohnivých dracích vypráví, ţe jde o tvory, kteří kdyţ jedí a pijí, tak nedýchají, jsou naprosto nehybní. V okamţiku, kdy začnou dýchat, spustí se silný vítr. Podle rakouského spisovatele P. Krasy je to popis létajícího stroje, který - pokud se do něj nakládá - je v klidu, ale kdyţ před startem spustí motory, okolní vzduch se zvíří. Trup se začne třást. 4

5 Básník Čhü-Jüan, ţijící v letech 340 aţ 278 před Kristem, ve svém díle podrobně popsal, jak se hned dvakrát proletěl nad Čínou a pozoroval poušť Gobi i přilehlá pohoří z velké výšky. Po neobvyklé vzdušné cestě putoval ve voze taţeném čtyřmi draky". Šlo ve skutečnosti o čtyři motory? Bylo ono načervenalé cosi" nad Jilinem podobným vzdušným plavidlem? O více neţ rok dříve, 22. června 2004, dva draci pluli nad Himálajem. V jednom okamţiku se přiblíţili k letadlu ze Lhasy. Jeden z cestujících stihl vyfotografovat zadní část jejich těl s mohutným ocasem. Na snímcích lze rozpoznat vlnící se protáhlý trup s ostnatými výrůstky na zádech. Obě události nevyvolaly v Číně příliš velký rozruch. Místní lidé o existenci draků nepochybují. Povaţují je za tajemná nadpřirozená stvoření, která ovlivňují chod přírody i celého vesmíru, dovedou prospět i ničit, chránit i odkrývat, ovlivnit osudy jedince i celého státu a národa. Mýty a legendy popisují desítky, moţná i stovky případů pozorování nebo dokonce přímého kontaktu draků s člověkem. Nebeské souboje Za panování císaře Tsinga se odehrálo v Jaoung-Jangu severně od Pienu podivuhodné divadlo. Nejprve se objevilo bílé světlo, které vyšlo na oblohu z východu. Vydával ho ohromný bílý drak, který mířil k severozápadu, ukazoval kly a ryčel. Z druhé strany se z oblaků vynořil černý drak. Jeho přílet mocně zvířil vzduch. Z dračích těl začaly šlehat blesky. Přestřelka trvala přes tři hodiny. Úměrně, jak se k sobě draci přibliţovali nebo se vzdalovali, padaly z oblohy silné provazce deště. Ničivá průtrţ mračen ustala, aţ kdyţ se černý drak zřítil k zemi a bílý vystoupal vysoko na nebe a odletěl. Pozorování podobných bitev a jejich zákonitých průvodních jevů vedla k přesvědčení, ţe někteří létající draci mohou do svých obřích těl pojmout ohromné mnoţství vody a v případě potřeby ji vypustit na zemi. Čínské historické záznamy popisují, jak v roce draci bojovali u rybníka K'uh o. Šli na západ... V místě, kudy prošli, byly všechny stromy zničené." Ve stejný čas dochází k podobné události na britských ostrovech. Tyranský král Vortigern vyhnal právoplatné následníky trůnu. Aby posílil svou bezpečnost, chtěl v horách postavit nedobytnou pevnost. Její stěny se však - neznámo proč - vţdy zřítily. Kouzelníci králi radili, aby zdivo spojila krev muţe, který nemá smrtelného otce. Vojáci prohledávali celé království, aţ našli sedmiletého chlapce jménem Merlin. Jeho matka, princezna Dyfedy, ţila v klášteře. Tvrdila, ţe ji znásilnil padlý anděl. Plod nechtěné lásky Merlin tedy nebyl synem člověka. Kdyţ ho přivedli před krále, vysmál se jeho kouzelníkům a odhalil pravou příčinu hroucení věţe. Pod jejími základy spali dva draci, červený a bílý. Kdyţ byli vykopáni a probuzeni, dali se do zuřivého boje. Červený drak porazil bílého, ale na svá zranění také zemřel. 5

6 Merlin se pak stal proslulým čarodějem. Jsou podobné zprávy o soubojích draků poněkud zmateným svědectvím o nějaké přírodní katastrofě, která udeřila shora? Z první poloviny 6. století nemáme ţádný záznam o průletu komety či velkého asteroidu. Zasáhly tedy Zemi meteority? V srpnu, okolo svátku svatého Vavřince, nás navštěvují Perseidy. Tento meteorický roj se uvolnil z komety Swift-Tuttle. Vlétá do atmosféry rychlostí zhruba 60 kilometrů za sekundu a září ve výškách okolo 100 kilometrů nad zemským povrchem. V řídkých vrstvách atmosféry se jednotlivé kousky úplně rozpadnou a odpaří. Ale co kdyby s nimi přiletěly o něco větší exempláře? Představme si tu situaci. Velké mnoţství vesmírných balvanů" se přiblíţí k naší planetě. Nejmenší z nich shoří v atmosféře. Kdo kdy viděl na noční obloze padat hvězdu, ať tento oslnivý efekt násobí sty a tisíci. Ţhnoucí létavice vytvoří úţasné divadlo. Několik hodin křiţují atmosférou a snadno vyvolají dojem draků vystřelujících blesky. Pokud některý z větších meteoritů dopadl na zem, mohl způsobit lokální zemětřesení. Budovy v okolí se zřítily. Byl červený drak, nalezený v základech zničeného hradu krále Vortigerna, ve skutečnosti meteorit s vysokým obsahem ţeleza? A katastrofa pokračovala. Tlaková vlna zničila stromy. Zvýšená prašnost v ovzduší spustila přívalový déšť. Po něm naopak nastalo sucho. Viditelnost se pronikavě zhoršila. Prudce se ochladilo. Letopisy potvrzují, ţe počasí v té době zešílelo" i na jiných místech. Slunce zdá se, ztratilo svoje obvyklé světlo a objevuje se v modravé barvě. Nevidíme ţádné stíny našich těl v poledne, cítíme, ţe mocná síla slunce je zesláblá, a úkazy, které normálně doprovázejí zatmění Slunce, se prodlouţily téměř na celý rok. Léto jsme měli bez tepla. Úroda byla promrzlá od severáků," napsal italský dějepisec Flavius Cassiodorus o roku 536. Lydus to potvrzuje: Slunce se stalo matným... po téměř celý rok... tak, ţe plodiny zašly v nevhodném čase."... celý tento rok bylo nejvíc hrůzných znamení. Sluneční světlo bylo bez jasu... a zdálo se tak neobyčejné jako Slunce v zatmění, jeho paprsky nebyly jasné," přidává Procopius a Michael Syrian upřesňuje: Slunce se zatemnilo a jeho temnota trvala osmnáct měsíců. Kaţdý den svítilo okolo čtyř hodin, a ještě toto světlo bylo jen slabý stín... Všechny druhy ovoce nezrály a víno chutnalo jako kyselé hrozny." V Číně hvězdy byly ztraceny z dohledu po tři měsíce". Záznamy ukazují, ţe světlo slunce se ztlumilo a sníh byl k vidění uprostřed léta. Rozšířil se hladomor a uprostřed nepokojů císař opustil hlavní město. V letech 536 aţ 540 dochází k častým soubojům draků. Ve stejném období se Země potýkala s neobvyklými rozmary počasí. A nebylo to poprvé. 6

7 Unesený císař? Zena spatřila, jak z nebe padá podivně zářící mrak. Oslnivě ţluté světlo ji pohltilo a zbavilo vědomí. Kdyţ se probrala, cítila, ţe se cosi stalo. Po devíti měsících porodila chlap ce. Dala mu jméno Gon-sung. Později, kdyţ porazil místní náčelníky, sjednotil původně znepřátelené kmeny a vytvořil na území Číny první jednotnou říši, se stal známý jako Chuang Ti, Ţlutý císař. O jeho neobvyklých schopnostech se vyprávějí četné legendy. Vynalezl prý loď i vůz. Zdokonalil zemědělství a stavbu obytných budov. Poskytl podklady pro sepsání první lékařské knihy. Sestavil nejstarší kalendář. Jeho ţena naučila Číňany vyrábět hedvábí a ministr vymyslel první čínské znaky. Ţlutý císař jako by čerpal vědomosti z jiného světa, jako by přejímal znalosti jiné, vyspělejší civilizace. Vlastnil letku vznášedel ve tvaru obrovské mísy. V těchto starověkých UFO cestoval za Vládcem nebes. Někdy se s bohy radil prostřednictvím téměř čtyři metry vysokých troj noţek, v nichţ visela nádoba" o obsahu asi sto litrů. Šlo o magickou věšteckou pomůcku, nebo skutečné technické zařízení umoţňující komunikaci na dálku? Moţná to byla obdoba afrických tamtamů. Podle prvního čínského dějepisce S'ma Cchiena totiţ Ţlutý císař touţil rozeznít zvuk hromu po celém vesmíru. Proto zabil boha hromu a z jeho kůţe si vyrobil buben. Z kosti dalšího nebeského stvoření zhotovil paličku. Kdyţ pak na kosmický buben bubnoval,... byl zvuk slyšet do vzdálenosti pěti set mil a celý svět povstal v posvátné hrůze". V roce 2597 před Kristem bylo Ţlutému císaři 110 let. Odešel do pohoří Qian Shan. Na jednom z vrcholů vztáhl ruce k nebesům. Vtom ho obklopil vířící ţlutý mrak. Kdyţ se rozplynul, nikdo jiţ vládce neviděl. Na zemi zůstaly jen pantofle a část šatů. Říkalo se, ţe se v tom zvláštním oblaku snesl drak a odnesl císaře do říše věčné blaţenosti. Méně romantická část legendy připomíná, ţe ve stejném okamţiku se katastrofálně otřásla země a nedaleké město Chuang Ling roztrhalo devět draků. Na místě, kde Ţlutý císař zemřel nebo odkud záhadně zmizel, bylo o tisíce let později postaveno mauzoleum. Při jeho nedávné rekonstrukci dělníci objevili v hlubinách země meteorit. Přes 80 centimetrů dlouhý a 21 centimetrů široký úlomek je zvrásněn hrbolky a prohlubněmi a nese stopy spálení. Soudí se, ţe byl součástí mnohem většího tělesa. Čínský historik Li Jen-ťiin je přesvědčen, ţe oněch devět draků byly ve skutečnosti kusy roztrţeného meteoritu, které zničily město, vyvolaly zemětřesení a spolu s dalšími oběťmi zabily i Ţlutého císaře. Živá zkamenělina Ozvala se ohlušující rána. Cosi těţkého dopadlo poblíţ stodoly. Vzduch zaclonil oblak zvířeného prachu. Kdyţ jeho částečky dosedly zpět na zem, lidé, kteří se přiběhli podívat, měli chuť zařadit zpátečku. Na poli leţel velký černý drak. Zdálo se, ţe je zraněný nebo velmi nemocný. Páchl jako 7

8 zkaţená ryba. Jeho tělo pokrýval pancíř mohutných, jakoby kamenných šupin. Z hlavy vyrůstaly rohy. K přistání" draka došlo v srpnu 1944 na okraji vesnice Weizi. Pole patřilo rodině Chen. Další podrobnosti nejsou známy. Co se s drakem stalo? Podařilo se mu odletět? Pokud na místě pošel, kam zmizely jeho ostatky? Ţijí ještě očití svědci? Tento svým způsobem čerstvý případ nelze spojovat s pádem meteoritu. Dochovaný popis naznačuje, ţe drak byl neznámý ţivočich, přeţívající zkamenělina. V roce 1999 byla v provincii Liao-ning vykopána fosilie zvláštního druhu masoţravého dinosaura. Rekonstrukce jeho podoby paleontology překvapila. Zvíře bylo bezesporu opeřené. Z jeho úzkého hadího těla vyrůstaly dlouhé plandavé přední končetiny připomínající křídla. Uspořádání kostí na zádech naznačovalo schopnost třepotavého letu. Zkamenělé stvoření se velmi podobalo ptákům, pták to ale nebyl. Před učenci leţel opeřený plaz s křídly. Tvor dostal jméno čínský ptakoplaz tisíciletí {Sinomito-saurus milénii) a byl zařazen mezi theropody. Příslušníci této rodiny krutých predátorů vymřeli před 65 miliony let. Samotný sinomitosaurus nebyl zrovna letecký akrobat, ale disponoval vlastnostmi, z nichţ se u jeho potomků mohla vyvinout schopnost dokonalého plachtění nebo dokonce vzletu ze země. V Mexiku se podařilo objevit zkamenělé stopy pterosaurů s rozpětím křídel aţ 18 metrů, coţ odpovídá rozměrům stíhačky F-14 Tomcat. V Brazílii a v Rumunsku se nacházely celé kostry jen o něco menších jedinců. Nebylo jasné, jak se takoví obři vůbec udrţeli ve vzduchu. V roce 2005 přišel s vysvětlením britský paleontolog David Martill z Univerzity v Portsmouthu. Podle jeho výzkumů byly kosti těchto prehistorických plazů neobyčejně lehké a duté. Tělo navíc vyplňoval důmyslný systém vzdušných kapes. Ohromná křídla tvořila velmi tenká, ale přitom nesmírně pevná blána. Létající giganti startovali" nejen ze skal či svahů, jak se soudilo, ale dokázali se snadno vznést i z roviny. Vyuţívali stoupající horký vzduch a ve výšce i vzdušné proudy. Jejich elegantní let připomínal spíše ultra lehká letadla neţ neohrabaná monstra. Připustit, ţe draci jsou vlastně neznámý přeţívající druh pravěkých létajících ještěrů, je ale poněkud ošidné. Dvojice, která byla v roce 2004 pozorována nad Himálajem, se pohybovala souběţně s letadlem. Letěla tedy rychlostí přes 800 kilometrů za hodinu a ve výšce skoro metrů. Nevíme o ţádném zvířeti, které by něco takového dokázalo. Přesněji řečeno, nevíme o ţádném pozemském zvířeti. Jedná se tedy o neznámou formu ţivota obývající vysoké vrstvy atmosféry? Na zemi i ve vodě, často v obrovských hloubkách, se vyvinuly velmi rozmanité ţivočišné druhy. Jen vzduch jako by zůstal ušetřen pouze pro (vý)lety ptáků, kteří se pak vracejí zpět do 8

9 svých pozemských hnízdišť. Není to tak trochu plýtvání místem? Neměli bychom i zde očekávat trvalé osídlení tvory dokonale uzpůsobenými ţivotu ve vzdušném obalu Země? Americký badatel Trevor James Constable z Los Angeles byl přesvědčen, ţe ano. Po celá léta snímal na infračervené fotografie rozpálené nebe nad Mohavskou pouští. Nejlepší z tisíců pořízených záběrů zařadil do své knihy Kosmický tep ţivota. Jejich interpretace není snadná. Rozpoznáváme fluidní těla od velmi krátkých aţ po téměř kilometr dlouhá. Některá z nich mají velkou kulatou hlavu a hadí trup, jiná se podobají vřetenům V klidu se stáčejí do kruhu, vypadají jako oblačný disk visící vysoko na obloze. Někdy připomínají obří medúzu. Dovedou prý vyvinout obrovskou rychlost. Podivná stvoření se zcela liší od všech známých ţivočišných druhů, pokud je tak vůbec můţeme nazývat. Není jasné, jak se rozmnoţují, čím se ţiví. Nabíjejí se kosmickým zářením? Přeměňují sluneční světlo v energii jako rostliny a některé druhy bakterií? Mohou za určitých okolností ohrozit ţivoty lidí? Jak je lze zneškodnit či polapit? Podle jedné teorie se po smrti rychle rozpadnou, stejně jako medúzy na slunci. Proto se doposud nepodařilo nalézt ţádný uhynulý exemplář. Constable tvrdí, ţe vyzařují infračervené paprsky, které lidské oko není schopné zachytit, takţe je nelze spatřit. Jen za určitých podmínek odráţejí dopadající světlo - a pak se zjeví v celé své kráse. Neviditelná monstra Jedna oblačná nestvůra se v září 1891 snesla nad americké město Crawfordsville. Připomínala válec s ploutvemi obklopený slabou bílou září. Byla šest aţ sedm metrů dlouhá, okolo 2,5 metru tlustá a neměla viditelnou hlavu ani ocas. Pohybovala se rychle jako ryba ve vodě pomocí bočních ploutví a vyluzovala ošklivý sípavý zvuk. Občas ploutvemi divoce zavířila. Vznášela se asi sto metrů nad zemí, někdy však sestoupila jen do třiceti metrů. Všichni, kteří ji viděli, tvrdili, ţe byla ţivá. Byly totiţ vidět zářící rudé oči. V jednu chvíli se začala svíjet jako v agónii, pak se střemhlav vrhla dolů nad skupinu lidí, kteří cítili, jak vyzařuje horký dech". Příšera se objevovala dva dny po sobě od půlnoci do dvou hodin ráno. Druhou noc ji uţ pozorovaly stovky lidí, jak se pomalu pohybuje nad obchodním střediskem města. Ke stejnému druhu mlţné příšery moţná patřil i ďábelský tygr z Wa-či", o němţ badatel Karl P. N. Shuker napsal: Jednoho letního odpoledne v roce 1945 se dva američtí vojáci - serţant Utz a poručík Ernest G. Bentley - vydali na procházku na jednu horu do pohoří nedaleko vesnice Wa-či, 25 mil severozápadně od Kuej-linu v jiţní Číně. Stromy na všech ostatních horách v tomto pohoří byly jiţ vykáceny na topení, ale na této hoře ne. To byla pro oba vojáky znepokojující hádanka. Stejně zaráţející bylo, ţe kdyţ dále stoupali, přiběhlo k nim několik vesnických dětí a prosily je, aby dál nechodili a ihned se vrátili. Zdálo se, ţe ty děti se nemají proč bát, ţe je to jen jejich rozmar či hra. To si myslela i starší ţena, která spěchala kolem vojáků a dětí. Ty děti prosily i ji, ale ona to ignorovala. Chtěla právě udělat něco, co na této hoře ještě nikdo 9

10 neudělal - sbírat dříví na samotném vrcholu. Vojáci pozorovali, jak ţena mizí mezi nějakými skalisky. Za chvíli zaslechli vyděšené výkřiky a spatřili ji, jak utíká zpátky. Jejich pozornost připoutalo zejména,to', před čím utíkala. Ztuhlí hrůzou pozorovali vojáci něco, co vypadalo jako zlověstné tmavé mračno s jasnějším středem či jako světlem prozářená mlha. Postrádalo to jakýkoli konkrétní tvar, nicméně pohybovalo se to určitým směrem. Přesně za prchající ţenou. Jakmile se vzpamatovali z prvního šoku, vytáhli vojáci zbraně a začali do toho mlţného přízraku střílet. Nemělo to ţádný účinek. O pár chvil později přízrak zmizel ve skalách za prchající ţenou. Ozval se výkřik. Mlţná bytost se jiţ neobjevila, ale tu starou ţenu uţ nikdo znovu nespatřil." Američtí vojáci se později od svého čínského tlumočníka dozvěděli, ţe místní lidé tu beztvarou děsivou bytost nazývají ďábelský tygr". Byli tím poněkud zmatení, protoţe to, co viděli, vůbec nepřipomínalo tygra. Čínský tlumočník odvětil: Já vám to neumím vysvětlit, tady na Východě se dějí velmi podivné věci, jimţ nelze myšlením vzdělaného člověka ze Západu porozumět." Jsou draci uhnětení ze stejného mlţného těsta" jako přízrak z Wa-či? Obývají vysoké vrstvy atmosféry, a proto je lze spatřit, jen kdyţ výjimečně slétnou dolů? Dech vesmíru Vědci se domnívají, ţe za pozorováním draků na obloze stojí polární záře. Proto se jí také někdy říká Dračí oheň nebo Buddhův náhrdelník. Tento fascinující úkaz vytváří sluneční erupce, která vyvrhne do vesmíru částice slunečního větru rychlostí několik tisíc kilometrů za sekundu. Ty se pak při průchodu atmosférou střetávají s kyslíkem a vytvářejí nádherný nazelenalý - a v případě kontaktu s dalšími plyny i jinak zbarvený - svit. Staří Číňané by s tím určitě nesouhlasili. Zpodobňovali tato mystická zvířata jiţ před šesti tisíci lety a postavili pro ně tisíce chrámů. Přisuzovali jim celou řadu vlastností. Rozeznávali nebeské draky (tchien-lung), kteří symbolizují ohroţující sílu nebes, draky - duchy (šen-lung), kteří obstarávají déšť, zemské draky (ti-lung) jako vládce pramenů a vodních toků i draky - stráţce pokladů (fucang-lung). Drak Mang se čtyřmi prsty představoval světskou sílu. Drak Long svíral v pařátech perlu, snad jako obraz Luny, kterou Číňané povaţují za symbol plodnosti. Taoisté a buddhisté ji pokládají za perlu plnící všechny touhy" a věří, ţe je zdrojem moudrosti a osvícení. Podle pověstí existovali čtyři dračí králové sídlící v podmořských palácích. Kaţdý z nich střeţil jedno ze čtyř moří obklopujících zemi. Několik dnů plavby od Su-čou, v místech, kde na dně spočívalo jedno z těchto dračích sídel, se objevoval obrovský vír, ozýval se podivný hukot a z hlubin vystupovalo děsivé rudé světlo. Námořníci často spatřili pod hladinou pohyb velkých neznámých objektů. K podobným jevům dochází i dnes a vţdy jsou spojovány s podmořským UFO. Draci sice nejsou nesmrtelní, ale ţijí velmi dlouho. Lidský" rok je pro ně jako jeden den. Jejich uhrančivá podoba zdobila oděv panovníka, jeho komnaty, trůn, loď i takzvaná dračí nosítka. Obraz draka byl na státní vlajce aţ do roku

11 Čínští císaři povaţovali draky za své pokrevní předky. Zní to podivně, ale s tímto přesvědčením se setkáváme tak často, ţe jde spíše o pravidlo neţ výjimku. V záznamech z 2. století před Kristem se dochovaly dvě zvláštní poznámky. Duchové často sestupovali dolů k lidem, aby je učili boţské moudrosti." A druhá lakonicky konstatuje: Všechno povstalo z draka." Prvním čínským vládcům a nejstarším hrdinům mýty připisují lidskou hlavu a trup, ale hadí či dračí ocas. Je to pouhá pověst, nebo matný odraz setkání s bytostmi odjinud, zpuchřelá vzpomínka na kontakt s odlišnými tvory? Potomci bohů Traduje se, ţe právě oni neznámí naučili Číňany mnoha uţitečným věcem. Předali jim základy matematiky, astronomie, zpracování kovů, stavebnictví a budování odvodňovacích a zavlaţovacích systémů. Stáli u zrodu kalendáře, písma a také umění akupunktury a jiných léčitelských praktik. Tvůrčí schopnosti podivných kříţenců vyzdvihují mnohé čínské legendy a starobylé artefakty. Na kamenných reliéfech v obětních svatyních ve Wu-liangu rozpoznáváme bohyni Nü-kua a jejího manţela Fu Si. Horní část jejich těl je zřetelně lidská a dokonce zahalená oděvem, spodní přechází v hadí ocas. Oba tyto ocasy jsou navzájem propleteny. Nü-kua svírá kruţidlo a Fu Si tesařský úhelník. Mezi napřaţenými paţemi obou hrdých boţstev bezmocně visí malá lidská postava. Lze si představit názornější výjev na téma učitel a jeho ţák? Příběhy o bohyni Nü-kua patří k nejstarším mýtům Číny. Je podivné, ţe ţádný z nich neobsahuje vysvětlení, jak bohyně přišla ke své zvláštní podobě. Legendy prostě uznávají jako neotřesitelný fakt, ţe takto vyhlíţející stvoření ţilo kdesi v hlubinách vesmíru a pak sestoupilo na Zemi, aby organizovalo řád světa a vlévalo do lidských duší mízu poznání. Některé verze dokonce povaţují Nü-kuu za stvořitelku prvních,lidí, které uplácala z hlíny. Nebylo to však abstraktní, ryze duchovní boţstvo, ale zcela konkrétní, přímo hmatatelná bytost. Okolo tři tisíc let stará hádanka Tchien-wen se ptá téměř lapidárně: Nü-kua měla tělo. Kdo je vytvořil a kdo mu vdechl ţivot?" Jinými slovy, bohyně sama byla důkazem mnohotvárnosti ţivota ve vesmíru a musela mít svého stvořitele. O otci ctihodného Fu Siho se vypráví, ţe byl sice bůh, ale vzhledem polozvíře-poločlověk. Hlavu a horní polovinu těla měl lidskou, ale místo nohou měl dračí ocas. To mu ovšem nezabránilo spojit se s pozemským děvčetem a počít s ním potomka. K oplodnění nedošlo tradiční cestou. Dívka jen pocítila, ţe se s ní něco stalo, ţe se v ní rodí nový ţivot. (Nepřipomíná to aţ příliš podobné záţitky ţen unesených do UFO proto, aby byly oplodněny?) 11

12 Fu Si získal po otci nejen podobu a boţské schopnosti, ale mohl také vystupovat do nebe. Podle legend panoval v Číně v letech 2852 aţ 2738 před Kristem, tedy překvapujících 114 roků. Získal dlouhověkost od tajemných předků? Byl právě jeho nepozemský původ příčinou, proč se po tisíce let kaţdý další čínský císař honosil oficiálním titulem Syn nebes? Synové draků ţili sice déle, ale navzdory svému údajnému boţství byli přece jen smrtelní. Poté, co Fu Si zemřel, jeho potomci se usadili v jihozápadní části Říše středu. Podivné ostatky V roce 2003 objevili archeologové u města Tia-chu v západočínské provincii Che-nan okolo 8600 let staré lidské kostry. U kaţdé z nich byl ţelví krunýř pokrytý dvaceti různými znaky. Ty se v mnohém podobaly pozdějšímu písmu dynastie Sang ( před Kristem). Archeologové jsou přesvědčeni, ţe rozpoznali znaky pro oko, okno, osmičku a dvacítku. To ale znamená, ţe Číňané znali písmo jiţ v mladší době kamenné. Znaky vyryté do krunýřů jsou nejstarší písemná památka na světě, o 2000 let překonávají dosavadní prvenství zápisů z Mezopotámie. Za těchto okolností by se dalo očekávat, ţe dříve či později budeme mít k dispozici záznamy podrobně mapující i nejranější historii Číny, ţe odhalíme mnohá její tajemství, zjistíme podrobnosti o prvních nebeských" vládcích a potomcích draků. Pravda je ale jiná. Staří Číňané sice znali písmo, ale aţ do 4. století před Kristem ho pouţívali pouze k záznamům na věšteckých kostech nebo výjimečně a v omezeném rozsahu k účetnictví pro císaře. Veškerá povědomost o událostech z úsvitu věků, dějepisné údaje, mýty a legendy se předávaly pouze ústně. Později jejich fragmenty v krátkých tajemných příbězích sepsali filozofové a básníci. Neobjevil se ale ţádný Homér, který by vše převyprávěl v ucelené podobě, a tak máme jen kusé zprávy, a to ještě v mnoha navzájem odlišných verzích. Je obtíţné určit, která je ta pravá, zjistit, kde se na konkrétní informaci nabalila fantazie. To je i případ dalšího neobyčejného hrdiny. V době vlády mytické dynastie Sia se objevil Jü Veliký. Podle pověsti také on patřil k tvorům napůl hadí či dračí a napůl lidské podoby. Tajemný původ prozrazuje jiţ písemné ztvárnění jeho jména. Znak Jü je psán s radikálem, který se často objevuje ve jménech plazů. Jü přišel dolů z výšin", aby očistil Zemi zničenou globální katastrofou. Na přání svého otce Kuna hledal prostředky, jak ovládnout vody velké potopy. (Podle jiné verze se jako filmový Vetřelec narodil z břicha mrtvoly svého otce.) Hrozné záplavy vod přinášely všude zkázu, šířily se daleko široko, obepjaly hory a vystoupily nad pahorky. Obrovskou potopou se hrnuly aţ k nebesům. Lidé, kteří byli dole, jen naříkali." Dračí nebešťan se dal ihned do díla. A tady naráţíme na první nepochopitelnou informaci. Jü, jak bychom oprávněně očekávali od nadpřirozeného stvoření, nepouţil kouzla a zázraky, ale jen vlastní důvtip a fyzickou námahu. Pochopil, ţe vody nestačí spoutat hrázemi, jak to dělal jeho otec, ale je nutné prorazit jim cestu, aby odtekly. Povedlo se mu to prý aţ po třinácti 12

13 letech usilovné dřiny, kdy budoval umělé kanály, odváděl vodu do moře a vysušoval mokřiny. Při práci se zničil tak, ţe si úplně sedřel nehty z rukou a kůţe mu zrohovatěla a zčernala. Tato okolnost potvrzuje, ţe Jü rozhodně nebyl éterické stvoření. Ryze duchovní boţstvo si jen stěţí můţe dřinou zničit figuru, zatímco tvorové z masa a kostí se tomu při nadměrné námaze nevyhnou. Jü chodil velmi zvláštním způsobem, kterému se později začalo říkat Jüova chůze". Ta byla připisována lidem, kteří kulhali tak, ţe se při tom kymáceli a vlnili celým tělem. Není to další náznak Jüova plazivého hadího pohybu? Vlastnil prý létající vůz. Proto si vyslouţil přízvisko Pán povětří. Za své zásluhy o záchranu země obdrţel císařský trůn. Jiţ v dobách odstraňování následků potopy se oţenil s pozemšťankou. Jejich syn Čchi později převzal panovnické ţezlo. Po matce získal ryze lidský vzhled, povaţoval se však, stejně jako další císaři dynastie Sia, za převtělení moudrého hadího či dračího nebešťana. Je velmi zvláštní, ţe Jüovo působení na Zemi nekončí jeho návratem na nebesa nebo tajemným zmizením v nenávratnu, jak by se slušelo na bytost tak mystického vzhledu, ale zcela prozaicky fyzickou smrtí a pohřbem. Dokonce je znám jeho hrob! Poblíţ Sao-songu v provincii Ce-ťiang, na jezeře obklopeném malebnými horskými vrcholy, se rozkládá jeskyně, v níţ stál mohutný sarkofág s ostatky. Přesný popis pohřebního místa je uveden ve starodávné kronice Shiji. Jiţ v dobách dynastie Sia zde byl zbudován zastřešený chrám a pořádány velkolepé slavnosti k uctění Jüovy památky. Tato tradice se udrţela více neţ čtyři tisíce let a ještě v první polovině dvacátého století se sem lidé přicházeli poklonit nebešťanovi s hadím tělem. Střechy svatyně zdobí draci a fascinující nepozemské tváře. Hlavní hala dosahuje výšky 24 metrů. Uvnitř stojí socha záhadného císaře a před bránou stéla popsaná fantastickou formou písma. Jeho podoba sice poněkud připomíná známé písmo z pečetidel, ale přesto se od něj výrazně liší. Vypráví se, ţe text v této unikátní podobě sepsal sám císař Jü. V pavilonu na východě chrámu se nachází špičatý kámen s kruhovým otvorem na konci. Uvnitř jsou vysekány nápisy, o nichţ se předpokládá, ţe sehrávaly roli při Jüově pohřbu. Kamenná rakev s tělem tohoto vesmířana ale kamsi zmizela. Snad je umístěna v dnes zatopených prostorech pod hladinou jezera. Podaří se ji někdy znovu objevit a podle ostatků rekonstruovat skutečnou podobu tajemného hrdiny? Podle staré čínské kroniky někdy okolo roku 1500 před Kristem císařští dělníci, kopající zavlaţovací kanál v oblasti nad Ţlutou řekou, odkryli prostornou hrobku. V závalu hlíny a kamenných desek stál mohutný piédestal a na něm leţelo tajemné cosi. Kdyţ nejodváţnější z kopáčů opatrně odstranil nános prachu, spatřil mumifikované ostatky velmi podivného tvora. Nebyl to člověk ani zvíře. Z dlouhého hadího těla vyrůstal trup s rukama a zjevně lidskou hlavou. 13

14 Přivolaný dozorce nařídil vyzvednout mumii a pokračovat v práci. Tak byly odhaleny další hroby. Nápisy na podstavcích zvěstovaly, ţe zde leţí mrtvá těla bytostí, které přišly z nebes a zemřely při svém pobytu na Zemi. 14

15 II. Tajemství písečného pekla Nyní je strašlivá Gobi nepřehlednou rovinou stěhovavých dun a jemnozrnných přesypů, ale před eony věků byla dnem vnitrozemního moře, které překonávalo hladinu Kaspické ho moře třikráte. Na jeho březích a v jeho vodách radovali se a zápasili tvorové jiného vzezření, aniţ poznali člověka, dospěli nejvyššího rozmachu a vymřeli navţdy. Někdejší dno mořské jest jim teď rakví a hrobem," napsal svým nezaměnitelným stylem cestovatel Josef Kořenský o jednom z největších světových nalezišť koster dinosaurů. Neutěšené pustiny pouště Gobi pod svým vyprahlým povrchem ale skrývají ještě další tajemství, daleko sţíravěj ší neţ dramatický ţivot prehistorických ještěrů. Obrovská rozloha, písečné bouře, vraţedné klima, nebezpečné tlu py nomádů, nepřístupné kláštery, zapovězená území, ritu ální obětiště, posvátná místa chráněná kletbami šamanů a v posledních desetiletích i přísně střeţené vojenské oblasti na hranicích Číny s Mongolském... Těţko lze spočítat, co všechno bránilo a dodnes brání důslednému průzkumu této oblasti. A přitom se právě zde odehrály jedny z nejzáhadnějších událostí naší minulosti. Z moře, které část této oblasti zaplavovalo, vystupoval ostrov. Obývaly ho bytosti, které se podobaly lidem, a přesto lidmi nebyly. Tato rasa mohla ţít stejně dobře ve vodě, ve vzduchu i v ohni, protoţe neomezeně ovládala všechny ţivly. Byli to,synové Boha', a právě oni sdělili lidem nejskrytější tajemství přírody a prozradili jim tabuizované a dnes ztracené slovo. Toto,slovo' putuje kolem zeměkoule a dosud doznívá jako dohasínající ozvěna v srdcích některých vyvolenců," uvádí německý orientalista, profesor Friedrich Max Müller ve své rozsáhlé studii Posvátné knihy Východu. Co to bylo za syny Boha", kteří lidem prozradili zapovězená tajemství? Pohleď tedy, co učinil Azazeel, jak naváděl ke všem nepravostem na zemi a prozradil tajemství Všehomíra, jeţ se udála v nebi," ţalují Bohu čtyři archandělé v apokryfní knize Henochově. Není to popis naprosto stejné situace? Nepatřili oni neposlušní synové Boha" z pouště Gobi ke stejné vesmírné posádce jako padlí andělé, kteří se na hoře Chermon vzbouřili proti Pánu a jeho příkazům? Důvod byl nasnadě. Cherchez la femme. Kdyţ se lidé počali na zemi mnoţit a rodily se jim dcery, viděli synové boţští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ţeny všechny, jichţ se jim zachtělo," sděluje bible (Gn 6,1-2). A patriarcha Henoch upřesňuje, ţe synové nebes jim předávali své znalosti: Azazeel učil lidi dělat ţelezné meče, noţe a bronzové štíty a drátěné košile a obeznámil je s věcmi, jeţ k tomu patří, i s jejich opracováním, s náramky a ozdobami, pouţíváním antimonu a líčením obočí, s nejvzácnější-mi a nejvybranějšími drahokamy... Amiziras učil všechny zaříkávače a řezače kořenů, Armaros učil, jak zbavovat kouzel, Berakeel vyučoval astrology, Kokabiel učil znamením, Tamiel astrologii a Asdareel vykládal o dráze Měsíce." 15

16 V čele vzbouřenců stál Semjaza. Učil lidi kouzlům a čárům. Čínský název Gobi je Samo, odvozený snad od jména Samjo či Semja. Právě zde se nebývale mocně rozmohly praktiky černé magie a šamanismus. Padlí andělé nemohli být éterická nadpřirozená stvoření, ale muţi z masa a kostí, kdyţ jimi cloumaly pudy a pro půvaby ţen neváhali riskovat, ţe budou potrestáni. Henoch je nazývá syny nebes. Sestoupili na Zemi odněkud z hlubin vesmíru? Venuše mimo dohled Nejstarší lidské civilizace ovlivnili Venušané. Jejich planeta není tím, čím se zdá. Sumerové věřili, ţe ji utvořila hmota odtrţená z pláště umírající hvězdy. Podle Mayů byla původně kometa. Některé soudobé teorie ji povaţují za umělé kosmické plavidlo, které se teprve před několika tisíci lety stalo součástí sluneční soustavy. Je to šílený nápad nesoudných badatelů, nebo nápadité vysvětlení série nejasností, které tento nebeský objekt obklopují? V 18. století křesťanští misionáři přivezli do Francie staré indické astronomické tabulky. Na těch, které dnes známe jako tabulky z Tirvalour, stálo, ţe věk kali-jugi začal 16. února 3102 před Kristem ráno o druhé hodině dvacáté sedmé minutě a třicáté sekundě. V ten okamţik zemřel bůh Kršna a nastala epocha, v níţ ţijeme. Královský astronom Jean Sylvain Bailly z tabulek vyčetl, ţe došlo k neobvyklé konjunkci všech planet. Indičtí hvězdáři pozorovali, jak se postupně vynořují Saturn, Mars, Jupiter a nakonec Merkur. Viděli, jak se planety seskupily jedna vedle druhé v poměrně nevelké vzdálenosti. Text doslova uváděl, ţe se shromáţdily" všechny planety, ale přitom jmenoval jen čtyři. Kam zmizela pátá? Bailly byl samozřejmě zaskočen, kdyţ nenašel ţádnou zmínku o Venuši. Nemohl uvěřit, ţe sluneční soustava se tehdy skládala jen ze čtyř planet. Nakonec došel k závěru, ţe Venuše se musela v tom okamţiku nacházet za Sluncem, anebo prostě byla přehlédnuta. Ţádné z těchto vysvětlení není správné. Indové, podobně jako Chaldejci, byli neobyčejně zběhlí, aţ úzkostlivě přes ní astronomové. Kdyţ uvedli, ţe došlo ke konjunkci všech planet, musíme jim věřit. Venuše nemohla uniknout jejich pozornosti, protoţe je nejjasnější a nejviditelnější planetou. Představa, ţe se v ten čas nacházela na druhé straně Slunce, také neobstojí, protoţe tam nemohla setrvat příliš dlouho. A co víc, tabulky z Tirvalour se o Venuši vůbec nezmiňují. Pokud precizní Indové tvrdí, ţe šlo o konjunkci všech planet, nezbývá neţ dojít k závěru, ţe Venuše v té době nebyla sou částí Sluneční soustavy," vysvětluje francouzský spisovatel Robert Charroux a přidává další pozoruhodné důkazy. Starověké texty Venuši nazývaly,velkou hvězdou, která se připojila k jiným velkým hvězdám'. Nejstarší babylonská astronomie se zabývá také jen čtyřmi planetami a o Venuši se 16

17 nezmiňuje. Ve svých modlitbách Babyloňané vzývali Saturn, Jupiter, Mars a Merkur, ale nikdy Venuši. {Objevili ji aţ okolo roku 1600před Kristem - pozn. aut.). Starodávný kalendář nalezený v Boghaz-Keui v Malé Asii vyjmenovává nebeská tělesa, Venuše ale v seznamu chybí. Nilský kříţ je znamením spojení s vesmírem a je přisuzován Isis (Eset), královně nebes. Bohyně bývá zobrazena s rohy na hlavě. Historikové předpokládají, ţe je převzala od bohyně Hathor. Nebo je to náznak jejího spojení s rohatou Venuší? Na válečkovém pečetidle z akkadského období vidíme hadí bohy s rohatými čepkami (4). Znamená to, ţe takto vyhlíţející bytosti dorazily z Venuše? Existuje jen jediné logické vysvětlení: před pěti tisíci lety Babyloňané Venuši neznali. Bud ještě nevstoupila do sluneční soustavy, nebo byla tak daleko, ţe nebyli schopni ji zpozorovat. Pověst z Mexika vypráví, ţe,obrovský ohnivý had zaútočil na Slunce a po čtyři dny panovala tma a potom se velký had proměnil v paprskovitou hvězdu' (Venuši). Dřevěné tabulky ze Samojských ostrovů sdělují, ţe planeta Venuše se kdysi pohybovala samotná a z její hlavy vyrůstaly rohy. (Také podle afrických Masajů je Venuše sirotek a nepatří do hvězdné rodiny pozn. aut.) V Řecku osvícený Demokrytos, znalý astronomie, soudil, ţe Venuše není ve skutečnosti planeta, ovšem nedodal, co ho přivedlo k tomuto závěru, coţ je u tak velkého vědce přinejmenším překvapivé. Podle Varrona svatý Augustin říká, ţe na ostrově Rhodos se dochoval popis udivující proměny, jakou prodělala Venuše. Planeta změnila barvu, velikost, tvar i dráhu pohybu. Ani předtím, ani potom se nestalo nic takového... Protoţe Číňané, Řekové, Indové a další hovořili o,jasných vlasech' nebo,ohnivé hřívě', které se táhly za Venuší, musíme se shodnout, ţe tato planeta prostě neexistovala na oblo ze starověkých civilizací a ţe se objevila jako kometa. {Vlasy či hříva mohly být zplodiny zapnutého pohonu, kterým těleso korigovalo svůj pohyb při vstupu do sluneční soustavy - pozn. aut.) Připomínám ještě, ţe podle tradice Inků se o zrozeni lidské civilizace zaslouţila ţena, která přilétla na Zemi z Venuše v kosmické lodi jasnější neţ Slunce." Charroux navíc dodává, ţe v 17. a 18. století vynikající astronomové Cassini, Short, Montagne a další pozorovali poblíţ Venuše tajemný umělý nebo přírodní satelit. Ta holka je nějaká divná Venuše se aţ podezřele liší od všech ostatních planet. Jako jediná se otáčí ve směru hodinových ručiček. Takţe Slunce, pokud je z ní skrz hustá mračna vůbec vidět, vychází a západě. Rotace je tak neobyčejně pomalá, ţe tu jeden den trvá 250 pozemských dní a je dokonce delší neţ jeden Venušin rok (225 pozemských dnů). Její hustá, ve sluneční soustavě zcela ojedinělá atmosféra se ale z neznámých úvodů točí jak divá. Ve výši 60 kilometrů nad 17

18 povrchem se rohani vítr rychlostí 400 kilometrů za hodinu. Magnetické pole je - na rozdíl od zemského - tak slabé, ţe neubrání planetu proti slunečnímu větru, tedy toku částic urychlených Sluncem. Zato Venušina atmosféra těsně nad super-rotační vrstvou dokonale absorbuje ultrafialové záření. Pro tento jev zatím neexistuje ţádné vysvětlení. Někteří vědci se domnívají, ţe by tu mohly existovat kolonie mikrobů, jaká si společenstva odolných bakterií, které toto záření mohou vyuţívat jako energetický zdroj k zatím neznámému procesu fotosyntézy. Kdykoliv se k nám Venuše přiblíţí na nejmenší vzdálenost, je jakousi podivnou hrou náhod vţdy obrácená stejnou stranou. Její povrch lze zkoumat jen radarem. Neprůhledná atmosféra neumoţňuje pozorování dalekohledy. Sondy, které do ní pronikly, se většinou po několika desítkách minut, ale obvykle ještě mnohem dřív, odmlčely. Zničila je vysoká teplota a tlak, nebo je nepřátelské prostředí vyvoláno uměle? Není Venuše zahalena do neproniknutelné mlhy záměrně, aby se nedala odhalit její pravá podoba? V Mýtech staré Číny se dochoval příběh o podivné bitvě. Za vlády Severního nebeského boha Čuan-süa vypukla válka se vzbouřeným bohem Č-jouem, jeho poddaným. Roztrţka vznikla jednoduše proto, ţe Č-joua přemohla strašná závist. Nedokázal se smířit s tím, ţe Čuan-sü je největším územním vládcem v nebeském vesmíru,... trápil se, ţe Čuan-sü panuje nad tak velikým nebeským prostorem,... ale dobře věděl, ţe sám se Severního nebeského císařského trůnu nezmocní, a proto si zavolal své pozemské bratry." Poté je popisována strašná válka odehrávající se převáţně na obloze. Boj trval dlouho. Vojska, bojující na velké nebeské pláni, se jednoho dne do sebe urputně zaklínila. Vtom si Č-jou vzpomněl na kouzla, kterým se kdesi přiučil, a napadlo ho, ţe by se mu mohla hodit. A jen co na to pomyslil, hned to uskutečnil. Planinu zničehonic zahalila hustá mlha, jako kdyţ se zvedne strašlivá prašná bouře. Čuansüovo vojsko se ocitlo uprostřed šedobílého mračna, jeţ pohltilo všechna okolní prostranství. Mlha zaclonila i slunce a nebeští vojáci nevěděli, kde je východ, kde je západ, kde je sever a kde jih, nastal zmatek a ve zmatku se rodí strach..." Text výslovně tvrdí, ţe šedobílá mlha přikryla nebeské vojsko jako velké husté plátno a nebe i země se v ní úplně ztratily. Jakou technikou toho bylo dosaţeno? Není podobně chráněna před zvídavými zraky i Venuše? Ostrov padlých andělů Bible i další starověké texty spojují Venuši s Luciferem - Světlonošem, který se spolu s dalšími dvěma miliony padlých andělů vzbouřil proti Bohu a stal se Satanem. 18

19 Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sraţen k zemi, zotročovateli pronárodů! čteme u proroka Izaiáše. Není to svým způsobem potvrzení, ţe Lucifer z mateřské lodi jménem Jitřenka (Venuše) slétl na Zem a ovlivnil ţivot pronárodů, tedy prvních civilizací? Je jen další, tentokrát přímo ďábelská shoda, ţe kosmická dráha Venuše má tvar dokonalého pentagramu? Planeta tento satanský symbol opíše na nebi kaţdých osm let. Ve Zjevení svatého Jana je Satan nazýván dávným hadem a drakem. Číňané původ svých znalostí odvozují od dračích či hadích předků. Henoch označuje padlé anděly jako syny nebes. Stejným titulem, Syn nebes, se pyšnil čínský císař a povaţoval se za dědice dračího trůnu. Bible připomíná, co způsobili padlí andělé: Za oněch dnů, kdy synové boţští vcházeli k dcerám lidským a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy, ba ještě i potom." Čínská legenda sděluje totéţ: Vládce severních nebes Čuan-sü měl mnoho potomků. Někteří uţ jsou také bohy na Nebi, jiní zůstali lidmi na Zemi. Jedni měli boţskou či lidskou podobu, ale někteří vypadali jako podivní netvoři. Právě o severní trůn byla vedena i tajemná válka v mlze. Odezvu této události slyšíme i ve slovech proroka Izaiáše o Luciferovi: A v srdci sis říkal: Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boţí hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším severu. Starověké texty se shodují, ţe se ona Hora setkávání nacházela na ostrově uprostřed velkého vnitrozemního moře, které částečně pokrývalo Gobi. Nepluly však k němu ţádné lodě. Podle profesora Müllera bylo spojení do všech směrů udrţováno podzemními tunely, tajnými chodbami, které znali pouze vládci. Obyvatelé ostrova, oni kolonizátoři z Venuše, sídlili spíš v jeho útrobách neţ na povrchu. Proč? Byla to nutnost? Vědci se shodují, ţe na povrchu Venuše panují vraţedné podmínky. Pro člověka určitě. A pro ty druhé? Tato rasa mohla ţít stejně dobře ve vodě, ve vzduchu i v ohni, protoţe neomezeně ovládala všechny ţivly." Ale i tak se moţná raději uchylovala do podzemí, na Venuši i na Zemi. Venuše bývala často znázorňována s rohy, ďábel taky. Jeho království legendy umísťují do hlubin země. Je tím mimoděk naznačena souvislost? Platí-li v celém vesmíru, ţe všichni tvorové se přizpůsobují podmínkám, v nichţ ţijí, pak bytosti ţijící trvale mimo dosah slunečních paprsků by měly aţ nepřirozeně světlou pleť, jejich oči by se zvětšily a k lepší orientaci ve tmě by napomáhal dokonale vyvinutý sluch. Henoch na své první setkání se syny nebes vzpomíná: Tu se mi zjevili dva velmi vysocí muţi, jaké jsem nikdy na zemi neviděl. Jejich tvář byla jako zářící slunce, jejich oči planoucí svíce." Měly barvu ohně, byly rudé? 19

20 Později Henoch líčí neobvyklou rodinnou událost. Zena jeho vnuka Lámecha porodila syna. Jeho tělo bylo bílé jako sníh a červené jako růţe, vlasy na jeho hlavě, dlouhé kadeře, byly bílé jako vlna... Kdyţ otevřel oči, rozzářil jimi celý dům... A jeho otce se před ním zmocnil strach...,zplodil jsem podivného syna, není jako člověk, nýbrţ podobá se dětem nebeských andělů, je jiné povahy (přirozenosti) a je jiný neţ my... Zdá se mi, ţe nepochází ode mne, nýbrţ od andělů.'" Chlapec se jmenoval Noe. Měl jasně bílou pleť i vlasy a oči nepřirozeně červené. Byl albín, stejně jako všichni obyvatelé podzemí. Ultrafialové záření je ve větších dávkách nebezpečné. Pro albíny má přímo vraţedný účinek. Venuše se na své dráze přibliţuje Slunci více neţ Země, je tedy vystavena mnohem silnějším a déletrvajícím zásahům. Přes její atmosféru ale ultrafialové záření neprojde. Cosi ho dokonale pohlcuje. Není to umělá obrana, aby neproniklo k povrchu? Bitva s drakem Mayové nepovaţovali Venuši za bohyni lásky, ale za symbol války. Před odchodem do boje si dávali její znak na válečnické oděvy. Spojovali ji s opeřeným hadem Quetzalcóatlem.,A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho anděl se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili a nebylo jiţ pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl svět, byl svrţen na zem a s ním i jeho andělé." (Zj 12,7-9) Čínské i hinduistické mýty jsou plné podobných zpráv o soubojích mezi bohy a démony. Obě strany pouţívaly zbraně, jejichţ účinky si nezadaly s atomovým výbuchem. Dobře mířený zásah zničil i ostrov padlých andělů". Na jeho mís tě později vzniklo tajemné město Char- Choto. Nedaleko se dochovala 1800 metrů hluboká šachta. Stěny této namodralé propasti prý vypadají jako namodralé sklo. Muselo tam dojít k nějaké nám neznámé událos ti, která způsobila, ţe se hornina roztavila a pokryla skleněnou glazurou. Místní legendy vyprávějí o velkém ohnivém blesku, který uhodil z nebe a propast vytavil. Který blesk má ovšem takovou sílu, ţe vyhloubí téměř dva kilometry hlubokou šachtu; samo glazování jiţ existující šachty by bylo mistrovským kouskem!" podotýká německý badatel Hartwig Hausdorf. Podle našich soudobých poznatků by to byla schopna způsobit snad jen energie atomové exploze. Například Američané uskutečnili v Nevadské poušti pod zemní atomový výbuch. Kvůli němu vyhloubili ve skále jeskyni kulového tvaru. Po čtyřech letech vnikl do jeskyně - na dlouhou dobu zamořené radioaktivitou - tým specialistů v těţkých ochranných oblecích. Vědci učinili pozoruhodný objev: působením obrovského tlaku a nepředstavitelně vysoké teploty při jaderné explozi se skála roztavila." Poušť Gobi přímo překypuje útvary, které vznikly zesklovatěním písku. Je to další svědectví o jaderné válce andělů? Jezero smrti 20