ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE

Transkript

1 ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE

2 OBSAH ŠVÝCARSKO JAKÉ OPRAVDU JE Basilej Curych St. Gallen Luzern Neuchâtel Bern Graubünden Chur Davos Interlaken Lausanne Montreux Aletschský ledovec Sv. Mořic Ženeva Sion Bellinzona Wallis Zermatt Lugano Čísla v mapě se vztahují k místům popsaným v článku na straně Editorial: Jak je těžké stát se Švýcarem 3 Jaké vlastně je Švýcarsko? 4 Švýcarská terapie tradicí 6 Co dělá Švýcara Švýcarem 14 Kouzlo švýcarského vlaku 16 Graubünden obří kaňon, jezera i starobylý jazyk 40 V nejstarším švýcarském městě 54 Sv. Mořic švýcarská crème de la crème 58 Švýcarsko: Top Events 66 Davos slavná globální vesnice 68 Heidi romantická 72 Wallis v náruči padesáti alpských čtyřtisícovek 76 Deset vynálezů, které změnily svět 100 Za švýcarskou udržitelnou architekturou 110 Magický Luzern myslí i na vozíčkáře 120 A co ještě na závěr doporučuje odborník? 126

3 EDITORIAL Jak je těžké stát se Švýcarem Foto: Tomáš Hájek Vpřípadě země, o níž je celé speciální číslo, přiznávám, že nejsem objektivní. To jen pro objektivitu. Mám k této zemi zvláštní vztah už od dětství konkrétně ode dne, kdy jsme s kamarády vyrazili do kina na pohádku, ale omylem jsme se dostali na promítání kousku s názvem Jak je těžké stát se Švýcarem. Vůbec si nepamatuji, o čem byl, jen vím, že celý děj se zdál být příšerně složitý a že jsme v půli promítání z kina utekli. Nicméně ten pocit ze světa, kterému vůbec nerozumím, ve mně zůstával, když se řeklo Švýcarsko, ještě mnoho let. Mnohem později, když jsem do země helvetského kříže začal sám jezdit, jsem pochopil, že to není na jednu návštěvu. Jinak Švýcarsko prostě nepochopíme, protože porozumět mu není opravdu jednoduché. Jednak vůči němu trpíme řadou mýtů, které se nesnadno odbourávají, jednak má řadu specifik, s nimiž se musejí vyrovnávat i nejbližší sousedé hovořící stejnými jazyky, natož návštěvníci z bývalého východního bloku. Právě proto vám přinášíme na následujících stranách výběr toho nejzajímavějšího, co byste podle mého soudu měli vědět, než se do Švýcarska začnete chystat. Obsáhnout vše samozřejmě není možné, proto jsme vybrali několik důležitých témat a ta jsme pojednali opravdu důkladně. Zaměřili jsme se také především na dva kantony, kam návštěvníci z Česka jezdí nejčastěji (a nejraději). Při poslední cestě do nejvýchodnější výspy Švýcarska letos v zimě jsem měl opět možnost přesvědčit se, že přirovnání šlape to jako švýcarské hodinky je trefné. Navzdory náročným klimatickým i přírodním podmínkám tady vskutku jen obtížně najdete něco, co by nefungovalo. Zato se často setkáte s výsledky práce založené na prostém selském rozumu (tedy něčím, co se v dnešním světě stále více vytrácí). S přesností a spolehlivostí. Výstižně to vyjádřil dlouholetý ředitel Švýcarského mezinárodního manažerského institutu (původem z Ukrajiny) ve své práci Na cestě k lépe fungujícím společnostem: Švýcarský systém není právě vzrušující, nemá lesk, není zajímavý pro mládež, nevyznačuje se zrovna novostí. Avšak je to také systém, který funguje, a to už pořádně dlouhou dobu. Není to ta nejlepší vizitka? Otázka zní, jak se k tomu postavíme my, Nešvýcaři. Musíme se zkrátka smířit s tím, že z nás Švýcaři nikdy nebudou. Ani kdybychom měli to štěstí a mohli se v alpské zemi usadit, ani v přeneseném smyslu slova, kdybychom chtěli tamější fungující pravidla alespoň zčásti přenést k nám. V tom prvním případě bychom se (možná) dočkali na konci života, v tom druhém bychom si museli počkat přinejmenším několik století. Tak jako obyvatelé alpských údolí, když stavěli svou zaslíbenou zemi. Co však můžeme udělat určitě, je poznávat tento podivuhodný kout Evropy na vlastní oči a nechat se jím přinejmenším inspirovat. Tomáš Tureček, šéfredaktor Sandra Krištofová, editorka Michal Gololobov, grafik, Eva Gregorová, korektorka ADRESA REDAKCE National Geographic Česko, Lomnického 7/1705, Praha 4 Telefon: , Fax: redakce@national-geographic.cz Website: PŘEDPLATNÉ, REKLAMACE A ZASÍLÁNÍ STARŠÍCH ČÍSEL SEND Předplatné, spol. s r. o. P. O. BOX 141, Ve žlíbku 1800, Praha 9 Telefon: , Fax: , ng@send.cz INZERTNÍ ODDĚLENÍ Telefon: , Fax: , inzerce@sanoma.cz MARKETING Jiřina Pešková, marketing manager Telefon: , peskova@sanoma.cz ROZŠIŘUJÍ společnosti holdingu PNS, a. s., PressMedia Praha TISK Moravia press, a. s. Foto na obálce: swiss-image.ch/christof Sonderegger Držitel licence NATIONAL GEOGRAPHIC SOCIETY Sanoma Media Praha, spol. s r. o. IČO Lomnického 7/1705, Praha 4 Telefon: Registrační číslo MK ČR: E 13622, ISSN Datum vydání: National Geographic Society John M. Fahey, Jr., Chairman and Chief Executive Officer Timothy T. Kelly, President President And Ceo John M. Fahey, Jr., President and CEO Christopher A. Liedel, Executive Vice President and Chief Financial Officer Declan Moore, Executive Vice President and President Publishing Claudia Malley, Executive Vice President and Worldwide Publisher, Global Media Gilbert M. Grosvenor, Chairman Emeritus Keith Bellows, Editor and Vicepresident Scott S. Stuckey, Managing Editor Jerry Sealy, Art Director Norie Quintos, Jayne Wise, Senior Photo Editors Jonathan B. Tourtellot, Geoturism Editor Amy Alipio, Susan O Keefe, Associate Editors Leigh V. Borghesani, Deputy Art Director Mollie Bates, Senior Designer Carol Enquist, Photo Editor Krista Rossow, Associate Photo Editor Marilyn Terrell, Chief Researcher Meg Weaver, Senior Researcher Kathie Gartrell, Managing Editor, E-publishing Carolyn Fox, Jared Pearman, Online Producers INTERNATIONAL PUBLISHING Yulia Boyle, Vice President, International Magazine Publishing Jennifer Liu, Finance Director Ariel Deiaco-Lohr, Account Manager Desirée Sullivan, Right Clearance Manager Copyright 2013 National Geographic Society. Všechna práva vyhrazena. Název National Geographic a logo se žlutým rámečkem jsou chráněnými obchodními značkami. Redakce National Geographic nenese žádnou odpovědnost za nevyžádané materiály.

4 Jaké vlastně je Švýcarsko? Text Hynek Adámek a Karolína Ryšavá Státní svátek Švýcarska připadá na 1. srpna. Jeho oslavy přitom nejsou pouhou formální záležitostí, účastní se všichni včetně malých dětí. Současné Švýcarsko nepatří mezi země, na které máme vyhraněný názor. Což se o našich nejbližších sousedech říct nedá a podobně to platí i pro většinu zemí Evropy. Švýcarská konfederace, jak zní oficiální název státu, je však pro nás stále jako by na jiné planetě. Do Švýcarska nahlížíme na dálku a navíc přes Alpy, jako když se díváme přes plot k sousedům, kterým moc nerozumíme, ale kteří nás zajímají. Jsou jiní. My jsme měli problém udržet pohromadě státní útvar s dvěma národy. A Švýcarsko? To je země, kde se základní pilíře státu jmenují nezávislost, neutralita a federální systém vlády. My máme problém svou zemi rozdělit na správní oblasti. Ve Švýcarsku funguje konfederace dvaceti kantonů a šesti polokantonů. Každý z nich má parlament, vládu, ústavu, rozpočet, vydává povolení k pobytu, provozuje univerzity. Pro nás obtížně stravitelná představa. Nehledě na to, že tam nenajdete jeden společný jazyk. V zemi se hovoří německy, francouzsky, italsky a nezapomeňte na rétorománštinu. K tomu je každý pátý obyvatel cizinec. Historicky jsme z jiného hnízda, a tak máme pocit, že se švýcarské a naše dějiny moc nepotkávají. To ovšem není pravda. Už v roce 1861 založili v Curychu čeští řemeslníci, dělníci a studenti curyšské Technické univerzity první spolek Česká beseda. Nejstarším spolkem působícím do dnešních dnů, je pak tamní Beseda Slovan, která vznikla v roce Neutrální Švýcarsko sehrálo důležitou roli i při vzniku samostatné Československé republiky. Při pobytu v Ženevě vypracoval T. G. Masaryk společně s dalšími politiky základní koncept vzniku československého státu. Poprvé jej uveřejnil v Curychu už v roce Švýcarský model přímé demokracie a spolkového uspořádání země Masaryka tehdy velmi zaujal. Dokonce uvažoval o jeho přijetí jako vzoru pro vznikající Československo, pak však moudře odhadl, že doma by to neprošlo. Jak se nám jeví Švýcarsko dnes? Při prvním seznámení podivně a není se čemu divit, vždyť skoro z každého běžného in 4 national geographic traveler FOTO: jaroslav jiřička (nahoře), swiss-image.ch / Renato Bagattini (naproti dole)

5 ternetového textu o Švýcarsku nejdříve vyskočí klišé švýcarské hodinky, švýcarské sýry a švýcarská čokoláda. Když se však Švýcaři zeptají sami sebe, co že je echt švýcarské, shodnou se jen na lyžařském družstvu, železniční síti a armádě. Ta je skutečně největším sjednocujícím prvkem, protože v ní aktivně slouží či sloužil každý muž. Vše ostatní se podle nich dá velmi těsně svázat s některým z kantonů. A teď takovou zemi stručně charakterizujte. Těžký úkol. Aby ne, když jde o stát, kde pouhé odhození obalu od žvýkačky berou místní jako vážný přečin. Každý nový návštěvník pak samozřejmě se zájmem sleduje obyvatele země s otázkou: Jací vlastně jste? Jsme srdeční, zdvořilí a usměvaví, říkají o sobě Švýcaři. Lidé, kteří se do Švýcarska přistěhovali a žijí tam delší dobu, je však vidí trochu jinak: jsou dost uzavření, trochu snobští a s novými přistěhovalci se nemají moc v lásce. Nelze samozřejmě paušalizovat, ovšem pravdou je, že mnozí z těch, kteří tam strávili kus života, potvrdí, že uzavřenějším národem než Švýcaři jsou asi už jen Japonci. V každém případě však vězte, že na svůj pozdrav tam okamžitě uslyšíte odpověď Grüezi miteinand (Dobrý den) a že radu či pomoc v nouzi vám nikdo neodmítne. Dnes stejně jako před půlstoletím překvapí každého návštěvníka udržování starých zvyků. Lidových slavností se Švýcaři účastní skoro masově a s názorem, že jde o něco přežilého, tady nepochodíte. Velký počet muzeí země jich má přes 700 jen podtrhuje silné pouto k minulosti a tradicím. I z toho vyplývá, že jste ve státě, kde se k jakýmkoliv změnám přistupuje velmi opatrně. Kde se vždy minimálně dvakrát uvažuje, než se něco začne měnit. To všechno se dá načíst, abychom však u nás doma začali švýcarské sousedy za plotem vnímat jinak, budeme muset na sobě zapracovat. Pro začátek by bylo úspěchem zbavit se čtyř cestovatelských mýtů, které s sebou už dlouho vláčíme jako zbytečný a těžký batoh. Švýcarsko? Je to daleko První mýtus, který prý brání vycestování do země helvetského kříže. Co vlastně znamená daleko? Když cestujeme autem do Chorvatska, Itálie nebo jinam po Evropě, jak to, že tyto cesty daleké nejsou? Jistě, pokud budeme mít ambice nadýchat se čerstvého švýcarského vzduchu u Ženevského jezera, pak se cesta prodlouží, avšak za krásami Švýcarska není nutné jet tak daleko. Pokud vás na cestě nepotká nějaká pohroma, můžete za šest hodin od odjezdu z Prahy míjet ceduli Curych a vybírat si, kam vaše cesty povedou dál. Pokud nechcete být závislí na autu, místní infrastruktura se o vás postará na nadstandardní úrovni. Jen pro srovnání: cesta Praha Curych je dlouhá 695 km, Praha Bibione 759 km a Praha Split km. Švýcarsko? Je drahé Ne tak docela. Je jen dražší a i tady je to otázka volby. Pokud se rozhodnete, že krásy Švýcarska stojí za to vidět, vždycky najdete únosnou ekonomickou variantu. Není povinností navštívit nejdražší města, jíst v nejdražších restauracích a odletět s novými hodinkami na ruce. Naopak, výběr nevykřičených míst, kde se vše odráží i v nižší ceně, může být daleko zajímavější. Samozřejmě že v součtu zaplatíte víc, než byste zaplatili doma, avšak litovat většinou nebudete. Úroveň služeb ve Švýcarsku je na špičkové úrovni. Kvalita se zde promítá v lidech, s nimiž budete jednat, v potravinách, které budete jíst, ve zboží, které budete kupovat svým blízkým. Chce to zažít a nedívat se jen na zájezdy vymodelované cestovními kancelářemi. Kdo hledá, ten najde a to platí i zde. Švýcarsko? Příliš formální země Můžeme si dělat ze Švýcarů legraci a tvrdit o nich, že jsou příliš formální. Jenže oni opravdu jsou. Právě to je však posunulo v mnoha věcech na tu vysokou úroveň, kde dnes jsou, a je ztrátou času přemýšlet o tom, jak by asi naše zvyklosti fungovaly ve Švýcarsku. Platí to i naopak. Po chvíli soužití s tímto multikulturním národem zjistíte, že život Švýcarů je propletený všemožnými nařízeními a zákazy. Stejně rychle však zjistíte, že je to jejich morální odpovědnost, co udržuje zemi tak uspořádanou a funkční. Jako každý cizinec vypravující se do jiné země bychom měli respektovat, že jsme ve Švýcarsku na návštěvě. Na oplátku se nám dostane přívětivého přijetí. A ruku na srdce moc sil nás to stát nebude. Švýcarsko? Vždyť tam nikdo za turistikou nejezdí v zimě, natož v létě Nemá cenu popírat, že v oblasti zimní turistiky má Švýcarsko v okolních zemích pořádně silné konkurenty. Ovšem to, co nabízí v letních měsících, u jeho sousedů jen tak neuvidíte. Tady je Švýcarsko neobjevenou destinací. Mnozí z nás už byli v Itálii, Francii, Španělsku. Jedeme za plážemi nebo hledáme akčnější vyžití. Ve Švýcarsku nám mořská voda sice nohy omývat nebude, avšak tamní kombinace jezer a vysokohorských destinací je tak jedinečná, že si nikdo nebude připadat ochuzený. Vybrat si místo podle představ a podnikat hvězdicovité výlety do okolí? Nebo se zabydlet v čase kulturního festivalu ve velkém městě? Není problém. Stejné je to i s dalšími mýty. Všechny mají společného jmenovatele: jsou to naše obavy. A když se bojíme, hledáme výmluvy anebo se nám nechce zjišťovat si věci víc do hloubky. Tady však děláme chybu, protože Švýcarsko je zemí, kterou bez zaostřeného pohledu nemáme šanci pochopit. Přitom energie investovaná do takového poznávání se zde mnohonásobně vrátí. Stejně jako na svoji identitu jsou Švýcaři hrdí na svůj dopravní systém jeden z nejlepších na světě. červen

6 Švýcarská terapie tradicí Text Štěpánka Strouhalová Švýcarsko uchovává své tradice s takovým nadšením, že tu můžete zažít nečekané vzkříšení, které vás odstřihne od novodobé civilizační závislosti. Svérázné sporty a starobylé zvyky jako házení vlajkou, zápas v pilinách či jódlování, hra na třímetrovou trumpetu nebo modlitba zpívaná do trychtýře na mléko je něco tak unikátního, co jinde neuvidíte. 6 national geographic traveler

7 Švýcaři jsou sice národem umírněným a spořivým, avšak na udržování tradice v jakékoliv formě nešetří čas, peníze ani energii a věnují se mu s oddaným nadšením. Místní rodáci jsou velmi hrdí na svou zemi, ale neschovávají si ji pro sebe a rádi a často vystavují své poklady na odiv. Zatímco ve většině evropských zemí tradice pomalu a nenávratně zanikají nebo jsou udržovány jen uměle kvůli podpoře turistického ruchu, ve Švýcarsku jimi žije celá společnost a účastní se jich nadšeně mladí i staří. O silném poutu k minulosti a tradicím svědčí i vysoké množství muzeí. Zdejší umělecké sbírky, muzea a galerie vás možná neohromí rozsahem, upoutají však ojedinělým kurátorským přístupem, velkorysou výstavní strategií i unikátními a láskyplně ochraňovanými exponáty. Sedm set těchto institucí prezentuje na nejmodernější výstavnické úrovni unikátní přehlídky světového umění a především švýcarská specifika, jako je hodinářství, výroba čokolády a sýra, přírodní bohatství i kultura jednotlivých regionů a obcí. Například Basilej má největší koncentraci muzeí a galerií ve Švýcarsku na pouhých obyvatel tu připadá čtyřicet muzeí, přičemž některé jejich budovy jsou i architektonickými skvosty. Samozřejmost, s jakou Basilej na křižovatce tří států prozrazuje svůj nenucený styl a šarm, je daná kosmopolitní polohou města i citlivou kombinací tradice a moderního. Vášeň pro znovuobjevování vlastní tradice a mimořádná úcta k odkazu minulosti vznikla díky multikulturní zkušenosti tohoto malého národa. Mnohojazyčné a tím i multikulturní prostředí atomizované navíc náročnými přírodními podmínkami v minulosti nedostupných horských údolí vytvářelo po staletí tisíce rozmanitých detailů tak, aby nakonec splynuly v jeden působivý a silný celek. Celé generace v rámci každé rodiny o něj důsledně pečovaly a předávaly si svá dědictví. Přírodní horské podmínky přitom působily jako mocný fenomén, který utvářel jak zdejší tradici, tak švýcarský charakter. Každodenní nepohodlí, kterému museli lidé v náročných horských podmínkách vzdorovat, totiž formovala model zvláštně pečlivého, přátelského a pohostinného charakteru s respektem ke svému okolí i ostatním lidem. A právě proto, navzdory přírodním monumentům, je vše, co vytvoří zdejší kultura a společnost, spíše koncipované v humánních parametrech lidského těla a myšlení. Mnoho zvyků a tradic má kořeny v hluboké historii. Ať už se dostanete do kteréhokoliv koutu Švýcarska, pocítíte pod slupkou moderní a rozvinuté země opravdovou a dosud pulzující tradici, která nabízí možnost vychutnat originální hodnoty, které kdysi zemi utvářely. Díky pozorné péči o minulost tak Švýcarsko chytře kultivuje svou přítomnost a nenásilně celou společnost Tradiční masopustní karneval Fasnacht je zdrojem společenské zábavy a svátkem, který v Evropě nemá obdoby a přesto je mimo Švýcarsko neznámým fenoménem (protější a následující strana), k výrazným tradicím ale patří i hra na alpský roh. posiluje a posunuje k vyšším společným prioritám. Sami Švýcaři si odhlasovali desítku nejoblíbenějších tradic, kde první místo obsadila výroba alpského sýra. Následovaly ji folklorní hudba, alpský roh, svádění krav do údolí, snášení sena, jódlování, horská modlitba, vyhazování vlajek, zápas Schwingen a jako poslední pak Hormussen, hra připomínající baseball. Tady jsou ty nejzajímavější. Lepší než mobil Dávno předtím, než existoval telefon, natož mobilní, používali švýcarští horalé svůj originální dorozumívací nebo spíše signální prostředek, hudební nástroj alpský roh. Alphorn neboli jakási FOTO: jaroslav jiřička (oba snímky) červen

8 přerostlá trumpeta s délkou nejčastěji 3,47 metru nemá klapky ani ventily a je slyšet bez problému až na vzdálenost 5 až 10 kilometrů. V minulosti se horský roh používal pro komunikaci mezi údolími a horami jako jednoduchá signalizace při nebezpečí nebo svolávání dobytka. Ani v době moderní komunikace to však není hudební nástroj na vymření. Takzvaná Švýcarská jódlovací federace v současnosti počítá na aktivních hudebníků, které můžete při trošce štěstí slyšet troubit přes údolí při některém ze svých horských výšlapů. Především je však uvidíte na nejrůznějších švýcarských slavnostech a hlavně během hlavního svátku země Švýcarském státním svátku 1. srpna. Kdekoliv a kdykoliv se představuje švýcarská tradice, uvidíte chlapíky s instrumentem opřeným o zem, jak loudí těžko popsatelný teskný zvuk. Hudební nástroj má totiž zvláštní hluboké ladění, které prý oslovuje lidskou duši až do jejích nejhlubších zákoutí. Díky své zvláštně laděné harmonii dokáže uklidňovat dokonce i zvířata, tvrdí Beat Kollegger, kapelník a skladatel pro alphorn z Davosu. Mezinárodní festival alphornistů, který se každoročně koná v Nendaz, se bude letos konat ve dnech 26. až 28. července. Drsný tanec krátkých kalhot Možná že vám zápas Schwingen, typická švýcarská verze wrestlingu, bude na první pohled připadat jako poněkud neotesaný a hrubý projev švýcarské kultury. Je však vzácnou ukázkou tradiční horalské družnosti, síly a spravedlnosti, při které alpští chlapi mohou předvést svou sílu a obratnost. Každý zápas je však také důležitou místní událostí, při které jako při všech tradičních slavnostech nechybí jódlování, házení vlajkou či táhlé tóny alpského rohu. Tradice vznikla kdysi dávno ve středověku, když si pastýři vysoko v horách krátili čas a poměřovali svou zdatnost. Jediné, co k tomu potřebují, jsou podle zvyku zvláštní lněné, velmi jednoduché trenýrky zpevněné pouze koženým sedem a páskem, za který se uchopí a cloumají s sebou tak dlouho, až jeden nebo druhý dostane svého protivníka k zemi. Nezbytná je samozřejmě znalost příslušných odzbrojujících a nepříliš ušlechtilých hmatů (se jmény jako bur ) nebo hodů ( kurz a brienzer ). Ten nejlepší pak získá titul Zlý muž. Každé tři roky je pak zvolen král federálního wrestlingu a alpského mistrovství. Letos se bude konat s tradiční podporou banky UBS v Burgdorfu v Bernském kantonu od do Vlající symbol Házení vlajky je zvláštní zvyk, který patří k nejstarším národním švýcarským sportům. Neexistuje žádný pevný důkaz o jeho původu, jedna věc je však jistá: vojáci ze žoldnéřských armád si tak údajně kdysi krátili dlouhou chvíli. Vypadá to, jako by to byla spíš nenáročná záležitost: vrhač hodí vlajkou do vzduchu a ta si letí s pozoruhodným a ladným klidem do dáli. Za zdánlivou jednoduchostí se však skrývá tvrdý trénink: každý pohyb je na milimetr vypočítaný a vychází z neuvěřitelných 99 různých figur, které předepisují různé způsoby chytání, točení a další zajímavé kreace a jejichž zvládnutí patří k opravdovému mistrov 8 national geographic traveler FOTO: jaroslav jiřička

9 ství. Při folklorních soutěžích má každý účastník tři minuty na to, aby předvedl především rafinovanou estetickou podívanou. I když tento typický sport, který je nepochybně symbolem národní soudržnosti, nebude nikdy zapsán do seznamu olympijských sportů, můžete mu přijít na chuť při nejrůznějších vesnických slavnostech i kurzech, které tu místní nadšenci ochotně nabízejí. Během celého léta se můžete seznámit s technikou také při soukromých lekcích v působivé biosférické rezervaci Entlebuch v Luzernském regionu. Technika je všechno, vysvětluje zdejší lektor Franz Wicki. Pevný postoj, paže připravené tak, aby se vlajka nepřekroutila, a potom hod do výšky, říká se mu kopfschwung. A pak už můžete sledovat, jak se bílý kříž v červeném poli vznáší k nebi a vlaje jako skutečná oslava pravých švýcarských hodnot. Parádní cesta do města Krávy si na švýcarském žebříčku tradičních hodnot udržují privilegované místo a podle toho se těší také náležitému společenskému zájmu: mají své zápasy v přetlačování (například ve Wallisu), soutěže o královnu krásy a především parádní promenádu AlpAbzug, která je v mnoha regionech hlavní slavností roku. Zatímco na jaře stoupají krávy vysoko do hor, aby se napásly na šťavnatých alpských pastvinách, koncem léta, když se kopce začnou vybarvovat do podzimních barev a než napadnou první vločky sněhu, už musejí sestoupit zpátky do údolí. Vzhůru do hor i zpět se stěhuje farmář a často i celá jeho rodina. V Charmey ve Fribourg ském regionu této tradiční švýcarské slavnosti říkají po francouzsku Désalpe a pro zdejší farmáře je to velký den. Krávy dostanou parádní čepce z horských bylin a těžké nablýskané zvonce a vydají se jako dámy na triumfální promenádu. Chlouba sedláků se brzy po svítání spustí z kopce s plnou slávou za ohlušujícího zvonění. Stovky krav s pastevci oblečenými do tradičních krojů, folklorní hudba a povznesená nálada se pomalu snáší do údolí. Jakmile celé procesí dorazí do Charmey, zaplaví hlavní ulici zvířata, květiny, návštěvníci i rodáci často obvlečení do tradičních oděvů. Na náměstí se pak rozestoupí do kruhu alphornisté, aby slavnostní fanfárou zahájili všeobecné veselí. Trhovci tu nabízejí tradiční výrobky a samozřejmě nechybí ani sýr vyrobený vysoko v horských salaších, slavný Gruyère či Vacherin, fribourgské klobásky či šafránový chléb cuchaule. Další unikátní procesí uvidíte například v St.Stephanu v Bernském Oberlandu, na Enelbergu u Luzernu, v Urnäsch ve Východním Švýcarsku, Flimstterstein v Graubündenu, v St-Cergue v oblasti Ženevského jezera nebo v Le Boécher v oblasti Jury. Švýcarské zlato Sýr je nepochybně nejsilnější součástí žijící švýcarské tradice a kultury. Jak a proč vlastně vznikl? Sýr byl už od dávných časů jedinou dostupnou metodou, jak uchovat a přepravovat mléko z hor do údolí a konzervovat pro zimní období. Typický způsob přípravy, zrání a také vegetace plná horských bylin, kterou zdejší dobytek na horských pláních spásá, dává sýru jeho nezaměnitelnou chuť a aroma. Švýcarští sýraři vyrábějí více než 400 druhů, jsou zde všechny druhy od zralých, tvrdých odrůd po krémové, které lze servírovat pouze lžící. Mezi nejznámější švýcarské speciality patří Emmentaler, Le Gruyère a Appenzeller, všechny s ochrannou kontrolovanou známkou původu AOC. K sýrům se logicky váže snad nejširší kulturní tradice a po celém území Švýcarska můžete navštívit bezpočet výrobců, kde nejen ochutnáte, nýbrž také uvidíte nebo si vlastnoručně vyzkoušíte, jak se švýcarské zlato vyrábí. Největší tradici má však sýr Sbrinz, jehož vznik se datuje do doby 70 let př. n. l., kdy území Švýcarska obývali Keltové. Jeden z nejstarších sýrů na světě má hutnou a pevnou konzistenci podobnou italskému parmezánu. Vyrábí se vysoko v Alpách v centrální oblasti Švýcarska a podobně jako italské Parmigiano Reggiano zraje v obrovských, až 45kilogramových bochnících po dobu nejméně 18 měsíců. Švýcaři ho používají na těstoviny nebo krouhají na papírově tenké plátky a podávají jako předkrm se sušeným hovězím a rajčaty. Sýr nese od roku 2001 ochrannou známku AOC, což znamená také přísné dodržování podmínek s použitím mléka pouze z oblasti původu. Sbrinz vyrábí 34 sýrařů v centrální části Švýcarska. Podobně i Gruyère je nositelem tradice s AOC kvalitou. Sýr slonovinově nažloutlé barvy s bohatou vyzrálou chutí je vysoce ceněný všemi gurmány a také on patří k těm s nejstarší světovou tradicí. Ve stejnojmenné středověké horské vesničce Gruyères se vyrábí už od roku 1115 podle nezměněné receptury. Tato kolébka sýru která vás okouzlí šarmem malebné středověké architektury, rozhodně stojí za návštěvu. Švýcarsko nenabízí k vidění mnoho tak majestátních hradů s impozantními horskými štíty v pozadí, jako je zdejší původní sídlo hrabat z Gruyères z 13. století. A v čem je hlavní kouzlo zdejší AOC kvality? Mléko od krav, které jsou na nejlepší dietě z vysokohorských bylin, dvakrát denně putuje do mlékárny a pak hned za čerstva začíná proces transformace v sýr, bez kterého si žádný gurmánský restaurant nedovede představit svou delikátní tečku za menu. Svědky autentického představení můžete být jen dvakrát denně, mezi 9 až 11 hodinou a 12 až 14 hodinou (La Maison du Gruyère, Place de la Gare 3, vstupné dospělí 7, děti 3 CHF). Chcete-li vyzkoušet žijící tradici na vlastní kůži, vypravte se třeba do oblasti Lenk-Simmental. U příležitosti Roku švýcarských tradic tu díky programu AlpKultur můžete strávit den nebo více, na horské farmě podojit krávu, vyzkoušet si výrobu sýra, pást dobytek a možná i vyvážet hnůj Program zahrnuje návštěvu sýrárny, několika alpských farem, nocleh na seně i horský výlet s průvodcem. V půlce října budete třeba svědky volby dobytčí královny krásy nebo slavného AlpAbzug (www. alpkultur.ch). Na další sýrové poznání i ochutnávky se můžete vypravit v říjnu: na luzernský sýrový festival Kase Fest nebo na festival sýrů v Muotatalu, který vám nabídne současně nejpůvabnější přírodní scenerie. Tradice nezlomné menšiny Tradiční architektura ve Švýcarsku se liší podle jazykových oblastí i kanton od kantonu. Pokud navštívíte oblast Graubünden, překvapí vás zdejší rázovitý styl, který nenajdete v žádné jiné části země. Ve vysokých venkovských domech, které pocházejí až z 13. století, lidé dosud bydlí a udržují je v původ červen

10 10 national geographic traveler

11 Návrat krav z horských pastvin dolů do údolí patří k neopomenutelným švýcarským tradicím. Zvířata dostanou ozdobné čepce a vydají se jako dámy na triumfální promenádu. FOTO: swiss-image.ch/marcus červen Gyger

12 ním tradičním stylu. Vypadají jako z pohádky: mohutné kamenné zdi, malá zapuštěná okna a fasáda bohatě zdobená filigránskými sgrafity, která připomínají lidovou inspiraci renesančními vlivy z Itálie. To jsou charakteristické rysy zdejší engadinské architektury v tradičním rétorománském duchu. V Engadinu žije rétorománská jazyková menšina, rétorománsky tu hovoří až 15 procent obyvatel, místní děti mají ve škole jazyk svých dávných předků povinný a rétorománština se zde spolu s němčinou a italštinou považuje za třetí úřední jazyk. V oblasti švýcarských Rétorománů dnes žije o něco málo více než polovina ze zhruba padesáti tisíc lidí, kteří v zemi udávají rétorománštinu jako svůj mateřský jazyk. Neobvyklý melodický jazyk a zvyky se tu projevují v bohaté kulturní rozmanitosti. Život v izolovaných alpských údolích (v Graubündenu jich je asi 150) přispěl k tomu, že Rétorománi hovoří různými dialekty a i mezi sebou se občas jen těžko domlouvají. A podobně i místní obce dýchají neopakovatelným rázovitým a originálním kouzlem, které se trochu liší vesnice od vesnice. Poznáte je podle zvláštních jmen, například S-Chanf, Chamues-Ch, La Punt či Zuóz. Rétorománskou obec Guarda tu zvolila před několika lety jedna komise EU dokonce za druhou nejkrásnější vesnici v Evropě. Najdete ji vysoko nad údolím Innu a jak název v místní rétorománštině napovídá, zaujímá Guarda výhodnou polohu s výhledy do celého údolí. Chcete-li do ojedinělé tradice nahlédnout hlouběji, vypravte se do Chesa Planta v Samedanu ( kde můžete navštívit typický patricijský dům z 16. století, který funguje jako lidové muzeum 18. a 19. století. Uvidíte tu bohatou kulturní historii Horního Engadinu dokumentovanou množstvím fotografií, knih, dobových předmětů, i typické prostředí aristokratické rodiny. Zajímavou kulturní zkušenost můžete také ochutnat. V engadinských pekárnách koupíte třeba chleba birnenbrot se sušenými hruškami a fíky, u řezníka srnčí a jelení klobásky salsiz či sušenou hovězí svíčkovou bündnerfleich. Kdo má raději něco sladkého, může ochutnat nezapomenutelně výživný oříškový koláč Engadiner Nusstorte. V tradičních restauracích vám na stole přistanou místní tradiční lahůdky z čerstvých lokálních surovin, které blahodárně vyváží horské putování za kulturou. A k tomu se z pece uprostřed lokálu line vůně čerstvě pečeného chleba. Obyvatelé Graubündenu tento stav celkové blaženosti nazývají patschifig. Za tradicí napříč kantony V jezerním regionu Interlaken se můžete vypravit do unikátního venkovského muzea pod otevřeným nebem Freilicht Museum v Ballenbergu, kde nahlédnete do svérázné švýcarské venkovské tradice. V romantickém skanzenu vstoupíte rovnýma nohama do smyslové kompozice s vůní starých časů. Na sto cenných venkovských stavení z 14. až 19. století téměř ze všech švýcarských kantonů, na 250 domestikovaných zvířat, tradiční zahrady, venkovská políčka, zábavní program i živé ukázky tradičního řemesla od košíkářství přes dřevořezbu, hrnčířství až po tradiční výrobu domácího chleba či sýra vás vtáhnou do švýcarského folkloru snad ve všech myslitelných podobách. Také na jaře, kdy sedláci vyvádějí zvířata vysoko do hor, je třeba se slavnostně obléci a učinit tak zadost tradici. 12 national geographic traveler FOTO: swiss-image.ch/christof Sonderegger swiss-image.ch/christof Schuerpf (naproti)

13 Výroba sýra je silnou součástí žijící švýcarské tradice a kultury. červen

14 Co dělá Švýcara Švýcarem Text Štěpánka Strouhalová Je mnoho důvodů, proč vzhlížet ke Švýcarsku jako ke skvěle fungující zemi, o které většina z nás sní. Jak dosáhnout alespoň švýcarské image? Pochopit signály skryté ve švýcarském životním stylu možná pomůže víc, než natáhnout si na zápěstí švýcarské hodinky. Malá země, velký pořádek Běžná představa Švýcarska při pohledu zvenčí, kterou symbolizují čistota, pořádek a přesnost, je poněkud zjednodušená a trvá dlouho, než ve skutečnosti poznáte a pochopíte zákonitosti této zvláštní zaslíbené země. Zdejší prosperita má své kořeny v organizovaném a odpovědném přístupu k životu, který se z našeho hlediska může zdát možná trochu nudně střízlivý. O to víc je však naplněný hodnotami, které jsou důležité pro dobrý a příjemný život. To je poznat i na švýcarském zevnějšku. Zdejší životní styl se odvíjí v přesně definovaných mantinelech, kterým odpovídá i organizovaný a upravený vzhled. Nějaký větší módní úlet, byť jakkoliv atraktivní, by vyplašil. Švýcara ať už se liší podle věku či osobního stylu v každém případě charakterizuje neokázalý a spíše nenápadný vzhled. Protestantská tradice i utěšené ekonomické poměry nikoho nenutí předvádět majetek. Právě naopak: nikdo si tu nepotrpí na okázalý luxus. Švýcaři, místo aby stavěli na odiv výdobytky své kariéry, raději natáhnou kvalitní outdoorové boty a vyrazí do klidných horských oáz užít si luxus mimořádných přírodních scenerií. Švýcarsko motivuje lidi, aby neustále něco podnikali: pěší turistiku, cykloturistiku, vodní sporty, lyžování. A tak je běžný Švýcar překvapivě oblečený tak, že by si mohl po práci nečekaně vyběhnout na nějaký ten kopec, který se mu více či méně často rýsuje před očima v přímém výhledu z kanceláře. Kdo by se ubránil! Pro mnohé, od mladých až po penzionované, platí oblečení, které nepostrádá alespoň některé z prvků outdorového vybavení praktickou softshelku, pohodlné outdorové boty, mikinu či sportovní svetr, tričko, džíny. Nejdůležitější je pohodový vzhled, protože v prostředí náročných přírodních podmínek není z logiky věci pro upjatost jakéhokoliv druhu či načančané módní výstřelky místo. Prostě cool Ve městských centrech však potkáte také sofistikované šviháky, moderní elegantní muže a ženy s vytříbeným, tak trochu minimalistickým či chcete-li intelektuálským vkusem. Takový Švýcar sice není tím, kdo udává tón v módě, módu však přece jen svým způsobem vyznává. Má rád kvalitní a dobře střižené oblečení, ušlechtilé materiály i doplňky, spíše nevýrazné decentní barvy a nic výrazně křiklavého. Zaujme ho vytříbený designový šperk a decentní manžetové knoflíčky, které zdobí a doladí styl. A pochopitelně dobré hodinky. I pro ženy platí, že méně je více; žádné feminní mašličky či laciné třpytky Švýcara nerozněžní. Šatník by měl být vyjádřením pečlivého přístupu, který vyznává dobrou investici. Obětuje množství ve prospěch kvality, jeden perfektně střižený oblek či kostým a separátní sukně či kalhoty a svěží nažehlená košile zapůsobí víc než celý kufr levných šatů. V každém případě je nezbytné dodržet očekávaný (byť často nepsaný) dress kód pro příležitost, na kterou jste zváni. A nezapomeňte, že váš příchod se očekává nejpozději do pěti minut po smluveném čase. Životní styl ve Švýcarsku se však může značně lišit podle jednotlivých míst. Kromě zřejmých jazykových rozdílů mezi německy, francouzsky a italsky hovořícími kantony existují rozdíly v hospodářství, kulturní historii, kuchyni, klimatu, architektuře a pochopitelně i oblečení. A tak v ulicích Curychu nebo Basileje uvidíte spíše chladný německý elegantně konzervativní přístup, v Ženevě či Lausanne už trochu nenuceného francouzského šarmu s nějakým tím volánkem či nezbytnou šálkou a v Luganu či Locarnu italsky barevně rozvernější paletu. Přestože tradiční lidové oblečení ke Švýcarsku neodmyslitelně patří (vlevo), Švýcaři si potrpí i na moderní, přitom ale uměřený styl (obrázky na protější straně). FOTO: swiss-image.ch/dolores Rupa (vlevo), protější strana ve směru hodinových ručiček shora zleva: swiss-image.ch/stefan Kubli, MICHAL GOLOLOBOV, swiss-image.ch/christoph Schuerpf, swiss-image.ch/david Willen, swiss-image.ch/gian Marco Castelberg && Maurice Haas, swiss-image.ch/christof Schuerpf

15 květen

16 Kouzlo švýcarského vlaku Text Petr Čermák Důležité upozornění na úvod: autor textu je nekritickým obdivovatelem švýcarských železnic. Jelikož dokázal pro tuto vášeň nadchnout celou svoji rodinu a také dost přátel, je přesvědčen, že se mu totéž podaří i ve vašem případě. 16 national geographic traveler

17 Kamenné oblouky Landwasser viaduktu poblíž obce Filisur v kantonu Graubünden jsou ozdobou železniční trati z Thusisu do italského Tirana, zapsané v roce 2008 na seznam světového dědictví UNESCO. květen

18 Měl jsem to krásně spočítané. Do odletu z Curychu mi zbývaly víc než čtyři hodiny. A už dávno jsem si chtěl prohlédnout rýnský vodopád poblíž Schaffhausenu na hranicích Švýcarska s Německem. Věděl jsem, že z curyšského letiště se k němu dá vlakem dojet za nějakých 45 minut. To je 90 minut na obě cesty plus zhruba 90 minut na vodopád. Takže mám spoustu času, letadlo do Prahy stihnu i s výletem. Byl by neodpustitelný hřích takovou dobu lelkovat ve vychlazené hale vzdušného přístavu. Pro rychlý náhradní plán jsem se totálně nadchl. A na místě mě pak přepadla skoro dětinská radost. Místo marného ubíjení času bloumáním letištními obchody se mi před očima každou vteřinu valil za ohlušujícího burácení přes rýnské kaskády půlmilion litrů vody, navíc vodní tříšť malovala na nebi za pomoci slunce náznaky duhy. Omámen tím vším málem bych zapomněl na hodiny. Musel jsem zpátky na vlak. Na nádraží mě přivítal strašidelný nápis: 50 minut zpoždění! Veškerá radost byla tatam. Z beznadějných úvah, zda bude lepší vybrat si pro nouzovou dvanáctihodinovou noční cestu domů místo zmeškaného hodinového letu vlak nebo autobus, mě vytrhl nádražní amplion: Pozor, prosím. U koleje číslo 1 bude místo zpožděného expresu z Německa za pět minut přistaven náhradní vlak. Letadlo jsem stihl a moje vášeň pro švýcarské železnice byla zpečetěna. Hodiny, základ života Tato konkrétní příhoda je sice stará víc než 10 let, ve Švýcarsku se však mohla stát zrovna tak včera. V každém případě mě nadobro přesvědčila, že pověsti o nedostižné spolehlivosti tamějších železnic ani náznakem nepřehánějí. A že nádražní hodiny, jejichž červená vteřinovka s nepřehlédnutelnou pacičkou na konci se každou minutu v celém Švýcarsku na moment zastaví, aby se zas a znovu rozběhla s jednotným celonárodním elektrickým impulsem, nejsou na peronech jen tak pro okrasu, nebo snad z úcty k tradici neměnné podoby od roku 1944, kdy jejich obdivuhodně nadčasový design načrtl jistý Hans Hilfiker. V praxi tato švýcarská přesnost mimo jiné znamená, že není třeba bát se ve veřejné dopravě přestupů švýcarské dráhy oficiálně vyčíslily jejich úspěšnost za rok 2012 přes 98 procent! Funguje to tak, že do uzlových nádraží, jako jsou Lausanne či Bern, se sjedou soupravy z různých směrů, postojí obvykle 5 až 10 minut, během nichž si lidé ve vlacích vymění místa, a jede se dál. Přestože pasažéra neznalého poměrů může výsledek dotazu z webového jízdního řádu na první pohled vylekat, daný časový interval cestujícím skutečně ideálně stačí právě na změnu vlaku bez zbytečných prostojů. Když se pak soupravy takřka hromadně rozjedou zase do všech možných směrů, hustota provozu v okolí větších stanic při pozorování z jen trošku větší vzdálenosti připomíná lehce přeplácanou modelovou železnici. Tyhle rozjezdy vlaků se na hlavních tepnách konají nyní už každou půlhodinu. A to je další obrovská výhoda: přihodí-li se přece jen zpoždění, do třiceti minut lze i tak pokračovat dál. Hledat při pohledu zvenčí nevýhody takového systému je poměrně těžké. Málokterý turista se hrne do vlaku ráno před osmou, aby okusil jednu z nemnoha slabin vzorového provozu totiž fakt, že švýcarský dopravní systém začíná chvílemi trpět vlastní dokonalostí. Lidí ve vlacích bývá zejména před osmou hodinou tolik, že veřejná doprava především v okolí větších měst testuje každé všední ráno tvrdě své limity. A tak lze mezi spořádanými domorodci, kteří denně dojíždějí švýcarskými vlaky do práce, zažít i překvapivé momenty. Třeba tlačenice o sedadla. 18 national geographic traveler FOTO: swiss-image.ch/andrea Badrutt (předchozí dvoustrana), petr čermák (nahoře a naproti)

19 Od roku 1882 překonávají mezinárodní rychlíky hradbu švýcarských Alp mezi Curychem a Milánem díky Gotthardské železnici, stejně jako v 21. století rychlovlak pendolino na snímku z údolí řeky Reuss ve vsi Wassen. červen

20 Železniční ráj pro 21. století Lidé u nás mají ve všech ohledech rádi nějaký řád, takže i v tom ranním vlaku má podle nepsaných pravidel každý svoje vyhrazené sedadlo. Běda, kdyby ho někdo někomu obsadil, vyprávěla mi před časem curyšská projektová manažerka Mirjam Jostová. Ranní dojíždění zažívala takřka deset let, než se před několika lety nastěhovala blíž k pracovišti. To byla výhra. Od mých časů pasažérů ve vlacích citelně přibylo, spousta lidí tady totiž nevlastní auto. Ono to vlastně ani nemá moc význam při tak funkční nabídce veřejné dopravy. Ta je magnetem nejen pro davy dělníků a zástupce nižšího či středního managementu, nýbrž i pro vysoce postavené šéfy. Za byznysem po Švýcarsku ročně najezdím okolo čtyřiceti tisíc kilometrů, drtivou většinu vlakem. Pro mě je čas strávený na kolejích tím nejlepším časem na práci, nikdo mě tam neruší, vyznal se letos na jaře během své pražské návštěvy Renzo Simoni, muž, který ve Švýcarsku řídí výstavbu nejdelšího železničního tunelu světa, 57 kilometrů dlouhého nového Gotthardu pod Alpami. Přelomová podzemní stavba v ceně v přepočtu víc než 200 miliard korun, jejíž zprovoznění je plánováno na závěr roku 2016, se řadí k pilířům velkolepého švýcarského projektu modernizace železnic coby páteře veřejné dopravy nazvaného Bahn Jak je v zemi proslulé přímou demokracií zvykem, plán úspěšně prošel sérií všelidových hlasování, přičemž klíčové referendum z roku 1998 schválilo zřízení speciálního veřejného fondu k financování celé akce podle následujícího klíče: 64 % prostředků přitéká z daní za těžkou autodopravu (Švýcarsko má dlouhodobý cíl dostat většinu nákladní přepravy zejména v Alpách z autostrád na koleje), 23 % z výnosů DPH a 13 % z daní na ropné produkty. Prostředky z fondu už 15 let plynou na masivní modernizaci švýcarských drah podle parlamentem schváleného a kontrolovaného rozdělovníku: 45 % na dva nové transalpské tunely (v roce 2007 otevřený Lötschberg a do roku 2016 dokončovaný Gotthard), 48 % na jiné stavby a vozový park, zbývajících 7 % jde vzhledem ke zvyšujícím se cestovním rychlostem na protihluková opatření. Mezi Curychem a Bernem díky tomuto fondu například vznikla za zhruba 40 miliard korun zcela nová trať pro rychlost 200 km/h, jež umožnila stlačit jízdní dobu na dané trase z 69 na 56 minut. Byl to vlastně jeden z klíčů k zavedení oněch Ozubnicová železnice s parádními panoramaty Matterhornu, jejíž trať vede z Zermattu na třítisícový vrchol Gornergrat, byla v roce 1898 při svém otevření vůbec první elektrickou dráhou v zemi. pravidelných přesných rozjezdů vlaků každých 30 minut. Bez železnice nikdy více Je nabíledni, že jezdit zrovna tuto trasu autem nedává pražádný smysl. Pomineme-li univerzální trable s městským parkováním, už jen prosté porovnání cestovních rychlostí 200 km/h v případě vlaku versus 120 km/h (a ani o fous víc!) u auta na dálnici je naprosto výmluvné. To pak nemůže být divu, že v osmimilionovém Švýcarsku dráhou cestuje pět milionů klientů, z nichž 2,5 milionu si kupuje slevovou kartičku HalbTax Abo na poloviční jízdné (stojí bezmála čtyři tisíce korun na rok) a dalších víc než lidí využívá síťovou jízdenku General Abo v ceně přes korun ročně. Navíc nezanedbatelná část pasažérů jezdí první třídou za korun ročně. Pro vysoce postavené manažery a úředníky to bývá vítaný zaměstnanecký benefit, což lze ilustrovat právě na trati mezi Curychem a Bernem, kde v jedničce během dopravní špičky jen těžko najdete místo. Jakkoli nedám na vlaky dopustit, vyzkoušel jsem si ve Švýcarsku párkrát také cestování autem. Co mi z toho vyšlo? Jistě, našel jsem místa, kde může být autodoprava výhodnější například alpské průsmyky bez kolejí, dostupné třeba jen dvakrát za den poštovním autobusem, nebo některé oblasti, obsluhované pomalými ozubnicovými úzkokolejkami. Proti tomu však stojí populární horská sídla s přísně dodržovaným zákazem autoprovozu, kam se dostanete naopak výhradně vlakem, například Zermatt pod Matterhornem nebo Wengen pod Lauberhornem. V tom, že do Švýcarska bez železnice nikdy více, mě definitivně utvrdila loňská rodinná dovolená, na kterou jsme vyrazili po silnici. Výsledkem výjimečně vydařeného autovýletu bylo, že nás v horách vytlačil z úzké silnice (naštěstí do bytelných svodidel) protijedoucí pirát, který tehdy nerušeně pokračoval v cestě, zatímco sám jsem zhruba za měsíc našel doma v české schránce složenku od švýcarské policie na 20 CHF za překročení rychlosti kdesi na dálnici o 2 km/h (vážně, to není překlep). Vše korunovala naše babička, která snad 20 national geographic traveler FOTO: swiss-image.ch/christof Sonderegger (dole), Alain D. Boillat (naproti nahoře), petr čermák (naproti dole)