Francie Odjezd, jezero Laghi di Fusine - Itálie

Transkript

1 Francie Odjezd, jezero Laghi di Fusine - Itálie Opět na náš web přinášíme dobrodružné a napínavé vyprávění z naší dovolené. Letos jsme se rozhodli strávit dovolenou na cestě přes Rakousko, Itálii až do Francie a zpět přes Německo s našimi přáteli Petrem a Eliškou Vašíčkovými. Popravdě nás jelo pět, protože Eliška byla v pátém měsíci :-). Odjezd se nám trochu zkomplikoval, protože nám ve čtvrtek z auta zmizela SPZ a tak jsme museli v Trenčíně (až na druhý den, jelikož měli ve čtvrtek zavřeno) na dopravním inspektorátě provést výměnu. Po pár hodinách krmení úřednického šimla (kdy jsem se aspoň trošku dospala, jelikož jsme vstávali dost brzy) jsme s novou SPZ vyrazili na cestu k jihu přes Bratislavu, kolem Vídně, Gratzu, Klagenfurtu až do Itálie k Laghi di Fusine. Ano, správně si pamatujete na naši první společnou dovolenou do Julských Alp ve Slovinsku, kdy jsme právě zde začínali naši dovolenou. Přejezd Alp nás pěkně spláchl, museli jsme projet dost vydatnými bouřkami, které v Čechách způsobily povodně. Přenocovat se nám podařilo kousek od parkoviště. I když to bylo trošku dobrodružné. Jelikož jsme se všichni domnívali (a tak jsme cestu i plánovali), že právě u Laghi di Fusine si postavíme stany a v pohodě přespíme, tak na místě jsme zjistili, že stany si tam postavit nesmíme, že je to v celé chráněné oblasti zakázáno. Jelikož už bylo skoro osm večer, přemýšleli jsme, co dál. Povečeřeli jsme řízky ze zásob a kombinovali, co dál. Řešení se nabízelo hned několik - přespat v dřevěném přístřešku (čímž bychom nemuseli rozdělávat stany) - ale to jsme zamítli, jelikož z blízkého domečku neustále obcházel nějaký dědula, který z nás byl očividně nervózní (a my z něj :-) ). Další možnost byla přejet dál a najít kemp, ale po celodenním maratonu na cestách jsme už měli dost a tak jsme to vyřešili tak, že jsme zajeli s autem kousek do lesa a tam mezi auty postavili jeden stan, ve kterém jsme přespali (kromě Elišky, která přespala v autě). Celou noc nám pršelo a tak jsme se těšili na další dny, kdy jsme podle předpovědi očekávali slunečné počasí Milano - Itálie Ráno jsme brzy vstali, přeci jen jsme spali trochu na divoko a nechtěli jsme být dopadeni :-D. Po vydatné snídani na dálničním odpočívadle jsme se po dálnici dostali do Milána. Jen díky GPS se nám podařilo bez problému najít ubytování v objednaném hotelu IBIS. Po obědě, který jsme na plynovém vařiči udělali na hotelovém pokoji :-), jsme vyrazili na prohlídku Milána. Metrem jsme se dostali na stanici Duomo, kde jsme vyšli na náměstí Pizza del Duomo přímo před Duomo di Milano (milánský dóm) postavený v letech Je třetí největší na světě a může pojmout až 40 tisíc lidí. Prošli jsme galerií Vittorio Emanuele II. Je plná luxusních butiků a restaurací. Na náměstí Pizza della Scalla jsme viděli sochu Leonardo da Vinciho. Postranními uličkami mimo hlavní turistický proud jsme se dostali ke Castello Sforzesco. Jedná se o milánský hrad, ve kterém jsou dnes umístěna muzea. Za hradem se nachází anglická zahrada, ve které právě probíhala škola tance, tak jsme si taky trochu

2 trsli :-D. Zpátky, ale jinou cestou s trochou bloudění (i přes použití GPS :-) ) jsme se dostali na náměstí Pizza del Duomo a metrem přejeli k našemu hotelu. Večer jsme si načali vínko a naplánovali další trasu Cesta po Itálii k moři Ráno jsme posnídali a vydali se na cestu k moři. GPS nás bezpečně vyvedla z Milána. Cestou jsme potřebovali natankovat a nakoupit balenou vodu. Ale jelikož je v neděli ve Francii a Itálii všude zavřeno, nastal menší problém. Benzínky fungovaly na kartu nebo eura, ale nám to nějak nechtělo fungovat. Naštěstí nám pomohli místní a to velmi ochotně, takže jsme to nakonec zvládli. Cestou jsme na kopci uviděli krásný zámek v malé vesničce Cereseto, kam jsme odbočili z trasy (holt ženské potřebovaly na záchod :-) ). Vesničku jsme si pečlivě prohlédli a nafotili, za mírného pobavení místních, kteří debatovali na ulici. Cesta nás vedla dál, kde nebylo moc možné zastavit na jídlo, takže jsme zase trochu uhnuli z trasy a našli místo na rozestavěné cestě (opuštěné staveniště průmyslové zóny). Sice jsme vařili na asfaltu za plného poledního sluníčka, ale aspoň jsme usušili stany, které jsme narychlo sbalili o půl páté u Laghi di Fusine. Po obědě jsme vyrazili a začali jsme stoupat. Cesta nás zavedla na kouzelné kopce plné vinic a nádherných stavení. Pak se začala krajina měnit a my jsme mířili do hor. I počasí se začalo měnit a nám se nechtělo věřit, že se blížíme k moři. Úplně na posledním kopci před mořem jsme vjeli do mraků, ale pak jsme už rychle spadli dolů a vjeli přímo do přímořského města Finale Ligure plné turistů. Nastal ale problém, kde budeme spát. Jeli jsme dál po pobřeží, až v jedné uličce Peťa zahlédl značku kempu a vyjeli jsme opět nad město. Kemp se nám nalézt nepovedlo, ale co jsme našli, byl hřbitov s velkým parkovištěm. Každopádně jsme toho všichni měli už dost a tak jsme se rozhodli, že tam přespíme. Z parkoviště vedly dál turistické cesty, kam občas chodili lidé venčit psy nebo projel nějaký blázen na horském kole (píšu blázen, jelikož cesty byly hrozné i pro pěší :-D). Na parkovišti nám dělaly společnost vosy, ale nějak jsme to společně zvládli :-). Večer přijel jen hrobník zamknout hřbitov a naše přítomnost mu asi moc nevadila. A tak nás nechal být. Pak se nám ale rozpadl jeden stan, a tak se muselo improvizovat. Já jsem spala v autě, Standa pod širákem a Petr s Eliškou v našem stanu U moře, riviéra a odjezd do hor Po mírně strašidelné noci, kdy občas někdo projel (a já pořád čekala na karabiniéry - policisty, kteří mi začnou svítit baterkou do obličeje) jsme ráno zase brzy vstali a sklidili stan, abychom nebyli moc nápadní, podívali jsme se na svítání z moře z turistických cest, které začínaly na parkovišti a sjeli jsme do městečka k moři na pláž, kde jsme si skvěle užili moře. Nesvítilo sluníčko a pak přišly i větší vlny, takže to bylo moc osvěžující. Pak jsme se vydali podél pobřeží dál směrem na San Remo, Monte Carlo a Nice. Cestou jsme našli obchodní dům, kde jsme si nakoupili pečivo a další potřebné věci a místní dobroty a opět za poledního sluníčka bez stínu uvařili na parkovišti oběd. Pak už jsme se jen pomalu posunovali podél pobřeží městečky plných turistů dál, až jsme se dostali nad Monte Carlo. To jsme si nafotili a vydali se autem do

3 centra Nice. Chtěli jsme se tam projít, ale množství aut a turistů nám to moc nedovolilo. Tak jsme se snažili co nejrychleji dostat z města pryč, což se nám díky GPS povedlo, ale stálo nás to hodně sil :-D. Blížil se večer a my jsme ještě potřebovali najít nocleh. Kemp jsme našli v mapě v blízkosti vesničky Gilette, kam jsme také okamžitě zamířili. Cesta se od moře začala rychle zvedat. Ve vesničce Gilette jsme kemp nenašli, naštěstí nám ale místní ochotně poradili a my jsme se po 24 km dostali do horského kempu, kde jsme sehnali v pohodě ubytování za neuvěřitelných 12 euro za všechny :-) Roqustéron Grasse, Gilette, Entrevaux a podél řeky Verdon Ráno jsme se konečně vykoupali z mořské vody (Standa teda už večer ve venkovním dřezu na nádobí) a jeli se podívat do vesničky Roquestéron-Grasse, která byla hned nedaleko kempu. Vesnička je plná úzkých uliček vedoucích k malému kostelíku s krásným výhledem na celé údolí. Příroda je hodně přímořského rázu plná fíků (zatím bohužel nezralých :-( ). Po prohlídce jsme se vrátili do Gilette s romantickou zříceninou a malebnými uličkami a náměstíčkem :-). Na místním parkovišti jsme poobědvali a vydali se na cestu skrz alpské soutěsky s krásnými výhledy a s divokými řekami. Dojeli jsme do města Digne les Bains, které mi hodně připomínalo uličky z filmu Bažanti (Les Charlots). Díky ochotné paní v turistickém informačním centru, která nám objednala kemp, jsme našli i místní obchodní centrum, kde se Petrovi a Elišce podařilo koupit stan, který se postaví za 2 vteřiny a je pro tři lidi, prostě Francie je někde jinde než my :-D. V místním kempu se nám podařilo najít krásné spaní a odpočinek před další cestou Digne les Bains, Lac de Serre-Poncon, Alpes du Dauphiné Ráno jsme se pořádně vyspali (tzn. nevstávali jsme v šest :-) ) a zamířili ještě zpátky do obchodního centra pro nějaké jídlo a dárky domů. Standa byl nějaký nervózní a pak z něj vypadlo, že nemůže najít mobil. Mezitím, co si Petr s Eliškou vybírali oblečení a boty (což jsem měla v plánu i já), my jsme prohledávali auto od stropu, resp. rakve, po podvozek, ale nic jsme nenašli. Značně nervózní Standa už začínal myslet na nejhorší a tak jsme se ještě vrátili do kempu, zda mobil třeba nezůstal na našem místě. Ale tam nebyl a ani na informacích o něm nevěděli. Nakonec jsme ještě zkusili rozbalit spacáky - a ejhle, mobil vypadl přímo z jednoho z nich. Úleva byla značná a tak už jsme vesele pokračovali v cestě na sever. Poobědvali jsme na odpočívadle u jezera v borovicovém lese a pokračovali úzkými cestami přes hory a doly skoro jako Fantomas. Z původně modré oblohy se s přibývajícími kilometry začalo počasí měnit, až jsme vjeli do deště a říkali si, že asi budeme muset stavět stany za deště. To už jsme byli kousek od Lyonu a kemp v nedohlednu. Naštěstí se cestou jeden objevil, takže jsme k němu okamžitě zamířili. Slečna v kempu sice anglicky neuměla ani slovo, ale po Peťově názorném nakreslení dvou stanů a autíčka slečna pochopila a my se v pohodě ubytovali u jezírka, kam se Standa hned běžel vykoupat.

4 Dijon Ráno jsme se opět cestou stavili v marketu a jelikož jsme už dlouho neměli nic pořádného v puse kromě konzerv a těstovin, hledali jsme kus masa na oběd. Ale maso je ve Francii neskutečně drahé, aspoň nám to tak přišlo. Zřejmě to bude tím, že ho mají hezky naservírováno, nakrájeno a předpřipraveno. A tak jediný kus masa vcelku byl taky i nejlevnější (asi je to moc práce, nakrájet to doma :-) ). Moc jsme se na to těšili a tak jsme brzo zaparkovali na odpočívadle nad jezerem a dali si výborný oběd. Měli jsme naplánováno jet přes Dijon a jelikož je to celkem známé město (nejen kvůli hořčici), chtěli jsme se do města podívat. Pro všechny, kteří projíždí kolem, moc doporučujeme. Je to nádherné historické město a taky zde sídlí univerzity, takže přes rok je město plné mladých lidí a asi i pro to město tak dobře vypadá. Já jsem čekala, že za každým rohem na mě vybafne Gérard Philipe jako Fanfán Tulipán nebo Jean Paul Belmondo. Bohužel se tak nestalo, ale i tak na nás město udělalo velký dojem. A i na tu hořčici došlo :-). Našli jsme i tříhvězdičkový kemp, kde už sice v osm večer nikdo z vedení nebyl, ale my jsme se tam bez problémů vyspali a zaplatili až ráno. I když, mezi náma, nevím, kde přišli na ty tři hvězdičky. Zřejmě kvůli trávě, na které stály naše stany. Záchody byly jen dva na půl kempu (z toho jeden turecký), voda studená, sprchy byly na druhé straně kempu a když jsem se ráno šla vysprchovat, tekla jen studená. I když mi pak Peťa sdělil, že jemu už tekla teplá...no co, komu se podaří odtočit studenou vodu pro celý kemp :-) Strasbourg a Stuttgart Předposlední den na nás čekal Srasbourg. Vyjeli jsme co nejdřív, abychom si mohli pořádně prohlédnout město. Zaparkovali jsme pod nákupním centrem uprostřed města a vyšli na prohlídku. Centrum je nádherné s hrázděnými domy, řekou protékající městem, úchvatnými kostely a starými hospůdkami. Přes centrum jsme se propletli k muzeu moderního umění a k vlakovému nádraží, které pod skleněnou kupolí ukrývá ještě původní nádraží. Pak už jsme spěchali k autu a vydali se směrem na Stuttgart, kde na nás už s večeří čekala Eliščina kamarádka ze studijí, Zuzka, která tam žije se svým německým manželem v rodinném domku. Přivítala nás výbornými lasagnemi a pozvala nás na vyhlídkovou věž nad městem a prohlídku večerního Stuttgartu. Tohle německé město nás všechny překvapilo svou malebností, ač má skoro 800 tisíc obyvatel. Náměstí je z jedné strany obklopeno původním zámkem a krásnými kašnami a na druhé straně moderní Königstrasse s novými budovami a desítkami značkových obchodů. Mezitím je spousta prostoru, místa na odpočinek i třeba jízdu na kolečkových bruslích a nechybí ani jezero, a to všechno v centru města. Večer se protáhl vyprávěním nad fotkami a zážitky jak z cestování, tak z domova, protože Eliška se se Zuzkou už hodně dlouho neviděla. A tak jsme strávili příjemný poslední večer na cestách. Ráno jsme posnídali výborné bavorské preclíky a pečivo, Zuzka nás na cestu vybavila další hromadou jídla a my už se vydali na tisícikilometrovou cestu domů. Tím končí naše další vydařená dovolená.

5 Mapa: Marco Polo: Côte ď Azur, Provance - ISBN Průvodce: Freytag & Berndt: Azurové pobřeží - ISBN Freytag & Bermdt: Provance - ISBN