Boží uzdravení (článek III)

Transkript

1 Boží uzdravení (článek III) Skrze vykoupení, za které bylo zaplaceno Ježíšem Kristem na kříži, Bůh zajistil pro každého věřícího svoje uzdravení. Nikdy nebylo Boží vůlí pro Jeho lidi, aby byli svázáni nemocí a bolestmi. On řekl dětem Izraele, že mohou mít nadpřirozenou svobodu od nemocí, pokud budou chodit před ním spravedlivě. Bůh dal stejné zaslíbení nám, kteří patříme k Nové smlouvě. Toto zaslíbení je založeno na krví zaplaceném vykoupení. Bůh vášnivě touží vidět nemocné, jak jsou uzdraveni a zproštěni svých bolestí. A proto nám dal k dispozici mnoho způsobů, jak uzdravení, které Bůh zaplatil, přijmout. V celém Novém i Starém zákoně nám Bůh ukazuje mnoho způsobů, jak bychom mohli přijmout Boží moc k uzdravení. Jelikož je víra základním prostředkem, skrze který se přijímá všechno od Boha, není proto překvapivé, že každý ze zmíněných způsobů přijetí Boží moci, má v sobě určitý prvek víry, tak aby uzdravení přineslo výsledky. Kdokoli přichází k Bohu, musí věřit, že Bůh jest, a že se odměňuje těm, kteří ho hledají. Žd 11,6 Protože ne každý věřící má stejnou míru víry, Bůh nám zajistil různé způsoby, jak bychom uzdravení mohli přijmout. Bůh se s námi setká kdekoli projevíme svoji víru, tak abychom mohli být všichni uzdraveni. Modlitba je snad nejpřirozenější metodou jak přijmout uzdravení. Je přirozenou reakcí každého potřebného člověka, že bude hledat Boha v modlitbě a bude prosit o pomoc. Bůh reaguje na modlitbu víry svých dětí tím, že jedná v jejich prospěch, podle toho, za co prosí. Ježíš specifikoval dvě základní formy přímluvy, skrze které můžeme přicházet k Otci a žádat o pomoc. Jsou to 1) modlitba shody a 2 ) modlitba víry ve jméno Ježíše Ježíš řekl: Znovu vám říkám, shodnou-li se dva z vás na zemi o jakoukoli věc, můj Otec v nebi jim to učiní. Matouš 18,19 Ježíšův slib zní tak, že jakoukoli potřebu budeme mít, včetně tělesného uzdravení, a dva nebo více věřících se na ní shodne ve víře a začnou se modlit, Bůh Otec učiní cokoli, na čem se shodnou. Hlavní věcí v této modlitbě je shoda. Všechny strany musí být jednomyslné v tom, co je Boží vůle a jaká je jejich víra. Jestliže člověk, za kterého se modlíme, stále věří, že nemoc je Boží vůle pro něj, potom modlitba shody nepřinese výsledky. Než se tedy začneme modlit modlitbu shody, je důležité zjistit, zda všichni zapojení se shodují v tom, za co se modlí. Ježíš také řekl svým učedníkům: Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. Jan 16,23-24 Znovu Ježíš říká, že o cokoli požádáme, nám bude dáno, což zahrnuje i tělesné uzdravení. Modlitba víry učiněná ve jménu Ježíše přinese výsledky těm, kteří je potřebují. Evangelia konkrétně nezaznamenávají modlitbu za nemocné v Ježíšově službě uzdravení ani ve službě učedníků. (Běžnějšími metodami byly vzkládání rukou a vyznávání Božího slova). Avšak na jiných místech v Novém zákoně, nacházíme odkazy na modlitbu za nemocné. Pavel se modlil za otce Publia na ostrově Malta. Sk 28,8 Publiův otec ležel s horečkou a úplavicí. Pavel přišel k němu, pomodlil se, vložil na něj ruce a uzdravil ho. Apoštol Jakub konkrétně dává rady, aby se věřící modlili ve jménu Páně za ty, kteří jsou nemocní. Jakub 5,15-16 Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Je zřejmé, že modlitba za nemocné byla běžnou součástí života první církve.

2 Zaslíbení Ježíše trvá i dnes. Ti, kteří žádají Otce ve jménu Ježíše a věří, dostanou z Otcovy ruky to, co potřebují. Pokud je tou potřebou uzdravení, potom modlitba víry ve jméno Ježíše přinese nemocnému uzdravení. Vzkládání rukou je zřejmě nejběžnějším způsobem, který Ježíš používal ve své službě uzdravení, i když někdy nad nemocnými jednoduše vyřkl několik slov. Matouš 9,6-7 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy tu řekne ochrnutému. Vstaň, vezmi své lože a jdi domů! Ve většině případů na nemocné vložil ruce a uzdravil je. Matouš 8,14-15 Když Ježíš vstoupil do domu Petrova, spatřil, že jeho tchyně leží v horečce. Dotkl se její ruky a horečka ji opustila; i vstala a obsluhovala ho. Vzkládání rukou bylo praxí, která sahá až do Starého zákona. Za starého zákona se používalo k předání dědictví a autority dětem nebo potomkům. Jákob vložil ruce na svoje vnoučata, Efrajima a Manasese a vyhlásil požehnání nad jejich životy. Genesis 48,14-16 I vztáhl Izrael pravici a položil ji na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesovu. Zkřížil ruce úmyslně, ačkoli prvorozený byl Manases. Požehnal Josefovi takto: Bůh, před nímž ustavičně chodívali moji otcové Abraham a Izák, Bůh, Pastýř, který mě vodí od počátku až dodnes, Anděl, Vykupitel, jenž před vším zlým mě chránil, ať požehná těm chlapcům. Ať se v nich hlásá mé jméno a jméno mých Otců Abrahama a Izáka; ať se nesmírně rozmnoží uprostřed země. Mojžíš vložil svoje ruce na Jozueho, aby mu předal autoritu a vládu místo něho. 4. Moj 27,18 I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi k sobě Jozua, syna Núnova, muže v němž je duch a vlož na něho ruku. Vzkládání rukou se také používalo, aby se přenesl hřích Izraele na obětního kozla. Leviticus 16,21 Áron vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti Izraelců a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla; pak ho dá připraveným mužem vyhnat do pouště. V každém z těchto případů sloužilo vzkládání rukou k předání něčeho z jedné strany na druhou. Když Ježíš přišel do fyzického kontaktu s někým, kdo potřeboval uzdravení, z jeho těla proudila moc do těla nemocného. Často se Ježíš dotkl těch částí těla, které byly nemocné. Matouš 9,29 Pak se dotknul jeho očí a řekl: Podle tvé víry se ti staň! Princip, který tady vyvstává je ten, že moc, kterou měl Ježíš, se přenášela do těla nemocných skrze fyzický kontakt. Proto vidíme, že zástupy prosili Ježíše, aby se mohly dotknout alespoň třásní jeho roucha a tak přijali moc ke svému uzdravení. Ti, kteří se ho dotkli, byli uzdraveni. Když Ježíš na nemocné vložil ruce, nedělal to z obřadních důvodů. Vzkládání rukou není symbolický rituál. Je prostředkem, jak se může do těla nemocného přenést Boží moc. Ve

3 městě Kafarnaum přinesli všechny nemocné z města, Ježíš na ně vzkládal ruce a každého uzdravil. Boží moc se přenesla z Ježíše do těla těch, kteří byli nemocní, jakmile se jich Ježíš dotkl, i kdyby to byla jenom část jeho oděvu. Skutky apoštolů zaznamenávají, že toto pomazání k uzdravení zůstávalo dokonce v šatech, takže části Pavlova oděvu byly přinášeny k nemocným a moc Boží byla v šatech natolik, že lidé byli uzdraveni. Vzkládání rukou je tedy stále jedním ze způsobů, jak přenášet Boží uzdravující moc do těla nemocného. Pomazávání olejem má rovněž kořeny ve Starém zákoně. V tomto obřadu byli lidé a věci posvěceny Bohu pomazáním oleje. Stánek a jeho zařízení, které postavil Mojžíš byly zasvěceny pro službu tímto způsobem. Pomazání olejem bylo symbolem Ducha svatého, který přicházel na lidi, aby je zmocnil ke službě. Olej je viditelným projevem toho, že byli naplněni Duchem svatým. V Novém zákoně je tato praxe pomazávání olejem spojena s uzdravováním nemocných. Když byli učedníci poslání Ježíšem kázat evangelium a uzdravovat nemocné, Bible zaznamenává, že pomazávali olejem nemocné a uzdravovali je. Nejednalo se o lékařské mazání jaké známe dnes. Lukáš 10,34 Přistoupil němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. To bylo svaté, symbolické pomazání, které vyústilo v nadpřirozené uzdravení. Proto Jakub nabádá starší, aby se modlili za nemocné...a pomazávali je olejem ve jménu Pána Jakub 5,14 Jakub vysvětluje, že je to modlitba víry, která uzdraví nemocného. Jakub 5,15 Modlitba víry uzdraví nemocného, Pán je pozdvihne a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Olej samotný nemůže nadpřirozeně uzdravit nikoho. Olej je však pro toho, kdo pomazává kontaktním místem víry. Jeho víra není v olej, ale v Boha; olej pomáhá zapojit jeho víru a věřit, že Boží moc právě plyne do těla nemocného a uzdraví ho. Olej je symbolem přítomnosti Ducha svatého, která přichází, aby uzdravila nemocného. V prvním listě Korintským, Pavel jmenuje devět duchovních darů; mezi těmito dary jsou i dary uzdravování. I. Kor 12,9 V původním řeckém textu jsou obě slova v množném čísle. Kenneth Hagin definuje dary uzdravování následujícím způsobem: Je to nadpřirozený projev Boží uzdravující moci z jednoho člověka na druhého. Každý z těchto devíti darů, včetně darů uzdravování, je dán pro společný užitek 1. Kor 12,7 Dary uzdravování jsou tedy dalším způsobem, jak lidé mohou přijmout od Pána uzdravení. A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným řízení církve, řeč ve vytržení. 1. Kor 12,28 Bůh ustanovil lidi, kteří jsou v těchto zmíněných oblastech nadpřirozeně obdarování. Proto se dary uzdravování nevztahují k člověku, který přijímá uzdravení od Pána, ačkoli všechno uzdravení přichází od Něj, ať už přímo nebo nepřímo. Dary uzdravování patří spíše lidem, kteří byli Bohem nadpřirozeně obdařeni uzdravovat v těle Kristově nemocné. Někdy Bůh pomaže lidi k uzdravování konkrétních částí těla například uší, očí nebo páteře. Proto se

4 mluví o těchto darech v množném čísle. Není to pouze všeobecná Boží moc. Je to konkrétní pomazání pro konkrétní potřebu v konkrétním čase. Dary uzdravování stejně jako všechny ostatní dary se projevují tak jak Duch chce, nikoli jak chce člověk. Jinými slovy člověk nemůže diktovat, jak a kdy se budou dary uzdravování projevovat. To je zcela na Bohu. Velmi často člověk přijme uzdravování na základě projevu daru uzdravování díky malé víře nebo žádné víře. To byl případ vzkříšení syna Naimské vdovy. Lukáš 7,11-17 Hned nato odešel do města, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho učedníci a veliký zástup lidí. Když se blížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého: byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řek: Neplač! Přistoupil márám a dotkl se jich; ti, kteří ji nesli se zastavili. Řekl: Chlapče, pravím ti vstaň! Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha říkali: Veliký prorok povstal mezi námi a Bůh navštívil svůj lid. A tato zvěst se o něm rozšířila po celém Judsku a po všem okolí. Když ho Ježíš vzkřísil z mrtvých, jeho matka neprojevovala žádnou víru a mrtvý určitě také ne. Ale dary uzdravování se projevovaly skrze Ježíše a mrtvý byl vzkříšen. To bylo zvláštní pomazání Ducha svatého, který způsobil vzkříšení tohoto mladého člověka. To, že dary uzdravování se projevují pouze tak, jak Duch svatý chce znamená, že nikdy nedokážeme vysvětlit, proč někteří tímto způsobem uzdravení nepřijmou. Je důležité pochopit rozdíl mezi těmito druhy uzdravení, které jsou způsobeny přímo svrchovaným Bohem a těmi, které jsou způsobeny vírou věřících. Bůh někdy nadpřirozeně uzdraví, tak jako to udělal u rybníku Bethesdy. Jan 5,2-4 V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Ale když Bůh jednal tímto způsobem, ne všichni přijali uzdravení. Tím chceme říci, že jiní mohli být uzdraveni, kdyby věřili. Často ti, kteří zažili dary uzdravování projevily svoji vlastní víru a přijali od Pána uzdravení. Žádný nemocný člověk však nemůže diktovat Bohu, že se dary uzdravování musí projevit v jejich prospěch. Pouze Duch svatý může určit, kdy a jak se dary uzdravení projeví. Proto je nesmyslné čekat na Boha, aby jednal v něčí prospěch, když Bůh nám dal mnoho dalších způsobů, jak být uzdraven. Ne každý bude uzdraven svrchovaně Bohem, aniž by projevil jakoukoli víru. Ale ti, kteří mají víru v Boží slovo a poslouchají instrukce pro přijetí uzdravení, které On dává, ti mohou být uzdraveni, aniž by museli čekat na svrchovaný zásah Boha, který by nikdy nemusel přijít. Jak jsme viděli, Boží slovo je jasné v tom, co nám patří na základě vykoupení v Kristu. Když na nás zaútočí fyzické symptomy nemoci, můžeme jednoduše stát na Božím slově a vyznat pravdu, která říká: Jeho ranami jsme uzdraveni. 1. Petrův 2,24 Ježíš Kristus nesl všechny bolesti a nemoci proto, abychom nemuseli trpět my. Bible jasně tvrdí, že uzdravení je součástí Božího plánu vykoupení pro naše životy. To znamená, že musíme pochopit, že uzdravení je realitou minulosti spíše než očekáváním budoucnosti. To však neznamená, že je špatné nebo proti Bohu přijmout uzdravení jiným způsobem, který jsme vyjmenovali. Bůh sám ustanovil způsoby, které jsem vyjmenovali. Ale Bůh také touží, aby Jeho děti dosáhli úrovně víry a duchovního pochopení, skrze které budou moci odporovat

5 ďáblu, když na ně zaútočí nemocí a porazit ho. Proto nám Bůh dal svoje slovo a jméno Ježíš, abychom porazili moc satanovu. Když Petr potkal ochrnutého muže u Krásné brány, přikázal mu, aby přijal uzdravení ve jménu Ježíš. Později řekl přítomnému zástupu, že tento člověk byl uzdraven skrze jméno Ježíš a víru v Něho. Sk 3,16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima. Bylo nám dáno Boží slovo, které nás informuje o smluvních právech s Bohem. A také nám bylo dáno jméno Ježíš, které je nad každé jméno. Těmito dvěma zbraněmi by se měl každý věřící postavit ďáblu, jakmile na nás zaútočí nemocí. To je nejlepší způsob, jak přijmout uzdravení do Pána, protože jakmile se jednou člověk postaví na Boží slovo ohledně uzdravení a přijme ho, pravděpodobně si nenechá ukrást uzdravení, což se častokrát stane těm, kteří uzdravení přijmou svrchovaně od Boha. Člověk, který stojí na Slově, ví, jak jednat se lživými symptomy nepřítele. Kdykoli se mluví o Božím uzdravení, vyvstane otázka Proč nejsou někteří schopni přijmout Boží uzdravení? Zklamal v těchto případech Bůh? Nesplnil Bůh, to co zaslíbil? Samozřejmě víme, že chyba není na Boží straně. On je stoprocentně věrný a pravdivý. Proto, kdykoli uzdravení nepřichází, nemůžeme se dívat na Boha jako na někoho, kdo to zavinil. Ti, kteří nepřijmou uzdravení, nemohou Bohu říci: Nesplnil jsi to, co jsi ve svém slově zaslíbil! Protože Bůh nemůže lhát a nemůže nesplnit svoje slovo, proto zodpovědnost za přijetí uzdravení musí být na nás a ne na Bohu. Když člověk není uzdraven, mnohokrát je to kvůli nějakému problému v jeho životě, který je překážkou Boží moci, aby mohla proudit do jeho těla. Když tyto překážky odstraníme, Boží moc přijde. Bůh vždycky chce uzdravovat, ale někdy skutky a postoje v těch, kteří hledají uzdravení, brání Bohu, aby mohl na nich naplnit svoje slovo. Velmi často lidé nepřijmou uzdravení jednoduše proto, že nevěří, že uzdravení je součástí vykoupení. Nevědí, že jeho ranami jsme uzdraveni a ani nevědí, že Ježíš nesl naše bolesti. Nejsou si dokonce vědomi toho, že Boží vůle pro ně je uzdravení. V poslední lekci jsme si řekli, že je důležité poznání, než někdo může přijmout to, co Bůh zdarma dal. Víra je ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží. Římanům 10,17 To je pravda jak o uzdravení tak o spasení. Víra v uzdravení přichází, když člověk slyší Boží slovo, které prohlašuje Boží vůli a Jeho pomoc v této věci. Proto dokud člověk ignoruje Boží prohlášení ohledně svobody od nemocí, vždycky bude mít v mysli překážku uzdravení skutečně přijmout. Nikdy si nebude opravdu jist, že je to Boží vůle, aby byl zdráv, protože ještě neslyšel dobrou zprávu ohledně uzdravení. Ale pokud začne meditovat nad Božím slovem a nahradí nevědomost duchovním pochopením, potom se v jeho srdci zrodí víra a on bude schopen přijmout uzdravení, které hledá. Mnoho křesťanů ve své nevědomosti vůči Božímu slovu a Jeho vůli, se modlí za uzdravení a používají tuto frázi: Ať se stane tvoje vůle. Oni věří, že Boží odpověď se ukáže podle okolností, které vyvstanou. A pokud uzdravení nepřijde, přiřadí se do skupiny s Jobem a řeknou Pán dal, Pán vzal Job 1,21 Překážka nevědomosti zabránila mnoha lidem tomu, aby přijali od Pána uzdravení. Ježíš nazval generaci, mezi kterou se pohyboval nevěřící a převrácenou Matouš 17,17. Tato slova nebyla adresována jeho učedníkům, ale zástupu, poté co nebyli schopni vyhnat démony s posedlého chlapce. Lukáš 9,37-43 Ježíš si byl vědom veliké nevíry, která byla mezi

6 těmito lidmi. Stejný druh nevíry zabránil Ježíši, aby učinil jakýkoli zázrak ve svém městě Nazaret. Marek 6,5-6 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře. Obcházel pak okolní vesnice a učil. Tyto verše nemluví o tom, že by Ježíš v Nazaretu nechtěl učinit nějaký zázrak; Jeho soucit nad lidmi v Nazaretu nebyl o nic menší než nad jakýmkoli jiným městem. Ale Bible říká, že nemohl učinit žádný zázrak, nebyl toho schopen Marek 6,5 A nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je... a potvrzuje, že překážkou byla společná nevíra. Matouš 13,58 A neučinil tam žádný zázrak pro jejich nevíru. Společná nevíra se často projevuje ve formě tradičních náboženství. To je zřejmé v mnoha chybných představách o uzdravení mezi dnešními křesťany. Tradice, která říká, že doba zázraků skončila je společnou nevírou, protože je v církvi široce přijímána. Náboženská tradice je často v myslích lidí, aniž by si toho byli vědomi. Je prostě součástí společnosti, ve které lidé žijí a proto se stala součástí jejich myšlení. Ale tato překážka může být lehce odstraněna, jakmile odmítneme lidské tradice a přijmeme Boží slovo. Když se učedníci zeptali, proč nebyli schopni vyhnat démona s posedlého chlapce, Ježíš jim nelichotil nějakou měkkou odpovědí. Jednoduše jim řekl pravdu: Pro vaši nevíru Matouš 17,20 To často není odpověď, kterou by lidé rádi slyšeli, když právě nepřijali uzdravení od Pána. Ale velmi často je to právě tento důvod, proč uzdraveni nebyli. Ježíš řekl, že pokud přikážeme hoře, poslechneme nás, jestliže nebudeme pochybovat ve svém srdci. Překážkou v tom, aby nás hora poslechla, jsou právě pochyby nad Božím slovem. Apoštol Jakub řekl, že kdokoli pochybuje, ať neočekává, že od Pána něco dostane. Jakub 1,6-8 Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí. Ať si takový člověk nemyslím, že od Pána něco dostane. Je to muž rozpolcený, nestálý ve všem, co činí. Pochyby nebo váhání mezi dvěma názory může zastavit Boží moc, aby jednala v náš prospěch. Individuální nevíra a pochyby se přemáhá stejným způsobem jako společná nevíra. Skrze poctivé přemýšlení nad Božím slovem ohledně uzdravení. Pouze pokud člověk začne přijímat Božím slovo, může odstranit nevíru. Křesťané často pochybují ve svém přesvědčení ohledně Boží uzdravující moci, protože se bojí, že v tomto případě Bůh nebyl věrný svému slovu. Nepřítel často používá strach, aby otřásl vírou v Boží věrnost. Když se toto stane, člověk začne váhat mezi dvěma názory Boží slovo je pravdivé a Bůh je pravdivý ve svém slově a nebo v tomto případě Bůh neudělal to, co zaslíbil...je to váhání mezi strachem a vírou, nadějí a beznadějí... Tento druh váhání je častým důvodem, proč mnoho lidí nepřijme uzdravení, které v Bohu hledají. Není to proto, že by Bůh nechtěl uzdravit, ale lidská nevíra dokáže zabránit Jeho mocné ruce, stejně jako tomu bylo v případě Ježíše v Nazaretu. Strach může být odstraněn skrze meditaci nad Boží věrností. Bůh je věrný ve svém slově a svoje slovo naplní, pokud budeme mít důvěru v Něho a jeho slovo. Bible nás nabádá, abychom přistupovali k Bohu se smělou jistotou. Židům 10,35 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. Pokud odstraníme překážku nevíry a budeme mít jistotu v Bohu a Jeho slovo, zaslíbené výsledky se dostaví.

7 Někdy hřích a neposlušnost Bohu jsou důvodem, proč lidé nepřijmou od Pána uzdravení. Bible jasně říká, že hřích může zabránit člověku, aby byla jeho modlitba vyslyšena. Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. Žalm 66,18 Hospodinova tvář se však obrací proti pachatelům zla, vymýtí ze země každou památku po nich. Žalm 34,16 Pokud člověk otevřeně páchá nějaký hřích, nemůže očekávat, že přijme uzdravení. Apoštol Pavel prohlašuje, že hřích převrácení Večeře Páně způsobil nemoci a předčasnou smrt mnoha věřících v Korintské církvi. 1. Kor 11,28-30 Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Jejich hřích ohledně Večeře Páně způsobil mnohé nemoci. Řešení tohoto problému je jednoduché: činit pokání! Činit pokání znamená obrátit se a přestat dělat věc, kterou dělám. Čas od času křesťané potřebují zkoumat sami sebe, jestli není něco, co dělají v rozporu s Božím slovem a Božím zákonem. To neznamená, že už předem očekáváme, že je v našem životě něco špatně. Znamená to, že připustíme,že něco může být v nepořádku. Bible říká, že máme zkoumat svoje srdce; pokud jsme upřímní, Bůh nám ukáže, jestliže musíme něco změnit nebo napravit. Jestliže můj lid, který se nazývá mým jménem, se pokoří a bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest, tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. 2. Par 7,14 Toto Bůh prohlásil vůči svému lidu Izraeli. Ale stejná pravda platí pro nás věřící jako jednotlivce. Pokud je hřích překážkou v uzdravení, potom pokání změní celou situaci a přinese Boží moc k uzdravení. Žijeme v nedokonalém světě, kde lidé dělají věci špatně, vědomě i nevědomě. Proto se odpuštění musí stát životním stylem věřícího. Pokud si však křesťan drží ve svém srdci hořkost vůči druhému člověku, často to zabrání, aby Bůh jednal v životě tohoto člověka a uzdravil ho. Tento verš jasně říká, že neodpuštění je překážkou k tomu, aby byl člověk uzdraven. Ti, kteří neodpouštějí nechodí spravedlivě před Bohem. Bůh nám odpustil tolik, že nemáme právo držet si vůči někomu neodpuštění, ať už nám udělal cokoli. Nikdo nemůže čekat, že ho Bůh uzdraví, pokud vědomě žije v takovém nebo podobném hříchu. Je tedy jasné, že kdokoli se oddá praktikám jako je například sex mimo manželství, smilstvo, krádež, lež, nemůže stát ve víře před Bohem, aby ho uzdravil. Mnohokrát se však takové hříchy přehlížejí, zatímco lidé hledají u Pána uzdravení. Bible říká, že Boží uši jsou nakloněny k modlitbám spravedlivých, k těm, kteří jsou upřímní vůči Bohu. Ale člověk, který svévolně hřeší, nemůže očekávat, že ho Bůh vyslyší. 1. Petr 3,12 Vždyť oči Páně, hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo. Ačkoli uzdravení není odměnou za zbožný život, svévolný hřích bude překážkou, aby byl člověk Bohem uzdraven.

8 Božím přáním je, aby jeho děti byly naprosto svobodné od nemocí. Tomu říkáme stav Božího zdraví. Boží uzdravení je pomoc od Boha pro ty, kteří jsou nemocní. Jeho touhou je, abychom byli kompletně svobodní i od nemocí, chodili ve víře a poráželi nepřítele, kdykoli by se nás snažil zastrašit skrze příznaky nemocí. To neznamená, že budeme odsouzeni, pokud na nás ďábel zaútočí. Je to zkrátka prohlášení Boží vůle pro Jeho lid. Nepřítel může zaútočit, ale pokud věřící zůstane stát na Božím slově a vůli Boží, útok zastaví a zvítězí. Abychom mohli žít v Božím zdraví, je několik věcí, které musí věřící dělat. Nikdo nepřijme cokoli od Pána, aniž by neukázal určitou úroveň správného postoje. Lenost není způsobem jako něco od Pána dostat. Existují i jisté přirozené zákony, které nemůžeme ignorovat, pokud chceme zůstat zdraví. Bůh nepožehná hloupost. Ale pokud věřící bude poslouchat Boží slovo a naplní podmínky, které Bůh požaduje, potom bude moci žít v Božím zdraví a bude úspěšně odrážet útoky nepřítele, který by se snažil způsobit nemoc. Víra v uzdravení a zdraví, stejně jako víra v cokoli jiného, přichází skrze poctivé studium Božího slova. Bible říká, že Bůh se odměňuje těm, kteří ho upřímně hledají. Nikdo nemůže od Boha přijímat, pokud má rozdvojené srdce ohledně Boha a Jeho slova. Bible říká, že Boží slovo přináší zdraví do těla člověka, pokud to myslí opravdově. Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, k mým výrokům nakloň ucho. Ať nesejdou ti z očí, střez je v hloubi srdce. Dají život těm, kteří je nalézají a zdraví celému jejich tělu. Přísloví 4,20-22 To je Boží návod, jak být zdravý. Musíme věnovat Božímu návodu na dobré zdraví stejnou pozornost, jak bychom věnovali pozornost lékařskému doporučení. Výrazy jako věnuj pozornost a ať nesejdou ti z očí popisují vydanost celým srdcem Božímu slovu. Když Božímu slovu věnujeme celé srdce, to slovo se stane lékem pro tělo člověka. Pokud se Boží návod vezme tak jak leží, pak se zaslíbené výsledky v životě věřícího člověka dostaví. Během našeho pozemského života budeme stále pod přírodními zákony, které vládnou našemu tělu. Boží zdraví skrze slovo a Boží moc není povolení pro nezodpovědný život. Proto můžeme sice věřit Bohu, že nám zajistí uzdravení od nemocí, na druhou stranu je nesmyslné věřit, že nás bude uzdravovat, pokud budeme neustále ničit svoje tělo. Boží uzdravení jde pouze tak daleko, jak to popisuje Bible. Boží slovo říká, že můžeme být uzdraveni od všech nemocí. Žalm 103,3 který odpouští všechny nepravosti a z všech nemocí tě uzdravuje... Exodus 23,25-26 Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc; ve tvé zemi nebude ženy, která by potratila nebo která by byla neplodná; obdařím tě plností let. Ale nikde Bible neslibuje, že můžeme žít troufale a nezodpovědně a očekávat od Boha uzdravení. Nemoudré přetěžování našich těl až do vysílení samozřejmě povede k nemocem, protože Bůh nikdy nepožehná hloupost a bláznovství. Věřící mají zodpovědnost řádně se starat o svoje těla; na základě tohoto se mohou potom postavit satanovi na odpor. Například by bylo nezodpovědné, kdyby věřící nešel několik dní spát, zatímco by věřil, že mu Bůh zajistí dokonalé zdraví. Bylo by nezodpovědné, kdyby věřící přestal jíst a myslel si, že mu Bůh pomůže přežít bez stravy. Bible nikde neslibuje, že se fyzicky neunavíme nebo že bychom mohli přežít bez stravy. Zaslibuje zkrátka, že i v těchto smrtelných tělech můžeme žít bez nemocí a bolestí. Na nás je, abychom se správně starali o naše těla, protože jsou chrámy Ducha svatého. 1. Kor 6,19 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě.

9 Když jednáme citlivě a ne bláznivě, můžeme očekávat požehnání Božího zdraví. Pokud však zneužíváme svoje vlastní těla a ignorujeme přirozené zákony přírody, musíme činit pokání. Hloupost a nezodpovědnost bude bránit věřícímu, aby chodil v Božím zdraví, které Bůh připravil pro všechny svoje děti. Boží zdraví je stav, kdy člověk nehledá neustále uzdravení, ale užívá si zdraví a úspěšně odráží útoky nepřítele. Je to něco, co Bůh zaslíbil celému tělu Kristovu. To, že mnozí tuto věc nezakouší, neznamená, že to není Boží vůle. Skrze Boží slovo nám ukázal mnoho způsobů, jak být osvobozen od nemocí a začít chodit v Božím zdraví. Modlitba shody, modlitba víry ve jméno Ježíše, vzkládání rukou a pomazání olejem jsou pouze některé z nich. Všechny tyto metody nám byly dány proto, aby přijali osvobození do svých nemocí a bolestí. Nejlepší způsobem pro věřícího jak může přijmout uzdravení je prohlašovat víru ve svoje smluvní práva a vyznávat Boží slovo pro své uzdravení. To je cesta růstu, cesta, po které je stále snadnější odolávat útokům nepřítele. Věřící, který se postavil na Boží slovo kvůli svému uzdravení, neignoruje satanovo pokušení, ale ví, jak s nimi jednat, když se dostaví. Dokud Pán Ježíš nepřijde, žádný věřící se nedostane do toho bodu, kdy by na něj nepřítel už nemohl zaútočit. Ale křesťan může růst do té míry, kdy jsou pro něj satanovy útoky jednodušší a kdy je pro něj jednodušší stát na Boží slově.