Vysoká škola ekonomická v Praze. Oceňování úvěrových pohledávek

Transkript

1 Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta podnikohospodářská Oceňování úvěrových pohledávek Analýza provedených ocenění Autoreferát k doktorské disertaci Jan Attl Praha, 2004

2 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 2 Obsah disertační práce: Úvod Oceňování úvěrových pohledávek Charakteristika předmětných pohledávek Cíle práce Zahraniční zkušenosti Federal Deposit Insurance Corporation (FDIC) Charakteristika činností FDIC Klasifikace úvěrových pohledávek FDIC Oceňování standardních úvěrů Oceňování sledovaných a klasifikovaných úvěrů Oceňování jednotlivých složek majetku nestandardních úvěrů Stanovení hodnoty úvěrových pohledávek v zemích EU Stanovení hodnoty úvěrových pohledávek v Slovenské konsolidačné, a.s. a v KAMCO Hodnocení metodiky stanovení výsledné hodnoty pohledávky Euro-Trend s.r.o Ústav oceňování majetku ČKOM, a.s HZ Praha spol. s r.o A-Consult plus, s.r.o APRA Consulting s.r.o NOVOTA a.s Profi TEN, a.s TACOMA Consulting, a.s VEGA UHERSKÉ HRADIŠTĚ a.s Celkové hodnocení Způsob odhadu výše uspokojení v případě konkurzu Stanovení rozsahu konkurzní podstaty Ocenění jednotlivých složek konkurzní podstaty Propočet výnosu z konkurzu Odhad výše uspokojení realizací zástav Závěr Literatura

3 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 3 Problematika oceňování pohledávek Oceňování pohledávek, stejně jako oceňování cenných papírů, patří bezesporu k nejnáročnějším úkolům odhadce majetku. 1 Řešení pohledávek patří k významným problémům ekonomiky České republiky. Problematika prvotní a druhotné platební neschopnosti byla v devadesátých letech minulého století jednou z nejčastěji řešených v podnikové praxi. Způsob financování se na úkor dodavatelů byl jedním ze základních prvků financování podniku. Objem pohledávek po lhůtě splatnosti tvořil významnou část celkové hodnoty pohledávek z obchodního styku a věřitelé jen obtížně hledali způsoby jejich vymáhání. Zlikvidnění polhůtných pohledávek se stalo hlavním úkolem finančních manažerů. Možnosti vymáhání byly velmi omezeny vzhledem k malé funkčnosti zákona o konkurzu a vyrovnání (dlouhá doba trvání, nízký výnos pro nezajištěné pohledávky, nepředvídatelné závěry soudních jednání, nemožnost dohody mezi více věřiteli) a možnosti známé v současnosti (nedobrovolné dražby, exekuce) neměly legislativní úpravu. Z tohoto důvodu byl velmi často používán instrument započtení pohledávek mezi dvěma nebo více obchodními partnery. Protože ne vždy se podařilo nalézt vzájemnou oboustrannou obchodní vazbu mezi dlužníkem a věřitelem, byly pohledávky mezi jednotlivými subjekty postupovány. Jako reakce na tento trend vzniklo několik institucí, zabývajících se zprostředkováním obchodů s pohledávkami (specializované společnosti na obchod s pohledávkami, burzy pohledávek apod.). Tvorba ceny (výše úplaty za postoupení) byla odvozena od systému skont odpovídajících bonitě dlužníka, době po lhůtě splatnosti a případně způsobu zajištění pohledávky. Ve své době se jednalo o velmi dynamicky se rozvíjející obor podnikání. S tím, jak docházelo k zlepšování finanční situace podnikatelských subjektů v České republice, a to z části i omezením činnosti nebo likvidací a konkurzem problémových podniků, se problém nesplácených pohledávek přesunul do bankovního sektoru. V druhé polovině devadesátých let minulého století začaly prudce narůstat objemy nesplácených a rizikových úvěrů u tuzemských komerčních bank. Bankám se nedařilo tuto situaci řešit, některé menší a středně velké bankovní domy se dostaly pod nucenou správu. Následně (v souvislosti s programem privatizace velkých tuzemských bank) byla provedena sanace těchto bank (očištění 1 Šantrůček, J.: Pohledávky, jejich cese a hodnota, Vysoká škola ekonomická Institut oceňování majetku, 7, Praha 2000

4 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 4 od rizikových bankovních úvěrů). Stát převzal riziková aktiva od komerčních subjektů a tato aktiva byla soustředěna do skupiny Konsolidační banky Praha, s.p.ú. (dnes Česká konsolidační agentura). V rámci ČKA je problém realizace těchto úvěrových pohledávek řešen několika odlišnými postupy (restrukturalizace a splácení, soudní vymáhání, realizace zajištění, konkurzní vypořádání, individuální postoupení pohledávek za úplatu, blokové postoupení pohledávek). V případě individuálního postoupení pohledávky za úplatu je jedním z rozhodujících parametrů stanovení tržní hodnoty pohledávky, a to i vzhledem ke skutečnosti, že i přes provedenou sanaci dále zůstává i v portfoliu komerčních bank určitá část rizikových pohledávek a další vznikají (i když jejich podíl na aktivech bank není tak vysoký). Z hlediska historického vývoje v uplynulých deseti letech se tedy pro ČKA i pro bankovní subjekty stává jedním ze stěžejních problémů otázka postoupení, cese pohledávek. Jedná se o praktický způsob vyčištění úvěrového portfolia se snahou o minimalizaci negativních dopadů do hospodaření banky v případech, kdy selhávají tradiční postupy vymáhání úvěrové pohledávky. Tento způsob umožňuje přenést problematiku vlastní realizace aktiva - pohledávky na specializované společnosti, zabývající se vymáháním pohledávek, respektive obchodováním s pohledávkami. Přes zjevné výhody je třeba upozornit na některé nedostatky, které v podmínkách naší ekonomiky existují. Základním nedostatkem je neexistence významného, stabilního a akceptovaného trhu s bankovními pohledávkami. Na rozdíl od pohledávek z obchodního styku, které jsou obchodovány v poměrně významných objemech (především z důvodů provádění zápočtových operací a s tím spojené eliminace rizika platební neschopnosti), obdobný trh s bankovními pohledávkami dosud nevznikl. A to ani v centralizované, ani v rozptýlené podobě. Dalším nedostatkem je obvyklá důchodová a finanční situace dlužníků, jejichž pohledávky jsou řešeny. Významný podíl tvoří podnikatelské subjekty, které ukončily podnikatelskou činnost, nespolupracují s bankou a naopak vyvíjejí činnost směřující k znemožnění realizace pohledávky. Jedná se o celou škálu činností, které zpomalují, nebo i zcela paralyzují proces zpeněžení pohledávky. V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že neexistuje jednotná metodika pro oceňování pohledávek, která by respektovala specifika objemu nesplacených úvěrů v České republice. Vzhledem ke skutečnosti, že z hlediska objemu a charakteru rizikových úvěrových pohledávek je situace v České republice odlišná ve vyspělých zemích tento problém prakticky neexistuje, a navíc oceňování pohledávek musí odrážet specifika tuzemského

5 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 5 podnikatelského a právního prostředí, proto není možné čerpat zkušenosti ze zahraničních zdrojů a je nutné zpracovat vlastní postupy oceňování úvěrových pohledávek. V podmínkách České republiky existuje jen malé množství literatury, která se zabývá problematikou oceňování pohledávek (snad jedinou komplexnější publikací je publikace Pohledávky, jejich cese a hodnota od Jaroslava Šantrůčka). Překladová literatura pro tuto oblast oceňování také neexistuje, protože způsob zpeněžování pohledávek a tedy způsob jejich ocenění se v jednotlivých zemích liší. Je to dáno rozdílným historickým vývojem, úrovní ekonomiky, stavem legislativy a výkonností justice. Země procházející ekonomickou transformací jsou zcela specifické a situace v České republice je zcela ojedinělá (soustředění velkého množství rizikových pohledávek do jedné instituce a jejich poměrně rychlá realizace). Přes to, že se jedná o poměrně úzce zaměřenou oblast, je problematika oceňování úvěrových pohledávek velmi důležitá z pohledu naplnění státního rozpočtu (inkaso prostředků blokovaných v převzatých pohledávkách), odstranění nesystémového článku v systému státních financí (ukončení činnosti České konsolidační agentury v souvislosti s vypořádáním rizikových pohledávek) a i z pohledu funkce bankovního sektoru (převádění rizikových aktiv na nebankovní subjekty). Zvláště v případě státní České konsolidační agentury je pak význam oceňování o to větší, že se jedná o hospodaření s majetkem státu, které podléhá zvýšené kontrole. Cíle a struktura disertační práce Na základě výše uvedených charakteristik problému oceňování úvěrových pohledávek jsem stanovil základní cíle své práce. Za prvé se jedná o zjištění situace v této oblasti v zahraničí a případné využití zkušeností a metodických postupů v podmínkách České republiky. Druhým cílem je zmapování způsobu oceňování úvěrových pohledávek v praxi zhotovitelů ocenění a analýza používaných postupů výsledků ocenění. Třetí oblastí je pak navržení metodiky ocenění úvěrových pohledávek, která by zohledňovala získané zkušenosti jak ze zahraničních podkladů, tak z analýzy tuzemské praxe.

6 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 6 Práce je rozdělena do pěti základních oblastí. V úvodní části je vysvětlena potřeba stanovení tržní hodnoty úvěrových pohledávek v podmínkách České republiky, jsou charakterizovány oceňované pohledávky a jsou zde stanoveny cíle disertační práce. V druhé části jsou shrnuty informace o problematice oceňování úvěrových pohledávek získané v zahraničí. Ve třetí části jsou vyhodnocena zpracovaná ocenění pro potřeby České konsolidační agentury. Pro analýzu jsou vybrána ocenění zhotovená za období od do , a to u již uzavřených obchodních případů (kde došlo k úplatnému postoupení předmětné pohledávky na nového nabyvatele). Z hlediska analýzy je sledována formální struktura ocenění, výběr jedné nebo více metod pro stanovení výsledné hodnoty, způsob stanovení hodnoty pohledávky v případě simulace konkurzního vypořádání a shoda stanovené výsledné tržní hodnoty pohledávky s realizovanou prodejní cenou. Celkově bylo analyzováno 391 ocenění od těchto zhotovitelů: Euro-Trend s.r.o. Ústav oceňování majetku ČKOM, a.s. HZ Praha spol. s r.o. A-Consult plus, s.r.o. APRA Consulting s.r.o. NOVOTA a.s. Profi-TEN, a.s. TACOMA Consulting, a.s. VEGA UHERSKÉ HRADIŠTĚ a.s. Ve čtvrté části je zpracována metodika stanovení výsledné hodnoty pohledávky metodou simulace konkurzního řízení. Jsou zde uvedeny přehledy vstupních informací (včetně odkazů na zdroje), je popsán způsob stanovení likvidační hodnoty majetku, stanovení výše konkurzní podstaty a způsob jejího rozdělení mezi jednotlivé konkurzní věřitele. V závěru je pak shrnut přínos disertační práce pro praxi oceňovaní pohledávek.

7 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 7 Zahraniční zkušenosti Jde především o informace o realizacích a oceňování úvěrových pohledávek ve Spojených státech amerických agenturou Federal Deposit Insurance Corporation, a o charakteristiku činnosti dvou institucí zabývajících se správou a realizací rizikových úvěrových pohledávek - Slovenská konsolidačná a.s. a Korea Asset Management Corporation (KAMCO). Tyto instituce však preferují blokový prodej pohledávek a individuální oceňování neprovádí. Dále byla zjišťována situace v zemích EU, ale nepodařilo se získat žádné informace o existenci specializovaných institucí zaměřených na správu a realizaci úvěrových pohledávek, a vzhledem k situaci na bankovním trhu není individuální oceňování úvěrových pohledávek řešeno. Tento problém v zemích EU neexistuje, bankovní sektor je stabilizovaný s dostatečně propracovanými mechanizmy k identifikaci a řešení případných problematických pohledávek. Vymahatelnost práva a postavení věřitelů je na takové úrovni, že masivní vznik nesplacených pohledávek nehrozí a jednotlivé případy jsou řešeny v místě vzniku (u jednotlivých peněžních ústavů). Jediným subjektem od kterého se podařilo získat podrobnější popis činností souvisejících s vymáháním úvěrových pohledávek je Federal Deposit Insurance Corporation. Federal Deposit Insurance Corporation je nezávislá agentura vytvořená v roce 1933 Kongresem Spojených států amerických. Jejím posláním je rozpoznávání a řešení stávajících i nově vznikajících rizik souvisejících s činností finančních institucí. Tím přispívá ke stabilitě finančního systému a důvěře veřejnosti v něj. Poskytuje pojištění vkladů, kontroluje a prověřuje finanční instituce a vykonává činnost nuceného správce. V rámci své činnosti přebírá a realizuje rizikové úvěrové pohledávky a v rámci šetření se podařilo získat metodické předpisy, které řeší problematiku postupování a oceňování pohledávek. Jedná se ovšem především o pohledávky za drobnější klientelou (retail), které jsou zajištěny zástavou nemovitého majetku. Analýza ocenění Analýzou zpracovaných ocenění bylo zjištěno, že metodou simulace konkurzního vypořádání, realizací zajištění nebo kombinací těchto metod je

8 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 8 stanovena výsledná hodnota pohledávky ve většině případů (324 případů z 391 hodnocených tedy cca 83 %). Z tohoto počtu bylo ve 101 případech použito ke stanovení výsledné hodnoty pohledávky pouze simulace konkurzu (cca 26 %), ve 105 případech byla výsledná hodnota pohledávky stanovena pouze na základě realizace zajištění (cca 27 %). V dalších 118 případech se jedná o kombinaci metod, kdy dílčí součástí je simulace konkurzu i realizace zajištění (cca 30 %). Lze tedy konstatovat, že existují dvě základní metody stanovení úvěrové pohledávky používané v praxi v podmínkách České republiky. Jedná se o metodu simulace konkurzního vypořádání a dále o metodu realizace zajištění pohledávky. Oba postupy jsou jasné a transparentní. Jde o sled navazujících kroků, které popisují reálný způsob zpeněžení pohledávky. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že jednotlivá ocenění zhotovitelů se liší minimálně a lze vždy sledovat základní kostru stanovení výsledné hodnoty, kterou tvoří tyto kroky - analýza majetku; stanovení likvidační hodnoty; uspokojení jednotlivých kategorií konkurzních věřitelů; stanovení výnosu připadajícího na oceňovanou pohledávku; odpočet souvisejících nákladů; propočet současné hodnoty očekávaného výnosu v případě konkurzu a nebo stanovení výnosu z realizace zajištění; odpočet souvisejících nákladů; propočet současné hodnoty očekávaného výnosu v případě realizace zajištění. V oceněních se objednatel dobře orientuje, lze najít body, které akceptuje a v případě odlišného pohledu na některé závěry zhotovitele je schopen promítnout svůj pohled do stanovení výsledné hodnoty (korekce tržní hodnoty např. v případě zjištění nových skutečností). Vstupní data lze velmi snadno dokladovat (účetní výkazy, informace správce konkurzní podstaty, výpisy z veřejných databází apod.). Obě tyto základní metody mají své výhody a nevýhody. Ty jsou ale vždy svázány z charakteristikou konkrétní pohledávky. Existují obchodní případy, kdy je stanovená hodnota pohledávky na základě realizace zajištění výhodnější (stanovená hodnota v případě realizace zástav je vyšší než hodnota stanovená simulací konkurzu). Zde je nutné ovšem zvažovat i reálnost a použitelnost metodiky ocenění ve vazbě na skutečné vymáhání pohledávky. Výhodou simulace konkurzního vypořádání je skutečnost, že předpokládá uspokojení všech věřitelů. Naopak realizace zajištění stanovuje hodnotu pohledávky pouze z pohledu jediného věřitele (akceptovatelné v případě zajištění, exekučního příkazu apod.). Zde je nutné volit způsob co nejvíce odpovídající praxi při zpeněžování pohledávek. Ten se většinou u funkčních společností nejprve zabývá realizací zajištění a následně, ať už cíleně

9 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 9 nebo jako reakce na realizaci zástav, konkurzním vypořádáním (ve kterém většinou dochází ke zhoršení možností podnikání, negativně jsou ovlivněny dodavatelsko odběratelské vztahy, negativní bývá i reakce ostatních věřitelů atd.). Tento trend je zohledněn i ve způsobu stanovení výsledné hodnoty pohledávky, ocenění pouze na základě simulace konkurzu je často doplněno oceněním, kde konkurzní vypořádání je pouze jednou z metod stanovení hodnoty pohledávky, nebo se jedná o kombinaci více metod. Z výše uvedeného popisu vyplývá, že metoda ocenění pohledávky simulací konkurzního vypořádání je, ať už samostatně nebo jako součást kombinace více metod, průkazným způsobem stanovení tržní hodnoty úvěrové pohledávky i s přihlédnutím ke skutečnosti, že významná část dlužníků se v konkurzu nachází, nebo je prohlášením konkurzu bezprostředně ohrožena. Zvolená metoda ocenění musí pružně reagovat na strukturu majetku dlužníka a na rozsah a kvalitu zajištění pohledávky. Na základě analýzy provedených ocenění pohledávek je v praxi nejvíce používaný postup, kdy jsou stanoveny dvě až čtyři dílčí metody ocenění (volné cash flow, konkurz, realizace zástav, kombinovaná metoda) a pro stanovení výsledné hodnoty pohledávky je pak použita hodnota vycházející ze stanovených dílčích hodnot (vážený průměr, maximální hodnota, odhad na základě dílčích hodnot apod.). Zhotovitel používá jednu nebo více metod, ale jejich volba je na jeho posouzení vhodnosti jednotlivých postupů. Toto zadání umožňuje při dobré vypovídací schopnosti jednotlivých ocenění jejich snadné porovnání a přitom je možný do jisté míry individuální přístup ke každému jednotlivému obchodnímu případu. Kromě stanovení hodnoty pohledávky simulací konkurzního vypořádání, realizací zajištění a kombinací těchto metod jsou v praxi využívány i další metody, většinou vycházející z přepočtu nominální hodnoty pohledávky (ve sledovaném vzorku se jednalo o 67 ocenění, tedy cca 17 %). Jedná se ve většině případů o stanovení hodnoty, pokud zhotovitel nemá dostatek informací o finanční a majetkové situaci dlužníka a pohledávka není zajištěna. Všechny cenotvorné faktory jsou pak skryty v diskontní sazbě nebo v koeficientech upravujících tuto nominální hodnotu. Většinou to jsou málo průkazné postupy, protože algoritmy pro stanovení koeficientů a přirážek k diskontní sazbě jsou velmi obecné a není možnost srovnání s obdobnými transakcemi. V některých případech se jedná o precizně zpracovaný postup zatřídění pohledávky do kategorií, kde je pro každou kategorii stanovena příslušná diskontní sazba, doba realizace a výše předpokládaného plnění. Tento

10 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 10 postup vede zhotovitele celým procese oceňování, ale v některých případech jde o postup, který svým striktním algoritmem nevyužívá všech získaných informací. Druhým extrémním případem je situace, kdy není stanovena žádná pevná metodická kostra, a ocenění stejné společnosti se liší podle osoby zpracovatele. Tento postup má za následek určitou nekompatibilitu při oceňování větších celků více zhotoviteli, znesnadňuje orientaci v provedených oceněních a v některých případech (pokud nefungují kontrolní mechanismy a oponentní řízení ve společnosti) se jedná o ocenění, kdy pro stanovení výsledné hodnoty pohledávky postačuje pouze znalost její nominální výše. Takové ocenění je netransparentní, v případě projednávání těžko obhajitelné a nesplňuje jeden ze základních cílů ocenění tj. umožnit jednomu ze subjektů obchodního vyjednávání obhájit svou pozici. Mezi těmito hranicemi se vyskytuje široké spektrum ocenění, kdy je více či méně stanoven obecný postup ocenění a zhotovitel variantně volí způsob, který je pro ocenění konkrétního předmětu nejvhodnější. Metodika konkurzního vypořádání Zpracování podrobné metodiky ocenění pohledávky metodou simulace konkurzu doplňuje spektrum metodických postupů pro oblast oceňování majetku. Tuto část je možné následně využít jako podklad při stanovení výsledné nebo dílčí hodnoty pohledávky v praxi. Odvozeně i při ocenění dalších typů majetku (ocenění podniku, ocenění cenných papírů), a to stanovením likvidační hodnoty. Takto ucelený materiál nebyl dosud zpracován a v oceňovací praxi jednoznačně chybí. Závěr Analýza unikátního souboru zpracovaných ocenění umožnila získat představu o v praxi využívaných způsobech stanovení výsledné hodnoty pohledávek. Na tomto základě pak mohou být formulována doporučení. Ocenění by mělo být zpracováno více dílčími metodami. Vždy by se měl zhotovitel pokusit zpracovat alespoň dvě základní metody - realizaci zajištění a simulaci konkurzního řízení (pokud není použití některé této metody nereálné - pohledávka bez zajištění, nemožnost prohlášení konkurzu apod.). Na základě více dílčích hodnot by pak měl zhotovitel

11 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 11 stanovit výslednou hodnotu pohledávky, vždy s přihlédnutím k pravděpodobnosti a reálnosti předpokládaného vývoje. Nedílnou součástí procesu ocenění musí být právní analýza smluvní dokumentace, analýza probíhajících nebo předpokládaných soudních sporů, právě pro posouzení reálnosti jednotlivých způsobů zpeněžení předmětné pohledávky. Použití více metod umožňuje co nejvíce zohlednit specifika konkrétní pohledávky (aktuální stav, úroveň zajištění, spolupráce dlužníka, dostupnost informací apod.) a tím dosáhnout stanovení skutečně reálné tržní hodnoty. Ve úvodu této práce je konstatováno, že neexistuje jednotná metodika stanovení výsledné hodnoty úvěrové pohledávky a cílem disertační práce bylo takovouto metodiku nalézt. Stanovení jednotného postupu je však možné pouze ve velmi obecné rovině (výčet dílčích metod stanovení výsledné hodnoty). Nalezení jednotného a univerzálního postupu není možné vzhledem k variabilitě oceňovaných pohledávek. Tato skutečnost je dána způsobem jejich vzniku a navazuje na problematiku neexistence reálného trhu s úvěrovými pohledávkami. Není možné nalézt srovnatelné transakce, a především objem nabízených pohledávek je příliš velký (pozůstatky transformace české ekonomiky a očištění a privatizace bankovního sektoru). Oceňovaní ztěžuje i skutečnost, že se nedaří oddělit nabídky nezávislých investorů od zastřených nabídek dlužníků. Dílčím způsobem bylo vytčeného cíle dosaženo a to doplněním metodického postupu stanovení výsledné hodnoty úvěrových pohledávek metodou simulace konkurzu. Tato metodika v praxi chybí a vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o základní metodu stanovení výsledné hodnoty jde o vážný nedostatek. Ostatní prvky používané při stanovení hodnoty pohledávek (např. ocenění nemovitého majetku, ocenění movitého majetku a technologických celků, ocenění cenných papírů, ocenění podniku, stanovení diskontní sazby, analýza rizik) jsou dostatečně teoreticky rozpracované a je i dostatek literatury, kurzů a školení, případně programového vybavení, které umožňuje zhotoviteli ocenění danou oblast poznat a vypracovat příslušné ocenění. Doplnění výše uvedených prvků o oblast simulace konkurzního vypořádání uzavírá okruh potřebných postupů.

12 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) 12 Literatura 1. BENEŠ, V. a kolektiv: Bankovní a finanční slovník. 1. vydání. Praha, Svoboda Liberta 1993, ISBN BRADÁČ, A.: Teorie oceňování nemovitostí. 5. vydání, Brno, Akademické nakladatelství CERM 2001, ISBN BRADÁČ, A. a kolektiv: Věcná břemena od A do Z. 2. vydání. Praha, Linde 2002, ISBN BRADÁČ, A., KREJČÍŘ, P., HALLEROVÁ, A.: Úřední oceňování majetku 2004 (zákon č. 151/1997 Sb. ve znění zákona č. 121/2000 Sb.). 1. vydání. Brno, Akademické nakladatelství CERM 2004, ISBN X 5. CIPRA, T.: Matematika cenných papírů v praxi1. vydání. Praha, HZ 2000, ISBN DOLEŽAL, J., FIREŠ, B., MÍKOVÁ, M.: Finanční účetnictví. 1. vydání, Praha, Grada Publishing 1992, ISBN DOLEŽAL, J., LANČ, J., SAKAŘ, B.: Stavební právo. 1. vydání. Praha, POLYGON 1999, ISBN DROZEN, F.: Cena-hodnota-model. 1. vydání, Praha, Oeconomica 2003, ISBN FDIC (Federal Deposit Insurance Corporation): Asset Disposition, Washington, FDIC FOTR, J.: Strategické finanční plánování. 1. vydání, Praha, Grada Publishing 1999, ISBN GRUNWALD, R.: Finanční analýza pro oceňování podniku. 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická - Institut oceňování majetku 2000, ISBN HIGGINS, R.C.: Analýza pro finanční management. Praha Grada Publishing 1997, ISBN HIGGINS, R.C.: Analysis for Financial Management. Boston IRWIN HULEŠ, J. a kolektiv: Účetnictví bank. 1. vydání. Praha, LINDE 1994, ISBN

13 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) IVSC (Internatuional Valuation Standards Committee): International Valuation Standards, London, IVSC IVSC (Internatuional Valuation Standards Committee): Valuation of Assets for Financial Statements, London, IVSC IVSC (Internatuional Valuation Standards Committee): Global Valuation Issues, London, IVSC JANKU, M.: Nemovitosti koupě a prodej, 1. vydání. Brno, Computer Press 2003, ISBN JOKL, M.V., JOKL, M.P., JOKL, D.J.: Teorie oceňování nemovitostí. 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická - Institut oceňování majetku 1999, ISBN KARPÍŠEK, J.: Oceňování báňských podniků a ložisek nerostů. 1. vydání, Praha Vysoká škola ekonomická Institut oceňování majetku 2000, ISBN KISLINGEROVÁ, E.: Oceňování podniku. 2. vydání, Praha, C.H.Beck 2001, ISBN KISLINGEROVÁ, E., NEUMAIEROVÁ, I.: Rozbor výkonnosti firmy. 1. vydání, VŠE 2000, ISBN KOONTZ, H., WEIHRICH, H.: Management. 10. vydání, Praha, Victoria Publishing 1993, ISBN KOVANICOVÁ, D., KOVANIC, P.: Poklady skryté v účetnictví díl I - III. 5. vydání, Praha, Nakladatelství Polygon 1998, ISBN KOVANICOVÁ, D.: Nová abeceda účetních znalostí pro každého. 11. vydání, Praha, Nakladatelství Polygon 2001, ISBN KOVANICOVÁ, D. a kolektiv: Finanční účetnictví světový koncept. 3. vydání. Praha, POLYGON 2003, ISBN KOZEL, R.: Problémy konkurzního řízení a jejich řešení, 2.vydání, Praha, Linde Praha 2003, ISBN KRÁL, B., HOLÍNSKÁ, E., MISTERKOVÁ, J., POSPÍŠILOVÁ, M.: Nákladové účetnictví. 1. vydání. Praha, Vysoká škola ekonomická 1998, ISBN X 29. KŘÍSTEK, L. ŘEHÁK, J.: Podnikové kombinace, Praha, Poradce KUBA, B., OLIVOVÁ, K.: Katastr nemovitostí po novele. 7. vydání. Praha, LINDE MACEK, J., TOMSA, M.: Jak vymáhat pohledávky. 1. vydání. Ostrava, Montanex 1994, ISBN

14 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) MAKOVEC, J.: Oceňování strojů a výrobních zařízení. Přednáškový materiál, Praha, Vysoká škola ekonomická Institut oceňování majetku MARVANOVÁ, M., HOUDA, M.: Platební styk, 3. vydání. Brno, Econ 1995, ISBN X 34. MAŘÍK, M.: Oceňování podniků. 1. vydání, Praha, Ekopress 1996, ISBN MAŘÍK, M.: Oceňování podniku v podmínkách transformujících se ekonomik. 1. vydání, Praha, Oeconomica 2002, ISBN MAŘÍK, M. a kolektiv: Metody oceňování podniku proces ocenění, základní metody a postupy. 1. vydání, Ekopress 2003, ISBN MAŘÍK, M.: Současné problémy oceňování podniku s důrazem na fúze a akvizice, 1. vydání, Praha, Oeconomica 2003, ISBN MAŘÍK, M.: Určování hodnoty firem. 1. vydání, Praha, Ekopress 1998, ISBN MAŘÍKOVÁ,P., MAŘÍK, M.: Moderní metody hodnocení výkonnosti a oceňování podniku. 1. vydání, Praha, Ekopress 2001, ISBN X 40. MUSÍLEK, P.: Trhy cenných papírů. 1. vydání. Praha, Ekopress 2002, ISBN NESNÍDAL, J.: Kladivo na dlužníky. 2. vydání. Praha, Sagit 2002, ISBN NEJEPÍNSKÝ, K.: Směnka v obchodě a podnikání. 1. vydání. Praha, Profess 1992, ISBN POHL, T.: Praktický průvodce konkurzem a vyrovnáním. 1. vydání. Praha, Verlag Dashofer 2000, ISBN RADOVÁ, J., DVOŘÁK, P.: Finanční matematika pro každého. 4. vydání. Praha, Grada Publishing 2003, ISBN RICHTEROVÁ, A., MÁCHOVÁ, Š.: Metodická příručka pro zpracování finančních analýz podle evropského standardu. 1. vydání, Praha, Komerční banka RYNEŠ, P.: Podvojné účetnictví a účetní závěrka. 1. vydání. Praha, TRIZONIA 1999, ISBN SEDLÁČKOVÁ, H.: Strategická analýza. 1. vydání, Praha, C.H.Beck 2000, ISBN SYNEK, M. a kolektiv: Manažerská ekonomika. 2. vydání, Praha, Grada Publishing 2001, ISBN

15 Oceňování úvěrových pohledávek analýza provedených ocenění (autoreferát k doktorské práci) SYNEK, M.: Ekonomická analýza. 1. vydání, Praha, Oeconomica 2003, ISBN ŠANTRUČEK, J.: Pohledávky, jejich cese a hodnota. 1. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická - Institut oceňování majetku 2000, ISBN ŠTEFAN, R.: Oceňování nemovitostí. 1. vydání. Praha, Vysoká škola ekonomická Institut oceňování majetku 2003, ISBN TEGoVA (The European Group of Valuers Associations): European Valuations Standards. TEGoVA TOMEK, J.: Základy strategického marketingu. 1. vydání, Plzeň, Vydavatelství Západočeské univerzity 1998, ISBN TRUNEČEK, J.: Systémy podnikového řízení ve společnosti znalostí. 2. vydání, Praha, Vysoká škola ekonomická 1999, ISBN ZAZVONIL, Z.: Oceňování nemovitostí na tržních principech. 1. vydání. Praha, CEDUK 1996, ISBN ZELENKA, J.: Zákon o konkursu a vyrovnání. 1. vydání, Praha, Právnické a ekonomické nakladatelství 2001, ISBN X 57. ŽÁK, M.: Velká ekonomická encyklopedie. 2. vydání. Praha, LINDE 2002, ISBN Cenné papíry, 1. vydání., Praha, Sagit 2002, ISBN Katastr nemovitostí a zeměměřičství, 1. vydání, Praha, Sagit 2004, ISBN Občanský zákoník a související předpisy. 1. vydání, Praha, Sagit 1999, ISBN Obchodní zákoník a související předpisy. 1. vydání, Praha, Sagit 1999, ISBN Trestní právo. 1. vydání. Praha, NEWSLETTER 2002, ISBN X 63. Zákon o konkurzu a vyrovnání a související předpisy. 1. vydání, Praha, Sagit 2002, ISBN