neděle adventní

Transkript

1 neděle adventní Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. "Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva. K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde. Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány. Až to spatříš, rozzáříš se (Iz 60,1-5a) Píseň pěveckého sboru Velebí duše má Pána Modlitba: Pane Bože, náš králi, pokora nám není blízká sklonit se, uznat, že jsme podřízení, že nerozhodujeme o věcech sami. Tvoje slovo nás napomíná, ale i nás pozvedá. Když uznáme Tebe jako pána, uleví se nám, že nevládneme my sami, není to jen na nás. Jsi mocný a přitom laskavý. Jsi nekonečně velký a přitom Ti nejsou jedno nejmenší detaily, víš o každém z nás. Pane Bože, prosíme dávej se nám poznat. Ve světě, v lidech, ve svém Slovu. Přijď k nám v adventu. Necháváme teď každý sám na sebe posvítit světlo pravdy, myslíme na to, co jsme udělali špatně, komu jsme ublížili, co jsme opomněli... Prosíme, odpusť. Amen. Čtení: Iz 61,1-4 (Ema Pospíšilová) Píseň: 269 Vesele zpívejme Text: Mt 8,1-4 a Mt 6,10a (Přijď království tvé) Kázání: Bloud si v srdci říká: Bůh tu není... (Žalm 14,1) Člověk vyhlásil, že Bůh prostě není tak jinými slovy zpívá S. Karásek s Oborohem. 1

2 Mluvily jsme s konfirmandkami docela často o víře. Mohu - a jak - někomu říct o Pánu Bohu? Když přemýšlím o svém hledání Boha, otázkách, krizích... někdy mne napadne: Co kdyby ten Bůh opravdu nebyl?! A po takové úvaze se najednou držím své víry pevně. Ne, to si nechci představovat. A vlastně si oddechnu když vedle sebe mám alternativu je není tak odpovídám (a věřím) ano, je. Ale to nestačí. Znáte většina z vás příběh Jóba. Jak na něj přišlo jedno neštěstí za druhým, přišel o děti, zvířata, majetek a zdraví. Když sedí nemohoucí v popelu, tělo pokryté vředy, přijde za ním jeho žena a říká mu: Zlořeč Bohu a zemři. Ta žena nepopírá existenci Boha. Ona mu jen nerozumí, resp. nechápe svého muže, že ještě stále hodlá s takovým Bohem počítat (takovým který tohle dopustil). Takže nestačí uznat Boží existenci, víra je něco víc. Věřit to znamená s Pánem Bohem počítat. S tím, že je se mnou i v nemoci, i když se bojím, že se mnou bude, když budu umírat. Počítat s Bohem jako s otcem, který čeká, že se vrátím. Počítat s tím, že může přijít a zasáhnout. Že po mně může něco chtít. Obrátím naši pozornost k příběhu z Matoušova evangelia o uzdravení malomocného člověka. Začalo to slovy Když (Ježíš) sestoupil z hory... Právě totiž skončilo kázání na hoře. Ježíšova dlouhá řeč, podle Mt ta první obšírná, něco jak programové prohlášení. Blahoslavenství, slova o tom, jak se modlit, Modlitba Páně... Ježíš domluví a sestupuje z hory. Lidé jdou s ním. Tu přistoupí malomocný. Malomocný by k nikomu blízko přistupovat neměl. Je infekční a nečistý. Jsou jasná pravidla, že má být někde za městem a když se blíží lidé, upozorňovat voláním, že je nebezpečný. Tenhle člověk ale nejspíš slyšel Ježíšova slova a vzal si je k srdci. Ježíš přece říkal, jak se království Boží otvírá všem možným ztroskotancům! (chudým v duchu, pronásledovaným...) S úctou a pokorou (padá před Ježíšem na zem) Ježíše osloví: 2

3 Pane, chceš-li, můžeš mne očistit. Ten malomocný si uvědomuje svou malou moc, spíš bezmoc, vyznává ji, prosí, aby působila moc Boží. Chce být v silovém poli Božího království. Ten člověk nechce být dál sevřen obručí nemoci a nečistoty, už nechce být oddělen, vyřazen. Chci, řekne Ježíš. Ježíš chce člověka uzdravit, přijmout, umožnit mu návrat mezi lidi, do společnosti i do chrámu. Ježíš přichází k malomocnému a neváhá se ho i dotknout. Malomocný poznává moc a dobrotu Božího království na vlastní kůži. Boží království se projeví jako alternativa neblahé současnosti. (jde to i jinak, status quo není neměnný) Boží království není nějaké území, spíš je to chvíle nebo situace kdy vládne Bůh. On se jako vládce nechce někam vlomit, ale přijít na pozvání, přijít, když jsem ochotna přenechat mu vládu. O Božím království se někdy říká, že probleskuje. Objeví se trochu. Na jednom místě, na chvíli. Zableskne se, na chvíli je světlo. Pro mě, kdo jsem prosil, ale trochu i pro moje okolí. Třeba pro toho, koho jsem přestal nenávidět... pro toho, komu jsem něco nesebral, někoho jsem nepomluvil... Stojíme na prahu adventu. Advent je příchod. Advent předchází vánocům, kdy si připomínáme událost, která se (kdysi, v historii) stala narození Ježíše v Betlémě. Ale na různé (třeba státní) svátky se většinou nechystáme 4 týdny dopředu (pokud se nepřipravuje nějaká velká show). Proč advent? Vánoce nejsou jen připomínkou dávné události, ale něčím, co s námi doteď souvisí. Nežijeme v nekonečném toku času nebo v soukolí osudu, přichází něco nového, z Boží strany. Právě v adventu se můžeme častěji než jindy modlit: Přijď království tvé. Pán Ježíš slovy Izajáše (která jsme slyšeli z prvního čtení) přinesl chudým radostnou zvěst, přišel propustit zdeptané na svobodu... 3

4 Nechme se osvobodit. Nechme se přemoci Božím královstvím. Nechme ho vyrůst, neprosazujme svoje království. Nesnažme se pořád ta svoje železná vrata rozrazit sami. Třeba ten malomocný: se svou nemocí si nemohl poradit sám. Jako by byl zdí oddělen od světa zdravých. Sám tu zeď zbourat nemohl. Ale nerezignoval. Když se dověděl o Ježíši, s celou tou svojí železnou klecí nemoci se přivlekl před Ježíše, klesl na zem a volá o pomoc. Přijď království tvé. Pane, chceš-li, můžeš mě očistit! Přijď království tvé volá malomocný (Bože, buď se mnou v mém malomocenství) - volá Jób (možná Ti, Bože, nerozumím, ale nechci Ti zlořečit... - volám, když mě přemáhá touha udělat něco podlého, zlého - když mi někdo ublížil a já ho k smrti nenávidím (pomoz mi, vtáhni mne do království, kde není nenávist) - přijď a proměňuj mě (jsem připravena na to, že řády Tvého království mohou být jiné než řády mého království) - přijď a zvětši, otevři moje srdce - přijď a otevři mi oči pro to, co jsem neviděl (a taky mi je třeba zavři pro něco, co vidět nemám, je to zbytečné nebo škodlivé) - přijď tam, kde se chováme jako by Boha nebylo - když se smutně dívám na to, jak vypadá svět, příroda, politika - přijď jako král pokoje - když se blíží můj konec, smrt (výhled ke království Božímu je taky horizontem přede mnou, něčím, co mne čeká, kam mířím. Smrt a hrob není moje definitiva.) Věřím, Pane Bože, že Tvoje království je přede mnou, před námi v celé kráse a plnosti. Děkujeme. Amen. Píseň: Svítá 280 Přijď království tvé křest: Ještě nejsme v Božím království. Prosíme o ně, aby přišlo. Aby přicházelo, probleskovalo, aby jednou přišlo úplně a aby se nás to týkalo. Zatím jsme tady, na zemi. Jsme lidi se vším, co k lidskosti 4

5 patří. To velké a krásné, umění, rozum, schopnosti, hezké vztahy... Ale i to nedobré, zlo, sobectví, hřích. Už teď prosíme o Boží království. Chceme do něj patřit, mít v něm svoje místo, nechat se jím ovlivňovat, čerpat z něj energii, něco taky kvůli němu opustit, nechat být. Chceme patřit na tu Boží stranu. Jak? Sami to nedokážeme. Ale Pán Ježíš přišel s nabídkou křtu. Při křtu je člověk vytažen na stranu Boží. Voda křtu smyje to špatné. Křtí se ve jméno Ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého. Když to Jméno přirovnáme ke stromu, tak člověk je křtem k tomu stromu naroubován. Dál už bude růst u kmene, patřit k němu, čerpat z něj sílu. Luther říkal (hlavně sám sobě a ďáblovi, když Luthera trápil pochybnostmi): byl jsem pokřtěn, jsem Kristův. Dnes budou pokřtěny 2 z konfirmandek, Ema Pospíšilová a Mariana Bouřilová. Jak se vztahuje konfirmace ke křtu? Slovo konfirmace znamená potvrzení. Jako když máte letenku a potvrdíte, že opravdu letadlem chcete letět. Když jsem byla pokřtěná jako dítě, rodiče to udělali proto, že oni věřili a křtem mne na tu cestu víry brali s sebou, já si to nepamatuji, ale teď si to připomínám, snažím se to víc pochopit a veřejně chci vyznat: ano, není to jen víra mých rodičů, ale i víra moje. Ano, hlásím se ke svému křtu, byla jsem pokřtěna, vím o tom, souhlasím s tím, je to pro mne důležité. To je smysl konfirmace. K přípravě ke křtu a konfirmaci jsme se s děvčaty scházely něco přes dva roky. Během té doby jsme se snažily nějak pochopit nebo uchopit, co je to víra, jestli je to (taky) moje víra, co je to Bible, křesťanství, modlitba, vyznání víry. Kde se vzala církev a k čemu je dobrá. Víru druhého člověka nemůžeme posoudit, to může člověk vyznat jen sám za sebe. Druhý člověk může víru někomu přát a modlit se za něj. K tomu vás jako shromáždění, střešovický sbor vyzývám, myslete na konfirmandky, pak už konfirmované, modlete se za ně. A nejenom dneska. 5

6 Vyznání víry konfirmandek křest požehnání Modlitba za konfirmované: Pane Bože, Ty nás zveš k sobě. Jsi rád, když Tě hledáme. Přijímáš nás, odpouštíš. Nabízíš svou ruku, náruč, křest. Pane Bože, prosíme teď za těchto pět konfirmadek, vlastně už konfirmovaných. Ty sám utvrď (konfirmuj) jejich víru, odpovídej na jejich hledání a modlitby, připomínej se jim. Dávej jim vidět záblesky svého království, dej, ať i ony jsou světlem lidem kolem sebe. Prosíme, buď s nimi. Amen. Píseň: Svítá 143 Kde, Pane, jsi Večeře Páně Ohlášky, sbírka Píseň: Svítá 239 Otevřete brány hradeb kamenných Přímluvná modlitba (konfirmované Mariana, Jana, Magdalena) Otče náš Poslání Požehnání: Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.(iz 60,2) Jděte v pokoji. Píseň: 485 Král věčný nás požehnej 6