HODNOCENÍ A OCEŇOVÁNÍ BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Josef Seják, Ivan Dejmal a kol.

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "HODNOCENÍ A OCEŇOVÁNÍ BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Josef Seják, Ivan Dejmal a kol."

Transkript

1 HODNOCENÍ A OCEŇOVÁNÍ BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Josef Seják, Ivan Dejmal a kol. Praha 2003

2 OBSAH : SHRNUTÍ ZÁKLADNÍ CÍLE PROJEKTU A JEHO VÝZNAM ZADÁNÍ PROJEKTU A JEHO HLAVNÍ CÍLE VAZBA PROJEKTU NA KONCEPČNÍ ÚKOLY A CÍLE MŽP PŘÍSTUPY K ŘEŠENÍ PROJEKTU PŘEDPOKLÁDANÉ VYUŽITÍ VÝSTUPŮ PROJEKTU POJETÍ OCEŇOVÁNÍ VÝZNAM OCEŇOVÁNÍ POJETÍ OCEŇOVÁNÍ NETRŽNÍCH ČÁSTÍ PŘÍRODY POJETÍ EKONOMICKÉHO OCEŇOVÁNÍ A EKONOMICKÉ HODNOTY EKONOMICKÉ HODNOCENÍ A UDRŽITELNÝ ROZVOJ ZÁKLADNÍ METODY OCEŇOVÁNÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH STATKŮ METODY OCEŇOVÁNÍ POMOCÍ SOUVISEJÍCÍCH TRHŮ (NEPŘÍMÉ METODY ODHALOVÁNÍ PREFERENCÍ NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ TRHU) METODA KONTINGENTNÍHO OCEŇOVÁNÍ (CONTINGENT VALUATION METHOD-CVM) METODY OCENĚNÍ ENVIRONMENTÁLNÍCH STATKŮ A SLUŽEB POMOCÍ NÁKLADŮ A FYZICKÝCH ŠKOD PARTICIPATIVNÍ PŘÍSTUPY VYUŽITÍ METOD MIMOTRŽNÍHO OCEŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ VE SVĚTĚ MIMOTRŽNÍ OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE STAV OCEŇOVÁNÍ PŘÍRODY A JEJÍCH MIMOPRODUKČNÍCH FUNKCÍ V ČESKÉ REPUBLICE POPIS PŮVODNÍ HESENSKÉ METODY NEJNOVĚJŠÍ VÝVOJ TEORIE HODNOCENÍ NETRŽNÍCH ČÁSTÍ PŘÍRODY HODNOCENÍ BIOTOPŮ ČR SEZNAM TYPŮ BIOTOPŮ ČR A JEJICH BODOVÉ OHODNOCENÍ INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPŮ INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPŮ PODLE MODELOVÝCH SKUPIN FAUNY VÝPOČET PENĚŽNÍ HODNOTY BIOTOPŮ SYSTÉM EVIDENCE A SLEDOVÁNÍ VEŘEJNÝCH VÝDAJŮ VEŘEJNÉ VÝDAJE V OBLASTI OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY POSTUP PŘI VÝBĚRU REVITALIZAČNÍCH AKCÍ PRO ANALÝZU VÝDAJŮ PŘÍSTUPY K PROPOČTŮM VÝDAJŮ VÝPOČET PRŮMĚRNÉ BODOVÉ HODNOTY V TABULCE SUMARIZACE REVITALIZAČNÍCH OPATŘENÍ VYUŽITÍ HODNOCENÍ VÝPOČET EKOLOGICKÉ ÚJMY U MALÝCH LEGÁLNÍCH ZÁSAHŮ VÝPOČET EKOLOGICKÉ ÚJMY PRO PODROBNĚ POSUZOVANÉ AKCE POPIS HODNOCENÝCH LOKALIT PŘÍKLAD VÝPOČTU EKOLOGICKÉ ÚJMY HYPOTETICKÁ VÝSTAVBA SUPERMARKETU VÝPOČET HODNOTY PŘÍRODNÍHO KAPITÁLU NÁVRH LEGISLATIVNÍHO ZAKOTVENÍ ÚHRADY EKOLOGICKÉ ÚJMY NÁVRH VĚCNÉ ZMĚNY ZÁKONA Č. 114/1992 SB. A SOUVISEJÍCÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ NÁVRH VĚCNÉHO OBSAHU VYHLÁŠKY K HODNOCENÍ PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ SOUVISLOSTI ZAVEDENÍ NOVÉHO EKONOMICKÉHO NÁSTROJE V OBLASTI OCHRANY PŘÍRODY ZÁVĚREČNÁ SHRNUTÍ A DOPORUČENÍ SHRNUTÍ MOŽNOSTI VYUŽITÍ VÝSLEDKŮ ŘEŠENÍ DOPORUČENÍ PRO DALŠÍ POSTUP LITERATURA: PŘÍLOHA: PŘEHLED INDIKAČNÍCH DRUHŮ FAUNY PRO JEDNOTLIVÉ TYPY BIOTOPŮ 1

3 ŘEŠITELSKÝ KOLEKTIV: Doc. Ing. Josef Seják, CSc.; Ing. Ivan Dejmal; RNDr. Václav Petříček; RNDr. Pavel Cudlín, CSc.; Ing. Igor Míchal, CSc.; Dr. Dipl. Ing. Karel Černý; RNDr. Tomáš Kučera, PhD.; Prof. Ing. Ilja Vyskot, CSc.; RNDr. Jaromír Strejček; Ing. Eva Cudlínová, CSc.; Ing. Jiří Cabrnoch; Ing. Miloslav Šindlar; Ing. Marcela Prokopová; Ing. Jaromír Kovář; Ing. Martin Kupka; Mgr. Milan Ščasný; Ing. Miroslav Šafařík, PhD.; Ing. Šárka Roušarová; JUDr. Vojtěch Stejskal, PhD.; Mgr. Jan Zapletal ODBORNÁ SPOLUPRÁCE: Mgr. Pavlína Samsonová; Ing. Jan Šumpich; RNDr. M. Rulík, PhD.; RNDr. Vlastimil Kostkan, PhD.; PaedDr. Jan Farkač, CSc.; Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.; RNDr. Tomáš Kuras; Ing. Jan Liška; Ing. Jan Sitek; Prof. RNDr. Karel Hůrka, DrSc.; RNDr. František Sedláček, CSc.; Mgr. Hana Hofmeisterová 2

4 Shrnutí Projekt MŽP č. VaV/610/5/01 Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a Evropské unii s cílem sjednotit tento přístup řešil v letech Český ekologický ústav se spolunositelem projektu Ing. Ivanem Dejmalem ve spolupráci s mnoha dalšími odborníky, ekology a ekonomy. Na základě doporučení komise pro posouzení a hodnocení nabídek bylo řešení projektu zacíleno na praktickou aplikaci hesenské metody na typy přírodních biotopů podle soustavy NATURA 2000 v podmínkách ČR. V tržních ekonomikách jsou dosud služby přírody využívány převážně bezplatně a dochází celosvětově k závažnému úbytku nejcennějších ekosystémů. V České republice byla sice zakotvena ekologická újma zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, dosud však nebyla kvantifikována. Základním cílem projektu bylo proto navrhnout systém kvantifikace ekologické újmy a obecně metodu, která umožní srovnávat ekonomické a ekologické aspekty životního prostředí (území). Výsledky řešení projektu spočívají zejména v tom, že: 1. byl podán mezinárodní přehled metod hodnocení netržních služeb přírody a byla rozpracována metoda hodnocení biotopů, doporučená v roce 2000 k aplikaci v členských státech EU Bílou knihou EU o odpovědnosti za škody na životním prostředí (COM/2000/66final). Tato metoda uspořádává části přírody (biotopy) na území ČR prostřednictvím bodového hodnocení podle jejich ekologické kvality a následně převádí hodnotu bodu na peněžní jednotky v souladu s průměrnou efektivností skutečných vkladů do ochrany přírody a krajiny; 2. byl zpracován úplný seznam typů biotopů České republiky a bylo navrženo jejich bodové hodnocení včetně koncipování koeficientů pro konkrétní biotop v konkrétním území. Byl rovněž připraven verbální popis jednotlivých typů biotopů i popis kritérií a koeficientů pro konkrétní biotopy v konkrétním území; 3. byl vytvořen systém evidence nákladů na projekty udržování a zlepšování kvality přírody a krajiny a na jeho základě byla odvozena průměrná hodnota jednoho bodu; 4. byly navrženy příslušné legislativní úpravy a další formy využití zpracované metodiky. Při vstupu do třetího tisíciletí lidstvo stále intenzívněji začíná hledat možnosti obrácení negativních trendů ve vývoji ekosystémů světa (Evropská unie chce např. zastavit do r ochuzování biodiverzity). Významným nástrojem pro vtažení role ekosystémů do lidského uvažování a jednání je jejich ekonomické hodnocení. Protože bychom však bez služeb ekosystémů nemohli žít, je zřejmé, že celková peněžní hodnota těchto služeb globálního ekosystému Země je nekonečně vysoká. Proto mnohem realističtější než ohodnocovat samotné služby ekosystémů je hodnotit ekologickou kvalitu území jakožto prostředí pro existenci a fungování ekosystémů. Proto byl v tomto projektu zvolen přístup hodnotící nikoli samotné ekosystémy, nýbrž hodnotící biotopy jakožto prostředí pro existenci druhů (podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je biotop takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů). 3

5 Při sestavování seznamu biotopů byly typy biotopů agregovány do čtyř hlavních skupin: přírodní a přírodě blízké biotopy, přírodě vzdálené biotopy (X+písmeno), přírodě cizí biotopy (X+číslo), přírodě cizí biotopy s omezenou biotou abiotické (XX). Systém posledních tří skupin byl zpracován nově, neboť v Katalogu biotopů České republiky, který byl pořízen k mapování přírodních stanovišť, je tato skupina typů biotopů rozpracována jen rámcově. Jde o biotopy antropogenní (synantropní), které byly a jsou podmíněny lidskou činností, ať již přímo nebo nepřímo a často se pod vlivem této činnosti dále šíří na úkor přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. Přitom je důležité zdůraznit, že i tyto typy, zaujímající odhadem 80 až 90 % území státu, mají v určité míře biologický, krajinněekologický nebo i přírodovědecký význam. V rámci řešení projektu byly nově popsány vodní biotopy, které jsou v Katalogu rozlišeny pouze podle vegetace (makrofytní vegetace stojatých vod). Zcela nově byly popsány vodní biotopy, rozlišitelné pouze podle fauny a fyzikálně-chemických vlastností (spodní a krasové vody, periodické vody, vody zvláštního chemismu a prosté prameny). Jedním z hlavních úkolů projektu bylo dopracování seznamu typů biotopů a jejich bodového hodnocení s ohledem na zahrnutí vedle vegetačních také hlavních živočišných druhů (zahrnutí hlavních živočišných druhů spolu s druhy rostlinnými přináší poprvé komplexnější pohled na ekologii jednotlivých částí území). Proto byly vypracovány seznamy vybraných indikačních druhů živočichů (motýli, střevlíci, nosatci a mandelinky, obojživelníci a ptáci), které budou sloužit mimo jiné i ke stanovení hodnoty korekčního koeficientu pro konkrétní biotop na konkrétním místě. Byl dokončen slovní popis jednotlivých typů biotopů a byla rozpracována podrobná metodika individuálního hodnocení jednotlivého biotopu na konkrétní lokalitě. Na rozdíl od hesenské metody jsou biotopy NATURA 2000 chápány jako vegetační jednotky. Zásadní zřetel je brán na přírodní potenciál stanoviště. Jde o posouzení biotopu (ekosystému) z hlediska jeho ontogenetického vývoje a stanovištních druhových odchylek, z hlediska postavení (integrity) daného biotopu v konkrétní krajině a z hlediska míry antropogenního narušení potenciální plnosti a funkcí ekosystému daného biotopu. Výsledkem tohoto druhého hodnotícího kroku jsou nové škály bodových hodnot a koeficientů míry veřejného zájmu na zachování biotopu, kterými může být upravována základní hodnota typu biotopu vzešlá z první roviny hodnocení. Pro toto individuální hodnocení byla rozpracována kritéria, která se odvíjí od některých kritérií použitých pro hodnocení typů biotopů. Typ odpovídá optimálnímu standardu v České republice (je koncipován vždy jen jeden typ pro celé území ČR), individuální hodnocení vyjadřuje eventuální redukci v případě, že konkrétní biotop na konkrétním místě tomuto standardu neodpovídá. U některých kritérií je možné i bodové navýšení (např. druhová nasycenost z hlediska jak rostlinných, tak živočišných druhů). U přírodě vzdálených (s označením X ) a přírodě cizích biotopů ( XX ) jde vždy jen o navýšení, protože je předpokládána nejnižší biologická hodnota. Determinace všech typů byla stanovena na základě posouzení stavu konkrétních biotopů v terénu. 4

6 V rámci řešení byla prováděna terénní prospekce, zaměřená na ověřování zpracovaného seznamu především přírodě vzdálených až cizích biotopů. Byl přitom vytvořen základ pro jejich obrazovou i textovou dokumentaci, která bude využita pro tvorbu Katalogu přírodě vzdálených až cizích biotopů ČR. Byla při tom sledována kompatibilita s mapováním přírodních stanovišť, významných v rámci Evropských společenství (NATURA 2000). Ke všem typům biotopů bylo zpracováno verbální hodnocení podle jednotlivých kritérií. Dále byla popsána kritéria pro individuální hodnocení konkrétních biotopů na konkrétních lokalitách. V rámci systému evidence nákladů byly diskutovány některé metodologické problémy tohoto systému (např. faktor času) a v rámci celkových výdajů na ochranu přírody a krajiny byly vybrány takové programy a projekty, které mají pozitivní přínos pro zlepšování ekologické hodnoty území. Bylo vyhodnoceno téměř 140 revitalizačních akcí, z nichž byla následně propočtena průměrná hodnota jednoho bodu (12,36 Kč/bod). Seznam bodových a peněžních hodnot biotopů byl rozpracován pro stanovení nového ekonomického nástroje úhrady ekologické újmy, tedy újmy na funkci ekosystému, neboli úhrady za zásahy do přírody a krajiny (obecněji zásahy do území). Tento nástroj by měl být uplatňován ve všech případech, kdy má dojít či již došlo k ekologické újmě na přírodě a krajině. Podklady byly zpracovány tak, aby nástroj mohl být následně legislativně zakotven. V další části výstupu jsou hodnoceny některé aspekty dynamického posuzování vývoje biotopů v čase, což obecně váže na dynamiku vývoje krajiny, která by měla být předmětem dalšího výzkumu v této oblasti. V závěrečné kapitole jsou zpracovány souhrnné výsledky a doporučení, a to jak pro praktickou aplikaci výsledků projektu, tak i doporučení pro další práce a aktivity v této oblasti. 5

7 1. Základní cíle projektu a jeho význam 1.1. Zadání projektu a jeho hlavní cíle Předkládaná publikace vychází ze závěrečné zprávy o řešení úkolu programu výzkumu a vývoje MŽP č. VaV/610/5/01 Porovnání přístupů v oceňování vybraných částí přírody v ČR a Evropské unii s cílem sjednotit tento přístup. Řešení projektu bylo zahájeno v září 2001 a ukončeno k Zadání stanovilo následující hlavní cíle projektu: porovnat metody oceňování vybraných částí přírody v ČR a v Evropské unii, zajistit sjednocení přístupů s Evropskou unií a realizovat vzorově aplikaci metody oceňování používané v EU na vybranou část přírody v ČR. Cílovým výsledkem řešení projektu mělo být rovněž stanovení metodiky ocenění přírodního kapitálu, mimoprodukčních funkcí krajinných prvků a vybraných přírodních jevů. V první roce byly řešeny zejména tyto úkoly: - popis dostupných metod hodnocení přírody, - popis a vyhodnocení existujících metod oceňování přírody v Evropské unii a v ČR, - specifikace úplného seznamu biotopů pro podmínky území ČR, - bodové ohodnocení jednotlivých biotopů, - založení evidence nákladů na ochranu přírody a krajiny. V druhém roce byly řešeny zejména tyto úkoly: - zpřesnění bodového hodnocení biotopů (včetně koncipování koeficientů kvality pro zvláště chráněná území), - další sledování nákladů na udržování a zlepšování kvality přírody a krajiny, - rozpracování seznamu bodových a peněžních hodnot biotopů prostřednictvím návrhu vyhlášky do podoby nového ekonomického nástroje - platby za zásahy do přírody a krajiny (obecněji zásahy do území), - zahájení procesu specifikace ocenění biotopů území ČR v kombinaci s metodikou CORINE land-cover, aplikování metodického přístupu v podrobnějším měřítku na ocenění vybrané části území ČR (metodika ocenění přírodního kapitálu, mimoprodukčních funkcí krajinných prvků a vybraných přírodních jevů, která vychází ze specifikovaných biotopů a výpočtů jejich peněžních hodnot prostřednictvím průměrných zjištěných nákladů). Ve třetím (závěrečném) roce byly řešeny zejména tyto úkoly: - specifikace biotopů a jejich bodových hodnot, - zpřesnění propočtu průměrné peněžní hodnoty jednoho bodu, - metodika výpočtu ekologické újmy, - ocenění přírodního kapitálu ČR na základě navržené metodiky, - návrh legislativního zakotvení nově navrhovaného ekonomického nástroje (úhrady ekologické újmy za zásahy do území), - ekonomické aspekty nově navrhovaného nástroje, - zpracování souhrnného závěrečného výstupu řešeného projektu a jeho prezentace. 6

8 1.2. Vazba projektu na koncepční úkoly a cíle MŽP Realizace projektu byla již od počátku řešení charakteristická snahou o propojení výzkumného charakteru projektu s pragmatickými výstupy, které mohou být v maximální možné míře využitelné jako podklady pro konkrétní návrhy na nové nástroje nebo metodiky. Řešení projektu proto odráží i úkoly a cíle, které jsou prezentovány v koncepčních dokumentech ministerstva životního prostředí zejména ve Státní politice životního prostředí (SPŽP), jejíž aktualizovaná verze byla projednána a schválena vládou ČR usnesením č. 38 ze dne 10. ledna 2001 a jejíž další novela se zpracovává v závěru roku Tento dokument specifikuje řadu úkolů a cílů, které souvisí s řešeným projektem. Výstupy projektu by proto měly přispět k naplňování těchto cílů, což zvýrazní význam tohoto projektu a jeho závěrů pro realizaci politiky životního prostředí. Státní politika životního prostředí obsahuje mimo jiné následující formulaci opatření a cílů s potencionální vazbou na řešený projekt: - v zájmu zvyšování ekologické stability krajiny, její schopnosti zadržovat vodu a odolnosti proti erozi podporovat snížení výměry orné půdy jejím zalesněním stanovištně vhodnými dřevinami, zatravněním nebo budováním biokoridorů a prvků ÚSES; - připravit a prosadit novou právní úpravu ochrany půdy jako složky životního prostředí; - snížit zornění na 65 % zemědělské půdy (selektivním zalesněním, biokoridory nebo zatravněním) do roku 2005; - stanovit a udržovat optimální podíly orné půdy, luk, pastvin, lesů a vodních ploch v souladu s principy udržitelného rozvoje a limitní kapacitou environmentálního prostoru; tyto podíly zohlednit v ÚPD pro jednotlivé územní celky; - vytvořit podmínky pro rozvoj multifunkčního zemědělství (zahrnuje zemědělství, potravinářství, lesní a vodní hospodářství) na co největší ploše, které je zaměřeno nejen na zemědělskou produkci, ale i na zajištění mimoprodukčních funkcí, především údržbu krajiny, environmentální služby, nezemědělské činnosti, pěstování obnovitelných zdrojů energie a ostatní služby související s udržitelným rozvojem venkova; - do roku 2003 realizovat nejméně 50 % projektů územních systémů ekologické stability, které jsou připraveny v rámci schválených dokumentací komplexních pozemkových úprav; - podporovat využívání pozemkových úprav, které významně přispějí k udržení a zlepšení ekologické stability krajiny; podporovat komplexní pozemkové úpravy v ekologicky citlivých oblastech; - uplatněním přímých i nepřímých nástrojů systematicky chránit a zlepšovat stav životního prostředí ve všech jeho složkách; - zajistit průřezovou úlohu ekonomických aspektů ochrany životního prostředí; - zvýšit efektivnost ekonomických nástrojů v ochraně životního prostředí; - v oblasti právních opatření v krátkodobém horizontu (do roku 2001): připravit novelizaci právní úpravy ochrany přírody a krajiny tak, aby byla v souladu s legislativou ES a přijmout nový zákon na ochranu půdy jako složky životního prostředí s cílem jejího zachování. 7

9 Státní politika životního prostředí obsahuje mimo jiné i následující hodnocení ekonomických nástrojů a cíle v této oblasti: Nedostatečně se dosud zohledňují ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. V této oblasti dosud nebyly přijaty (a většinou ani připraveny) koncepce, které by umožnily vytvořit z ekonomických nástrojů a aspektů průřezovou oblast ochrany životního prostředí. Jednotlivé oblasti, které by měly být řešeny, jsou především: konkrétní ekonomické nástroje ochrany životního prostředí, finanční politika a strategie ochrany životního prostředí, ekonomické dopady významných cílů ekologické politiky a navazujících legislativních úprav, efektivnost naplňování cílů a vynakládání prostředků, oceňování přírodních zdrojů, kvantifikace škod na životním prostředí, apod. V plné míře bude nutné prosadit principy znečišťovatel platí a uživatel platí. Praktické využívání těchto kategorií není zatím dostatečné. V souladu s doporučením Evropské komise budou k zajištění cílů SPŽP výrazněji využívány ekonomické nástroje. Pro zajištění tohoto cíle budou postupně vytvářeny žádoucí podmínky, zejména na základě nové koncepce ekonomických nástrojů, která bude připravena jako rozpracování SPŽP ČR. Konkrétní aplikace ekonomických nástrojů bude probíhat v různých časových horizontech, především ve vazbě na realizaci prioritních cílů politiky SPŽP ČR. Střednědobá opatření: - rozpracovat systém oceňování životního prostředí a mimoprodukčních funkcí jeho složek, včetně návrhů na jeho praktickou aplikaci; - zpracovat ocenění externalit spojených s využíváním přírody jako podklad pro návrh poplatků za využívání přírody; - přehodnotit a upravit celkovou strukturu stávajícího systému plateb za znečišťování a využívání životního prostředí, řešit přitom zejména sjednocení celého systému a zjednodušení administrativních procedur spojených s ukládáním, vybíráním a vymáháním poplatků Přístupy k řešení projektu V souladu se zadáním bylo cílem tohoto tříletého projektu porovnat metody oceňování vybraných částí přírody v ČR a v Evropské unii, zajistit sjednocení přístupů s Evropskou unií a ukázkově aplikovat metodu oceňování používanou v EU (v tomto projektu je v souladu s požadavkem zadavatele navrženo rozpracování hesenské metody) na vybranou část přírody v ČR. Cílovým výsledkem řešení projektu je rovněž stanovení metodiky ocenění přírodního kapitálu, mimoprodukčních funkcí krajinných prvků a vybraných přírodních jevů. Řešení projektu bylo založeno především na vytvoření širšího interdisciplinárního týmu, který pokrývá relevantní oblasti řešení, na úzké spolupráci environmentálních ekonomů a ekologů a na propojení výzkumného charakteru projektu s pragmatickými aplikacemi a zajištění prezentací a diskusí k dílčím výstupům a návrhům. Prvním krokem řešení podle zadání byl stručný popis (analýza a vyhodnocení) současného stavu oceňování přírody v EU a v ČR. Druhým krokem řešení byl výklad a popis metodologických principů a postupů ocenění především netržních částí (ekologických funkcí) přírody a mimoprodukčních funkcí jejích složek. Bylo provedeno souhrnné vyhodnocení existujících metod oceňování přírody, které se vyskytují v Evropské unii a v ČR. Dále byly popsány dostupné metody hodnocení přírody zahrnující jak peněžní tak nepeněžní metody, 8

10 zejména pak participativní postupy k odhalování hodnoty přírody, které podobně jako expertní metody překonávají individualistický rámec dosavadního hodnocení ve vyspělých tržních ekonomikách. Vzhledem k tomu, že omezená vypovídající i aplikační schopnost subjektivních metod ochoty platit vede v posledních letech ke snahám hledat nové expertní formy vyjadřování ekologické hodnoty přírody, byla při řešení úkolu dávána přednost těm metodám, které umožňují v pojetí ekonomické hodnoty vyjádřit i aspekt vnitřní hodnoty přírody. V kontextu úplnějšího pojetí ekonomické hodnoty přírody má významné postavení tzv. hesenská metoda, což je umožněno oceňováním nikoli prostřednictvím spotřebitelů, nýbrž prostřednictvím expertních hodnocení ekologických charakteristik biotopů (jako prostředí pro formy života). Finanční vyjádření peněžní hodnoty bodového ohodnocení biotopu bylo založeno na evidenci a analýze přímých veřejných nákladů na ochranu přírody a krajiny. Tyto podklady v průběhu řešení projektu posloužily ke zpřesňování průměrných a mezních nákladů nutných k udržení a zlepšení kvality přírody a krajiny Předpokládané využití výstupů projektu Od počátku řešení projektu byl dáván specifický důraz na co nejširší využití jeho výstupů. Byly proto předem formulovány i předpokládané formy využití jeho výsledků. V zahraničí se problematikou oceňování životního prostředí zabývá nejen široká sféra výzkumných i dalších pracovišť, ale i řada mezinárodních institucí jako např. OECD, Světová banka, Evropská statistická kancelář Eurostat, Institut světových zdrojů, apod. V posledních letech se stává tento úkol aktuální i u nás a řešený projekt přispěje k tomu, že ČR se v této oblasti dostane na úroveň vyspělých zemí. Bylo předpokládáno, že výsledky výzkumu budou využity především na mikroekonomické úrovni pro přípravu a zavedení ekonomických nástrojů (úhrad ekologické újmy) za zásahy do přírody a životního prostředí. Bude tak možné následovat praktické zkušenosti, které má v této oblasti například SRN (Hesensko), kde je za každý zásah, který snižuje bodovou hodnotu území, vyžadováno náhradní opatření nebo poplatek ve výši nákladů na uskutečnění kompenzačních opatření. Dále bylo očekáváno, že výsledky výzkumu budou využitelné rovněž pro kvantifikaci externalit a ekologické újmy, včetně podkladů pro jejich úhrady či kompenzace. Tyto nové ekonomické nástroje mohou přispět ke změně chování ekonomických subjektů směrem k udržitelnému rozvoji. Výsledky získané v rámci tohoto projektu budou významné rovněž v makroekonomické oblasti národního účetnictví. Spojení oceňování ekologických funkcí životního prostředí a satelitního snímkování umožňuje získanými výsledky vyjádřit a kvantifikovat pojem národního přírodního kapitálu. Využití digitalizovaných map a výpočetní techniky by mělo umožnit výpočet celkové peněžní hodnoty biotopů území České republiky. Informace o celkové hodnotě přírodního kapitálu bude využitelná mimo jiné i při postupném přechodu na zelené národní účetnictví. Např. pomocí nových satelitních snímků z roku (Corine Land Cover 2000) a výpočtu rozdílů vzhledem k již existujícím satelitním snímkům z počátku 90. let bude moci být identifikován vývoj zásoby přírodního kapitálu. Obecně údaje o hodnotě přírodního kapitálu a jeho čerpání je možné vypočítat na základě 9

11 sledování zásob (stavů) a vyčerpávání (toků) přírodních a environmentálních zdrojů a výběru vhodné oceňovací techniky. Takové údaje budou velmi důležité pro environmentální korekci tradičních makroekonomických ukazatelů jako je HDP a dalších. Výsledky projektu by měly být využitelné i pro oblast územního plánování (využívání území) a rozhodování. Srovnáním hodnot environmentálních funkcí a ekonomických funkcí příslušného území bude možné získat relevantní informace pro politické rozhodování. Řešení předpokládalo, že výstupy projektu zajistí podklady pro realizaci již dříve přijatých konkrétních záměrů zejména pro: - výpočet ekologické újmy a její úhradu (viz 10 a 27 zákona č.17/92 Sb., o životním prostředí), - přípravu metodiky, která umožní zavedení kategorie zásoba přírodního kapitálu a evidence jeho užití ve výrobě a spotřebě společnosti jako součást národohospodářských ukazatelů (viz cíl ve Státním programu ochrany přírody a krajiny), - rozpracování systému oceňování životního prostředí a mimoprodukčních funkcí jeho složek, včetně návrhů na jeho praktickou realizaci (viz cíl ve Státní politice životního prostředí), - zpracování ocenění externalit spojených a využíváním přírody jako podklad pro návrh poplatků za využívání přírody (viz cíl ve Státní politice životního prostředí). 10

12 2. Pojetí oceňování 2.1. Význam oceňování V současné době sílí ve světě poznání, že kvalita přírody a integrita přírodního bohatství naší planety mají zcela zásadní význam pro kvalitu současného i budoucího života. Od stockholmské konference OSN o životním prostředí v r uplynulo již téměř třicet let a v r světová komise vedená p. Brundtlandovou vyjádřila výslovné varování, že lidské aktivity porušují přírodní ekosystémy v míře, která se blíží "prahu lidského přežití". V praktické podobě však lidé dosud nezačali tyto problémy řešit v míře odpovídající jejich závažnosti. Tradiční systémy výroby a spotřeby v tržních ekonomikách, založené převážně na individualistickém paradigmatu vlastního prospěchu neoklasické ekonomie hlavního proudu, kombinované s negativními ekologickými důsledky bývalých centrálně plánovaných ekonomik a vlivy přelidnění a chudoby v rozvojových zemích, vyúsťují společně do podoby "neudržitelného" vývoje s řadou globálních hrozeb, jakými jsou globální oteplování, vyčerpávání ozónové vrstvy, kyselé deště, dramatický úbytek biodiverzity spojený s vymíráním rostlinných i živočišných druhů, toxické znečišťování, atd. V posledních desetiletích se ukázalo, že příroda a její zdroje jsou důležité nejen pro ekonomický prospěch, ale mnohem důležitější jsou funkce přírody jako prostředí pro uchovávání života lidí a všech dalších živočišných i rostlinných druhů (pojmy životní prostředí a příroda jsou zde chápány jako synonyma). Příroda Země je nejen zdrojem materiálních statků, ale je také prostředím, které umožnilo vznik a rozvoj člověka, milionů rostlinných i živočišných druhů a obecněji života vůbec. Omezená a vlivem působení lidí stále se ztenčující zásoba takových životodárných funkcí přírody se musí stát organickou součástí národních ekonomik, protože jen jejím zahrnutím do ekonomického systému a do rozhodování lidí lze nacházet rovnováhu mezi ekonomickými a ekologickými funkcemi přírody a lze realizovat princip udržitelného rozvoje. Více než 99 % ze všech rostlinných a živočišných druhů tvoří netržní část přírody (neprochází trhem). Přitom počet rostlinných a živočišných druhů se odhaduje na 5 až 30 milionů. Ze samotného velkého rozptylu odhadu můžeme vidět, jak velmi omezené je zatím samotné naše poznání druhů živých organismů a jejich vzájemných vztahů neboli vnitřních funkcí ekosystémů (zvláště těch nejsložitějších jako jsou mokřadní ekosystémy např. ústí řek či deštné pralesy). Přírodu, přírodní prostředí a přírodní zdroje lidé odedávna chápali jako něco, co je jim svěřeno k dispozici k tomu, aby žili a přežili. Díky své schopnosti myšlení se lidé postupně vymaňovali ze zcela bezprostřední závislosti na svém nejbližším přírodním okolí a začali se postupně stavět do pozice nadřazené nad ostatní živou i neživou přírodou. Toto antropocentrické stanovisko nadřazenosti je také např. zřetelně formulováno v židovskokřesťanském učení, neboť podle bible (prvá kniha Starého zákona) Bůh lidem o přírodě řekl: Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe (Genesis 1:28). Dokud bylo osídlení Země relativně řídké a lidské poznání neproniklo hlouběji do podstaty hmoty, nevznikaly při využívání přírody závažnější problémy. Situace se však kvalitativně změnila ve 20. století, a to jak v důsledku enormně narůstající hustoty celkového osídlení Země, tak i v důsledku toho, že lidé začali výrazně měnit charakter 11

13 původních přírodních procesů, které udržují rovnovážné podmínky pro život na této planetě. Např. nejnovější studie Institutu světových zdrojů (WRI) o stavu ŽP na Zemi (HN, ), vypracovaná pro OSN, konstatuje, že další mizení jednotlivých složek světového ekosystému (za posledních 100 let zmizela polovina světových mokřadů, ubyla polovina světových pralesů, bylo přehrazeno 60 % největších světových řek atd.) může mít devastující účinek na další lidský vývoj a tento trend je potřebné zvrátit. Díky těmto negativním antropogenním vlivům se příroda, přírodní prostředí, přírodní zdroje i celý globální ekosystém Země (biosféra) staly vzácnými ekonomickými statky (tj. statky s kladnou cenou), které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné, nýbrž jim musí být přiřazována určitá kladná cena, která sníží jejich využívání na rovnovážnou, dlouhodobě udržitelnou úroveň. Proto v praxi současných ekonomik jakékoli kladné ocenění netržních složek a funkcí životního prostředí je lepší než neoceňování Pojetí oceňování netržních částí přírody Přírodu a její zdroje můžeme v zásadě rozdělit na dvě hlavní skupiny. Jednu skupinu tvoří materiální zdroje, vyskytující se na zemském povrchu nebo pod tímto povrchem (půda, vody, lesy, ložiska nerostů), které byly přinejmenším v tržních ekonomikách po staletí využívány jako ekonomické statky s kladnou tržní cenou. Ekonomická teorie označuje tyto zdroje obvykle jakožto přírodní zdroje, které byly v průběhu historie předmětem tržních a vlastnických vztahů jako tzv. soukromé statky. Patří sem obnovitelné i neobnovitelné zdroje, které zahrnují biologické i fyzické zdroje (stavební a zemědělské pozemky, lesy, vodní zdroje, ložiska nerostů atd.). Vedle toho však příroda obsahuje nesčetné zdroje, které slouží jako prostředí a zdroj udržování života. Sem patří především ekosystémy se schopností udržovat čisté ovzduší (atmosféra), oceány, sluneční svit, genetická pestrost rostlinných i živočišných druhů a veškeré vazby mezi nimi. Tyto přirozené zdroje, které ve většině případů zůstávají či až donedávna zůstávaly mimo rámec ekonomického systému a jsou využívány nejčastěji jako bezplatné a volně přístupné zdroje (veřejné statky), můžeme označit jakožto environmentální zdroje (přirozené životní prostředí a jeho kvalita). Jde tedy o životní prostředí (jako vše, co tvoří prostředí pro vznik a udržování života na Zemi) a jeho zdroje (rostlinné a živočišné druhy), které zůstávají dosud mimo ekonomický systém a mimo peněžní ekonomické oceňování. Odpovídající pozornost teorie i praxe nebyla těmto zdrojům věnována nejen v bývalých centrálně plánovaných ekonomikách, ale ani v tržních ekonomikách. V bývalém Československu a posléze v České republice právě tyto přírodní části území měly mezi kategoriemi území poněkud nedůstojné zařazení pod názvem ostatní nezemědělské plochy, kam se zahrnovaly všechny prostory, které neměly přímý zemědělský užitek a patřila tam tak rozmanitá území jako např. výmoly, přírodní rezervace, hřbitovy, plochy zanesené kamením, skladištní prostory, málo únosné plochy apod. Ocenit netržní environmentální zdroje a zahrnout je společně se všemi problémy životního prostředí do ekonomie a ekonomického rozhodování znamená řešit otázku nejméně ve třech rovinách: 1) v rovině paradigmatu ekonomie etické základny hodnocení (uznání nových forem hodnoty, které přesahují koncept individuálního užitku či přímé užitné hodnoty pro jednotlivce), 12

14 2) v rovině makroekonomického informačního systému - metody mikroekonomického a makroekonomického oceňování (mikroekonomickým oceňováním se rozumí běžné tržní oceňování, tj. i oceňování znalecké; makroekonomickým pak národní účetnictví poskytující základní makroekonomické agregáty jako HDP, HNP, přizpůsobované jen velmi pomalu a postupně také k zohlednění kvality životního prostředí), 3) v rovině mikroekonomické pak zavedením ekonomických nástrojů pro zahrnutí nových hodnot do ekonomického systému (hodnoty některých zejména netržních statků i další ekonomické nástroje je třeba zavádět do ekonomiky prostřednictvím demokratických rozhodnutí veřejnosti). V současnosti ve většině evropských tržních ekonomik se ekonomické a ekologické problémy obvykle vyskytují a projevují simultánně. Někdy se zdá, že dominují ekonomické problémy, po určité době se však projeví s větší intenzitou lokální, regionální či globální ekologické problémy. To samozřejmě navozuje otázku, zda je třeba pouze rozšířit standardní model tržní ekonomiky směrem k zahrnutí ekologických souvislostí do rámce ekonomiky a ekonomického rozhodování nebo spíše tento standardní model tržní ekonomiky úplně modifikovat. První přístup je ztělesňován environmentální ekonomií, která se snaží rozšířit rámec standardní tržní ekonomiky o aspekty životního prostředí. Druhý přístup představuje ekologická ekonomie, která vychází z požadavku, že celý ekonomický systém se musí stát podsystémem globálního ekosystému Země, čili vychází z požadavku vybudování úplně nové ekonomické teorie. Je zřejmé, že jednou z hlavních příčin obtížnosti řešení ekologických problémů je skutečnost, že většina těchto problémů vzniká díky tomu, že podstatné části přírody mají charakter tzv. veřejných statků (charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců při jejich spotřebě) a že lidské činnosti produkují externality a jako takové obě tyto skutečnosti tržní ekonomika nevtahuje automaticky do svého rámce. Rozhodování o životním prostředí je přitom mnohem komplexnější než rozhodnutí, která jsou činěna v kontextu čistě "soukromých" statků a služeb prostřednictvím jednotlivých trhů. Soukromými statky a službami rozumíme takové statky a služby, které jsou spotřebovávány jednotlivcem a přitom akt spotřeby jedním subjektem vylučuje ze spotřeby kohokoli jiného. Tyto soukromé statky a služby jsou prodávány a kupovány převážně na trzích a tyto trhy jsou schopny zabezpečovat jejich efektivní alokaci (v této souvislosti je vhodné připomenout neutěšenou situaci v České republice, kde zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, dokonce nezahrnul ani většinu tržně využívaných přírodních zdrojů). Naproti tomu tzv. "veřejné" statky a služby mají hlavní rys v tom, že jejich spotřeba je veřejná, neboli spotřeba veřejného statku jedním jednotlivcem nevylučuje ze spotřeby ostatní. Zároveň je obtížné ostatní subjekty ze spotřeby vyloučit. Proto se veřejné statky charakterizují jako statky, které jsou nedělitelné ve spotřebě a zároveň, že subjekty jsou nevylučitelné z jejich spotřeby. Typickým příkladem soukromého statku může být chléb, oděv, nájem bytu, stavební či zemědělský pozemek, les, ložisko státem nevyhrazených nerostných surovin apod. Příkladem veřejného statku může být čisté ovzduší nebo čistá voda, mokřady, veřejné osvětlení, maják na mořském pobřeží ap. U veřejných statků nelze vzhledem k jejich charakteristikám předpokládat vznik a existenci efektivních trhů. Po většinu lidské historie veřejné statky přírody mohl každý člověk využívat volně (bezplatně). Po dlouhá období vývoje lidstva byla příroda (a její statky) využívána bezplatně jako dar lidské společnosti. V posledních dvou stech letech s průmyslovou revolucí a zejména v posledních desetiletích s intenzívním ekonomickým rozvojem a s intenzívním znečišťováním a drancováním přírody v mnoha zemích a částech světa, se příroda a životní prostředí staly výrazně omezenými. Čisté ovzduší a čistá voda, zdroje lesů a přírodních krajinných 13

15 ekosystémů se staly v celosvětovém měřítku vzácnými, mnohem vzácnějšími než tomu bylo před pár desítkami let. Environmentální ekonomové se v současnosti snaží rozšířit princip, podle něhož jsou příroda a její systémy chápány jako multifunkční aktiva ve smyslu, že lidstvu poskytují široké spektrum ekonomicky cenných funkcí a služeb (Turner, Pearce, Bateman, 1994, str. 17): - jsou zásobárnou přírodních zdrojů obnovitelných i neobnovitelných, - jsou množinou přírodních krajinných statků a přírodních krás, - mají schopnost asimilovat odpady z lidských činností, - představují systém podpory života na Zemi. Vzhledem k těmto užitečným funkcím přírody se environmentální i ekologická ekonomie snaží aplikovat princip omezenosti a vzácnosti, princip nákladů příležitosti a stejně tak princip efektivní alokace omezených zdrojů na celý soubor těchto environmentálních statků a služeb. Jestliže se zdroje přírody stávají stále omezenějšími, potom ekonomové a ekonomická analýza mohou sehrát svou roli při hledání odpovídajících cen těchto zdrojů a metod jejich měření a při hledání strategií ke zmírnění důsledků tohoto procesu. Přitom všem je třeba nalézt rovnováhu mezi zájmy lidí, kteří si přejí využít přírodu a životní prostředí nyní a přímou cestou (to znamená, že ji chápou utilitárně jako zásobárnu surovin, území pro výrobu resp. zástavbu a jako úložiště odpadů), tj. kteří preferují ekonomické využití přírody, a mezi těmi, kteří chtějí přírodu užívat nepřímým způsobem, tj. zachovat v co největší možné míře co nejvíce přírodního prostředí na Zemi. Toto je také základním předmětem koncepce udržitelnosti, resp. trvale udržitelného rozvoje. Potřeby současné generace musí být porovnávány s potřebami našich potomků. Otázka, jak může tržní mechanismus a volné trhy pomoci při hledání této rovnováhy, byla dosud předmětem úvah mnoha ekonomů. Ekonomická teorie již v zásadě dokázala, že tržní mechanismus je schopen dosahovat efektivní alokace zdrojů za předpokladu, že nejsou přítomny externality a/nebo veřejné statky. Prodávající a kupující jsou schopni sami určit přijatelnou tržní cenu za předpokladu, že jsou splněny strukturální podmínky dokonalé konkurence: a) všechny trhy jsou dokonale soutěžní, tj. existuje na nich velký počet kupujících a prodávajících (atomizace subjektů trhu), b) firmy maximalizují zisk a spotřebitelé užitek, c) existují dokonalé informace, d) statky, které jsou směňovány, mohou být v principu individuálně vlastněny (tj. neexistují veřejné statky), vlastnická práva jsou plně definována, e) v tržních cenách jsou vyjádřeny plné náklady výroby a spotřeby, f) neexistují externality. Základní charakteristikou externalit je, že představují nezamýšlené (příp. i záměrné) vedlejší efekty výroby a spotřeby, které ovlivňují tzv. třetí stranu, tj. subjekty, které nejsou přímými účastníky konkrétní tržní operace. Další základní charakteristikou externalit je, že ovlivňují statky, které nejsou prodávány na trzích, o něž však lidé mají zájem (čistý vzduch a voda, čistá krajina). Většina přírodních environmentálních zdrojů spadá právě do této kategorie statků, které nemají tržní ceny (jsou typem veřejných statků). Jak již bylo uvedeno výše, veřejné statky mají rys sdružené spotřeby a nevylučitelnosti. Spotřebovává-li jeden, mohou spotřebovávat i ostatní, jeden nemůže druhého vyloučit ze spotřeby. V takových případech lze ztěží očekávat vznik a existenci trhů těchto statků. 14

16 Tyto základní charakteristiky mnoha environmentálních zdrojů znamenají, že trhy pro ně buď vůbec neexistují nebo, pokud existují, pak selhávají. To znamená, že skutečná ekonomická hodnota environmentálních zdrojů byla a dosud je buď zcela ignorována a nebo podceňována. Mnoho environmentálních statků představuje společné vlastnictví (common property) nebo zcela volně přístupné zdroje (open access). Kombinace slabé vlastnické ochrany proti zneužívání a vlivu externalit spolu s jejich bezplatným využíváním nevyhnutelně vedlo k nadměrnému čerpání a znamenalo destrukci zásoby environmentálních zdrojů (přírodního kapitálu). Je-li asimilační schopnost přírody omezená, potom tržní mechanismus nutně obsahuje aspekt externalit, neboť: a) prakticky žádná výroba či spotřeba dnes není zcela bezodpadová, b) soukromá vlastnická práva nelze aplikovat ani zdaleka na všechny environmentální zdroje. Vzhledem k tomu, že environmentální problémy nevyhnutelně zahrnují charakteristiky externalit a veřejných statků, nelze na tržní mechanismus spoléhat jakožto na nástroj, který by byl schopen zajišťovat žádoucí množství a kvalitu životního prostředí a jeho environmentálních statků a služeb. K řešení tohoto kardinálního problému selhávání trhu v tržně orientovaných ekonomikách ekonomové doporučují oceňovat externí efekty a veřejné statky a pak hledat mechanismy, pomocí kterých by bylo možné integrovat taková ocenění do ekonomiky (ocenění a integraci jejich výsledků do ekonomického systému musí zabezpečovat stát a jeho demokratické mechanismy). Ocenění může být a samozřejmě je nedokonalé, avšak jakékoli kladné ocenění životního prostředí je lepší než žádné (nulové). Účelem ekonomického hodnocení je odhalit skutečné společenské náklady využívání omezených environmentálních zdrojů. Hledání "nástrojů" je pak mechanismem, který převádí získané hodnoty do ekonomického rozhodování. Jsou-li např. odpadní vody odváděny do povrchových vod, dochází tím ke ztrátám kvalitního prostředí pro život lidí a ekosystémů a tyto ztráty by měly být vyjádřeny v soukromých nákladech na odvádění odpadních vod. Toho lze dosáhnout buď zdaněním (zpoplatněním) provozovatele kanalizace, stanovením určitých ekologických norem pro vypouštěné nebo povrchové vody, či prostřednictvím plateb od znečišťovatelů za nákup povolení vypouštět určité množství odpadních vod. Výběr nástroje - platby, normy či povolení - není dosud obecně ovlivněn hodnotou vznikající škody (negativní externalitou), opačně však platí, že určitá výše nástroje (sazba platby, výše povolení) ovlivňuje výši škod. Hlavní přínos ekonomických nástrojů spočívá ve změně tržních signálů, čehož lze dosáhnout uplatněním nástrojů i bez měření odpovídajících hodnot. Oceňování je však nezbytné tehdy, chceme-li určit výši platby či výši ekologických normativů. V praxi je dosud hodnocení (ocenění) spíše výjimkou než pravidlem a ekologické normy jsou často stanovovány postupy, které zahrnují jen některé rysy ekonomického hodnocení. Např. zdravotní kritéria se často používají pro určování ekologických normativů. Škody na lidském zdraví by měly být integrální součástí jakéhokoli ekonomického hodnocení, které vyjadřuje, kolik budou lidé ochotni platit za vyloučení zdravotních rizik plynoucích ze znečišťování životního prostředí určitými polutanty. Protože však vedle zdravotních účinků existuje mnoho dalších forem poškozování, může použití pouze zdravotních kritérií vnést nepřesnosti do alokace zdrojů. V mnoha jiných případech jsou ekologické normativy určovány bez zjevných ekonomických zdůvodnění. Ve všech takových případech je ekonomické hodnocení užitečným pomocníkem při "vyúčtování" implicite použitých kritérií. 15

17 Ekonomické hodnocení či oceňování je důležité na všech úrovních rozhodování - při rozhodování o investicích je potřebné ocenit jejich ekologické dopady, podobně při vyhodnocování určitých programů. Toto hodnocení je zejména důležité vtáhnout do sektorových úvah, protože usnadňuje určení rovnováhy mezi ochranou životního prostředí a potřebami ekonomického rozvoje, stejně jako usnadňuje určení ekologických normativů Pojetí ekonomického oceňování a ekonomické hodnoty Demokratické ekonomické systémy mají pro rozhodování o alokaci svých omezených zdrojů v zásadě dva hlavní mechanismy. Prvním z nich je většinové volební právo, podle kterého jsou osobní preference každého jednotlivce považovány za stejně velké. Většinový volební systém tedy nebere v úvahu intenzitu individuálních preferencí. Proto je využíván také druhý systém, který spočívá v respektování individuálních preferencí. Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie (která vládne ekonomické teorii tržních ekonomik) z ochoty jednotlivce platit (willingness to pay) za nějaký statek či službu či z ochoty platit za vyloučení nějakých nákladů (např. zdravotních rizik plynoucích ze špatného životního prostředí). Alternativním druhým přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (willingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Tento druhý přístup je založen na otázce, kolik je ochoten jednotlivec přijmout peněz, aby při zhoršení životního prostředí jeho životní úroveň zůstala stejná. Až donedávna ekonomové předpokládali, že rozdíl mezi oběma přístupy je velmi malý a že oba poskytují tudíž prakticky stejné výsledky. Tento předpoklad vycházel zejména z prací R.H. Coaseho (1960), který dokazoval, že jestliže: 1) vyjednávání mezi stranami je bez nákladů, 2) vlastnická práva jsou dobře definována, 3) změny v rozdělování důchodu plynoucí z placení či z přijímání kompenzací za škody neovlivňuje mezní hodnoty stran, potom: 1) výsledná úroveň externalit není závislá na tom, která ze stran je odpovědná za škody z těchto externalit a 2) výsledná úroveň externalit je efektivní, tzn. nemusí být řešena jinak než tržně. Rovnost ochoty platit a ochoty přijímat vyplývá především ze třetího výše zmíněného předpokladu. Následně se však objevilo zejména v USA mnoho empirických studií z oblasti životního prostředí, které dokazují, že koncept ochoty platit a koncept ochoty přijímat se v praxi mohou značně lišit. Ochota platit se obvykle ukazuje mnohem menší než ochota přijímat. Někteří autoři tento fakt vysvětlují zejména skutečností, že ekonomická hodnota silně závisí na politickém rozhodnutí o vlastnických právech [Bromley, 1989]. Pojetí ekonomické hodnoty tudíž závisí na etických a morálních aspektech určitého pojetí a zdůvodnění vlastnických práv. Má-li např. ekonom podat ekonomické zdůvodnění opodstatněnosti navrhovaného normativu kvality ovzduší, může se setkat s názory, že každý jednotlivec má právo na čisté ovzduší a proto ochota přijímat za nějak znečištěné ovzduší může být značně vyšší než ochota platit za jeho zlepšení. Výsledek ekonomické analýzy pak 16

18 primárně závisí na tom zda budeme předpokládat, že každý jednotlivec má právo na čisté ovzduší (a pak přijmeme vyšší odhad ochoty přijímat) a nebo budeme předpokládat, že znečišťovatelé mají právo v určité míře znečišťovat (a pak musíme přijmout nižší ocenění vyplývající z ochoty platit za toto znečišťování). Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomickou hodnotou se zde rozumí peněžně vyjádřená veličina, přičemž ekonomická teorie hlavního proudu předpokládá, že všechna zboží a služby resp. všechny alternativy jsou peněžně porovnatelné. Tradičně je tedy v ekonomické teorii tržních ekonomik pojem ekonomická hodnota spojován s oceněním ochoty jednotlivce platit za něco, za nějakou užitnou hodnotu, za nějaký užitek, který ze zaplacení ceny plyne kupujícímu, resp. je spojován s oceněním ochoty přijímat kompenzaci za zhoršení svých podmínek životního prostředí. To znamená, že pojem ekonomická hodnota je v ekonomické teorii hlavního proudu jednoznačně odvozován z preferencí jednotlivých lidí, z ocenění něčeho užitečného pro oceňující subjekt nebo pro ostatní, co se buď získává nebo ztrácí, z ocenění, které provádí současná generace. U většiny environmentálních zdrojů jsou však určující náklady a výnosy v dlouhodobém horizontu, vztahujícím se i k budoucím generacím. Zda a do jaké míry jsou v dané ekonomice brány v úvahu potřeby budoucích generací vyplývá zejména z výše diskontního faktoru času. Čím vyšší diskontní míry se v dané společnosti vůči přírodě a environmentálním zdrojům uplatňují, tím méně jsou brány v úvahu potřeby budoucích generací a tím problematičtější je považovat daný ekonomický rozvoj za udržitelný. Podobné rozpory existují v pojmu ochoty platit i v rámci jedné generace z hlediska toho, že ochota platit je podmíněna schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodů ve společnosti. Protože ochota chudších platit za životní prostředí bude patrně nižší než ochota bohatších, je v ekonomickém hodnocení prostřednictvím ochoty platit obsažen určitý rozpor, který je možné odstranit buď vyloučením důchodových rozdílů z hodnocení anebo vyloučením takových rozdílů přímo v ekonomice uplatněním např. spravedlivějšího daňového systému. Přes uváděné výhrady vůči pojetí ekonomické hodnoty, ekonomická teorie (neoklasická ekonomie hlavního proudu, teorie blahobytu) nadále považuje za ekonomickou hodnotu něco, co je měřeno jako výsledek sečítání ochoty jednotlivců platit. V souvislosti s životním prostředím jde o ochotu či preference lidí platit za kvalitu nějaké části životního prostředí nebo za odvrácení škod na této složce životního prostředí. Ekonomické hodnocení je v pojetí současné ekonomické teorie antropogenně subjektivním postupem, protože vyjadřuje pouze preference jednotlivců, v tržních ekonomikách hodnocení jednotlivých spotřebitelů. Jde tedy o proces, který odhaluje subjektivně pojatou ekonomickou hodnotu. Takto subjektivně chápaná ekonomická hodnota může mít ve vztahu k přírodě a složkám životního prostředí nejméně čtyři hlavní zdrojové formy (typy užitků). Přímá užitná hodnota je nejběžnějším a nejčastějším zdrojem ekonomické hodnoty (podle neoklasické ekonomie hodnota statku je užitek plynoucí jednotlivci z jeho užití). Ve vztahu k přírodě znamená ekonomickou hodnotu odvozovanou přímo z aktuálního (současného) využívání přírody, tj. z využívání a těžby přírodních a environmentálních zdrojů. Existuje mnoho forem této užitné hodnoty, počínaje jejich využitím jakožto složek životního prostředí používaných při přímé spotřebě lidmi (dýchání vzduchu, používání vody, používání přírody jakožto úložiště odpadů, používání užitků z lesa, přírodních krás ap.), jakožto vstupů do 17

19 společenské výroby (těžba vyčerpatelných a obnovitelných přírodních zdrojů), a konče vědeckými způsoby využívání přírody jakožto zásoby užitečných genetických informací při šlechtění, v biotechnologiích, při vývoji léků používaných v boji s nádorovými onemocněními atd. Nepřímá užitná hodnota se vztahuje k primárním ekologickým funkcím, které příroda a její ekosystémy poskytují jednotlivci, lidem a všemu živému jako mateřské lůno veškerého života. Primární ekologické funkce se týkají v prvé řadě schopnosti ekosystémů zachovávat se a rozvíjet se a dále i schopnosti ekosystémů odolávat šokům a stresům, které jsou na tyto ekosystémy vyvíjeny. Zdravé a dobře fungující ekosystémy mohou zachovat ekologické statky a služby, které jsou potřebné pro ekonomické aktivity. Tyto primární ekologické hodnoty dosud obvykle nejsou přítomny v ekonomických rozhodnutích, ačkoliv jsou zcela určující nejen pro existenci výroby, ale také, a to v prvé řadě, pro existenci podstaty života na Zemi. Opční hodnota je třetím zdrojovým typem ekonomické hodnoty, který rovněž není běžně internalizován trhem. Opční hodnota vyplývá z nejistoty vztahující se k budoucí nabídce a poptávce po službách ekosystémů. Částku, kterou jsou lidé ochotni platit za vyloučení rizika a nejistoty lze považovat za jakousi pojistnou platbu svého druhu, která zabezpečuje možné budoucí užití. Existují nejméně dva typy rizika spojeného s poklesem biodiverzity ekologických systémů. Čím méně členité jsou ekosystémy, tím větší je pravděpodobnost, že budou nahrazeny jinými, které jsou méně užitečné. Tento typ opční hodnoty vlastně představuje pojistné za udržení možnosti volby (opce). Přitom je zřejmé, že nejistoty ve vztahu k současným hodnotám funkcí biodiverzity a nevratná (ireversibilní) povaha ztrát biodiverzity způsobují, že tato pojistná platba je v současnosti potenciálně velmi vysoká. Za druhé, členitost ekosystémů může být podstatnou pro schopnost ekosystémů odolávat šokům a stresům. Proto musí být vyloučeno riziko rozpadu těchto ekosystémů způsobované např. klimatickými změnami. Má-li společnost vyloučit taková rizika, musí ekosystémům a jejich biodiverzitě připsat zvláštní hodnotu v podobě plateb za vyloučení takových rizik. Existenční hodnota je čtvrtou zdrojovou kategorií ekonomické hodnoty, která rovněž není běžně internalizována na trhu. Existenční hodnota vyplývá z pouhého vědomí potřeby zachování (existence) přírody a různých forem života. Existenční hodnota je tudíž vyjádřením tzv. neužitné hodnoty či pasivní užitné hodnoty (která nepřináší přímý ekonomický užitek hodnotícímu jednotlivci). Tuto formu hodnoty lze odvozovat z různých podob altruismu. Jednotlivci tedy mohou připisovat ekonomickou hodnotu i takovým částem přírody, které jim přímo či nepřímo nepřinášejí ani současný, ani budoucí užitek. Lidé jsou třeba ochotní něco platit za zachování tropických deštných pralesů, či za zachování slona afrického, i když ví, že ani jedno ani druhé v jejich původním prostředí v životě nenavštíví. Jednotlivé části ekonomické hodnoty si můžeme dokumentovat třeba na příkladu celkové ekonomické hodnoty lesa. Použijeme k tomu přístupu D. Pearce, který popularizoval pojem celkové ekonomické hodnoty (Pearce, in Layard, Glaister, 1994, str. 473): 18

20 Prvky celkové ekonomické hodnoty lesa Typy užitků (efektů, výnosů) Přímé užitné Nepřímé užitné Opční Existenční Hodnoty hodnoty Hodnoty hodnoty hodnoty odkazu Dřevo Biodiverzita Biodiverzita Biodiverzita Biodiverzita Rekreace Vodohosp. a Rekreace ekosyst. funkce Biodiverzita Mikroklima Integrita komunity Ekonom. bezpeč. Antiskleník. efekt Krajinná funkce Krajinná funkce Krajinná funkce Lesní plody Integrita komunity Zlepšování ovzduší Zlepš. kvality vod Pozn: Funkce lesů v podobě ekonomické bezpečnosti byla důležitá v dobách, kdy dřevo sloužilo jako důležitý materiál pro obranu a bezpečnost. Nyní je tato funkce malá. Užitek lesů pro integritu společenství má význam v tradičních kmenových společenstvích. Lesy plní velmi důležité ekologické funkce v koloběhu vody a v klimatických poměrech, čistí vodu i ovzduší, podporují důležité biologické komunity. Ekonomické hodnocení je často konfuzní. Někteří autoři mluví o "oceňování životního prostředí", jiní o hodnocení přírody atd. Změny kvality životního prostředí způsobují změny ve zdraví obyvatel a ve zdraví ekosystémů. Tyto změny ve zdraví se ekonomové snaží ocenit a zpětně pak hovoří o hodnotě přírody. Co však je podle současné ekonomie tzv. hlavního proudu skutečně hodnoceno, není sama hodnota přírody, nýbrž preference jednotlivců ve vztahu ke změnám stavu životního prostředí. Je zřejmé, že vyvozovat ekonomickou hodnotu jen z preferencí jednotlivců je jednostranným pohledem pouze z poptávkové stránky hodnoceného problému, který opomíjí nabídkový (nákladový) aspekt. Přesto u hodnocení netržních environmentálních zdrojů se s takovým jednostranným přístupem lze v současnosti často setkat. Ekonomická hodnota jako výsledek společenského srovnávání (konfrontace nabídky a poptávky) je objektivnějším pohledem i při oceňování netržních statků přírody a je potřebné jej promítnout i v kombinaci nákladových a preferenčních (poptávkových) metod oceňování (viz níže) Ekonomické hodnocení a udržitelný rozvoj Bylo již řečeno, že ekonomické hodnocení je podle ekonomické teorie hlavního proudu hodnocením, které provádí současná generace. To, co pak vychází jako ekonomicky efektivní, nemusí být udržitelným. Tyto divergence mohou nastat zejména v případě nereprodukovatelných minerálních zdrojů, u nichž jakákoli kladná míra těžby vede nejčastěji v určitém časovém horizontu k jejich vyčerpání. V tomto případě současná generace vyčerpává zdroje na úkor generací budoucích. Každá jednotka zdroje využitá dnes je jednotkou ztracenou (čili nákladem) pro budoucí generace. Jiným takovým příkladem ekonomicky efektivních činností, které zhoršují blahobyt budoucích generací, jsou činnosti, které přispívají ke globálnímu oteplování či k jiným globálním ekologickým problémům. Udržitelný rozvoj tedy klade požadavek, aby blahobyt 19

21 (životní úroveň) lidí v čase neklesal, což je možné jen tehdy, když se nesnižuje množství a kvalita přírodního či environmentálního kapitálu. Je ovšem zřejmé, že má-li být definice environmentálního kapitálu prakticky užitečná, musí být jmenovitě definovány všechny položky tohoto kapitálu a zároveň musí být zabezpečena i jejich ochrana a měřitelnost, protože jen pak je možné testovat vývoj celkového objemu environmentálního kapitálu. V zásadě lze říci, že v současných podmínkách zvyšujících se globálních ekologických problémů by měl pojem kapitálu zahrnout tři základní skupiny: 1. člověkem vytvořený kapitál, 2. kriticky ohrožený přírodní kapitál, 3. ostatní přírodní kapitál. Člověkem vytvořený kapitál (domy, továrny, silnice atd.) lze víceméně libovolně zvyšovat nebo snižovat v závislosti na lidských potřebách (pomineme-li zatím problém čerpání přírodních a environmentálních zdrojů). Kriticky ohrožený přírodní kapitál (ozónová vrstva, globální klima, biodiverzita, globální ekosystém Země, jednotlivé regionální ekosystémy atd.) se skládá z těch významných částí přírody Země, které jsou základními podmínkami života a v tomto smyslu je nelze nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. Tento přírodní kapitál je nenahraditelný a proto jeho cena je nekonečně vysoká (resp. stojí nad systémem oceňování) a jeho ochrana musí tvořit absolutní omezující podmínku jakýchkoliv lidských činností. Znamená to stanovit pro tyto části přírody kritické nepřekročitelné limity (limity kvality ovzduší a vod, normativy pro ochranu biodiverzity, kritické zátěže ap.) a ekonomické aktivity je narušující zatížit existujícími externalitami. Je zřejmé, že globální ekosystém Země se skládá z konkrétních jednotlivých místních a regionálních ekosystémů. Právě na tyto netržní části přírody se musí v co nejširší míře uplatňovat nové metody netržního oceňování, které jim přiřazují kladné ceny i přesto, že nejsou předmětem tržních vztahů a ekonomických aktivit. Třetí skupinu tvoří ostatní přírodní kapitál, který zahrnuje obnovitelné přírodní zdroje a některé neobnovitelné minerální a fosilní zdroje, které lze zcela nebo zčásti vyčerpat či nahradit člověkem vytvořeným kapitálem. Tyto přírodní zdroje by měly být úplněji oceňovány (nejen jako pouhé tržní statky, základy jejichž oceňování leží v porovnávání nabídky a poptávky) a jejich snižování (v podobě užití ve výrobě či jejich destrukce prostřednictvím znečišťování či v podobě jiných externalit) by mělo být zahrnuto do nákladů příslušné výroby. O obnovitelných zdrojích lze říci, že při vhodném nakládání mají schopnost se reprodukovat (jako např. lesy či zemědělská půda) zatímco neobnovitelné zdroje tuto schopnost nemají (minerální suroviny jako např. uhlí, vápence apod.). Přesněji řečeno, jistou velmi malou míru reprodukce mají i neobnovitelné zdroje, avšak tato míra je tak nepatrná z hlediska délky lidského života, že prakticky lze reprodukovatelnost považovat za nulovou.využívání neobnovitelných zdrojů je z definice trvale neudržitelné. Environmentální ekonomie má zatím jen velmi obecné recepty na užívání těchto zdrojů, např. zlepšovat efektivnost užití, podporovat jejich substituci obnovitelnými zdroji ap. Toto členění kapitálu má mnohostranné důsledky pro hodnocení lidských činností: 1. je nutné postupně vyloučit škody na kriticky ohroženém přírodním kapitálu a v souladu s principem předběžné opatrnosti posuzovat lidské aktivity z hlediska jejich nevratných negativních důsledků pro životní prostředí a jeho environmentální statky (přírodní ekosystémy); 2. u ostatního přírodního kapitálu a člověkem vytvořeného kapitálu je nutné do ekonomických kalkulací v co nejúplnější míře zahrnout všechny negativní externality z 20

22 konkrétních lidských aktivit, a dále je nutné zabezpečit, aby souhrnná suma obou druhů kapitálu neklesala; 3. na makroekonomické úrovni to znamená zahrnout do národního účetnictví skutečnou spotřebu přírodního kapitálu (analogicky odpisům fyzického kapitálu). Mnoho služeb poskytovaných přírodou je v národních účtech opomíjeno, jsou-li však tyto služby ztraceny (zničeny), společnost musí vynakládat náklady na ochranu ŽP, aby tyto služby nahradila a tyto výdaje jsou započítávány jako přírůstek do národního důchodu. Hlavním ekonomickým opatřením ve vztahu k environmentálnímu kapitálu je zavést přiměřené ceny na jeho používání (a poškozování). Zavádění přiměřených cen lze také posuzovat jako formu určování (definování či redefinování) vlastnických práv. Jsou-li vlastnická práva založena, potom přiměřeným oceněním by měly být chápány ceny nejméně na úrovni mezních soukromých nákladů, lépe však na úrovni mezních společenských nákladů (tj. nákladů na obnovení a udržení kvality životního prostředí, resp. nákladů na poslední požadovanou jednotku této kvality). Nejnovější výzkumy ukazují, že celková hodnota služeb ekosystémů světa je s ohledem na jejich funkci udržování a podpory života prakticky nekonečně vysoká, a že rovněž i jejich marginální, přírůstková hodnota (můžeme si ji představit jako hodnotu, kterou by bylo nutno vytvořit k náhradě stávajících služeb ekosystémů) je ohromná, neboť podle prvních hrubých a neúplných odhadů představuje roční hodnota služeb ekosystémů světa přibližně dvounásobek až trojnásobek současného celosvětového ročního HDP (Costanza et al., 1997). Integrovat životní prostředí a ekonomiku znamená reformulovat paradigma neoklasické ekonomie hlavního proudu a posunout je od individualistického pojetí homo economicus ke společenskému pojetí člověka, tj. posunout je k veřejnému rozhodování, kde platí demokratické principy a nikoli pouze schopnost platit. Integrovat životní prostředí a ekonomiku tedy znamená rozšířit individualistický koncept ekonomické hodnoty o sociálněekonomickou a environmentální srovnávací dimenzi a především pak nalézt odpovídající metody pro jejich odhalování a zahrnování do ekonomického systému. 21

23 3. Základní metody oceňování environmentálních statků Většina problémů životního prostředí vzniká proto, že tržní ekonomiky dosud selhávají při oceňování přírody a jejích environmentálních zdrojů a služeb, jinak řečeno selhávají při oceňování kvality životního prostředí. Ekologické vlivy lidských rozhodnutí a ekonomických aktivit nebyly dosud vyjadřovány v ekonomických kalkulacích jednotlivců ani v analýzách nákladů a výsledků veřejných projektů. Výsledkem bylo, že příliš mnoho lidských činností bezplatně a beztrestně způsobovalo škody na životním prostředí (zdraví lidí a ekosystémů) a naopak bylo příliš málo ekonomických aktivit, které přinášely pozitivní ekologické užitky. Základním předmětem oceňování netržních statků a služeb přírody podle neoklasické environmentální ekonomie tudíž je určit: buď jejich celkovou ekonomickou hodnotu jakožto hodnotu určité zásoby přírodního kapitálu (vyjadřované např. sumou diskontovaných toků -současných hodnot- služeb příslušných environmentálních zdrojů), nebo ekonomickou hodnotu změny této zásoby (změny kvality životního prostředí) projevující se ve změně diskontovaných toků služeb environmentálních zdrojů. Environmentální hodnocení podle neoklasické environmentální ekonomie jsou tedy v zásadě dvojího druhu, buď je zjišťována sumární současná hodnota služeb (funkcí) určitého environmentálního zdroje, nebo je hodnocena škoda ze znečišťování a z poklesu současné hodnoty toku služeb (kvality) nějakého environmentálního zdroje, čili je hodnocena změna toků služeb. V prvním případě je oceňován environmentální zdroj jako zásoba přírodního kapitálu, poskytujícího užitné a neužitné služby. Při hodnocení škod na životním prostředí jsou oceňovány ztráty (škody) z poklesu množství a kvality služeb příslušného environmentálního zdroje. Tyto ztráty či škody lze hodnotit např. prostřednictvím výše nákladů nutných na obnovu původní kvality zdroje (za předpokladu, že zdroj neposkytuje jedinečné a nenahraditelné služby, čili zdroj nepatří mezi kriticky ohrožený přírodní kapitál, jehož cena je infinitesimální), k nimž jsou přičítány škody na službách zdroje za období obnovy. Někdy jsou škody na kvalitě životního prostředí vyjadřovány nepřímo prostřednictvím škod na zdraví a majetku lidí. K určování těchto ekonomických hodnot environmentálních statků a služeb lze v zásadě přistoupit dvojím způsobem (viz např. Turner, Pearce, Bateman, 1994, str. 115): 1. prostřednictvím zjišťování ochoty lidí platit za udržení či zlepšení kvality prostředí či prostřednictvím ochoty přijímat kompenzaci při zhoršení podmínek životního prostředí (metody založené na lidských preferencích neboli preferenční metody). Někdy se tento přístup také nazývá přístupem prostřednictvím poptávkové křivky; 2. prostřednictvím nepreferenčních přístupů (metody založené na expertním zjišťování nákladů a rizik). Zahrnují metody nákladů obnovy, nákladů příležitosti, nákladů odvrácení a metodu funkce škod a nejnověji také ekosystémová expertní hodnocení (spojená s následným politickým rozhodováním). U preferenčních metod lze v současné environmentálně-ekonomické literatuře identifikovat dva hlavní přístupy k takovému environmentálnímu oceňování (viz např. OECD 1994): 1. první vychází z již odhalených (stanovených) preferencí na souvisejících trzích (ze souvisejících tržních ocenění); 2. druhý vychází z odhalení preferencí lidí (tj. z toho, co sami říkají, že je jejich oceněním daného ekologického problému). Obsahuje metody kontingentního ocenění (CV metody). 22

24 Připomeňme, že oba tyto preferenční přístupy vycházejí z individualistického pojetí ekonomické hodnoty současné neoklasické ekonomie hlavního proudu, protože ocenění zakládají na lidských preferencích. Vycházejí tudíž pouze z poptávkové stránky oceňovaného problému. První přístup můžeme nazvat metodou odhalených preferencí nebo také metodou "souvisejících trhů", což je metoda nepřímého oceňování kvality ŽP prostřednictvím zkoumání chování (preferencí) lidí na trzích souvisejících s životním prostředím. Tato kvazitržní metoda reaguje kriticky na hlavní nedostatek CV metody v podobě její hypotetičnosti a proto usiluje ocenění netržního statku provést odvozením z cen na souvisejících trzích, tj. na trzích, které jsou nějak spjaté s oceňovaným netržním environmentálním statkem či službou. Tyto metody jsou také někdy nazývány metodami nepřímého oceňování, protože nespoléhají na přímé odpovědi lidí. Tak např. z trhu nemovitostí, konkrétně trhu s byty, můžeme odvodit mimo jiné určité rozdíly v ceně plynoucí z rozdílů v kvalitě životního prostředí. Tento přístup je nejběžněji znám jako metoda hedonického oceňování. V další části budou popsány i některé další metody hedonického oceňování (metoda cestovních nákladů, mzdový model, metoda obranného chování apod.). Metoda hedonického oceňování se snaží odvodit ocenění ze skutečného chování lidí na trzích. Její použití je však obvykle spojeno s přijetím řady předpokladů, které obvykle nejsou blíže testovány. Druhý přístup spočívá v přímém dotazování (odhalování preferencí) lidí, kolik jsou ochotni zaplatit za určité zlepšení životního prostředí. Jde tedy o metody přímého oceňování služeb netržních environmentálních statků. Tyto metody jsou známy jako metody "stanovených preferencí" nebo daleko více jako "contingent valuation methods" (CVM neboli CV metody), což znamená metody kontingentního (podmíněného) oceňování. Tyto metody budou podrobněji popsány v další části práce, protože patří k nejčastěji používaným metodám netržního oceňování. Někdy se také zařazují mezi metody přímého oceňování, protože lidé jsou při nich přímo dotazováni, aby určili resp. vyjevili své individuální preference. Pokud je lidem jasně vysvětlena podstata ekologického problému, tj. v čem spočívá změna kvality životního prostředí a je-li šetření důvěryhodné, potom tato metoda může být velmi užitečná, protože plní přesně to, co nedělá prostý volební systém, odhaluje sílu (intenzitu) individuálních preferencí. Na druhé straně proti této metodě existuje řada výhrad, které vycházejí hlavně z argumentace, že jde o hypotetické a nikoli skutečné oceňování a proto není nijak zaručeno, že ex ante projevené preference lidí budou odpovídat jejich skutečnému následnému chování, když budou mít skutečně platit a pokud neexistuje žádná sankce za případné rozdíly. Existují i námitky o zásadní podmíněnosti metody důchodovou situací dotazovaných. A v neposlední řadě je tato metoda omezena (stejně jako ostatní metody prvého a třetího přístupu) subjektivním pojetím hodnoty, kterou neoklasická ekonomie chápe jednostranně jen ve vazbě na jednotlivce a jeho preference. Do této skupiny metod oceňování patří i experiment. Jestliže ten, kdo oceňuje, chce zjistit např. nakolik lidé oceňují nový národní park, pak možným způsobem určení jeho hodnoty je takový park vytvořit a zavést příslušné vstupné. Potom lze ze skutečného počtu návštěvníků odvozovat závěry o ocenění. Podobně pokud bychom chtěli zjistit, nakolik si lidé cení zlepšení kvality ovzduší v určitém místě, mohli bychom provést experiment s tím, že v některých městech bychom zlepšili kvalitu ovzduší a zavedli vyšší např. daně z majetku, zatímco v jiných bychom ponechali situaci původní. Experiment je v ekonomii považován za jeden z hlavních prostředků ověřování určitých hypotéz (např. ocenění). Je ovšem pravdou, že experiment je obvykle časově i finančně dost nákladná záležitost a proto je využíván spíše nahodile. Metody založené na zjišťování nákladů a rizik jsou určeny pro hodnocení změny toků služeb environmentálních zdrojů, zejména pro hodnocení škod na těchto zdrojích. Pojem škoda 23

25 vyžaduje vždy stanovení určitého referenčního stavu či bodu kvality (úrovně toku služeb). Pomocí různých nákladových kategorií (nákladů na obnovu, nákladů na nové vytvoření, alternativních nákladů atd.) se odhadují náklady nutné na odstranění škod (obnovu kvality) a tyto náklady zároveň slouží pro vyjádření úrovně škod. Mezi nepreferenční metody je zahrnována i riziková analýza (metoda dávka-reakce, funkce škod), která považuje životní prostředí za médium přenosu antropogenních externalit, působících zpětně společenské škody. Suma těchto antropogenních škod se pak používá i k hodnocení změny kvality poškozovaných environmentálních zdrojů Metody oceňování pomocí souvisejících trhů (nepřímé metody odhalování preferencí na základě údajů trhu) Tyto metody jsou metodami nepřímého oceňování netržních environmentálních efektů odvozováním od chování lidí na souvisejících trzích. Souvisejícími trhy se rozumí trhy těch statků či služeb, u nichž jsou environmentální aspekty posuzovány jako jedna ze součástí užitné hodnoty. Typickým příkladem je např. trh s byty či obecněji trh nemovitostí, u nichž je kvalita souvisejícího životního prostředí posuzována jako jedna z forem užitné hodnoty nemovitosti. Odtud vznikla zejména metoda hedonického oceňování. Vedle ní patří do této skupiny metod také metoda cestovních nákladů, metoda tzv. mzdového rizika ad METODA HEDONICKÉHO OCEŇOVÁNÍ Tato metoda (počátky viz Griliches, 1971) vychází z předpokladu, že cena soukromého statku je funkcí jeho užitných vlastností či charakteristik a že lze změřit vliv těchto jednotlivých vlastností na cenu. Rozdíl v množství a kvalitě užitných vlastností statku má ceteris paribus za následek rozdílnou cenu. Cenový rozdíl plynoucí z rozdílu příslušné užitné charakteristiky představuje implicitní nebo také hedonickou cenu (a odráží současně zvýšení nebo snížení příslušného užitku). Stejný předpoklad platí pro veřejné statky (např. čistotu ovzduší), vykazujíli regionální rozdíly a jsou v komplementárním vztahu se soukromým statkem. Místní rozdíly v kvalitě ovzduší se odrážejí v ceně soukromého statku bydlení (ve formě ceny domu nebo nájemného). Za předpokladu neregulovaného trhu s byty a dostatečné mobility a nabídky bytů se jednotlivci při výběru budou rozhodovat i s ohledem na rozdílný stav životního prostředí. Na trhu s byty (coby soukromým statkem) se tak odrážejí rozdíly v kvalitě veřejného statku. Jak ukazují výsledky různých šetření (srovn. např. Environmental Policy Benefits, 1989), nacházejí se domácnosti s vyšším příjmem často v oblastech s nižším znečištěním ovzduší, domácnosti s nižším příjmem naproti tomu v oblastech s vyšší koncentrací škodlivin. Hedonická metoda poskytuje konzistentní výsledky i při hodnocení přínosu opatření ke snížení hluku z letadel nebo ze silničního provozu. Metoda byla použita např. i k hodnocení rizika skládky jedovatého odpadu. Platí-li, že umístění bytu či jiné nemovitosti v různě kvalitním životním prostředí poskytuje různě vysoké užitky jeho uživatelům či vlastníkům, potom z rozdílů cen přibližně stejných nemovitostí umístěných v rozdílných podmínkách životního prostředí, lze odvozovat ocenění, které lidé podmínkám životního prostředí připisují. Protože na ceny nemovitostí působí velké množství různých faktorů, je třeba všechny faktory pomocí statistických metod separovat, aby mohl být odvozen vlastní vliv kvality prostředí. 24

26 Určení vlivu kvality prostředí na cenu nemovitosti by mělo zahrnovat následující kroky: 1) Je třeba definovat příslušnou tržní komoditu (nemovitost) a definovat environmentální statek či službu, které s nemovitostí souvisí (např. znečištění ovzduší, hluk apod.). 2) Je třeba specifikovat funkční vztahy mezi tržní cenou a všemi druhy užitné hodnoty nemovitosti (hedonická cenová funkce). 3) Je žádoucí shromáždit územně průřezová data a časové řady cen nemovitostí a s nimi spjatých charakteristik. Ceny nemovitostí mohou pocházet z databází realitních kanceláří. 4) Prostřednictvím mnohonásobné regrese je třeba vypočíst koeficient kvality prostředí (vztažený k ceně nemovitosti). Tento koeficient lze označit jako mezní implicitní cenu kvality prostředí, která představuje dodatečnou částku, kterou je třeba zaplatit při přesunu do nemovitosti s lepší kvalitou prostředí. Další variantou uplatnění hedonické metody je zkoumání rozdílů ve mzdách mezi městy s rozdílnými charakteristikami životního prostředí i např. s různou nabídkou veřejně poskytované infrastruktury. Cummings, Schulze a Mehr (1978) provedli odhad hedonické mzdové funkce, kde k nezávislým proměnným zařadili i rozdíly v městské infrastruktuře. Hedonická metoda představuje celkově teoreticky dobře fundovaný přístup. Z hlediska jejího praktického využití je však nutno předpokládat několik podmínek a omezení: - použití této metody je účelné, pokud jsou veřejné statky (a jejich poškození) jednotlivci vnímány a skutečně hodnoceny. U komunálních služeb lze bez obtíží odlišovat jejich kvalitu. V oblasti životního prostředí se mnohdy jedná o změny, jejichž identifikace je možná pouze na základě velmi speciálních informací a o jejichž dlouhodobých důsledcích je málo známo. Při použití této metody je pak nebezpečí systematického podhodnocení užitku opatření k ochraně a zlepšení životního prostředí. Zde mohou poskytnout velmi cennou informační základnu právě výsledky hodnocení rizika; - předpokládá se, že existuje dostatečná variabilita podmínek v komunální infrastruktuře a dostatečně odlišné rozdíly v kvalitě životního prostředí mezi zkoumanými regiony. Pokud tento předpoklad není splněn, poskytuje tato metoda zcela nedostatečné výsledky. Pomocí této metody pochopitelně nelze hodnotit globální změny životního prostředí; - uplatnění této metody předpokládá, že trh s byty a nemovitostmi (případně trh práce), představují trhy dokonalé konkurence a nacházejí se v rovnováze. Ve skutečnosti jsou však tyto trhy často i výrazně regulovány. Z tohoto důvodu se například pro SRN nepodařilo prokázat signifikantní negativní vliv hluku na výši nájemného či cenu domů (viz např. Borjans, 1983) METODA CESTOVNÍCH (PŘEPRAVNÍCH) NÁKLADŮ Metoda cestovních či dopravních nákladů se rozvinula zejména pro měření hodnot a užitků z rekreačních a krajinně estetických funkcí přírody a rovněž pro obecné hodnocení času. Základní idea této metody spočívá ve faktu, že peníze a čas, který lidé vynakládají na cestování do přírody, jsou odhadem ochoty platit za tyto přírodní statky. Problémem zde je, že některé rekreační oblasti mají nulovou nebo velmi nízkou cenu vstupu, což znamená, že u nich nelze uplatnit odhad poptávky tradičním způsobem. Nicméně analýzou toho, jak lidé reagují na cestovní náklady lze dospívat k určitým oceněním přírodních celků. 25

27 Poptávková funkce je interpretována jako odvozená poptávka po příslušném rekreačním středisku a závisí zcela na potenciální užitné hodnotě, kterou toto středisko lidem poskytuje. Předmětem zájmu je tudíž jen užitná hodnota ve svých různých podobách, nikoli však opční a existenční hodnota. Odhad poptávky a odvození hodnot přírodních celků vyžaduje analyzovat změny v cenách, spotřebě a kvalitě příslušného přírodního území. Při uplatnění této metody lze obvykle postupovat v následujících krocích: 1) Příslušné rekreační území je rozděleno do zón tak, aby bylo možno měřit cestovní náklady do každé zóny. Dopravní náklady zahrnují jak přímé cestovní náklady, tak i vstupné a určité náklady času nutného pro návštěvu. 2) Návštěvníci území jsou dotazníkem roztříděni podle svého bydliště, ze kterého přicestovali a podle frekvence návštěv do daného území v porovnání s návštěvami jiných přírodních krás. Dále jsou od nich získávány také doplňující informace o délce návštěvy, počtu nocí strávených v místě, dopravních trasách atd. 3) Na základě výše uvedených informací jsou pro každou zónu určeny návštěvní sazby a změřeny obousměrné cestovní náklady. 4) K testování hypotézy o tom, že návštěvní sazby závisí na cestovních nákladech jsou využity statistické metody mnohonásobné regrese, v nichž vysvětlovanou proměnnou je počet návštěv střediska, vysvětlujícími pak cestovní náklady, důchod jednotlivce, jeho vzdělání a celkové cestovní náklady do substitučních míst. 5) Celková návštěvnost místa ze všech zón představuje jeden bod na poptávkové křivce po tomto místu. 6) Předpokládáme-li, že růst cestovních nákladů má na návštěvnost stejný vliv jako růst vstupného, potom další body poptávkové křivky lze nalézt prostřednictvím odhadnuté rovnice návštěv, z níž lze vypočíst návštěvní sazby a celkové počty návštěv pro všechny zóny pro daný růst vstupného či dopravních nákladů. Propočet se opakuje pro další vzestupy tak, až je nalezena celá křivka. Z plochy pod poptávkovou křivkou lze pak nalézt celkovou užitnou hodnotu (spotřebitelský přebytek) příslušného rekreačního místa. Protože náklady na návštěvu místa se skládají jak z dopravních nákladů, tak z nákladů času, který je třeba na návštěvu vynaložit, plyne z toho, že úloha času je podstatná pro celkové ocenění. Čas je zahrnut proto, že má své alternativní náklady, např. v podobě času stráveného prací. Pokud by náklady času byly opomenuty, mohlo by být výsledné ocenění vychýleno. Dojde-li k nějakým zlepšením v kvalitě rekreačního území, např. je-li zlepšena kvalita vody, potom je třeba ocenit, jak se změní ochota platit za toto zlepšení, což se projeví posunem poptávkové křivky nahoru od počátku. Z toho, co bylo dosud uvedeno, vyplývá, že metoda je značně náročná na vstupní data. Jde o zjištění počtů návštěvníků, jejich bydliště, sociálně-ekonomických charakteristik, délky cestování, doby strávené v rekreační oblasti, cestovních nákladů, hodnot, které budou přisouzeny času, jednotlivé aspekty kvality prostředí atd. V odborné literatuře se lze v současnosti setkat také s pojednáními, která jsou jakousi meta-analýzou dosavadních aplikací metody cestovních nákladů. Např. Smith a Kaoru (1990) analyzují ve svém pojednání 200 studií založených na metodě cestovních nákladů, které byly připraveny v období od r do r Walsh, Johnson a McKean (1992) provedli ještě obsáhlejší analýzu, založenou na 156 odhadech pomocí metody dopravních nákladů, 129 aplikacích podmíněného ocenění a 2 odhadech pomocí hedonického ocenění v letech Průměrná hodnota rekreačního dne 26

28 podle nich činila v USA 34 USD a medián 27 USD. Největších hodnot bylo dosahováno u lovu, rybaření, výletů na lodích a zimních sportů. Tato metoda je použitelná především pro oceňování jednotlivých (izolovaných) rekreačních oblastí a s nimi spojených vlastností (dobrá kvalita ovzduší, vody, klid, atd.). Lze ji však použít i pro jiné veřejně poskytované statky a služby, zejména na oblast municipální infrastruktury, např. k oceňování služeb jako divadla, muzea, výstavy. Metoda přepravních nákladů však nepostihuje komponenty užitku, které nesouvisí s využíváním daného statku. Tyto komponenty lze vyjádřit v podobě opční (option value), existenční (existence value) a odkazované hodnoty (bequest value). Všechny tyto komponenty hodnoty se neodrážejí v žádné pozorovatelné tržní poptávce po soukromém statku. Proto je nelze podchytit pomocí žádné metody vycházející z tržních dat, což vede k podstatnému podhodnocení užitku. Na druhé straně se však často neuskuteční pouze návštěva jednoho jezera, ale cílem cesty je více objektů. Přiřazení celkových nákladů atraktivitě jediného místa může mít za následek podstatné nadhodnocení užitku. Přesto však lze metodu přepravních nákladů považovat za teoreticky dobře zdůvodněnou a ve srovnání s jinými metodami poměrně levnou metodu METODA MZDOVÉHO RIZIKA Tato metoda se někdy zjednodušeně nazývá metodou k odhadu ceny lidského života (chápané z hlediska úmrtnosti, úrazů, nemocí). U tohoto ocenění se předpokládá, že každý jednotlivec má možnost volit mezi výší svého příjmu a zdravím. Právě substituce mezi důchodem a zdravím je předmětem zájmu a je měřena ochotou platit. Tím se oceňuje hodnota zdraví. Metoda je postavena na stejné myšlence jako hedonické oceňování. Příslušným trhem však v tomto případě není trh nemovitostí, nýbrž trh práce. Podobně jako trh nemovitostí je trh práce ovlivňován řadou faktorů, které se promítají v ceně práce neboli ve mzdové sazbě. Pokud trh práce funguje svobodně, potom lze předpokládat, že práce s vyšším rizikem ohrožení zdraví budou ceteris paribus spojeny s vyšší mzdovou sazbou než je tomu u prací s menším zdravotním rizikem. Aplikace metody by měla zahrnout následující kroky: 1) Specifikovat funkční vztah mezi mzdovou sazbou a příslušnými faktory, které tuto sazbu ovlivňují. Tyto faktory se samozřejmě liší podle profesí a rozdílné jsou i sociálněekonomické charakteristiky jednotlivců (příjem, věk, vzdělání, roky praxe atd.) stejně jako se odlišuje i vlastní zdravotní riziko. 2) Průřezová data o jednotlivých profesích a jejich charakteristikách včetně zdravotních rizik lze získat z tarifně kvalifikačních katalogů jednotlivých odvětví a oborů. 3) Dále je třeba použít mnohonásobnou regresní analýzu k tomu, aby mohl být separován vliv zdravotních rizik na mzdovou sazbu, neboli přírůstek mzdy/přírůstek rizika. Tento koeficient vyjadřuje implicitní hodnotu rizika události. 4) Účelem aplikace této metody je ohodnotit (ocenit) užitky z poklesu rizika škod na lidském zdraví z hlediska rizika úmrtí a z hlediska úrazů. Jestliže se někdy tato metoda nazývá "metodou výpočtu ceny života", je to nesprávné, protože to, co se oceňuje není život jako 27

29 takový, nýbrž se oceňuje pokles rizika úmrtí o nějakou veličinu, např. z jedné ku na jednu ke Riziko je v tomto případě vyjádřeno jako riziko jednoho úmrtí ze , resp jednotlivců. Je-li koeficient tohoto rizika (přírůstek mzdy/přírůstek rizika) oceněn na X Kč za rok, potom tato částka musí být placena každému pracovníkovi za to, aby přijal práci, ve které je riziko 1/ , že někdo zemře následkem vlivu pracovních podmínek. Tzv. hodnota jednoho statistického života je pak násobkem x koeficient rizika (X Kč) Metoda kontingentního oceňování (contingent valuation method-cvm) Při použití kontingentních metod hodnocení (kontingentních ve smyslu podmíněných a to podmíněných deskripcí problému, způsobem placení ap.) se pomocí speciálně strukturovaného dotazníku respondenti (dotazovaní) podněcují k tomu, aby zveřejnili svoje preference pro konkrétní problém kvality ŽP. Za tímto účelem se hodnocený statek a jeho případná změna přesně popíší, i s využitím vizuálních či akustických prostředků. Situace analogická trhu se vytváří tím, že dotazovanému se "nabízí" jasně definovaná změna určitého statku. Účastník šetření se uvede do pozice kupujícího. Stejně jako při aukci může uvést maximální ochotu platit, aby mohl využívat zlepšení statku. Přitom je důležité zdůraznit, že na zlepšený stav nemá právo, nýbrž toto právo musí získat (zaplatit). Obdobně může jít i o nákup práva na zachování přírodního statku. Toto právo však může též vlastnit a pak je v situaci prodávajícího. Je tedy dotazován, za jakou cenu by toto právo prodal, jinak řečeno při jakých minimálních požadavcích kompenzace by se vzdal plánovaného zlepšení či stávající kvality přírodního statku (marginální ochota přijímat). Dotazovanému musí být jasně naznačeno, v jaké formě by hypotetické platby uskutečňoval (případně obdržel). U projektů, z jejichž využívání nemůže být dotazovaný vyloučen (tj. u veřejných statků), je nutno zdůraznit, nakolik jeho odpověď ovlivní šance realizace daného záměru. Pokud totiž dotazovaný vychází z předpokladu, že projekt bude v každém případě uskutečněn, neexistuje pro něj téměř stimul, aby projevil svoji preferenci. Právě otázky životního prostředí jsou hlavní oblastí uplatnění kontingentních metod hodnocení (viz např. Braden et Kolstad, 1991; Cummings, Brookshire et Schulze, 1986 aj.), zejména v případech, kdy nelze použít jiné metody. Velmi významné je, že pomocí těchto metod lze hodnotit i opční a existenční užitnou hodnotu, tj. komponenty pasivního užitku nezávislé na současném využití statku. Jak ukázali Greenley, Walsh et Young (1981), mohou tyto neužitné hodnoty resp. pasivní užitné hodnoty představovat i polovinu celkové hodnoty. Tato metoda se uplatnila i k ocenění lepší ochrany před riziky (Brookshire, 1985, ji uplatnil k ocenění hodnoty varování před rizikem zemětřesení) nebo k ocenění redukce rizika mortality v souvislosti se skládkou jedovatých odpadů (Smith et Desvousges, 1987). Ačkoliv se tato metoda vyznačuje téměř univerzální aplikovatelností a umožňuje postižení všech komponent ekonomické hodnoty sledovaného objektu, je zjišťování preferencí pomocí dotazování spojeno s řadou problémů. Zejména je vyslovována obava, že zjištěné výsledky se mohou systematicky odchylovat od skutečných preferencí. Tyto odchylky či zkreslení (bias) mohou mít následující formy: - mohou být strategické povahy, když rozhodovací situace vytváří podněty k chování černého pasažéra; 28

30 - ochota platit projevená na hypotetických trzích se může odlišovat od skutečné ochoty platit; - zkreslení může být dáno konkrétním postupem šetření (volbou otázek, zvoleným druhem platby, poskytnutými informacemi). V případě veřejných statků (a bezplatně poskytovaných služeb státu) nelze strategické chování vyloučit. Převážná většina autorů však zastává názor, že zkreslení s tím související nejsou zásadní. Intenzivně se též hledají metody, které by zajistily vyloučení podnětů k přehánění ochoty platit (srovn. Hoehn et Randall, 1987). Zásadní význam pro získání spolehlivých výsledků má vypracování kvalitního dotazníku. Metoda kontingentního ocenění, pro kterou bude používána zkratka CV metoda, je tedy dotazníkovou metodou zjišťování preferencí jednotlivců. Respondenti jsou při uplatnění této metody dotazováni, nakolik si cení příslušný statek nebo službu. Metoda je nazývána podmíněnou právě proto, že o zboží či službě se nepředpokládá, že by byly poskytovány přímo v rámci šetření. Díky své hypotetičnosti, je metoda použitelná na ocenění zejména takových environmentálních statků, pro které neexistují příslušné trhy. S výhodou lze tedy jejím prostřednictvím oceňovat zejména čisté veřejné statky. Na první pohled je CV metoda podobná výzkumu veřejného mínění či průzkumu trhu. Rozdíl je však zejména v tom, že CV metoda vyjadřuje postoje a názory lidí prostřednictvím peněžních ocenění a že se soustřeďuje zejména na netržní statky a služby. CV metoda je prakticky jedinou metodou, která je schopná oceňovat určité druhy ekologických efektů, např. preference lidí pro národní parky či jiná přírodní území. Dosavadní praktické poznatky s uplatňováním této metody hovoří o tom, že dobře připravená a dobře prováděná CV metoda je schopná poskytovat stejně dobré odhady jako jiné metody oceňování (viz např. Mitchell a Carson, 1989). Na druhé straně je CV metoda spjata s nebezpečím simplifikace, protože někteří uživatelé metody si mohou myslet, že postačí zeptat se lidí na pár otázek a sečíst jejich odpovědi. Takové zjednodušující aplikace však mohou přinést víc problémů než užitku. V každém případě by zájemce o aplikaci této metody měl rozhodnout, jednak jestli metodu vůbec využije a jestli ano, pak kolik úsilí hodlá vynaložit na testování spolehlivosti a přesnosti výsledků. Kritikové CV metody tvrdí, že pravděpodobnost získání nespolehlivých výsledků je vysoká a že testování spolehlivosti je nákladné a nespolehlivé. Naopak zastánci CV metody očekávají, že získají spolehlivé výsledky. Z jejich hlediska je testování spolehlivosti drahé a zbytečné. Je jasné, že CV metodu je vhodné uplatnit zejména tam, kde se ekologický problém charakteru veřejného statku nějakým způsobem zpolitizoval a kde převládají emoce nad rozumnými argumenty. V tomto případě může dobře provedené šetření ukázat skutečná přání a ochotu lidí vůči kvalitě životního prostředí. Na závěr připomeňme, že neoklasická ekonomie učinila v pojetí ekonomické hodnoty v podstatě krok zpět v porovnání s klasickou ekonomií. Pro klasické ekonomy byla příroda zdrojem užitných hodnot a v důsledku dostatku přírodních zdrojů pouze dílčím zdrojem směnné (ekonomické) hodnoty. Nicméně dospěli k závěru, že hodnota přírodních statků se skládá ze dvou zdrojů, z jejich vzácnosti (či omezenosti) a z množství práce nutné k jejich získání (D. Ricardo, 1956). Neoklasická ekonomie učinila krok zpět v tom smyslu, že koncept hodnoty založila jednostranně pouze na preferencích jednotlivce, tj. pouze na poptávkové stránce, přičemž za základ hodnoty uznává pouze preference vycházející z vlastního prospěchu (selfinterested preferences). Část environmentálních ekonomů i v současnosti toto neoklasické 29

31 subjektivní pojetí ekonomické hodnoty přejímá. Z tohoto pohledu je pak relativně snadno pochopitelné, proč např. metoda kontingentního hodnocení byla jedním z jejích zakladatelů po asi dvaceti letech rozvíjení nakonec odmítnuta jako nevhodná pro měření neužitných škod (non-use damages) na životním prostředí (Desvousges, 1995). V této souvislosti je rovněž nepřehlédnutelné, že neoklasický subjektivní koncept ekonomické hodnoty dosti tvrdošíjně přežívá i v nejnovějších učebnicích environmentální ekonomie, které často zužují metody oceňování netržních statků a služeb přírody pouze na metody vycházející z preferencí jednotlivce (např. Perman,Yue, McGilvray, 1996; Lesser, Dodds, Zerbe, 1997 ) a opomíjejí nákladové aspekty a metody oceňování environmentálních zdrojů. Vedle potřeby objektivnějšího pojetí kategorie ekonomické hodnoty, hlavní etická výzva neoklasické subjektivní koncepci ekonomické hodnoty vyplývá ze skutečnosti, že zatímco neoklasický rámec zahrnuje pouze subjektivní hodnotu vlastního prospěchu (pokud jednotlivec nevyjádří určitou preferenci pro nějaký environmentální zdroj či problém, do té doby nemá podle neoklasické ekonomie žádnou hodnotu), potom ekologičtí ekonomové zahrnují do pojmu ekonomické hodnoty objektivní koncept vnitřní hodnoty přírody (intrinsic value), protože má nenahraditelný význam pro prosazení skutečné udržitelnosti života na Zemi. Takové vnitřní hodnoty ekosystémů (jako jednoty prostředí pro život a živých organismů) by měly být odhalovány zejména prostřednictvím hodnocení expertů a do rámce ekonomiky pak zahrnovány prostřednictvím demokratického rozhodování. Zdůvodněná expertní hodnocení životodárných služeb ekosystémů, resp. biotopů jako prostředí pro fungování ekosystémů by opět měla být založena na kombinaci nákladových metod (nákladů nutných na revitalizaci ekosystémů a udržení jejich konstantní hodnoty) a metod odhalujících preference lidí pro tyto životodárné složky životního prostředí. Na závěr této části, věnované ekonomickému (peněžnímu) hodnocení netržních statků a služeb přírody, shrňme důvody, proč jsou taková ocenění důležitá. Za prvé, služby přírody mají nezřídka charakter "bezplatných statků", protože pro ně neexistují zjevné trhy, např. čisté ovzduší nelze přímo prodávat či kupovat. Jsou-li však zavedeny určité ekologické standardy, např. emisní limity, potom životní prostředí přestává být "bezplatným" statkem. Nicméně i za této situace zůstává velká část přírodních environmentálních zdrojů mimo regulaci a díky jejich bezplatnosti existuje nebezpečí jejich nadměrného využívání či zneužívání. Jejich oceňování se pak stává nutným korektivem pro systém tržních ocenění. Za druhé, oceňování podporuje konzistenci při rozhodování. Neexistuje-li konzistence v hodnotách týkajících se např. rizik lidskému životu, existuje potom nebezpečí, že zdroje budou alokovány neefektivně. Za třetí, oceňování může nezřídka sloužit jako politický nástroj pro dokázání skutečnosti, že přírodní prostředí je důležité. Je velmi snadné ignorovat vlivy na životní prostředí, pokud nemá příslušná peněžní ocenění. Za čtvrté, oceňování vyjadřuje preference jednotlivců, kolektivů a společností. Při oceňování přírodního prostředí nelze spoléhat na subjektivní ocenění jednotlivců - laiků, nýbrž vzhledem ke složitosti a omezenému poznání základních vztahů mezi společností a přírodou je žádoucí respektovat v širší míře preference vědců zabývajících se jednotlivými aspekty této složité problematiky. Je tudíž potřebné dávat širší prostor pro expertní ocenění přírodního prostředí. V souhrnu lze říci, že jedině peněžní ocenění přírody jsou schopna účinně vtáhnout přírodu a ekologické problémy do ekonomického systému a ekonomického rozhodování. 30

32 3.3. Metody ocenění environmentálních statků a služeb pomocí nákladů a fyzických škod Metoda nákladů prevence, náhrady resp. obnovy environmentálního zdroje: Tato metoda vychází z nákladů nutných k prevenci poškozování environmentálního statku resp. z nákladů nahrazení či obnovení poškozeného environmentálního statku a tyto náklady využívá zároveň k ocenění tohoto statku. Sem můžeme zahrnout především náklady na prevenci znečišťování (např. náklady nutné ke splnění určeného emisního limitu pevných znečišťujících látek, oxidu siřičitého atd.). Souhrn nákladů na zabránění všech emisí lze zároveň považovat za ocenění čistého ovzduší (v kvalitě dané přísností limitů). Patří sem rovněž náklady náhrady či obnovy ekosystémů (např. mokřadů). Jsou-li např. vodní ekosystémy chráněny mezinárodní úmluvou, potom jejich cena (cena užitků z jejich ochrany) může být určena náklady náhrady (např. náklady obnovy mokřadu nebo náklady obnovy jiného mokřadu v regionu, náklady na vytvoření nového mokřadu atd.). Metoda nákladů zabránění: V případě poškozování veřejných statků, jakým je např. ovzduší (hlukem, emisemi znečišťujících látek, jako externích "negativních" statků) existuje substituční vztah se soukromými nebo veřejnými výdaji. Jedinci (domácnosti) vynakládají peníze, aby se externímu negativnímu statku bránili. Soukromě vynakládané náklady na zamezení negativního působení daného vlivu lze přibližně interpretovat jako dolní hranici pro užitek příslušných opatření (lepší kvality ovzduší či menšího hluku). Oceňované soukromé statky v podobě opatření k eliminaci negativních vlivů poškození veřejných statků jsou však pouze nedostatečnými substituty veřejných opatření (např. dvojitá okna k omezení hlučnosti omezují větrání, naproti tomu veřejná opatření k redukci hluku mají i vedlejší pozitivní efekty, takže jejich užitek může být vyšší). Užitek daného opatření však může být ceněn i příliš vysoko, protože individuální soukromé aktivity ke kompenzaci zahrnují i další soukromé statky (např. dvojitá okna snižují náklady na vytápění). Velmi rozšířenou variantou hodnocení škod na životním prostředí je vyčíslení nákladů na opatření z veřejných prostředků, např. na léčení onemocnění způsobených znečištěním ovzduší. Tento postup však opět znamená pouze přibližné ocenění. Metoda nákladů příležitosti (alternativních nákladů): u této nákladové metody environmentální statek není oceňován přímo pomocí nákladů na jeho obnovu, udržení ap., nýbrž jsou jako měřítko jeho ocenění použity alternativní náklady, tj. užitek plynoucí z alternativního využití oceňované lokality. Je-li např. mokřadní louka meliorována a následně na ní provozována intenzívní zemědělská výroba, lze náklady meliorace resp. užitek ze zemědělské produkce považovat za přibližné ocenění mokřadu. Metoda ocenění environmentálního statku pomocí analýzy rizika tržních škod: metoda vychází z tržního hodnocení skutečných účinků, které jednotlivci a společnosti vznikají při změnách životního prostředí (vychází z měření škod při zhoršování životního prostředí). Takové účinky zahrnují jak škody na majetku, tak škody na zdraví, ale i pozitivní účinky ze zlepšování kvality životního prostředí. Přístup vychází z vyjádření částky vzniklých společenských ztrát (škod), která je pak považována za ocenění změny kvality životního prostředí. Na rozdíl od dalších přístupů tento první přístup obvykle vychází z nákladů kompenzace či prevence společenských škod, čili nevychází primárně ze zjišťování preferencí. Tato metoda tedy hodnotí fyzické změny na životním prostředí a odhaduje jejich vliv na člověka a jeho ekonomické aktivity. Znečišťování vod snižuje efekty rybolovu, znečišťování ovzduší působí na pokles výnosů v zemědělství a lesnictví. V těchto případech zhoršování 31

33 kvality ŽP působí na pokles tržní produkce. V jiných případech zhoršení kvality ŽP vyžaduje vyšší náklady na jeho vyčištění. V každém případě takové změny na ŽP někoho stojí nějaké peníze. V rámci tohoto přístupu se prosazuje zejména metoda oceňování známá jako funkce škod neboli metoda dávka-reakce (dose-response), která odhaduje faktické vlivy změny kvality ŽP na receptora (znečištění ovzduší na zdraví lidí a korozi materiálů, kyselých dešťů na výnosy plodin, znečištění vod na zdraví lidí či ekosystémů). Funkce škod: Metoda funkce škod (metoda dávka-reakce), která se někdy zařazuje mezi metody nepeněžního oceňování, protože primárně vychází ze zkoumání fyzických veličin, se nepokouší přímo měřit veličiny ekologických efektů prostřednictvím preferencí jednotlivců pro lepší kvalitu životního prostředí, jako tomu je např. u CV metody a dalších metod. Místo toho zkoumá vztah mezi ekologickou škodou (chápanou jako následek či reakce) a určitými příčinami jejich vzniku (dávkou), jakou je např. znečišťování životního prostředí. Teprve následně jsou na zjištěné fyzické veličiny aplikovány preference jednotlivců vůči těmto škodám tím, že se oceňují škody prostřednictvím buď tržních cen (tam, kde existují trhy) anebo prostřednictvím odhalení cen (tam, kde trhy neexistují). Skutečně vzniklá škoda se hledá pomocí funkce škod, která porovnává fyzické změny v životním prostředí s úrovní příčin těchto změn. Funkce škod je pak násobena jednotkovou cenou či hodnotou, aby bylo možno získat "peněžní funkci škod". Tato metoda oceňování zahrnuje obvykle následující kroky: 1. odhad fyzické funkce škod, která porovnává fyzickou škodu s jejími příčinami (např. určitou formou a výší znečišťování životního prostředí); 2. výpočet přírůstku fyzické škody způsobené přírůstkem určitého znečištění pomocí aplikace mnohonásobné regresní analýzy; 3. výpočet změny úrovně znečišťování v důsledku aplikace nějaké podoby ekologické politiky; 4. výpočet "odvrácené škody" prostřednictvím násobku poklesu znečištění a peněžní hodnoty na jednotku škody. Metoda funkce škod tedy v prvém kroku identifikuje fyzickou funkci škod a v druhém kroku pak zahrnuje kalkulaci peněžní hodnoty pro každou jednotku znečištění. Způsob určení peněžní hodnoty závisí na konkrétním typu škody, tak např. škody na zemědělské produkci lze ocenit tržními cenami příslušných zemědělských produktů. Podobně např. nemocnost lze ocenit náklady na léčení. Tato metoda je v poslední době využívána zejména v USA tam, kde jsou poznány vztahy mezi změnami znečištění a jejich vlivy. Jde o vlivy znečištění např. na lidské zdraví, na fyzické opotřebení materiálních statků, na fungování ekosystémů, na vegetaci a půdní erozi ap. Tento přístup je zejména aplikovatelný na ekologické změny, které mají vliv na tržní statky a je tudíž nevhodný pro hodnocení tzv. neužitných efektů (pasivní užitné hodnoty). Jsou-li tyto tzv. neužitné efekty významnější, potom metoda podhodnocuje skutečné užitky. Existují nejméně dva hlavní důvody, proč je metoda využívána. Pokud lidé přímo smyslově nepociťují či neuvědomují si účinky znečištění resp. neumí určit účinky znečištění na zdraví, potom hodnocení pomocí odhalování preferencí bude patrně nesprávné. Dále, přímé metody výpočtu mohou být zablokovány tím, že scházejí potřebné údaje. Celkově lze říci, že metoda funkce škod poskytuje určité možnosti pro vyjádření změny hodnoty environmentálních statků a služeb a to zejména tam, kde lidé přímo nevnímají škodlivost určitých procesů (a nemají tudíž jasné preference ve vztahu k danému problému). 32

34 Navíc, existují-li již určité odhady dávka-reakce, je další aplikace relativně nenákladná a jednoduchá, protože stačí zjistit pouze výši znečišťování. Takovým případem byl v podmínkách ČR např. projekt Silesia, v němž byly v ostravské aglomeraci aplikovány výsledky měření rizika předčasného úmrtí v důsledku celoživotního zatížení emisemi z metalurgických a koksárenských výrob, provedené v USA Agenturou pro životní prostředí Participativní přístupy Pro vyjadřování ekonomických hodnot přírody jsou vedle tradičních subjektivních přístupů neoklasické ekonomie hlavního proudu poslední dobou zdůrazňovány i tzv. přístupy participativní (vyjadřující lépe společenský charakter environmentálních problémů). Tyto přístupy spočívají ve zjišťování preferencí subjektů specifickými postupy, které jsou běžně používány v demokratických státech. Podněty k aplikaci participativních přístupů vzešly z nespokojenosti s tradičními výše popsanými způsoby oceňování. V souvislosti s participativními přístupy lze uvažovat čtyři typy forem participativního vyjevování preferencí: Středové skupiny, zahrnující od šesti do dvanácti osob vybraných z cílového souboru. Priority jsou stanoveny na základě jednání, během něhož jednotliví účastníci konfrontují své názory. Tato jednání bývají řízena a usměrňována odpovědnou osobou. Občanské poroty, vybraný vzorek jednotlivců, jejichž úkolem je posouzení určitého politického problému. Těmto porotcům jsou zkušebně poskytnuty různé důkazy a svědectví. Počet porotců by měl být menší, okolo dvanácti jednotlivců. I tyto konference bývají řízeny předsedou, který zhotoví zápis. Souhlasní konference, zahrnující přibližně dvanáct osob, kterým jsou pokládány specifické otázky týkající se obvykle širších vědeckých a technologických problémů. V mnoha aspektech jsou podobné občanským porotám. Konference se odehrává bez účasti předsedy a postup je ovlivněn prvotním souborem informací. Závěrečná zpráva je určena obvykle širší veřejnosti. Souhlasní konference byly poprvé pořádány v Dánsku, ale v ostatních zemích se již s tímto přístupem experimentuje. Poradní hlasování, široký vzorek zahrnující okolo pěti set lidí. Účastníci jsou na několik dní pozváni na určité místo. Celý soubor lidí je rozdělen do menších skupin, které rozhodují o problému skupiny jako celku. Dotazníky bývají rozdávány na začátku i na konci hlasování, aby byl zjištěn posun v názorech během procesu. Je zde nezbytná úloha předsedy. Hlavním rysem participativních přístupů je práce ve skupině. Ta umožňuje vzájemné ovlivňování názorů jednotlivých účastníků. Jednotlivci jsou seznámeni s názory ostatních a vlivem nových informací mohou svá původní stanoviska změnit. Z toho důvodu je tento přístup někdy nazýván také transformačním, protože hodnoty vyjádřené na začátku procesu se mohou výrazně lišit od těch, ke kterým se dospěje v závěru konference. Hrozí však riziko, že výsledný názor bude výrazně ovlivněn osobnostmi dominantními či komunikativnějšími. Toto riziko je tím větší, čím jsou skupiny menší. Další otázkou je reprezentativnost vzorku. Menší skupiny se považují za reprezentativnější, ale nezřídka je požadován minimální rozsah vzorku. Názory se liší i v otázce charakteristiky účastníků. Zatímco ekonomické přístupy, např. analýza nákladů a výnosů, definují účastníky 33

35 jako subjekty, kteří získávají či ztrácí určité výhody, participativní přístupy účastníky blíže neupřesňují a považují za ně všechny subjekty, které mohou mít zájem rozhodování ovlivnit. To se může týkat neziskových organizací, výkonných orgánů, politiků atd. Širší veřejnost nemusí být vůbec do rozhodování zapojena. Problém s reprezentativností nastává také v případech, kdy jednání vyžadují mnoho času, zvláště trvá-li procedura několik dní vcelku. Pokud jsou účastníci nabíráni prostřednictvím inzerátů, je reprezentativnost ovlivněna samovýběrem. Obdobný problém vzniká např. při průzkumu veřejného mínění. Další diskuse se zabývají tím, který z porovnávaných přístupů (participativní a kontingentní) jsou z hlediska vyjádření hodnoty správnější a přesnější. Zatímco příznivci participativních přístupů tvrdí, že do hodnoty by se měly promítnout všechny dostupné informace a názory ostatních subjektů, zastánci metod stanovených preferencí věří, že správné hodnoty jsou ty, které se více blíží hodnotám vyjádřeným prostřednictvím trhu s dostupnými informacemi a nepřipouštějí porovnávání argumentů. Oba přístupy se však nevylučují. Srovnání participativních přístupů a metod stanovených preferencí Typ problému Participativní přístup Stanovené preference CÍL REPREZENTATIVNOST ZKRESLENÍ HLAVNÍ CHARAKTERISTIKY ODLIŠUJÍCÍ CHARAKTERISTIKY NÁKLADY Vyjádření preferencí účastníků, včetně přenesených preferencí. Vyjádření preferencí náhodně vybraného vzorku populace. Vzorek může být později obměněn, aby byla ověřena konzistence v čase. Přestože je cílem, aby byl výběr nahodilý, výběry do Jsou doporučovány nahodilé vzorky o vzorku jsou obvykle nenahodilé díky (a) malé velikosti minimální velikosti , přičemž nejlepší skupiny, (b) širší definici účastníka, (c) potřebě velikost je Vzorek vylučuje neveřejné uspořádat jednání. Občas bývá za subjekty považována i účastníky. Vzhledem k malé časové náročnosti celá veřejnost. díky interview je menší pravděpodobnost samovýběru. Riziko dominance vyjadřováním dominantních osob. Riziko, že stanovené preference v kontextu určité skupiny nebudou mimo tuto skupinu odpovídat. Riziko faktoru mylných očekávání dalších postupů spojených s touto procedurou. Středové skupiny mohou být využity v občanských porotách. Vyjadřování názorů, rozprava. Vyjadřování postojů, obecné hodnoty. Ostatní zkreslení vězící v hledání názorů. Žádné požadavky na stanovené preference v kvantitativní formě. V některých typech mohou být názory expertů považovány za hlavní prioritu. Vhodné využívat webové stránky. Obtížné odhadnout náklady, ale mohly by dosáhnout USD u občanských porot nebo poradního hlasování a USD u souhlasních konferencí. Různé formy odchylek s ohledem na ochotu platit, např. východisko, nástroje, aplikace. Hypotetické odchylky, např. stanovené preference nemusí být pravdivé. Nerealistickým očekáváním se lze vyvarovat. Středové skupiny jsou obsaženy ve všech metodách stanovených preferencí. Obsažené v některých obsáhlých studiích stanovených preferencí. Obsažené v úvodních formulích ke studiím o stanovených preferencích. Ostatní zkreslení vězící v hledání názorů. Je dosaženo stanovené či odvozené ochoty platit či přijmout opatření. Definice ve scénářích mohou být pro některé odborníky nositelem informací (ale omezeného druhu). Při vypracování velkých studií se náklady mohou pohybovat v rozpětí od USD do USD. Lze shrnout, že participativní přístupy a metody stanovených preferencí mají mnoho společných rysů. Příkladem aplikace participativních přístupů v praxi je např. švýcarské referendum. Lze konstatovat, že participativní přístupy připomínají tzv. delfskou metodu, jež je aplikována i při řešení tohoto projektu. Delfská metoda spočívá v řešení problémů tak, že jsou jednotlivým expertům v různých časových okamžicích opakovaně pokládány otázky, jejichž odpovědi a reakce na ně jsou následně vyhodnoceny z hlediska časového a z hlediska argumentů, jimiž experti vysvětlují své názory. V určitých časových intervalech jsou pořádány konference za účasti těchto expertů (tzv. delfské panely), kde jsou jednotliví účastníci seznámeni s argumenty ostatních. Pořadatel delfského panelu či delfské ankety (tj. písemné formy panelu) rozvíjí proces učení každého účastníka a vyzývá jej, aby hájil své původní stanovisko, či aby jej pod tíhou nových poznatků pozměnil. Po několika kolech se účastníci zpravidla sjednocují. 34

36 3.5. Využití metod mimotržního oceňování životního prostředí ve světě Metody environmentálního hodnocení přírodních statků a služeb jsou ve světě rozvíjeny a využívány přibližně od 60. let. Zpočátku se těmito metodami hodnotily environmentální a zdravotní dopady průmyslových činností v USA, v 80. a 90. letech se využívají i v Evropě a v rozvojových zemích v Asii, Latinské Americe a Africe. Teoretická literatura k této problematice je rozsáhlá, i praktických studií bylo zpracováno velké množství. Nejnovější přehled studií využívajících kontingentní metodu je publikace Bibliografie studií a článků o kontingentním hodnocení (Carson R.T., J. Wright, A. Alberini, N. Carson a N. Flores) z roku 1995, kde je shrnuto více než 2000 studií ze všech částí světa, především však z USA. Do roku 1992 byly v Evropě metody environmentálního hodnocení uplatňovány pouze ve Finsku, Francii, Německu, Norsku, Holandsku, Švýcarsku a Velké Británii. V posledních letech bylo provedeno několik studií také v Itálii, Rakousku, Španělsku a Portugalsku. V polovině 90. let vznikají první hodnotící studie i v zemích východní Evropy. V Evropě nyní existují stovky studií využívajících metody kontingentní, cestovních nákladů a hedonické ceny, přičemž většina z nich byla provedena v severní Evropě, zvláště ve Velké Británii, Norsku a Švédsku. Z uvedených metod se především využívá kontingentní a metoda cestovních nákladů, přičemž je zaznamenán trend v posunu od metod cestovních nákladů k metodám kontingentním. Několik studií založených na metodě hedonické ceny bylo provedeno v sedmdesátých a osmdesátých letech, ale v současné době se tato metoda téměř neužívá. V USA v rámci tzv. superfondu neboli zákona o odpovědnosti za škody na přírodních zdrojích a životním prostředí (CERCLA) se uplatňuje metoda nazývaná Analýza ekvivalentu stanoviště - AES (Habitat equivalent analysis). Tato metoda se používá k určování náhrad za škody (újmu) na životním prostředí v případech ekologických havárií. Náhrada újmy se skládá ze tří složek: 1. z nákladů na obnovu poškozeného přírodního zdroje (neboli nákladů na primární obnovu), 2. z nákladů kompenzace přechodné ztráty ekologických i antropogenních služeb poškozeného přírodního zdroje (určená časovým obdobím od okamžiku poškození až do obnovy poškozeného zdroje do původní kvality) a to náhradním opatřením na jiném biotopů s obdobnými službami), 3. z nákladů na odborné posouzení výše vzniklé újmy. Metoda umožňuje vypočítávat ekologickou újmu způsobenou poškozením biotopů, na rozdíl od bodového hodnocení biotopů rozvinutého v tomto projektu však vychází z odhadu výše ztrácených služeb z poškozeného biotopu. Použitelnost metody je tudíž omezená na případy, kdy k poškozenému biotopu lze nalézt biotop s obdobnou škálou služeb a pak lze výši přechodné ekologické újmy kompenzovat zvýšením úrovně služeb náhradního biotopu. Propočty jsou metodicky náročnější než v případě bodového hodnocení biotopů. Na jiném místě v této zprávě jsou uváděny další problémy spojené s vyhodnocováním služeb biotopů resp. ekosystémů. Metodu AES zmiňujeme proto, že v rámci aktuálně vyhlašovaných projektů v 6. rámcovém programu EU, v projektu zaměřeném na navržení metodiky k implementaci Směrnice EU o odpovědnosti za škody na životním prostředí, je metoda AES doporučena k posouzení. 35

37 3.6. Mimotržní oceňování přírody v zemích Evropské unie Je třeba říci, že v Evropě a v Evropské unii je již tradičně přikládána při rozhodování v řadě oblastí, a to nejen v oblasti ochrany životního prostředí, větší váha expertním oceněním než v liberálních tržních ekonomikách jakými jsou např. USA, Austrálie či Nový Zéland. V oblasti netržních ocenění přírody a krajiny proto můžeme např. zejména v SRN, Rakousku a jinde nalézt širší využití expertních metod než v zemích jiných. V následující části proto uvádíme stručný popis některých metod, vyvinutých v EU (SRN a Rakousko) pro finanční hodnocení biotopů (jako prostředí typické pro určité rostlinné a živočišné druhy) BÁDENSKO-WÜRTTEMBERSKÉ NAŘÍZENÍ O VYROVNÁVACÍCH POPLATCÍCH Projekty, které nárokují plochu, jsou zatíženy poplatky ve výši 1-5 Euro/m 2. Projekty, při nichž dochází k těžbě materiálů jsou zatěžovány poplatky ve výši 0,25-0,75 Euro/m 3. Výškové stavby jsou zatěžovány poplatky ve výši 1-5 % stavebních nákladů. V rámci povoleného rozpětí rozhoduje o výši poplatku doba trvání a závažnost zásahu, hodnota zásahu pro jeho původce a dobytnost poplatku. Tyto poplatky jsou ochranou rostlin a živočichů těžko zdůvodnitelné, protože velikost škody koreluje v nejlepším případě s velikostí plochy, ale sotva s vytěženým objemem nebo se stavebními náklady NAŘÍZENÍ O VYROVNÁVACÍCH POPLATCÍCH, PLATNÉ VE SPOLKOVÝCH ZEMÍCH SÁRSKO A PORÝNÍ-FALC Zastavení ploch je zatíženo poplatky ve výši 0,5-1 Euro/m 2. Těžba a výsypky jsou zatíženy poplatky ve výši 0,1-0,25 Euro/m 3. Rámcové poplatky za změnu estetiky krajiny představují 0,25 0,50 Euro/m 3 obestavěného prostoru. U staveb se vyúčtovává dodatečně 500,- Euro za každý metr nad 20 m výšky stavby, 1000,- Euro za každý metr nad 100 m výšky stavby a 2000,- Euro za každý metr nad 200 m výšky stavby. Poplatek za vedení el. proudu a spojů představuje 0,25 0,50 Euro/m 2 plochy pod vedením. Při změnách, které nepřesahují trvání 20 let, se poplatky zkracují na polovinu. V rámci předepsaných hranic se poplatky vyměřují podle - doby trvání zásahu, - velikosti ploch zásahu, - působení projektu ve vztahu k výšce, hloubce a objemu, - zatížení přírodní rovnováhy a krajinné estetiky, - v Sársku též podle hodnoty biotopu. 36

38 MODEL VYTVOŘENÍ FONDU Tato metoda se dá popsat jako systém nahrazení přechodné ztráty ekologických funkcí preventivním vytvářením náhradních biotopů. Pro stanovení výše poplatku byly vytvořeny různé vzorce, podle toho: - jakým způsobem se mají plánované zákroky v krajině vyvíjet (stabilní nebo rostoucí), - zda se započítá hodnota "nezralých biotopů", - a podle toho, zda nevyhnutelné snížení stavu během první fáze vývoje biotopu má být hodnotově kompenzováno. Riziko neúspěchu je kompenzováno buď zvětšením náhradních ploch ve srovnání s plochami zničenými, nebo musí být zlepšování náhradních ploch prováděno tak dlouho, dokud nebude hodnotově náhrady dosaženo. Započteny mohou být pouze hodnoty, které byly na náhradní ploše vytvořeny, tedy ne hodnoty, které náhradní plocha předem měla a na druhou stranu je třeba odečíst hodnoty, které na náhradní ploše zanikly VYROVNÁVACÍ POPLATKY PODLE SCHEMELA (SRN) Tato metoda přebírá Model vytvoření fondu a rozšiřuje jej o biologicky podloženou hodnotu biotopu. Rozlišují se biotopy, které: - plní jen základní funkci (kategorie 1; pole, intenzívní louky), - mají funkci biotopu, ale jsou osídleny jen všudypřítomnými druhy (kategorie 2; mladé živé ploty atd.), - mají funkci biotopu vysoce vyvinutou (kategorie 3 a 4; extenzívní louky, smíšené lesy atd.) - mají z odborného hlediska mimořádně vysokou hodnotu a jsou v historických dimenzích neobnovitelné (tabubiotopy: prameniště, vrchoviště atd.). Hodnotí se následující zákroky: - zástavba, - změna užívání bez zástavby, - imise, - poškození biotopu zmenšováním, dělením, zneklidňováním atd. Poplatky se vypočítávají z: - nákladu na zrušení zástavby, - nákladu na vytvoření struktury biotopu (cena pozemku, plán, péče, kontrola), - přirážky na riziko neúspěchu, - přirážky na dobu vývoje, - přirážky podle typu poškozeného biotopu INVESTIČNÍ MODEL Tato metoda vychází z představy, že stát racionálně rozhoduje o náhradě zničených biotopů. Užitek z náhradních biotopů by proto musel dosáhnout přinejmenším hodnoty nákladu na jejich zřízení. Celková užitná hodnota biotopu se vypočítá jako zúročená průměrná roční užitná hodnota biotopu (hodnota genofondu, produkce kyslíku, rekreační hodnota atd.). 37

39 SPECIFICKÁ NÁHRADA PODLE TYPU BIOTOPU Tato metoda se zakládá na ochotě společnosti platit za zničené biotopy a to jak preventivně (při realizaci regulérně povoleného záměru), tak post festum. V tomto případě náhrada nenahrazuje trestní odpovědnost (peněžitý trest). Nejprve se stanoví bodová hodnota jednotlivých biotopů a vyčíslí peněžní hodnota jednoho bodu (na základě dotazovacích akcí). Je třeba zohlednit, že zničení biotopu proběhne náhle, vývoj náhradní plochy naopak pozvolna. Jednorázové akce mají vždy větší akceptaci, než průměr rozsáhlých programů. Vypočtení hodnoty bodu vychází z hesenské metody. Hodnota bodu však neodpovídá průměrným nákladům na znovuzřízení biotopu, ale rovná se finančnímu ekvivalentu, který společnost požaduje, aby snížení biologické hodnoty akceptovala TYROLSKÁ METODA Tato metoda pracuje s fyzickou náhradou zničených biotopů prostřednictvím vytvoření srovnatelných struktur, stejně jako metoda Schemelova a Model vytvoření fondu. Náklady na vytvoření struktury biotopu se skládají z ceny pozemku, ceny plánu, péče a kontroly výsledku. Cena zničených přírodnin se hodnotí jen u chráněných druhů, protože trestání jejich poškození je možno juristicky zdůvodnit. Celková hodnota jednotlivých individuí se skládá z: věcné hodnoty (jejich muzeální hodnoty), multiplikované koeficienty, vyjadřujícími míru ohroženosti v závislosti na kategorii v červené knize (ekologická složka) a ideové složky, vyjádřené stupněm ochrany jednotlivých druhů (částečná, plná, v rámci země, státu, EU). Hodnoty všech zničených jedinců se sčítají a určují hodnotu zničeného biotopu. Ztrátu hodnoty je možno vyjádřit i časově jako ztrátu hodnoty do stabilizace náhradního biotopu. Poplatek slouží ke zřízení náhradních biotopů. Je možná též naturální náhrada, při níž se hodnota náhradních stanovišť musí rovnat hodnotě zničeného biotopu. Sníženou průměrnou hodnotu je možno kompenzovat větším rozsahem náhradních ploch. 38

40 3.7. Stav oceňování přírody a jejích mimoprodukčních funkcí v České republice V ochraně přírody v České republice se pokusy o oceňování prvků přírody začaly realizovat od sedmdesátých let, kdy byly realizovány první práce především k vyjádření škod na chráněných částech přírody. Jako první v našem státě (tehdy Československu) byl k ocenění celospolečenských škod na chráněných druzích rostlin a živočichů na Slovensku vypracován sazebník vyjádřený v korunách, který ovšem nenahrazoval právně určené pokuty. U rostlin se částky pohybovaly od 50 do Kčs, u živočichů od 100 do Kčs (los evropský). Oceňování se používalo a patrně ještě používá zejména pro soudně znalecké posudky. Podle tohoto vzoru propracovala česká ochrana přírody (Čeřovský a kol.) vlastní sazebník. Ten představoval bodové (multikriteriální) hodnocení - tzv. sosiekologický index a to úplný a souhrnný, axiologické zhodnocení v šesti stupních (0-5) hodnoty druhu na základě následujících kritérií: 1) florogenetická a fytogeografická charakteristika, současné rozšíření, ekologie, ohrožení a užitkovost (Čeřovský J. et Podhájská Z. 1981, Čeřovský et Petříček 1985), 2) skutečné současné rozšíření druhu na hodnoceném území, 3) ekologická amplituda druhu a její dynamika, 4) akutní ohrožení druhu, 5) možnost využití člověkem - hodnota druhu jako přírodního zdroje. K této sazbě je možné zvýšení ve formě 100 % % přirážky v případech např. vyjádření genetické čistoty, zařazení taxonu do kategorie ohrožených v národním a evropském kontextu. Podle této metody se vycházelo v ochranářské praxi hlavně v osmdesátých letech. Zajímavými případy použití bylo oceňování potenciálních škod u plánované přečerpávací vodní elektrárny na Berounce v CHKO Křivoklátsko. Vycházelo se z podrobného aktuálního floristického průzkumu potenciální zátopové zóny, počty jedinců byly určovány expertním odhadem, někdy ale exaktně. Např. populace tisu čítala 1745 exemplářů, celková hodnota pak činila Kčs. Celková společenská hodnota populací chráněných druhů vyšších rostlin pak 53 mil. Kčs (Kolbek et Petříček 1988). I když již nezjistíme, jakou roli hrál při rozhodování tento argument, přehrada se nakonec nestavěla. Druhým úspěšným příkladem bylo hodnocení části ekologických škod způsobených sovětskou armádou ve VVP Mladá, konkrétně na chráněných druzích. Podmínkou byla prokazatelná kvantifikace úbytku vlivem vojenské činnosti, což sovětská armáda uznala pouze u druhu hořce křížatého (Gentiana cruciata). Výchozí stav populace byl podložen fotodokumentací. Původní metodiku upravil J. Sádlo. Interpolací vztaženou na ostatní druhy se pak došlo k odhadu částky v řádu milionů Kč. (Husáková et al. 1991). V období počátku ekonomické reformy byl výzkum oceňování přírody prakticky zastaven a obnoven byl až koncem 90. let. V r bylo započato s řešením čtyřletého projektu programu péče o životní prostředí MŽP ČR Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí lesů ČR jak podklad pro jejich oceňování (řešitel Doc. I. Vyskot). V r byl zahájen projekt VaV320/1/97 k vyjadřování škod na životním prostředí (řešitel Prof. B. Moldan) a projekt VaV/620/1/97 k hodnocení a oceňování užitků a aktiv přírodních statků v ekonomii životního prostředí (řešitel Prof. J. Říha). V l a 1999 pak započaly projekty VaV/320/2/98 a VaV/320/1/99 ke kvantifikaci externalit z těžebních činností a energetických výrob. 39

41 V těchto projektech byly převážně identifikovány a kvantifikovány změny kvality životního prostředí (škody na ŽP) v důsledku antropogenních činností. Pouze v případě projektu k celospolečenským funkcím lesa byl učiněn pokus o peněžní hodnocení těchto mimoprodukčních funkcí prostřednictvím ceny dřeva. V souhrnu však vlastnímu ekonomickému hodnocení úrovně kvality životního prostředí a jeho složek byla dosud věnována menší pozornost. Podíváme-li se na problematiku oceňování přírody (životního prostředí) v České republice v 90. letech, lze zaznamenat aplikaci především metody dotazníkového kontingentního hodnocení v několika případových studiích, realizovaných na Vysoké škole ekonomické, v Českém ekologickém ústavu a v Národohospodářském ústavu. Poprvé byla metoda kontingentního hodnocení použita v roce 1994 ke kvantifikaci užitků domácností při přechodu vytápění z hnědého uhlí na plyn (Šauer, Dvořák, Remtová, Carmin, Andrews). V druhé případové studii byla tato metoda aplikována na ocenění ochoty českých občanů platit za zachování přírodní podoby tmaňské lokality a za ekologicky vhodnější variantu těžby vápence u obce Tmaň v Českém krasu (Seják, Švejdarová, 1995). Dalšími studiemi s touto tématikou bylo hodnocení užitku ze snížení znečištění ovzduší a zvýšení kvality pitné vody (Tošovská, 1995), hodnocení rizika s ekologicky vhodnějším nakládáním s vybranými druhy komunálního odpadu (Šauer, Mildeová, 1995) a ekonomické hodnocení snížení rizika ze záplav v obcích Višňová a Minkovice (Šauer, Dvořák, Mildeová, Mokrišová, 1996). Vedle této subjektivní dotazníkové preferenční metody jsou v poslední době stále intenzivněji rozvíjeny expertní metody peněžního hodnocení ŽP a mimoprodukčních funkcí jeho složek. Mezi ně se řadí jak metoda měření celospolečenských funkcí lesů, rozpracovaná na lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, tak upravená hesenská metoda. Mezi expertní metody peněžního oceňování ŽP nesporně patří i metoda peněžního ocenění celospolečenských funkcí lesů, která byla rozpracována kolektivem odborníků lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně na základě využití dlouhodobě vytvářené databáze českých lesnických dat. Vedle produkční funkce jsou oceňovány funkce ekologickostabilizační, edaficko-protierozní, hydricko-vodohospodářské, sociálně-rekreační a hygienicko-zdravotní. Pro jednotlivé porostní typy lesů byly hodnoty funkcí odvozeny z rozsáhlé databáze českých lesnických dat (ÚHÚL a souvztažné odborné databáze ČR) a na peněžní vyjádření převedeny pomocí průměrné ceny dřeva v ČR. Je potěšitelné, že sumární peněžní hodnoty celospolečenských funkcí lesů (sumární hodnota těchto funkcí lesa se pohybuje přibližně v rozmezí 1,3-5,2 mil. Kč na hektar) se velmi blíží peněžním hodnotám lesních biotopů hesenské metody. Mezi výzkumné úkoly zemědělského výzkumu v ČR bylo v roce 1999 zařazeno téma peněžního hodnocení mimoprodukčních funkcí lesa (výzkumný úkol Národní agentury pro zemědělský výzkum , řešitel Doc. L. Šišák) a zároveň byl v rámci výzkumných programů MZe schválen výzkumný úkol Integrovaný soubor podkladů pro formalizované hodnocení mimoprodukčních funkcí (služeb) vodního hospodářství, řešitel Prof. J. Říha. Hesenská metoda je intenzivně rozvíjena v Českém ekologickém ústavu (blíže viz a byla využita ve více směrech (např. při ocenění ekologické hodnoty území kopce Tlustec, projektu trasy dálnice D8, pro vyhodnocování zemědělských dotací a j.). V tomto projektu je metoda aplikována i ve spojení se satelitním snímkováním pro environmentální korekci národohospodářských agregátů (propočet a zahrnutí spotřeby přírodního kapitálu). Sumu ekonomické hodnoty biotopů lze pracovně posuzovat jako základ pro vyjádření zásoby přírodního kapitálu ČR a prostřednictvím nového satelitního snímkování 40

42 bude možno sledovat vývoj této zásoby a provádět environmentální korekce makroekonomických ukazatelů o vyjádření užití této zásoby Popis původní hesenské metody Komplexní pojetí ekonomické hodnoty nemůže zůstávat jednostranně pouze u lidských preferencí (poptávkové křivky), jako je tomu v případě neoklasické ekonomie hlavního proudu, nebo u výrobních nákladů (křivky nabídky), jako je tomu u klasické pracovní teorie hodnoty. A. Marshall, jehož dílo je považováno za vyvrcholení neoklasické ekonomie (Marshall, 1890), dospěl k jednoznačnému závěru, že ekonomická hodnota může vznikat jedině v konfrontaci nabídky a poptávky, tj. na základě srovnávání nákladové a poptávkové křivky. Jedině vzájemná konfrontace obou aspektů - nákladů a užitků - může poskytovat pravdivé informace o reálných ekonomických hodnotách. Tento komplexní přístup je nutné uplatňovat nejen ve vztahu k reprodukovatelným statkům (vyrobitelných v množstvích vyrovnávajících nabídku a poptávku), ale i ve vztahu k oceňování přírodních statků (Seják, 1997), které nejsou opakovaně produkovány a není tudíž u nich k dispozici klasická nabídková křivka. Přesto ale s ohledem na soustavné poškozování funkcí přírodních statků musí společnost vynakládat prostředky na obnovu a revitalizaci těch přírodních funkcí, které byly lidmi vážně poškozeny a jejichž poškození lze s vynaložením prostředků napravit (v případech, kdy poškození není ireversibilní). V tomto smyslu mohou být pod nabídkovou křivkou identifikovány náklady na obnovu a revitalizaci funkcí přírodních statků. Takto chápaná nákladová křivka by měla být konfrontována s ekologickým užitkem oceňovaného přirozeného ekosystému a srovnávána s preferencemi lidí pro tento ekosystém. Je zřejmé, že v mnoha případech je obtížné identifikovat jak ekologické užitky, které příroda lidstvu poskytuje, tak i náklady obnovy. Neoklasická ekonomie je při vyjadřování ekologických užitků velmi omezena utilitárním rámcem přímých užitků pro spotřebitele. Tato omezenost plyne názorně z toho, že pro vyjadřování ekologických užitků přírody používá pojmu služby přírody, které jsou ocenitelné spotřebitelem. Související metody ochoty platit však obvykle zachycují jen malou část specifických funkcí přírody a proto obvykle velmi podhodnocují celkovou ekonomickou hodnotu služeb ekosystémů. Proto se v posledních letech stále více prostoru při oceněních ekologických užitků přírody dává odborníkům, zejména ekologům, kteří ve spolupráci s odborníky dalších vědních disciplín jsou relativně nejlépe schopni identifikovat ekologické (životodárné) funkce přírody, tj. funkce užitečné pro zachování života na Zemi. Ocenění, která jsou od ekologů požadována, mají obvykle charakter buď ordinálního uspořádání jednotlivých částí přírody podle jejich ekologických charakteristik nebo charakter kardinálního ocenění obvykle pomocí bodového hodnocení. Zároveň lze říci, že převod ordinálního uspořádání nebo kardinálního bodového ocenění částí přírody (např. biotopů) na peněžní vyjádření lze z hlediska požadavků udržitelného rozvoje realizovat mnohem věrohodněji pomocí nákladů na obnovu funkcí přírodních statků než pomocí standardního přístupu neoklasické ekonomie pomocí zjišťování hypotetické ochoty lidí platit za služby přírody. Zatímco náklady obnovy jsou reálně zjistitelné z praktických revitalizačních opatření, potom metody ochoty platit (zejména metoda kontingentního hodnocení) se ve vztahu k netržním statkům přírody nemohou zbavit svého základního nedostatku, kterým je hypotetičnost a tím i nedůvěryhodnost takových ocenění. 41

43 Uchovat životodárné funkce přírody znamená především zastavit enormní pokles biodiverzity a zachovat genetickou rozmanitost v jejím přirozeném vývoji (spektrum genetického materiálu obsaženého ve všech živých organismech). Biologové odhadují, jak již bylo řečeno výše, že na světě žije asi pět až třicet milionů různých druhů organismů (z nichž většina dosud nebyla vědecky identifikována). Přírodověda rozeznává asi 1,5 až 1,7 milionu druhů živočichů, z toho tisíc druhů obratlovců, zhruba milion druhů hmyzu a tisíc druhů rostlin (Míchal, 1992, str. 57). Biologové zároveň konstatují, že druhová bohatost zejména bezobratlých je přímo úměrná stáří ekosystémů, v nichž se druhy nacházejí. Na území České republiky lze identifikovat několik základních typů ekosystémů, odpovídajících mírně kontinentálnímu území mírného pásma (Státní program, 1998): - zemědělské ekosystémy (přes 50 % území), charakterizované nadměrným zorněním 72,2 % (s nízkou stabilitou), malým množstvím ekostabilizačních prvků, ztrátou přirozené úrodnosti, výrazným snížením schopnosti retence vod atd., - lesní ekosystémy (33,3 % území), charakterizované nadměrným podílem málo stabilních jehličnatých monokultur a poškozenými půdami, - vodní ekosystémy, charakterizované nadměrně znečištěnými vodami. V souladu s výše uvedeným přístupem k určování ekonomické hodnoty přírodních statků se jeví jako vhodné pro oceňování jednotlivých dílčích částí ekosystémů vyjít z rozdělení na relativně přírodní (přirozené) a antropogenní přírodě vzdálené až cizí biotopy (jakožto území pro určité rostlinné a živočišné druhy), na kteréžto dva typy lze celkové území České republiky rozdělit. Zatímco produktivní antropogenní biotopy např. zemědělské půdy, stavební a zastavěné pozemky a příslušnou činností ovlivněné (ruderalizované) další pozemky a pod.) poskytují hospodářské užitky a jejich prostřednictvím a prostřednictvím tržních ocenění lze odvozovat jejich ceny (tato ocenění jsou v současnosti v České republice zakotvena zejména Vyhláškou MF č. 540/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku), potom u přirozených biotopů (u nichž vodní a lesní biotopy mají největší význam), které zabezpečují ekologickou stabilitu území a udržují prostředí pro život, je třeba ocenění odvozovat z jejich stabilizační (životodárné) role a z nákladů, které je nutné vynakládat na udržení (nahrazení) této stabilizační funkce. Jednotlivý přírodní statek (strom, část zemědělského pozemku apod.) má své funkce a tím i svou ekonomickou a ekologickou kvalitu určenu jedině v komplexu s prostředím (biotopem), ve kterém se nachází, může být reálně oceňován jen v kontextu souvisejícího biotopu a v kontextu své role, kterou hraje v souvisejícím ekosystému VYJÁDŘENÍ EKOLOGICKÉHO PŘÍNOSU PŘÍRODNÍHO STATKU U přírodních statků lze tudíž k ocenění jejich ekologických funkcí přistoupit identifikací např. podle stupňů přirozenosti vegetace (např. deset stupňů podle Schlütera, viz Míchal, 1992, str. 215). Nultý stupeň představují plochy zbavené vegetace, prvý až čtvrtý stupeň pak antropogenní biotopy (první stupeň jednoleté monokultury bez spontánních druhů), sedmý až devátý stupeň relativně přirozené biotopy s odpovídajícími ekosystémy (nejvyšší kvalitu představují trvalé porosty v přírodní druhové skladbě i struktuře): 42

44 Typizace vegetace podle přirozenosti Stupně přirozenosti vegetace (Schlüter 1982) 0 - Slovní označení přirozenosti ekosystému (Ellenberg 1973,1978) - Spontánní druhová kombinace - Životní trvalost určujících druhů rostlin Strukturní znaky plochy druhotně zbavené vegetace 1 VI umělý žádná jednoleté monokultury bez spontánních druhů 2-4 V přírodě cizí sekundární na části plochy nebo celoplošně nerozhoduje umělé struktury s různou dynamikou spontánních druhů (ustupují nebo se šíří) 5-6 IV přírodě vzdálený sekundární plně vyvinutá trvalé umělé struktury s charakteristickou druhovou kombinací odlišnou od stupně 7 7 III přírodě blízký sekundární polopřírodní trvalé sekundární struktury luk a lesů, polopřírodní druhová kombinace 8 II přirozený převážně přírodní trvalé přírodní druhová skladba, pozměněná struktura 9 I přírodní-nedotčený přírodní Pramen: Míchal I., Ekologická stabilita, MŽP ČR 1992, str. 215 trvalé přírodní druhová skladba i struktura Stupeň přirozenosti vegetace může být z ekonomického hlediska chápán jako stupeň ekologické kvality ekosystému. Otevřenou otázkou v tomto metodickém postupu zůstává, zda kvalitu ekosystému je postačující vyjadřovat pouze mírou přirozenosti jeho vegetace a nebo by měly být používány i další ekologické charakteristiky (např. zralost ekosystému, počet druhů nebo intenzita materiálně-energetických toků v příslušném ekosystému a další). Námitky některých odborníků (např. názor I. Dejmala) spočívají v tvrzení, že přirozenost resp. stabilita ekosystému je pouze jednou z nutných charakteristik kvality, avšak sama o sobě není postačující. Přirozenost (přírodnost) v našem geografickém prostoru se vztahuje na makroklimaticky podmíněné lesy. Proto za ekologicky nejhodnotnější přírodní statky lze z hlediska přirozenosti považovat mokřady a přírodní, druhově kombinované lesy (stupeň 9), obecně jsou pak přirozené ekosystémy řazeny do stupně 7-9. Zemědělské půdy, které náleží mezi antropogenní ekosystémy, patří v tabulce Schlütera do stupně 1-4. Komplexnější přístup k určení ekologické hodnoty území (biotopu) byl prakticky uplatněn již od počátku 80. let v Hesensku (stát SRN) pomocí bodového hodnocení provedeného ekology. Bodová hodnota pro určitý biotop byla získána z hodnocení osmi faktorů (všechny ve vztahu k ekologické situaci a reprezentaci ve státě Hesensko), každý o možném rozsahu od jednoho do šesti bodů (vyloučeno je použití nuly): 43

45 1. zralost matureness E: Entwicklungsgrad des Biotoptyps 2. přirozenost naturalness N: Natürlichkeit des Biotoptyps 3. diverzita struktur diversity of structures SV: Strukturvielfalt des Biotoptyps 4. diverzita druhů diversity of species AV: Artenvielfalt des Biotoptyps 5. vzácnost biotopu rareness of biotope SB: Seltenheit des Biotoptyps 6. vzácnost druhů rareness of species SA: Seltenheit auf dem Biotoptyp üblicherweise tohoto biotopu of this biotope vorkommenden Pflanzen- und Tierarten 7. citlivost (zranitelnost) sensibility (vulnerability) EB: Empfindlichkeit des Biotoptyps biotopu of biotope 8. ohrožení množství threat on number UE: Ungünstige Entwicklungstendenz der Häufigkeit a kvality biotopu and quality of biotope und Qualität des Biotoptyps Z přístupu lze odvodit, že první čtyři charakteristiky jsou vlastním vyjádřením ekologické kvality biotopu (zralost, přirozenost, členitost struktur a členitost druhů), zatímco další čtyři charakteristiky vyjadřují stupeň vzácnosti či ohroženosti biotopu. Součet bodů za prvé čtyři (ekologické) charakteristiky byl násoben součtem bodů za druhé čtyři (ekonomické) charakteristiky a výsledný počet vztažen k maximálně možnému počtu bodů (576). [( ) x ( ) / 576] x 100 = počet bodů (3-100) Získaný počet bodů pro každý jednotlivý biotop (3-80 bodů) byl převeden do peněžní podoby násobením bodu průměrnými náklady obnovení přírodních struktur (0,62 DM/hodnotový bod je tedy hodnotou průměrných nákladů) VYJÁDŘENÍ NÁKLADŮ OBNOVY FUNKCÍ PŘÍRODNÍHO STATKU Pro určení výše nákladů na obnovu funkcí přírodního statku (včetně náhradních opatření) lze rovněž použít metodiku Spolkové země Hesensko pro vyměřování poplatků při zásazích do přírody a krajiny (Věstník státu 26/1992), která je postavena na zjištěných průměrných nákladech na skutečně provedenou obnovu a na skutečně provedená náhradní opatření (náhradní opatření nemusí funkčně souviset se zásahem). Nelze přitom samozřejmě zůstávat pouze u individuálních nákladů jednotlivého případu, nýbrž je nutné náklady odvozovat z více případů obdobného charakteru. Zmíněná metodika je postavena na databázi nákladů náhradních opatření za více let, takže poskytuje obecnější nákladové hodnoty. Hesenská metodika nabízí škálu bodových hodnot biotopů všech základních druhů (les, křoviny, zahrady, vody, břehy, bažiny, lučiny, trávníky atd.), vyjádřenou ve škále 3-80 bodů na metr čtvereční hodnoceného území a přepočítávaných na peněžní vyjádření pomocí hodnoty 0,62 DM za jeden bod (blíže viz Věstník státu 26/1992). K měnovým přepočtům lze vedle oficiálního směnného kursu případně doporučit i použití kursu parity kupní síly, který lépe odráží poměry v cenových hladinách spotřebních košů v obou zemích. Jestliže kurs koruny vůči americkému dolaru činil v roce 1992 (rok vydání hesenské metodiky) 28,90 Kč za 1 USD (viz Statistická ročenka ČR 1995, str. 570) a jestliže podle kursu parity kupních sil byla koruna přibližně trojnásobně silnější (podle údajů Vídeňského ústavu pro mezinárodní hospodářská srovnání, viz i MF DNES, , str. 15) a kurs marky vůči dolaru v r činil 1,614, potom lze bod hesenské metodiky přepočítávat na koruny (v kursu parity kupních sil) hodnotou 3,65 Kč. Naproti tomu v oficiálním směnném kursu představuje bod asi 11,1 Kč (při kursu 17,90 Kč za marku). Pro přepočet na koruny bylo v letech prakticky uvažováno s kursem 20 Kč/1 DM, protože to byl současný kurs, za který bylo možné německou marku reálně pořizovat. 44

46 Při tomto kursu hodnota jednoho bodu představuje 12,40 Kč. Potom u jednotlivých biotopů by se nákladová cena (přepočtená v paritě kupní síly) pohybovala v rozmezí Kč za metr čtvereční, resp Kč za metr čtvereční v oficiálním kursu z r a Kč v současném kursu. Jestliže vzrostlý listnatý strom zabírá např. 100 m 2 území a podle německé metodiky za 1 m 2 nákladová hodnota dosahuje bodů, pak za tento strom vychází ekologická hodnota ve výši až Kč. Takovým přístupem lze identifikovat peněžně ekologickou hodnotu příslušného přírodního statku. Praktické prosazení takových ekonomických hodnot do hodnotového systému naší společnosti předpokládá akceptaci těchto nových hodnot společností (tak jako k tomu došlo od počátku 80. let v Hesensku a od roku 1998 v celé SRN). V systému zastupitelské demokracie to znamená zejména akceptaci v politické infrastruktuře vládou a následně zastupitelskými orgány VYUŽITÍ NÁVRHU PRO KONSTRUKCI NÁSTROJŮ OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY Státní správa ochrany přírody a krajiny v České republice (podobně jako ve většině jiných evropských zemí) dosud nedisponuje ekonomickým nástrojem (cenou) za užívání a poškozování ekologických funkcí přírody a krajiny (s určitou výjimkou pokut, které však mají sankční charakter a neodrážejí cenu ekologických funkcí přírodního statku). Konstrukce a praktické uplatnění takových cen (a souvisejících plateb) ekologických funkcí přírody (podle výše navrženého postupu) je prvním a zcela nezbytným předpokladem k tomu, aby sektor ochrany přírody a krajiny (a ochrany životního prostředí vůbec) se změnil z jednostranně poptávkové sféry (pouze požadující dotace z veřejných rozpočtů) na sféru s vlastními příjmy, z nichž bude možno krýt náklady obnovy a náklady náhradních opatření zejména u přírodních statků, které mají charakter veřejných statků (s vlastnostmi nevylučitelnosti subjektů z jejich užívání, nerivality při užívání a případně i jejich nedělitelnosti). Na základě výše navržené metodiky nákladově-užitkového peněžního ocenění ekologických hodnot přírodních statků (biotopů) lze konstruovat systém plateb za užívání a poškozování těchto biotopů (systém plateb za zásahy do přírody a krajiny). Navržená metodika přitom reflektuje zásady pro konstrukci environmentálně optimálních a ekonomicky efektivních nástrojů ochrany přírodních statků. V souladu s hesenskou metodikou (blíže viz Věstník státu 26/1992) musí poplatkový systém vycházet z identifikace stavu přírody a krajiny před zásahem a po zásahu a platby jsou uplatňovány za ty zásahy do přírody a krajiny, které působí dočasné nebo trvalé škody anebo které nelze úplně kompenzovat obnovou či náhradními nápravnými opatřeními. Navrhovaný systém plateb za zásahy do ekologické hodnoty biotopů by měl v blízké budoucnosti doplnit existující poplatky za odnímání zemědělské půdy a měl by být postupně integrován s poplatky za odnímání lesní půdy (Seják, 1997) a obecně uplatňován ve všech případech zasahování do přírody a krajiny, kdy vznikají ekonomické škody resp. jsou omezovány dočasně či trvale ekologické funkce příslušného přírodního statku a souvisejícího vodního, lesního či zemědělského biotopu. 45

47 3.9. Nejnovější vývoj teorie hodnocení netržních částí přírody Vývoj v oblasti hodnocení netržních služeb a statků přírody a biodiverzity byl v období před summitem v Johannesburgu poměrně dynamický. V roce 2002 bylo publikováno několik varovných zpráv. Např. zpráva OSN, založená na pracích asi tisíce vědců z celého světa, konstatuje, že pokud se lidstvo nechá unášet jen tržními silami, hrozí za 30 let vyhynutí až třetině savců a lidstvo čekají katastrofy a žízeň (UNEP, 2002). Podobně tým vědců z kalifornské organizace Redefining Progress pod vedením M. Wackernagela konstatoval, že prakticky již od roku 1985 spotřebovávají lidé ročně až 1,2krát více zdrojů než příroda zvládá obnovit (PNAS, 2002). Ze zprávy jasně vyplývá, že pokračování v současných trendech pravděpodobně povede během několika desítek let ke globálnímu kolapsu biosféry. Dá se říci, že povědomí o tom, že ochrana biodiverzity, tj. v podstatě ochrana přírodních a přírodě blízkých území se stává jedním z nejdůležitějších předpokladů úspěšnosti v ochraně životního prostředí, se postupně rozšiřuje, zůstává však nadále omezeno spíše na vědeckou sféru a neproniklo zatím šířeji do sféry politického rozhodování. O tom konec konců svědčí skromné výsledky jinak monstrózního johannesburgského summitu. Jedním z nejdůležitějších, zároveň však nejméně chápaných užitků z biodiverzity je životodárná funkce ekosystémů, která umožňuje existenci života na Zemi. To např. konstatuje nedávný dokument OECD Problémy rozdělování v oblasti biodiverzity: rámec a zkušenosti v jednotlivých zemích (Distributive Issues in Biodiversity: Country Experiences and Framework, OECD 2002). Udržování biodiverzity si vyžaduje značné náklady a to jak přímé (výdaje na ochranu přírody a krajiny), tak nepřímé (např. škody způsobované volně žijícími druhy sousedícím územím) a také náklady ušlé příležitosti (ztráty potenciálních užitků z půdy či zdrojů užívaných jinak než k ochraně). Protože životodárná funkce biodiverzity patří mezi globální veřejné statky, její udržování vyžaduje intervenci veřejné politiky v podobě souboru tržních i netržních opatření. Existenční význam biodiverzity pro lidstvo byl v 90. letech jasně deklarován i významnými světovými ekonomy, kteří rozpracovali ekocentricky pojatou metriku diverzity pomocí modelování příbuznosti druhů (Weitzman 1992, Sollow et al. 1993). Podle současné odborné ekologické literatury ekosystém poskytuje v kterémkoliv čase určitý tok služeb, závislých na : - typu ekosystému, - jeho stavu, - způsobu udržování nebo obhospodařování (managementu), - socio-ekonomickém kontextu. Změna hospodaření, ať již negativní (například odlesnění) nebo pozitivní (revitalizace) změní stav ekosystému a tím pádem i tok užitků (přestože některé složky služeb přetrvávají, jejich velikost a složení se změnilo). Snahy ocenit veškeré složky ekosystému v konkrétním čase většinou neposkytují příliš relevantní informaci. Důležitější je stanovení změny hodnot služeb poskytovaných ekosystémem, vyplývajících z dané změny managementu. Změna toku služeb je v současných vědeckých pracích stanovována: 1) explicitním odhadem změny hodnoty, 2) ohodnocením samostatně hodnoty služeb ekosystému při současném a alternativním managementu a porovnáním výsledků. Pokud bude ztráta dané služby nevratná, potom musí být zahrnuta také ztráta opční hodnoty. 46

48 Důležité je, že se porovnává ekosystém se změnou managementu a ekosystém beze změny managementu nikoli tedy pouze stav před a po zásahu. Otázkou tedy je, zda celková hodnota souboru služeb ekosystému je větší či menší při prvním nebo druhém způsobu obhospodařování. Skutečná změna hodnoty užitků může být vyjádřena jako: 1) změna hodnoty ročního toku užitků (pokud jsou relativně konstantní v čase), 2) změna současné hodnoty všech příštích toků užitků (tzv. celková hodnota). Ovšem kvantifikovat veškeré biofyzikální změny je velice obtížné a je potřeba zjistit celý řetězec příčin a následků. Například při odlesnění půdy a založení zavlažovaného pole musíme zjistit nejprve odhad vlivu odlesnění na hydrologii toků, potom stanovit, jak změna vodních toků ovlivní dostupnost vody a jako poslední krok stanovit, jak dostupnost vody pro zavlažování ovlivní produkci. Určení řetězce následků vyžaduje spolupráci mnoha expertů v odlišných oborech (v tomto případě lesníků, zemědělců, hydrologů, vodních inženýrů a ekonomů). Dalším problémem je fakt, že informace jsou běžně dostupné pouze v části řetězce a často v nesouměřitelných jednotkách. Některé typy hodnot užitků se ukazují, že nejsou odhadnutelné žádnou dostupnou metodou, ať již v důsledku nedostatku dat, nebo kvůli obtížnosti izolovat z nich potřebné informace. Proto můžeme veškeré odhady považovat za podceněné. Navíc sečítání budoucích toků služeb prostřednictvím jejich diskontování v čase je spjato s teoreticky otevřenou otázkou přiměřené výše použité diskontní míry. Můžeme tedy shrnout, že pro praktická ocenění netržních částí přírody lze přístup pomocí sumace ročních služeb přírody resp. životního prostředí v čase považovat za obtížně proveditelný z několika důvodů: 1. je nemožné podat úplný seznam netržních služeb přírody pro člověka, protože lidé znají zatím jen nepatrný zlomek vztahů a zákonitostí ve fungování ekosystémů (jak ukázal experiment Biosféra 2, v němž člověkem vytvořené umělé ekosystémy se po krátké době zcela zhroutily); 2. stejně jako je neomezený seznam služeb ekosystémů, stejně neomezená a těžko vyjádřitelná je celková ekonomická hodnota ekosystémů, které tvoří nezbytné existenční podmínky pro život; 3. vzhledem k potřebě použití diskontní míry se otevírají v ekonomické teorii dosud naprosto nesjednocené názory na otázku přiměřené výše této míry v případě aplikace na životní prostředí. Škála názorů sahá od několikaprocentních kladných diskontních měr až k mírám se zápornou hodnotou; 4. v multikriteriálním hodnocení, které většina metod oceňování používá, nelze sčítat užitky pro přírodu jako takovou s užitky pro technické potřeby společnosti (nelze sčítat užitky, které jsou vzájemně závislé a substituční); 5. oceňovat služby přírody pro člověka sice odpovídá utilitárnímu pojetí neoklasické ekonomie hlavního proudu, avšak je zásadně omezující, protože mnohem důležitější než služby pro člověka jsou vzájemné služby v ekosystémech; 6. služby přírody jsou nenahraditelné a hodnotově neomezené, a proto je nelze ocenit v jejich celku; 7. metoda sečítání diskontovaných hodnot budoucích služeb znemožňuje vyjádřit vnitřní ekosystémové souvislosti hodnocených částí přírody prostě proto, že běžný spotřebitel nemá o těchto systémových souvislostech dostatek informací a proto jeho preference je nemohou ani vyjádřit. Např. takové ekologické služby, jakými je jímání uhlíku, fixace dusíku, hydrologické cykly, biodiverzita, výroba kyslíku, udržování globálního klimatu, tvorba půdy a primární produktivita, ačkoli jde o služby pro lidi nutné, přesto lidé subjektivně často tyto hodnoty nezařazují ani do přímé, ani do nepřímé užitné hodnoty. 47

49 Proto jsme v tomto projektu vyšli z hypotézy, že celková hodnota služeb ekosystémů je nekonečná (díky tomu, že bez zdravých ekosystémů by mj. nebyl možný ani život člověka) a pro praktickou ochranu přírodních částí území je nejvhodnější zvolit územní přístup. Rozdělení celého území na množinu typů biotopů a jejich bodové ohodnocení podle několika ekologických charakteristik umožňuje získat informaci o relativní ekologické významnosti jednotlivých typů biotopů. Ekologické funkce (služby) přírody jsou nenahraditelné a tento projekt si neklade ambice je ekonomicky ocenit, jsou však oceňováni jejich nositelé (biotopy) jakožto prostředí vhodné pro určité rostlinné a živočišné druhy. Nejprve vznikla v prvé fázi řešení projektu v r škála bodových hodnot typů biotopů, která navzájem bezrozměrně hodnotí vzájemné vztahy mezi těmito nositeli ekologických funkcí (typy biotopů) a následně byla k těmto typům biotopů formulována kritéria pro hodnocení konkrétních biotopů v konkrétním území. V další fázi byla k bodům přiřazena peněžní hodnota na základě identifikovaných průměrných revitalizačních nákladů na jeden bod. Řešitelé projektu tak chtějí identifikovat novou dimenzi ekonomické hodnoty, která bude zahrnovat ekologickou hodnotu přírody a krajiny. Vznikne tak nový ekonomický nástroj, který bude vedle dosavadních poplatků za ekonomické újmy vytvářet povinnost úhrady ekologické újmy. Obě výše uvedené fáze řešení projektu lze popsat jako: 1) hodnocení typologické (typu biotopů) a 2) hodnocení individuální (jednotlivých konkrétních biotopů). Třetí a poslední fází řešení projektu je hodnocení peněžní, které může mít mnoho aplikačních podob (preventivní, kompenzační, restriktivní, atd.). Řešitelé jsou si samozřejmě vědomi problémů se zaměňováním pojmů biotop a ekosystém. Biotop je prostředím pro fungování jednoho nebo více ekosystémů. Právě proto pro praktickou ochranu přírody a krajiny se územní přístup přes biotopy jeví jako nejnadějnější. Řešitelé projektu budou schopni zajít i do větších podrobností než NATURA Řešitelé zároveň zdůrazňují, že stanovením peněžní hodnoty biotopů nemůže dojít k výprodeji území ČR bohatými investory, jak se někteří při povrchním uvažování domnívají. Jestliže přírodně nejhodnotnější části území jsou chráněny legislativně jako zvláště chráněná území a jestliže přitom díky striktní implementaci přísné legislativy nedochází k jejich výprodeji, nemůže dojít k jejich výprodeji ani po stanovení nové dimenze ekologické hodnoty, která ochranu posílí formou zavedení kladné ekonomické hodnoty dosud bezplatně konzumovaných nebo poškozovaných veřejných přírodních statků. Ekonomickému nástroji (tj. úhradě ekologické újmy za zásahy do přírody a krajiny) budou vždy nadřazeny nástroje legislativní (administrativní), které budou tyto činnosti regulovat tak, že je budou odsouvat do ekologicky méně hodnotných území. Úhrady ekologické újmy za zásahy do přírody a krajiny mohou proto nejvíce prospět zejména v těch částech území ČR, které nejsou zvláště chráněny a u nichž jsou dosud oceňovány jen jejich ekonomické funkce, zatímco jejich ekologická hodnota je dosud považována za nulovou. Nová dimenze ekologické hodnoty území učiní rozhodující část území ČR územím s kladnou ekologickou hodnotou a tím zdraží přístup k ekonomickému využití území o ekologickou újmu, kterou bude muset investor nahradit ať už revitalizačním opatřením, náhradním opatřením v jiném místě nebo finanční úhradou vzniklé ekologické újmy. 48

50 4. Hodnocení biotopů ČR 4.1. Seznam typů biotopů ČR a jejich bodové ohodnocení V rámci úvodní etapy řešení projektu ocenění netržních částí (ekologických funkcí) přírody a mimoprodukčních funkcí jejích složek bylo rozhodnuto o struktuře řešení úkolu. Výchozím podkladem pro řešení se stala na doporučení komise pro posouzení a hodnocení nabídek hesenská metoda oceňování biotopů. Komise doporučila zacílit řešení projektu na praktickou aplikaci této metody na typy přírodních stanovišť soustavy NATURA V přístupu podle hesenské metody se problém hodnocení a oceňování dělí na složku objektivizovatelnou stanovení vnitřní hodnoty biotopů na základě jejich vzájemného porovnání souborem kriterií a proměnnou složku společenského ocenění hodnotového bodu biotopu. Vlastní postup řešení úkolu v přírodovědné rovině byl rozdělen do tří okruhů. Prvním okruhem bylo vypracování úplného seznamu typů biotopů pro území České republiky, protože Katalog biotopů ČR, vypracovaný pro potřeby mapování stanovišť soustavy Natura 2000 se podrobně zabývá pouze přírodními a přírodě blízkými typy biotopů z hlediska jejich vegetace. Druhým okruhem bylo vzájemné porovnání vnitřní hodnoty jednotlivých typů biotopů a prověření k tomu vhodných kriterií. V souladu s hesenskou metodou bylo propracováno osm ekologických kritérií (charakteristik): zralost typu biotopu, přirozenost typu biotopu, diverzita struktur typu biotopu, diverzita druhů typu biotopu, vzácnost typu biotopu, vzácnost přírodních druhů typu biotopu, citlivost typu biotopu a ohrožení množství a kvality typu biotopu. Každému jednotlivému typu biotopu byla přiřazena hodnota 1-6 bodů pro každou z výše zmíněných osmi charakteristik. Pro výpočet výsledná bodové hodnoty daného typu biotopu byl beze změny převzat formalizovaný matematický model z hesenské metodiky, který násobí součet bodových hodnot prvních čtyř charakteristik vycházejících z podstaty typu biotopu součtem zbývajících čtyř charakteristik popisujících biotop z hlediska vnějších vlivů a daností. Tato bodová hodnota vyjadřuje relativní význam typu biotopu ve vztahu k ostatním typům biotopů. Třetím okruhem bylo nalézt metody a kriteria pro posouzení konkrétního biotopu v konkrétním území, kterými by byla zpřesněna základní hodnota typu biotopu. U přírodních a přírodě blízkých typů biotopů jde o jejich posouzení z hlediska ontogenetického vývoje, úplnosti vegetačních struktur, četnosti všech přítomných, chráněných a ohrožených druhů a z hlediska postavení (integrity) biotopu v konkrétní krajině, které by vyjádřily jak jeho výjimečnost v rámci daného typu, tak i míru jeho zralosti či narušení VYPRACOVÁNÍ SEZNAMU TYPŮ BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Při vypracování seznamu typů biotopů jsme vyšli z všeobecného úkolu aproximace práva s Evropskou unií a tedy z předpokládané implementace dvou důležitých směrnic EU (Směrnice o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (92/43/EHS), a Směrnice o ochraně ptáků (79/409/EHS)). Za základ souboru biotopů proto byl vzat systém přírodních stanovišť NATURA 2000 podrobně rozpracovaný pro naší republiku v Katalogu biotopů České republiky, vydaném pro potřeby mapování stanovišť k implementaci výše uvedených směrnic EU. 49

51 Při sestavování seznamu byly typy biotopů agregovány do dvou hlavních skupin: přírodní a přírodě blízké biotopy, a antropogenní biotopy. Přírodní a přírodě blízké typy biotopů byly i s kódovým označením převzaty z Katalogu biotopů České republiky a to jako nejnižší typologický stupeň, tj. až i jako pomocné podjednotky. Do skupiny přírodě vzdálené až cizí biotopy byly zařazeny biotopy silně ovlivněné člověkem a jejich kódovému označení z Katalogu biotopů České republiky bylo předřazeno písmeno X. Protože přírodní a přírodě blízké typy biotopů jsou popsány především na základě vegetace a jejich rozlišení je postaveno na diagnostických a dominantních druzích rostlin, byly pro potřebu postihnutí všech přírodních stanovišť nově popsány vodní biotopy, které jsou rozlišitelné pouze podle fauny a fyzikálně-chemických vlastností vodního prostředí. Skupina antropogenních biotopů byla stanovena nově, neboť v Katalogu biotopů České republiky, který byl pořízen k mapování přírodních stanovišť, je tato skupina typů biotopů rozpracována pro náš účel nedostatečně. Proto byly antropogenní biotopy dále rozčleněny na podskupinu přírodě vzdálené biotopy, které mají označení X a písmeno upomínající na skupinu jim blízkých přírodních biotopů, na podskupinu přírodě cizí biotopy, které jsou označeny písmenem X a číslem, a na podskupinu přírodě cizí biotopy s omezenou biotou, které jsou označeny písmeny XX. Pro rozlišení jednotlivých typů biotopů byl proveden jejich verbální popis z hlediska zvolených kriterií hodnocení. Na tomto základě byl jeden z biotopů Katalogu (R3.4 Degradovaná vrchoviště) převeden do skupiny antropogenních biotopů do podskupiny přírodě vzdálené biotopy. K přesnějšímu rozlišení mezi přírodními a antropogenními biotopy a k přesnějšímu zařazení antropogenních typů biotopů v subsystému antropogenních typů biotopů byly zpracovány degradační a regradační řady, které mj. vyjadřují podobu různých stádií přeměny nebo poškozování přírodních biotopů a naopak. Tato šetření ukázala potřebu nového pohledu i na sytém třídění biotopů v Katalogu biotopů ČR. S autory Katalogu byla diskutována především otázka převedení biotopu M2.1 Vegetace letněných rybníků do antropogenních biotopů, kam přes svoji určitou vzácnost patří stejně jako námi popsaný, svým charakterem obdobně specifický biotop synantropní vegetace X4.1 Tradiční náves. Naopak, námi popsaný biotop XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště, vzniká často zcela přírodními procesy a měl by být zařazen v přírodních a přírodě blízkých typech biotopů KRITERIA K HODNOCENÍ TYPŮ BIOTOPŮ Při stanovení hodnotících kritérií (charakteristik) jsme na rozdíl od hesenské metodiky, jak je níže podrobně zdůvodněno, vyšli z maximálně dosažitelného nejúplnějšího stavu daného typu biotopu. Hodnota konkrétního biotopu je dále upřesnitelná koeficienty na základě jeho aktuálního stavu. Jinak by bylo nutno každé sukcesní stádium daného typu biotopu považovat za samostatný typ biotopu. Pro potřeby práce na projektu byla kritéria používaná hesenskou metodikou k hodnocení typů biotopů zhodnocena a upravena následujícím způsobem: Z Zralost V hesenské metodice se toto kritérium vztahuje k aktuálnímu průměrnému stavu typu biotopu, neboť tato metodika pojímá biotop spíše jako geodetickou jednotku než jako typ 50

52 ekosystému a vychází z průměrné kvality všech konkrétních biotopů daného typu ve spolkové zemi Hesensko. Tam, kde jsou příliš vysoké extrémy od průměru na obě strany zavádí samostatné jednotky. Například u ekosystémů, jako jsou bučiny, si hesenská metodika pro ontogenetickou zralost ekosystému zavedla samostatné biotopové jednotky (Bukový les na kyselé půdě, Bukový les mezofilní a Bukový les na vápnité půdě a k nim společnou jednotku Bukové zalesnění před zápojem korun a dále pro všechny přírodní lesy společnou jednotku Holiny, přirozená obnova, sukcese v lese a před lesem). V našem postupu, kdy vycházíme z rozšířeného katalogu biotopů ČR pro potřeby NATURY 2000, tj. z ekosystémových jednotek, je uvažován vždy ekosystém. Avšak ani u některých biotopů s plně antropogenními ekosystémy, které si i v našem pracovním ekosystémovém přístupu zachovávají rysy geodetických jednotek, například XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází, X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů, X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů apod., nemá ontogeneticky chápané kriterium zralosti žádnou srovnávatelnou kvalitativní hodnotu. Protože však bylo třeba zachovat strukturu hesenské metodiky s váhou čtyř kritérií vyjadřujících vnitřní hodnotu biotopů a čtyř kritérií vyjadřujících vnější situovanost biotopů, bylo nutno pro kriterium zralosti, coby vnitřní hodnoty biotopu, zvolit fylogenetické stáří ekosystému a fylogenetické stáří jeho určujících druhů. 1 antropogenní biotopy s převahou neofytů a invazních druhů Například zastavěné plochy, výsypky bez vegetace, lada s jedno a dvouletými ruderály a segetály, polní kultury (symboly X a XX). 2 antropogenní biotopy s velikým podílem neofytů, archeofytů a apofytů Úhory, lada, intenzívně obhospodařované louky a pastviny, některé kulturní lesy, vodní nádrže (např. s vodním morem kanadským Elodea canadensis). 3 antropogenní biotopy s malým podílem neofytů a pozdních archeofytů Extenzívně obhospodařované louky a pastviny, dna letněných rybníků, a štěrkové náplavy, náhradní společenstva klimaxových a azonálních společenstev, kulturní smíšené lesy. 4 přírodní biotopy subrecentní (závěr přirozeného vývoje krajiny) Rákosiny, společenstva vysokých ostřic, vřesoviště, klimaxové a azonální lesy (dubohabřiny, bučiny, smrčiny, lužní lesy, kyselé doubravy, kyselé bučiny). 5 přírodní biotopy s pozdně postglaciálními relikty (submediteránně subatlantsky laděné) Přirozené (oligotrofní) stojaté vody, přirozené toky parmového a cejnového pásma, prameniště, vápnitá slatiniště, přechodová rašeliniště, skalní společenstva, suché trávníky, extrazonální lesy (teplomilné doubravy a reliktní bory). 6 přírodní biotopy s glaciálními až raně postglaciálními relikty (subarkticko subalpinsko kontinentálně laděné) Jezera, oligotrofní jezírka a tůně, prameny a pramenné stružky, přirozené toky pstruhového a lipanového pásma, slaniska, vrchoviště, alpínské a subalpínské trávníky, kosodřevina, rašelinné a boreální bory, část skalních biotopů. 51

53 P Přirozenost Tímto kriteriem se rozumí míra antropického ovlivnění existenčních podmínek vzniku a trvání biotopu. Nejvyšší hodnocení mají přírodní biotopy, na kterých nelze prokázat ani globální antropogenní vliv, jsou bez narušení druhového složení a dalších kvalitativních a kvantitativních znaků, (například L5.1 Květnaté bučiny nebo R3.2 Vrchoviště s klečí). Nižší hodnocení mají biotopy, jejichž existence je závislá na člověku (např. T1.1 Mezofilní ovsíkové louky) a nejnižší hodnocení mají biotopy, jejichž existence je zcela závislá na člověku (např. haldy a výsypky či hřbitovy). Pro přirozenost typu biotopu byla převzata klasifikace biotopů dle Ellenberga 1963,1978): 1 umělý Umělé struktury, plochy druhotně zbavené vegetace, voda bez živých organizmů. 2 přírodě cizí Životní forma rostlin nerozhoduje, geograficky a strukturně cizí společenstva (ruderální a segetální společenstva, pole, rumiště, vodní nádrže s řasami). 3 podmíněně přírodě vzdálený Porosty jednoletých až vytrvalých rostlin, náhradní pozměněné biotopy, porosty s výrazným podílem apofytů nebo allochtonních druhů (hnojené letněné rybníky, intenzivně obhospodařované louky, ruderalizovaná lada, segetální společenstva s archeofyty, monokultury původních lesních dřevin v jiném vegetačním stupni). 4 podmíněně přírodě blízký Náhradní biotopy, pozměněné v druhové skladbě i strukturně, výskyt allochtonních druhů, (extenzivně využívané letněné rybníky, degradované pařeziny, extenzivně obhospodařované louky a pastviny, lomy, monokultury původních lesních dřevin). 5 přírodě blízký Náhradní biotopy, druhová skladba zachována, ale pozměněná struktura (dubové pařeziny, rybníky s litorální zónou, alpinské louky, některé suché trávníky). 6 přírodní Přírodní druhová skladba i struktura, klimaxová nebo paraklimaxová společenstva (přírodní lesy, jezera, neovlivněná litorální společenstva, skály a droliny přírodního původu, prameniště, slatiniště, rašeliniště). DS Diverzita struktur Pro toto kritérium byla převzata definice hesenské metodiky, kde diverzita struktur vyjadřuje zastoupení vegetačních pater podle životních forem a je z hlediska vnitřních vlastností typu biotopu charakterizována pomocí maximálního počtu pater a horizontální diferenciace (pokryvnosti). Různorodost vegetace je hodnocena podle rozvrstvení nebo podle výskytu některých typů vegetace. K tomu je použita upravená klasifikace typů vegetace dle Ellenberga (1974): fanerofyty (stromy), nanofanerofyty (keře), dřevnaté chamaefyty (polokeře), bylinné chamaefyty (nadzemní pupeny), hemikryptofyty (pupeny na úrovni země), geofyty (podzemní pupeny), terofyty (krátkověké rostliny), hydrofyty (vodní trvalky) a dále liany, parasiti, poloparasiti a epifyty. Bodová hodnota typů biotopů pak je stanovena: 52

54 1 mimořádně nízká (plošně nevyvinuto ani jedno patro) Biotop není vertikálně ani horizontálně diferencován (synuzie), plochy bez vegetace, fragmenty vegetace (asfaltované cesty, vegetace na umělém podkladě, vegetační dlaždice, zdi se štěrbinovou vegetací). 2 velmi nízká (jedno patro) Typ biotopu je velmi málo diferencován (1 2 životní formy, jednodruhová vodní vegetace, štěrkoviště, společenstva skal a drolin, pěchavové trávníky). 3 nízká (dvě patra) Typ biotopu málo výrazně vyvinut, přítomnost jen několika životních forem (vegetace makrofyt, rákosiny, vegetace letněných rybníků, prameniště, rašeliniště, slaniska, alpínské trávníky a společenstva vysokých ostřic, poháňkové pastviny, jednoleté úhory). 4 středně vysoká (tři patra) Biotop výrazně vertikálně nebo horizontálně rozvinut, více životních forem (drobné nebo lineární skupiny roztroušené zeleně, členité zahrady, opuštěné vinice, subalpinské vysokostébelné nivy, tužebníková lada). 5 vysoká (čtyři patra) Stanoviště s vyvinutými horizontálními nebo vertikálními strukturami nebo s více životními formami (acidofilní doubravy, acidofilní a květnaté bučiny, bory a smrčiny). 6 velmi vysoká Stanoviště s bohatou horizontální a vertikální členitostí a s mnoha životními formami (lesy s vyvinutým rozvrstvením, přirozené okraje lesů, plošné a široké lineární remízky, habrové a teplomilné doubravy, tvrdé luhy, přirozené smrčiny s bohatou přirozeným zmlazením). DS Diverzita struktur u vodních biotopů V případě hodnocení diverzity struktur u vodních biotopů, nelze pro vyjádření vertikální diferenciace převzít klasifikaci typů vegetace podle Ellenberga (1963) tzn. zastoupení vegetačních pater podle životních forem. Stejně tak pokryvnost horizontální diferenciace je specifická pouze pro suchozemské biotopy, v tekoucí vodě je závislá zejména na síle a směru vodního proudu. Pro zachování jednotnosti s bodovým hodnocením suchozemských biotopů, kde je 6 bodová stupnice s vegetačními patry, byl navržen systém vertikální diferenciace i ve vodních biotopech, obecně platný jak pro stojaté, tak tekoucí vody, který spojuje (zahrnuje) botanické i zoologické hledisko. Vertikální struktury (tzv. patra ) ve vodním biotopu 1. hyporheál (hyporheos) 2. bentál (benthos) 3. submerzní vegetace ponořená, kořenující ve dně (Batrachium spp.p.p., Callitriche spp.p.p.) 4. pelagiál (volná voda): plankton (bakterie, sinice, řasy, prvoci, zooplankton, fytoplankton) nekton (živočichové schopni překonávat i silné proudění vody: ryby, kruhoústí, obojživelníci, plazi, velké druhy korýšů (Decapoda), některé druhy brouků (Dytiscidae, Hydrophilidae) 53

55 5. pleuston (i neuston) živočichové na hladině, natantní (plovoucí + vzplývavá) vegetace (vzplývavé druhy některých lakušníků, okřehkovité rostliny apod.) 6. emerzní vegetace horní části květonosných lodyh, vynořená makrofyta kořenující ve dně Bodová stupnice 1 mimořádně nízká Biotop není vertikálně diferencován, plošně není vyvinuto ani jedno patro: umělé podklady, vybetonovaná koryta, nádrže apod. 2 velmi nízká (1 patro) Biotop velmi málo diferencován, např. podzemní biotopy. 3 nízká (2 patra) Biotop málo výrazně vyvinut, např. prameny, pramenné stružky. 4 středně vysoká (3 patra) Biotop výrazně vertikálně vyvinutý, např. periodické vody, horní úseky toků. 5 vysoká (4 patra) Stanoviště s vyvinutými vertikálními strukturami např. spodní úseky vodních toků. 6 velmi vysoká (5 6 pater) Stanoviště s bohatou horizontální a vertikální členitostí, např. přirozené eutrofní vodní nádrže. DD Diverzita druhů Toto kritérium je ve vzájemném porovnání biotopů rovněž vnitřní hodnotou biotopu a vyjadřuje početní zastoupení druhů v biotopu a je charakterizována početním rozpětím všech druhů. 1 extrémně chudá Specifické druhy téměř chybí, většinou technicky vytvořená stanoviště, maximálně s fragmenty vegetace (jeskyně, střechy, asfaltové plochy, vegetační dlaždice). 2 chudá Jednostranná dominance několika oportunních druhů (monokultury). Specializované druhy téměř chybí (jezera, říční náplavy, polní kultury, intenzivní louky, mnoho antropogenních stanovišť, úhory). 3 mírně bohatá Převládají oportunní druhy (eutrofizované rybníky, sutě, úhory, paseky, sešlapávaná stanoviště). 4 středně bohatá Oportunní a specializované druhy jsou zhruba v rovnováze (mezotrofní rybníky, prameniště, rašeliniště, slaniska, vrbové luhy, křoviny, acidifikované lesy, nádraží). 5 bohatá Převládají specializované druhy (skály, sekundární trávníky, suché bylinné lemy, teplomilné doubravy, suché bory, květnaté bučiny, remízky, lada). 54

56 6 velmi druhově bohatá Vyskytují se téměř výlučně specifické druhy (mokré louky, suché trávníky, subalpinské vysokostébelné nivy, šípákové doubravy - lesostepi). VB Vzácnost typu biotopu Bodové hodnocení je kombinací rozlohy typu biotopu a četnosti jeho výskytu na území ČR s přihlédnutím k jeho rozloze a četnosti v rámci Evropy a to v závislosti vyjádřené tabulkou: Výskyt / velikost biotopu vzácný roztroušený hojný maloplošný velkoplošný Vzácností se zde rozumí geograficky, klimaticky nebo geologicky podmíněná ojedinělost typu biotopu. Například L3.4 Panonské dubohabřiny, A1.2 zapojené alpínské trávníky, nebo L5.3. Vápnomilné bučiny. Roztroušené jsou typy biotopů vyskytující se na mnoha lokalitách ne však pravidelně na celém území republiky a ne v celkově velkém počtu. Například M5 Devětsilové lemy horských potoků nebo L 7.1 Suché acidofilní doubravy. Hojně se vyskytující typy biotopů se na území republiky vyskytují více méně všude a ve velkém počtu. Například L2.2. Údolní jasanovo olšové luhy nebo X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě. Maloplošnými typy biotopů se zde rozumí: 1) přirozené (klimaxové a paraklimaxové) biotopy, které v ČR dosahují plošně malých rozměrů (A2.1 Alpínská vřesoviště, K4 Nízké xerofilní křoviny, nebo M4.2 Štěrkové náplavy s židovníkem německým), 2) biotopy náhradních společenstev, které jsou svým charakterem, geomorfologickou podmíněností či kulturním typem omezeny ve své rozloze (T4.2 Mezofilní bylinné lemy,l4 suťové lesy či T1.4 Aluviální psárkové louky), 3) svým charakterem maloplošné antropicky ovlivněné a antropogenní biotopy (XL1 remízky, aleje, renaturalizační výsadby dřevin, X3.1 zbořeniště). Velkoplošnými biotopy se zde rozumí takové typy biotopů, které v ČR vytvářejí krajinnou matrix. Jsou to buď přirozené, spojité, plošně rozsáhlé biotopy (L5.4 Acidofilní bučiny, L9.1 Rašelinné a podmáčené smrčiny) nebo svým charakterem velkoplošné, antropicky ovlivněné a antropogenní biotopy (XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin, XT3 Intenzívní nebo degradované mezofilní louky). 1 hojné, obecně rozšířené velkoplošné biotopy Orná půda, hospodářské lesy, zastavěné plochy. 2 roztroušené velkoplošné biotopy Degradované a ruderalizované trávníky, kulturní louky, přírodě blízké lesy. 3 hojné, obecně rozšířené maloplošné biotopy Remízky a křoviny, mezofilní louky, říční rákosiny, suťové lesy, porosty náspů a hrází. 4 vzácné velkoplošné biotopy Horské bučiny, polonské dubohabřiny. 55

57 5 roztroušené maloplošné biotopy Stepní trávníky a suché lesní lemy, lemy potoků a řek, křovinná lada, zbořeniště. 6 vzácné maloplošné biotopy Rašeliniště, kosodřevina, jezera, záplavové louky, reliktní společenstva, alpínské hole. VD Vzácnost přírodních druhů typu biotopu V diskusi bylo opuštěno hesenskou metodou i naším dřívějším návrhem zvolené posuzování vzácnosti druhů rostlin na základě jejich legislativní ochrany. Celá řada velmi vzácných druhů není ohrožena, protože se jejich vzácnost nemění a naopak mnoho zatím ještě hojných druhů je chráněno, protože se jejich populace nápadně zmenšují. Na druhou stranu nejsou ani všechny vzácné druhy chráněny a naopak nejsou všechny chráněné druhy vzácné. Bodová hodnota kritéria proto byla pro jednoznačnost posuzování odvozena od počtu pro daný typ biotopu charakteristických přírodních druhů, které jsou vedeny na červených seznamech ohrožených (tj. i vzácných) druhů v České republice a v zemích Evropské unie. 1 žádné ohrožené druhy v biotopu Počet ohrožených druhů 0. 2 velmi málo ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 5 ohrožených druhů. 3 málo ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 10 ohrožených druhů. 4 průměrně množství ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 15 ohrožených druhů. 5 mnoho ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny do 20 ohrožených druhů. 6 velmi mnoho ohrožených druhů v biotopu Pro rostliny nad 20 ohrožených druhů. CB Citlivost (zranitelnost) typu biotopu Toto kritérium vyjadřuje míru přirozené i antropogenní ovlivnitelnosti existenčních stanovištních podmínek biotopu, případně jejich synergické působení. Nižší bodové hodnocení mají takové biotopy, které lze jen těžko ovlivnit náhlou přirozenou či uměle vyvolanou změnou stanovištních podmínek, invazí nepůvodních druhů nebo atakem na některé přírodní druhy ekosystému (např. L4 Suťové lesy). Vyšší bodové ohodnocení pak mají biotopy, jež lze výše popsanými změnami snadno ovlivnit (např. M4 Štěrkové říční náplavy nebo M2.1 Vegetace letněných rybníků): 1 biotopy silně odolné antropogenním vlivům Negativní vlivy nepůsobí (skály, akátiny, zastavěné plochy, antropogenní stanoviště). 2 středně odolné biotopy 56

58 Negativní vlivy působí jen nepatrně na ekologické funkce biotopu (tvrdý luh, křoviny, kulturní trávníky, zahrady). 3 odolné biotopy Negativní vlivy omezují pouze některé funkce biotopu (přírodě blízké trávníky, alpínské hole, měkký luh, bučiny). 4 mírně zranitelné biotopy Jednotlivé negativní vlivy vedou k částečné ztrátě ekologické funkce biotopu (toky, jehličnaté monokultury). 5 středně zranitelné biotopy Již jednotlivé negativní vlivy vedou ke značným ztrátám ekologické funkce biotopu (rybníky, prameniště). 6 zranitelné biotopy Již jeden negativní vliv vede ke značné až úplné zátratě ekologické funkce biotopu (jezera, rašeliniště, slaniska). OB Ohrožení (množství a kvality) typu biotopu Ohrožením biotopů se zde rozumí nepříznivá tendence vývoje daného typu biotopu. Toto kriterium je dáno vnější situací biotopu vyvolanou a dlouhodobě ovlivňovanou socioekonomickým stavem a směrem vývoje společnosti. Vysoké bodové ohodnocení mají biotopy závislé na zanikajících činnostech (např. T1.3 Poháňkové pastviny ohrožované zánikem pastevectví), biotopy dlouhodobě vystavené vedlejším efektům průmyslové civilizace (např. L9.1 Horské třtinové smrčiny, ohrožované vzdušnými polutanty, jejich depozicí a změnou chemizmu půdy), nebo biotopy závislé na podmínkách dlouhodobě a intenzivně ovlivňovaných urbanizací (např. M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace ohrožované hrazením toků s přerušením pohybu splavenin a omezením periodických extrémních průtoků nebo XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice ohrožované rozšiřováním zástavby na okraji obcí). 1 plošný podíl typu biotopu prudce roste Typ biotopu je podporován současně probíhajícím nárůstem ploch (zastavěné plochy). 2 plošný podíl typu biotopu se zvolna zvětšuje Tento typ biotopu je současným způsobem využívaní krajiny zvýhodněn (regulované vodní toky, ruderalizované kulturní lesy). 3 plošný podíl typu biotopu se nemění Tento typ biotopu je současnými změnami krajiny víceméně nedotčen (rákosiny, skály a droliny, kulturní louky, intenzivní pole, roztroušená zeleň, hřbitovy). 4 plošný podíl typu biotopu zvolna klesá Tyto biotopy jsou změnami ve využití krajiny postupně zasaženy (periodické a dočasné vodní plochy, štěrkové terasy řek, prameniště, rašeliniště, alpínské trávníky, suché trávníky, mezofilní louky, vrbové luhy, přirozené lesy). 57

59 5 plošný podíl typu biotopu prudce klesá Tyto biotopy silně trpí současným vývojem krajiny (oligotrofní a distrofní stojaté vodní plochy, pastviny, vlhké mezofilní louky, extenzivní sady s travním podrostem). 6 mizející typ biotopu Tyto biotopy jsou v souvislosti se změnami v krajině kriticky ohroženy (slaniska a slatiniště, luční pěnovcová prameniště) VERBÁLNÍ POPIS TYPŮ BIOTOPŮ Přírodní a přírodě blízké biotopy nelesní V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Z Zralost Vesměs sukcesní stadia, směřující k zazemňování přirozených stojatých vod (slepá a mrtvá ramena, tůně, poříční jezera, spontánně zvodnělé tektonické deprese apod.), ale i antropogenních (nehnojené rybníky a nádrže s vyvinutým litorálem), s účastí druhů reliktních, recentních, neofytních (Elodea canadensis). P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozené. DS Diverzita struktur Optimálně jsou vyvinuta i tři patra : plovoucí nekořenující druhy (okřehky), vznášející se (Utricularia) a kořenující druhy (Nuphar), někdy i patro nad hladinou z květonosných lodyh. DD Diverzita druhů Velmi proměnlivá, u eutrofních menší, u mezotrofních i velmi bohatá, především rdesty (Potamogeton). VB Vzácnost biotopu Většinou roztroušené až vzácné. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Asi třetina diagnostických druhů vzácná až velmi vzácná (Aldrovanda vesiculosa, Ceratophyllum submersum,groenlandia densa, Najas marina, N. minor, Nuphar pumilum, Nymphaea sp., Nymphoides peltata, Potamogeton alpinus, Utricularia sp. a d..) CB Citlivost biotop Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny. 58

60 OB Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu prudce klesá tím se myslí biotopy zcela přirozené. U náhradních (antropogenních) se za jistých okolností (revitalizace říčních systémů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Z Zralost Vesměs sukcesní stadia (viz předchozí typ), směřující zazemňováním přirozených stojatých vod (slepá a mrtvá ramena, tůně, poříční jezera, spontánně zvodnělé tektonické deprese apod.), ale i antropogenních (nehnojené rybníky a nádrže s vyvinutým litorálem). P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozené. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jednovrstevná, dvouvrstevná optimálně až třívrstevná vegetace: spodní s ponořenými taxony, převažujícími lakušníky (Batrachium spp.) a hvězdoši (Callitriche sp.) nebo žebratkou bahenní (Hottonia palustris). Na hladině splývají listy jmenovaného rodu lakušníků (např. Batrachium aquatile), dále druhy okřehkovitých (Lemna minor, Spirodela polyrhiza) a nad hladinu vyčnívají ve třetím patře např. žabníky (Alisma), šmel (Butomus), halucha vodní (Oenanthe aquatica) a d. VB Vzácnost biotopu Většinou roztroušeně téměř po celém území ČR (dříve častěji, řada lokalit zanikla), některé typy např. s hvězdošem podzimním (Callitriche hermaphroditica) nebo lakušníkem Rionovým (Batrachium rionii) velmi vzácné. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Řada diagnostických druhů vzácná až velmi vzácná (Batrachium baudotii, B. rionii, B. trichophyllum, Butomus umbellatus, Callitriche hermaphroditica, Hottonia palustris, a další). CB Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí příp.změny zoocenózy. OB Ohrožení biotopu Odvodňováním krajiny, absence záplav v aluiviích, nadměrné stavy býložravých ryb (hlavně amura a tolstolobika) či užívání herbicidů. Plošný podíl typu biotopu (prudce) klesá tím se myslí zcela přirozená stanoviště. U náhradních (antropogenních) se za jistých okolností (revitalizace říčních systémů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Z Zralost Sukcesní stadia, na okrajích oligotrofních až dystrofních mělkých nádrží nebo až blokovaná sukcesní stadia: tůňky v rašeliništích (zanikající a tvořící se), v tomto případě reliktního charakteru a tedy optimálně zralá. 59

61 P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přírodní DS Diverzita struktur Až třívrstevná společenstva se vznášejícími (bublinatky), vzplývajícími (rdesty) a nad hladinu čnícími (mechorosty, ostřice) druhy. (Pozor na mozaiku s vlastními rašeliništními biotopy!) DD Diverzita druhů Druhově relativně chudá společenstva s několika druhy výše uvedených rodů, četnější jsou submerzní mechorosty. VB Vzácnost biotopu Vzácně a maloplošně v chladnějších oblastech Čech, řada lokalit zanikla odvodňováním (hlavně na Třeboňsku a Žluticku. Na Moravě velmi vzácně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Biotop druhově sice chudý, z toho ale téměř polovina druhů vzácných. Především všechny druhy bublinatek (Utricularia bremii, U. intermedia, U. minor, U. ochroleuca) dále zevar nejmenší (Sparganium minimum) a zábělník bahenní (Comarum palustre). CB Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí příp.změny zoocenózy. OB Ohrožení biotopu Odvodňování a eutrofizace krajiny, vyhrnování rybníků. Plošný podíl typu biotopu (prudce) klesá tím se myslí zcela přirozené. U náhradních (antropogenních) se za jistých okolností (revitalizace říčních systémů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. V4 Makrofytní vegetace vodních toků Z Zralost Proudem vody blokovaná sukcesní stadia, směřující v klidných úsecích k zarůstání a zazemňování (slepá a mrtvá ramena, tůně). P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké, přirozenost ovlivňována řadou faktorů: od změny chemismu vody až po regulace toků. DS Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné, druhově chudé porosty ponořených, nebo vzplývavých vodních rostlin, kořenujících ve dně toku. Horizontální struktura závislá na síle a směru vodního proudu do značné míry a směru vodního proudu. V prudším proudu horních úseků řek jsou biotopy spíše jednovrstevné v dolním úseku dvouvrstevné. 60

62 VB Vzácnost biotopu Většinou roztroušené až vzácné, protože většina řek, zvláště větších je regulována nebo kanalizována (pak viz přírodě vzdálené biotopy). Klidné pobřežní úseky při březích ( tůně ) již patří do biotopu V1. Častěji se proto tento typ vyskytuje ve středních částech toků, některé podtypy jsou vzácné, např. společenstva se stolístkem střídavolistým (Myriophyllum alternifolium) se vyskytuje pouze na Šumavě a Českomoravské vrchovině a porosty s rdetem rdesnolistým (Potamogeton polygonifoliu) v Ašském výběžku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě výše uvedených druhů a některých dalších, např. s rdestem alpínským (Potamogeton alpinus), jsou druhy ze skupiny indikačních poměrně hojné. CB Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a eutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu stále klesá dalším regulováním nebo splavňováním řek, v posledních 5 letech i dalšími regulacemi a kanalizacemi v rámci technických protipovodňových opatření. Pokles je poněkud tlumen zatím sporadickými akcemi v rámci programu revitalizace říčních systémů. V5 Vegetace parožnatek Z Zralost Kosmopolitní fylogeneticky stará vesměs přírodní společenstva, osídlující stojaté nebo mírně tekoucí vodě, která má různý chemismus a trofii od oligotrofie až dystrofie až po eutrofii. Jde o ranné, ale často dlouhodobé sukcesní stadium. P Přirozenost Jde v zásadě o přirozené typy vázáné jak na říční tišiny, mrtvá ramena a tůně, prameništní jezírka, tak na některé rybníky, zatopené příkopy, lomy a pískovny. DS Diverzita struktur Průměrně dvouvrstevná společenstva, jednoduchá struktura. DD Diverzita druhů Druhově chudá, vázaná na pravidelný výskyt specializovaných druhů Chara a Nitella. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně od nížin do podhůří v celé ČR. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé lokality s unikátním výskytem některých druhů parožnatek (Nitella mucronata, Chara braunii aj.). Z cévnatých druhů jsou vzácné až velmi vzácné některé rdesty (Batrachium baudotii a B.rionii). CB Citlivost biotopu Vysoce citlivé na změnu odpovídajícho chemismu. 61

63 OB Ohrožení biotopu Nevhodné vodohospodářské úpravy v krajině, eutrofizace nebo zakalení. V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) Z Zralost Kosmopolitní fylogeneticky staré (třetihorní?) společenstva. P Přirozenost Zcela přirozené typy vázáné na oligotrofní jezera. DS Diverzita struktur Často monotypická jednovrstevná společenstva, jednoduchá struktura. DD Diverzita druhů Druhově velmi chudá společenstva, vázaná na pravidelný výskyt druhů rodu Isoëtes VB Vzácnost biotopu Reliktní velmi vzácná společenstva, v ČR pouze na dvou lokalitách - Černé a Plešné jezero (Šumava). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Oba indikační druhy v ČR unikátní, kriticky ohrožené. CB Citlivost biotopu Velmi citlivé na změnu trofie. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací nebo zakalením. Plošný podíl biotopů zatím sice neklesá, ale vzhledem k počtu lokalit je trvale ohrožen. M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod Z Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní bylinná společenstva, vesměs sukcesní stadia, směřující zazemňováním přirozených stojatých vod (slepá a mrtvá ramena, tůně, poříční jezera, spontánně zvodnělé tektonické deprese apod.), ale i antropogenních (rybníky a nádrže s vyvinutým litorálem) k mokřadním olšinám. P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozená. DS Diverzita struktur Struktura poměrně jednoduchá, obvykle jedno až dvouvrstevná, fyzignomii určuje dominantní rákos (Phragmites australis), s výškou až do 3 (i 4) m, který spolu s dalšími vysokými trávami a šáchorovitými (Typha sp., Glyceria maxima, Schoenoplectus lacustris) s vysokou pokryvností (40-90%). Nižší patro tvořené jen několika druhy s nízkou pokryvností (Lythrum salicaria, Galium palustre a d.). Někdy bývá poměrně vysoká pokryvnost lián (Calystegia sepium). 62

64 DD Diverzita druhů Mírně bohatá, převládají oportunní druhy (viz diverzita struktur). VB Vzácnost biotopu Biotop je roztroušený v planárním a kolinním stupni po celém státě, v rybničních oblastech (jihočeské pánve, Dokesko, Polabí) až hojný, v podhorském až horském stupni vzácný. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Jen málo diagnostických druhů vzácných až velmi vzácných (Butomus umbellatus, Dryopteris cristata, Ranunculus lingua), ostatní vesměs hojné až obecné. CB Citlivost biotopu Středně zranitelné biotopy, citlivé na znečištění a hypereutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny, někdy citlivý i na impakt fauny (populace racků). OB Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu je obecně stabilizován, v některých oblastech se jeho podíl šíří, v jiných (jižních Čechách) naopak je ohrožen. Za jistých okolností (revitalizace říčních systémů, zakládání rybníků a mokřadů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. M1. 2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty Z Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní bylinná společenstva, vesměs sukcesní stadia, směřující zazemňováním přirozených, přechodně vysychajících mokřadů s vysokým obsahem solí. Tím je blokována i sukcese a zvýšena zralost. Biotop může mít reliktní charakter. P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků, na vývěrech hořkoslaných vod). Pozn.: pokud probíhají nerušeně přírodní procesy, je možno i společenstva v umělých vodních nádržích považovat za přirozené. DS Diverzita struktur Nižší i vysoké porosty, bývají dvou až třívrstevné podobně jako klasické rákosiny. DD Diverzita druhů Fyziognomii určuje vedle rákosu (Phragmites australis) kamyšník přímořský (Bolboschoenus maritimus) a pak hlavně šáchorovité a sítinovité s pokryvností až 80%. Nižší patro tvoří některé ostřice, nejnižší např. bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) s nízkou pokryvností. VB Vzácnost biotopu Biotop je vzácný v planárním a kolinním stupni pouze některých oblastí, v Polabí, Mostecku, místy velkoplošně na Chebsku a jihomoravských úvalech, tedy v teplých oblastech, kde výpar převažuje nad zasakováním srážkové vody a nebo kolem minerálních pramenů, kdysi na návsích s pastvou drůbeže. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě rákosu a některých ostřic téměř všechny diagnostické druhy vzácné až velmi vzácné (Aster tripolium, Bolboschemus koshewnikowii, B. maritimus, Carex melanostachya, Cirsium 63

65 brachycephalum, Juncus gerardii, Melilotus macrorhiza a d.) hojnější jsou některé ruderální druhy, které jsou vázány na antropogenní podtypy. CB Citlivost biotopu Silně zranitelné biotopy, citlivé na odvodnění, změny trofických poměrů, převod na ornou půdu. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl typu tohoto vzácného typu biotopu, dnes představující poslední zbytky, je poněkud obecně stabilizován územní ochranou (Soos, Slanisko u Nesytu) Revitalizace je prakticky nemožná. M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Z Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní biotop, z hlediska ekologické stability resilientní: má dvě fáze vodní a semiterestrickou, které se při změně ekotopu (přechodnému vyschnutí) rychle adaptují. Jde o blokované sukcesní stádium, směřující k lužnímu lesu. U přírodních komplexů, kdy na tyto biotopy navazují lužní křoviny a lesy, má významný ekotonální charakter. P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků, odvodňovacích příkopů), na hlinitých nebo jílovitých nezpevněných substrátech se silnou vrstvou sapropelového bahna. DS Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty širokolistých bylin, z nichž strukturu určují jeden až dva dominantní. DD Diverzita druhů Středně bohatá společenstva. Dominantní jsou nejčastěji Alisma lanceolatum, A. plantagoaquatica, Rorippa amphibia nebo Sagittaria sagittifolia. Trávy se vyskytují vzácněji, někdy dominantním druhem bývá Glyceria fluitans. VB Vzácnost biotopu Biotop je rozšířen roztroušeně od nížin do podhůří po celém území ČR s koncentrací výskytu v rybničních oblastech a na dolních tocích větších řek, zde až hojně, některé podtypy jsou omezeny např. jen na úvaly velkých řek se šmelem okoličnatým (Butomus umbellatus), jiný na jihočeskou rybniční oblast se vzácnou skřípinou kořenující (Scirpus radicans) a pod. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Z diagnostických druhů je vzácný pouze prustka obecná (Hippuris vulgaris), z ostatních hlavně rod lakušník (Batrachium baudotii, B. rionii, B. trichophyllum). CB Citlivost biotopu Vzhledem k adaptabilitě biotopu na přechodné vysýchání je jeho odolnost proti vnějším vlivům značná. Je ale citlivý na odvodnění či technické úpravy břehů (kanalizace toků a pod.). Za předpokladu dalšího nerušeného vývoje po revitalizaci poměrně rychlý návrat. 64

66 OB Ohrožení biotopu Především různé regulační a jiné technické zásahy vyhrnování břehů rybníků, regulace a kanalizace vodních toků, zavážení tůní a slepých ramen, vysoušení mokřadů. M1.4 Říční rákosiny Z Zralost Pobřežní biotopy, sukcesní stadium lužního lesa, blokované vodním proudem toku, střídavým obnažením a hlavně záplavami. Ekotopem jsou nejčastěji štěrkové, vzácněji hlinité substráty. P Přirozenost Biotopy přírodní, u regulovaných toků i přírodě blízké. Jsou velice flexibilní: v případě revitalizace toků se rychle vracejí na příhodné ekotopy. DS Diverzita struktur Struktura poměrně jednoduchá, obvykle jedno, mnohem méně dvouvrstevná. DD Diverzita druhů Relativně chudá na druhy. Fyzignomii určuje dominantní chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) nebo ostřice Buekova (Carex buekii), které někdy tvoří téměř monotypické husté porosty, dosahující až 1,5 m. Tento zápoj téměř znemožňuje existenci nižšího patra (Persicaria hydropiper, Veronica beccabunga), proto se v porostech uplatňují další vzrůstné druhy, např. Chaerophyllum hirsutum, Mentha longifolia, Rumex aquaticus, místy jsou výrazné facie s devětsilem lékařským nebo Kablíkové (Petasites hybridus ev. P. kablikianus) nebo s kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). V rozvolněných porostech jsou časté jednoletky rodů Bidens, Epilobium, Persicaria. VB Vzácnost biotopu Biotop je roztroušený v planárním až podhorském (horském) stupni po celém státě na dolních a středních částech (větších) řek. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Prakticky žádný diagnostický druh není vzácný, z doprovodných např. Petasites kablikianus, omezený pouze na Krkonoše. CB Citlivost biotopu Málo zranitelné biotopy, rychle se po lokálním zničení obnovující. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu je obecně stabilizován, v některých oblastech je ohrožen regulacemi řek. Za jistých okolností (revitalizace říčních systémů, zakládání rybníků a mokřadů) může ohroženost zmírnit až i zvrátit. M1. 5 Pobřežní vegetace potoků Z Zralost Mokřadní bylinný biotop na pobřeží potoků, který je během roku v různém stupni zaplavený nebo naopak nad vodou. Tím je blokována sukcese dřeviny se nemohou dobře uchytit, zatímco byliny se přechodnému vyschnutí rychle adaptují. Lze přiřadit stupně 4 až 5. U 65

67 přírodních komplexů, kdy na tyto biotopy navazují olšiny, má významný ekotonální charakter. P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u odvodňovacích příkopů ev. i rybníků), na písčitohlinitých, hlinitých nebo jílovitých substrátech. DS Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty, na rozdíl od biotopu M1.3 s převahou trav. DD Diverzita druhů Z trav jsou nejčastější a dominantní zejména zblochany (Glycerina fluitans, G. notata, vzácněji G. declinata a G. nemoralis). Ze širokolistých bylin jsou to poléhavé a z uzlin kořenující, např. Berula erecta, Myosotis palustris agg., Nasturcium officinalis, Veronica anagalis-aquatica, V. beccabunga. Při dočasně zvýšené hladině se vyskytují např. okřehky, při obnažení půdy např. sítiny. VB Vzácnost biotopu Biotop je rozšířen od nížin do podhůří po celém území ČR. Kromě potoků se vyskytuje i podle větších řek (Otavy, H. Vltavy a Sázavy) nebo u odvopdňovacích příkopů a rybníků (Českolipsko). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Z diagnostických druhů jsou vzácné Catabrosa aquatica, Glyceria nemoralis, Leersia oryzoides, Nasturcium sterile, ostatní jsou běžné. CB Citlivost biotopu Vzhledem k adaptabilitě biotopu na přechodné vysýchání je jeho odolnost proti vnějším vlivům značná. Je ale citlivý na odvodnění či technické úpravy břehů (kanalizace toků a pod.). Za předpokladu dalšího nerušeného vývoje po revitalizaci poměrně rychlý návrat. OB Ohrožení biotopu Především různé regulační a jiné technické zásahy - vyhrnování břehů rybníků, regulace a kanalizace vodních toků, vysoušení mokřadů a rovněž eutrofizace (šíření rodu Bidens, Urtica dioica), nebo invazních druhů (Reynoutria, Solidago). M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů Z Zralost Mezotrofní vegetace bahnitých sedimentů (bohatých na nerozložený organický materiál) v mělkých stojatých vodách, např. v tůních olšin, mrtvých ramenech ale i polozazemněných rybnících. Lze přiřadit stupně 4 až 5. Jde o blokované sukcesní stádium, směřující k lužnímu lesu. U přírodních komplexů, kdy na tyto biotopy navazují lužní křoviny a lesy, má významný ekotonální charakter. P Přirozenost Biotopy přírodní i přírodě blízké (u rybníků). DS Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty většinou širokolistých bylin, nižší patro tvořeno poléhavými typy, vyšší vzpřímenými (ostřice) nebo i liánami (Solanum dulcamara). 66

68 DD Diverzita druhů Průměrná diverzita. Vyšší vrstvu tvoří (někdy) Carex pseudocyperus, C. rostrata, Cicuta virosa, Ranunculus lingua, Rumex hydrolapathum, Thelypteris palustris, liánovitě rostoucím lilkem potměchutí (Solanum dulcamara), nižší pak druhy, šířící se rychle dlouhými oddenky, nadzemními výběžky nebo kořenujícícmi lodyhami: Calla palustris, Menynthes trifoliata a Comarum balustre. VB Vzácnost biotopu Biotop je potenciálně rozšířen (roztroušen) od nížin do podhůří po celém území ČR, v současné době roztroušený s koncentrací výskytu na Českomoravské vrchovině a Beskydech, Ralské pahorkatině, jinde vzácný. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Z diagnostických druhů jsou vzácné Calla palustris, Menyanthes trifoliata, Thelypteris palustris, z doprovodných dále Hottonia palustris, Lysimachia thyrsiflora, Ranunculus lingua, což je zhruba třetina charakteristické skupiny taxonů. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý především na trofické změny a zásadně na změnu vodních poměrů (odvodnění). Za předpokladu dalšího nerušeného vývoje po revitalizaci poměrně rychlý návrat. OB Ohrožení biotopu Především různé regulační a jiné technické zásahy vyhrnování břehů rybníků, regulace a kanalizace vodních toků, zavážení tůní a slepých ramen, vysoušení mokřadů. M1.7 Vegetace vysokých ostřic Z Zralost Eutrofní, vzácněji až mezotrofní bylinná společenstva, vesměs pokročilá sukcesní stadia, směřující k bažinným olšinám. Dřeviny se však v důsledku hustého porostu ostřic těžko uchycují. P Přirozenost Biotopy přírodě blízké i přírodní, vázané na různé typy mokřadů, především pobřežní mělčiny rybníků, říční ramena a tůně v pokročilém stadiu sukcese, zaplavované říční a potoční nivy. I když jde o mokřadní biotop, v letním období dochází téměř pravidelně k vyschnutí. DS Diverzita struktur Vysoké, husté, jednovrstevné nebo dvouvrstevné porosty, fyzignomii určují různé druhy vysokých ostřic. Podle růstové formy dominantního druhu má vegetace buď mozaikovitý nebo homogenní charakter. Trsnaté ostřice Carex paniculata, C. appropinquata a C. elata vytvářejí mohutné, kompaktní až 1 m vysoké trsy (bulty). Na nich po rozpadu rostou byliny menšího vzrůstu, např. Galium palustre agg. nebo Stellaria palustris. Deprese mezi trsy jsou po určitou dobu vegetační sezóny pod vodou: rostou zde bažinné druhy vyššího vzrůstu: Iris pseudacorus, Lysimachia thyrsiflora, Lythrum salicaria, Peucedanum palustre, Ranunculus lingua, Senecio paludosus a Stachys palustris. Pokud jsou deprese trvaleji zvodněné (tůňky), přibývají druhy Menyanthes trifoliata, Utricularia spp. 67

69 Naopak porosty s převahou výběžkatých netrsnatých ostřic, např. Carex acuta, C. acutiformis, C. riparia, C. rostrata, C. vesicaria jsou homogenní, souvislé. K rákosinám mají vztah porosty s chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) nebo třtinou šedou (Calamagrostis canescens). DD Diverzita druhů Společenstva druhově někdy poměrně chudá, ale jindy i přes jistou fyzignomickou uniformitu, bohatá. VB Vzácnost biotopu Biotop je roztroušený až hojný po celém území ČR od planárního do podhorského stupně, v horách vzácně. Výskyt je soustředěn do aluvií větších řek. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácných druhů poměrně málo a ještě se i střídají podle jednotlivých fytochorionů: Carex diandra, C. disticha, C. lasiocarpa, Leucojum aestivum, Lysimachia thyrsiflora, Menyanthes trifoliata, Ranunculus lingua, Teucrium acordium. CB Citlivost biotopu Biotop poměrně stabilní, citlivý pouze na změnu vodního režimu. OB Ohrožení biotopu Plošné zastoupení mírně klesá: ohrožení především odvodňováním, převodem na louky či naopak zalesňování, vyhrnování břehů vodních nádrží, převod na ornou půdu. M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou Z Zralost Podobně jako rákosiny stojatých vod, mezotrofní vysokotébelná společenstva na pramenech na karbonáty bohaté vody, vesměs sukcesní stadia, směřující zazemňováním přirozených stojatých vod, původních jezer, slepých ramen, tůně, vesměs reliktního charakteru. Stupeň ekologické stability 4 až 5. P Přirozenost Biotopy přírodní, reliktní s edaficky blokovanou sukcesí (podobně jako slaniska (M1.2). DS Diverzita struktur Struktura poměrně jednoduchá, obvykle jednovrstevná,vzhledu rákosin, fyzignomii ale určuje dominantní mařice pilovitá (Cladium mariscus). Zapojené porosty jsou velmi chudé, protože hustotanadzemních částí i oddenků brání růstu dalších bylin i dřevin. Pouze v mezerách se uplatňují další druhy rákosin a vysokých ostřic. DD Diverzita druhů V některých případech chudá, až uniformní s dominancí mařice, jinde bohatá, obohacená druhy slatinišť a rákosin. VB Vzácnost biotopu Biotop je v současné době v ČR omezen na 4 lokality v Polabí (reliktní charakter), vesměs v chráněných územích. 68

70 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Velmi vzácný je diagnostický druh Cladium mariscus, další doprovodné vzácné druhy: Carex davalliana, C. lepidocarpa, Juncus subnodulosus, Schoenus ferrugineus. CB Citlivost biotopu Silně citlivé biotopy na eutrofizaci vodního prostředí, odvodňováním krajiny, někdy citlivý i na impakt fauny (populace racků). OB Ohrožení biotopu Plošný podíl typu biotopu je nepatrný, je stabilizován stálým managementem před přirozenou sukcesí. Je stále ohrožen eutrofizací, revitalizace je prakticky nemožná. M2.1 Vegetace letněných rybníků Z Zralost V počáteční fázi jde o nezralá iniciální stadia (ecesi) travinobylinných společenstev ta v rybníkářské praxi po letnění (nebo technických úpravách) zaplavena nebo zlikvidována vyhrnutím sedimentu. Při dalším vývoji tato vegetace přechází přes bylinná a křovitá lada v les. P Přirozenost Biotopy přírodě blízké (u rybníků), u říčních náplavů i přírodní. I u rybníků můžeme existenci považovat za přírodě blízkou, protože se jedná o simulaci přírodních procesů. DS Diverzita struktur V ranných stadiích obvykle jednovrstevné porosty tvořené nízkými plazivými nebo poléhavými rostlinami. Často jde o terestrické formy obojživelných druhů Callitriche palustris, Elatine hydropiper, E. triandra, Limosella aquatica, v dalším stadiu se uplatňují traviny, např. Coleanthus subtilis, Carex bohemica, Eleocharis ovata, Juncus bufonius. Podle typu substrátu je vegetace velmi variabilní a to i v rámci jedné lokality. DD Diverzita druhů Velmi rozdílná, někdy středně bohatá společenstva, někdy ale poměrně chudá. VB Vzácnost biotopu Většinou roztroušeně téměř po celém území ČR, větší koncentrace v rybničních oblastech. (jižní Čechy, Českomoravská vrchovina), na střední a jižní Moravě je tento biotop poměrně vzácný. Výskyt je dále vázán na klasické rybniční hospodářství. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé konkrétní biotopy mají značný počet vzácných druhů. Z diagnostických druhů jsou vzácné Cyperus michelianus, Elatine alsinastrum, E.hexandra, E. hydropiper, E. triandra, Limosella aquatica, Lindernia procumbens, Plantago uligionosa, Pseudognaphalium luteoalbum (velmi vzácná), Spergularia echinosperma, Tillaea aquatica, což je více než polovina druhů charakteristické skupiny. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý především na eutrofizaci a znečištění, které mají za následek šíření ruderálních druhů, dále na odvodňování a likvidaci bahnitých okrajů vysýchavých tůní a říčních okrajů. 69

71 OB Ohrožení biotopu Odvodňováním krajiny, absence záplav v aluiviích, ale i absence klasického rybníkářství. M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků Z Zralost Efemérní vesměs maloplošná vegetace, nezralá iniciální stadia (ecese) travinobylinných společenstev. P Přirozenost Biotopy spíše přírodě blízké, antropogenní i když analogicky mohou vznikat erozními pochody i přirozeně. Jde většinou o extenzivně využívané plochy, např. zamokřená pole a pastviny, okraje lesních cest, lesní skládky dřeva, paseky, pískovny, dříve i nehnojené oligotrofní rybníky. Substrátem je mírně až středně kyselý písek nebo štěrk. DS Diverzita struktur Jednovrstevné, řídké porosty vesměs jednoletých efemerních druhů. DD Diverzita druhů Mírně bohatá společenstva. Převažují traviny Isolepis setacea, Juncus bufonius, Cyperus flavescens, Juncus sp., z dalších např. Spergularia rubra, Gypsophila muralis. Charakteristické je zastoupení mechorostů. VB Vzácnost biotopu Kdysi roztroušeně ve vlhkých oblastech od pahorkatin do podhůří, dnes velmi vzácně v Třeboňské pánvi a na Českomoravské vrchovině. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Značná část druhů vzácná až velmi vzácná: Centunculus minimus, Cyperus flavescens, Gnaphalium uliginosum, Gypsophila muralis, Isolepis setacea, Juncus capitatus, J. tenageia, Radiola linoides. Význačný je výskyt několika úzce specializovaných druhů, vzácných a kriticky ohrožených Centunculus minimus, Illecebrum verticillatum, Radiola linoides. CB Citlivost biotopu Biotop je velmi citlivý především na eutrofizaci a znečištění, mající za následek šíření ruderálních druhů, dále na hnojení rybníků. OB Ohrožení biotopu Intenzivní obhospodařování rybníků, hnojení chudých polí a pastvin. M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí Z Zralost V počáteční fázi jde o nezralá iniciální stadia (ecesi) travinobylinných společenstev ta v rybníkářské praxi po letnění (nebo technických úpravách) zaplavena nebo zlikvidována vyhrnutím sedimentu. Při dalším vývoji tato vegetace přechází přes bylinná a křovitá lada v les. 70

72 P Přirozenost Biotopy přírodě blízké (u rybníků), u říčních náplavů i přírodní. I u rybníků můžeme existenci považovat za přírodě blízkou, protože se jedná o simulaci přírodních procesů. DS Diverzita struktur Jednovrstevné až dvouvrstevné porosty s uplatněním jednoletých travin, především Cyperus fuscus, Juncus bufonius, J. sphaerocarpus. Proti vegetaci letněných rybníků je vyšší podíl vytrvalých bylin. DD Diverzita druhů Mírně bohatá až chudá. VB Vzácnost biotopu Vyskytuje se vzácně a pouze v jihomoravských úvalech a na Lednických rybnících. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina diagnostických druhů je vzácná až velmi vzácná: Centaurium pulchellum, Cerastium dubium, Gnaphalium uliginosum, Limosella aquatica, Lythrum hyssopifolia, Plantago uliginosum, Pulegium vulgare, Pulicaria vulgaris, Ranunculus sardous, Samolus valerandi, Veronica anagalloides, V. catenata. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý především na eutrofizaci a znečištění, které mají za následek šíření ruderálních druhů, dále na odvodňování a likvidaci bahnitých okrajů vysýchavých tůní a říčních okrajů. OB Ohrožení biotopu Odvodňováním krajiny, absence záplav v aluiviích, ale i absence klasického rybníkářství (neletnění rybníků). Přesto vzhledem k ochraně řady rybníků teplých oblastí se plošný podíl v posledních letech nemění. M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav Z Zralost Maloplošné, sukcesně nestálé, otevřené porosty s dominancí slanomilných jednoletých trav. P Přirozenost Biotopy spíše přírodě blízké, antropogenní na obnažených dnech rybníků s mírně slanou vodou, rovněž v komplexech přeplavovaných slaných luk. DS Diverzita struktur DD diverzita druhů Jednovrstevné, řídké porosty jednoletých efemerních druhů Crypsis aculeata, Heleochloa schoenoides doprovázených jednoletými až slanomilnými kuřičkami Spergularia maritima, S. salina, vytrvalou trávou Puccinellia distans a fakultativními halofyty z čeledi Chenopodiaceae (Atriplex prostrata latifolia, Chenopodium glaucum). VB Vzácnost biotopu Velmi vzácně pouze na několika lokalitách nejjižnější Moravy. 71

73 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina druhů charakteristické skupiny je vzácná: Aster tripolium subsp.pannonicus, Atriplex prostrata subsp. latifolia, Crypsis aculeata, Heleochloa schoenoides, Plantago uliginosa, Puccinelia distans (šířící se ale antropogenně), Spergularia maritima, S. salina. CB Citlivost biotopu Biotop je velmi citlivý na snížení hladiny podzemní vody, dále na eutrofizaci a znečištění, mající za následek šíření ruderálních druhů, dále na hnojení rybníků. OB Ohrožení biotopu Intenzivní obhospodařování rybníků, sukcese. M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Z Zralost Maloplošné, sukcesně nestálé, nízké, otevřené chudé porosty, závislé na přechodném zaplavení mělkou vodou snáší přechodné mírné vyschnutí (obojživelnost!), úplné může vést až k odumření porostu. Někdy i podíl allochtonních prvků. P Přirozenost Biotopy spíše přírodě blízké, antropogenní v mělkých příbřežních zónách rybníků, zatopených lomech a pískovnách. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Převážně jednovrstevné, řídké druhově mírně bohaté porosty vytrvalých obojživelných bylin s obvyklou dominancí Eleocharis acicularis, Juncus bulbosus, vzácně Litorella uniflora, Pilularia globulifera, Luronium natans. V porostech s delší terestrickou fází se objevují i jednoletky (Eleocharis ovata, Gnaphalium uliginosum), naopak v dlouhodobě zaplavovaných biotopech vytrvalé bažinné až vodní byliny jako Alisma plantago-aquatica, Sagittaria sagittifolia, dále rody Myriphyllum, Potamogeton, Batrachium, Callitriche a Elatine. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně od nížin do pahorkatin, vzácněji do hor, především v rybničních oblastech Dokesku, jihočeských pánvích, Českomoravské vrchovině. Některé typy, jako s Luronium natans jsou velmi vzácné až unikátní. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě druhu Ranunculus flammula prakticky všechny prvky druhové kombinace vzácné nebo alespoň roztroušené. CB Citlivost biotopu Biotop je velmi citlivý na trvalejší vyschnutí, dále na eutrofizaci a znečištění, mající za následek šíření ruderálních druhů. OB Ohrožení biotopu Intenzivní obhospodařování rybníků, vápnění a hnojení, plošné vyhrnování rybníků. 72

74 M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace Z Zralost Surový substrát, který svojí hrubozrnností dovoluje uchytit se jen náhodně některým bylinám, vegetace není vyvinuta, a tedy zcela nezralá. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS Diverzita struktur DD diverzita druhů Bez vyvinutých struktur a prakticky bez stálých vázaných druhů. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až hojně na horních, výjimečně na středních tocích většiny našich řek. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Náhodně se mohou uchytit některé vzácné druhy (Corrigiola litoralis). CB Citlivost biotopu OB Ohrožení biotopu Mírně zranitelné biotopy ohrožené regulacemi toků, čímž lokalit zvolna ubývá. M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým Z Zralost Štěrkový náplav, který vedle hrubé frakce obsahuje i jemnou, ve které se uchytí porost židoviníku. Zralost malá, základní sukcesní stadium pro měkký luh, blokované však jarními prudkými záplavami. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné různě zapojené porosty vedle výrazného židoviníku (Myricaria germanica) další byliny a dřeviny vesměs nízké, ale i vyšší keřové vrby (Salix daphnoides, S. eleagnos, S. purpurea). VB Vzácnost biotopu Pouze na náplavech podbeskydských toků. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Velmi vzácný je vůdčí druh, Myricaria germania. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku jarní prudké záplavy, letní přechodné vysýchání. OB Ohrožení biotopu Regulace toku, v minulosti se počet lokalit snížil, v současnosti určitá stagnace. 73

75 M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní Z Zralost Štěrkový náplav, který vedle hrubé frakce obsahuje i jemnou, ve které se uchytí porost třtiny a dalších druhů. Zralost malá, základní sukcesní stadium pro měkký luh, blokované však jarními prudkými záplavami. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné vesměs zapojené, druhově chudé porosty v dominancí se střídají Calamagrostis pseudophragmites a Petasites hybridus event. vzácnější P. kablikianus. V nižších polohách se dominantně uplatňuje Phalaris arundinacea a další byliny. V chudém keřovém patru se objevuje nejčastěji S. purpurea. VB Vzácnost biotopu Pouze na horním toku Labe, Orlice, Morávky a Ostravice a v Beskydech., i zde vzácně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné resp. pouze regionálně rozšířené jsou Calamagrostis pseudophragmites a Petasites kablikianus. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku. OB Ohrožení biotopu Regulace toku, plocha mírně klesá. M5 Devětsilové lemy horských potoků Z Zralost Dynamikou toku blokovaná sukcesní stadia v nivách vodních toků na dnech údolí v submontánním a montánním stupni. Základní sukcesní stadium pro údolní olšiny. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, vyskytují se ale i antropogenní lemy údolních lesních komunikací s devětsily, které však obohacuje řada ruderálních druhů. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Statné, obvykle dvouvrstevné porosty, s dominantními devětsily (Petasites hybridus, P. kablikianus) a dalšími nespecifickými pobřežními druhy jako Aegopodium podagraria, Impatiens noli-tangere, Chaerophyllum hirsutum, Filipendula ulmaria, Heracleum sphondylium event. i Urtica dioica. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až hojně v submontánním až nižším montánním stupni pohraničních hor severní poloviny ČR, vzácně i na Šumavě. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vzácných druhů. 74

76 CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku, eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Eutrofizací podmíněné šíření invazních druhů jako Impatiens glandulifera, Reynoutria sp., ruderalizace, regulace potoků. M6 Bahnité říční náplavy Z Zralost Opět pionýrské nebo sukcesně ranné biotopy na bahnitých náplavech dolních, vzácněji i středních tocích řek. Dynamikou toku se mění charakte a typ ekotopu. Pro rozvoj vegetace jednoletých bylin na náplavech je nejvhodnější období průtokového minima přibližně od konce srpna. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, protože jsou vázány na neregulované řeky, i když se na struktuře podílejí náhodně i některé kulturní druhy (Helianthus annuus, Solanum lycopersicum). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Statné jednovrstevné event. dvouvrstevné eutrofní porosty. Buď jsou druhově monotónní s převahou rodů Bidens, Chenopodium a Persicaria se stoprocentní pokryvností, nebo s nižší a pak jsou druhově velmi bohaté, složené často z druhů příbuzných vyhraněným typům: Phragmites australis, Phalaris arundinacea, Carex buekii, C. riparia, Alisma plantago aquatica, Butomus umbellatus, Oenanthje aquatica, Roippa amphibia, na čerstvých polovyschlých naplavenínách se pak vyskytují jednoletky Cyperus fuscus, Juncus bufonius, Limosella aquatica. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně na neregulovaných řekách téměř po celém státě kromě horských poloh. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vzácných druhů, někdy (náhodně) např. Corrigiola litoralis nebo Lindernia procumbens. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, stavba jezů a přehrad, šíření invazních druhů jako Impatiens glandulifera, Reynoutria sp., ruderalizace, rekreace apod. M7 Bylinné lemy nížinných řek Z Zralost Proti předchozímu typu sukcesně poněkud pokročilé biotopy, navazující na pobřežní křoviny na zaplavovaných nivách nížinných řek. 75

77 P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, protože jsou vázány na neregulované řeky, i když se na struktuře podílejí náhodně i některé kulturní druhy, mimo tento typ pak stojí biotopy silně zasažené invazními allochtoními druhy (Echinocystis lobata, Reynoutria sp.) nebo silně ruderalizované. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Statné dvouvrstevné eutrofní porosty, tvořené vysokými bylinami, širokolistými i travinami: Althaea officinalis, Aristolochia clematitis, Dipsacus sp., Epilobium hirsutum, Phalaris arundinacea, Senecio sarracenicus, typické je zastoupení lián: Calystegia sepium, Cucubalus baccifer, Cuscuta europaea, Fallopia dumetorum, Humulus lupulus, případně polokeře jako Rubus caesius. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně podél neregulovaných nebo málo regulovaných větších toků v nížinném až pahorkatinném stupni (Labe, Berounka, Ohře, Morava, Dyje). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé druhy jsou rozšířeny jen regionálně Aristolochia clematitis, Cucubalus baccifer, Senecio sarracenicus. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu dynamiky toku. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, stavba jezů a přehrad, šíření invazních druhů jako Impatiens glandulifera, Reynoutria sp., ruderalizace, rekreace apod. R1.1 Luční pěnovcová prameniště Z Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech ve stružkách vod bohatých na karbonáty. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, podmíněné vývěry karbonátových vod, s vazbou na podobné typy v lesích. DS Diverzita struktur Jedno až dvouvrstevné různě zapojené porosty na různých útvarech pěnovců, fyziognomie je dána především synuzií kalcifilních mechorostů. DD Diverzita druhů Poměrně bohatá: vedle četných mechorostů dominují ostřice (Carex flacca, C. flava, C. lepidocarpa, C. panicea, někdy i Carex davalliana a některé sítiny: Juncus subnodulosus, J. inflexus. Často se uplatňují vstavačovité. V pokročilejší sukcesi je častá Molinia arundinacea, typická je Equisetum telmateia. VB Vzácnost biotopu Obecně vzácný, koncentrovaný výskyt v Bílých Karpatech a pak v severní polovině Čech na území Českého krasu a dále v České křídové tabuli. 76

78 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Poměrně bohatý na vzácné druhy, vedle některých ostřic zmíněné orchideje: Epipactis palustris, Dactylorhiza incarnata, D. majalis a d. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu hydrologických poměrů (podtržení pramenů), letní přechodné vysýchání. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl mírně klesá a je permanentně ohrožen. R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Z Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech bez obsahu karbonátů. Specifická blokovaná sukcesní stadia směřující k mokřadním olšinám. Florogeneticky starý typ z postglaciálu. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené až přírodě blízké (v loukách), podmíněné vývěry podzemní vody, přirozené jsou i typy na drobných potůčcích nebo v rašeliništích DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jednovrstevné různě zapojené porosty se středně bohatou diverzitou druhů s dominancí zdrojovek (Montia sp.) s dalšími vesměs nízkými poléhavými druhy: Stellaria uliginosa, Agrostis stolonifera, Glyceria fluitans, Cardamine amara, Equisetum fluviatile a významná je i řada játrovek a mechů. VB Vzácnost biotopu Rozšíření je málo známé, prameniště se zdrojovkami jsou velmi vzácné (pohraniční pohoří), ostatní roztroušené. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou všechny druhy zdrojovek. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění. OB Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, vodohospodářské úpravy. R1.3 Lesní pěnovcová prameniště Z Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na zastíněných pramenech a horních částech drobných vod bohatých na karbonáty, které inkrustují biomasu a vytváří často mohutné vrstvy pěnovců. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. 77

79 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vegetace s inkrustacemi pěnovců, většinou dvouvrstevné až třívrstevné, počítáme-li bohaté patro mechové téměř vždy je dominantní mech Cratoneuron commutatum. Nižší patro tvoří Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Festuca rubra, Geranium robertianum, vyšší Brachypodium sylvaticum, Carex flacca, Petasites albus a hlavně Equisetum telmateia. VB Vzácnost biotopu Vzácný v relativně teplých a na karbonáty bohatých oblastech Čech, hojněji v Bílých Karpatech. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Některé druhy jako v nelesních typech. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění. OB Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, vodohospodářské úpravy, plocha mírně klesá. R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Z Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech bez obsahu blokovaná sukcesní stadia směřující k mokřadním olšinám. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů karbonátů. Specifická Dvouvrstevné až třívrstevné mechovobylinné řídké porosty. Fyzignomii určují nejčastěji ostřice (Carex remota, C. sylvatica, C. pendula) a trávy (Brachypodium sylvaticum, Festuca gigantea), někdy ještě větší např. Eupatorium cannabinum a dále nižší Cardamine amara, Chrysosplenium alternifolium, Ch. oppositifolium, Petasites albus, vzácněji přesličky. VB Vzácnost biotopu Doložené rozšíření je roztroušené, ale předpokládá se od vyššího pahorkatinného stupně do hor mnohem častější. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácný pouze Chrysosplenium oppositifolium. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění, plocha mírně klesá. OB Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, vodohospodářské úpravy. 78

80 R1.5 Subalpinská prameniště Z - Zralost Semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech bez obsahu karbonátů. Vzhledem k nadmořské výšce nejde o blokovaná sukcesní stadia směřující k mokřadním olšinám. P Přirozenost Biotopy přirozené, reliktní. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Dvou až třívrstevné různě zapojené bylinné porosty s dominancí šáchorovitých a trav (Carex nigra, Trichophorum alpinum, Molinia caerulea), nápadné jsou širokolisté často vysoké druhy jako Adenostyles alliariae, Swertia perennis, Tephroseris crispa, Veratrum lobelianum, doplněné nižšími: Allium alpinum, Bartsia alpina, Epilobium alsinifolium, Viola biflova. VB Vzácnost biotopu Rozšíření omezeno pouza na Krkonoše, Hrubý Jeseník a Kralický Sněžník. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina druhů biotopu je vzácná. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodních poměrů, včetně znečištění. OB Ohrožení biotopu Odvodnění, pokles vydatnosti pramenů, turistika. R2.1 Vápnitá slatiniště Z Zralost Edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených slatinišť 4 až 5. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop na pramenech vod bohatých na karbonáty, u sekaných slatinných luk přírodě blízké. DS Diverzita struktur Jedno až dvouvrstevné středně vysoké (max 0,5 m) travinobylinné, poměrně husté porosty. DD Diverzita druhů Fyziognomicky se uplatňuje ostřice Davallova (Carex davalliana), bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a suchopýry (Eriophorum sp.). Poměrně výrazné je mechové patro, rašeliníky se ale nevyskytují. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně, především v oblasti České křídové tabule a flyšových Karpat, dále vzácně ve Slavkovském lese a v jihozápadních Čechách. 79

81 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Téměř všechny diagnostické druhy jsou vzácné, některé jsou i dominantní jako Eleocharis quinqueflora, Juncus subnodulosus, Schoenus ferrugineus, S. nigricans, Sesleria caerulea a Tofieldia calyculata. Z dalších vzácných druhů se pravidelně vyskytují Blysmus compressus, Carex hostiana, C. lepidocarpa, orchideje Dactylorhiza incarnata, D. traunsteineri, D. bohemica (endemit), Gymnadenia densiflora, Liparis loeselii, Orchis palustris, masožravé tučnice Pinguicula vulgaris, P. bohemica (endemit), dále Juncus subnodulosus, Ligularia sibirica, Schoenus ferrugineus, S. nigricans a d. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Plocha biotopu stále kriticky klesá v důsledku změny vodního režimu (odvodňování), na eutrofizaci a šíření synantropních druhů (kopřivy dvoudomé) a v neposlední řadě, hlavně u slatinných luk nekosení a sukcese. R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště Z - Zralost Původně edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z ranných období postglaciálu, dnes vesměs kultivovaná jako slatinné extenzivní louky. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených slatinišť 4 až 5. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop na údolních prameništích nebo přirozených jezer, u sekaných slatinných luk přírodě blízké. DS Diverzita struktur DD diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné středně vysoké (max 0,5 m) travinobylinné, poměrně husté porosty. Fyziognomicky se uplatňují buď nízké ostřice Carex flava agg., C. nigra, C, panicea nebo vyšší ostřice Carex appropinquata, C. lasiocarpa, C, rostrata, dále bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a suchopýry (Eriophorum sp.). Poměrně výrazné je mechové patro, kterého se účastní i řada druhů rašeliníků. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně po celém území ČR s těžištěm v oblastech krystalinika a s výjimkou nejteplejších oblastí. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Proti předchozím vápnitým slatiništím je podíl vzácných druhů mnohem nižší: C. dioica, Epipactis palustris, Trichophorum alpinum a některé druhy z uvedených vápnitých slatinišť. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Plocha biotopu stále kriticky klesá v důsledku změny vodního režimu (odvodňování), na eutrofizaci a šíření synantropních druhů (Urtica dioica) a v neposlední řadě, hlavně u slatinných luk nekosení a sukcese. 80

82 R2.3 Přechodová rašeliniště Z Zralost Původně edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených rašelinišť. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop na údolních nebo svahových prameništích. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné středně vysoké (max 0,5 m) porosty s dominancí event. vysokým podílem rašeliníků a dále ostřicemi, suchopýry a keříčky: Carex canescens, C. chordorhiza, C. diandra, C. echinata, C. flava, C. limosa, C. nigra, C. rostrata, Eriophorum gracile, E. angustifolium, E. vaginatum, Oxycoccus palustris, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea. Do tohoto biotopu patří i reliktní řídké rašelinné bory, se stejným podrostem, ale s jedním patrem navíc. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních horách (Sudety, Karpaty), Dokesku a Českomoravské vrchovině. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů šáchorovitých dále např. Drosera rotundifolia a Menyanthes trifoliata. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci, především k zarůstání lesem. R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou Z Zralost Původně edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu, dnes i na okrajích vodních nádrží. Přesto obecně zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených rašelinišť 5. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené nebo přírodě blízké, semiterestrické (mokřadní) na údolních nebo svahových prameništích. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Řídké jednovrstevné nízkostébelné porosty s dominancí rašeliníků a v bylinném patře s hrotnosemenkami (Rhynchospora alba, R. fusca) a jinými šáchorovitými (Carex demissa, C. echinata, C. nigra, C. panicea), vyskytují se i rosnatky (Drosera). VB Vzácnost biotopu Vzácně jen v několika izolovaných lokalitách Dokesko, Chebsko, Třeboňská pánem a okraj Českomoravské vysočiny. 81

83 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě obou hrotnosemenek, několika druhů ostřic dále např. Drosera sp., Hydrocotyle vulgaris, Utricularia minor. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu a eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. R3.1 Otevřená vrchoviště Z Zralost Edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, stejně jako ekologická. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop vázaný na srážkovou vodu v plochém terénu (ombrotrofní rašeliniště). Prostředí je kyselé až velmi kyselé s velkým podílem organické hmoty (humolit) a nedostatkem minerálních látek. Sukcese k lesu (horským smrčinám) blokována edaficky. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vrchoviště má charakteristický vypuklý charakter a typický mikroreliéf (strukturu): vyvýšené bulty a zvodnělé deprese (šlenky, flarky event. i jezírka) Na bulty jsou vázány jednak keříčky Vaccinium uliginosum, V. vitis-idaea, Empetrum nigrum, E. hermaphroditicum, Andromeda polifolia event. Calluna vulgaris a dále některé trávy a ostřice, mj. z předchozího typu biotopu. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních horách (Sudety, Karpaty), Dokesku a Českomoravské vrchovině. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů ostřic dále např. Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, rod Empetrum, Ocycoccus microcarpus, Menyanthes trifoliata, Trichophorum caespitosum. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu, eutrofizaci a pochopitelně těžba rašeliny. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. R3.2 Vrchoviště s klečí Z Zralost Část horských vrchovišť, kde došlo k souvislejšímu zapojení borovicí klečí. Edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), relikt z období glaciálu nebo ranných období postglaciálu. Zralost vysoká, ekologická stabilita u nenarušených rašelinišť. 82

84 P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, semiterestrický (mokřadní) biotop vázaný na srážkovou vodu v plochém terénu (ombrotrofní rašeliniště). Prostředí je kyselé až velmi kyselé s velkým podílem organické hmoty (humolit) a nedostatkem minerálních látek. Sukcese k lesu (horským smrčinám) blokována edaficky. DS Diverzita struktur DD diverzita druhů Třívrstevné porosty s mechovým, bylino-keřičkovitým a keřovo-stromovým patrem. Vrchoviště má charakteristický vypuklý charakter a typický mikroreliéf (strukturu): vyvýšené bulty a zvodnělé deprese (šlenky, flarky event. i jezírka = zvláštní typ biotopu!) Na bulty jsou vázány jednak keříčky Vaccinium uliginosum, V. vitis-idaea, Empetrum nigrum, E. hermaphroditicum, Andromeda polifolia event. Calluna vulgaris a Betula nana, z části Pinus mugo, P x pseudopumilio event. Picea excelsa. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních hercynských horách. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů ostřic dále např. Andromeda polifolia, Drosera rotundifolia, rod Empetrum, Ocycoccus microcarpus. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu, eutrofizaci a pochopitelně těžba rašeliny. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. R3.3 Vrchovištní šlenky Z Zralost Součástí rašeliniště, jako edaficky podmíněný klimax (subklimax, paraklimax), avšak jeho počáteční fáze. P Přirozenost Biotopy vesměs přirozené, vázané na srážkovou vodu v plochém terénu (ombrotrofní rašeliniště). Prostředí je kyselé až velmi kyselé s podílem huminových kyseli (dystrofní) a nedostatkem minerálních látek. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Mezi vyvýšeninami bultů jsou na vrchovištích mělké zvodnělé deprese šlenky, flarky event. i jezírka. Jednoduchá struktura, daná submerzními mechorosty a řídkým a druhově chudým porostem některých druhů vyšších rostlin: ostřicí bažinnou, šedavou event. vrchovištní (Carex limosa, C. canescens, C. paupercula), suchopýrem úzkolistým event štíhlým (Eriophorum angustifolium, E. gracile). VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně především v pohraničních horách (Sudety, Šumava, Krušné hory). 83

85 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě několika druhů ostřic dále např. rosnatky Drosera anglica, D. rotundifolia, a blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris). CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu vodního režimu (po kratším vyschnutí vegetace odumírá), eutrofizaci a pochopitelně těžba rašeliny. OB Ohrožení biotopu Plošný podíl sice již neklesá, ale stále eutrofizací a odvodňováním dochází k degradaci. S1.1 Štěrbinovitá vegetace vápnitých skal a drolin Z Zralost Zdánlivě iniciální vegetační stadia, ve skutečnosti i dlouhodobě se vyvíjející společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P Přirozenost Vesměs přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Velmi nízká, jde o vegetaci skalních štěrbin s převahou chasmofilních kapradin (Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, A. viride, Cystopteris fragilis a Gymnocarpium robertianum. Dále dvouděložných chamaefytů (Saxifraga paniculata), z travin je to především Sesleria varia a konečně řada mechorostů. Pravidelně tento typ provázejí jednotlivé dřeviny s kořeny ve štěrbinách Cotoneaster integerrimus a Taxus baccata. VB Vzácnost biotopu Typ biotopu vázán především na vápence event. opuky, pak vzácně, roztroušeně, místy i hojně (Č. kras), vesměs ale maloplošně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Cortusa matthioli, Phylittis scolopendrium, Pleurospermum austriacum, Saxifraga paniculata, S. rosacea. CB Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů, přímo pak těžbou horniny je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. Plocha se mírně zmenšuje. 84

86 S1.2 Štěrbinovitá vegetace silikátových skal a drolin Z Zralost Zdánlivě iniciální vegetační stadia, ve skutečnosti i dlouhodobě se vyvíjející společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P Přirozenost Vesměs přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Velmi nízká, jde o vegetaci skalních štěrbin s převahou chasmofilních acidotolerantních kapradin (Asplenium sp. viz vzácné druhy, ale i Dryopteris filix-mas), z dvouděložných chamaefytů jako u předchozího typu opět Saxifraga rosacea, dále Aster alpinus, Dianthus gratianopolitanus, z travin je to např. Avenella flexuosa, Poa compressa, Calamagrostis arundinacea a konečně řada mechorostů. Pravidelně tento typ provázejí jednotlivé dřeviny s kořeny ve štěrbinách Betula pendula, Sorbus aucuparia, Rubus idaeus. VB Vzácnost biotopu Typ biotopu vázán především na zaříznutá skalnatá údolí řek, pískovcová skalní města, hadcové lokality, roztroušeně od planárního do podhorského stupně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Průměrně bohaté, z vzácných druhů, včetně serpentinofytů: Asplenium adianthum-nigrum, A. adulterinum A. cuneifolium, Aster alpinus Biscutella laevigata, Ceterach officinarum, Dianthus gratianopolitanus, Iris aphylla, Notholaena marantae, Woodsia ilvensis, Saxifraga rosacea. CB Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů, přímo pak těžbou horniny je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S1.3 Vysokobylinná vegetace skalních terásek Z Zralost Zdánlivě iniciální vegetační stadia, ve skutečnosti fylogeneticky staré, reliktní společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. 85

87 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Zapojené trávníky, mozaikovitě se střídající s holými skalními stupni. Fyziognomii určují vysoké třtiny (Calamagrostis arundinacea, C. villosa a vzácná C. varia), doplněné nízkými travami (Avenella flexuosa, Sesleria varia), často i keříčky (Vaccinium myrtillus, V. vitisidaea). Na tyto trávníky mozaikovitě navazují keře, typický je Cotoneaster integerrimus, někdy Daphne mezereum, ale i stromy Betula pendula. Tomu odpovídá i výskyt některých lesních druhů: Convallaria majalis, Lilium martagon, Mercurialis perennis, Vincetoxicum hirundinaria a d. VB Vzácnost biotopu Typ biotopu vázán především na vulkanity a vápnité pískovce, vzácně po téměř celém státu zaříznutá skalnatá údolí řek, pískovcová skalní města apod. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou Calamagrostis varia, Pleurospermum austriacum. CB Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů, přímo pak těžbou horniny je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin Z Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinno-křovité porosty na zazemněných a živinami bohatých drolinách, blokované sukcesní stadium suťového lesa. Fylogeneticky stará, asi reliktní společenstva s charakteristickým složením. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vysokobylinná, dvoupatrová společenstva s vysokou pokryvností. Fyziognomii určují vysoké širokolisté byliny náročné na živiny Aconitum variegatum, Lunaria rediviva, Aruncus vulgaris, Athyrium filix-femina, Impatiens noli-tangere, Senecio germanicus, Thalictrum aquilegiifolium, ale i Urtica dioica, v nižším patře pak Actaea spicata, Circaea alpina, Laserpitium latifolium, Mercurialis perennis. Typické jsou, vzhledem k trvalému zastínění i kapradiny: Gymnocarpium robertianum, vzácné Phyllitis scolopendrium a Polystichum aculeatum. VB Vzácnost biotopu Velmi vzácný typ biotopu v Českém krasu, na Křivoklátsku, lokálně hojně v Moravském krasu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácná je téměř třetina charakteristických druhů. 86

88 CB Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a event. invazi synantropních druhů. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpinským Z Zralost Relativně stabilní a vyzrálé křovité porosty na slunných i stinných skalnatých údolích a vrcholových skal soliterních vrchů. Blokované sukcesní stadium suťového lesa. Fylogeneticky stará, asi reliktní společenstva s charakteristickým složením. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Dvoupatrová až třípatrová společenstva s vysokou pokryvností, vysoká kolem 1,5 m. Dominantní dřevin je Ribes alpinum, dalšími charakteristickými druhy jsou Lonicera nigra, L. xylosteum, Rosa pendulina, Cotoneaster integerrimus, Rosa majalis, dále i vyšší méně specifické keře Swida sanguinea, Coryllus avellana i Sambucus racemosa, někdy i některé stromy. V podrostu kapradiny Cystopteris fragilis, Dryopteris filix-mas, Polypodium vulgare, některé petrofytní dvouděložné: Cardaminopsis arenosa, Hylotelephium maximum a d. VB Vzácnost biotopu Poměrně vzácný typ téměř po celém státu, vázaný na výše jmenované ekotopy. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vysloveně vzácných druhů. CB Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a event. invazi synantropních druhů. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, těžbou. S2 Pohyblivé sutě Z Zralost Určení obecně je problematické, protože geologicky může být suť značného stáří. Lišejníky, játrovky a mechy mohly sutě pokrývat od glaciálu (relikty např. Targionia hypophylla), některé jsou alespoň boreální. V optimálním stavu může být biotop zralý, s blokovanou sukcesí! P Přirozenost Zcela přirozené typy, pokud nejsou podmíněny těžbou hornin a nebo ovlivněny eutrofizací. 87

89 DS Diverzita struktur DD diverzita druhů U kyselých hornin velmi nízká, obvykle synuzie lišejníků a některých dřevin.vyšších rostlin, u zazemněných jednopatrová společenstva i vysokých bylin (kapradiny, Lunaria). Bohatší struktura a diverzita je u vápnitých hornin s často xerotermními druhy: Acinos arvensis, Chaenorrhinum minus, Galeopsis angustifolia, Gymnocarpium robertianum, Teucrium botrys, Vioncetoxicum hirundinaria VB Vzácnost biotopu Vzácný biotop, vázaný na eugeogenní horniny. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy především u sutí na vápnitých substrátech: Saxifraga paniculata, Teucrium montanum, Ajuga chamaepitys, Gymnadenia conopsea, Saxifraga tridactylites, Thesium bavarum, T. linophyllon, Valeriana tripteris, někdy Aconitum vulparia, Phylitis scolopendrium. CB Citlivost biotopu Biotop mimořádně odolný. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací. S3 Jeskyně Přirozené dutiny, obvykle otevřené na povrch větším či menším otvorem. Z vegetace fragmenty u osvětleného ústí (viz typy biotopů skupiny S 1), vzácná je drobná kapradina Trichomanes speciosum. Další biologický význam z hlediska fauny, např. jako biotop netopýrů. A1.1 Vyfoukávané alpinské trávníky Z Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinné porosty stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, umocněnými účinkem větru, jako subklimax. Fylogeneticky staré, asi reliktní společenstva s charakteristickým složením. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Nezapojené nízké jednopatrové travinné porosty, střídající se s holými plochami na deflačních vrcholových plošinách, skalních útvarech v alpinském stupni. V bylinném patru se uplatňují acidofilní druhy, trsnaté trávy (Avenella flexuosa, Festuca alpina) a vtroušené jsou keříčky Calluna vulgaris, Vaccinium vitis-idaea. Bohatě je vyvinuto mechové patro. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na nejvyšší polohy Krkonoš, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku. 88

90 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Carex bigelowii, Diphasiastrum alpinum, Festuca supina, Hieracium alpinum, Homogyne alpina. CB Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A1.2 Zapojené alpinské trávníky Z Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinné porosty, jako předchozí stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, umocněnými účinkem větru, jako subklimax. Fylogeneticky staré, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací nebo rozšiřovány pod hranicí lesa (subalpinské louky). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené nízké jednopatrové travinné porosty, s dominancí Nardus stricta nebo Avenella flexuosa. V těchto téměř uniformních porostech jsou ještě vtroušeny další traviny Anthoxanthum alpinum, Calamagrostis villosa, Carex bigelowii, Festuca supina, Luzula sudetica, rovněž keříčky Vaccinium myrtillus. Ze širokolistých bylin se uplatňují Hieracium alpinum, Bistorta major, nápadně vyčnívají jedinci Veratrum album subsp. lobelianum. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš, Hrubého Jeseníku.a Kralického Sněžníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Agrostis rupestris, Carex bigelowii, Diphasiastrum alpinum, Empetrum hermaphroditicum, Hieracium alpinum, Homogyne alpina. CB Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A2.1 Alpinská vřesoviště Z Zralost Relativně stabilní a vyzrálé keříčkovo-bylinné porosty, podobně jako předchozí, s kterými vytváří mozaiky, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, 89

91 umocněnými účinkem větru, jako subklimax. Fylogeneticky stará, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací nebo rozšiřovány pod hranicí lesa (subalpinské louky). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Nezapojené nízké jednopatrové keříčkovité porosty, tvořené zejména vřesem (Calluna vulgaris), s menší pokryvností dále s Empetrum hermaphroditicum, Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea, časté jsou plavuně Huperzia selago, méně Diphasiastrum alpinum. Další druhy jsou společné s předchozími alpinskými typy, fyziognomicky výrazný je hořec Gentiana asclepidea. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Carex bigelowii, Hieracium alpinum, Homogyne alpina, Solidago virgaurea subsp. minuta. CB Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A2.2 Subalpinská brusnicová vegetace Z - Zralost Relativně stabilní keříčkové porosty, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, jako subklimax. Fylogeneticky stará, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. Někdy to ale mohou být náhradní společenstva horských smrčin! P Přirozenost Přirozené až přírodě blízké typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené, druhově chudé porosty nízkých keříků, jednopatrové porosty, s dominancí keříčků, především borůvkou Vaccinium myrtillus řídčeji brusinkou Vaccinium vitis idaea. Ve stejném patru se uplatňují i juvenilní event. klimatoedaficky zakrslé dřeviny (Picea abies, Pinus mugo a Sorbus aucuparia subsp. glabrata). Další druhy jsou společné s předchozími alpinskými typy. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku. 90

92 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Gentiana asclepiadea, Hieracium alpinum, Homogyne alpina, Solidago virgaurea subsp. minuta. CB Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A3 Sněhová vyležiska Z Zralost Relativně stabilní a vyzrálé bylinné porosty stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, především dlouhotrvající sněhovou pokrývkou. Jde o mikroklimatoedaficky podmíněné sukcesní stadium ke klečovým porostům. P Přirozenost Přirozené typy. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Nízké jednopatrové, druhově chudé porosty trav: Nardus stricta, Molinia caerulea, Avenella flexuosa, dále se vyskytují Agrostis rupestris, Gnaphalium supinum, Vaccinium myrtillus a řada druhů mechorostů. Typický druh tohoto typu ve Skandinavii, Salix herbacea, se v ČR vyskytuje spíše na skalách. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na nejvyšší polohy Krkonoš a Hrubého Jeseníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné jsou obecně především vysokohorské druhy Agrostis rupestris, Gnaphalium supinum. CB Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo turistikou a globálním oteplováním klimatu. A4.1 Subalpinské vysokostébelné trávníky Z Zralost Relativně stabilní bylinné porosty nad horní hranicí lesa, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, jako subklimax. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací nebo rozšiřovány pod hranicí lesa (vysokohorské louky). 91

93 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené vyšší, obvykle jednopatrové druhově bohaté bylinné porosty, s dominancí trav: Calamagrostis arundinacea, C. villosa, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea a Poa chaixii, Avenula planiculmis. Výrazný barevný aspekt obstarávají širokolisté druhy Anemone narcissifolia, Bistorta major, Crepis conyzifolia, C. mollis, Digitalis grandiflora, Gentiana asclepiadea, Lilium martagon, Ranunculus platanifolius, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Senecio hercynicus, Veratrum album, Viola lutea subsp. sudetica, místy Cicerbita alpina. VB Vzácnost biotopu V rámci státu omezen na pohraniční hory hercynské, sudetské a západokarpatské. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vysoký počet vzácných druhů, většinou reliktní: Avenula planiculmis, Anemone narcissifolia, Crepis conyzifolia, C. mollis, Gentiana asclepiadea, Lilium martagon, Ranunculus platanifolius, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Senecio hercynicus, Veratrum album, Viola lutea subsp. sudetica. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, mj. i turistiku. OB Ohrožení biotopu Výsadba kosodřeviny, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, expanze třtiny rákosovité. A4.2 Subalpinské vysokobylinné nivy Z Zralost Relativně stabilní bylinné porosty nad horní hranicí lesa, v mělkých a vlhkých sníženinách, v okolí pramenišť a toků, s nimž sestupuje do nižších pásem. Jde o sukcesně blokované azonální společenstvo, ale s řadou některých reliktních prvků. P Přirozenost Přirozené typy. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené, obvykle třípatrové druhově středně bohatý typ biotopu, jehož vzhled určují statné byliny např. Aconitum callibotryon, A. lycoctonum, Adenostyles alliariae, Chaerophyllum hirsutum, Carduus personata, Cicerbita alpina, Delphinium elatum, Petasites albus, Doronicum austriacum, Valeriana sambucifolia, v nižší patru Trollius altissimus, Viola biflora aj. VB Vzácnost biotopu Vzácně až roztroušeně v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, Někde sestupuje níže, avšak vesměs v inverzních polohách pohraničních hor, včetně Adršpaško-Teplických skal, zde vesměs v ochuzených formách. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Většina diagnostických druhů je poměrně vzácná. 92

94 CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, mj. vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, expanze chrastice rákosové apod. OB Ohrožení biotopu Rozsah typu biotopu je stabilizován cílenou ochranou A4.3 Subalpinské kapradinové nivy Z Zralost Relativně stabilní bylinné porosty, podobně jako předchozí typ, na chráněných vlhkých místech při horní hranicí lesa, stabilizované extrémními vysokohorskými ekologickými podmínkami, jako subklimax. P Přirozenost Přirozené typy. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené vyšší, obvykle třípatrové druhově středně bohaté (někdy ale až monotónní) a vysoké bylinné porosty. Fyzignomicky se uplatňují kapradiny Athyrium distentifolium a Dryopteris filix mas, Athyrium filix-femina. Stejně jako v předchozím typu se uplatńují nápadné druhy Aconitum callibotryon, A. lycoctonum, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana pannonica, Ranunculus platanifolius, Veratrum album, nechybí ani trávy, především Calamagrostis villosa. VB Vzácnost biotopu Vzácně, pouze v Krkonoších, Hrubém Jeseníku, Kralickém Sněžníku, Javorníku a Beskydech. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Průměrně bohaté vzácnými druhy: Athyrium distentifolium, Aconitum callibotryon, A. lycoctonum, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana pannonica, Ranunculus platanifolius, Veratrum album. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů. OB Ohrožení biotopu Výsadba kosodřeviny, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře, expanze třtiny rákosovité. A5 Skalní vegetace sudetských karů a drolin Z Zralost Relativně stabilní bylinné porosty na skalách,ve skalnatých roklích a karových roklích, ovlivněné pravidelnými lavinami a promývané dešťovou vodou a tajícím sněhem.. Reliktní typ. P Přirozenost Přirozené typy. 93

95 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Rozvolněné druhově bohaté, květnaté skalní trávníky. Jednoduchou strukturu určují trávy Agrostis alpina, Festuca supina, F. versicolor, Molinia caerulea, z dvouděložných druhů se v porostech účastní petrofyty Aster alpinus, Helianthemum grandiflorum, Minuartia concortica, Saxifraga oppositifolia, S. paniculata, Thymus alpestris, T. sudeticus, z kapraďorostů Asplenium viride, Polystichum lonchitis, Selaginella selaginelloides. VB Vzácnost biotopu Vzácně, pouze v Krkonoších a Velké kotlině v Hrubém Jeseníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V typu je značný počet vzácných charakteristických druhů: Agrostis alpina, Festuca supina, F. versicolor, Aster alpinus, Helianthemum grandiflorum, Minuartia concortica, Saxifraga oppositifolia, S. paniculata, Thymus alpestris, T. sudeticus, Asplenium viride, Polystichum lonchitis, Selaginella selaginelloides, Bartsia alpina, Hedysarum hedysaroides, Phyteuma orbiculare, Rhodiola rosea, Scabiosa lucida. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů. OB Ohrožení biotopu Sešlap, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře. A6 Acidofilní vegetace alpinských skal a drolin Z Zralost Relativně stabilní edaficky podmíněné bylinné porosty na skalách (torech) nad horní hranicí lesa. Reliktní typ s endemickými druhy. P Přirozenost Přirozené typy. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Nízké nezapojené dvoupatrové porosty o výšce ca 30 cm, s převahou mechů a lišejníků a chudým bylinným patrem. Převažují traviny Agrostis alpina, A. rupestris, Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Festuca supina, Juncus trifidus, Molinia caerulea, Poa laxa, P. riphaea, z kapradin Cryptograma crispa, z širokolistých druhů např. Campanula gelida, C. rotundifolia subsp. sudetica, Cardamine resedifolia, Primula minima, atypicky vrba bylinná Salix herbacea, z keříčků Vaccinium myrtillus. VB Vzácnost biotopu Vzácně, pouze v Krkonoších, Kralickém Sněžníku a Hrubém Jeseníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V typu je značný počet vzácných charakteristických druhů včetně endemitů: Agrostis alpina, A. rupestris, Poa laxa, P. riphea, Cryptograma crispa, Campanula gelida, C. rotundifolia subsp. sudetica, Cardamine resedifolia, Primula minima, Salix herbacea. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů. 94

96 OB Ohrožení biotopu Sešlap, vysoké stavy jelení a kamzičí zvěře. A7 Kosodřevina Z Zralost Relativně stabilní keřové porosty, adaptované na extrémní vysokohorské podmínky, jako subklimax. Fylogeneticky stará, reliktní společenstva odpovídající tundrovým biotopům. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené, vesměs třípatrové, až monotypické porosty kleče, někdy v doprovodu smrku, jeřábu ptačího olysalého, vrby slezkské. V bylinném patru především nenáročné acidofilní rostliny jako Avenella flexuosa, Calamagrostis villosa, Homogyne alpina, Melampyrum pratense, Nardus stricta, Trientalis europaea a keříčky Vaccinium myrtillus a Vaccinium vitis idaea. Některé další druhy jsou společné s předchozími alpinskými typy. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na hřebenové polohy Krkonoš a Šumavy, nepůvodní jsou i v Hrubé Jeseníku a Kralickém Sněžníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Kromě samotné kleče a jeřábu ptačího olysalého velmi málo vzácných druhů, ty jsou v okolních subalpinských nelesních společenstvech, CB Citlivost biotopu Biotop je odolný, citlivý na eutrofizaci a antropogenní erozi. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty a následnou erozí. A8.1 Subalpinské křoviny s vrbou laponskou Z Zralost Klimatoedaficky podmíněné křovinné porosty na hranách karů, na zrašeliněných plochách a na okrajích rašelinišť, zralostí odpovídající pozdně glaciálnímu období s některými relikty. Relativně keřové porosty, adaptované na extrémní vysokohorské podmínky, jako subklimax. P Přirozenost Přirozený, reliktní typ. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené porosty (polykormony) vrby laponské (Salix lapponum),jako edifikátoru, někdy ještě vrba slezská (Salix silesiaca). Bylinné patro chudé. Vedle vzácných druh (viz VD) Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa, Crepis paludosa, Bistorta major aj. 95

97 VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na doly a jámy v Krkonoších a Hrubém Jeseníku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle poměrně vzácných hlavních dřevin je řada druhů v bylinném patře: Aconitum callibotryon, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana asclepiadea,veratrum lobelianum a d. CB Citlivost biotopu Biotop je celkem odolný, citlivý na eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty. Přesto je rozloha stabilizována. A8.2 Vysoké subalpinské listnaté křoviny Z Zralost Klimatoedaficky podmíněné křovinné porosty na karových svazích, v místech lavinových drah a skalnatých žlebů, zralostí odpovídající pozdně glaciálnímu období s některými relikty. Keřové porosty, adaptované na extrémní vysokohorské podmínky, jako subklimax. P Přirozenost Přirozené typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Husté, zapojené, vesměs třípatrové porosty keřů Betula carpatica, Rosa pendulina,salix silesiaca a Sorbus aucuparia subsp. glabra, někdy v menší míře se uplatňuje smrk, kleč, a d., v bylinném patru se uplatňují především třtiny (Calamagrostis arundinacea, C. vilosa) a druhy společné např. typům lavinových drah a vysokohorských niv. VB Vzácnost biotopu V rámci státu vzácný typ biotop omezený jen na doly a jámy v Krkonoších a Hrubém Jeseníku, fragmentárně na Kralickém Sněžníku a Jizerských horách. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle poměrně vzácných všech hlavních dřevin je řada v bylinném patře: Aconitum callibotryon, Adenostyles alliariae, Cicerbita alpina, Gentiana asclepiadea, Veratrum lobelianum a d. CB Citlivost biotopu Biotop je celkem odolný, citlivý na eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, výsadbou kleče, sešlapem turisty. Přesto je rozloha stabilizována. 96

98 T.1.1 Mezofilní ovsíkové louky Z zralost Travinobylinné porosty podmíněné a udržované (sekáním event. pastvou) lidskou činností florogeneticky jde o uměle blokované sukcesní stadium náhradní biotop mezofilních listnatých lesů (habrové doubravy event. sušší typy lužních lesů). P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké typy. DS Diverzita struktur Vesměs jednopatrová až dvoupatrová druhově relativně bohatá společenstva (E 1 - mechové poměrně vzácné), s dominantním ovsíkem vyvýšeným (Arrhenatherum elatius) na úživných ekotopech nebo kostřavou červenou (Festuca rubra) na méně úživných ve vyšších nadmořských výškách. Ty jsou doprovázeny dalšími travami Agrostis capillaris, Avenula pubescens, Bromus hordeaceus, Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Poa pratensis agg., Trisetum flavescens. Fyziognomicky jsou výrazné širokolisté a nápadně kvetoucí druhy jako Achillea pratensis, Campanula patula, Crepis biennis, Geranium pratense, Knautia arvensis, Leucanthemum vulgare s.l., Trifolium pratense a d. DD Diverzita druhů Středně bohatá společenstva při extenzivním obhospodařování. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně, místy až hojně po celém území státu od planárního po submontánní stupeň. Plošně rozsáhlejší komplexy jsou v územích s rozvinutým extenzivním lukařstvím. Značná část je znehodnocena podsevem event. neregulovanou pastvou (eutrofizace). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přes obecnou pestrost poměrně málo vzácných druhů, např.: Phyteuma orbiculare, P. nigra, Gentianella baltica, Lathyrus aphaca. Více u přechodných typů (upolín, orchideje) CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Přehnojování (šíření eutrofních druhů, ruderalizace), podsévání hlavně jílkem mnohokvětým, zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. Typ mírně ubývá. T.1.2 Horské trojštětové louky Z zralost Travinobylinné náhradní porosty podmíněné a udržované (sekáním nebo pastvou) lidskou činností biogeneticky jde o uměle blokované sukcesní stadium náhradní biotop mezofilních listnatých (bučiny), event. i jehličnatých lesů (smrčiny). P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, stupeň ekologické stability 4. 97

99 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs jednopatrová vzácněji dvoupatrová druhově bohatá společenstva (E 1 - mechové poměrně vzácné), s dominantními travami Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Dactylis glomerata, Festuca rubra, Phleum pratense., Trisetum flavescens. Fyziognomicky jsou výrazné širokolisté a nápadněji kvetoucí montánní druhy jako Bistorta major, Centaurea phrygia, Cirsium heterophyllum, Geranium sylvaticum, Hypericum maculatum, Phyteuma nigrum, Potentilla aurea, Silene dioica. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně v horských oblastech Českého masivu, od nadmořské výšky kolem 600 m po horní hranici lesa, především v okolí sídel. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle některých uvedených mezi vzácné druhy tohoto typu patří Gladiolus imbricatus, Viola lutea subsp. sudetica, Achillea millefolium subsp. sudetica, Alchemilla glabra, Campanula bohemica, Gentiana asclepiadea, Meum athamanticum, Phyteuma nigrum, Primula elatior ad. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Přehnojování (šíření eutrofních druhů, ruderalizace), zarůstání křovinami, rekreační zástavba a apod. T1.3 Poháňkové pastviny Z zralost Travinobylinné porosty podmíněné a udržované pastvou nebo častým sekáním biogeneticky jde o uměle blokované sukcesní stadium - náhradní biotop mezofilních listnatých lesů (doubravy event. bučiny). P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké typy, stupeň ekologické stability 4. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs jednopatrová nízká vzácněji (u intenzivních pastvin viz) dvoupatrová druhově relativně bohatá společenstva, s dominantními travami Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum, Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Festuca pratensis. Lolium perenne, Phleum pratense, Poa trivialis, Trisetum flavescens. U pastvin se fyzignomicky vyjímají vysoké byliny, pro dobytek nechutných nebo pichlavých Carduus sp., Cirsium sp., Rumex sp. Tento typ nemá tak pestrou složku širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako příbuzné ovsíkové louky zde jen Bellis perennis, Euphrasia rostkoviana, Hypochoeris radicata, Leontodon autumnalis, Prunella vulgaris, Ranunculus repens, Trifolium repens. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až hojně podobně jako mezofilní louky, roztroušeně a nerovnoměrně po celém území ČR. 98

100 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez obligátních vzácných druhů, někdy Phyteuma orbiculare a druhy z ostatních typů mezofilních luk. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení pastvy poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Přehnojování (šíření eutrofních druhů, ruderalizace), intenzivní vypásání, převod na jetelotravní směsky. T1.4 Aluviální psárkové louky Z zralost Travinobylinné porosty vesměs podmíněné a udržované kosením. V aluviích, kde probíhají pravidelné záplavy může jít o přírodní blokovaná sukcesní stadia lužních lesů. P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs jednopatrové méně dvoupatrové vyšší zapojené porosty bohaté na biomasu. Dominantní jsou opět trávy Agrostis capillaris, Alopecurus pratensis, Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Holcus lanatus, dále i Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Poa pratensis, P. trivialis. Výrazný je podíl širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako Lychnis flos-cuculi, Symphytum officinale, dále nízkých druhů Lysimachia nummularia, Potentilla repens, Prunella vulgaris, Ranunculus repens, Trifolium repens. VB Vzácnost biotopu Typické jsou roztroušeně podél většiny našich neregulovaných větších řek v aluviích, netypické i na dalších podmáčených stanovištích. Někdy jen ve fragmentech chybí pravidelné záplavy. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez vzácných druhů. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu, převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. Typ mírně ubývá. 99

101 T1.5 Vlhké pcháčové louky Z zralost Travinobylinné vlhké až mokré louky především v aluviích menších řek, na prameništích a dalších stanovištích s glejovými půdami, vesměs podmíněné a udržované kosením. V aluviích, kde probíhají pravidelné záplavy může jít o přírodní blokovaná sukcesní stadia lužních lesů (olšin). P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs jednopatrové až dvoupatrové, druhově bohaté, vyšší zapojené porosty bohaté na biomasu. Dominantní jsou traviny Agrostis canina, Alopecurus pratensis, Anthoxanthum odoratum, Briza media, Carex acuta, C. acutiformis, C. cespitosa, C. nigra, Deschampsia cespitosa, Elytrigia repens, Holcus lanatus, Juncus effusus, J. filiformis, Luzula campestris, dále i Dactylis glomerata, Festuca pratensis, F. rubra, Poa pratensis, P. palustris, Scirpus sylvaticus. Výrazný je podíl širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako Bistorta major, Caltha palustris, Cirsium canum, C. oleraceum, C. palustre, Crepis paludosa, Filipendula ulmaria, Tephroseris crispa a některé druhy aluviálních luk. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně podél většiny našich menších řek a některých potoků v aluviích. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Poměrně málo vzácných druhů, ze vstavačovitých např. Dactylorhiza majalis, D. longebracteata z dalších Carex appropinquata, Iris sibirica, Trollius altissimus, Carex cespitosa, C. umbrosa, Comarum palustre, Juncus acutiflorus, Menyanthes trifoliata, Trifolium spadiceum CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. T1.6 Vlhká tužebníková lada Z zralost Travinobylinné vlhké až mokré porosty, navazující na předchozí typ absencí kosení, mohou být déle udržována pastvou a rozšlapáváním zvěří. P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až

102 DS Diverzita struktur, DD Diverzita druhů Vesměs dvoupatrové až třípatrové, oproti předchozímu typu často monodominatní porosty s Filipendula ulmaria, Geranium palustre, Lysimachia vulgaris. Dále jsou přítomny druhy vlhkých pcháčových luk Alopecurus pratensis, Carex acuta, C. acutiformis, C. cespitosa, Deschampsia cespitosa, Holcus lanatus, Juncus effusus, Bistorta major, Caltha palustris, Cirsium canum, C. oleraceum, C. palustre, Crepis paludosa. VB Vzácnost biotopu Potenciálně po celém území ČR, ve skutečnosti spíše roztroušeně podél většiny našich menších řek a některých potoků v aluviích. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Málo vzácných druhů Iris sibirica, Pseudolysimachium longifolium, Polemonium coeruleum, Thalictrum aquilegifolium, T. lucidum event. další druhy z příbuzných typů. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, poměrně dlouho setrvává, ale postupně pak bez příslušného obhospodařování zarůstá především olšemi a vrbami. Naopak při pravidelném sečení přechází do biotopu T1.5. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky. T1.7 Kontinentální zaplavované louky Z zralost Travinobylinné vlhké až mokré porosty v úvalech našich velkých řek (Labe, Moravy), vesměs podmíněné a udržované kosením jde o dvou až trojsečné louky. V aluviích, kde probíhají pravidelné záplavy může jít o přírodní blokovaná sukcesní stadia lužních lesů (olšin). P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs jednopatrové až dvoupatrové, druhově bohaté, vyšší zapojené porosty bohaté na biomasu. Dominantní jsou vlhkomilné traviny Alopecurus pratensis, Carex acuta, C. disticha, C. praecox, C. vulpina, Poa pratensis, P. palustris, Rovněž i zde je výrazný podíl širokolistých a nápadněji kvetoucích druhů jako Iris sibirica, Lychnis flos-cuculi, Serratula tinctoria, dále Lathyrus pratensis, Cnidium dubium v nižším patru např. Lysimachia nummularia, Potentilla reptans, Viola elatior, V. pumila a V. stagnina. VB Vzácnost biotopu Vzácně pouze v polabí a v dolnomoravském úvalu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Řada vzácných druhů, kromě některých výše uvedených : Allium angulosum, Cardamine matthiola, Carex melanostachya, Clematis integrifolia, Cnidium dubium, Gratiola officinalis, Iris sibirica, Juncus stratus, Lathyrus palustris, Leucojum aestivum, Lythrum virgatum, 101

103 Scutellaria hastifolia, Plantago altissima, Pseudolysimachium longifolium, Symphytum bohemicum, Thalictrum flavum, Viola pumila, V. stagnina. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace Z zralost (fylogenetická vyspělost) Travinobylinné přírodě blízké až přírodní porosty v úvalech našich velkých řek (Labe, Moravy) s pravidelnými záplavami, které blokují sukcesi k lesu, dnes vesměs podmíněné a udržované kosením. P Přirozenost U extenzivních typů s domácími druhy jde o přírodě blízké, z výše uvedených důvodů i přírodní, stupeň ekologické stability 4 až 5. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs jednopatrové až dvoupatrové porosty s převahou mohutných širokolistých bylin, dominanty jsou Euphorbia lucida, Filipendula ulmaria subsp. picbaueri, Lysimachia vulgaris Pseudolysimachion maritimum a Thalictrum flavum. Z trav a ostřic dosahují vysokou pokryvnost Alopecurus pratensis, Carex acuta a Poa palustris. V nižším bylinném patru rostou Lysimachia nummularia, Potentilla reptans, Ranunculus repens. VB Vzácnost biotopu Vzácně pouze v polabském a dolnomoravském úvalu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Poměrně málo vzácných druhů: Euphorbia lucida, Filipendula ulmaria subsp picbaueri, Pseudolysimachion maritimum a Thalictrum flavum. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Regulace toků, změna vodního režimu (odvodňování), převod na intenzivní kulturní louky, převod na jetelotravní směsky. 102

104 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Z zralost Travinobylinné přírodě blízké až přírodní porosty na oglejených půdách se silně kolísající podzemní vodou, udržované kosením, někdy i pastvou lesní zvěře. P Přirozenost Pokud bez synantropních druhů, tak přírodě blízké až přírodní typy stupeň ekologické stability 4 až 5. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs dvoupatrové, středně vysoké porosty s dominantním bezkolencem modrým (Molinia caerulea), ale jinak velmi pestrou skladbou vhlkomilných bylin. Diagnostické druhy: Achillea ptarmica, Betonica officinalis, Dianthus superbus, Galium boreale, Iris sibirica, Scorzonera humulis, selinum carvifolia, Serratula tinctoria, Silaum silaus, Succisa pratensis a hojně doprovodných druhů, ostřic, trav i širokolistých bylin. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně v nížinném až podhorském stupni. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Velký počet druhů adekvátně doplňuje i řada vzácných druhů: Allium angulosum, Carex hartmanii, Carex hostina, Dactylorhiza incarnata, Dianthus superbus, Epipactispalustris, Gentiana pneumonanthe, Gladiolus imbricatus, Iris sibirica, Parnassia palustris, Scorzonera humilis, Silaum silaus, Trollius altissimus. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, po ukončení kosení poměrně dlouho bez výrazných degradačních změn. OB Ohrožení biotopu Plocha biotopu stále klesá, jednak přímým ničením (odvodňování, zalesňování), ale také ovlivňováním dusíkem a spontánním zarůstáním dřevinami. T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd Z zralost Travinobylinné přírodě blízké ale spíše kulturní porosty, udržované pastvou a sešlapem dobytka, méně kosením. Důležitý je efekt narušování půdního povrchu. P Přirozenost Pokud bez značného počtu synantropních druhů, tak přírodě blízké. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Středně vysoké travinobylinné porosty s dominujícími sítinami (Juncus effusus, J. conglomeratus, J. inflexus), ostřicemi (Carex flava, C. hirta,c. nigra, C. pendula) a doprovodnými bylinami vlhkých půd, které snášejí mechanické narušování (Epilobium palustre, Eupatorium cannabinum, Mentha longifolia, Myosotis laxiflora, Potentilla anserina, P. reptans, Ranunculus repens). Pravidelně se vyskytují luční druhy. 103

105 VB Vzácnost biotopu Rozšířeně málo známé, spíše vzácně roztroušený typ po celém území státu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Bez významných vzácných druhů. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop středně odolný, flexibilní, citlivý na odvodnění. OB Ohrožení biotopu Odvodňování, sukcese. T2.1 Subalpinské smilkové trávníky Z Zralost Primární, častěji sekundární trávníky v okolí horní hranice lesa, stabilizované vysokohorskými ekologickými podmínkami, nebo více pastvou a kosením. P Přirozenost Přirozené až přírodě blízké typy (vysokohorské louky). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Krátkostébelné trávníky s dominantní smilkou, dalšími travami Agrostis capillaris, Anthoxanthum alpinum, Avenella flexuosa, Festuca rubra ale i s výskytem mnoha druhů širokolistých bylin Campanula barbata, Hieracium alpinum, Hypochoeris uniflora, Homogyne alpina, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Rhinanthus pulcher, Thesium alpinum a řada mechorostů. VB Vzácnost biotopu V rámci státu omezen na Krkonoše, Hrubý Jeseník, ve fragmentech Kralický Sněžník a Šumavu.. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Velký počet vzácných druhů, část mezi diagnostickými, další např.: Anthoxanthum alpinum, Gentiana asclepiadea, G. pannonica, G. punctata, Homogyne alpina, Luzula sudetica, Potentilla aurea, Pulsatilla scherfelii, Rhinanthus pulcher, Solidago virgaurea subsp. minuta, Thesium alpinum. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, především eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Výsadba a rozrůstání kosodřeviny, zánik hospodaření. T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy Z - Zralost Primární, častěji sekundární trávníky louky pod i nad horní hranice lesa, stabilizované pastvou a kosením. 104

106 P Přirozenost Přírodě blízké typy (vysokohorské louky). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Krátkostébelné trávníky s dominantní smilkou, dále velkým počtem diagnostických, často vzácných druhů: Arnica montana, Briza media, Campanula bohemica, C. rotundifolia, Carex pilulifera, Crepis conyziifolia, C. mollis, subsp. succisifolia, Galium harcynicum, Gnaphalium sylvaticum, Hieracium iserinum, Phleum alpinum, Potentilla aurea a d. VB Vzácnost biotopu Pouze v montánních polohách Krkonoš. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Výrazný podíl vzácných orchidejí, Trausteinera globosa,coeloglossum viride, Gymnadenia conopsea, Leucorchis albida, dále např. Arnica montan Campanula bohemica Trifolium spadiceum. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na řadu antropogenních impaktů, především eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu Eutrofizace, zánik hospodaření, zalesňování. Typ mírně ubývá. T2.3 Podhorské a horské smilkové trávníky Z Zralost Sekundární trávníky, vázané na pastvu nebo kosení, bez druhů přírodních subalpinských trávníků. P Přirozenost Přírodě blízké typy (vysokohorské louky). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Krátkostébelné trávníky s dominantní smilkou tuhou, dalšími travami Danthonia decumbens, Festuca capillata, F. ovina, F. rubra, z ostatních bylin Galium pumilum, G. saxatile, Pedicularis sylvatica, Pimpinella saxifraga, Polygala vulgaris, Scorzonera humilis, Thymus pulegioides a Viola canina. VB Vzácnost biotopu Rozšířen potenciálně po celém státu mimo teplé oblasti, dnes spíše roztroušeně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Značný počet vzácných druhů, část mezi diagnostickými, další např.: Gentianella baltica, Gentiana punctata, Arnica montana, Carex umbrosa, Gymnadenia conopsea, Meum athamanticum, Pedicularis sylvatica, Homogyne alpina, Thesium alpinum. CB Citlivost biotopu Biotop je citlivý na změnu trofie, spontánní zarůstání dřevinami. 105

107 OB Ohrožení biotopu Výsadba a rozrůstání kosodřeviny, zánik hospodaření. T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou Z - Zralost Navazuje sukcesně na S1.1 (Štěrbinovitá vegetace vápnitých skal a drolin), jinak florogeneticky dlouhodobě se vyvíjející společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P Přirozenost Vesměs přirozené nebo přírodě blízké typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS Diverzita struktur DD diverzita druhů Jedno až dvouvrstevné, druhově bohaté ale plošně mezernaté biotopy: nižší vrstvu tvoří polštářovité sukulenty, nízké trsnaté trávy a nebo poléhavé druhy: Sedum acre, S. album, S. reflexum, Arenaria serpyllifolia, Asperula cynanchica, Aurinia saxatilis, Festuca pallens, Jovibarba globifera, Minuartia setacea, Poa badensis, Potentilla arenaria, Seseli osseum, Thymus praecox a řada druhů mechorostů a lišejníků. Druhou vyšší vrstvu tvoří většinou xerofilní druhy, některé s přitisklou růžicí listů: Artemisia campestris, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum, Melica ciliata, M. transsilvanica, Stachys recta, Verbascum lychnitis a některé druhy biotopu skalních štěrbin. (Asplenium ruta-muraria, A. trichomanes, A. viride, Cystopteris fragilis a Gymnocarpium robertianum). Podle charakteru ekotopu vápence i silikátové horniny se od sebe varianty složením i vzhledem liší. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně, omezen na teplé oblasti Čech (České středohoří, Ralská pahorkatina, Český kras, údolí Ohře a Vltavy, Sázavy a dolní Jizery) a Moravy (Moravský kras, Pavlovské vrchy). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Allium montanum, Alyssum montanum, Aurinia saxatilis, Hieracium rothianum, H. schmidtii, Minuartia setacea, Pulsatilla bohemica, převážně nebo výhradně na jižní Moravu jsou vázané Allium flavum, Dianthus moravicus, D. pontederae, Dorycnium germanicum, Fumana procumbens, Iris pumila, Linaria genistifolia, Medicago prostrata, Poa badensis, Scorzonera austriaca a Teucrium montanum. CB Citlivost biotopu Biotop relativně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů nebo urychlenou sukcesí (akátem!), přímo pak těžbou horniny je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách, stejně tak drobné disturbance jej spíše regenerují. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, zarůstání dřevinami, těžbou a zástavbou. 106

108 T3.2 Pěchavové trávníky Z Zralost Navazuje sukcesně rovněž jako předchozí biotop na S1.1 (Štěrbinovitá vegetace vápnitých skal a drolin), jinak fylogeneticky dlouhodobě se vyvíjející reliktní společenstva s charakteristickým složením, avšak blokovaná extrémními edafickými podmínkami. Biotop se podílí na zvětrávání, půdotvorbě jako základu pro další sukcesní stadia. P Přirozenost Vesměs přirozené nebo přírodě blízké typy, pokud nejsou ovlivněny eutrofizací. Za přírodě blízké mohou být považovány tyto typy na uměle vytvářených ekotopech starší lomové stěny, zářezy po budovaných komunikacích apod. DS Diverzita struktur DD diverzita druhů Vesměs jednovrstevné, středně nízké, druhově bohaté a více méně souvislé biotopy: dominantní je obvykle pěchava (Sesleria caerulea), z dalších výrazných travin pak ostřice nízká (Carex humilis) a kostřava sivá (Festuca pallens). Pravidelně se zde dále vyskytují Helianthemum canum, Potentilla arenaria, Sanguisorba minor, Saxifraga paniculata, Thlaspi montanum, Thymus praecox. Někdy druhou plošně méně výraznou vyšší vrstvu tvoří např. Anthericum ramosum, Bupleurum falcatum, Tanacetum corymbosum, někdy Artemisia campestris, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně, převážně na bazických horninách v Českém krasu, okolí Prahy, údolí Berounky, a řek na jihozápadní Moravě, Moravský kras, Pavlovské vrchy. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Biscutella laevigata, Helianthem canum, Saxifraga paniculata, někdy i Allium montanum, Pulsatilla bohemica, Scorzonera austriaca a Teucrium montanum. CB Citlivost biotopu Biotop relativně odolný, citlivý pouze na silnou eutrofizaci a poté invazi synantropních druhů nebo urychlenou sukcesí (akátem!), přímo pak těžbou horniny je však flexibilní a objevuje se na nových skalních plochách, stejně tak drobné disturbance jej spíše regenerují. OB Ohrožení biotopu Potenciálně ohroženo eutrofizací, zarůstání dřevinami, těžbou a zástavbou. T3.3 Úzkolisté suché trávníky Z zralost Původem ranně postglaciálníaní relikty. Jejich existence podmíněna za současného makroklimatu vesměs edaficky (blokovaná sukcesní stadia). Navazují často na šipákové doubravy. P Přirozenost U reliktních typů jde o přirozené, u ostatních o přírodě blízká náhradní společenstva, obvykle existenčně vázána na více méně pravidelný regulační management kosení nebo pasení. 107

109 DS Diverzita struktur Zapojené nízké jednopatrové až dvoupatrové trávníky (mechovo-lišejníkové poměrně vzácné), někdy v kontaktu s teplomilnými křovinami. DD Diverzita druhů Velmi (absolutně) bohatá společenstva. Základ tvoří trávy a ostřice (traviny), především kavyly (Stipa spec. div.), stejně bohatá je skupina širokolistých bylin. Z diagnostických druhů Achillea pannonica, Artemisia campestrs, A. pontica, Aster linosyris, Astragalus austriacus, A. exscapus, A. onobrychis, Campanula sibirica, Centaurea stoebe, Crambe tataria, Erysimum crepidifolium, Iris pumila, Jurinea mollis, Potentilla arenaria, Seseli hippomarathrum, Silene otitis, Teucrium chamaedrys, Veronica prostrata. VB Vzácnost biotopu Je rozšířen pouze v teplých oblastech Čech (Polabí, České středohoří, Č. kras, Džbán, event. Doupov), i zde roztroušený až vzácný. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle řady druhů indikační skupiny jsou pravidelně zastoupeny další vzácné druhy: Adonis vernalis, Orobanche coerulescens, O. reticulata, O. arenaria, O. purpurea, Salvia aethiops, S. austriaca, Scorzonera purpurea, Xerantheum annuumpodospermum laciniatum, Pulsatilla grandi, Ranunculus illyricus, Oxytropis pilosa, Helictotrichon desertorum. Proti následujícímu typu chybí vstavačovité! CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop odolný (až závislý) na disturbanci mechanickém narušování půdy, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy. OB Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahrádkářské kolonie apod. T3.4 Širokolisté suché trávníky (bílé stráně) Z zralost (fylogenetická vyspělost) Travinobylinné porosty na světlinách květnatých vápnomilných borů nebo teplomilných doubrav mohou mít povahu postglaciálního reliktního (boreál až atlantik) a zároveň mikroklimatoedaficky podmíněného společenstva (blokovaného sukcesního stadia). Do značné míry jsou ale sukcesním stadiem výše zmíněných lesních typů. P Přirozenost U reliktních typů jde o přirozené, u ostatních o přírodě blízká náhradní společenstva, obvykle existenčně vázána na více méně pravidelný regulační management kosení (podporuje sveřep vzpřímený) nebo pasení (podporuje válečku praporčitou). DS Diverzita struktur Jednopatrová až dvoupatrová společenstva (mechové poměrně vzácné), někdy v kontaktu s teplomilnými vřesovišti a křovinami vtroušeně E

110 DD Diverzita druhů Středně až silně bohatá společenstva. Základ tvoří trávy a ostřice (traviny), Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Briza media, Carex montana, Festuca rupicola, Koeleria pyramidata a d. bohatší je skupina širokolistých bylin: Carlina vulgaris, Centaurea scabiosa, Cirsium acaule, C. pannonicum, Filipendula vulgaris, Helianthemum obscurum, Linum catharticum, Ononis spinosa, Polygala comosa, Potentilla heptaphylla, Orobanche spec. div., Prunella grandiflora, Sangusorba minor, Trifolium alpestre, T. ochroleucum T. montanum, Coronilla varia, Linum austriacum, Tetragonolobus siliquosus, někdy ale facie monotypických bylin (Inula salicina). Další druhy indikační skupiny jsou druhy ohrožené a vzácné, stejně jako doprovodné vstavačovité. VB Vzácnost biotopu Je rozšířen pouze v teplých oblastech Čech (Polabí, České středohoří, Č. kras, Džbán, event. Doupov) a Moravy, nejčastěji na basických podkladech, i zde však roztroušený až vzácný. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Adonis vernalis, Coronilla vaginalis, Linum flavum, Globularia elongata, Orchidaceae: Anacamptis pyramidalis, Orchis mascula, O. morio, O. militaris, O. purpurea, Listera ovata, Platanthera bifolia, P. chlorantha, Ophrys insectifera, O. fuciflora. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop odolný (až závislý) na disturbanci mechanické narušování půdy, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy (mizení vstavačovitých). OB Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. T4.1 Suché bylinné lemy Z zralost Travinobylinné relativně stabilní porosty vázané na klimaxové a subklimaxové (extrazonální) lesy teplomilné doubravy a lesostepi, nebo sukcesně pokročilejší teplomilné trávníky, za vzniku mozaiky. Stupeň ekologické stability 4 až 5. P Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Podmínkou udržení je spásání lesní zvěří. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs nezřetelně dvouvrstevná druhově bohatá a pestrá společenstva s převahou širokolistých druhů: nižší vrstva s Asperula tinctoria, Cytisus nigricans, Festuca rupicola, Fragaria viridis, Teucrium chamaedrys, Trifolium alpestre, Viola hirta, vyšší vrstva Anthericum ramosum, A. liliago, Anemone sylvestris, Aster amellus, Brachypodium pinnatum, Clematis recta, Dictamnus albus, Inula hirta, Libanotis pyrenaica, Origanum vulgare, Rosa gallica, Stachys recta, Tanacetum corymbosum a d. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až vzácně v teplých až mírně teplých oblastech ČR (Termofytiku). 109

111 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Řada indikačních a doprovodných druhů jsou vzácné, kromě některých uvedených impozantní řada dalších: Ajuga chamaepitys, Artemisia austriaca, Aster amellus, Bupleurum affine, B. longifolium, Centaurea triumfettii, Chamaecytisus albus, Dictamnus albus,lathyrus pannonicus, Linum flavum, Orchis militaris, O. purpurea, Listera ovata, Platanthera bifolia, Rosa scherardii, R. spinossima, Scorzonera hispanica a d. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop reklativně odolný, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy (mizení vstavačovitých). OB Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. T4.1 Mezofilní bylinné lemy Z zralost (fylogenetická vyspělost) Travinobylinné relativně stabilní porosty vázané na klimaxové a subklimaxové (extrazonální) lesy habrové doubravy a bučiny. Stupeň ekologické stability 4 až 5. P Přirozenost Jde o přírodní event. přírodě blízké typy biotopů. Podmínkou udržení je spásání lesní zvěří nebo občasné kosení.. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs dvouvrstevná druhově bohatá a pestrá společenstva s převahou širokolistých druhů: Agrimonia eupatoria, Astragalus glycyphyllos, Clinopodium vulgare, Dianthus armeria, Digitalis grandiflora, Fragaria vesca, F. viridis, Hypericum montanum, někdy je dominantní Inula salicina a d. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně v chladnějších pahorkatinách, kdysi kromě hor po celém území státu, dnes roztroušeně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vedle některých indikačníchnení vzácných druhů mnoho: Campanula cervicara, Lilium martagon, snad je možno přidat alespoň Primula versi. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop reklativně odolný, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace) a herbicidy (mizení vstavačovitých). OB Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. 110

112 T5.1 Jednoletá vegetace písčin Z Zralost Iniciální, sukcesně nestálé porosty, ale za předpokladu stálosti ekologických podmínek resilientní, stupeň stability 3. P Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Podmínkou udržení je vedle extrémně chudého substrátu i permanentní disturbance povrchu (zvěří apod). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jednovrstevné řídké porosty nízkých bylin s dominantními jednoletkami rodů Aira, Filago a Vulpia, dále vyššími jednoletkami jako Anthemis ruthenica, Plantago arenaria a některými druhy písčitých trávníků (viz následující typ biotopu). V současných porostech jsou časté ruderální druhy Conyza canadensis, Oenothera sp., Poa annua, Tripleurospermum inodorum. VB Vzácnost biotopu Dosti vzácně v severní polovině Čech a jižní polovině Moravy, významnější výskyt na subatlantsky ovlivněném Dokesku. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: Aira praecox, Hypochoeris glabra, Teesdalia nudicaulis, Vulpia bromoides. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop relativně odolný, citlivý na obohacení dusíkem (eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů. OB Ohrožení biotopu Eutrofizace, zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod. T5.2 Otevřené trávníky písčin Z Zralost Iniciální, sukcesně nestálé porosty, ale za předpokladu stálosti ekologických podmínek resilientní, pozdně postglaciální typy. P Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Podmínkou udržení je vedle extrémně chudého substrátu i permanentní disturbance povrchu (zvěří apod). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jednovrstevné řídké porosty s dominancí Corynephorus canescens s některými vytrvalými psamofyty a acidofyty jako Gypsophila arenaria, Thymus serpyllum, Avenella flexuosa, Hieracium pilosella, Calluna vulgaris. Někdy jsou tyto provázeny ruderální druhy Conyza canadensis, Oenothera sp., Poa annua, Tripleurospermum inodorum. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až dosti vzácně v severní polovině Čech a jihozápadní Moravě, významnější výskyt na subatlantsky ovlivněném Dokesku. 111

113 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: endemit Dianthus arenarius subsp. bohemicus, Equisetum x moreii, Festuca psamophila, Jurinea cyanoides, Koeleria glauca, Scirpoides holoschoenus, Teesdalia nudicaulis, Vulpia bromoides. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop relativně odolný, citlivý na obohacení dusíkem (eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů. OB Ohrožení biotopu Eutrofizace, zarůstání křovinami, zástavba apod. Typ mírně ustupuje. T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů Z Zralost Sukcesně blokovaná, fylogeneticky nestálé porosty, ale za předpokladu stálosti ekologických podmínek resilientní, částečně ranně postglaciální typy. P Přirozenost Jde o přírodní (event. i přírodě blízké) typy biotopů. Blokované sukcesí stadium. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jednovrstevná, řídká, ale druhově bohatá společenstva na tvrdých horninách, skalách, štěrbinách a narušovaných míst zpevněných vápnitých substrátů. Diagnostické druhy: Acinos arvensis, Allium montanum, Alyssum alyssoides, Arabis auriculata, Cerastium pumilum, Erodium cicutarium, Geranium pusillum, Medicago minima, Minuartia fastigiata, Poa bulbosa, Saxifraga tridactylites, Sedum album, S. sexangulare, Thlaspi perfoliatum, Veronica praecox. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně až dosti vzácně hlavně ve vápencových oblastech Čech a Moravy. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy: kromě některých diagnostických druhů Androsace elongata, A. septentrionalis, Poa badensis, Fumana procumbens, Teucrium montanum. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop relativně odolný, citlivý na obohacení dusíkem (eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů. OB Ohrožení biotopu Eutrofizace, sukcese, zarůstání křovinami. Typ mírně ustupuje. T7 Slaniska Z Zralost Původní reliktní biotopy, v současnosti většinou antropogenní typy, sukcesně málo zralé a nestálé. Stupeň ekologické stability 3 až

114 P Přirozenost Většinou louky, pastviny a lada slaných půd, závislé na určitém typy obhospodaření. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jedno až dvouvrstevná, zapojená až řídká společenstva. Základem jsou mezofilní druhy chudých luk a pastvin, diferenciační pak halofyty, v rámci ČR vesměs vzácné druhy: Aster tripolium subsp. pannonicus, Carex secalina, Glaux maritima, Juncus gerardi, Lotus glaber, Melilotus macrorhiza, Plantago maritima subsp. ciliata, Puccinelia distans, Scorzonera parviflora. VB Vzácnost biotopu Vzácně v západních Čechách, hojněji v nížině od Mostecka po Neratovicko a na jižní Moravě (Nesyt). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Viz diverzita druhů, prakticky všechny patří mezi ohrožené. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop velmi citlivý jak na různé impakty (obohacení dusíkem eutrofizace), což má za následek invazi ruderálů a konkurečně silnějších druhů, tak na neobhospodařování a tím sukcesi. OB Ohrožení biotopu Eutrofizace, ruderalizace. T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin Z Zralost Jde o vesměs sekundární typy biotopů na místě acidofilních doubrav a borů, čili o blokované sukcesní stadium, udržované v minulosti obvykle pastvou. Stupeň ekologické stability 4, u vzácně přírodních (skalní hrany) 5. P Přirozenost Viz zralost. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Dvouvrstevné porosty s dominancí vřesu nebo na jihozápadní Moravě kručinky chlupaté. Borůvka a brusinka vesměs chybí. Hojně jsou zastoupeny acidofilní byliny Agrostis vinealis, Anthoxanthum odoratum, Avenella flexuosa, Avenula pratensis, Festuca ovina, Hieracium pilosella, Jasione montana, Rumex acetosella, Scleranthus perennis, z náročnějších např. Carex humilis, Dianthus carthusianorum, Thymus praeciox. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně v oblastech přirozeného rozšíření acidofilních doubrav. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Prakticky bez vzácných druhů. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Biotop závislý na extenzivním obhospodařování, citlivý na hnojení dusíkem (eutrofizace). 113

115 OB Ohrožení biotopu Zarůstání křovinami, zástavba, převod na zahradkářské kolonie apod Přírodní a přírodě blízké biotopy vodní V00 Podzemní vody Podzemní voda v prostorech pod povrchem půdy vytváří biotop nazývaný stygon. Většina podzemních vod má intersticiální charakter (průlinové), existují ale i vody puklinové a krasové (souvislé, tj. krasová jezírka a toky). Organismy adaptované na tento typ prostředí označujeme podle různých autorů jako stygobionty nebo příp. troglobionty (zejména v jeskynním prostředí). V00.1 Podzemní vody intersticiální (průlinové) Ekotop: Vody pod zemským povrchem, které tvoří nasycený horizont. Vyplňují dutiny a prostory mezi částicemi substrátu (nepatří mezi ně půdní vlhkost). Ekologie: Stálost životních podmínek, absence světla. Do podzemí se dostávají průsakem ze zemského povrchu, resp. infiltrací povrchových vod. Rozšíření: Na celém území ČR. Ohrožení: Znečišťování podzemních vod zemědělskou a průmyslovou činností havárie, infiltrací znečištěné říční vody do podzemí. Zvyšování rozlohy nepropustných ploch komunikací a sídel, srážková voda je odváděna kanalizací, infiltrace se snižuje. Management: Ochrana, významný zdroj pitné vody. Stálou složkou stygobiocenóz jsou praví stygobionti, ale mohou se vyskytovat i stygofilní a stygoxenní druhy. Z jednobuněčných organismů se vyskytují zástupci kmenů Flagellata, Rhizopoda, Ciliata, z mnohobuněčných Nemathelminthes (Nematoda), Annelida (Oligochaeta). Nejrozšířenější skupinou v podzemních vodách jsou korýši (Crustacea) (řád Copepoda: Cyclopoida, Harpacticoida; Ostracoda; Syncarida: rod Bathynella; Isopoda; Amphipoda: rod Niphargus, Gammarus, Synurella). Z Zralost (6) P Přirozenost (6) DS Diverzita struktur (2) DD Diverzita druhů (1) VB Vzácnost biotopu (2) VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1 CB Citlivost biotopu (6) Zemědělská činnost, ropné látky znečištění podzemních vod 114

116 OB Ohrožení biotopu (3) Relativně stálý zásobní objem koloběh vody v přírodě. V00.2 Podzemní vody puklinové Vznikají v místech geologických zlomů (např. Novohradské hory). Tvoří nasycený horizont v puklinách a dutinách kompaktních hornin. Rozšíření: Na území ČR zřídka? Ohrožení: Znečišťování podzemních vod. Management: Ochrana, významný zdroj pitné vody. Z Zralost (6) P Přirozenost (6) DS Diverzita struktur (2) DD Diverzita druhů (1) VB Vzácnost biotopu (4) Nedostatek údajů o jejich rozšíření, vhodná konzultace o zásobních objemech např. se specialisty z oboru hydrogeologie VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1. Kromě některých mikroorganismů žádné vyšší typy organismů ani nemohou hostit! CB Citlivost biotopu (6) OB Ohrožení biotopu (4) Čerpáním zásob pitné vody se může jejich objem pozvolna zmenšovat. V0 Krasové vody Vyskytují se v horninových souborech vápenců, dolomitů nebo jiných hornin, jež jsou chemickou a mechanickou erozí postupně rozšiřovány a modelovány (vznik krasových fenoménů závrty, vyvěračky, jeskynní systémy). V podzemních prostorách mohou vytvářet vodní útvary podobné povrchovým. V0.1 Podzemní krasová jezírka Ekotop: Může se jednat jednak o tůně, které přetrvávají v korytě periodického podzemního toku nebo o jezírka, která jsou napájena odkapávající vodou nebo vodou stékající po stěnách. Korýší faunu zkoumal v Moravském krasu Štěrba (1954): tůně v korytech podzemního toku: výskyt pravých troglobiontů a troglofilů (Eucyclops serrulatus var. nagasakai, Paracyclops fimbriatus f. imminuta, Elaphoidella elaphoides, Rheocamptus typhlops), ale i trogloxenů (Gammarus fossarum, Daphnia longispina) kteří jsou strháváni proudem z povrchového toku, 115

117 jezírka napájená odkapávající vodou: praví troglofilové (Harpacticoida Rheocamptus typhlops, Cyclopoida Diacyclops languidus), podle Ruska (1970): na hladině sintrových jezírek chvostoskoci (Collembola). Jako častý druh v jeskynních vodách Moravského krasu Rusek(1970) uvádí blešivce karpatského Niphargus tatrensis. Z Zralost (6) P Přirozenost (6) DS Diverzita struktur (3) Bentál + pleuston(hladina) DD Diverzita druhů (2) Stygobionti VB Vzácnost biotopu (6) Biotopy vázány pouze na krasová území malý rozsah krasových oblastí vzhledem k rozloze ČR VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1. CB Citlivost biotopu (4) Negativně působí antropogenní znečištění podzemních prostor, vliv může mít i jakost vody v povrchovém toku, která může jeskyni zaplavit např. při zvýšených vodních stavech. OB Ohrožení biotopu (3) Toto kritérium je závislé na míře poznání jeskynních prostor. Při speleologických výzkumech může dojít k objevení dalších lokalit, dosud neznámých, ale existujících. V0.2 Podzemní krasové toky Ekotop: Protékají celé nebo alespoň častí podzemím. Vznikají z povrchových trvalých nebo občasných toků, které se do podzemí dostávají prostřednictvím ponorů a propadání. Převládá lotický charakter toku, ve dně hrubší sedimenty. Štěrba (1954) zkoumal korýší faunu podzemního toku, nenalezl žádné pravé troglobionty ani troglofily. Všichni nalezení korýši byli formami povrchovými, strženými proudem vody do podzemí (Leydigia leydigyi, Thermocyclops hyalinus, Gammarus fossarum). Oživení podzemních toků podle něj pravděpodobně závisí na délce a spádu podzemního toku. Pokud se vyskytují klidnější místa, kde by se mohly udržet podzemní formy, dá se pravděpodobně čekávat přítomnost pravých troglobiontů a troglofilů. Rozšíření: Dosud známé např. z Moravského krasu Punkva, Jedovnický potok. Ohrožení: Antropogenní znečištění podzemních prostor může narušovat stabilitu ekosytému podzemních vod, vliv může mít i jakost vody v povrchovém toku, který vodu do podzemí přivádí, znečišťování podzemních vod zemědělskou a průmyslovou činností (průsaky) atd. Management. Ochrana. 116

118 Z Zralost (6) P Přirozenost (6) DS Diverzita struktur (3) Bentál + pelagiál. DD Diverzita druhů (3) Stygobionti + přítomnost povrchových druhů. VB Vzácnost biotopu (6) Biotopy vázány pouze na krasová území. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) nesledováno, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1. CB Citlivost biotopu (4) Negativně působí antropogenní znečištění podzemních prostor, vliv může mít i jakost vody v povrchovém toku, který vodu do podzemí přivádí (krasové jevy: propadání, ponor). OB Ohrožení biotopu (3) Toto kritérium je závislé na míře poznání jeskynních prostor. Při speleologických výzkumech může dojít k objevení dalších lokalit, dosud neznámých, ale existujících. Faunou determinované biotopy Následující typy vodních biotopů jsou biologicky determinovány vesměs faunou. Flora je do jisté míry podobná, skupině biotopů V (Vodní toky a nádrže), M (Mokřadní a pobřežní vegetace) a R (Prameniště a rašeliniště) V2.2 Periodické stojaté vody Ekotop: Zpravidla maloplošné, bezodtoké biotopy mělkých stojatých vod, které se vyskytují ve zvodnělých depresích, na nepropustných podložích, v korytech periodicky protékaných ramen, někdy také vlivem antropogení činnosti (hloubené jámy, podél železničních tratí apod.). Mohou vznikat průsakem zvýšené hladiny podzemních vod, po odeznění zvýšených průtoků v toku, po tání sněhu, ústupu záplav nebo také po vydatných deštích. Zvláštními typy (útvary) periodických vod jsou tzv. telmy: dendrotelmy, fytotelmy, litotelmy, pluviotelmy. Plošně velmi malé biotopy u kterých se nepředpokládá, že by byly do hodnocení zahrnuty. Ekologie: Biotop poskytuje naprosto specifické existenční podmínky, způsobené astatickými periodickými vodami: dočasné zvodnění následné vyschnutí vymrznutí. Vyskytují se jak zástupci běžných druhů z litorálu a planktonu stojatých vod, tak zástupci adaptovaní na tyto specifické podmínky, kteří se jinde nevyskytují např. korýši jarního aspektu. Světlo a výška vodní hladiny zpravidla limitují výskyt makrofytní vegetace. Pokud dojde k rozvoji pak se jedná o druhy z kategorie: V2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod. Rozšíření: Periodické tůně v korytech periodicky protékaných ramen, poříční inundační tůně, terénní deprese apod. Nepravidelný výskyt na celém území ČR, závislý na velikosti srážek, morfologii terénu apod. 117

119 Ohrožení: Kolísání hladiny podzemních vod, zahlubování toků, absence záplav, zemědělská činnost. Management: Ochrana, zachování periodicity záplav v inundačním území toků. Soupis druhů: perloočky Daphnia, Moina, vířníci Rotatoria, hlístice Nematoda, vodní brouci rodu Acilius, Agabus, Hydroporus, vodní ploštice: Notonectidae, Corixidae, Hydrometridae, znakoplavky, klešťanky a vodoměrky, korýši jarního aspektu Eubranchipus grubii a Lepidurus apus, při delší době zvodnění a vyšší teplotě vody pak např. listonoh letní Triops cancriformis, zástupci škeblovek (Conchostraca), larvy a kukly komárů r. Mochlonyx, Aëdes, Culex, Culicella. V periodických tůních mohou také prodělávat vývoj obojživelníci, mezi nimi i zástupci několika kriticky ohrožených druhů: čolek velký Triturus cristatus, skokan krátkonohý Rana lessonae, skokan skřehotavý Rana ridibunda, rosnička zelená Hyla arborea. Z Zralost (5) Periodickým vysýcháním blokované sukcesní stádium, maloplošné biotopy vzniklé ve zvodnělých depresích, v korytech periodicky protékaných ramen nebo antropogenní činností (hloubené jámy při stavbě železniční trati). P Přirozenost (6) Biotopy přírodní a přírodě blízké, stupeň zvodnění ovlivněn zpravidla hladinou podzemní vody. Pokud se jedná o terénní depresi, vzniklou antropogenní činností v krajině např. hloubené jámy, při stavbě železničních tratí apod. snižuje se bodové hodnocení na 4 body tj. podmínečně přírodě blízký biotop. DS Diverzita struktur (3) Jedno až třívrstevná struktura, dominantní planktonní společenstvo, rozvoj chudé makrofytní vegetace limitován dostupností světla a hloubkou vody, rozvoj bentického společenstva závislý na délce trvání zvodnění. Při rozvoji makrofyt z kategorie V2 může DS nabývat hodnoty 4 5 bodů. DD Diverzita druhů (3) Zpravidla nízká. V tzv. jarních tůních např. společný výskyt korýšů jarního aspektu Eubranchipus grubii a Lepidurus apus. Obecně výskyt malého počtu druhů adaptovaných na periodicitu zvodnění. VB Vzácnost biotopu (4) Nepravidelný výskyt, závislý např. na velikosti srážek, morfologii terénu. Vzácnější jsou biotopy vázané na nivy velkých řek (Labe, Morava, Odra), tzv. poříční tůně. 118

120 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (2) Velmi málo ohrožených druhů. Typické indikační druhy jsou doposud poměrně hojné. vyhláška 395/1992: kriticky ohrožené druhy: žábronožky Anostraca spp. listonoh jarní - Lepidurus apus listonoh letní - Triops cancriformis vyhláška V periodických tůních mohou také prodělávat vývoj obojživelníci, mezi nimi i zástupci několika kriticky ohrožených druhů. Při individuálním hodnocení biotopu se v případě jejich nálezu bodová hodnota může zvýšit až na 3 body. čolek velký (Triturus cristatus) (Příloha II. Směrnice) skokan krátkonohý (Rana lessonae) skokan skřehotavý (Rana ridibunda) rosnička zelená (Hyla arborea) CB Citlivost biotopu (5) Biotopy, citlivé především na kolísání hladiny podzemních vod. V minulosti byly likvidovány zejména vlivem intenzivní zemědělské činnosti změna vodního režimu (meliorace), změna chemismu vod. Terénní deprese často sloužily jako úložiště odpadu (skládky) apod. OB Ohrožení biotopu (4) Plošný podíl typu biotopu v některých oblastech (Polabí) klesá vlivem bezprostřední fyzické likvidace ( komáří líhniště, zavážení odpadky) a alterace průtokových stavů. V2.3 Vody zvláštního chemismu Ekotop: Vnitrozemské nádrže stojaté vody se zvýšeným obsahem minerálních solí slaniska (saliny). Indikátory těchto vod jsou polyhalobní organismy, vyžadující celkový obsah solí 4 9%. Představují ojedinělý a extrémní biotop. Ekologie: Vznikají tam, kde se v podloží vyskytuje kamenná sůl, kterou často doprovázejí sírany. Vytváří se tak zvláštní prostředí pro organismy. Je pro ně charakteristické kolísání salinity i během krátké doby. Koncentrace salinity je závislá na hydrologickém režimu a teplotě klimatu krajiny (déšť, výpar). Až na výjimky chybí typické mořské druhy, včetně zástupců brakických vod. Oživení je závislé na míře salinity. Ve vodách s nízkým obsahem solí se vyskytují běžné druhy povrchových vod, se stoupajícím obsahem solí se počet druhů snižuje, v extrémně slaných vodách přetrvává už jen několik málo druhů (např. řasy a žábronožky). Polyhalobní organismy osidlují ale i slané odpadní vody a vody, ve kterých se zvyšuje salinita vlivem zasolování např. podél komunikací apod (např. šíření Enteromorpha intestinalis). Rozšíření: J Morava, rybník Nesyt, okolí Lednice, slanisko Soos v západních Čechách Mohou vznikat sekundárně po těžbě uhlí (sev. Čechy, Ostravsko). Ohrožení: Eutrofizace, meliorace. Management: Pravděpodobně neznámý. 119

121 Soupis druhů: Představuje druhy obecně vázané na saliny. Pravděpodobně neexistuje soupis druhů, specifických pro tyto biotopy, jen na území ČR. Flóra slaných vod je zastoupena spíše sinicemi a řasami než vyšší vegetací: sinice Chlorogloea sarcinoides, rozsivky Navicula salinaria, N. halophila, N. longirostris, zelené řasy Enteromorpha intestinalis, E. salina. Řada prvoků, zelení bičíkovci rodu Dunaliella (D. salina, D. parva), několik druhů z třídy Nematoda, vířníci Hexarthra fennica, H. oxyuris, Brachionus mőlleri, B. plicatilis, žábronožka Artemia salina, lasturnatky Heterocypris salina, aj., komáři Aedes salinus, A. dorsalis, pakomáři Chironomus sk. salinarius, Cricotopus halophilus, pakomárci Culicoides salinarius a další druhy larev dvoukřídlých, brouci Enochrus bicolor, druhy rodu Ochthebius aj. Důležitou úlohu v indikaci slanisk mají též některé druhy makrovegetace: sítina Juncus gerardi, Schoenoplectus tabernaemontani, dále některé druhy bakterií ze skupiny Rhizobiacea a Halobacteriaceae. Z ryb bývá k halofilům přiřazována koljuška Gasterosteus aculeatus. V extrémně slaných vodách se ryby nevyskytují. Z Zralost (5) P Přirozenost (6) Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. Chemismus je ovlivněn výluhem třetihorních mořských sedimentů v podloží. Rybníky v okolí Lednice, Nesyt: 4 body podmínečně přírodě blízký V současné době vznikají v souvislosti s těžbou uhlí. V takovém případě se bodová hodnota snižuje na 3 body podmínečně přírodě vzdálený. Biotopy slaných vod mohou vznikat i vlivem zasolování, např. podél komunikací. Bodová hodnota těchto biotopů pak závisí na původu jejich vzniku. Pokud dojde k zasolování přirozených biotopů, pak P se snižuje na 4 body. V případě zasolení uměle vytvořených biotopů, se P snižuje až na 3 body. U obou následujících kritérií by bylo vhodné vždy provést individuální hodnocení biotopu, přítomnost (výskyt) živočišných a rostlinných druhů se nedá vzhledem k nedostatku údajů obecně formulovat, navíc vždy bude závislá na koncentraci solí. DS Diverzita struktur (3) DD Diverzita druhů (2) VB Vzácnost biotopu (6) Přirozené biotopy na našem území vzácné a plošně malé. V případě antropogenně podmíněných biotopů (např. rybníky) se bodová hodnota snižuje na 4 body tj. roztroušené biotopy. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Vyhláška 395/1992 Sb. uvádí Anostraca spp. V soupisu druhů typických pro saliny, se zpravidla uvádí Artemia salina, která se však u nás nevyskytuje. Další druhy nejsou vedeny na červených seznamech nejsou podrobeny dlouhodobému výzkumu. CB Citlivost biotopu (4) Pravděpodobně negativní vliv může mít meliorace a eutrofizace, které by mohly ovlivnit chemismus těchto vod. 120

122 OB Ohrožení biotopu (3) Plošný podíl přirozených biotopů se nemění. U slaných vod po těžbě uhlí se bodová hodnota snižuje na 2 body plošný podíl biotopu se zvolna zvyšuje, je způsoben současným využíváním krajiny. V4.1. Pramenné stružky (hypokrenon) Ekotop: Pramenná stružka, kterou odtéká voda z pramenů. Většinou málo vodnatý (20 l.s -1 ), toto malé množství protékající vody neumožňuje trvalý výskyt ryb. Někdy mohou pronikat juvenilní stádia lososovitých ryb. Ekologie: Chemismus ještě značně závislý na složení podzemní vody, bývají již ale dobře nasyceny kyslíkem, který produkují jednak zelené rostliny a jednak se do vody dostává fyzikálním sycením. Teplota vody je poměrně stálá, ovlivňovaná stále ještě pramenem. V zimě většinou nezamrzá, v letním období si udržuje nižší teplotu (v závislosti na zastínění okolními porosty). Složení společenstva souvisí s okolím (přilehlými biotopy), hojnější je v případě průtoku listnatými nebo smíšenými lesy, loukami, v případě jehličnatého lesa nebo ve vyšších nadmořských výškách bývá chudší. Zpravidla se vyskytují husté porosty mechů a játrovek. Rozšíření: Na celém území ČR. Ohrožení: Podchycování pramenů, zatrubňování, regulace, eutrofizace, acidifikace. Management: Ochrana. Soupis druhů: rozsivky Melosira arenaria, Diatoma hiemale, Meridion circulare, Campylodiscus noricus, ruduchy Hildebrandtia rivulare, sinice Chamaesiphon, zelené řasy Tetraspora, vláknitá řasa Draparnaldia, mechy Fontinalis antipyretica. Makrozoobentos: ploštěnky Crenobia alpina, Polycelis cornuta, jepice Ameletus inopinatus ameletové pásmo sensu Zelinka, chrostíci Agapetus, Synagapetus, Apatania, Ernodes, Silo, larvy pošvatek Nemurella picteti, Leuctra, Nemoura. Z Zralost (6) Fyzikálně chemické podmínky těchto biotopů jsou závislé na charakteru podzemní vody, která pramen napájí. Vyznačují se poměrně stálou teplotou vody během roku. P Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS Diverzita struktur (3) Jedno až dvouvrstevná struktura, převládají litofilní (nárůstová) společenstva sinic a řas, bentická společenstva živočichů, často porosty Fontinalis, většinou bez ryb nízký stav vody. DD Diverzita druhů (3) Bohatší než v pramenech, vlivem teploty stále převládají krenobiontní a krenofilní druhy. 121

123 VB Vzácnost biotopu (4) Maloplošné, roztroušené biotopy na celém území ČR. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Podrobnější údaje o zoocenózách chybí, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1 CB Citlivost biotopu (5) Středně zranitelné, citlivé na znečištění a eutrofizaci, změnu dynamiky režimu podzemních vod. OB Ohrožení biotopu (3) Znečišťování a eutrofizace, vodohospodářské úpravy. Plošný podíl typu biotopu se nemění. V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských potoků (epirhitron, metarhitron) Ekotop: Vznikají spojením pramenných stružek do vodnatějších toků. Epirhitron: Převládají peřejnaté úseky s turbulentním prouděním vody, většinou s velkým spádem, převážně kamenitým až balvanitým dnem s minimální sedimentací písku. Podíl lotické a lenitické části toku je 4:1 a více. Mívá vyrovnaný průtok během roku. Metahritron: Dno bývá štěrkové až kamenité. Podíl lotické a lenitické části je téměř 4:1. Průtoky bývají v průběhu roku rozkolísané. Ekologie: Epirhitron: Průměrná teploty vody od 5 10 C v závislosti na nadmořské výšce. Teplota již pramenem ovlivňována méně, letní teploty nepřesahují 16 C. Saturace kyslíkem těsně pod 100%. Převládá heterotrofie nad autotrofií, v makrozoobentosu dominují detritofágové (drtiči). Metarhitron: Průměrná teplota vody od C. Převládá heterotrofie nad autotrofií, v makrozoobentosu dominují detritofágové (drtiči i sběrači), zastoupeni i herbivoři (seškrabávači řasových nárostů). Jádro společenstva metarhitronu odpovídá epiritronu, doplněno o druhy z nižších, navazujících úseků. Většina živočichů i nižších rostlin je vázána na kameny dna (lithobionti a epilithon). Převaha torentilních a oligostenotermních forem. Rozšíření: Horské a podhorské oblasti v nadmořské výšce cca m, např. Bílá Opava, Moravice, Mumlava, Úpa, horní úseky Labe. Ohrožení: Eutrofizace organickým znečištěním, dříve také znečištění atmosférou okyselování pramenných oblastí a následně celých povodí, úpravy toků hrazení potoků a bystřin, výstavba stupňů, tvrdé opevňování koryt toků. Management: Ochrana. Soupis druhů: V ichtyofauně převládá pstruh, podle kterého je nazván tento rybí úsek vodního toku (viz. práce hydrobiologa Friče z roku 1872 o podélném členění toku podle dominantního druhu ryb): Salmo trutta m. fario, dále pak: vranka obecná Cottus gobio, vranka pruhoploutvá C. poecilopus, někdy střevle Phoxinus phoxinus, 122

124 mihule potoční Lampetra planeri. Epilithon tvoří: rozsivky Diatoma vulgare, Ceratoneis arcus, Navicula, Cymbela, ruduchy Hildebrandtia nahrazována Lemaneou, zlativky Hydrurus foetidus. Makrozoobentos: larvy jepic rodu Rhithrogena tzv. ritrogenové pásmo sensu Zelinka rod Epeorus, rod Baetis (B. alpinus), ploštěnka Dugesia gonocephala, blešivec potoční Gammarus fossarum, larvy chrostíků Brachycentrus montanus, Odontocerum albicorne, rod Rhyacophila, larvy přísalek rodu Liponeura (v peřejnatých úsecích), larvy muchniček čeledi Simuliidae, larvy pakomárů Diamesa, Brillia modesa, Euorthocladius rivulorum, vodule (Hydrachnellae) velké množství druhů (pod kameny a ve štěrku), larvy a imága brouků rodu Elmis, Limnius, Hydraena. Vzácně se v úsecích, charakteristických nízkou minerelizací vod a vhodným substrátem dna (zrnitý štěrk a hrubý písek) může vyskytovat perlorodka říční Margaritana margaritifera. Z Zralost (6) Oligotrofní biotopy s převládajícím turbulentním prouděním vody. Vlivem fyzikálně geologicko-morfologických podmínek se dá stav biotopu označit jako blokovaná sukcese (viz makrofyta vodních toků: proudem vody blokovaná sukcese jen z pohledu botanického) Morfologicky proměnlivá koryta s převážně kamenitým až balvanitým dnem. Vlivem ustálených přírodních podmínek jsou biotopy osídlovány vysoce adaptovanými společenstvy s přítomností evolučně starých druhů. P Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. Pokud je tento úsek vymapován pod výpustí údolních nádrží, bodová hodnota kritéria se snižuje na 4 body; jde tedy o podmínečně přírodě blízký biotop. DS Diverzita struktur (3) Dvouvrstevná (bentál a rheopelagiál) až třívrstevná vertikální struktura, s převahou litofilních (bentických) společenstev. Přítomnost a rozsah hyporheické zóny (tzn. třetí vrstvy) závisí na geologickém podkladu koryta. DD Diverzita druhů (4) Převládají středně až mírně bohatá společenstva s dominancí torentilních, oligostenotermních, oxybiontních druhů. VB Vzácnost biotopu (4) Četné biotopy, plošná rozloha nízká. Sekundárně mohou vznikat pod výpustěmi vodních nádrží. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (2) Mihule potoční Lampetra planeri (zranitelnývu+kriticky ohrožený podle vyhlášky 395/1992, Příloha II. Směrnice) 123

125 vranka obecná Cottus gobio, v. pruhoploutvá C. poecilopus (zranitelný VU+ohrožené podle vyhlášky 395/1992 Sb., Příloha II. Směrnice) střevle potoční Phoxinus phoxinus (zranitelný VU + ohrožené podle vyhlášky) páskovec kroužkovaný (Cordulegaster boltoni) (ČK - ohrožený) Příloha II. Směrnice vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb vzácně se může vyskytovat perlorodka říční - Margaritana margaritifera, která je v našich tocích vysazována pravděpodobně uměle reintrodukce? (původní populace horní tok Blanice?, Šumava, povodí Želivky?) Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. Pozn:Vliv chemismu na podmínky existence populace perlorodky říční Řešitel: Mgr. Michal Bílý Doba řešení: Cílem úkolu bylo podrobně analyzovat chemismus vod Lužního potoka (okr. Cheb), kde se vyskytuje významná zbytková populace perlorodky říční - kriticky ohroženého druhu evropské fauny. Tato populace se podle kohortového diagramu již více než 30 let nerozmnožuje, přestože dospělé exempláře jsou fertilní. CB Citlivost biotopu (5) Biotopy citlivé na změny fyzikálních a chemických podmínek. OB Ohrožení biotopu (3) Ohroženy eutrofizací a acidifikací, vodohospodářskými úpravami toků. V současnosti již tento typ biotopu příliš neubývá. V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek (hyporhitron) Ekotop: Toky širších horských údolí, které vznikají soutokem několika pstruhových říček, bývají mohutnější s mírnějším spádem, vznikají v nich kratší úseky bez peřejí, častěji se vytváří tůně. Dno stále kamenité, velkých balvanů v řečišti je už málo, písčité a štěrkovité nánosy se vyskytují jen ojediněle. Poměr lotické a lenitické části toku je 2:1. Ekologie: Průměrná teplota vody okolo C, letní teploty pravidelně překračují 20 C, v zimě téměř celá hladina zamrzá. Saturace kyslíkem stále velmi dobrá (mírně pod 100%), doplňovaná fotosyntetickou činností vegetace. Jádrem společenstva je bentos a nekton. Převažují torentilní formy živočichů, téměř však chybí oligostenotermní prvky (studenomilné). Větší přísun živin a světla umožňuje bohatý rozvoj nárostů rozsivek a řas a ve zmírněných úsecích proudění i rozvoj makrofyt. Rozšíření: Částečně podhorské oblasti, říčky a řeky vysočin a pahorkatin v nadmořské výšce m, řeka Morávka, Ostravice, Bečva. Ohrožení: Eutrofizace, regulace hrazení, výstavba jezů, tvrdé opevňování koryt, výstavba přehrad. Management: Ochrana. Soupis druhů: Nekton: lipan Thymallus thymallus, vranka obecná Cottus gobio, střevle Phonixus phonixus, mřenka Neomacheilus barbatulus, jelec tloušť Leuciscus cephalus, někdy jelec proudník Leuciscus leuciscus, v povodí Dunaje a Odry ostroretka stěhovavá Chondrostoma nasus. 124

126 Poznámka: ostroretka původně se u nás vyskytovala v tocích, údolních přehradách, s výjimkou povodí řeky Labe (tedy vlastně pouze na Moravě a Slovensku). Na území Čech nebyl v dřívější době výskyt ostroretky prokázán. Dnes dochází k vysazování i do povodí Labe. Zdroj: Baruš, V., Oliva, O., et al. (1995): Mihulovci (Petromyzontes) a ryby (Osteichthyes). Makrozoobentos: larvy jepic rodu Ecdyonurus tzv. ekdyonurové pásmo sensu Zelinka, Baetis rhodani, vymizela ploštěnka Dugesia gonocephala, blešivec Gammarus fossarum, zmenšuje se druhová diverzita pošvatek, hojné ale larvy některých jejich velkých druhů Perla marginata, P.burmeisteriana a Dinocras sp., chrostíci stále hojný rod Rhyacophila,dále zástupci rodu Hydropsyche, mění se druhové složení pakomárů a muchniček + další Diptera. Epilithon tvoří převážně druhy rozsivek a zelené řasy, chybí Hydrurus foetidus. V úsecích, které vykazují nízké zatížení organickým znečištěním se může ojediněle vyskytovat pod kameny v klidných zónách vody rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). Jeho výskyt je ale velmi vzácný. Makrofyta: hvězdoš Callitriche, lakušník Ranunculus. Z Zralost (6) Oligotrofní biotopy s převládajícím turbulentním prouděním. Přetrvává stálost přírodních podmínek a společenstev na ně adaptovaných. Proudem vody bloková sukcese. Přítomnost evolučně starých druhů. P Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS Diverzita struktur (4) Třívrstevná (HP, BS, RP) až čtyřvrstevná (makrofytní vegetace) vertikální struktura, s převahou litofilních (bentických) společenstev. DD Diverzita druhů (4) Středně až mírně bohatá společenstva s dominancí torentilních a oxybiontních druhů. VB Vzácnost biotopu (4) Biotopy méně časté. V minulosti často vystaveny vlivu regulací (jezy). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (2) lipan Thymallus thymallus (téměř ohrožený NT) vranka obecná Cottus gobio (zranitelný VU), Příloha II. Směrnice střevle Phonixus phonixus (zranitelný VU), Příloha II. Směrnice ostroretka stěhovavá Chondrostoma nasus (ohrožený EN pouze pro povodí Moravy a Odry) ouklejka pruhovaná Alburnoides bipunctatus (zranitelný VU, silně ohrožený podle vyhlášky 395/1992) vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. 125

127 rak kamenáč Austropotamobius torrentium velice vzácně, v omezeném počtu jen na několika lokalitách, vyhláška 395/1992 Sb. CB Citlivost biotopu (5) Méně náchylné ke změnám fyzikálních podmínek (zejména teplota), stále citlivé ke změnám chemických vlastností vody. OB Ohrožení biotopu (4) Ohroženy eutrofizací a regulacemi opevňování koryt, výstavba jezových stupňů apod. V4.4 Parmová pásma toků (epipotamon) Ekotop: Epipotamon: Široké mělké koryto, ve kterém se střídají mělké peřeje a dlouhé tůně s víceméně laminárním prouděním vody. Poměr břehové a proudivé části toku je 2:1. Dno pokryto menšími kameny, v klidnějších úsecích toku se usazuje písek i jemnější detrit. Průtoky jsou rozkolísané, maxima bývají na jaře a začátkem léta, minimální průtoky na konci léta a na podzim. Řečiště mění po povodni svoji polohu. Ekologie: Průměrná teplota voda je vyšší než 17 C, maximální letní teploty cca. 25 C. Obsah kyslíku kolísá v průběhu střídání dne a noci (diurnální pulsace). Společenstvo tohoto úseku toků je druhově velmi bohaté. Proces látkového metabolismu je soustředěn na dně toku. V makrozoobentosu převládají detritofágové. Charakter oživení výrazně ovlivňují přesuny dna, zabahňování a vysoké letní teploty pomalejších úseků. Existují zřetelné rozdíly mezi torentilními a fluviatilními částmi toku. Adaptací na časté přesuny dna je vyšší koncentrace živočichů pod většími kameny nebo v porostech s vyšší vodní vegetací. Kromě výskytu sinic, řas a rozsivek v epilithonu, dochází k rozvoji planktonu, porostů submerzní vegetace, druhů stojatých vod a příbřežní emerzní flóry. Rozšíření: Střední úseky našich řek (Morava, Svratka, Dyje, Berounka aj.). Ohrožení: Eutrofizace, regulace, vodohospodářské úpravy výstavba hrází v inundačním prostoru. Management: Ochrana. Soupis druhů: Ichtyofauna: parma obecná Barbus barbus + ryby z přilehlých pásem, tento úsek obývá většina našich ryb. Epilithon: Nárosty rozsivek a vláknitých řas, nejčastěji Cladophora, někdy také sinice např. Oscillatoria. Makrozoobentos torentilních úseků: larvy jepice (jepice sporožilná Oligoneuriella rhenana) tzv. oligoneurielové pásmo sensu Zelinka, rod Heptagenia, Ephemerella, larvy pošvatek Perlodes dispar, Isogenus nubecula, dále rodu Taeniopteryx, Marthamea, bohatý výskyt bezschránkatých larev chrostíků rodu Hydropsyche, ploštěnka Planaria torva, P. lugubris. Makrozoobentos fluviatilních částí toků: larvy jepic rodu Caenis a Potamanthus luteus (jepice žlutá), v usazeninách se zbytky dřevin larvy chrostíků rodu Anabolia, 126

128 u zarostlých břehů, na dně tišin a pod kameny se poprvé objevují pijavky rodu Glossiphonia, Erpobdella, Helobdella, dále máloštětinatci Oligochaeta, mlži Bivalvia a plži Gastropoda, ploštice hlubenka skrytá Aphelocheirus aestivalis. Při vhodných fyzikálně-chemických podmínkách prostředí (obsah kyslíku, ph) se může v těchto úsecích vyskytovat rak říční (Astacus astacus). Z Zralost (5) Neregulované úseky parmových pásem toků mívají proměnlivé koryto se střídáním peřejnatého a laminárního proudění vody, rozkolísané průtoky, změny teploty v průběhu roku, kolísání obsahu kyslíku během dne a noci. Vlivem morfologických změn koryta a přesunů dna, kolísání fyzikálně chemických parametrů, se biotopy dají označit jako méně stabilní, ve kterých v důsledku rozkolísaných průtoků (povodní) může probíhat tzv. cyklická sukcese (např. vývoj štěrkopískových náplavů) Vymizení, resp. úbytek fylogeneticky starších skupin (zejména pošvatky) P Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS Diverzita struktur (4) Třívrstevná (HP, BS ) vertikální struktura, stále s převahou bentického společenstva, místy i další složky vertikální struktury. V souvislosti se zmenšující se hloubkou, prouděním a zvýšeným obsahem živin ve vodě se ojediněle může vyskytovat submerzní, natantní, příp. emerzní vegetace (Ranunculus fluviatils, Callitriche sp., Phalaroides arundinacea). DD Diverzita druhů (5) Druhově velmi bohaté společenstvo. VB Vzácnost biotopu (5) Jen malá část těchto úseků toků nebyla v minulosti ovlivněna regulacemi a vodohospodářskými úpravami. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (2-3) slunka obecná Leucaspius delineatus (NT) piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis (EN), Příloha II. Směrnice sekavec Cobitis spp. (dříve písečný, nyní podunajský) (EN), Příloha II. Směrnice hořavka duhová Rhodeus sericeus (NT) vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. bobr evropský Castor fiber: migrace + reintrodukce, těžiště dosud parma-cejn, Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. rak říční - Astacus astacus vyhláška 395/1992 Sb. CB Citlivost biotopu (4) Biotopy citlivé na regulaci průtoků a eutrofizaci. OB Ohrožení biotopu (4) Ohroženy eutrofizací a protipovodňovými regulacemi ohrázování, výstavba poldrů apod. Jejich rozloha se stále pomalu zmenšuje. 127

129 V4.5 Cejnová pásma toků (metapotamon) Ekotop: Metapotamon: Široce otevřená údolí nebo nížiny, vysoký průtok vody. Koryto bývá hlubší a zpravidla bez makrofytní vegetace, což souvisí s dynamikou toku. Ojediněle se v lotických částech toku zátokách nebo nánosových částech koryta může vyskytovat makrofytní vegetace, ale netvoří porosty (Batrachium, Potamogeton). Na dně převažuje písek, u břehů také bahno. Pokud tok přirozeně meandruje, může vytvářet slepá a odstavená ramena, kde se formuje společenstvo odlišné od hlavního toku biologická produkce se v nich zvyšuje. Poměr břehové a proudivé části toku je 4:1. Ekologie: Průměrná teplota vody je vyšší než 17 C, letní maxima mohou přesáhnout 25 C. Obsah kyslíku velmi kolísá, v závislosti na ročním období, teplotě vody, průtoku. Zvýšený obsah transportovaných látek (splavenin a plavenin) způsobuje zhoršení světelných podmínek a primární produkce se proto snižuje. Proces látkového metabolismu je soustředěn ve vodním sloupci. Rozšíření: V nadmořských výškách okolo 200 m n. m., maximálně do 300 m n. m., řeka Morava, Dyje před soutokem s Moravou, Labe. Ohrožení: Eutrofizace, regulace, vodohospodářské úpravy výstavba hrází v inundačním prostoru. Management: Ochrana. Druhová kombinace: Ichtyofauna: cejn obecný Abramis brama + řada kaprovitých ryb karas, candát, sumec. Makrozoobentos: v písčitých a bahnitopísčitých nánosech larvy jepic Ephoron virgo tzv. eforonové pásmo sensu Zelinka, rod Palingenia, Ephemera vulgata aj., larvy pakomárů, larvy brouků čeledi Parnidae. Ripal (pobřežní zóna): korýši, měkkýši, mlži rodu Sphaerium, Pisidium, velevrubi rodu Unio. Fytoplankton volné vody tvoří rozsivky, chlorokokální řasy a bičíkovci, v zooplanktonu dominují vířníci (Rotifera). Z Zralost (5) Přirozeně proudící tok může být v tomto úseku relativně tvarově proměnlivý může meandrovat a vytvářet, slepá až odstavená ramena. V takovýchto nově vzniklých biotopech pak může probíhat sukcese až do fáze zazemňování. P Přirozenost (6) Biotopy vzniklé přirozeně vlivem proudění vody. Biotopy přírodní, jejich vznik není podmíněn ani ovlivněn lidskou činností. DS Diverzita struktur (5) Tří až čtyřvrstevná vertikální struktura (HY, BE, RPE), dominantní je společenstvo rheopelagiálu. Submerzní, emerzní a natantní makrofytní vegetace netvoří souvislé porosty. DD Diverzita druhů (5) Druhově velmi bohaté společenstvo. 128

130 VB Vzácnost biotopu (4) Vlivem hustého osídlení, odlesňování, intenzivní zemědělské činnosti, průmyslových aglomerací v nivách řek, výstavbou přehrad a regulacemi ztratily téměř všechny nížinné řeky svůj původní charakter. Zbytky neregulovaných nížinných úseků na Moravě, Dyje před soutokem a na Labi. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (6) velevrub (Unio crassus - Příloha II. Směrnice, Unio pictorum - vyhláška 395/1992 Sb.) škeble Anodonta vyhláška 395/1992 Sb. cejn siný Abramis ballerus (VU) cejn perleťový Abramis sapa (CR), vyhláška 395/1992 Sb. parma obecná Barbus barbus (NT) podoustev říční Vimba vimba (VU) drsek menší Zingel streber (EX?), vyhláška 395/1992 Sb. drsek větší Zingel zingel (CR) vyhláška 395/1992 Sb., Příloha II. Směrnice vydra říční Lutra lutra všechny úseky Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. bobr evropský Castor fiber: migrace + reintrodukce, těžiště dosud parma-cejn, Příloha II. Směrnice, vyhláška 395/1992 Sb. CB Citlivost biotopu (4) Biotopy méně citlivé na změny fyzikálně-chemických podmínek. Citlivé zejména na regulace průtoků a antropogenní zásahy v celé nivě. OB Ohrožení biotopu (3) V současné době se podíl biotopu nemění, naopak je jim věnována větší pozornost, než v minulosti. Zachovalé úseky většinou chráněny systémem územní ochrany (CHKO). R0.1 Prameny prostých vod (eukrenon) Ekologie: Prosté vody tj. vody bez zvýšeného obsahu minerálních látek Většina našich pramenů má nižší teplotu po celý rok, proto se v nich vyskytují převážně krenobiontní a krenofilní druhy. V zimě je teplota v pramenech naopak vyšší, než v okolních tekoucích vodách, živočichové zpravidla migrují zvláště larvy hmyzu za příznivějšími podmínkami prostředí. Příležitostně mohou do pramenů migrovat i někteří obojživelníci (např. žáby). Soupis indikátorových (= typických) krenobiontních druhů: rozsivky Diatoma hiemale, Melosira arenaria, Surirella spiralis, krytenky Testacea, vodule Arrhenurus fontinalis, larvy chrostíků Crunoecia irrorata, Berea maurus, brouk Anacaena globulus. Mezi krenofilní druhy patří: studenomilné sinice a řasy (Batrachospermum), z vyšších rostlin mechy a játrovky, prvoci, červi, korýši, měkkýši, larvy hmyzu, strunovec rod Gordius, blešivec potoční Gammarus fossarum, 129

131 ploštěnka Crenobia alpina. Řasovou vegetaci pramenů zpracovala např. Poulíčková (1998): limnokrén: na bahnitém dně převládá epipelon, na písčitém epipsamon, rozvoj řas bývá limitován světlem. Rozsivky rodů Surirella, Campylodiscus, Pinnularia. Při větším osvětlení zelené řasy rodu Draparnaldia, Ulothrix, Stigeoclonium, kapsální zelené řasy rodu Tetraspora a vláknité různobrvé řasy rodu Tribonema. rheokrén: epilitické a epifytické nárosty řas. Ruduchy rodu Batrachspermum, Lemanea, Audouinella, rozsivky r. Diatoma, Tetracyclus, na osvětlených místech opět zelené řasy. helokrén: na řasy obzvláště bohaté, přibývají druhy snášející vyschnutí. Z Zralost (6) Maloplošné biotopy vzniklé v místě vývěru podzemní vody. Vlivem ustálených fyzikálněchemických podmínek prostředí se dá stav biotopu označit jako tzv. blokovaná sukcese. Podle některých autorů se mohou vyskytovat i glaciální relikty. P Přirozenost (6) Přirozeně vzniklé biotopy. DS Diverzita struktur (2) Zpravidla jedno až dvouvrstevná struktura. DD Diverzita druhů (2) Nízká, s dominantním výskytem krenobiontních a krenofilních druhů. VB Vzácnost biotopu (4) Maloplošné, roztroušené biotopy na celém území ČR. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Doposud chybí podrobnější rozbor zoocenóz, ale protože neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1.. CB Citlivost biotopu (5) Středně zranitelné, citlivé na možné znečištění a eutrofizaci, změnu dynamiky režimu podzemních vod. OB Ohrožení biotopu (3) Znečišťování podzemních vod, vodohospodářské úpravy. Plošný podíl typu biotopu se nemění. R0.2 Termální a minerální prameny Ekotop: Prameny, které jsou typické zvýšeným výskytem obsahu minerálních látek (zpravidla > 1 g/l), v závislosti na geologickém podloží a často i zvýšenou teplotou. Jedná se o povrchovou vodu, která systémem puklin zemské kůry sestupuje do velkých hloubek, kde se otepluje, sytí plyny (zejména sirovodíkem a oxidem uhličitým), při styku s horninami se obohacuje minerálními látkami a takto obohacená vystupuje znovu na povrch, jako termální nebo minerální voda. 130

132 Ekologie: Můžeme je dělit podle teploty (Vouk, 1950), podle chemického složení na sirné (obsahují sirovodík a jeho iontové formy), železnaté (obsah solí dvojmocného železa), podle obsahu uhličitanových iontů (kyselky, polokyselky atd.). Krasové prameny: Jsou vázány na krasová území, charakteristická vysokou propustností podloží, vydatností průtoku, s vysokým obsahem alkalických kovů. vaucluské výron podzemního toku, estavely někdy funguje jako vyvěračka, za určitých podmínek naopak jako ponor, tzn. krasový tok jimi vtéká do podzemí. Rozšíření: Na celém území ČR (lázeňsky známé především Mariánské L., Františkovy L., Karlovy Vary, Teplice nad Bečvou, Darkov). Ohrožení: Ohroženy využíváním pro léčebné a průmyslové zpracování vod. Prameny mohou být ohroženy i acidifikací a eutrofizací. Management: Ochrana. Soupis druhů: Některé druhy organismů se specializovaly i na zcela zvláštní podmínky těchto pramenů. Chemické podmínky a často i teplota různých minerálních vod jsou rozmanité, ale každý pramen má tyto vlastnosti stálé nejen během roku, ale po dlouhou dobu. Proto je oživení pramenů rozdílné, ale pro každý pramen stabilní. Příklad: Karlovarská zřídla mají stejnou vegetaci řas po dlouhou dobu. Prameny s vyšší tvrdostí vody bývají osidlovány organismy, které využívají vyššího obsahu solí ke stavbě koster a inkrustaci schránek. Pro krasové vyvěračky je typickým zástupcem např.: plž praménka rakouská Bythinella austriaca. Biologická indikace minerálních vod: Prát 1949, 1955, 1956 Prát, Pospíšil 1951; Hraniční teploty pro vodní organismy. Fott 1956 (in Zelinka, m., Kubíček, F., 1985). Z Zralost (6) Maloplošné biotopy vzniklé v místě vývěru podzemní vody, bohaté na obsah minerálních látek, typické zvýšenou teplotou vody, v případě krasových vyvěraček přítomný vysoký obsah hydrogenuhličitanů a stálá a nízká teplota vody. P Přirozenost (6) Přirozené biotopy, vznikají na místě výronu podzemní vody. Mohou být antropogenně upravené (studánky, lázně ), P se snižuje na 4 5 bodů, podle typu úprav. DS Diverzita struktur (2) Zpravidla monotematická jednovrstevná stavba. DD Diverzita druhů (2) Nízká, s dominantním výskytem úzce specializovaných druhů na fyzikální a chemické podmínky biotopu. VB Vzácnost biotopu (4) Maloplošné biotopy, vždy vázané na typické geologické útvary, které určují jejich charakter. 131

133 (např. krasové vázané na krasové podzemní útvary, jižní a střední Morava, střední Čechy). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu (1) Biotop druhově chudý, málo ohrožených a vzácných druhů chybí detailnější rozbor zoocenóz. Vzhledem ke specifickým podmínkám biotopu, lze očekávat výskyt vzácnějších druhů - praménka rakouská (Bythinella austriaca)? Protože však neexistují žádné druhy tohoto biotopu, vedené na červených seznamech, což je považováno za rozhodující, byla přiřazena bodová hodnota 1 CB Citlivost biotopu (4) Mírně zranitelné, citlivé na možné znečištění a eutrofizaci, změnu dynamiky režimu podzemních vod. OB Ohrožení biotopu (3) Znečišťování podzemních vod, vodohospodářské úpravy. Plošný podíl typu biotopu se nemění. Kriticky ohrožené druhy vodní fauny (Vyhláška č. 395/1992Sb.) listonoh jarní listonoh letní perlorodka říční velevrub malířský žábronožky rak kamenáč rak říční drsek menší drsek větší hrouzek Kesslerův mihule potoční mihule ukrajinská sekavčík horský blatnice skvrnitá čolek hranatý čolek karpatský čolek velký ropucha krátkonohá skokan menší skokan skřehotavý bobr evropský Lepidurus apus Triops cancriformis Margaritana margaritifera Unio pictorum Anostraca spp Astacus torrentium Astacus fluviatilis Zingel streber Zingel zingel Gobio kessleri Lampetra planeri Eudontomyzon mariae Sabanejewia aurata Pelobates fuscus Triturus helveticus Triturus montandoni Triturus cristatus Bufo calamita Rana lessonae Rana ridibunda Castor fiber 132

134 Silně ohrožené druhy: škeble rybničná Anodonta cygnea potápník široký Dytiscus latissimus ostrucha křivočará ouklejka pruhovaná sekavec písečný čolek horský čolek obecný mlok skvrnitý rosnička zelená skokan rašelinný skokan štíhlý skokan zelený vydra říční Druhy ohrožené: rak bahenní Pelecus cultratus Alburnoides bipunctatus Cobitis taenia Triturus alpestris Triturus vulgaris Salamandra salamandra Hyla arborea Rana arvalis Rana dalmatina Rana esculenta Lutra lutra Astacus leptodactylus cejn perleťový Abramis sapa jelec jesen Leuciscus idus ježdík žlutý Gymnocephalus schraetser kapr obecný (sazan) Cyprinus carpio mník jednovousý Lota lota piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis plotice lesklá Rutilus pigus střevle potoční Phoxinus phoxinus vranka obecná Cottus gobio vranka pruhoploutvá Cottus poecilopus kuňka ohnivá kuňka žlutobřichá ropucha zelená ropucha obecná Bombina bombina Bombina variegata Bufo viridis Bufo bufo 133

135 Přírodní a přírodě blízké biotopy keřové a lesní Křovinné typy biotopů Nezastupitelné místo v krajině mají různé typy křovinných biotopu. Keře tvoří jednak základní patro lesů, jednak vytvářejí samostatné útvary, méně přírodní jako blokovaná sukcesní stadia, více sekundární, ale zároveň přírodě blízká. Dvě základní skupiny typů jsou odlišeny vztahy k vodnímu elementu ekotopu mokřadní a pobřežní typy a mezofilní až xerické. Společnou vlastností je většinou absence vlastního bylinného patra, což je způsobeno často totálním zápojem. K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů Z Zralost Jde vesměs o přírodní, méně sekundární typy biotopů, vázaných buď na vysokou hladinu podzemní vody, stagnující po určitou dobu i nad povrchem. Lze je chápat jako sukcesní stadia nebo blokovaná sukcesní stadia mokřadních a lužních lesů, s nimiž se i prolínají. Některé typy hygrofilních křovin jsou udržovány stabilizovány lidskou činností, záměrně (využíváním biomasy) nebo neúmyslně (kosením okolních luk). Vrbové křoviny vodních toků jsou zvláštním typem plášťové vegetace. P Přirozenost Viz zralost. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jedná se vesměs o dvoupatrové porosty prakticky bez vlastního bylinného patra, které obstarávají u pobřežních křovin nelesní pobřežní vegetace (typy biotopů M1.4, M1.5, M4 až M5) a druhy lužního lesa, u mokřadních druhy rákosin a porostů vysokých ostřic. VB Vzácnost biotopu Roztroušeně v celé ČR, podél vodních toků a u mokřadních křovin v oblastech rybničních pánví. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Prakticky bez vzácných druhů. CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Zásadní citlivost je proti změně hydrologického režimu. OB Ohrožení biotopu Zarůstání lesem, regulace vodních toků, zástavba. Plocha většiny typů mírně klesá. 134

136 K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny Z zralost Flexibilní keřové porosty, druhý typ i florogeneticky starý (preboreál), P Přirozenost přírodě blízké i přírodní typy, částečně blokovaná sukcesní stadia listnatého, výjimečně i jehličnatého (květnatých borů) lesa DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vesměs dvoupatrové nebo třípatrové, různě husté porosty Diverzita středně bohatá, fyziognomicky určená keři Berberis vulgaris, Cornus mas, C. sanguinea, Coryllus avellana, Crataegus sp., Euonymus europaea, E. verrucosa, Ligustrum vulgare, Prunus spinosa, Pyrus pyraster, Rhamnus cathartica. Rosa sp., Viburnum lantana a ostružiníky, příp. některé stromy (K3), Cotoneaster integerrima, C. melanocarpa, Prunus fruticosa, P. tenella, Rosa gallica, R. pimpinellia, Sorbus aria (K4). Systematickým okusem vysokých křovin zvěří se transformují do druhého typu. VB Vzácnost biotopu Maloplošný výskyt na celém území ČR mimo supramontánní stupeň, u K4 především klimaticky nejteplejší oblasti. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Ani tyto typy nemají vlastní druhy, jsou obvykle vázány na teplomilné i mezofilní lemy. Do vysokých křovin, zvláště pokud jsou tyto pláštěm, pronikají i lesní druhy CB Citlivost (zranitelnost) biotopu Eutrofizací se do nich šíří nitrofilní expanzní druhy dřevin (Sambucus nigra) a především bylin, sukcese, zásatvba OB Ohrožení biotopu Zvláště přírodních typů ubývá, u prvního typu dochází k nahrazování ruderálními křovinami. Lesní typy biotopů Na rozdíl od nelesních biotopů tvoří lesní formace poměrně homogenní soubor typů biotopů, odlišujících se od sebe fyziognomicky a ekologicky až na výjimky mnohem méně, než jednotlivé typy nelesních biotopů. Proto je verbální hodnocení vztaženo pro lesy jako celek. Podrobný popis kritérií u nelesních typů biotopů byl navíc nutný vzhledem k tomu, že zde dochází k kontinuální degradaci až na typy biotopů přírodě cizí. Z Zralost Zralost všech typů lesa se pohybuje mezi body 5 a 4. V prvním případě jde o boreální typy, (například doubravy a klimaxové smrčiny příp. lesostepi), v druhém případě o typy biotopů, které se formovaly v pozdních údobích postglaciálu (bučiny, habřiny a tvrdé luhy). Výjimkou jsou pouze rašelinné bory, které jsou vývojově nejstarší a mají hodnocení 6 bodů. 135

137 P Přirozenost Lesy jsou v našich geograficko-klimatických podmínkách klimaxovou vegetací, a proto jsou bez výjimky hodnoceny jako přírodní, tedy 6 body. Nižší počet bodů mají pouze lesní porosty přírodě vzdálené, tj. viditelně pozměněné viz typy XL3, XL4, případně biotopy přírodě cizí (X6.4). DS Diverzita struktur Lesní biotopy mají vesměs čtyři nebo více pater (počet bodů 5 až 6); výjimkou mohou být na křovinné patro chudé acidofilní bučiny. DD Diverzita druhů V tomto kritériu jsou již lesní biotopy heterogennější. Nejvyšší druhovou diverzitu mají luhy, teplomilné doubravy a suťové lesy (6 bodů), potom dubohabřiny, vápnomilné bučiny a reliktní květnaté bory (5 bodů) a ostatní bučiny (4 body). Nejmenších hodnot dosahují acidofilní bučiny, acidofilní doubravy, smrčiny a rašelinné bory se 3 body. VB Vzácnost typu biotopů Vzhledem k pouhé třetině území porostlé lesem, a k výrazné menšině lesů přírodních z celkové rozlohy lesů, není žádný typ velkoplošného lesního biotopu hojným. Naopak řada typů je hodnocena jako vzácná. Některé typy absolutně: jako vzácné maloplošné biotopy jsou hodnoceny tvrdé a měkké luhy nížin, některé typy teplomilných doubrav a borů, rašelinných březin a borů (6 bodů). Pouze některé vzácné typy biotopů se vyskytují v určitých regionech na větších plochách (5 bodů), např. klenové a vápnomilné bučiny, částečně i polonské a karpatské dubohabřiny. Jako roztroušené maloplošné typy biotopů (4 body) lze hodnotit acidofilní teplomilné a vlhké doubravy, acidofilní a boreokontinentální bory a papratkové smrčiny. Hercynské dubohabřiny, acidofilní a květnaté bučiny, suché acidofilní doubravy a třtinové a rašelinné smrčiny lze posuzovat jako roztroušené velkoplošné biotopy (3 body). Nejrozšířenějším, byť jen maloplošným lesním typem byly shledány údolní luhy (2 body). VD vzácnost přírodních druhů Většina typů lesních biotopů s převahou evropských elementů má menší nebo průměrné množství vzácných druhů, a je proto hodnocena 3 body. Řada těchto druhů je navíc fakultativních a vyskytuje se i v nelesních typech (Campanula rapunculoides, Fragaria viridis, Lilium martagon, Lychnis viscaria, Lysimachia vulgaris, Silene nutans, Thalictrum aquilegiifolium, Urtica dioica, Veronica chamaedrys atd.) Speciálně u borů a částečně u některých typů teplomilných doubrav, které nevytvářejí lesní klimatické prostředí, je většina druhů bylinného patra nelesních. Mimo jiné z tohoto důvodu jsou tyto lesní typy nejbohatší (4 body). Naopak nejchudšími lesními biotopy na vzácné druhy jsou acidofilní doubravy, kontinentální bory a třtinové smrčiny (2 body). CB Citlivost Z hlediska citlivosti jde o vesměs odolné biotopy (hodnoceny 3 body), samozřejmě, že jsou více či méně citlivé vůči znečištění ovzduší. Výrazněji citlivé, a to na odvodnění, jsou pouze rašelinné bory, březiny a mokřadní olšiny (4 body). OB Ohrožení Z důvodů stále pokračujícího intenzivního obhospodařování plocha přírodních lesů mírně klesá; ohrožení většiny typů lesních biotopů je proto hodnoceno 4 body. Z tohoto pohledu jsou nejvíce ohroženy teplomilné doubravy a některé typy bučin; tvrdé a měkké luhy jsou 136

138 zase ohroženy změnou výšky vodní hladiny (5 bodů). Naopak nejméně jsou ohroženy z těchto hledisek suťové lesy a horské smrčiny (3 body) Přírodě vzdálené až cizí biotopy XV1 Vegetace nových vodních ploch Jde o specifické stanoviště vodní a na vodu vázané vegetace stojatých vod v bezodtokových prostorech po povrchové těžbě nerostů či po obdobných terénních zásazích včetně čerstvých revitalizačních akcí a nově založených rybníků se stálou nebo kolísavou vodní hladinou závislou na dešťových srážkách nebo hladině podzemní vody v okolí. Vegetace tohoto typu biotopu je ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3 nebo je v něm trvale udržována charakterem terénu či chemismem vody jednotlivých stanovišť. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Typ biotopu je původem antropogenní, ale charakterem blízký v přírodě se vyskytujícím typům stanovišť. P Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však vývojem. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace nízká. Vyšší sukcesní stádia vegetace na těchto stanovištích již přísluší vegetaci přírodních či přírodě blízkých typů biotopů. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Struktura vegetace jedno až dvouvrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. Obvykle se vyskytují jen odolné, zčásti allochtonní druhy makrofyt (Ceratophyllum demersum, Elodea canadensis, Lemna ssp., Myriophyllum spicatum, Potamogeton crispus, P. pectinatus, P. pusillus, Spirodella polyrhiza, Zanichelia palustris) VB Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese v důsledku chemizmu vody (kamencové jezero) či terénu (hluboké, úzké zastíněné jámy) velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen zřídka. Výskyt chráněných druhů signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů V1, V2, M1.1, M1.2 a M1.3. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Vzhledem k trvalé blokaci sukcese či k úplným počátkům uchycení vegetace v daném typu stanovišť se jedná o velmi odolné a nenáročné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. 137

139 OB Ohrožení biotopu Zatím se zastoupení typu biotopu příliš nemění. Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna zmenšovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna vrstva vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 2. přítomny dvě vrstvy vegetace s převahou ruderálních druhů nebo neofytů, 3. přítomna jen jedna vrstva vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů, 4. přítomny dvě vrstvy vegetace bez přítomnosti ruderálních druhů nebo neofytů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XV2 Degradovaná biota vod Jde o vodní biotu stojatých (přehrady, rybochovné a dočisťovací rybníky a trvale znečisťované návesní rybníky, nádrže v průmyslových objektech apod.) a tekoucích (kanalizační, čistírenské, průmyslové a důlní výpustě apod.) vod, silně ovlivněnou antropickou činností (rybí osádka, eutrofizace, znečistění), která však nevytváří zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik limituje rozvoj bioty, že její samovolná sukcese nemůže dospět k standardně vytvořeným přírodě blízkým typům biotopů V1, V2, M1.1, či M1.3. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost V závislosti na intenzitě a délce doby znečištění v různém, ale vždy velmi nízkém stupni kvalitou vodního prostředí blokovaná sukcese k vegetaci potenciálního typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3. P Přirozenost Biotop původem a podmínkami nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená vegetace může blížit potenciálnímu typu biotopu V1, V2, M1.1 a M1.3 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vegetace v břehové zóně v úplnosti dvouvrstvá. Z vyšších bylin je to především rákos obecný a chrastice rákosovitá nebo neofyty (křídlatka, netykavka). U některých nádrží je naopak jediným druhem okřehek, který neprodyšně pokrývá celou hladinu. U jiných nádrží jde pouze o vodní květ s převahou sinic. Druhová diverzita velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Relativně hojný, maloplošný biotop. Intenzívní rybníkářství je uplatňováno na velké ploše rybníků. Vývinem a hynutím vodního květu je každoročně postihována většina říčních přehrad. Řada rybníčků v obcích a vodních nádrží v průmyslových objektech je trvale znečišťována splašky s biologickým i chemickým znečištěním. 138

140 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují, nebo se vyskytují jen na velmi krátkou dobu, protože antropické ovlivnění nevytváří podmínky vhodné pro jejich trvalou existenci. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká; organismy však někdy těžce odolávají velkým změnám v antropickém ovlivnění biotopu (obsah kyslíku ve vodě). V znečištěných vodách se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu intenzivního rybníkářství, vnosům hospodářské činnosti a komunálního provozu do vodního prostředí a využívání malých vodních nádrží k dočišťování vod z ČOV není tento typ biotopu příliš ohrožen. V současné době však již naštěstí prakticky nepřibývá. Je však žádoucí, aby kromě čistírenského využití zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů převaha neofytů, ve vodní vegetaci jen jedna skupina, 2. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů nejsou neofyty, ve vodní vegetaci přítomny dvě skupiny, 3. ve vegetaci mělčin a bahnitých lemů vyšší četnost druhů potenciální přirozené vegetace, ve vodní vegetaci stálá přítomnost všech tří skupin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,12; krok škály 0,06. XV3 Odvodňovací kanály Jde o otevřené odtokové strouhy odvodňovacích řadů nebo napřímené a technicky upravené pramenné části toků v zemědělské krajině, charakteristické lichoběžníkovým profilem koryta, někdy opevněné dlažbou dna a svahů betonovými zatravňovacími matracemi s vegetací v různém stádiu sukcese makrofytní vodní vegetace a bylinných, někdy i dřevinných břehových porostů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Funkcí a charakterem úpravy limitovaný rozvoj vegetace s potlačovanou tendencí sukcese k V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. P Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na dobu trvání stavby se ve vegetaci vyskytují druhy náležející potenciálním typům přírodních a přírodě blízkých biotopů V4.1, V4.2, M1.5 a K2.1. Častá je přítomnost invazních neofyt, bolševníku velkolepého a křídlatky. 139

141 DS Diverzita struktur DD Diversita druhů V závislosti na intenzitě údržby kanálu se mohou v pobřežní vegetaci vyskytovat 2, řídce 3 patra; ve vodním prostředí pak všechny tři skupiny vegetace cévnaté rostliny, řasy, mechorosty. Vzhledem k údržbě, která blokuje sukcesi, je druhová diverzita nízká. VB Vzácnost biotopu Stále ještě hojný, byť maloplošný biotop. Aktuálně se jeho četnost mění dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení. Trvale jej však ubývá pouze při revitalizačních akcích. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena. (ve vodním prostředí šmel okolíčnatý, v břehové vegetaci potočnice, poddruhy blatouchu bahenního). Vzhledem k tomu, že odvodňovací kanál je stavba, chráněné druhy zde nepodléhají ochraně a při údržbě mohou být odstraňovány. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je nízká. Trvale je pod vlivem agrochemikálií a vyskytují se v něm odolné či eutrofní druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zvýšení koncentrací škodlivin. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu provedeného odvodnění a kanalizace pramenných částí toků potoků v zemědělsky využívané krajině a k pomalému postupu revitalizace toků není tento typ biotopu doposud ohrožen. Je však žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů potenciální přirozené vegetace V4, M1.5, K2.1 či L2.2. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy se značným podílem invazních druhů, 2. porosty jsou tvořeny vzhledem k místu nepůvodními druhy, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 4. v porostech převládají místu odpovídající druhy. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,12; krok škály 0,04. XV4 Lokálně upravené toky Jde o biotopy vodních toků jejichž přirozená geomorfologie a na ní závislá biota jsou významně ovlivněny lokálními úpravami koryta. Ve pstruhovém a lipanovém pásmu dochází vlivem podélné stabilizace břehů, spádových objektů a štěrkových přehrážek ke snížení stanovištní heterogenity, zvýšení podílu lenitických úseků toku a snížení podélného sklonu s omezením sřídání brodů a tůní. Výstavba spádových stupňů má vždy za následek vznik lentického pásma se zadržováním splavenin a sedimentací jemných materiálů a detritu ve zdrži. V lipanovém pásmu vznikají pod zdrží úseky s poměrně silným proudem, v parmovém a cejnovém pásmu dochází v důsledku nedostatku splavenin k zahlubování koryt pod zdrží. Výstavbou podélných protipovodňových hrází v inundačním území parmového a cejnového 140

142 pásma je rušena či omezována přirozená dynamika toků se vznikem meandrů, říčních ramen a nivních koryt. Lokálními úpravami narušená retenční schopnost toků se projevuje zvýšením rozkolísanosti průtoků během roku. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností avšak pozměněnou geomorfologií koryta podmíněná biota je velice podobná až totožná s biotou přírodě blízkých fylogeneticky starých typů vodních biotopů V4.2 V4.5 na přirozených stanovištích. P Přirozenost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Pozměněná a omezená biota v úpravami bezprostředně ovlivněných částech toku však může místy odpovídat přírodě blízkým typům vodních biotopů V4.2 V4.5 s přirozeně vzniklou geomorfologií. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů biotopu je závislá na geomorfologickém charakteru původního a pozměněného stanoviště a více méně ve stejné nebo omezené úrovni kopíruje diverzitu přírodě blízkých biotopů geomorfologicky srovnatelných stanovišť. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak téměř na všech tocích se vyskytující biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď pozůstatkem ustupující původní bioty nebo naopak indikací renaturalizace stanoviště, či ontogenetického vyzrávání přirozeného biotopu v nepřirozeně vzniklých geomorfologických podmínkách. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká. Změna chemických a fyzikálních vlastností vody silně ovlivňuje podmínky života vodních organizmů. Změna geomorfologických podmínek toku je mezní pro existenci jimi podmíněného typu biotopu. OB Ohrožení biotopu Biotop není ohrožen. Četnost stanovišť tohoto typu biotopu bude spíše narůstat. Při revitalizačních akcích jsou sice některé lokální úpravy toků odstraňovány, ale na mnoha místech lokální úpravy toků naopak tvoří základ protipovodňových opatření. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU: Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu V pstruhovém a lipanovém pásmu 1. úprava silně ovlivňuje neupravené části toku, brání chodu splavenin a je výraznou migrační bariérou. 2. úprava omezuje chod splavenin ale umožňuje migraci alespoň části vodních živočichů. 3. úprava málo ovlivňuje neupravené části toku a umožňuje plný rozvoj náhradní přírodě blízké bioty. 141

143 V parmovém a cejnovém pásmu 1. úprava brání přirozené dynamice toku, působí hloubkovou erozi dna a je úplnou migrační bariérou 2. úprava omezuje dynamiku toku, vyvolává zahlubování koryta ale umožňuje částečnou migraci 3. úprava málo ovlivňuje neupravené části toku a umožňuje plný rozvoj náhradní přírodě blízké bioty Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. XM1 Zamokřelá ruderální lada Jde o degradované plochy biotopů M1.1, M1.2, M1.4, M1.7, M6, M7, T1.5, T1.6, T1.10, T7, vzácněji A4.1, A4.2 a zamokřelé plochy bezlesí na bývalé zemědělské či ostatní půdě s bylinnými porosty, někdy s počáteční sukcesí dřevin. Patří sem například tzv. polní kazy na prameništích, svahových vývěrech nebo chybách odvodňovacích řadů, deponie vyhrnutého bahna, zamokřelé pozemky v důsledku poddolování či obdobných změn nivelety terénu nebo hladiny podzemní vody, záplavové či rozlivové zóny silně eutrofizovaných vodotečí, eutrofizovaná luční prameniště (např. polními skládkami hnoje), silně degradovaná slatiniště apod. Pro druhové složení vegetačního pokryvu je charakteristické silné zastoupení ruderálních a invazních druhů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností. Podmínkami pro příznivý vývoj ruderálních a invazních druhů je trvale podporována degradace přírodních typů stanovišť nebo omezován rozvoj sukcese k přírodě blízkým typům biotopů M1.1, M1.2, M1.4, M1.7, T1.5, T1.6, či vzácněji T7. P Přirozenost Vznik a vývoj biotopu podmíněn změnou původního vegetačního krytu (rozorání luk), změnou hladiny podzemní vody nebo trvalou eutrofizací podzemních nebo povrchových vod. Pozměněná a degradovaná vegetace však může místy odpovídat přírodě blízkým výše uvedeným typům. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se vyskytují obvykle dvě vegetační patra. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s vysokým plošným zastoupením ruderálních a invazních druhů. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Jsou buď reliktem ustupující původní vegetace nebo naopak indikací přechodu vegetace k přírodě blízkým společenstvům. V některých případech může u nitrofilních druhů chráněných rostlin, jako je například úpolín evropský, naopak ruderalizací stanoviště dojít k posílení jejich konkurenceschopnosti a vytvoření až jednodruhových porostů. 142

144 CB Citlivost biotopu S výjimkou změny vodního režimu je citlivost biotopu nízká. Přírodní druhy jsou trvale pod tlakem konkurence ruderálních a invazních druhů s velkou odolností a vitalitou. OB Ohrožení biotopu Aktuálně se četnost tohoto typu biotopu mění. Vzrůstá dlouhodobým zanedbáváním údržby melioračních zařízení a opouštěním doposud extenzivně obhospodařovaných lučních porostů. Dřívější nevhodná úprava pozemků se již neprovádí. Naopak jej trvale ubývá při komplexních pozemkových úpravách, v důsledku revitalizace říčních systémů, poklesem eutrofizace vod zemědělskou praxí a přirozenou sukcesí vegetace k přírodě blízkým společenstvům. Je žádoucí, aby zanikl ve prospěch biotopů s přírodě blízkou vegetací. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, převládají nepůvodní a invazní druhy 2. porosty biotopu druhově chudé, významný podíl nepůvodních a invazních druhů. 3. porosty biotopu druhově bohatší, významný podíl nepůvodních a invazních druhů 4. porosty biotopu druhově bohatší, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly Jde o specifická stanoviště v prostorách po povrchové těžbě nerostů ve skalních masivech či po obdobných terénních zásazích s volným odtokem srážkové vody. Vegetace těchto stanovišť je omezena jejich charakterem, kde se nachází ve velmi rané sukcesi či je terénem nebo chemismem skalního substrátu trvale udržována ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů S1.x a T3.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přítomny pouze iniciační stádia nerozlišené nebo trvale blokované sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům. Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. P Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím, ovšem s chudou vegetací, v níž jsou zastoupeny vedle některých druhů cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese na těchto stanovištích v důsledku chemizmu půdy či skalního substrátu nebo modelace terénu je velmi řídká. Svým charakterem 143

145 se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují jen řídce. Pokud tento výskyt není efemérní, signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období počátku rekultivačních zásahů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 15%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%)s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem Jde o specifická stanoviště vzniklá technickou činností člověka, avšak svým charakterem blízká přírodním stanovištím. Vegetace je omezena účelem a technickým provedením zdí a kamenných povrchů. Je v různých, avšak vždy nízkých stádiích sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů S1.1 a S1.2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost V závislosti na charakteru stavby většinou nízká. Ojediněle, zejména u starších suchých zídek může dosáhnout až hodnoty přechodu k vegetaci potenciálních typů biotopů S1.1 a S1.2. Některé typy vegetace na umělém podkladě, jako například zelené střechy, se mohou druhovým složením blížit i vegetaci přírodě blízkých biotopů tytu S1.3. P Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím. Ve vegetaci zpravidla velké zastoupení ruderálních druhů. Přítomnost a četnost druhů potenciální přirozené vegetace závisí na stáří a charakteru stavby. 144

146 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu a stáří stavby jedno až dvouvrstvá vegetace. Pod vlivem zazemnění či stálé eutrofizace z opíraného terénu často s aktuálně větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou občas vyskytnout. Pokud tento výskyt není efemérní, signalizuje sukcesní změnu vegetace na vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů. Ve většině případů však nejsou ani přírodní biotopy ani jejich vzácné druhy, rostoucí na antropicky vytvořených stanovištích, chráněny, protože opěrné zdi a suché zídky jsou až na malé výjimky stavbou. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch nebo údržbou opakovaně blokovanou sukcesi. OB Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s rostoucí mírou urbanizace území ČR jen mírně zvyšuje. Ponechána bez dalších zásahů se vegetace opěrných zdí a zejména suchých zídek přirozenou sukcesí postupně přibližuje potenciální vegetaci přírodě blízkých typů biotopů, ve kterou v řadě případů přechází. Do budoucna proto lze očekávat, že se rozsah tohoto typu biotopu nezmění. B) KRITÉRIA pro individuální hodnocení biotopu Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace velmi řídká, tvořena převážně ruderálními nebo pro stanoviště náhodnými druhy, 2. vegetace obsazuje nečetné štěrbiny a spáry, převažují ruderální druhy, 3. četnější vegetace ve štěrbinách a spárách, ve vegetaci převažují ruderální druhy, 4. četná vegetace ve štěrbinách a spárách, ve vegetaci převažují druhy potenciální vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy Jde o stanoviště opuštěných podzemních dopravních, výrobních a skladových prostor, štol a dutin po hlubinné těžbě, které jsou spontánně osídlovány přírodními druhy flóry a fauny. Biota těchto stanovišť se může blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3, ve který sukcesně přechází. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přechodový biotop od druhově nesourodého společenstva biotopu X3.2 užívaných umělých podzemních prostor k biotopu S3 jeskyní a přirozených podzemních dutin, s výskytem druhů značného fylogenetického stáří, avšak v dosud ne zcela uspořádaných společenstvech. 145

147 P Přirozenost Biotop uměle vytvořených stanovišť, které však z hlediska životních podmínek většinou mají obdobné vlastnosti jako prostředí přirozeně vzniklých jeskyní a podzemních dutin. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vegetace je omezena většinou jen na lišejníky a mechy či nálet trav a ruderálních bylin v dosahu světla. Četnost druhů a populací fauny je závislá na době uplynulé od konce původního využívání prostor. Biotop může obsahovat přírodní druhy charakteristické pro jeskyně, zejména druhy fauny pavoukovce a netopýry. VB Vzácnost biotopu Plošně velmi malý a nečetný biotop vázaný na sídla (sklepy), bývalé oblasti těžby surovin nebo geograficky na vrchoviny a hornatiny (tunely). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou vyskytovat vzácné přírodní druhy fauny zejména pavoukovci a netopýři. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. OB Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se v současném období transformace průmyslové výroby, výstavby nových komunikačních sítí a modernizace sídel, které jsou provázeny opuštěním řady prostor, jen mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. Biotop s druhově málo četným a nesourodým společenstvem 2. V biotě převažují druhy charakteristické pro přírodní podzemní prostory 1. 3.V biotě přítomny i vzácné a chráněné druhy charakteristické pro přírodní podzemní prostory Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09. XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště Jde o přírodní i antropicky podmíněná stanoviště, vzniklá pohybem povrchových vrstev litosféry nebo úplným spálením vegetačního krytu s čerstvým obnažením různě zralých půd nebo půdotvorných substrátů, jejichž povrch je osídlován vegetací. Vegetace těchto stanovišť je omezena úživností odhalených vrstev, jejich sklonem a vláhovými poměry. V závislosti na tom jde o velmi ranná stádia sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T1.10, T3.3, T3.4, T5.1, T5.2, a vzácněji i T6. 146

148 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přítomny pouze iniciační stádia typově nerozlišené sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům, které nelze z fylogenetického hlediska posoudit. Z geomorfologického hlediska však jde o velmi starý typ stanoviště. P Přirozenost Biotop umělý i přirozený v závislosti na příčinách sesuvu. V chudé vegetaci s nízkou pokryvností povrchu jsou vedle druhů, typických pro ranou sukcesi obnažených půd (divizny) a některé typy cílových společenstev přirozené sukcese, zastoupeny i různé přechodové ruderální druhy a druhy které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop v přírodě vázaný na erozní činnost toků a oblasti strmějších hornatin. V antropické podmíněnosti na destabilizující terénní zásahy. Svým charakterem se vegetace sesuvy obnažených ploch velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat. Pokud tento výskyt není efemérní signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu biotopu vznikají celkem pravidelně přírodními procesy i činností člověka. Lze předpokládat, že se jejich četnost v dohlédnutelném čase výrazněji nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou typických druhů a druhů potenciální přirozené vegetace, 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s plošnou převahou typických druhů a druhů potenciální přirozené vegetace. 147

149 Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XT1 Postagrární úhory Jde o lada na bývalé orné půdě s porostem jednoletých a vytrvalých bylin od skončení kultivace do výskytu prvních dřevin signalizující přechod k biotopu typu XK2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přítomna pouze raná stádia sukcese k náhradní vegetaci potenciálních biotopů skupiny T, zejména T1.1 a T1.3.Vegetace zpočátku s nízkou, později neúplnou pokryvností povrchu. P Přirozenost Biotop vzniklý nepřirozeně, s vysokým podílem vytrvalých segetálních druhů, zejména pýru plazivého a pcháče osetu. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vegetace dvoj- až trojvrstvá v závislosti na délce doby od skončení kultivace. Druhová diverzita závisí na klimatických poměrech oblasti a vláhových, fyzikálních a chemických vlastnostech opuštěné půdy. Nejvyšší bývá ve druhém až čtvrtém roce, kdy se ve vegetaci vedle segetálních druhů hojně vyskytují ruderální druhy, druhy obnažených půd, druhy vzhledem k typu stanoviště náhodné a druhy potenciálních náhradních bylinných společenstev. VB Vzácnost biotopu Biotop maloplošný, hojný, celkovou plochou okrajový typ biotopu. Celkový rozsah jeho plochy zaznamenává výkyvy související se změnou sociální a ekonomické situace v lokálním i celostátním rozměru. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena, zejména pokud se vyskytují tyto druhy v bezprostředním okolí úhoru. Není však pro tento časově omezený přechodový typ biotopu charakteristická. Právně jde většinou nadále o ornou půdu, a proto zde případně se vyskytující vzácné druhy ani nepodléhají ochraně. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Jde o vnitřně silně se proměňující vegetaci raných sukcesních stádií, kde se postupně prosazují nejvitálnější druhy. OB Ohrožení biotopu Po přechodném zvýšení na začátku devadesátých let 20. století se četnost vzniku ploch úhorů ustálila. Trvale opuštěné pozemky poměrně rychle sukcesí přecházejí v postagrární lada s keřovými porosty a k lesu. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s řídkou pokryvností, převládají segetální a ruderální druhy 148

150 2. vegetace s neúplnou pokryvností, převládají ruderální a náhodné druhy a druhy obnažených půd 3. zapojená vegetace s významným podílem druhů potenciální náhradní vegetace. 4. zapojená vegetace s plošnou převahou druhů potenciální náhradní vegetace Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XT2 Degradovaná vlhká lada Jde o opuštěné, neudržované, vlhké, většinou nivní louky s původně přirozenou druhovou skladbou nebo i v minulosti přeorané a intenzifikované, současně druhově ochuzené s převahou vysokostébelnatých bylin, často s vysokou vrstvou stařiny, někdy s přítomností jindy až monokulturou eutrofních ruderálních druhů. Někdy i s výskytem dřevin signalizujících přechod k biotopům typů K1, K2.1 či L2.2, případně i k L2.3 a L2.4. Patří sem i biotopy vzniklé silnou degradací přirozených slatinišť a rašelinišť, které se mohou sukcesí nebo cílenou renaturalizací opět přibližovat výchozím typům biotopů R1.2. R2.1 a R2.2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop ve stádiu degradace na činnosti člověka závislých travních společenstev biotopů typů T1.4, T1.5, T1.6 a T1.7 nebo zkulturněných a intenzifikovaných luk na stanovištích uvedených přírodě blízkých typů biotopů. Při vyloučení dalších zásahů jde o přirozené přechodové sukcesní stádium k lesu. P Přirozenost Vznik a vývoj biotopu podmíněn změnou dosavadního antropicky ovlivněného vegetačního krytu nebo dlouhodobou eutrofizací podzemních či záplavových vod. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na pokročilosti degradace dřívějšího vegetačního krytu a sukcese ke křovinám nebo lesu se ve vegetaci stanoviště mohou vyskytovat dvě, výjimečně tři vrstvy E 0 E 3. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s velkým plošným zastoupením vysokých bylin, často ruderálních a někdy i invazních druhů. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak dosti rozšířený biotop. Maxima rozšíření dosáhl v letech 20. století, kdy byla velká část vlhkých lučních porostů opuštěna pro jejich neobdělatelnost těžkou mechanizací. Jeho rozloha se dále zvýšila po roce 1990, kdy poklesla poptávka po pícninách v důsledku snížení stavu skotu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů není vyloučena. Většinou jsou reliktem ustupující původní vegetace. CB Citlivost biotopu S výjimkou změny vodního režimu je citlivost biotopu nízká. Dominantní vysokostébelnaté byliny, vítězící v konkurenčním tlaku, jsou vitální a snesou i větší výkyvy z běžných podmínek. 149

151 OB Ohrožení biotopu Aktuálně četnost tohoto typu biotopu mírně klesá. Část stanovišť zaniká přirozenou sukcesí a část je revitalizací říčních systémů a obnovou údržby a kosení luk vracena k přírodním typům biotopů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty druhově chudé, převládají vysokostébelnaté byliny s ruderálními i invazními druhy, 2. porosty druhově chudé bez invazních druhů, převládají vysokostébelnaté byliny, 3. porosty druhově bohatší, pokročilá přirozená sukcese ke křovinám nebo lesu, 4. porosty druhově bohatší, významný trvalý podíl druhů původních degradovaných biotopů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XT3 Intenzivně nebo degradované mezofilní louky Louky nížin, pahorkatin nebo podhorské louky, degradované buďto příliš intenzivním obhospodařováním (hnojením, přeoráváním a doséváním kulturními, alochtonními druhy trav např. Lolium multiflorum, nebo nadměrnou pastvou), anebo naopak opuštěním různě intenzivně obhospodařovaných porostů (biotop přestal být vyváženým, uměle blokovaným sukcesním stádiem). Tyto procesy se projevují druhovou ochuzeností, často s převahou, eutrofních ruderálních druhů, v případě opuštění vysokou vrstvou stařiny. Většinou vznikají z přírodě blízkých biotopů T1.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop příliš intenzivně využívaných luk, případně ve stádiu degradace na činnosti člověka závislých travních společenstev, převážně biotopu typů T1.1. Na vlhčích místech přechází při vyloučení dalších zásahů do typu biotopu XT2, případně může jít o přirozené přechodové sukcesní stádium k lesu. P Přirozenost Vznik a vývoj biotopu je podmíněn změnou dlouhodobého způsobu obhospodařování eutrofizací půdy, nadměrným narušením travního drnu pastvou, nebo ponecháním ladem. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Společenstva vesměs jedno- až dvouvrstvá, mechové patro jen v některých případech. V závislosti na pokročilosti degradace dřívějšího vegetačního krytu jsou společenstva postupně stále chudší, s velkým zastoupením ruderálních druhů. VB Vzácnost biotopu Dosti rozšířený biotop, po celém území státu od planárního po submontánní stupeň, jehož rozloha stále vzrůstá v souvislosti s klesajícím zájmem o pícniny. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy se v těchto degradovaných biotopech prakticky nevyskytují. 150

152 CB Citlivost biotopu Biotop středně odolný, degradační změny probíhají dosti pomalu, pět let po opuštění lze ještě většinou vrátit biotop opětovným obhospodařováním zpět do typu biotopu přírodě blízkého (např. T.1.1.). Biotop je citlivý především na změny vodního režimu. Dominantní vysokostébelné byliny, vítězící v konkurenčním tlaku, jsou vitální a snesou i větší výkyvy z běžných podmínek. OB Ohrožení biotopu Tento typ biotopu se při současném způsobu využívání krajiny mírně zvětšuje v souvislosti s klesajícím zájmem o extenzivní obhospodařování luk. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty druhově chudé, převládají ruderální druhy, 2. porosty druhově chudé, v porostu se uplatňují druhy původního biotopu T1.1, 3. porosty druhově bohatší, v porostu se uplatňují druhy původního biotopu T1.1, 4. porosty druhově bohatší, významný trvalý podíl druhů původního biotopu T1.1. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště Jde o degradovanou bylinnou vegetaci mezí, okrajů polních i turistických cest, silnic a dálnic, záměrně zakládanou vegetaci při povrchové úpravě nadzemních, pozemních a podzemních staveb, nebo travní porosty hřišť, letišť a jim podobných stanovišť, které jsou udržovány jako nízký polosuchý trávník, na odvodněných a často terénně nepůvodních plochách. Vegetace těchto stanovišť je ve svém rozvoji trvale omezována charakterem stanoviště, údržbou a ošlapem nebo eutrofizací, exhalacemi dopravy, oplachem nečistot z povrchu cest, chemickým ošetřováním komunikací a porostů v jejich okolí. U nadzemních, pozemních a podzemních staveb jde o vegetační kryt ošetřovaný po založení jen běžnou údržbou (kosení, hrabání, úklid). Střešní obytné zahrady, závislé na umělé závlaze a protimrazové ochraně, jsou z hlediska typizace biotopů nerelevantní zahradnickou balkónovou kulturou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop charakterem využívání jeho ploch či sousedních ploch udržovaný na nízkém stupni sukcese k přírodě blízkým typům náhradní vegetace. V minulosti byla na mezích a u cest vegetace obvykle omezována pastvou, v současnosti nadměrně mechanickým tlakem (pojezdy) a chemickým narušováním prostředí. P Přirozenost Biotop degradovaný. Pokud jde o degradované trávníky z původních přírodě blízkých typů biotopů T1.1, T3.3 a T3.4, T4.1 a T8.1, může se k nim vegetace po pominutí nebo zmírnění degradačních tlaků opět vrátit. Z uměle založených porostů mají nejblíže k možnosti přirozené sukcese suché trávníky na pozemních stavbách (vegetační dlažba parkovišť) a podzemních objektech (trávníky na vrstvě zeminy). Zejména vegetace na podzemních 151

153 stavbách někdy může přirozeným sukcesním vývojem druhového složení přejít k ochuzené přirozené vegetaci biotopů T2.3, T3.3 a T3.4. V případě letišť může biotop některým druhům stepních živočichů (např. sysel) nahrazovat přirozenou vegetační strukturu jejich niky. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace druhově omezená na několik druhů kulturních trav u kultivovaných ploch v nepřirozené kombinaci, u nekultivovaných ploch se samovolnou přítomností dalších bylin, často ruderálních a invazních druhů vázaných na eutrofizaci či znečistění prostředí nebo naopak adaptovaných na relativně nepříznivé stanovištní podmínky. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě nebo jako nahodilý nálet či počínající sukcese signalizující, že biotop již náleží k některému z přírodě blízkých typů biotopů.vzhledem k tomu, že většina ploch tohoto typu biotopu má charakter stavby nebo s ní souvisí, nepožívají zde přítomné vzácné druhy zákonné ochrany. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je dosti nízká. Je trvale vystaven degradačnímu tlaku prostředí. Při jeho pominutí okamžitě přechází k vyšším sukcesním stádiím přirozené potenciální vegetace. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s pokračující urbanizací volné krajiny jen nepatrně zvyšuje, protože část biotopů se vrací sekundární sukcesí k přírodě blízkým biotopům. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. 1a. vegetace je tvořena převážně ruderálními druhy (u trávníků doprovázejících stavby), 2. 1b. biotop trvale chemicky ošetřován (u aktivně využívaných trávníků), 3. biotop konvenčně ošetřován bez přítomnosti vzácnějších a chráněných druhů fauny, v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, 4. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, biotop je domovem vzácnějších nebo chráněných druhů fauny, 5. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace, biotop je domovem dvou a více vzácnějších nebo chráněných druhů fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází Biotop utužených sypaných substrátů vesměs přírodního charakteru (lomový kámen, štěrky a zeminy, někdy překryté ornicí. Jde o umělá stanoviště s uměle vzniklým a na údržbě závislým vegetačním pokryvem. Vegetace těchto stanovišť má především zajistit stabilitu povrchu 152

154 technického díla a je touto funkcí ve svém rozvoji omezována. V případě protipovodňových hrází, hrází suchých poldrů, vzdušných stran vysokých rybničních hrází apod. jsou bylinné porosty na těchto stavbách někdy koseny či spásány. V závislosti na stáří travních porostů se může vegetace blížit k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T3.3 a T3.4. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přítomny převážně vybrané povrch zpevňující kulturní druhy trav. Jejich konkurenční tlak, spolu s údržbou a někdy i chemickým ošetřováním porostů blokují či omezují přirozenou sukcesi vegetace k přírodě blízkým travním společenstvům. P Přirozenost Biotop umělý, antropicky podmíněný. V závislosti na stáří porostů se jeho vegetace může přibližovat potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T3.3 a T3.4. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace druhově omezená na několik druhů kulturních trav se samovolnou přítomností dalších bylin, jejichž četnost výskytu je dána především stářím porostů a druhovou diverzitou okolních biotopů. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou občas vyskytnout jako nahodilý nálet či počínající sukcese. Na svazích hrází se mohou ojediněle vyskytnout vzácné druhy xerotermních rostlin.vzhledem k tomu, že dopravní násep je stavba, však zde nepodléhají ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je poměrně nízká. Při ponechání svému vývoji okamžitě přechází k vyšším sukcesním stádiím přirozené potenciální vegetace. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se spolu se zvyšujícím počtem dopravních staveb velmi mírně zvyšuje. V případě hrází vodohospodářských staveb je mírný nárůst plochy biotopu po povodních v roce B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace je tvořena jen kulturními druhy trav, 2. v porostech jsou přítomny i druhy potenciální přirozené vegetace, 3. v porostech jsou významným podílem zastoupeny druhy potenciální přirozené vegetace, 4. na náspech a hrázích vlhkých a mezofilních oblastí se vyskytují přírodě blízké xerotermní trávníky. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. 153

155 XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů Jde o specifická stanoviště v prostorách po povrchové těžbě nerostů v měkkých substrátech (hlínách, písku, jílech apod.) či po obdobných terénních zásazích s volným odtokem srážkové vody. Vegetace těchto stanovišť je omezena jejich charakterem, kde se nachází ve velmi ranném sukcesím stádiu, či je terénem nebo chemismem obnaženého substrátu trvale udržována ve stavu velmi rané sukcese k potenciální přirozené vegetaci biotopů typů T1.1, T1.10, T3.4, T3.5, T5.x, T6, K3 a K4. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. Přítomny pouze iniciační stádia nerozlišené nebo trvale blokované sukcese k přírodě blízkým bylinným a křovinným společenstvům, ve které sukcesí přechází. P Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím, ovšem s chudou vegetací, v níž jsou zastoupeny vedle některých druhů cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až dvouvrstvá vegetace, s ohledem na otevřenou niku osazovanou druhy neschopnými trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Trvalá blokace sukcese na uvedených stanovištích v důsledku chemizmu substrátu nebo modelace terénu je velmi řídká. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor měkkých substrátů a jejich odvalů většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu většinou nevyskytují. Pokud k tomu dojde, a výskyt není efemérní, signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období počátku rekultivačních zásahů. Celkové plošné zastoupení tohoto biotopu se pravděpodobně v budoucnosti významně nezmění. 154

156 B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace, 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s plošnou převahou druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XK1 Extenzívní nebo opuštěné sady a vinice Jde o biotop málo kultivovaných nebo opuštěných sadů a vinic s bylinným podrostem ve vysokém sukcesním stádiu nebo velice blízký přirozeným druhotným trávníkům skupiny T, zejména T1.1, T1.3, T3.3, T3.4 a T3.5 a s málo potlačovanou nebo probíhající sukcesí k biotopům křovin K3 či K4 nebo k lesu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Poměrně vysoká. Biotop s pokročilou sukcesí nebo vyvinutým náhradním přirozeným společenstvem travin, směřujícím k typům biotopů T1.1, T1.3, T3.3, T3.4 či T3.5 a někdy i křovin K3 či K4 nebo s počínající sukcesí k lesu. P Přirozenost Biotop nepřirozený původem ovšem s velmi pokročilou přirozenou sukcesí až vyvinutou přirozenou vegetací náhradních společenstev trávníků a křovin. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na pokročilosti sukcese má vegetace minimálně dvě vrstvy E 0 E 4. Druhová diverzita je vysoká. Některé vzácné druhy (například z čeledi vstavačovitých) vzhledem k dřívější kultivaci chybí. Významné stanoviště řady živočišných druhů. VB Vzácnost biotopu Málo rozšířený maloplošný biotop. Jeho vyšší plošné zastoupení v 50. až 70. letech souviselo s vynucenými demografickými přesuny a později se změnou charakteru zemědělské výroby. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů flóry i fauny je častá a před vymizením zbytku kulturních dřevin signalizuje přechod vegetace k přírodě blízkým nebo přírodním typům biotopů. CB Citlivost biotopu Biotop je v určitých fázích sukcese citlivý ke změně podmínek či na další kultivační zásahy. Zvláště markantní to je v pokročilých sukcesích stádiích, kdy je v porostech přítomno větší množství citlivých druhů. 155

157 OB Ohrožení biotopu Vzhledem k absolutnímu poklesu až vymizení extenzivního vinařství a ovocnářství silně ohrožený biotop. Většina jeho stávajících lokalit zaniká likvidací porostu a návratem k zemědělské půdě nebo cíleným zalesňováním. Trvale opuštěné ovocné sady a vinice postupně sukcesním vývojem vegetace přecházejí v přírodě blízké a přírodní typy biotopů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. v porostech významný podíl segetálních a ruderálních druhů, 2. v druhovém složení porostu patrná sukcese ke konkrétnímu typu biotopu, 3. v porostech významný podíl dominantních a diagnostických druhů přirozeného typu biotopu, 4. v porostech stálá přítomnost vzácných diagnostických druhů přirozeného typu biotopu. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy Původně mezofilní i zamokřelé plochy bezlesí na bývalé zemědělské půdě, které byly z různých důvodů v různých dobách opuštěny. Jde o vyšší stádia sekundární sukcese přírodě vzdálených biotopů XT3 a XM1. V druhovém složení vegetačního pokryvu je silné zastoupení ruderálních a invazních druhů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop primárně podmíněn antropickou činností a posléze jejím ukončením. Rozvoj sukcese může směřovat k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů křovin (K1, K3, K4) nebo lesních biotopů na sušších místech L3 nebo L7, na podmáčených stanovištích L1. Velice často na stanovišti převládnou ruderální (Rubus sp., Sambucus nigra) či nepůvodní druhy (hybridy rodu Populus sp., Robinia pseudacacia). P Přirozenost Vznik biotopu je často spojen s degradací mezofilních nebo podmáčených luk a s jejich postupným opuštěním. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se může vytvořit trojvrstvá vegetace. Některá stanoviště mohou být i druhově bohatá, ovšem vždy s vysokým plošným zastoupením ruderálních a invazních druhů. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak po celém území státu rozšířený biotop VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy se mohou vyskytovat, zvláště pak u podmáčených zarůstajících luk. 156

158 CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká; biotopy na podmáčených stanovištích jsou citlivější ke kolísání hladiny podzemní vody. OB Ohrožení biotopu Rozloha tohoto biotopu v posledních 10 letech spíše vzrůstala, v blízké budoucnosti by mohla opět začít klesat, vzhledem k plánovaným komplexním pozemkovým úpravám a programu zalesňování části zemědělské půdy ponechané ladem. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, převládají nepůvodní a invazní druhy, 2. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významný podíl nepůvodních a invazních druhů, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl nepůvodních a invazních druhů, 4. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb Umělá stanoviště na náspech a zářezech dopravních staveb s vegetací, adaptovanou na extrémní ekologické podmínky (vysoké teploty a nedostatek půdní vláhy, promrzání půdy apod). Vegetace těchto stanovišť je periodicky mechanicky nebo chemicky ničena. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Zpravidla nezapojené porosty. Údržba a často i chemické ošetřování porostů blokují či výrazně omezují přirozenou sukcesi vegetace k přírodě blízkým travním společenstvům. P Přirozenost Biotop umělý. Za vhodných podmínek (bez chemického ošetřování) se může vegetace blížit k přírodě blízkým typům biotopů křovin (K3 a K4). DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Většinou dvojvrstvá vegetace, druhově omezená na druhy adaptované na relativně extrémní stanovištní podmínky. Plochy se sníženou konkurencí, vhodné pro ecesi zavlékaných druhů. Druhová bohatost je závislá na zdrojích diaspór v širším okolí. Velmi často rozsáhlé porosty některých taxonů ostružinníku. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký, avšak po celém území státu rozšířený biotop. 157

159 VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou ojediněle vyskytnout vzácné přírodní druhy jako nahodilý nálet, většinou však zde dlouho nevydrží. Vzhledem k tomu, že železniční náspy a zářezy jsou stavbou, nepodléhají zde rostliny ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB Citlivost biotopu Zranitelnost tohoto typu biotopu je poměrně velká, vzhledem k jeho permanentnímu narušování údržbou železničních tratí; na druhé straně jsou druhy tohoto biotopu na tyto disturbance do jisté míry adaptovány. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se nepatrně snižuje vzhledem k postupnému rušení málo frekventovaných tras a budování moderních železničních koridorů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace je tvořena jen ruderálními druhy, 2. v porostech jsou přítomny i druhy potenciální přirozené vegetace suchých trávníků a xerofilních křovin, 3. v porostech jsou druhy potenciální přirozené vegetace plošně zastoupeny z %. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch Specifická stanoviště v opuštěných prostorách po povrchové těžbě nerostů (kamenolomy, hliníky pískovny a odvaly) či po obdobných terénních zásazích včetně překryvů pozemních a podzemních objektů nebo na haldách po hlubinné těžbě nerostů či po povrchové těžbě hnědého uhlí, při které vznikají velkoplošné depozice hlušiny zeminy z hloubky až přes 200 m. Sukcesně pokročilejší porosty pionýrské vegetace na nepřirozených stanovištích, kde však již došlo k vytvoření relativně příznivých klimatoedafických podmínek.vegetace těchto stanovišť je omezena především chemismem a strukturou půdního substrátu či vytěžených minerálů. Stromové a keřové porosty mohou vznikat jak spontánně primární sukcesí, tak mohou být i zakládány v rámci lesnické rekultivace. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přítomnost stromových a keřových porostů svědčí již o déle (minimálně 10 let) trvajícím vývoji vegetace (v případě spontánního vzniku primární sukcesí). V případě lesnické rekultivace záleží na stáří vysazovaného materiálu.v obou případech lze očekávat, že bylinná vegetace nebude pokrývat celý povrch. P Přirozenost Biotop nepřirozený původem stanoviště, avšak blízký přírodním stanovištím (podle typu substrátu). Porosty na haldách se asi nejvíce blíží přirozenému biotopu S2 (pohyblivé sutě). Pro mostecké výsypky to lze jen těžko stanovit, protože obdobné jílové minerály se u nás na povrchu Země nenacházejí. Chudou vegetaci na haldách a výsypkách tvoří některé druhy 158

160 cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy, které na daná stanoviště nepatří a hynou někdy dříve, než vytvoří semena. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště dvou až třípatrová vegetace, která se mozaikovitě střídá. Chudou vegetaci na haldách a výsypkách tvoří některé druhy cílových společenstev přirozené sukcese i různé přechodové ruderální druhy a druhy neschopné trvale osídlit dané stanoviště často aktuálně s větším počtem druhů než cílové společenstvo potenciální přirozené vegetace. VB Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop, vyskytující se však mozaikovitě po celém území. Svým charakterem se vegetace opuštěných těžebních prostor většinou velice rychle přirozenou sukcesí přibližuje vegetaci přírodě blízkých a přírodních typů biotopů. Haldy jsou na rozdíl od velkoplošných výsypek v Podkrušnohorské pánvi málo rozšířeným biotopem. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu vyskytují pouze řídce. Pokud tento výskyt není efemérní, což je častý případ (např. u některých zástupců Orchidaceae), signalizuje změnu biotopu na raná sukcesní stádia přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. CB Citlivost biotopu Zranitelnost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k tomu, že stávající právní úprava nařizuje rekultivaci vytěžených prostor, lze předpokládat, že se bude existence stanovišť spontánně vzniklých biotopů do budoucna omezovat jen na časově velmi omezená období do počátku rekultivačních zásahů. Prozatím procentuální zastoupení tohoto biotopu mírně stoupá. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. jen křovinné porosty, bylinná vegetace s pokryvností povrchu do 50%, 2. křovinné porosty, první stromy na lokalitě dosáhly 4 m, bylinná vegetace s pokryvností povrchu nad 50%, 3. stromové a křovinné porosty, bylinná vegetace s pokryvností povrchu nad 50%. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin Původně mezofilní plochy bezlesí na bývalé zemědělské půdě, které byly z různých důvodů v různých dobách opuštěny nebo záměrně přeměněny. Někdy může jít i o přeměněné lesní porosty. Jde o vyšší stádia sekundární sukcese přírodě vzdálených biotopů XT3 a XM1 nebo o záměrně založené porosty. V druhovém složení vegetačního pokryvu je silné zastoupení domácích druhů, ale horizontální struktura je často ovlivněna člověkem (březový hájek). 159

161 Aleje jsou dřevinné formace, liniově uspořádané, obklopené jinými biotopy. Jde o umělý biotop, vázaný na sídla nebo jejich blízkost, jak po stránce struktury nebo druhového složení vegetace Sekundární sukcese je bržděna obhospodařováním nebo údržbou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop remízků je primárně podmíněn antropickou činností a posléze jejím ukončením, případně může jít o zbytky kulturní krajiny, od začátku nevhodné k zemědělskému využití (skalní výchozy). Rozvoj sukcese může směřovat k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů biotopů křovin (K3, K4) nebo lesních biotopů L3 nebo L7. Často se na stanovišti vyskytují ruderální (Rubus sp.) či nepůvodní druhy (Robinia pseudacacia). Aleje jsou biotopem umělým. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P Přirozenost Vznik remízků byl často spojen s degradací mezofilních až xerofilních trávníků a s jejich postupným opouštěním. Aleje jsou biotopem nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na původu a původním vegetačním krytu stanoviště se může vytvořit dvojpatrová až čtyřpatrová vegetace. Většina stanovišť je středně druhově bohatá, vždy se zastoupením ruderálních druhů. Stromové patro alejí je většinou druhově chudé, často monotypické. VB Vzácnost biotopu Remízky jsou poměrně rozšířeným biotopem, především v pahorkatinných a podhorských oblastech. Aleje představují plošně malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. V posledních letech přibývá stanovišť remízků s výsadbou dřevin vesměs domácího původu v rámci krajinotvorných programů (ÚSES). VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V remízcích se mohou zřídka vyskytnout vzácné a chráněné druhy rostlin i živočichů. Aleje, zvláště pak staré, jsou často biotopem pro vzácné a chráněné druhy dřevokazných hub a brouků. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu remízku je poměrně nízká; aleje, zvláště ty, které jsou tvořeny některými nepůvodními dřevinami (hybridy rodu Populus sp.), jsou poměrně krátkověké. Daleko citlivější na zásahy do biotopu jsou druhy dřevokazných hub a brouků. OB Ohrožení biotopu Rozloha remízků v posledních 10 letech spíše vzrůstala, v blízké budoucnosti by mohla opět začít klesat, vzhledem k programu zalesňování části zemědělské půdy. Rozloha alejí se postupně zmenšuje vzhledem k postupující urbanizaci území a bezpečnostním normám v silniční dopravě. Při komplexních pozemkových úpravách jsou občas zakládána nová stromořadí v zemědělské krajině. 160

162 B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu a) Remízky a liniové porosty dřevin 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významné zastoupení ruderálních druhů, 2. porosty biotopu druhově bohatší, s maximálně dvojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojpatrovou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. b) Aleje 1. z nepůvodních nebo ovocných druhů dřevin, 2. z mladších stromů původních druhů dřevin, 3. ze starších stromů původních druhů dřevin, 4. z památných a starých stromů původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL2 Solitérní stromy Solitérní stromy mohu být jak umělým biotopem (strom vysazený uprostřed intravilánu), tak i přirozeným zbytkem lesního porostu (některé nejstarší památné stromy). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Solitérní strom může být biotopem umělým i přírodním. Často je jejich okolí uměle upravováno, staré stromy potřebují obvykle individuální péči (prořezávání, ochrana před parazity apod.). P Přirozenost Solitérní strom může být biotopem přirozeným i nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptáků, vázaných na lidská sídliště, a dřevokazných brouků. Jsou významným substrátem i pro dřevokazné houby. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Solitérní strom je edifikátor, na který jsou vázány synuzie dalších rostlin a také živočichů. Jeho biologická funkce je mnohonásobně větší než u dřeviny téhož druhu v zapojeném porostu. VB Vzácnost biotopu Solitérní stromy představují plošně extrémně malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Solitérní stromy (obzvláště velmi staré) jsou často biotopem pro vzácné a chráněné druhy dřevokazných hub a brouků, samy však chráněnými druhy nejsou. 161

163 CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně vysoká; vzhledem k omezené životnosti stromů. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k výše uvedenému důvodu a k postupující urbanizaci sídel se jedná o ohrožený biotop. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. stromy nepůvodních druhů dřevin, mladší stromy původních druhů dřevin, 2. starší stromy původních druhů dřevin, 3. staré stromy původních druhů dřevin, 4. památné stromy původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin Lesní porosty, obnovené sice domácími, ale stanovištně nevhodnými dřevinami, které nebyly na daném místě součástí přirozených lesů, případně v nich měly jen menší podíl (smrk ztepilý v nižších lesních vegetačních stupních, borovice lesní, modřín opadavý, jasan ztepilý). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Jde o druhově pozměněný biotop, který sukcesně směřuje ke klimaxové lesní vegetaci, často se synantropními druhy. Některé stanovišťně nepůvodní druhy mohou trpět různými chorobami a škůdci (například smrky červenou hnilobou, václavkou či kůrovcem, borovice sypavkou). P Přirozenost Biotop podmíněně přírodě blízký, i když se skládá ze stanovištně nevhodnými dřevin. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Diverzita struktur a druhů je proti potenciální vegetaci v různé míře, někdy až dramaticky snížena. VB Vzácnost biotopu Smrkové monokultury jsou našimi nejčastějšími lesními porosty, vyskytujícími se na celém území ČR. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V porostech stanovištně nevhodných druhů dřevin se jen zřídka vyskytují vzácné druhy rostlin, které většinou přežívají z původních porostů. CB Citlivost biotopu Zranitelnost kulturních lesů se zdála po několik staletí velmi malá. V posledních 30 až 40 letech však jejich odolnost vůči synergickému působení přírodních (včetně biotických) a 162

164 antropogenních stresových faktorů silně poklesla. Nopak na řadě nepůvodních stanovišť se druhy kulturních lesů samovolně obnovují. OB Ohrožení biotopu V současné době rozloha tohoto typu biotopu velmi pomalu vzrůstá v souvislosti se zalesňováním opuštěné zemědělské půdy. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, přehoustlé, bez podrostu, 2. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s náznaky bylinného patra (E1 < 10 %), 3. porosty stejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 < 30 %), 4. porosty nestejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 > 30 %). Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy Lesní porosty, obnovené domácími, ale stanovištně nevhodnými dřevinami, které nebyly na daném místě součástí přirozených lesů, tak i polopřirozené porosty, degradované v posledních desetiletích nadměrným synergickým působením přírodních a antropogenních stresových faktorů, včetně zvýšené depozice dusíku do porostů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Jde o více či méně druhově pozměněný biotop, který může po pominutí stresu směřovat ke klimaxové lesní vegetaci. V těchto porostech se často vyskytují ruderální druhy (Rubus idaeus, Sambucus nigra, Urtica dioica.). P Přirozenost Většina těchto porostů byla před působením stresových faktorů přírodního charakteru. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Porosty s různou vertikální i horizontální strukturou, od dvou do čtyř pater. Diverzita druhů většinou chudší, místy se může přibližovat potenciální vegetaci. VB Vzácnost biotopu Degradované lesní porosty se dnes nacházejí na velikých rozlohách a převyšují plochu přirozených lesních porostů. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přirozené vzácné druhy se v porostech občas vyskytují v míře odpovídající jejich degradaci. 163

165 CB Citlivost biotopu V minulosti šlo o odolné, dnes spíše mírně zranitelné biotopy. Degradační procesy v nich probíhají na velké části území ČR, zvláště pak v pohraničních pohořích. Netýkají se pouze smrku ztepilého, ale i borovice, buku, v nižších polohách i dubu. Nejzajímavější dřevinou v tomto smyslu je jedle bělokorá, která začala odumírat jako první, ale koncem 80. let opět zvýšila svoji vitalitu. OB Ohrožení biotopu Budoucnost těchto biotopů je ohrožena právě již zmíněným degradačním procesem. Oslabené porosty jsou mnohem náchylnější k působení abiotických (vítr, mráz) i biotických (kůrovec, parazitické houby) stresových faktorů. Jejich rozloha se stále pomalu zvětšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, přehoustlé, bez jakékoliv vegetace, 2. porosty stejnověké, bez melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s náznaky bylinného patra (E1 < 10 %), 3. porosty stejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 < 30 %), 4. porosty nestejnověké, s malou příměsí melioračních a zpevňujících dřevin, s určitou horizontální strukturou, s neúplně vytvořeným bylinným patrem (E1 > 30 %). Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,3; krok škály 0,1. XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin Dočasné bezlesí nebo čerstvě vysázený les, dokud se v biotě lokality nezačnou uplatňovat lesní dřeviny. Patří sem i čerstvé záměrné renaturalizační výsadby na bývalé zemědělské půdě. V druhovém složení vegetačního pokryvu jsou zastoupeny druhy přirozeného podrostu lesa i segetální a ruderální druhy. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop je přediniciačním a iniciačním stádiem řízené sukcese k lesu nebo lesu blízkým dřevinným porostům. Rozvoj sukcese může směřovat jak k vegetaci přírodních nebo přírodě blízkých typů lesních biotopů, tak k biotopům hospodářských monokultur stanovištně nepůvodních či alochtonních druhů. P Přirozenost Biotop uměle vytvořený. Řízenou či polořízenou sukcesí bude přiveden k přirozenému, přírodě blízkému či přírodě vzdálenému typu lesních biotopů. Svým charakterem se však blíží časově a místně epizodálním situacím v přirozeném vývoji lesních porostů. Je na něj proto vázána řada druhů bylinného patra lesa a fauny, především hmyzu. 164

166 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Většinou dvouvrstvá vegetace. Většina stanovišť je druhově bohatší než pozdější cílový biotop, vždy však se zastoupením ruderálních druhů. VB Vzácnost biotopu Maloplošný, hojně rozšířený biotop. Roztroušeně je neustále přítomen v každém větším lesním komplexu, i když jeho celkovou meziroční četnost ovlivňuje cyklická obměna větších rozloh stejnověkého lesa obnoveného po rozsáhlejších kalamitách. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V nově zakládaných porostech se většinou žádné vzácné přírodní druhy nevyskytují. Na pasekách v porostech přírodě blízkých lesních biotopů se vzácné a chráněné druhy rostlin a živočichů mohou vyskytnout, zejména těch, které jsou vázány na světlejší partie lesa. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká. Bez péče o vysázené stromy mají bylinné porosty tendenci blokovat a zpomalovat růst stromů i přirozenou sukcesi lesa. OB Ohrožení biotopu Jeho celková plocha vykazuje jistou meziroční nerovnoměrnost způsobenou cyklickou obměnou větších rozloh stejnověkého lesa obnoveného po rozsáhlejších kalamitách. V posledních letech mírně přibývá celkové plochy lesa a tedy i stanovišť, jejichž charakter dosud neurčují vysázené dřeviny. Na současném, byť s celorepublikového hlediska nevýznamném, zvýšení celkové plochy biotopu se částečně podílejí i renaturalizační výsadby v rámci krajinotvorných programů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty biotopu druhově chudé, s maximálně dvojvrstvou strukturou, významné zastoupení ruderálních druhů, 2. porosty biotopu druhově bohatší, s maximálně dvojvrstvou strukturou, významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace, 3. porosty biotopu druhově bohatší, s trojvrstvou strukturou (netvořenou cílovými dřevinami lesa), významný podíl druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů Jde o biotop vodních nádrží (požární nádrže, nádrže užitkové a technologické vody, koupaliště, nádrže přečerpávacích elektráren) s technicky upraveným dnem a břehy s povrchem tvořeným různými zeminami, písky nebo štěrky, často s nestálou nebo silně proměnlivou hladinou s velmi chudou vodní flórou a faunou a s náhodnými i ruderálními druhy v pobřežní vegetaci, pokud je vyvinuta. 165

167 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Vodní a pobřežní flóra a fauna nečetná a druhově chudá. Jen v podmínkách neblokované sukcese se může blížit k vegetaci potenciálních biotopů typů V1, V2 a M1.1. P Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, ne však prostředím a potenciálním vývojem. Materiál tvořící dno a břehy nádrže může vymezovat i prostor přírodními procesy vytvořených vodních ploch. Četnost druhů potenciální přirozené vegetace je nízká. Rozlišitelná, dále neblokovaná sukcesní stádia k potenciální přirozené vegetaci již patří k ochuzeným biotopům typů V1, V2 a M1.1. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Struktura vegetace většinou jednovrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Středně rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k technickému užití vody a ke zvýšení retence vody v krajině.. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu v současnosti mírně narůstá vzhledem k budování malých retenčních nádrží v rámci krajinotvorných programů NŽP. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. trvale nestálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů, 2. přítomna pobřežní vegetace, 3. v pobřežní vegetaci alespoň tři diagnostické druhy. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,03. X1.2 Betonové nádrže Jde o biotop vodních nádrží (požární nádrže, nádrže užitkové a technologické vody, koupaliště a plavecké bazény, nádrže přečerpávacích elektráren) s technicky upraveným betonovým dnem a břehy, často s nestálou nebo silně proměnlivou hladinou s velmi chudou vodní flórou a faunou. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Vodní flóra a fauna nečetná a druhově chudá. 166

168 P Přirozenost Biotop nepřirozený podmínkami vzniku, prostředím a většinou i každodenním antropickým vlivem. Četnost druhů přirozených vodních biotopů V1 a V2 velmi nízká. DS Diverzita struktur a DD Diverzita druhů Struktura vegetace většinou jednovrstvá, druhová diverzita velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Dosti rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k technickému užití vody. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB Ohrožení biotopu Není předpoklad, že by se četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna výrazněji měnila. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. trvale nestálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů vodní flóry a fauny, 2. stálá hladina, biota omezena na jeden nebo několik málo druhů vodní flóry a fauny, 3. stálá hladina, přítomno několik skupin vodní flóry a fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,02; krok škály 0,01. X1.4 Systematicky upravené vodní toky Jde o biotop tekoucích vod s narušeným hydrologickým a geomorfologickým režimem v kompletně technicky upravených korytech (kanalizované vodoteče v zástavbě, přeložky a přechody toků přes poddolovaná území, akvadukty, rozvodné a plavební kanály a komory) se zděným nebo betonovým opevněním břehů a často i dlažbou dna u ryze technických zařízení často s technologicky podmíněným výrazným kolísáním hladiny, s chudou až velmi chudou vodní biotou více či méně se blížící ochuzené biotě biotopů typu V4.1- V4.5. Úpravy mají určující vliv na veškerou dynamiku probíhajících procesů v toku. Tvrdá stabilizace břehů a dna, napřímení koryta, výstavba kaskád, stupňů a štěrkových přehrážek vede u toků pstruhového a lipanového pásma ke vzniku úseků s minimálním nebo žádným průtokem, ke snížení podélného sklonu, zvýšení podílu lenitických úseků a celkovému snížení stanovištní heterogenity toku. Napřímení koryta, úpravy dna a břehů a jezové zdrže na tocích parmového a cejnového pásma vedou ke snížení samočistící schopnosti toku a kolísání obsahu kyslíku. Neexistence říčních ramen má za následek výrazné snížení druhové diverzity a chybějící písčito bahnité náplavy redukují možnost výskytu hrabavých druhů makrozoobentosu. 167

169 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop silně ovlivněný nebo umělý. Nečetná vodní flóra a fauna je tvořena i fylogeneticky starými druhy, avšak v nepřirozeném společenstvu. P Přirozenost Biotop nepřirozený. V přírodě mu odpovídají úseky toků v extrémně úzkých, strmých, či zastíněných skalních kaňonech. Četnost druhů přirozeného vodních biotopu V4 je velmi nízká. DS Diverzita struktur a DD Diverzita druhů Struktura společenstva jednovrstvá. Diverzita druhů je oproti biotopům přirozeného toku nízká. Bohatost vodní fauny je závislá na délce kanalizovaných vodotečí a druhové nasycenosti nekanalizovaných částí toku. VB Vzácnost biotopu Plošně malý, ale po celém území státu hojně rozšířený biotop, vázaný na úpravy vodotečí v zástavbě, na průmyslové využití vod a na vodohospodářské stavby a zařízení splavněných toků. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je vzhledem k trvalému působení vodní život omezujících vlivů poměrně nízká. OB Ohrožení biotopu Lze předpokládat, že ač to není žádoucí, bude četnost stanovišť tohoto typu biotopu do budoucna ještě vzrůstat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU: Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. stanoviště s úpravou příčného a podélného profilu toku a stabilizací dna, 2. stanoviště s úpravou příčného a podélného profilu toku bez úprav dna, 3. stanoviště s úpravou příčného profilu toku s progresivní erozí dna, 4. stanoviště s úpravou příčného profilu toku s přirozenou stabilitou dna. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,15; krok škály 0,05. X1.5 Znečištěné toky Jde o biotop vodní bioty v silně znečištěných tocích, které však nevytvářejí zcela abiotické prostředí (XX1.2), avšak natolik znečištěním limitují rozvoj vodní bioty, že nemůže sukcesí dospět ani v ochuzené podobě k přírodě blízkým biotopům typu V4.1 V

170 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop tvořen druhy různého fylogenetického stáří v nestrukturovaném společenstvu, početně i druhově závislém na druhu, intenzitě a délce doby znečištění. P Přirozenost Biotop nepřirozený. S ohledem na druh a délku doby znečištění se velmi silně ochuzená biota může blížit potenciální biotě biotopů V4.1 V4.5. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Struktura společenstva jednovrstvá. Druhová diverzita velmi nízká. V závislosti na druhu, intenzitě a délce doby znečištění toku mohou některé ze skupin bioty zcela chybět. VB Vzácnost biotopu Stále ještě hojně rozšířený biotop i když v posledních deseti letech došlo k významnému poklesu znečištění toků. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. V znečištěných tocích se vyskytují jen velmi odolné druhy, které jsou schopny přečkat epizodické zhoršení situace. OB Ohrožení biotopu Vzhledem k rozsahu osídlení a hospodářské činnosti, které jsou příčinou znečištění toků, se rozloha tohoto typu biotopu v poslední době již nezvětšuje. Je však žádoucí, aby tento biotop zanikl, nebo byl alespoň omezen, ve prospěch biotopu potenciální přirozené vegetace V4. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. přítomna jen jedna skupina bioty, 2. přítomny dvě až tři skupiny bioty, 3. přítomny tři až čtyři skupiny bioty. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X2. Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace Jde o biotop potenciální vodní a na vodu vázané vegetace na velmi silně antropickou činností degradovaných přírodních stanovištích pramenišť a rašelinišť s plošně zanedbatelnou vegetací, tvořenou náletem náhodných a ruderálních druhů, bez rozlišitelnosti sukcese k přirozené vegetaci biotopů typu R. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU: Z Zralost Přítomny pouze iniciační stádia typově nerozlišené sukcese. 169

171 P Přirozenost Biotop nepřirozený. Přírodními procesy však lokálně může dojít k obdobné degradaci pramenišť a rašelinišť. Není li blokována sukcese, vrací se vegetace přes stádium s přechodovými a ruderální druhy ke společenstvům přirozené potenciální vegetace. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Struktura vegetace je jednovrstvá až dvouvrstvá. Přes plošně okrajový výskyt vegetace je počet druhů, které ji tvoří, někdy vyšší než v cílových společenstvech potenciální přirozené vegetace, protože zde jsou i druhy náhodné a druhy obnažených půd, které se ve zralých biotopech nevyskytují. VB Vzácnost biotopu Velmi málo rozšířený maloplošný biotop. Vzácná jsou i nedegradovaná prameniště a rašeliniště. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat pouze náhodně. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu vznikají cílenou činností, většinou těžbou rašeliny nebo výstavbou velkoplošných odvodňovacích systémů. Tyto aktivity jsou omezovány, respektive zastaveny. Existující degradovaná stanoviště přirozenou sukcesí postupně vrací k přírodním typům biotopů. V budoucnu bude nový výskyt tohoto typu biotopu zcela ojedinělý, což je z přírodního hlediska žádoucí. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 1%) s převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 5%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou typických druhů potenciální přirozené vegetace. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X3.1 Zbořeniště Jde o biotop s pionýrskou vegetací na hromadách ruin a dříve bez vegetačních ploch v bezprostředním okolí zaniklých stavebních objektů s charakteristickými rumišťními druhy. Vegetace má v závislosti na charakteru substrátu a struktuře povrchu různě velkou pokryvnost. Samovolná sukcese je dlouhá a probíhá přes křoviny s velkým podílem ruderálních druhů k lesu. 170

172 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Strukturou a charakterem substrátu brázděná sukcese. Vegetace většinou s nízkou pokryvností povrchu P Přirozenost Biotop nepřirozený. Vegetace s charakteristickými rumišťními druhy i druhy náhodnými v závislosti na vegetaci v okolí zbořeniště. Významné stanoviště druhů hmyzu a drobných obratlovců včetně hygienicky nežádoucích. Obvykle rychlý nástup sukcese. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až čtyřvrstvá vegetace, většinou druhově chudá. Hojnější je zastoupení živočišných druhů, zejména bezobratlých. VB Vzácnost biotopu Plošně zanedbatelný, roztroušeně se vyskytující biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Stanoviště biotopu jsou v běžném životě společnosti velmi nestálá. Celkem pravidelně vznikají a zanikají. Jejich četnost je závislá na společenských poměrech, zániku potřebnosti funkcí nebo důvodu využívání staveb. Po druhé světové válce se četnost zbořenišť značně zvýšila v důsledku velkých demografických přesunů a na řadě z těchto lokalit dodnes probíhá samovolná sukcese. Druhá velká vlna zvýšení počtu zbořenišť proběhla v letech 20. století v souvislosti s vysídlováním malých venkovských sídel. Poslední velká vlna vzniku zbořenišť souvisí s transformací průmyslu a zemědělské výroby po roce 1990, kdy byla opuštěna řada provozoven a zemědělských objektů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace čerstvých zbořenišť s malou pokryvností povrchu, 2. vegetace starších zbořenišť s výskytem křovin, 3. vegetace zbořenišť s dřevinami počátečních stádií sukcese k lesu. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X3.2 Užívané štoly, tunely, sklepy Jde o umělá stanoviště sloužící těžbě, dopravě nebo speciálním skladovým, výrobním či vojenským účelům. Biota se zde vyskytuje jako cizí, většinou nežádoucí element. Jen ve 171

173 výjimečných případech se může biota tunelů či sklepů blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Zcela umělé stanoviště s velmi omezenou vegetací a přítomností několika málo živočišných druhů. P Přirozenost Biota zcela nepřirozená. Pouze po opuštění původního účelu se může jejich biota velmi pomalu blížit biotopu jeskyní a přirozených podzemních dutin S3. DS Diverzita struktur a DD Diverzita druhů Vegetace je omezena většinou jen na mechy či nálet trav a ruderálních bylin v dosahu světla. Pouze po opuštění účelu, ke kterému byly tunely vybudovány, se mohou v jejich prostoru vyskytovat přírodní druhy charakteristické pro jeskyně, zejména druhy fauny pavoukovci a netopýři. VB Vzácnost biotopu Plošně velmi malý, avšak relativně často se vyskytující biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou řídce vyskytnout jen po opuštění účelu, ke kterému byly tunely vybudovány. I pak však není zcela jednoznačná jejich ochrana. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je prakticky nulová. OB Ohrožení biotopu Rozsah stanovišť tohoto typu biotopu se spolu s rostoucí mírou urbanizace území ČR mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. biota jen náhodná v dosahu osvětlení, 2. v biotě přítomen alespoň jeden přírodní druh charakteristický pro podzemní prostory, 3. v biotě přítomny dva a více přírodních druhů charakteristických pro podzemní prostory. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X4.1 Tradiční náves Jde o specifický antropicky podmíněný biotop veřejných prostranství v tradičních zemědělských sídlech s nezpevněným, ale utuženým povrchem, který je silně eutrofizován výkaly hospodářských zvířat, zejména drůbeže. 172

174 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Pastvou drůbeže a sešlapáváním trvale udržované sukcesí stádium vegetace ruderálních a segetálních druhů. P Přirozenost Biotop antropicky podmíněný. Historicky (v podmínkách po dlouhá staletí neměnného sídelního a výrobního způsobu středoevropské agrární společnosti) se přirozeně vyvinul do ustálené druhové podoby a společenstva Sysimbrion oficinalis. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vegetace obvykle dvouvrstvá a druhově nepočetná. Na tento typ biotopu je vázán sporýš lékařský, který se jinde vyskytuje jen sporadicky jako náhodný druh. VB Vzácnost biotopu Dnes již málo rozšířený maloplošný biotop vázaný na malá nemodernizovaná venkovská sídla. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují pouze ojediněle. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je spojena s omezením chovu drůbeže (a tím pastvy a eutrofizace) a provozu na veřejných prostorách, které vede k pokročilejší sukcesi a zániku biotopu. OB Ohrožení biotopu Stanoviště tohoto typu rychle zanikají. Jeho výskyt je zánikem tradiční zemědělské a venkovské sídelní kultury ohrožen ve své existenci. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU 1. ve vegetaci chybí sporýš lékařský, 2. ve vegetaci přítomen sporýš lékařský, 3. vegetace s hojným výskytem sporýše lékařského. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. X4.2 Jednoleté úhory Jde o spontánní porosty bylin na rok nevyužívané orné půdě bez kultivace, které převážně tvoří jednoleté a vytrvalé druhy polních plevelů a náhodných rostlin. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Vegetace v počátečním stádiu sukcese k biotopu typu XT1. 173

175 P Přirozenost Biotop vznikem nepřirozený svým charakterem se však blíží přírodním stanovištím s obnažovaným povrchem, jako jsou sesuvy nebo erozní splaveniny. DS Diverzita struktur a DD Diverzita druhů Vegetace dvojvrstvá. Druhová diverzita druhů rostlin nevelká a závisí na půdních a klimatických poměrech lokality. Vegetace je tvořena převážně vytrvalými druhy plevelů a vysemeněnými druhy plevelů z poslední polní kultury. Fauna, zejména druhy entomofauny jsou četnější. VB Vzácnost biotopu Celkovou plochou nevýznamný typ velkoplošného roztroušeného biotopu. Jeho aktuální rozloha závisí na sociální a ekonomické situaci v lokálním i celostátním rozměru. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné druhy rostlin se v biotopu nevyskytují. Mohou se však vyskytnout ve fauně, zejména u bezobratlých. Na biotop jsou však specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů. CB Citlivost biotopu Vzhledem k tomu, že jde o vegetaci raných sukcesních stádií, je biotop poměrně odolný na vnější vlivy. OB Ohrožení biotopu Vedle náhodných nebo společensky podmíněných příčin je úhorování vázáno na ekologické formy zemědělství. Společensky podmíněné ponechávání půdy ladem ustupuje. Rozloha ekologicky obhospodařované půdy se mírně zvětšuje. Výsledně se dá říci, že celkově rozloha tohoto biotopu mírně klesá. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (velmi málo vnitřně diferencovaný typ biotopu, základní hodnocení typu biotopu není třeba korigovat) X4.3 Víceleté kultury na orné půdě Jde o bylinnou vegetaci užitkových rostlin na orné půdě pícnin, kulturních trav, užitkových plodin, léčivých a kosmetických rostlin v kultuře pěstovaných jako víceleté rostliny, někdy hnojené umělými hnojivy a chemicky ošetřované proti škůdcům a chorobám, v řadě případů i s mechanicky nebo chemicky potlačovanou konkurencí plevelů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Sukcese jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin většinou mechanicky a/nebo chemicky potlačována. P Přirozenost Biotop umělý. U některých typů kultur (pícniny, travní porosty) se mohou rozvinout i raná stádia sukcese k přírodě blízkým biotopům skupiny T. 174

176 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Většinou jednovrstvá, řidčeji dvouvrstvá vegetace druhově omezená na pěstované kulturní rostliny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin a ranými stádii sukcese k přírodě blízkým travním společenstvům. Početněji je zastoupena fauna, zejména bezobratlí. VB Vzácnost biotopu Na území státu velmi hojný velkoplošný biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu téměř nevyskytují. Na některé pěstované rostliny mohou však být specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů (zárazy). V entomofauně se mohou vyskytovat vzácné a ohrožené druhy. CB Citlivost biotopu Biotop poměrně odolný na vnější vlivy. Při absenci kultivačních zásahů velice rychle přechází v přírodě blízké typy biotopů. OB Ohrožení biotopu V souvislosti s probíhajícím útlumem zemědělství se tento typ biotopu na orné půdě mírně zvětšuje v neprospěch jednoletých kultur. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě Jde o bylinnou vegetaci monokultur užitkových rostlin na orné půdě obilovin, okopanin, technických plodin a rostlin k zelenému hnojení v kultuře pěstovaných jako jednoleté rostliny nebo ozimy, během vegetace hnojené umělými hnojivy, chemicky ošetřované proti škůdcům a chorobám, s mechanicky nebo chemicky potlačovanou konkurencí plevelů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Sukcese jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin trvale mechanicky a/nebo chemicky potlačována stejně jako přítomnost živočichů (s výjimkou opylování kultur). P Přirozenost Biotop umělý. V některých případech se může rozvinout plevelová vegetace s druhy vyskytujícími se i v některých náhradních společenstvech. 175

177 DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Většinou jednovrstvá vegetace druhově omezená na monokulturu pěstované plodiny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin a cizopasných i náhodných druhů fauny, které mohou výjimečně i převládnout. VB Vzácnost biotopu Na území státu plošně nejrozšířenější velkoplošný biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat pouze jako nahodilý, kultivací odstraňovaný nálet. Na biotop jsou však specificky vázány některé vzácné a ohrožené druhy plevelů (koukol). CB Citlivost biotopu Biotop odolný vůči vlivům prostředí s výjimkou hospodářských zásahů. Kromě záměrné kultury užitkových rostlin veškerá biota soustavně opakovaně ničena. OB Ohrožení biotopu V souvislosti s probíhajícím útlumem zemědělství je část rozlohy orné půdy převáděna na trvalé nebo dočasné travní porosty nebo i zalesňována, což je z přírodního hlediska jev žádoucí. Rozloha tohoto typu biotopu však klesá zejména v souvislosti se záborem zemědělské půdy pro zástavbu. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny segetální i náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny segetální i náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách Jde o pionýrskou vegetaci s různě velkou pokryvností povrchu na opuštěných nebo v různé intenzitě zavážených prostorách využívaných jako skládky nejrůznějších druhů odpadů včetně deponií vyhrnutého bahna. Dříve různé strže, lomy, zemníky nebo i stržené rybníky často v bezprostředním okolí sídel. Dnes většinou maloplošné divoké skládky podél cest, ve starých úvozech a rozích honů opuštěných pro jejich neobdělávatelnost velkou zemědělskou technikou. Patří sem i vegetace na zcela specifických stanovištích, jako jsou polní hnojiště a staré stohy sena, slámy či jiných posklizňových zbytků. Vegetace má různou pokryvnost povrchu a převládají v ní různé ruderální a segetální druhy, zejména nitrofilní. Eutrofizace stanoviště většinou blokuje sukcesní přechod vegetace k vegetaci trávníků a stanoviště většinou zarůstá ruderálními křovinami. 176

178 A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Přítomny pouze iniciační stádia sukcese k přírodě blízkým bylinným společenstvům charakteristickým pro bezprostřední okolí skládek. Vegetace s nízkou pokryvností povrchu. P Přirozenost Biotop nepřirozený. Ve vegetaci převládají ruderální eutrofní druhy a druhy náhodné. Větší výskyt druhů možných náhradních přirozených společenstev již signalizuje přechod biotopu k přírodě vzdáleným (např. XT.6) či přírodě blízkým biotopům travin. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno až třívrstvá vegetace, často aktuálně s velkým počtem druhů, protože otevřená nika je osazována vedle ruderálních druhů i druhy náhodnými. Ty však nevytvářejí stálé ani druhově charakteristické společenstvo. VB Vzácnost biotopu Plošně nevelký avšak v okolí sídel v podobě maloplošných divokých skládek hojný biotop. Četnost řízených skládek a velikost jejich aktuálně nerekultivovaných ploch s vegetačním pokryvem závisí na stupni urbanizace území. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu mohou vyskytovat čistě náhodně. Nejčastěji z biologického odpadu zahrad, kde byly pěstovány v kultuře. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových, živinami bohatých ploch. OB Ohrožení biotopu Velkoplošnější lokality tohoto typu biotopu po přijetí zákonů upravujících nakládání s odpady dále nevznikají a většina starších ploch byla rekultivována či jejich biotop přeměněn samovolnou sukcesí, nejčastěji k ruderálním křovinám typů XK1 a XK2. Četnost a plocha drobných divokých skládek prudce stoupla v devadesátých létech 20. století a stále se mírně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. vegetace s pokryvností povrchu (do 10%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 2. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s plošnou převahou náhodných a ruderálních druhů, 3. vegetace s pokryvností povrchu (do 25%) s přítomností druhů potenciální přirozené vegetace, 4. vegetace s pokryvností povrchu (nad 25%) s přítomností druhů potenciální přirozené vegetace. 177

179 Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,02. X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) Jde o speciální průmyslový biotop na železničních stanicích, překládacích a seřazovacích nádražích s vegetací s velice nízkou pokryvností povrchu a převahou ruderálních druhů a s velkým podílem náhodných druhů, která je omezována charakterem, provozem a údržbou stanovišť ve stádiu typově nerozlišitelné iniciační sukcese. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Charakterem, provozem a údržbou stanoviště je blokován ve stádiu typově nerozlišitelné iniciační sukcese. P Přirozenost Biotop nepřirozený. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Vegetace většinou jednovrstvá, bylinná, na vlhčích stanovištích i mechové patro. Nálet křovin jen vzácněji dočasně odrůstá na náspech či větších rozestupech kolejiště nebo v sousedství stavebních objektů. Ve vegetaci se často vyskytuje větší množství náhodných druhů, které jsou sem zavlékány úchytem semen na vagónech a přepravovaném zboží i přímo rozsypem přepravovaných semen kulturních rostlin. Podobně je tomu i u živočišných druhů, zejména bezobratlých a drobných savců, zvláště pak troficky skladových škůdců. Jde o základnu pro šíření invazních druhů. VB Vzácnost biotopu Plošně omezený biotop vázaný na často velkoplošné elezniční dopravní uzle. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu V biotopu se mohou ojediněle vyskytnout dnes vzácné druhy plevelů. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je poměrně nízká. Jde o pionýrská stádia typově nerozlišitelné iniciační sukcese. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s omezováním železniční přepravy zboží, změnou technologií překládky a kontejnerizací přepravovaných zásilek bude postupně zmenšovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. ve vegetaci převládají běžné ruderální druhy, 2. ve vegetaci výrazný podíl náhodných druhů vnesených transportem semen, 3. ve vegetaci vzácné segetální druhy vnesené transportem semen. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,04; krok škály 0,

180 X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko technických areálech Jde o lada na bývalé zemědělské půdě, která v ploše areálu tvoří většinou nesouvislé plochy v mozaice zastavěných a zpevněných ploch a která nejsou využívána vůbec či jako prostor k dočasnému odstavení techniky, výrobků nebo materiálů. Plocha lad je ponechána bez kultivačních zásahů a sadových úprav. S ohledem na jejich využití je na ploše lad udržováno bezlesí a někdy i odstraňována stařina bylinného pokryvu. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Přítomny pouze iniciační stádia potlačované sukcese k náhradním bylinným a křovinným společenstvům, v případě dlouhodobého zanedbání prostoru výjimečně i k lesu. P Přirozenost Biotop nepřirozený. Sukcesní procesy jsou provozem a údržbou opětovně blokovány. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na intenzitě provozu v areálu či jeho údržbě může mít vegetační pokryv jednu až dvě vrstvy E 0 E 4. Druhová diverzita je vzhledem k opětovně blokované sukcesi velmi nízká. Vegetační pokryv tvoří většinou ruderální druhy. Pouze u zcela opuštěných areálů přibývá i druhů charakteristických pro potenciální přirozenou vegetaci. Zejména ve fázi zanedbanosti bývá tento biotop refugiem pro řadu živočichů v intenzívně obdělávané zemědělské krajině od bezobratlých po ptáky a menší savce. VB Vzácnost biotopu Celkovou plochou okrajový typ biotopu, zato však vcelku pravidelně se vyskytující na celém území státu, někdy i velkoplošně. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Přítomnost vzácných druhů je nepravděpodobná, ale není vyloučena, zejména pokud se vyskytují tyto druhy v bezprostředním okolí areálu. Vzhledem k tomu, že jde o plochy evidenčně vedené jako zastavěné území určené k deklarovanému využití, eventuálně přítomné chráněné druhy nepodléhají ochraně a v údržbě mohou být odstraňovány. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Trvale je pod vlivem opakovaně negované sukcese a proto se snadno obnovuje velmi vitálními ruderálními druhy. OB Ohrožení biotopu Do budoucna by se měla jeho rozloha zmenšovat. Aktuálně se četnost jeho ploch zmenšuje likvidací starších zařízení, případně i dlouhodobým zanedbáváním údržby, kdy přechází k biotopům typu XK1 a XL3. U nově budovaných areálů již většinou nejsou volné plochy ponechávány jako lada. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty jsou tvořeny ruderálními a invazními druhy s chudou faunou, 2. porosty jsou tvořeny ruderálními a invazními druhy s bohatší faunou, 3. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů, 179

181 4. v porostech významný podíl místu odpovídajících druhů a vysoká četnost druhů fauny. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,06; krok škály 0,02. X5.1 Živé ploty Živé ploty jsou umělým biotopem, vázaným na sídla nebo jejich blízkost. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Živé ploty jsou biotopem umělým. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P Přirozenost Živé ploty jsou biotopem nepřirozeným. V silněji urbanizovaném území mohou být významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. Samotný druh dřeviny bývá převážně nepůvodní. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jde o prostorově jednoduchou, občas i dvojvrstvou, často jednodruhovou strukturu, většinou pravidelně periodicky upravovanou. VB Vzácnost biotopu Živé ploty představují plošně velmi malý, avšak po celém území státu rozšířený biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Živé ploty neobsahují vzácné či chráněné druhy rostlin. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je poměrně nízká; ačkoliv jsou poměrně krátkověké, dají se dobře a rychle obnovit. OB Ohrožení biotopu Rozloha živých plotů se zdá být stabilizována. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. živé ploty tvořené nepůvodními druhy dřevin, čerstvě vysazené ploty původních druhů dřevin, 2. starší ploty původních druhů dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,05; krok škály 0,

182 X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie Jde o specifická stanoviště vázaná na venkovská sídla a okraje měst, kde k obytným a jim podobným stavebním objektům alespoň z jedné strany přiléhají zahrady s okrasnou a užitkovou funkcí, a na zahrádkářské kolonie. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese od uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace. P Přirozenost Biotop nepřirozený. Pro pestrou nabídku potravních a prostorových nik je zpravidla významným stanovištěm živočišných druhů. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřvrstvá vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu užitkové kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin. Hojné je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků. VB Vzácnost biotopu Plošně spíše malý, avšak po celém území státu pravidelně a hojně se vyskytující biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu vyskytují především jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. Vzácné a chráněné druhy fauny (především hmyzu) se v biotopu mohou vyskytovat. CB Citlivost biotopu Z hlediska citlivosti tohoto typu biotopu vůči vnějším faktorům jde o odolný biotop. Při vyloučení kultivace se spontánní sukcesí rychle blíží k přirozenějšímu typu biotopu. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující urbanizací nepatrně zvyšuje. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. zahrady s exotickými druhy v sadovnicky upravených partiích, 2. zahrady pouze s bylinným a křovinným patrem, 3. zahrady se čtyřmi vrstvami vegetace s ovocnými stromy a domácími druhy lesních dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,2; krok škály 0,1. 181

183 X5.3 Intenzivní chmelnice, vinice a sady Jde o trvalou vegetaci užitkových rostlin s kultivovanou půdou bez trvalého vegetačního krytu, hnojenou umělými hnojivy; proti chorobám, škůdcům a k potlačení plevelů ošetřovanou agrochemikáliemi. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Spontánní repatriace jiných rostlin do monokultur užitkových rostlin většinou mechanicky a/nebo chemicky potlačována. P Přirozenost Biotop nepřirozený. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Jedno- až dvouvrstvá vegetace druhově omezená na pěstované kulturní rostliny s různě intenzívně potlačovanou přítomností segetálních a náhodných druhů rostlin. Početněji je zastoupena fauna, zejména bezobratlí. VB Vzácnost biotopu V klimaticky a půdně pro některou z kultur vhodných podmínkách hojný biotop. Na celém území státu však pouze roztroušený. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy rostlin se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Z hlediska citlivosti vůči vnějším faktorům jde o odolný biotop. Při absenci kultivačních zásahů chmelnice přecházejí přes biotop postagrární úhory, vinice a sady v biotop opuštěných sadů a vinic. OB Ohrožení biotopu Rozloha těchto speciálních kultur je závislá na poptávce či možnostech odbytu jejich sklizně. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty kulturních rostlin bez přítomnosti segetálních a náhodných druhů, 2. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, 3. v porostech kulturních rostlin jsou přítomny i segetální a náhodné druhy, je uplatňována integrovaná ochrana rostlin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů Jde o stanoviště na původním i umělém terénu i technicky upravených plochách nadzemních, pozemních a podzemních prostor, vázaná na městkou zástavbu nebo na bezprostřední okolí sídel, vždy však s uměle vytvořenou strukturou vegetace v nepřirozeném druhovém složení. 182

184 Zahrady zahrnuté do tohoto typu biotopu mají okrasnou nebo užitkovou funkci a obklopují nebo alespoň z jedné strany přiléhají k bytovým nebo jim podobným objektům, které stojí samostatně na parcelách. Biotop zahrnuje též všechny cílené sadové úpravy veřejných, poloveřejných a vyhrazených prostor uvnitř zastavěného území obcí v okolí větších stavebních objektů a mezi bloky souvislé zástavby. Typické je pro ně střídání zapojených a otevřených ploch. Specifickým stanovištěm tohoto typu biotopu jsou zámecké parky a zahrady, které v řadě případů, vznikly úpravou původních lesních porostů (anglické parky u šlechtických sídel). Dlouhodobě zanedbávané parky se dnes blíží k přírodě blízkým biotopům. Zvláštním případem tohoto typu biotopu je i vegetace prostor bytových bloků. Jde o prostory v zástavbě od poloviny 19. do poloviny 20. století, která prošla často několikrát opakovaným vývojem od oddělených užitkových zahrad po společný prostor se sadovou či quasi sadovou úpravou. V různých dobách a v různé intenzitě byly do mnoha vnitrobloků umístěny drobné řemeslnické provozovny a nejnověji i garáže, které specifiku těchto částečně zastíněných a špatně provětrávaných prostor dotvářejí. Zmíněné provozy a zařízení v minulosti často způsobily (a někdy i nadále působí) lokální bodové znečištění či extrémní eutrofizaci. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P Přirozenost Biotop nepřirozený, s velkým podílem zahradních kultivarů a hybridů a alochtonních druhů bylin a dřevin. V silněji urbanizovaném území je významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřvrstvá vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin, velmi často však nepůvodních. Hojné je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků.vegetace obytných vnitrobloků se pohybuje od velmi chudých lokalit s pajasanem, černým bezem, akátem, ptačincem žabincem, lipnicí roční, rdesnem ptačím a bršlicí kozí nohou až po stanoviště s velkým množstvím ovocných a okrasných stromů a i s desítkami zplanělých zahradních květin a trav. VB Vzácnost biotopu Plošně spíše menší, ale po celém území státu pravidelně se vyskytující biotop. Vegetace obytných vnitrobloků celkovou plochou okrajový typ biotopu vázaný na větší města, která zaznamenala růst bytové zástavby od poloviny 19. do poloviny 20. století je dnes na ústupu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu zpravidla vyskytují pouze jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou výjimečně vyskytovat i jako sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. 183

185 CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Ohrožován může být pouze sukcesí k přirozenějšímu typu biotopu při zanedbání údržby. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující přestavbou starších městských center a převažující novou individuální bytovou výstavbou mírně zmenšuje. Cílená trvalá zeleň je v městském prostředí stále častěji nahrazována tzv. mobilní zelení vysázenou v různých typech kontejnerů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. parky a zahrady s převahou exotických druhů, čerstvě založené zahrady, 2. čerstvě založené parky, parky a starší okrasné zahrady s výskytem domácích i exotických druhů, 3. starší parky s převahou domácích druhů, zvláště krajinářské parky. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09. X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Jde o specifická stanoviště vázaná na městkou zástavbu nebo na bezprostřední okolí sídel. Zvláště cenné jsou dlouhodobě opuštěné hřbitovy. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Obhospodařováním nebo údržbou dochází k brždění sukcese uměle vytvořené struktury a druhového složení vegetace, a to jak po stránce druhové, tak i po stránce strukturální. P Přirozenost Biotop nepřirozený. V silněji urbanizovaném území je významným stanovištěm živočišných druhů, hlavně ptačích, vázaných na lidská sídliště. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů tří až čtyřpatrová vegetace. V závislosti na druhu a rozsahu kultivace nebo sadové úpravy je v porostech tohoto typu biotopu vysoký až velmi vysoký počet druhů cévnatých rostlin, velmi často však nepůvodních. Bohaté je zpravidla zastoupení bezobratlých a ptáků. VB Vzácnost biotopu Plošně velmi malý, ale po celém území státu pravidelně se vyskytující biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu zpravidla vyskytují pouze jako rostlinný materiál užitý v sadovnické úpravě. U menších a venkovských sídel se zde však mohou vyskytovat i jako 184

186 sukcese z okolních přírodě blízkých nebo přírodních ploch. U dlouhodobě opuštěných hřbitovů se mohou objevit chráněné druhy i přirozeně. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je nízká. Ohrožován může být pouze sukcesí k přirozenějšímu typu biotopu při zanedbání údržby. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu nepatrně klesá s postupující urbanizací. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. hřbitovy s převahou exotických druhů, čerstvě založené hřbitovy, 2. hřbitovy s výskytem domácích i exotických druhů, 3. dlouhodobě opuštěné hřbitovy s převahou domácích druhů. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,18; krok škály 0,09. X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin Biotop intenzivně kultivovaných lesních a ovocných školek a mladých porostů na plantážích rychle rostoucích dřevin (topoly, smrk) A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Velmi nízká zvláště u školek, kde se pěstují jen juvenilní vývojová stádia dřevin. Poněkud vyšší u plantáží rychle rostoucích dřevin. P Přirozenost Biotop nepřirozený, často se pěstují kulturní druhy a hybridy. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Struktura nepřirozeně dvouvrstvá, diverzita poměrně nízká. VB Vzácnost biotopu Plošně nepříliš rozšířený biotop. Roztroušeně po celé ČR. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Nevyskytují se žádné vzácné druhy flóry či fauny. CB Citlivost biotopu Zranitelnost biotopu je velmi malá. Zvláště pak ve školkách, kde lze regulovat růstové podmínky. OB Ohrožení biotopu Jde o umělé biotopy, jejich další osud záleží jen na společenské poptávce. 185

187 B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (vzhledem k intenzivní, pro biotop charakteristické kultivaci se s možností zvýšení jeho přírodní hodnoty neuvažuje) X6.4 Monokultury alochtonních druhů dřevin Lesní porosty, obnovené introdukovanými druhy dřevin, často s velmi dobrými produkčními vlastnostmi (např. topol kanadský, borovice černá, dub červený), nebo odolnými vůči nepříznivý stanovištním podmínkám (smrk pichlavý, akát). A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Jde o druhově pozměněný biotop, u kterého není jasné, kam sukcesně směřuje. Také jeho vazby na další složky ekosystému (např. symbiotické mykorhizní houby) jsou obtížně prokazatelné (např. pod dubem červeným nefruktifikují skoro žádné druhy mykorhizních hub). P Přirozenost Monokultury allochtonních druhů dřevin jsou uměle zakládány člověkem. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Monokultury allochtonních druhů dřevin mají často lépe vytvořenou vertikální i horizontální strukturu než smrkové monokultury; to je dáno především tím, že nejsou vysazovány ve velkých porostech a řada z nich jsou listnáče, anebo nerostou v hustém zápoji (např. smrk pichlavý). Většinou jsou maximálně dvouvrstevné, s poměrně nízkou druhovou diverzitou. VB Vzácnost biotopu Výskyt monokultur allochtonních druhů dřevin má nepravidelný regionální výskyt; od velkoplošných porostů (smrk pichlavý v Krušných horách), až po malé skupiny v arboretech. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Obecně lze říci, že se vzácné taxony rostlin ani živočichů v porostech allochtonních dřevin nevyskytují. CB Citlivost biotopu Zranitelnost monokultur alochtonních druhů dřevin je velmi malá. Část exotů je odolnější i vůči domácím biotickým škůdcům. OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se plošný rozsah biotopu bude v budoucnu snižovat v důsledku úsilí ochrany přírody proti vysazování allochtonních dřevin v našich lesích. Zatím to zákon o ochraně přírody zakazuje jen v CHÚ, včetně CHKO. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu 1. porosty stejnověké, bez příměsi autochtonních dřevin, přehoustlé, 186

188 2. porosty stejnověké, s příměsí autochtonních dřevin, 3. porosty nestejnověké, s příměsí melioračních a zpevňujících dřevin. Zvýšení bodové hodnoty biotopu do hodnoty korekčního koeficientu 1,1; krok škály 0,05. XX1.1 Nádrže čističek a odkaliště Jde o biotop technologických vodních nádrží (kalové a sedimentační nádrže, plaviště popílků apod.) sloužících k separaci znečištěných nebo technologických vod, většinou s technicky upraveným dnem a břehy, za použití umělých i přírodních materiálů, někdy s nestálou hladinou, zcela bez života, s technologickou biotou (ČOV) nebo s velmi chudou vodní flórou a faunou a s náhodnými i ruderálními druhy v pobřežní vegetaci, pokud je vyvinuta. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Vodní flóra a fauna chybí, či jen nečetná a druhově chudá. Sukcese trvale blokována nebo silně omezována chemizmem vody a technologickým provozem. P Přirozenost Biotop nepřirozený. U ČOV živé druhy cíleně vsazovány. U rozsáhlejších odkališť a plavišť popílku někdy v břehové zóně probíhá přirozená sukcese k vegetaci potenciálních biotopů typu M1.1 a M1.3. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Druhová diverzita velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Málo rozšířený biotop vázaný na vodní nádrže k separaci znečištěných a technologických vod. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost biotopu je velmi nízká. Přítomnost bioty jen ve formě iniciačních stádií sukcese. OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se počet čistírenských nádrží mírně zvýší, četnost odkališť a plavišť patrně asi mírně poklesne a četnost průmyslových sedimentačních nádrží se asi výrazně nezmění. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX1.2 Chemicky znehodnocené vody Jde o biotop technologických vodních nádrží, technologických kanálů a extrémně znečištěných toků s vysoce kontaminovanou vodou cizorodými látkami, která brání rozvoji 187

189 bioty vůbec, nebo činí vodní prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamená jeho přechod na typ XX1.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na oběh technologických vod některých druhů výrob. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý vůči vnějším faktorům prostředí. OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s technologickým vývojem provozy podmiňující vznik tohoto typu biotopu zcela zaniknou. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX1.3 Zatrubněné toky Jde o biotop tekoucích vod ve zcela umělém, zatemněném korytě, kde morfologické a fyzikální podmínky trvale brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí vodní prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo druhů fylogeneticky rozdílného stáří. P Přirozenost Biotop původem zcela nepřirozený. V přírodě mu odpovídají některé ojedinělé typy ponorných toků. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. 188

190 VB Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný, avšak po celém území státu se vyskytující biotop vázaný na regulační úpravy v zastavěném území sídel. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se zlepšením přístupu k vodním tokům bude stanovišť tohoto typu biotopu postupně ubývat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny Jde o biotop přirozeně vzniklých nebo uměle vytvořených mokřin druhotně extrémně znečištěných odpady z různých výrob, technologických aplikací, průmyslových nebo dopravních havárií, kde míra kontaminace cizorodými látkami brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí kontaminací ovlivněné prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamená jeho sukcesi k biotopu XM1 nebo a XT2. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na staré výrobní provozy, opouštěné aplikační technologie a místa průmyslových nebo dopravních havárií či místa úmyslné kontaminace. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. 189

191 OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že se rozsah plochy tohoto typu biotopu v důsledku technologického vývoje a zvýšení provozní kázně při užití aplikačních technologií a dopravě nebezpečných látek omezí na minimum. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací Jde o specifický biotop v intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektech nebo silně urbanizovaném území s minimální plochou nezastavěného nebo nezpevněného povrchu, často se silně kontaminovanou nebo znečištěnou půdou, či přesněji substrátem otevřených plošek a ploch. Místa s cílenou vegetaci jsou travnaté pásy podél chodníků a dělících pruhů komunikací a keře a stromy v těchto pásech nebo v mezerách dlažby. Výjimečně i osamocené květinové záhony. Samovolnou vegetaci, která se uchytává ve spárách méně provozem zatěžované dlažby zpevněných skladových a odstavných ploch, komunikací a chodníků a ve spárách podél zdí různých stavebních objektů, tvoří druhy bylin a dřevin odolných vůči mechanickému poškozování nebo průmyslovému znečištění či přímo kontaminaci sporadických vegetačních nik V případě většího prostoru pro rozvoj přechází vegetace samovolnou sukcesí k biotopu X4.7 či k X3.1. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Přítomny pouze druhy schopné přežívat na mechanicky nebo chemicky zatěžovaných stanovištích, ať již jde o půdu, vodu či vzduch. Sukcesní vegetace k přírodě bližším typům biotopů.je jako nežádoucí čas od času blokována charakterem prostředí a provozem. P Přirozenost Biotop vznikem a druhovým složením nepřirozený. V silně urbanizovaném území však prakticky jediné stanoviště živočišných druhů lidských sídlišť vázaných na přírodní prostředí. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště a stáří porostů jedno- až čtyřvrstvá vegetace s různou četností druhů. Při spontánním výskytu vegetace jde u bylin převážně o několik málo velmi odolných nebo krátkověkých ruderálních druhů bylin (lipnice roční, jílek vytrvalý, pýr, sveřep, lebedy, merlíky, šťovík kadeřavý, smetánka, jitrocel širokolistý, laskavec). U dřevin buď o zcela nenáročné druhy (bříza, kustovnice, akát) nebo naopak o eutrofní nitrofilní druhy (pajasan, jasan, černý bez). Z živočišných druhů jsou nejpočetněji zastoupeni bezobratlí a ptáci. V některých lokalitách i hygienicky nežádoucí drobní savci. Druhová diverzita je vzhledem k opětovně blokované sukcesi na konkrétním stanovišti velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Plošně omezený biotop, vázaný na centrální části starších sídel městského charakteru. V případě intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektů jde o celkovou 190

192 plochou okrajový typ biotopu, zato však vcelku pravidelně se vyskytující na celém území státu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velice nízká. Jde buď o cíleně založenou zeleň odolných druhů, nebo o pionýrská stádia typově nerozlišitelné iniciační sukcese, která se snadno obnovuje i pod vlivem stresu prostředí a opakovaně blokované sukcese. OB Ohrožení biotopu Četnost stanovišť tohoto typu biotopu se s pokračující přestavbou starších městských center mírně zmenšuje. Cílená trvalá zeleň je stále častěji nahrazována tzv. mobilní zelení, vysázenou v různých typech kontejnerů. V důsledku likvidace starších provozů a jejich přeměny či náhrady za moderní udržované objekty se celková plocha tohoto typu biotopů zmenšuje i v případě intenzívně plošně využívaných výrobních nebo skladových objektů. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace Jde o biotop nepropustných živičných, makadamových či betonových ploch vozovek, parkovišť, technických ploch, letišť, mostů, přehrad apod. bez vegetace nebo jen s vegetací lišejníků, mechů a krátkověkých bylin v závějích prachu a půdních částic. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Cévnaté rostliny zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo krátkověkých či segetálních druhů, které většinou nedojdou generativní zralosti. P Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. Zlepšení vegetačních podmínek, především vnos substrátů, na kterých by se mohla uchytit vegetace, znamená přechod biotopu do typu XX2.1, XX3.2 či X4.7. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Druhová diverzita velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Plošně významný biotop vázaný na život současné společnosti. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. 191

193 OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s postupující urbanizací se budou plochy tohoto typu biotopu nadále rozšiřovat. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu Jde o biotop s pionýrskou vegetací různých dočasných nebo relativně trvalých depónií výkopových zemin, stavebních materiálů, na hromadách komunálního (popel, obaly, části vysloužilých předmětů) a biologického (listí, uschlé větve, posekaná tráva, tlející ovoce) odpadu; vše s různou mírou kontaminace cizorodými i nebezpečnými látkami, které se nacházejí v opuštěných nebo terénně nezastavitelných místech uvnitř zastavěných území. Vegetace má různě velkou pokryvnost povrchu a převládají v ní ruderální druhy. Úživnost stanoviště, struktura substrátu a povrchu či jeho překrývání dalším materiálem blokuje sukcesi k jiným typům vegetace. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Trvale blokovaná iniciační sukcese ve fázi její typové nerozlišitelnosti. Vegetace většinou s nízkou pokryvností povrchu. P Přirozenost Biotop nepřirozený. Ve vegetaci převládají ruderální druhy a druhy náhodné. Významné stanoviště často hygienicky nežádoucích druhů hmyzu a drobných obratlovců. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů V závislosti na typu stanoviště jedno- až třívrstvá vegetace, většinou druhově chudá. Hojnější je zastoupení živočišných druhů, zejména bezobratlých. VB Vzácnost biotopu Plošně zanedbatelný, avšak hojný biotop. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Citlivost tohoto typu biotopu je velmi nízká. Jde o pionýrské osídlování z hlediska vegetace zcela nových ploch. OB Ohrožení biotopu Stanoviště biotopu jsou velmi nestálá. V běžném životě komunit celkem pravidelně vznikají a zanikají. Jejich četnost je závislá na sociálních a hospodářských poměrech místních komunit i celé společnosti. Jejich celková četnost se v dohledné době patrně výrazněji nezmění. 192

194 B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů Jde o biotop technologických ploch či ploch po průmyslových výrobách nebo haváriích, nebo o otevřené povrchy skládek abiotických materiálů s vysoce kontaminovaným povrchem či svrchní vrstvou půdy cizorodými látkami, jejichž koncentrace či účinnost brání rozvoji bioty vůbec, nebo činí prostředí schopným hostit jen několik málo živých organizmů. Zlepšení životních podmínek biotopu znamena jeho přechod na typ X4.7 nebo X4.5. A) POPIS HODNOCENÍ BIOTOPU Z Zralost Biotop umělý. Živé organizmy zcela chybí nebo je jejich přítomnost omezena jen na několik málo jednoduchých organizmů. P Přirozenost Biotop zcela nepřirozený. DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů Druhová diverzita nulová až velmi nízká. VB Vzácnost biotopu Plošně nevýznamný biotop, vázaný na tzv. staré zátěže, technologické provozy některých druhů výrob, místa průmyslových havárií a skládky nebezpečného a toxického odpadu. VD Vzácnost přírodních druhů biotopu Vzácné přírodní druhy se v biotopu nevyskytují. CB Citlivost biotopu Biotop zcela necitlivý nebo téměř necitlivý. OB Ohrožení biotopu Lze očekávat, že s technologickým vývojem technologie podmiňující vznik tohoto typu biotopu zcela zaniknou. B) KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ BIOTOPU Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu (biotop zcela bezcenný) 193

195 DEGRADAČNÍ ŘADY TYPŮ BIOTOPŮ Popis typů přírodních a přírodě blízkých biotopů odpovídá jejich typickému optimálnímu stavu. Tento stav je ovlivněn postavením konkrétního typu na konkrétním místě v konkrétním čase. Individuální hodnocení je vždy expertní záležitostí, kde vedle rámců daných metodikou je nutná velmi dobrá znalost v oboru biologie a ekologie krajiny. Kdy nastává přechod přírodního a přírodě blízkého typu do přírodě vzdáleného: Základními hledisky je bioindikace: nepřítomnost některých indikačních druhů, přítomnost některých indikačních druhů sukcesně předcházejících nebo navazujících typů antropogenních biotopů, přítomnost a kvantita expanzních druhů (druh v pojetí taxonu jakékoliv hierarchické úrovně), tj. autochtonních (geograficky původních) - apofytů, které se v důsledku člověkem vyvolaných změn stanoviště (vesměs obohacení dusíkem nitrifikace) šíří v biotopu na úkor ostatních druhů, přítomnost a kvantita invazních druhů, tj. allochtonních (geograficky nepůvodních) - xenofytů, které se agresivně šíří na úkor druhů autochtonních. Degradační řady nejsou až na výjimky primárně chápány jako stupně degradace přírodních a přírodě blízkých typů biotopů. Pokud je biotop v takovém stavu, že jej lze na základě zjištěných přírodních druhů identifikovat, je to pořád ještě přírodní biotop. Tam, kde se jedná už jen o potenciální stanoviště (u rostlin na základě geobiocénů, u vod třeba na základě původní geomorfologie toku), jde již o zcela jiný biotop a vůbec nemusí být podobný biotopu zaniklému či potenciálnímu. V degradačních řadách vedle sebe klademe biotopy typem podobné, které ovšem jeden z druhého nutně nevznikají. Například řada: štěrbinová vegetace skal suché a opěrné zídky zbořeniště nepropustné plochy. Pro antropogenní typy je určující právě míra antropického impaktu, která se v řadě degradační stupnice X+písmeno X+číslo a XX propaguje jako veličina snižující váhu jiných rozlišovacích znaků. Například pro všechny typy biotopů skupiny M je v prvním stupni degradační řady společný biotop XM1 Zamokřelá ruderální lada a poslední degradační stupeň XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny je už společný pro všechny biotopy skupin M a R. 194

196 Formace (fyziotyp) vodní bioty PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 1 V00.1 Podzemní vody intersticiální XV2 Degradovaná biota vod X1.4 Znečištěné vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 2 V00.2 Podzemní vody puklinové XV2 Degradovaná biota vod X1.4 Znečištěné vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 3 V0.1 Podzemní krasová jezírka XV2 Degradovaná biota vod X1.4 Znečištěné vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 4 V0.2 Podzemní krasové toky XV2 Degradovaná biota vod X1.4 Znečištěné vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 5 V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod 6 V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod se stálou nebo kolísavou hladinou XV1 Vegetace nových vodních ploch X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště 0 materiálů 141 XV2 Degradovaná biota vod X1.2 Betonové nádrže (bazény) XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XV1 Vegetace nových vodních ploch X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště 0 materiálů 141 XV2 Degradovaná biota vod X1.2 Betonové nádrže (bazény) XX1.2 Chemicky znehodnocené vody X1.4 Znečištěné vody 6 7 V2.2 Periodické vody XV2 Degradovaná biota vod X1.4 Znečištěné vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 8 V2.3 Vody zvláštního chemizmu XV2 Degradovaná biota vod XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 9 V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní XV2 Degradovaná biota vod X1.4 Znečištěné vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody 0 10 V4.1. Pramenné stružky XV3 Odvodňovací kanály V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských potoků 12 V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4.4 Parmová pásma toků XV4 Lokálně upravené vodní toky V4.5 Cejnová pásma toků XV4 Lokálně upravené vodní toky V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) X1.3 Systematicky upravené vodní toky XX1.2 Chemicky znehodnocené vody X1.4 Znečištěné vody XX1.3 Zatrubněné toky X2 Technicky upravená prameniště, 15 vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 142 XV3 Odvodňovací kanály X1.3 Systematicky upravené vodní toky XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XV4 Lokálně upravené vodní toky X1.4 Znečištěné vody XX1.3 Zatrubněné toky XV3 Odvodňovací kanály X1.3 Systematicky upravené vodní toky XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XV4 Lokálně upravené vodní toky X1.4 Znečištěné vody XX1.3 Zatrubněné toky X1.3 Systematicky upravené vodní toky XX1.2 Chemicky znehodnocené vody X1.4 Znečištěné vody XX1.3 Zatrubněné toky X1.3 Systematicky upravené vodní toky XX1.2 Chemicky znehodnocené vody X1.4 Znečištěné vody XX1.3 Zatrubněné toky 0 195

197 Formace (fyziotyp) mokřadní a pobřežní vegetace (rákosiny, vysoké ostřice, porosty bahnitých substrátů, porosty obojživelných bylin) PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 17 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 18 M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 19 M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 20 M1.4 Říční rákosiny XM1 Zamokřelá ruderální lada X1.3 Systematicky upravené vodní toky 7 21 M1.5 Pobřežní vegetace potoků XM1 Zamokřelá ruderální lada X1.3 Systematicky upravené vodní toky 7 22 M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 23 M1.7 Vegetace vysokých ostřic XM1 Zamokřelá ruderální lada M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 25 M2.1 Vegetace letněných rybníků XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 26 M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 27 M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí 28 M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 29 M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 30 M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) 32 M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 34 M6 Bahnité říční náplavy XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 35 M7 Bylinné lemy nížinných řek XM1 Zamokřelá ruderální lada XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 196

198 Formace (fyziotyp) bioty pramenišť a rašelinišť PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 36 R0.1 Prameny prostých vod X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 37 R0.2 Termální a minerální prameny X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 38 R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců XT2 Degradovaná vlhká lada XM1 Zamokřelá ruderální lada XT2 Degradovaná vlhká lada XM1 Zamokřelá ruderální lada X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 40 R1.3 Lesní pěnovcová prameniště X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 41 R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 42 R1.5 Subalpínská prameniště X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 43 R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) 47 R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) XM1 Zamokřelá ruderální lada XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XM1 Zamokřelá ruderální lada XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 168 X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace 49 R3.3 Vrchovištní šlenky XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny 0 197

199 Formace (fyziotyp) vegetace skal a drolin PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 50 S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin 51 S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin 52 S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek 53 S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin 54 S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) 55 S2 Pohyblivé sutě XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly 146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem 145 XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly 146 XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem 56 S3 Jeskyně XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy X3.1 Zbořeniště XX 3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace X3.1 Zbořeniště XX 3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy

200 Formace (fyziotyp) vegetace alpínského bezlesí PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 57 A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky XM1 Zamokřelá ruderální lada A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy XM1 Zamokřelá ruderální lada A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin 67 A7 Kosodřevina A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy

201 Formace (fyziotyp) sekundárních trávníků a vřesovišť PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 70 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky 72 T1.3 Poháňkové pastviny XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky 73 T1.4 Aluviální psárkové louky XT2 Degradovaná vlhká lada T1.5 Vlhké pcháčové louky XT2 Degradovaná vlhká lada T1.6 Vlhká tužebníková lada XT2 Degradovaná vlhká lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky XT2 Degradovaná vlhká lada T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace XT2 Degradovaná vlhká lada T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky XT2 Degradovaná vlhká lada T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd XM1 Zamokřelá ruderální lada T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy 82 T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky 83 T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) 84 T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky XT1 Postagrární úhory X4.2 Jednoleté úhory XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní X4.3 Víceleté kultury na orné půdě 10 louky 174 X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné 10 půdě XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky S4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT4 Degradované suché trávníky a 19 vřesoviště 153 XT5 Bylinné porosty náspů dopravních 15 staveb a zemních hrází 154 XT6 Nové těžební prostory a odvaly 13 zemních substrátů 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné 10 půdě 171 X4.1 Tradiční náves X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné 10 půdě 172 X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné 10 půdě 172 X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné 10 půdě 177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech 6 200

202 87 T3.5 Acidofilní suché trávníky T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy S4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT4 Degradované suché trávníky a 19 vřesoviště 153 XT5 Bylinné porosty náspů dopravních 15 staveb a zemních hrází 154 XT6 Nové těžební prostory a odvaly 13 zemních substrátů 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech 90 T5.1 Jednoletá vegetace písčin X4.1 Tradiční náves T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) 92 T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku XT4 Degradované suché trávníky a 19 vřesoviště 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XT4 Degradované suché trávníky a 19 vřesoviště 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XT4 Degradované suché trávníky a 19 vřesoviště 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy T5.5 Podhorské acidofilní trávníky XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště 95 T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska XM1 Zamokřelá ruderální lada T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště 99 T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště 100 T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště X4.6 (Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) 177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech 176 X4.6 (Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) 177 X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů

203 Formace (fyziotyp) vegetace křovin PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 101 K1 Mokřadní vrbiny XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 103 K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách 156 XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy X5.1 Živé ploty XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb X5.2(Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie XK4 Pionýrská dřevinná vegetace X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady 13 nekultivovaných antropogenních ploch 155 XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice 157 XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady

204 Formace (fyziotyp) lesní vegetace PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ PŘÍRODĚ CIZÍ PŘÍRODĚ CIZÍ S OMEZENOU BIOTOU 106 L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) 108 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační 25 výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s 19 ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a 17 renaturalizační výsadby dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační 25 výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s 19 ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a 17 renaturalizační výsadby dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin 184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin 183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin 184 X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin

205 112 L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační 25 výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů 183 X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin

206 117 L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy 121 L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační X6.1 Parky a zahrady s převahou 18 výsadby dřevin nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů 10 renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin

207 122 L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku 123 L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy 124 L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin

208 127 L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 159 XL1 Remízky, aleje a renaturalizační výsadby dřevin X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných 20 druhů dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže ruderálními společenstvy lesních dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a X6.4 Monokultury allochtonních druhů renaturalizační výsadby dřevin dřevin 160 XL2 Soliterní stromy X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a 15 renaturalizační výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů 161 XL3 Monokultury stanovištně nevhodných X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže dřevin lesních dřevin 162 XL4 Degradované lesní porosty s X6.4 Monokultury allochtonních druhů ruderálními společenstvy dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a 17 renaturalizační výsadby dřevin 160 XL2 Soliterní stromy X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a 15 renaturalizační výsadby dřevin 161 XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 161 XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 161 XL4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin

209 135 L10.1 Rašelinné březiny XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 136 L10.2 Rašelinné brusnicové bory XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 137 L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin 139 L10.4 Blatkové bory XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin

210 VÝSLEDNÝ SEZNAM TYPŮ BIOTOPŮ ČR A JEJICH BODOVÝCH HODNOT Výsledný seznam typů biotopů předkládáme ve dvou verzích. První z nich je pouhým číselně označeným přehledem, se kterým jsme po celou dobu pracovali, druhá everze ukazuje systémové zařazení jednotlivých typů biotopů do skupin a podskupin. Vysvětlivky k tabulkám Zkratky ve sloupcích skupiny Parametr Z Zralost P Přirozenost DS Diverzita struktur DD Diverzita druhů VB Vzácnost biotopu VD Vzácnost druhů těchto biotopů CB Citlivost (zranitelnost) biotopů OB Ohrožení množství a kvality biotopů (Hodnoty parametrů se pohybují v rozmezí minimálně = 1, maximálně = 6 bodů) Su. [Součet parametrů v % z maximální možné sumy (48)] ZBH Základní bodová hodnota (maximálně 576) HB Hodnota biotopu (základní hodnota v % z maximální hodnoty [576] Výpočet hodnoty biotopu Su. [%]=(Z+P+DS+DD+VB+VD+CB+OB)/48 ZBH=(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB) HB=[(Z+P+DS+DD)*(VB+VD+CB+OB)] x 100/576 [%] Seznam biotopů užitých pro projekt oceňování biotopů České republiky Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Parametr Su. ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB % 1 V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemizmu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky

211 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Parametr Su. ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB % 11 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků 12 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště

212 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Parametr Su. ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB % 48 R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky

213 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Parametr Su. ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB % 88 T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory

214 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Parametr Su. ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB % 130 L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory XV1 Vegetace nových vodních ploch XV2 Degradovaná biota vod XV3 Odvodňovací kanály XV4 Lokálně upravené vodní toky XM1 Zamokřelá ruderální lada XR (R 3.4) Degradovaná vrchoviště XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT1 Postagrární víceleté úhory XT2 Degradovaná vlhká lada XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky XT4 Degradované suché trávníky a vřesoviště XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině XL2 Soliterní stromy XL3 4 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin 162 XL4 3 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy 163 XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin

215 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Parametr Su. ZBH HB Z P DS DD VB VD CB OB % 164 X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů X1.2 Betonové nádrže (bazény) X1.3 Systematicky upravené vodní toky X1.4 Znečištěné vody X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy X4.1 Tradiční náves X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě X4.5 Bylinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách 176 X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) 177 X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělskotechnických areálech X5.1 Živé ploty X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie X5.3 Intezivní vinice, chmelnice a sady X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury alochtonních druhů dřevin (např. akátiny) XX1.1 Nádrže čističek a odkaliště XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX1.3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů

216 Seznam typů biotopů ČR a jejich bodových hodnot se systémovým řazením jednotlivých typů biotopů do skupin a podskupin. BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB Typ biotopu PŘÍRODNÍ A PŘÍRODĚ BLÍZKÉ BIOTOPY V Vodní toky a nádrže V00 Podzemní vody V00.1 Podzemní vody intersticiální V00.2 Podzemní vody puklinové V 0 Krasové vody V0.1 Podzemní krasová jezírka V0.2 Podzemní krasové toky V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V 2 (Stojaté vody) Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody V2.3 Vody zvláštního chemismu V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Nížinné až horské vodní toky V4.1 Pramenné stružky V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek V4.4 Parmová pásma toků V4.5 Cejnová pásma toků V5 Vegetace parožnatek V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) M Mokřady a pobřežní vegetace M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R Prameniště a rašeliniště R0 Prosté prameny R0.1 Prameny prostých vod R0.2 Termální a minerální prameny R1 Prameniště R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště

217 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB Typ biotopu R2 Slatinná a přechodová rašeliniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3 Vrchoviště R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S Skály, sutě a jeskyně S1 Skály a droliny S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) A Alpínské bezlesí A1 Alpínské trávníky A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina A8 Subalpínské listnaté křoviny A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T Sekundární trávníky a vřesoviště T1 Louky a pastviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2 Smilkové trávníky T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3 Suché trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4 Lesní lemy T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy

218 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB Typ biotopu T5 Trávníky písčin a mělkých půd T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6 Vegetace efemér a sukulentů T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska T8 Nížinná až horská vřesoviště T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K Křoviny K1 Mokřadní vrbiny K2 Vrbové křoviny podél vodních toků K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L Lesy L1 Mokřadní olšiny L2 Lužní lesy L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3 Dubohabřiny L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5 Bučiny L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6 Teplomilné doubravy L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7 Acidofilní doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8 Suché bory L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9 Smrčiny L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10 Rašelinné lesy L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory

219 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB Typ biotopu PŘÍRODĚ VZDÁLENÉ AŽ CIZÍ BIOTOPY X(písmeno) Přírodě vzdálené biotopy XV Vodní toky, kanály a nádrže s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací XV1 Vegetace nových vodních ploch XV2 Degradovaná biota vod XV3 Odvodňovací kanály XV4 Lokálně upravené vodní toky XM Antropogenní vlhká až mokrá stanoviště s ruderální mokřadní vegetací XM1 Zamokřelá ruderální lada XR (R3.4) Degradovaná vrchoviště XS Antropogenní skály, sutě, minerální substráty s fragmentovanou nebo ruderalizovanou vegetací XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly XS2 Opěrné zdi, suché zídky a plochy s umělým kamenným povrchem XS3 Opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy XS4 Sesuvy, obnažené půdy a spáleniště XT Silně ruderalizované trvalé bylinné porosty na orné půdě nebo antropogenních substrátech XT1 Postagrární úhory XT2 Degradovaná vlhká lada XT3 Intenzivní nebo degradované mezofilní louky XT4 Degradované suché trávníky a suchá lada XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů XK Silně ruderalizované nebo ochuzené křoviny a stromy mimo les XK1 Extenzivní nebo opuštěné sady a vinice XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch XL Silně degradované a kulturní lesy a lesní kulticenózy XL1 Remízky, aleje a liniové porosty dřevin v krajině XL2 Solitérní stromy XL3 Monokultury stanovištně nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty s ruderálními společenstvy XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin X(číslo) Přírodě cizí biotopy s ruderální vegetací X1 Vodní nádrže a vodoteče bez vegetace X1.1 Nové umělé nádrže z přírodních materiálů X1.2 Betonové nádrže (bazény) X1.3 Systematicky upravené vodní toky X1.4 Znečištěné vody X2 Technicky upravená prameniště, vytěžená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3 Rumištní biotopy na kamenitých podkladech X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy X4 Segetální vegetace a biotopy na orné půdě X4.1 Tradiční náves X4.2 Jednoleté úhory X4.3 Víceleté kultury na orné půdě X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách X4.6 Železniční stanice (seřazovací stanice a jim podobná překladiště) X 4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělskotechnických areálech X5 Nepůvodní a kulturní křovinné porosty X5.1 Živé ploty X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkářské kolonie X5.3 Intenzivní vinice, chmelnice a sady

220 BODOVÁ HODNOTA BIOTOPŮ ČESKÉ REPUBLIKY Skupina typů biotopů Parametr Su.% ZBH HB Podskupina typů biotopů nebo typ biotopu Z P DS DD VB VD CB OB Typ biotopu X6 Nepůvodní a kulturní dřevinné porosty X6.1 Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin (akátiny) XX Přírodě cizí biotopy s omezenou vegetací XX1 Degradované a chemicky ovlivněné vodní toky a plochy XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX1.3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3 Technicky zpevněné a nepropustné plochy XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy XX4 Chemicky ovlivněné plochy XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek toxických materiálů 219

221 4.2 Individuální hodnocení biotopů KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ PŘÍRODNÍCH A PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH BIOTOPŮ Lesní biotopy Ontogenetická zralost: Hodnotí stav biotopu na ose od neexistence k plnosti jeho ekologických funkcí (podrobnosti viz kapitola 6). Vychází z hodnoty plnosti funkce ekosystému odpovídající stáří jeho porostu. Okamžitá plnost funkce ekosystému se odečte z křivky závislosti zrání ekosystému na čase. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plné zralosti. Vychází se z plné potenciální funkčnosti ekosystému, proto korekční koeficient bude menší než 1. Například: L2.4 Měkké luhy nížinných řek se společenstvem Salicion albae. Od neexistence k plnosti funkcí ekosystému je cca 50 let. Stáří kosterních dřevin je 20 let. Okamžitá plnost funkce biotopu dosahuje 60 %. Plnost funke v % Roky Přirozenost Hodnotí stav biotopu z hlediska přítomnosti synantropních druhů. Přítomnost těchto druhů se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení v příslušném vegetačním patře v ploše posuzovaného biotopu. Vychází se ze stupně přirozenosti charakteristické pro daný typ biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1. Například: L7.1 Suché acidofilní doubravy se společenstvem Luzulo albidae-quercetum. Přirozené složení stromového patra 5-7 dbz+dbl (dub zimní a letní), 2-5 bo, 0-1 bř. V posuzovaném biotopu 5 dbz+dbl, 1 bo, 4 akát. Přirozenost biotopu je ze 40 % narušena. Její hodnota v posuzovaném biotopu dosahuje pouze 60 %. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu. Vychází se z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu a proto korekční koeficient bude menší než

222 Například: L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny se společenstvem Sphagno-Picetum. Potenciální počet vegetačních pater je 4 (E 0 E 3 ). V posuzovaném biotopu téměř schází křovinné patro. Nasycenost struktur daného biotopu je ochuzena o % a její hodnota tudíž dosahuje %. Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních (dominantních a diagnostických) taxonů pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu a proto bude jeho hodnota menší než 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro daný biotop. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1. Například: L6.1 Perialpinské bazifilní teplomilné doubravy se společenstvem Corno- Quercetum. Obvyklý celkový obvyklý počet ohrožených a chráněných druhů 5 a) přítomno 15, nasycenost druhů 300 %, korekční koeficient bude větší než 1; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude menší než 1. Integrita a) Vzhledem k ploše konkrétního biotopu hodnotí se jeho schopnost udržet se v dané lokalitě. Pro korekční koeficient se posuzuje, zda je součástí většího celku biotopu stejného typu či ekotonové mozaiky a jak přispívá k jeho či jejich stabilitě; zda je osamocen a jeho rozloha bez dalších zásahů v jeho okolí nedovoluje udržet plnost funkcí či přímo existenci ekosystému. Vychází se z plnosti možné či dříve dosahované funkce hodnoceného biotopu v daném místě a hodnotí se rozdíl plnosti funkcí hodnoceného biotopu a biotopu či biotopů v jeho okolí v okamžitém či zásahem předpokládanému stavu. Vykazuje se velikost ztráty oslabení funkcí v procentním podílu vzhledem k jejich plnosti, a proto bude korekční koeficient bodové hodnoty deficitního biotopu menší než 1 a bude nepřímo úměrný velikosti ztráty funkcí. Například:L5.1 Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů z 30 ha stejnověkých 80 letých prostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou 221

223 skladbou porostů. Vliv omezení funkcí hodnoceného biotopu na sousední nedotčené části biotopu je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha nezákonně smýcených porostů na severně orientované kuestě o celkové rozloze 0,50 ha uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Stabilita zbytku původního celku biotopu je značně oslabena a jeho ekosystém je vystaven zvýšenému tlaku okolí. Korekční koeficient pro prostorově nedostatečný biotop i zbývající část původního celku se bude blížit 0. b) Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například:L5.1 Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop je 0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých prostů, které se nacházejí uvnitř 300 ha lesního komplexu s přirozenou skladbou porostů. Vliv funkcí hodnoceného biotopu na okolní porosty je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1. b) Hodnocený konkrétní biotop je 0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientované kuestě uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny. Ekostabilizační funkce biotopu pro okolí je vysoká a korekční koeficient bude nabývat hodnot vysoko převyšujících hodnotu 1. c)vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. Například:L5.1 Květnaté bučiny. a) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,30 ha z 30 ha stejnověkých 80 letých porostů) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 50 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje ha což představuje 12,5 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 87,5 % maximální hodnoty. b) Hodnocený konkrétní biotop květnaté bučiny (0,50 ha lesních porostů s přirozenou obnovou na severně orientované kuestě uprostřed zemědělsky obdělávané krajiny) se nachází v bioregionu, kde květnaté bučiny tvoří 3 % ploch potenciální přirozené vegetace, což představuje ha. Celková rozloha porostů květnatých bučin v bioregionu představuje ha, což představuje 75 % potenciálního zastoupení typu biotopu ve vegetačním pokryvu bioregionu. Korekční koeficient nabude 25 % maximální hodnoty. 222

224 Nelesní biotopy Přirozená nelesní společenstva Zralost Nelze ji individuálně hodnotit, protože sukcesní stadia, od pionýrských až po přechod k lesním, jsou hodnoceny jako samostatné typy biotopů. Například: vodní nekořenující vegetace vodní kořenující vegetace rákosiny vysoké ostřice, nebo štěrbinová vegetace skal skalní travinná vegetace trávníky, apod.). Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Pro korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto korekční koeficient bude menší než 1. Například: T3.3.Úzkolisté suché trávníky mají v panonské oblasti obvykle dvě patra nižší s travami, vyšší s katránem. Chybí-li zde katrán, je hodnota redukována až na 50% v tomto kritériu. Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obvyklého počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném biotopu, a proto bude jeho hodnota menší než 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší, než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu; proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1. Například: T1.6 Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude menší než 1. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude větší než 1. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného 223

225 typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1. Například: Vlhká M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou. Obvyklý celkový obvyklý počet ohrožených a chráněných druhů 5. a) přítomno 15, nasycenost druhů 300 %, korekční koeficient bude větší než 1; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude menší než 1. Integrita Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči jeho okolí. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například: T4.1 Suché bylinné lemy. Hodnocený konkrétní biotop je součástí kateny: les plášť - lem plášť les a pak má integritu 100 %. Naopak je obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita je minimální. Korekční koeficient se bude blížit 1. Vzhledem k potenciálnímu zastoupení typu biotopu v daném bioregionu hodnotí se rozdíl skutečné a potenciální přirozené četnosti typu biotopu v daném bioregionu a plošný podíl konkrétního biotopu na celkové ploše typu biotopu v regionu. Pro korekční koeficient se odchylka vyjadřuje v % potenciálního zastoupení. Pro stanovení korekčního koeficientu se vychází z převrácené hodnoty procentního podílu, protože nízký procentní podíl činí hodnocený přirozený biotop cennějším. Vzhledem k tomu bude korekční koeficient nabývat pouze hodnot větších než 1. Přírodě blízké nelesní biotopy, a to jak nad horní hranicí lesa, tak pod ní, jsou přírodně blokovaná sukcesní stadia a tedy odpovídají hodnotě potenciální vegetace Náhradní nelesní společenstva Zralost Nelze ji individuálně hodnotit, protože jde o člověkem udržovaná sukcesní stadia louky a pastviny, případně lada. Nasycenost struktur Hodnotí stav biotopu z hlediska narušení nebo absence potenciálně přítomných vegetačních pater. Korekční koeficient se vyjadřuje % z plného potenciálního počtu vegetačních pater biotopu, a proto bude menší než 1. Například: T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky: mají obvykle dvě až tři patra nejnižší, tj. mechové u degradovaných chybí, hodnota je redukována až do 30% v tomto kritériu. 224

226 Nasycenost druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska četnosti přítomných indikačních taxonů (dominantních a diagnostických druhů) pro konkrétní biotop a z hlediska celkového počtu přítomných druhů. Stav biotopu se vyjadřuje dvěma korekčními koeficienty podle: a) zastoupení indikačních taxonů v hodnoceném biotopu, které se vyjadřuje % zjištěného počtu indikačních taxonů z jejich plného potenciálního počtu; b) celkovým počtem aktuálně přítomných druhů, který se vyjadřuje v % z obligátního počtu potenciálně přítomných druhů. Korekční koeficient indikačních taxonů vychází z jejich potenciálně plného počtu v daném společenstvu, a proto bude jeho hodnota menší než 1. Počet aktuálně přítomných druhů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu, proto korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů může být větší i menší než 1. Například: T1.6 Vlhká tužebníková lada se společenstvem Filipendulo-Geranietum palustris. Potenciální počet indikačních taxonů je cca 10, přítomno 5, nasycenost druhů indikačních taxonů je ochuzena o 50 % a její hodnota je tudíž 50 %: korekční koeficient bude menší než 1. Obvyklý celkový počet druhů v daném společenstvu je cca 30 druhů, přítomno 54, nasycenost druhů ve společenstvu hodnoceného biotopu je 180 %: korekční koeficient bude větší než 1. Nasycenost ohrožených a chráněných druhů/taxonů Hodnotí stav biotopu z hlediska počtu aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v posuzovaném biotopu. Pro korekční koeficient se vyjadřuje v % plného potenciálního počtu chráněných druhů/taxonů obvyklého pro danou fytocenologickou jednotku. biotopu vegetačních pater biotopu. Počet aktuálně přítomných ohrožených a chráněných druhů/taxonů v hodnoceném biotopu může být nižší i vyšší než je jejich obvyklá četnost ve funkčním ekosystému daného typu biotopu. Korekční koeficient celkového počtu aktuálně přítomných druhů proto může být větší i menší než 1. Například: M1.8 Střídavě vlhké bezkolencové louky Obvyklý celkový počet ohrožených a chráněných druhů 5. a) přítomno 15, nasycenost druhů 300 %, korekční koeficient bude větší než 1; b) přítomen pouze 1, nasycenost druhů 20 %, korekční koeficient bude menší než 1. Integrita Vzhledem k postavení konkrétního biotopu v krajině hodnotí se jeho podíl na ekologické stabilitě krajiny. Vychází se z jeho potenciální či dříve dosažené ekostabilizační funkce vůči okolí konkrétního místa. V případě, že v okolí konkrétního biotopu se nacházejí biotopy vzdálené od přirozené potenciální vegetace, bude hodnota hodnoceného biotopu narůstat v závislosti na míře nepřirozenosti okolních biotopů, a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například: T1.1 Mezofilní ovsíkové louky Hodnocený konkrétní biotop je součástí mozaiky louka les - louka má integritu 100 %. Naopak je obklopen pouze přírodě vzdálenými typy (ornou půdou), jeho integrita je minimální. Korekční koeficient se bude blížit

227 4.2.2 KRITÉRIA PRO INDIVIDUÁLNÍ HODNOCENÍ PŘÍRODĚ VZDÁLENÝCH AŽ PŘÍRODĚ CIZÍCH BIOTOPŮ Pro přírodě vzdálené a přírodě cizí typy biotopů nelze stanovit univerzálně platná kriteria posouzení individuálního biotopu. Rozhodujícím pro hodnocení konkrétního biotopu mohou u jednotlivých typů biotopů samostatně či v kombinaci být: přítomnost a podíl přirozených druhů přítomnost a podíl ruderálních druhů přítomnost a podíl segetálních druhů přítomnost a podíl invazních druhů přítomnost či absence charakteristických druhů počet vrstev vegetace pokryvnost povrchu vegetací druh provozu či způsob a intenzita úprav způsob a režim kultivace stanoviště záměrná aplikace chemikálií či jejich vnos z provozu v sousedství biotopu intenzita působení stresových faktorů Proto byly pro každý typ přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů navrženy Ukazatele pro škálu korekčního koeficientu. a stanoven její krok. Vedle toho je pro hodnocení konkrétní lokality typů biotopů s velkou potencí přirozené sukcese k přírodním nebo přírodě blízké vegetaci možno použít společné kriterium: P - Přirozenost druhů Hodnotí se stav biotopu z hlediska přítomnosti druhů příslušejících společenstvu přirozeného potenciálního ekosystému posuzovaného biotopu. Přítomnost druhů přirozeného potenciálního ekosystému se vyjadřuje jako % jejich početního zastoupení vzhledem k plné nasycenosti v ekosystému potenciální přirozené vegetace. Vychází se z neexistence potenciálního biotopu či z jeho typem biotopu definované nejnižší úrovně funkčnosti a proto korekční koeficient bude větší než 1. Například: XT1 Posagrární úhory, opuštěné vinice a sady Opuštěný sad na jižním svahu u Suché v Českém středohoří. Původně řídký polní sad s ornou půdou ve vrstevnicových pásech s náltem Prunus avium, Fraxinus excelsior, Quercus robur, Carpinus betulus, Rhamnus catharica, Prunus spinosa, Crataegus sp. Rosa sp., Rubus sp., Probíhá samovolná sukcese ke K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny, pro kterou je v dřevinném patře charakteristických 14 diagnostických druhů resp. rodů. V hodnoceném biotopu je jich přítomno 6. Pro jednotlivé typy přírodě vzdálených biotopů je však nutno vypracovat klíč od jaké procentní nasycenosti diagnostickými druhy budou považovány za biotopy přírodě blízké a kdy je pro to rozhodný počet a kdy plošný podíl na vegetaci. Naopak zkoumané kriterium Výskyt chráněných a ohrožených druhů a taxonů se ukázalo být irelevantním u všech typů přírodě vzdálených a přírodě cizích biotopů a to i u těch, kde se vzácné druhy vyskytují. Bylo přitom zcela lhostejné zda jde o spontánní výskyt (ad a)) či záměrnou výsadba nebo její následné zplanění (ad b). 226

228 Například: a) XK5 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Hřbitov v Malé Morávce. Dřevinné patro: Juniperus komunis, Juniperus sinensis, Chamaeciparis pisifera var. filifera, Thuja orientalis v několika kultivarech; bilinné patro zahradní letničky a trvalky, místy zplanělé, zejména Aster sp., Vinca minor a Hedera helix. V dlažbě u zdi početná kolonie (60 kvetoucích jedinců) Orchis fuchsii. XS4 Opěrné zdi a suché zídky Opěrná zeď podél nepoužívané cesty z lomového kamene v Jemnici. Ve spárách s vydroleným pojivem Chelidonium majus, Libanotis montana, Lactuca muralis, Asplenium ruta-muraria, Asplenium trichomanes, a chráněný druh Asplenium cuneifolium. b) XX2.1 Nepravidelná bytová zástavba (rodinné domky se zahradami) Zahrada vily v Litoměřicích. Na polovině zahrady částečně udržovaný trávník, částečně zeleninové záhony a ovocné stromy. Druhá polovina zahrady alpínum s následujícími chráněnými druhy: Adonis vernalis, Allium rotundatum, A. victorialis, Anthericum liliago, A. ramnosum, Cypripedium caleolus, Daphne cneorum, Daphne mezereum, Draba muralis, Draba octopetala, Dictamnus albus, Dianthus carthusianorum var. sudetica, Gagea bohemica, Gentiana acaulis, G. cruciata, Hieracium alpinum, Hieracium rubrum, Iris pumila, a dalších 30 druhů. V okolí alpina samovolný výskyt několika jedinců bělozářky větvité, po jednom exemláři třemdavy a lýkovce jedovatého. 227

229 PŘEHLEDY DAT K INDIVIDUÁLNÍMU HODNOCENÍ PŘÍRODNÍCH A PŘÍRODĚ BLÍZKÝCH BIOTOPŮ Minimální rozlohy přírodních typů biotopů, které ještě zajišťují jejich možnou spontánní nebo řízenou obnovu Uvedené rozlohy nejsou totožné s fytocenologickými minimiareály, ani s připravovanými minimálními rozlohami typů biotopů k zařazení do kategorie chráněného území NATURA Minimální rozloha představuje ještě přijatelnou plochu, která pro daný typ představuje podmínku jeho udržitelnosti i za předpokladu ostrovního efektu. Velmi důležité jsou ale korekce za předpokladu jeho výskytu v komplexu s jinými příbuznými typy. V případě tří typů v komplexu je možno redukovat povinnou plochu až na třetinu! Stanovení minimálních rozloh u typů přírodě vzdálených až cizích je irrelevantní Tyto typy jsou plně závislé na permanentním antropickém tlaku (ovlivňování) a navíc jsou více méně nežádoucí. Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Rozloha v ha Poznámka 1 V00.1 Podzemní vody intersticiální - 1) 2 V00.2 Podzemní vody puklinové - 1) 3 V0.1 Podzemní krasová jezírka - 1) 4 V0.2 Podzemní krasové toky - 1) 5 V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod 0,05 6 V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod 0,05 7 V2.2 Periodické stojaté vody 0,01 8 V2.3 Vody zvláštního chemizmu - 9 V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní 0,01 10 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky - 2) 11 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků - 12 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek - 13 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků - 14 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků - 15 V5 Vegetace parožnatek 0, V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) - 17 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod 0,1 18 M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty 0,05 19 M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů 0,01 20 M1.4 Říční rákosiny - 2) 21 M1.5 Pobřežní vegetace potoků - 2) 22 M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů 0,01 23 M1.7 Vegetace vysokých ostřic 0,01 228

230 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Rozloha v ha Poznámka 24 M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) 0,1 25 M2.1 Vegetace letněných rybníků 0,01 26 M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků 0, M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí 0,01 28 M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav 0,01 29 M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin 0,01 30 M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace - 31 M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) 0,5 32 M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) 0,01 33 M5 Devětsilové lemy horských potoků 0,01 34 M6 Bahnité říční náplavy 0,01 35 M7 Bylinné lemy nížinných řek 0,01 36 R0.1 Prameny prostých vod 0, R0.2 Termální a minerální prameny 0, R1.1 Luční pěnovcová prameniště 0, R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců 0, R1.3 Lesní pěnovcová prameniště 0, R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců 0, R1.5 Subalpínská prameniště 0, R2.1 Vápnitá slatiniště 0,01 44 R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště 0,1 45 R2.3 Přechodová rašeliniště 0,1 46 R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) 0,05 47 R3.1 Otevřená vrchoviště 0,05 48 R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) 0,3 49 R3.3 Vrchovištní šlenky 0, S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin 0, S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin 0, S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek 0,01 53 S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin 0,05 54 S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) 0,05 55 S2 Pohyblivé sutě (A karbon.horn, B nekarb.h.) 0,01 56 S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) (A přístupné, B nepříst.) - 57 S4 Sesuvy půdy 0,01 58 A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky 0,01 59 A1.2 Zapojené alpínské trávníky 0,1 60 A2.1 Alpínská vřesoviště 0,1 61 A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace 0,1 62 A3 Sněhová vyležiska 0,01 63 A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky 0,1 64 A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy 0,1 65 A4.3 Subalpínské kapradinové nivy 0,1 66 A5 Skalní vegetace sudetských karů 0,1 67 A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin 0,05 68 A7 Kosodřevina 1 229

231 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Rozloha v ha Poznámka 69 A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) 0,3 70 A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny 0,3 71 T1.1 Mezofilní ovsíkové louky 0,3 72 T1.2 Horské trojštětové louky 0,3 73 T1.3 Poháňkové pastviny 0,3 74 T1.4 Aluviální psárkové louky 0,3 75 T1.5 Vlhké pcháčové louky 0,3 76 T1.6 Vlhká tužebníková lada 0,1 77 T1.7 Kontinentální zaplavované louky 0,3 78 T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace 0,3 79 T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky 0,3 80 T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd 0,01 81 T2.1 Subalpínské smilkové trávníky 0,1 82 T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy 0,3 83 T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky 0,3 84 T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) 0,01 3) 85 T3.2 Pěchavové trávníky 0,01 3) 86 T3.3 Úzkolisté suché trávníky 0,01 87 T3.4 Širokolisté suché trávníky 0,05 88 T3.5 Acidofilní suché trávníky 0,01 89 T4.1 Suché bylinné lemy 0, T4.2 Mezofilní bylinné lemy 0, T5.1 Jednoletá vegetace písčin 0, T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) 0, T5.3 Kostřavové trávníky písčin 0,01 94 T5.4 Panonské stepní trávníky na písku 0,01 95 T5.5 Podhorské acidofilní trávníky 0,01 96 T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů 0,005 3) 97 T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů 0,005 3) 98 T7 Slaniska 0,01 99 T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin 0, T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště 0, T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin 0,05 3) 102 K1 Mokřadní vrbiny 0,1 103 K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů 0,1 104 K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů 0, K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny 0,1 106 K4 Nízké xerofilní křoviny 0, L1 Mokřadní olšiny 0,3 108 L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) 0,1 109 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy 0,5 110 L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy 2 230

232 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Rozloha v ha Poznámka 117 L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory 0,5 132 L8.3 Perialpidské hadcové bory 0,5 133 L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory 1 Poznámky 1) u podzemních vod jakýkoli impakt těžce poškodí celý biotop bez ohledu na rozsah konkrétního biotopu 2) negativní impakt se vesměs šíří proudem vody a proto je hodnocena skutečná délka ovlivnění konkrétního biotopu. V některých případech mají stejný efekt i stojaté vody nádrže menšího rozsahu. 3) rozloha se vztahuje na mozaiku předmětného typu biotopu s jiným příbuzným typem na konkrétní lokalitě Odhad doby, nutné ke spontánní nebo řízené obnově základních funkcí těžce poškozených až biologicky zničených biotopů Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Počet let 1 V00.1 Podzemní vody intersticiální - 2 V00.2 Podzemní vody puklinové - 3 V0.1 Podzemní krasová jezírka - 4 V0.2 Podzemní krasové toky - 5 V1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod V2.1 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod V2.2 Periodické stojaté vody (bez vegetace) V2.3 Vody zvláštního chemizmu - 9 V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.1 Pramenné stružky - 11 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.2 Pstruhová pásma horských a podhorských toků - 12 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.3 Lipanová pásma podhorských potoků a řek - 13 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.4 Parmová pásma toků - 14 V4 Makrofytní vegetace vodních toků V4.5 Cejnová pásma toků - 15 V5 Vegetace parožnatek

233 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Počet let 16 V6 Vegetace šídlatek (Isoëtes) - 17 M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů M1.4 Říční rákosiny M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) M2.1 Vegetace letněných rybníků - 26 M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí - 28 M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace - 31 M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) - 32 M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek R0.1 Prameny prostých vod - 37 R0.2 Termální a minerální prameny - 38 R1.1 Luční pěnovcová prameniště R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců R1.3 Lesní pěnovcová prameniště R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.5 Subalpínská prameniště R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) R3.3 Vrchovištní šlenky S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně (podle typu: krápníkové, dolomitové, puklinové) - 57 S4 Sesuvy půdy - 58 A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky A1.2 Zapojené alpínské trávníky A2.1 Alpínská vřesoviště A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace A3 Sněhová vyležiska A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy A4.3 Subalpínské kapradinové nivy A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin

234 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Počet let 68 A7 Kosodřevina A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou (Salix lapponum) A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky T1.3 Poháňkové pastviny T1.4 Aluviální psárkové louky T1.5 Vlhké pcháčové louky T1.6 Vlhká tužebníková lada T1.7 Kontinentální zaplavované louky T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2.1 Subalpínské smilkové trávníky T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Počet let 85 T3.2 Pěchavové trávníky T3.3 Úzkolisté suché trávníky T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy T5.1 Jednoletá vegetace písčin T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin T5.4 Panonské stepní trávníky na písku T5.5 Podhorské acidofilní trávníky T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska - 99 T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin K1 Mokřadní vrbiny K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny K4 Nízké xerofilní křoviny L1 Mokřadní olšiny L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek L2.4 Měkké luhy nížinných řek L3.1 Hercynské dubohabřiny L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy L5.1 Květnaté bučiny L5.2 Horské klenové bučiny L5.3 Vápnomilné bučiny

235 Číslo Typ biotopu nebo podskupina typů biotopů Počet let 120 L5.4 Acidofilní bučiny L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši L6.3 Panonské teplomilné doubravy na písku L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy L7.2 Vlhké acidofilní doubravy L7.3 Subkontinentální borové doubravy L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8.1 Boreokontinentální bory L8.2 Lesostepní bory L8.3 Perialpidské hadcové bory L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny L9.3 Horské papratkové smrčiny L10.1 Rašelinné březiny L10.2 Rašelinné brusnicové bory L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory U biotopů, kde je uvedena pomlčka (-) nelze hodnotit dobu obnovy v důsledku unikátnosti typu biotopu nebo vzhledem k individuálnímu procesu obnovy (řeky) Seznam vybraných vzácných druhů flóry ČR s určením výskytu v typu nebo skupině typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů Vysvětlivky k tabulce Sloupec 1: Druh chráněn dle přílohy II. k vyhlášce 395/1992 Sb. KO = kriticky ohrožený; SO = silně ohrožený; O = ohrožený. Sloupec 2: Druhy uvedené v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky A = Vyhynulé a nezvěstné taxony: A1 = vyhynulé, A2 = nezvěstné, A3 = nejasné C = Ohrožené taxony: C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4 = vzácnější taxony vyžadující další pozornost. Sloupec 3: Druhy chráněné nadnárodními předpisy a mezinárodními dohodami EU taxony uvedené ve Směrnicích Rady evropských společenství č. 92/43/EEC/1992: EU2 příloha II., EU4 příloha IV., EU5 příloha V., [EU] návrh; BERN taxony uvedené v Bernské úmluvě vwe znění z roku 1998, část A, příloha 1; CITES taxony zahrnuté ve Washingtonské úmluvě; WORLD taxony zahrnuté do celosvětového červeného seznamu. Sloupec 4: Kódové označení typů biotopů dle Katalogu biotopů České republiky. 234

236 Seznam vybraných vzácných druhů flóry ČR s určením výskytu v typu nebo skupině typů přírodních nebo přírodě blízkých biotopů Vysvětlivky k tabulce Sloupec 1: Druh chráněn dle přílohy II. k vyhlášce 395/1992 Sb. KO = kriticky ohrožený; SO = silně ohrožený; O = ohrožený. Sloupec 2: Druhy uvedené v Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky A = Vyhynulé a nezvěstné taxony: A1 = vyhynulé, A2 = nezvěstné, A3 = nejasné C = Ohrožené taxony: C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4 = vzácnější taxony vyžadující další pozornost. Sloupec 3: Druhy chráněné nadnárodními předpisy a mezinárodními dohodami EU taxony uvedené ve Směrnicích Rady evropských společenství č. 92/43/EEC/1992: EU2 příloha II., EU4 příloha IV., EU5 příloha V., [EU] návrh; BERN taxony uvedené v Bernské úmluvě vwe znění z roku 1998, část A, příloha 1; CITES taxony zahrnuté ve Washingtonské úmluvě; WORLD taxony zahrnuté do celosvětového červeného seznamu. Sloupec 4: Kódové označení typů biotopů dle Katalogu biotopů České republiky. Český název Odborný název bahenka šášinovitá Heleochloa schoenoides KO C1 M (zvl. M2.4) bahnička chudokvětá Eleocharis quinqueflora SO C1 R1, R2 bařička bahenní Triglochin palustre C2 R bařička přímořská Triglochin maritimum KO C1 T7 bažanka vejčitá Mercurialis ovata KO C1 L 6 bělolist obecný Filago vulgaris C1 T5.1 bělolist žlutavý Filago lutescens KO C1 T5.1 bezobalka sivá Trinia glauca C1 T3 bika klasnatá Luzula spicata KO C1 A blatnice bahenní Scheuchzeria palustris KO C1 R3 bledule letní Leucojum aestivum KO C1 L2 blešník obecný Pulicaria vulgaris C1 M2.3, T7 blešník úplavičný Pulicaria dysentherica C1 T7 bradáček srdčitý Listera cordata KO C1 CITES L9.2 bublinatka prostřední Utricularia intermedia KO C1 V1, V3 bublinatka obecná Utricularia vulgaris KO C1 V1, V3 bublinatka menší Utricularia minor SO C2 V1, V3 bublinatka vícekvětá Utricularia bremii KO C1 V3 bytel rozprostřený Kochia prostrata KO C1 T čilimník bílý Chamaecytisus albus KO C1 T4.1 čistec německý Stachys germanica C1 X7 (T3) devaterník velkokvětý pravý Helianthemum grandiflorum subsp. KO C1 A grandiflorum divizna ozdobná Verbascum speciosum KO C1 S 1 drobnička bezkořenná Wolffia arrhiza C1 V1 drobnokvět pobřežní Corrigiola litoralis KO C1 M4 dub balkánský Quercus frainetto A3 L6 dvouřadec pozdní Cleistogenes serotina SO C1 S hadí mord maloúborný Scorzonera parviflora KO C1 T7 hadinec červený Echium russicum KO C1 [EU] T3 hladýš andělikový Laserpitium archangelica KO C1 A4.2 hlaváč lesklý pravý Scabiosa lucida subsp. lucida C2 A5 hlaváč lesklý vápnomilný Scabiosa lucida subsp.calcicola. C1 A5 hlízovec Loeselův Liparis loeselii KO C1 EU2, R2 BERN,CITES hloh Lindmanův Crataegus lindmanii C1 K hnědenec zvrhlý Limodorum abortivum KO C1 BERN,CITES L6 hořec bezlodyžný Gentiana acaulis A1 T hořec brvitý Gentianopsis ciliata C3 T3, L8.2 hořec hořepník Gentiana pneumonanthe SO C2 T1.9 hořec jarní Gentiana verna C1 A5 hořec křížatý Gentiana cruciata O C2 T3 hořec tečkovaný Gentiana punctata KO C1 T2, A

237 hořec šumavský Gentiana pannonica SO C2 T2, A4 hořeček drsný slovinský Gentianella obtusifolia subsp. norica A3 T hořeček drsný Sturmův Gentianella obtusifolia subsp. sturmiana KO C1 T hořeček ladní pobaltský Gentianella campestris subsp. baltica KO C1 T hořeček ladní pravý Gentianella campestris subsp. campestris KO A1 T hořeček ladní švédský Gentianella campestris subsp.suecia KO A1 T hořeček mnohotvarý český, Gentianella praecox subsp. bohemica KO C1 [EU], T, A WORLD-R hořeček mnohotvarý pravý Gentianella praecox subsp. praecox A1 T, A hořeček nahořklý jazykovitý Gentianella amarella subsp. lingulata SO A2 T hořeček nahořklý pravý Gentianella amarella subsp. amarella SO C1 T hořeček německý letní Gentianella germanica subsp. solstitialis A1 T hořeček německý pravý Gentianella germanica subsp. germanica C1 T hořeček slatinný Gentianella uliginosa A3 T hořeček žlutavý karpatský Gentianella lutescens subsp. carpatica SO C1 WORLD-V T hořeček žlutavý pravý Gentianella lutescens subsp. lutescens SO C1 T housenkovec zduřelý Beckmannia eruciformis C1 M, T hrachor bahenní Lathyrus palustris KO C1 T1 hrachor hrachovitý Lathyrus pisiformis KO C1 L (K) hrachor panonský chlumní Lathyrus pannonicus subsp. collinus KO C2 T (L) hrachor panonský pravý Lathyrus pannonicus subsp. pannonicus KO C1 T (L) hrachor různolistý Lathyrus heterophyllus SO C1 S (T) hrotnosemenka bílá Rhynchospora alba KO C2 R2 hrotnosemenka hnědá Rhynchospora fusca KO C1 R2 hruštička okrohlolistá Pyrola rotundifolia C2 L8.1, L9 hruštička prostřední Pyrola media KO C1 L8.1, L9 hruštička zelenokvětá Pyrola chlorantha C1 L8.1, L9 huseník hajní Arabis nemorensis KO C1 L2, T1 huseník sudetský Arabis sudetica KO C1 A hvězdnice alpská Aster alpinus KO C1 S1 hvězdnice slanistá panonská Aster tripolium subsp. pannonicus KO C1 V, T7 hvězdoš hranoplodý Callitriche platycarpa C1 V hvozdík kartouzek úzkolistý Dianthus carthusianorum subsp. capillifrons SO C1 L8.3 (hadcový) hvozdík kartouzek sudetský Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus KO C1 A hvozdík Lumnitzerův Dianthus lumnitzeri SO C2 [EU], S1 WORLD-V hvozdík moravský Dianthus moravicus KO C2 [EU], S1 WORLD-V hvozdík písečný český Dianthus arenarius subsp. bohemicus KO C1 [EU], T5 WORLD-V chrastavec rolní krkonošský Knautia arvensis subsp. pseudolongifolia KO C1 A chrpa horská pravá Centaurea montana subsp. montana SO C2 L chrpa horská měká Centaurea montana subsp. mollis KO C1 L chrpa úzkoperá Centaurea stenolepis C1 T3, T4 jalovec obecný nízký Juniperus communis subsp. alpina SO C2 A1, A5 jazýček jadranský Himantoglossum adriaticum KO C1 [EU], CITES T3, L6 jazyk jelení celolistý Phyllitis scolopendrium KO C1 S1 jednokvítek velekvětý Moneses uniflora SO C1 L9 jeřáb český Sorbus bohemica KO C2 WORLD-I K, S1 jeřáb dubolistý Sorbus quernea C1 S1, L jeřáb džbánský Sorbus gemella C1 L jeřáb hardeggský Sorbus hardeggensis C1 K, L jeřáb manětínský Sorbus rhodanthera C1 K, L jeřáb olšolistý Sorbus alnifrons C1 L jeřáb řecký Sorbus graeca C1 S1 jeřáb sudetský Sorbus sudetica KO C1 WORLD-I A5 jestřábník Blyttův Hieracium blyttianum C1 T2 jestřábník červený Hieracium rubrum C1 T2 jestřábník draslavý Hieracium asperulum C1 A jestřábník hnědočerný Hieracium fuscoatrum C1 T2 jestřábník huňatý Hieracium villosum KO C1 A6 jestřábník chudolistý Hieracium riphaeum C1 T2 jestřábník krkonošský Hieracium corconticum C1 A jestřábník labský Hieracium albinum [H. umbrosum agg.] C1 A jestřábník licholabský Hieracium pseudalbinum [H. juranum agg.] C1 A jestřábník omanovitý Hieracium inuloides C1 A jestřábník slezský Hieracium silesiacum C1 A jestřábník zelenohlavý Hieracium chlorocephalum agg. C1 A jetel malokvětý Trifolium retusum C1 T3 jetel otevřený Trifolium patens C1 T1 jetel žíhaný Trifolium striatum C1 T6 jinořadec kadeřavý Cryptogramma crispa SO C1 A6 236

238 jitrocel černavý Plantago atrata KO C1 WORLD-E A jitrocel přímořský Plantago maritima KO C1 T7 kandík psí zub Erythronium dens-canis KO C1 L kapraď hřebenitá Dryopteris cristata KO C1 M1, L1 kapradina hrálovitá Polystichum lonchitis KO C2 L katrán tatarský Crambe tataria KO C2 [EU] T3 kavyl chlupatý Stipa dasyphylla SO C2 WORLD-R T3 kavyl olysalý Stipa borysthenica KO C1 [EU], T3 WORLD-R kavyl písečný Stipa glabra KO C1 T3 kavyl skalní Stipa eriocaulis C1 T3 kavyl sličný Stipa pulcherrima SO C3 T3 kavyl Smirnovův Stipa smirnovii SO C1 T3 kavyl tenkolistý Stipa tirsa SO C2 T3 kohátka kalíškatá Tofieldia calyculata KO C1 R2.1 kolenec pětimužný Spergula pentandra KO C1 T5 koniklec jarní Pulsatilla vernalis KO C1 T3, L8 koniklec otevřený Pulsatilla patens KO C1 EU2, BERN L8 koniklec luční Pulsatilla pratensis SO C2 T3, L8 koniklec velkokvětý Pulsatilla grandis SO C2 [EU], BERN T3, L8 kontryhel baltský Alchemilla baltica C1 vzácně v Jizerských horách na jedné lok. kontryhel rozeklaný Alchemilla fissa KO C1 A3 kopřiva lužní Urtica kioviensis A1 L2 kopyšník tmavý Hedysarum hedysaroides KO C1 S1 kosatec bezlistý čedičový Iris aphylla subsp.fieberei SO C1 S1 kosatec bezlistý Novákův Iris aphylla subsp.novakii SO C1 S1 kosatec bezlistý pravý Iris aphylla subsp. aphylla SO C2 S1 kosatec skalní Iris humilis KO C2 [EU], S1 kostřava ametystová Festuca amethystina KO C1 L kostřava horská Festuca drymeia KO C1 L kostřava niťolistá Festuca trichophylla C1 T kostřava písečná Festuca psammophila C1 T5 kostřava pochvatá Festuca vaginata C1 T5 kotvice plovoucí Trapa natans KO C1 BERN V1 kozinec písečný Astragalus arenarius KO C1 T5 kozlíček kýlnatý Valerianella carinata C1 T3 krtičník jarní Scrophularia vernalis KO C1 L kruhatka Matthiolova Cortusa matthioli KO C1 S1.1 kruštík ostrokvětý Epipactis leptochila KO C1 CITES L křivatec český pravý Gagea bohemica subsp. bohemica SO C2 S, T3 křivatec český skalní Gagea bohemica subsp.saxatilis SO C1 S, T3 kuřička hadcová Minuartia smejkalii KO C1 [EU], BERN A, S, T3, L8 kuřička hercynská Minuartia caespitosa KO C1 A, S, T3, L8 kuřička krkonošská Minuartia corcontica KO C1 A, S, T3, L8 kuřička lepkavá Minuartia viscosa C1 A, S, T3, L8 kuřička nasivělá Minuartia glaucina KO A3 WORLD-E A, S, T3, L8 kuřička svazčitá Minuartia fastigiata C2 A, S, T3, L8 kuřinka přímořská Spergularia maritima KO C1 T7 kuřinka solná Spergularia salina(= S. marina) KO C1 T7 kýchavice černá Veratrum nigrum KO C1 T, L kyvor lékařský Ceterach officinarum KO C1 S lakušník Baudotův Batrachium baudotii KO C1 V, M1 lakušník Rionův Batrachium rionii KO C2 V, M1 lakušník štětičkový Batrachium penicillatum C1 V, M1 leknín bělostný Nymphaea candida SO C1 V1 leknín bílý Nymphaea alba SO C1 V1 len chlupatý Linum hirsutum KO C1 T3 lipnice alpská Poa alpina C2 A lipnice jesenická Poa riphaea KO C1 [EU], BERN, A WORLD-I, lněnka bezlistenná Thesium ebracteatum KO C1 EU2, BERN T1 lněnka Dollinerova Thesium dollineri KO C1 T3 lněnka zobánkatá Thesium rostratum KO C1 L, T1 lomikámen trsnatý křehký Saxifraga rosacea subsp. sponhemica SO C2 S1.1 lomikámen trsnatý vlnatý Saxifraga rosacea subsp.steinmannii KO C1 S1.1 lopuštík skloněný Hackelia deflexa C1 S1 lýkovec vonný Daphne cneorum KO C1 L máčka plocholistá Eryngium planum KO C1 T5 mandloň nízká Prunus tenella KO C1 K4 mařice pilovitá Cladium mariscus KO C1 M1.8 masnice vodní Tillaea aquatica KO C1 M2.1 T2 237

239 mateřídouška karpatská Thymus carpaticus KO C1 A jediná lokalita na mateřídouška vejčitá Thymus pulegioides subsp. carniolicus C1 S1 stř.moravě kraňská matizna bahenní Angelica palustris (= Ostericum palustre) KO C1 EU2, BERN T1 mečík bahenní Gladiolus palustris KO C1 T1.9 mečík obecný Gladiolusimbricatus SO C2 T1.9 měkčilka jednolistá Malaxis monophyllos KO C1 CITES L9, L8 měkkyně bahenní Hammarbya paludosa KO C1 CITES R2 mochna Crantzova Potentilla crantzii KO C1 S, L8 mochna jahodníkokvětá Potentilla sterilis KO C1 L3, L6 mochna malokvětá Potentilla micrantha KO C2 T4, K mochna rozkladitá Potentilla patula KO C1 T3 mochna skalní Potentilla rupestris O C1 T4, S mrvka sveřepovitá Vulpia bromoides C1 T5 nehtovec přeslenitý Illecebrum verticillatum KO C1 M nepukalka vzplývající Salvinia natans KO C2 BERN V1 odemka vodní Catabrosa aquatica KO C1 V, M oměj tuhý moravský Aconitum firmum subsp. moravicum SO C2 WORLD-R R, L orobinec sítinovitý Typha laxmannii C1 V, M1 orobinec stříbrošedý Typha shuttleworthii A1 BERN V, M1 ostružiník moruška Rubus chamaemorus SO C1 R3.2 ostřice Buxbaumova Carex buxbaumii KO C1 T1, L2 ostřice drobnoplodá Carex viridula. subsp pseudoscandinavica KO C1 T1 krkonošská ostřice drobnoplodá pozdní Carex viridula. subsp serotina C2, T1 ostřice dvoudomá Carex dioica KO C1 R2 ostřice ječmenovitá Carex hordeistichos KO C1 T7 ostřice pískomilná Carex pseudobrizoides C1 L8 ostřice pochvatá Carex vaginata KO C1 R2 ostřice skalní Carex rupestris KO C1 A ostřice šlahounovitá Carex chordorrhiza KO C1 R2 ostřice tmavá Carex atrata agg. KO C1 A ostřice úzkolistá Carex stenophylla KO C1 T5 ostřice vláskovitá Carex capillaris KO C1 A ostřice žitná Carex secalina SO C2 BERN M? ovsíř (ovsec) stepní Helictotrichon desertorum KO C1 T3 pampeliška (všechny druhy Taraxacum sect. Palustria O C1 T ze skupiny p. bahenní) pampeliška besarabská Taraxacum bessarabicum KO C1 T7 pampeliška krkonošská Taraxacum alpestre C1 A pampeliška pozdní Taraxacum serotinum KO C2 T3 pelyněk Pančičův Artemisia pancicii KO C1 EU2, BERN, T3 WORLD-R pětiprstka hustokvětá Gymnadenia densiflora KO C1 CITES T, L pětiprstka vonná Gymnadenia odoratisima A1 CITES T, L pětiprstka žežulník horská Gymnadenia conopsea subsp. montana O C1 CITES T, L pětiprstka žežulník pravá Gymnadenia conopsea subsp. conopsea O C3 CITES T, L pcháč žlutoostenný Cirsium brachycephalum KO C1 [EU] T7 písečnatka nejmenší Arnoseris minima C1 T5 písečnice velkokvětá Arenaria grandiflora KO C1 T5 pískavice thesalská Trigonella monspeliaca C1 T3 plavín štítnatý Nymphoides peltata KO C1 V1 plavuník alpský Diphasiastrum alpinum SO C3 T, L8, L9 plavuník Isslerův Diphasiastrum issleri SO C2 T, L8, L9 plavuník trojklasý Diphasiastrum tristachyum KO C1 T, L8, L9 plavuník Zeilerův Diphasiastrum zeileri O C2 T, L8, L9 plavuník zploštělý Diphasiastrum complanatum O C3 T, L8, L9 ploštičník evropský Cimicifuga europaea KO C1 S1.4 pobřežnice jednokvětá Littorella uniflora KO C1 M podkovka chocholatá Hippocrepis comosa C1 T3 podmrvka hadcová Notholaena marantae KO C1 S1 pochybek severní Androsace septentrionalis KO C1 T6.1, T6.2 polej obecná Pulegium vulgare KO C1 V, T pomněnka úzkolistá Myosotis stenophylla KO C1 T3, L popelivka sibiřská Ligularia sibirica KO C1 [EU], BERN R, L1 potočnice drobnolistá Nasturtium microphyllum KO C1 M1.5 prasetník lysý Hypochaeris glabra KO C1 T5.1 prorostlík dlouholistý fialový Bupleurum longifolium subsp. vapincense C1 T, L prorostlík dlouholistý pravý Bupleurum longifolium subsp. longifolium C2 T, L prorostlík nejmenší Bupleurum tenuissimum KO C1 T7 prorostlík okrouhlolistý Bupleurum rotundifolium C1 X3 238

240 Prorostlík prutnatý Bupleurum affine KO C1 T, L Protěž nízká Gnaphalium supinum C1 R, A protěž žlutobílá Pseudognaphalium luteoalbum C1 M prstnatec bezový Dactylorhiza sambucina SO C2 CITES R, T prstnatec bělokarpatský Dactylorhiza carpatica KO C1 CITES R, T prstnatec český Dactylorhiza bohemica KO C1 CITES R, prstnatec plamatý Dactylorhiza maculata KO C1 CITES R, prstnatec pleťový Dactylorhiza incarnata SO C2 CITES R, prstnatec Russovův Dactylorhiza curvifolia A1 CITES R, prstnatec Traunsteinerův Dactylorhiza traunsteineri KO C1 CITES R, prustka obecná Hippuris vulgaris KO C1 V prvosenka nejmenší Primula minima SO C1 A6 prvosenka vyšší krkonošská Primula elatior subsp. corcontica C1 T2 pryšec vrbolistý Euphorbia salicifolia KO C1 T3 přeslička různobarvá Equisetum variegatum KO C1 R, T1 psineček alpský Agrostis alpina KO C1 A puchýřka útlá Coleanthus subtilis C2 EU2, BERN, M2.1 WORLD-R puštička rozprostřená Lundernia procumbens KO C1 EU4, BERN M2 razilka smrdutá Aposeris foetida KO C1 L rdest dlouholistý Potamogeton praelongus KO C1 V rdest rdesnolistý Potamogeton polygonifolius C1 R rdest Zizův Potamogeton angustifolius C1 V rdestice hustolistá Groenlandia densa KO C1 V réva vinná lesní Vitis vinifera subsp. sylvestris C1 L2 rosnatka anglická Drosera anglica KO C1 R rosnatka prostřední Drosera intermedia KO C1 R rozchodnice růžová Rhodiola rosea KO C1 A5 rozchodník huňatý Sedum villosum KO C1 R, T rozrazil chudobkovitý Veronica bellidioides KO C1 A rozrazil latnatý pravý Pseudolysimachion spurium subsp. spurium KO A3 M1 rozrazil latnatý širolistý Pseudolysimachion spurium subsp. foliosum KO C1 M1 rožec kuřičkolistý Cerastium alsinifolium KO C1 [EU], BERN, S1 WORLD-R rožec prameništní Cerastium fontanum C1 T2, A rožec Tenoreův Cerastium tenoreanum KO C1 T rudohlávek jehlancovitý Anacamptis pyramidalis SO C1 CITES T3, L ruměnice písečná Onosma arenarium KO C1 T3 růžkatec bradavčitý Ceratophyllum submersum SO C1 V rybíz skalní (meruzalka Ribes petraeum C1 A skalní) rýt velkokališní Reseda phyteuma KO C1 T3 řebříček sleziníkolistý Achillea asplenifolia C1 T řepeň durkoman Xanthium strumarium C1 M2 řeřišnice hořká Opizova Cardamine amara subsp. opizii KO C1 R řeřišnice malokvětá Cardamine parviflora KO C1 T5 řeřišnice rýtolistá Cardamine resedifolia KO C1 A řeřišničník skalní Cardaminopsis petraea KO C1 S1 sasanka narcisokvětá Anemone narcissiflora SO C1 A4.1 silenka lepkavá Silene viscosa C1 T3, T5 sinokvět chrpovitý Jurinea cyanoides KO C1 EU2, BERN T5 sítina Gerardova Juncus gerardii SO C1 T7 sítina kulatoplodá Juncus sphaerocarpus KO C1 M sítina rybniční Juncus tenageia KO C1 M2 sítina slatinná Juncus subnodulosus KO C1 R2 sítina strboulkatá Juncus capitatus KO C1 M2 sítina tmavá Juncus atratus KO C1 M1 sivěnka přímořská Glaux maritima KO C1 M sklenobýl bezlistý Epipogium aphyllum KO C1 CITES M skrytěnka bodlinatá Crypsis aculeata KO C1 T7 sleziník nepravý Asplenium adulterinum KO C1 [EU], S1 WORLD-R sleziník netíkovitý Asplenium adiantum-nigrum KO C1 S1 smrkovník plazivý Goodyera repens KO C1 CITES L2 snědek pyrenejský Ornithogalum pyrenaicum subsp. KO C1 T1 kulatoplodý sphaerocarpum solenka Valerandova Samolus valerandii KO C1 M2 srpice jednoúborná Serratula lycopifolia (= Klasea l.) KO C1 [EU], T3 WORLD-R starček bažinný Senecio paludosus KO C1 M, T starček dlouholistý moravský Tephroseris longifolia subsp. moravica KO C1 [EU], T1 WORLD-I starček oranžový Tephroseris aurantiaca KO C1 T1 239

241 starček roketolistý Senecio erucifolius SO C1 T1,L starček zlatý Senecio doria KO C1 T1, L stozrník lnovitý Radiola linoides C1 M stračka vyvýšená Delphinium elatum SO C2 A4.2 strošek polopásý Lappula semicincta C1 T3 střemcha obecná skalní Prunus padus subsp. borealis C1 A střevíčník pantoflíček Cypripedium calceolus SO C2 EU2, BERN, L2 CITES stulík malý Nuphar pumila KO C1 V suchopýr štíhlý Eriophorum gracile KO C1 R vzrůstá stupeň sveřep hroznatý Bromus racemosus C1 T1 vzácnosti světlík drobnokvětý Euphrasia micrantha C1 T, L8 světlík slovenský Euphrasia slovaca KO C1 WORLD-I M1 svízel rakouský Galium austriacum C1 T3 svízel sudetský Galium sudeticum KO C1 [EU] A šabřina tatarská Conioselinum tataricum KO C1 A šafrán bělokvětý Crocus albiflorus SO C1 T šafrán karpatský Crocus heuffelianus SO C2, stoupl stupeň ohrožení šáchor Micheliův Cyperus michelianus KO C1 M2 šáchor žlutavý Cyperus flavescens C1 M2 šalvěj etiopská Salvia aethiopis KO C1 T3 šášina načernalá Schoenus negricans KO C1 M1.8, R2.1 šášina rezavá Schoenus ferrugineus KO C1 M1.8, R2.1 šídlatka jezerní Isoëtes lacustris KO C1 V6 šídlatka ostnovýtrusná Isoëtes tenella KO C1 V6 škarda panonská Crepis pannonica KO C1 T3 škarda sibiřská Crepis sibirica KO C1 A švihlík krutiklas Spiranthes spiralis KO C1 CITES T timoj trojlaločný Laser trilobum KO C1 L tomkovice plazivá Hierochloë repens KO C1 T5 tomkovice vonná Hierochloë odorata C1 T5, K tořič čmelákovitý Ophrys holosericea KO C1 WORLD-I, T3, K CITES tořič hmyzonosný Ophrys insectifera KO C1 CITES T3, K tořič pavoukonosný Ophrys sphegodes A3 CITES T, K tořič včelonosný Ophrys apifera KO C1 CITES T, K trojzubec lesostepní Danthonia alpina KO C1 T3 třezalka ozdobná Hypericum elegans SO C2 T3 třezalka pěkná Hypericum pulchrum C1 (jediná lokalita v Labských pískovcích, dříve považována za nezvěstnou, vyžaduje záchranný program) třtina nachová Calamagrostis purpurea KO C1 R2, T třtina pobřežní Calamagrostis pseudophragmites SO C1 M4 třtina přehlížená Calamagrostis stricta KO C1 T1 tučnice česká Pinguicula bohemica KO C1 WORLD-I R úpor kuřičkový Elatine alsinastrum KO C1 M1, M2, M3 úpor rovnosemenný Elatine orthosperma A2 M1, M2, M3 úpor šestmužný Elatine hexandra C2 M1, M2, M3 úpor trojmužný Elatine triandra C2 M1, M2, M3 úrazník uzlovitý Sagina nodosa SO C1 R1, T včelník rakouský Dracocephalum austriacum KO C1 EU2, BERN T3 večernice smutná Hesperis tristis C2 T3 vikev horská Vicia oreophila KO C1 S1, T violka bílá Viola alba KO C1 L, T4 violka nejmenší Viola kitaibeliana KO C1 T3 violka vyvýšená Viola elatior KO C1 T1, L2 vítod douškolistý Polygala serpyllifolia KO C1 T vítod hořký Polygala amara C1 S1 vláskatec tajemný Trichomanes speciosum C1 EU2, BERN S3 volovec vrbolistý Buphthalmum salicifolium KO K, L vratička heřmánkolistá Botrychium matricariifolium KO C1 BERN T8 vratička jednoduchá Botrychium simplex A1 EU2, BERN, T8 WORLD-R vratička měsíční Botrychium lunaria O C2 T vratička mnohoklanná Botrychium multifidum KO A2 BERN T vrba borůvkovitá Salix myrtilloides KO C1 R vrba bylinná Salix herbacea KO C1 A5, A6 vrba černající Salix myrsinifolia KO C1 M, T vrba dvoubarvá Salix bicolor KO C1 R, A8 vrba laponská Salix lapponum KO C2 A T T 240

242 vrba plazivá Salix repens s.str. O C1 T vrba velkolistá Salix appendiculata SO C1 A5 vřesovec čtyřřadý Erica tetralix C1 R, T vstavač bahenní Orchis palustris KO C1 CITES T, R vstavač bledý Orchis pallens SO C2 CITES K, L vstavač kukačka Orchis morio SO C2 CITES T vstavač mužský pravý Orchis mascula subsp. mascula SO C1 CITES T vstavač mužský znamenaný Orchis mascula subsp. sigmifera SO C3 CITES T vstavač nachový Orchis purpurea SO C2 CITES L6 vstavač osmahlý letní Orchis ustulata subsp. aestivalis SO C1 CITES T vstavač osmahlý pravý Orchis ustulata subsp. ustulata SO C1 CITES T vstavač štěničný Orchis laxiflora A1 CITES T1 vstavač trojzubý Orchis tridentata KO C1 CITES T3 vstavač vojenský Orchis militaris SO C2 CITES T všivec statný Pedicularis exaltata KO C1 T1 všivec sudetský Pedicularis sudetica KO C1 [EU], BERN, R WORLD-R zapalička největší Tordylium maximum KO C1 T3 záraza namodralá Orobanche coerulescens C1 T3 záraza ožanková Orobanche teucrii C1 T3 záraza sivá Orobanche caesia C1 T3 záraza šupinatá Orobanche artemisiae-campestris C1 jen několik lokalit v Čechách, 1 na Mor. vzrůstá stupeň zběhovec jehlancovitý Ajuga pyramidalis SO C1 ohrožení zdrojovka pobřežní Montia hallii SO C2 R1 zdrojovka prameništní Montia fontana KO C1 R1 zdrojovka rolní Montia arvensis A1 R1 zeměžluč přímořská Centaurium littorale KO C1 M zimozelen okoličnatý Chimaphila umbellata KO C1 L8 dlouho nezvěstný zvonečník hlavatý Phyteuma orbiculare SO C1 druh dealpinského charakteru zvonek český Campanula bohemica O C2 [EU], WORLD-R stoupá stupeň zvonek hadincovitý Campanula cervicaria SO C1 vzácnosti, výrazně klesl počet lokalit zvonek jesenický Campanula gelida KO C1 [EU], BERN A T3 T1 A T, K, L zvonek okrouhlolistý Campanula rotundifolia subsp. sudetica KO C2 WORLD-I A sudetský zvonovec liliolistý Adenophora liliifolia KO C1 [EU], L žabníček vzplývavý Luronium natans C1 EU2,BERN V2 židoviník německý Myricaria germanica KO C1 M 4,2 žluťucha jednoduchá Thalictrum simplex KO C1 T Individuální hodnocení biotopů podle modelových skupin fauny HMYZ Motýli Jan Šumpich, Tomáš Kuras, Zdeněk Laštůvka, Jan Liška a Jan Sitek Návrh třídění motýlích druhů za účelem specifikace přírodních typů biotopů Předložený přehled motýlích druhů dle jejich stanovištních preferencí vznikl na objednávku Českého ekologického ústavu Praha a jeho primárním cílem je přispět k optimalizaci stanovení ekonomické hodnoty přírodních typů biotopů. Materiál vznikal během poměrně krátkého časového intervalu a z tohoto důvodu nebylo možné klást důraz na vyčerpávající zařazení všech motýlích druhů s výraznější afinitou k určitému typu biotopu. Naopak v souvislosti se zadaným tématem bylo upřednostněno reprezentativní pojetí studie, kde k biotopům s obecně známou vysokou druhovou diverzitou motýlů byla vybrána pouze část 241

243 indikačních druhů. Zadání studie bylo přizpůsobeno i členění druhů tak, aby v praxi bylo využití studie usnadněno (lze předpokládat, že až na výjimky budou častěji využity indikační vlastnosti druhů široce rozšířených a na odpovídajících biotopech častých (sloupec 2) než druhů známých v České republice většinou pouze z několika málo lokalit (sloupec 3). I přes toto pracovní (a v řadě případů subjektivní) rozdělení bylo nutné učinit ještě jednu selekci (max. 2-8 druhů ke každému biotopu), a to takovým způsobem, aby bylo reálné během krátké doby (např. během jedné exurze) některý z těchto druhů na biotopu zjistit, čímž by byl dán signál k následnému podrobnějšímu průzkumu biotopu. Práce na této studii mimo jiné upozornila na dlouhodobě neřešený problém, a tj. na absenci komplexní biotaxace celého řádu motýlů dle jejich ekologických nároků (afinita k určitému typu stanoviště, k určitému vegetačnímu stupni, trofická závislost, apod.). Takto komplexně řešený materiál by do budoucna mohl nejen zpřesnit výsledky této studie, ale mohl by se stát základním podkladem tvorby řady ochranářských dokumentů (červený seznam, přehled druhů vyžadující zákonnou ochranu, a to jak v národním měřítku, tak v rámci jednotlivých krajů, apod.). Metodika Korektní využití předkládaného přehledu indikačně významných druhů motýlů je možné za předpokladu respektování následujících základních kritérií a pracovně stanovených pravidel: 1. Druhy motýlů byly ke každému typu biotopu roztříděny do jednoho až čtyř sloupců dle tohoto pojetí: A. Sloupec 1: v prvním sloupci jsou uvedeny pouze takové druhy, které na tomto typu biotopu často dosahují vyšší nebo vysoké abundance; pokud některý z těchto druhů typizuje daný biotop i svojí pouhou přítomností, je vždy uveden zároveň i ve sloupci 2 nebo 3; proto pro daný účel studie je třeba druhy ze sloupce 1 nevyužívat B. Sloupce 2 a 3 shodně zahrnují takové druhy, které typizují konkrétní biotop svojí pouhou přítomností; k rozdělení těchto druhů do dvou skupin vedl fakt, že dlouhá řada motýlích druhů je v ČR známa pouze z jedné nebo několika málo lokalit a tudíž nelze jejich výskyt ve volné krajině a dosud neznámých refugiích až na výjimky využít (druhy třetího sloupce); naopak druhy uvedené ve druhém sloupci bývají na svých typických biotopech většinou časté a tudíž u nich existuje vyšší pravděpodobnost zjištění právě tyto druhy budou pravděpodobně k posuzování hodnoty biotopu využívány nejčastěji; v krajním případě, bude-li nutné přehledy druhů z praktických důvodů výrazně zkrátit, je tedy vhodnější odbourat druhy ze třetího sloupce (druhy tzv. vzácné). C. Sloupec 4 zpřehledňuje druhy, které byly využity k typizaci biotopu a zároveň jsou nějakým významnějším ochranářským dokumentem považovány za ohrožené (číselný odkaz 1 až 8) a tam kde to bylo možné je uveden i statut ohrožení (podrobně viz vysvětlivky); druhy, které nejsou v České republice chráněny zákonem, ale které tento autorský kolektiv považuje v ČR za ohrožené a ochranu zasluhující, jsou označeny kódem Příloha č.iii vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb.: KO - kriticky ohrožený; SO - silně ohrožený; O ohrožený 2. ŠKAPEC [ed.], 1992: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSFR 3. Príroda, Bratislava, 155 pp.: E - endengered (ohrožený); V - vulnerable (zranitelný) 242

244 3. Koordinace informací Evropského společenství o životním prostředí (1991) (Coordination of Information on the Enviroment of European Community) ( = CORINE ): + - druh je zařazen do seznamu 4. Směrnice Rady č. 92/43/EEC z 21.května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících a planě rostoucích rostlin (Directive on the Conservation of Natural Habitats and Wild Fauna and Flora = Habitats directive ) (závazný podklad NATURA 2000): II - Příloha II: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních území ochrany IV - Příloha IV: Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, vyžadující přísnou ochranu * - druh je zároveň veden jako prioritní 5. Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bern, 1979) ( = Bernská konvence, Bernská úmluva ) (Convention on the Conservation of European Wildlife and Natural Habitats) (stěžejní podklad směrnice č. 92/43/EEC): II - Příloha II: Přísně chráněné druhy živočichů III - Příloha III: Chráněné druhy živočichů 6. GROOMBRIDGE [ed.] 1993: 1994 IUCN Red List of Threatened Animals (Červený seznam IUCN ohrožených živočichů): E - endangered (ohrožený); V - vulnerable (zranitelný); R - rare (vzácný). 7. Červený seznam ESC (The United Nations the Economic and Social Council) ( = ESC ): + - druh je zařazen do seznamu 8. VAN SWAAY & WARREN, 1999: Red Data Book of European Butterflies (Rhopalocera) (Červená kniha evropských denních motýlů): CE critically endangered (kriticky ohrožený); E - endangered (ohrožený); V - vulnerable (zranitelný). 9. Druhy v ČR ohrožené a zasluhující ochrany dle autorského kolektivu této studie (nad rámec současné Vyhlášky č. 395/1992 Sb.) D. Sloupec 5 je věnován poznámkám, které je třeba důsledně respektovat (viz bod 3). 2. Ve většině případů nelze vyloučit výskyt stenotopního druhu i na jiném podobném biotopu, který je Katalogem biotopů odlišen pouze jinou kombinací fytocenologických společenstev; prezence motýlího druhu na biotopu je mnohdy předurčena výskytem obecně rozšířené živné rostliny (markantní především u řady lesních druhů) a v úvahu je třeba vzít i značnou schopnost migrace motýlích imág; z tohoto důvodu doporučujeme vždy zohlednit zjištění všech druhů motýlů uvedených v této studii (viz A pouze ze sloupců 2 a 3), a to i na biotopech, u kterých onen konkrétní druh motýla uveden není; vycházejme z předpokladu, že každý druh uvedený v druhém a třetím sloupci se vyznačuje relativně úzkou ekologickou valencí (v rámci této studie nebyla míra stenotopie posuzována) a zjištění takového druhu na jakémkoli biotopu by mělo být signálem k jeho podrobnějšímu posouzení (např. výskyt druhů uvedených pouze u teplomilných doubrav nemůže být vždy zcela vyloučen ani v dubohabřinách nebo v lužních lesích, druhy uvedené pouze u suťových lesů se mohou vzácně vyskytovat i v jiných typech lesa, druhy typické pro písčité biotopy mohou žít i na různých typech suchých trávníků a obráceně, v podrostu lužního lesa žije řada indikačních mokřadních druhů, atd., atd.), proto by nebylo vhodné hodnotu konkrétního biotopu posuzovat pouze dle výskytu druhů uvedených pouze u 243

245 tohoto biotopu (velmi významně se to projeví mimo jiné i na biotopech řady X, z nichž mnohé mohou mít charakter významného refugia a přitom je téměř nemožné dopředu určit typické druhové spektrum). 3. S odvoláním na předchozí odstavec byl k některým skupinám biotopů zpracován souhrnný přehled motýlích druhů, přičemž u konkrétního biotopu v rámci takové skupiny jsou doplněny pouze vysloveně specifické druhy (nebo druhy, které tento biotop výrazně preferují); proto je třeba důsledně respektovat odkazy uvedené v Poznámce, neboť v opačném případě by došlo k hrubému zkreslení situace; příkladem mohou být druhy typické pro přirozený listnatý les: druhy vyskytující se v mnoha typech listnatého lesa jsou uvedeny pouze u obecné kategorie L Lesy (pracovně rozdělené na listnaté a jehličnaté) celkem 16 druhů, u dubohabřin (L3) je tato skupina rozšířena o dalších 19 druhů, které již preferují právě tento biotop, ale běžně žijí i v teplomilných doubravách a u teplomilných doubrav (L6) je doplněno dalších 39 teplomilných druhů, které však většinou do vyšších poloh (tedy i do dubohabřin) nezasahují, celkově je tedy u dubohabřin využito k indikaci 35 druhů a u teplomilných doubrav dokonce 74 druhů motýlů, což rámcově odráží i rozdílnou druhovou diverzitu obou biotopů. 4. Pouze ve výjimečných případech signalizuje výskyt motýlů specifičtější typ biotopu, než jaký popisuje Katalog biotopů; v některých z těchto případů je tato situace zohledněna a jednotlivé synuzie rozděleny v rámci onoho jednoho typu biotopu přerušovanou čárou, viz biotop M1.1 lze specifikovat detailněji, avšak pro daný účel je nutné pohlížet na synuzie A, B a C jako na jeden celek (proto se v rámci těchto synuzií neopakují stejné druhy), podobně viz specifická synuzie tyrfobiontů na rašeliništích s rojovníkem (R3B) nebo synuzie vázaná na trnkové porosty v rámci K3; 5. Z přehledů, kde je uvedeno více než 8 druhů motýlů byl vybrán reprezentativnívzorek (2-8 druhů, jsou označeny tučně), jejichž zjištění by mělo být signálem k podrobnému biologickému průzkumu dané lokality, u biotopů s méně než osmi druhy by měly tuto funkci plnit všechny uvedené druhy (v těchto případech jsou uvedeny normálním typem písma). Výsledky Názvosloví bylo použito z Katalogu motýlů České a Slovenské republiky (Laštůvka (ed.) 1998), vzhledem k absenci jmen autorů popisů druhů (z prostorových důvodů) je nutné při dalších aplikacích vždy uvést zdroj nomenklatorického pojetí. Závěr K typizaci jednotlivých biotopů dle Katalogu biotopů (Chytrý et al. 2002) bylo celkem využito 770 motýlích druhů, což představuje cca 23% fauny České republiky. Nebyly využity pouze druhy, jejichž recentní příslušnost k české fauně je nejistá (taxonomicky nedořešené druhy, vymřelé a nezvěstné druhy, apod.). Z hlediska ochrany přírody byly vyselektovány druhy vedené v některém z významnějších ochranářských dokumentech (červené seznamy, směrnice, apod.). Vedle Vyhlášky č. 395 a Červené knihy bezobratlých ČSFR bylo zohledněno i 6 mezinárodních dokumentů. Veškeré druhy uvedené v těchto dokumentech a zároveň se vyskytující na území České republiky (myšleno současný výskyt) jsou ke specifikaci přírodních typů stanovišť využity. Roztřídění druhů do jednotlivých skupin a prolínání skupin druhů pro více typů biotopů bylo uzpůsobeno zadání studie tak, aby bylo možné každý druh motýla jednoznačně zařadit. Je však třeba si uvědomit, že spektrum biotopů pro mnohé druhy je podstatně širší, než je ve studii uvedeno. Vzhledem k absenci interaktivních odkazů nebylo možné zohlednit, které druhy uvedené např. pouze u biotopů 244

246 řady M obývají i některé biotopy z řad R nebo T, že mnohé druhy uvedené pouze u T3 mohou obývat i biotopy z řad S nebo T5 a obráceně, apod., neboť přehledy druhů k jednotlivým biotopům by výrazně narostly. Především z tohoto důvodu je doporučeno, aby v rámci oceňování biotopů byl v první fázi zohledněn výskyt všech druhů (sloupce 2 a 3) uvedených v této studii a teprve následně byl eliminován případný vliv migrace a náhodného zjištění dle ekologické valence konkrétních na lokalitě zjištěných druhů. 245

247 PŘEHLED DRUHŮ MOTÝLŮ CHARAKTERISTICKÝCH PRO NĚKTERÉ PŘÍRODNÍ TYPY BIOTOPŮ Tučně jsou uvedeny druhy významně charakterizující daný biotop V VODNÍ TOKY A NÁDRŽE Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté V 1 Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Cataclysta lemnata Nymphula stagnata Parapoynx stratiotatum Parapoynx nivale Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella Acentria ephemerella Elophila nymphaeata Nymphula stagnata Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella V 2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Parapoynx stratiotatum Parapoynx nivale M MOKŘADY A POBŘEŽNÍ VEGETACE Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté M1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic Elachista monosemiella Clepsis spectrana Donacaula forficella Simyra základ pro všechny biotopy řady M1 albovenosa humidalis ophiogramma Celaena leucostigma Chortodes pygmina Xestia sexstrigata Hypenodes Apamea Donacaula mucronella Mythimna pudorina Mythimna impura Mythimna obsoleta Archanara geminipuncta Archanara dissoluta Clepsis spectrana Donacaula forficella Orthonama vittata Simyra albovenosa Macrochilo cribrumalis Hypenodes humidalis Orthotelia sparganella Monochroa lucidella Monochroa simplicella Bactra lacteana Scopula flaccidaria Apamea ophiogramma Celaena leucostigma Chortodes pygmina M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod (M1.1=A+B+C) Donacaula mucronella Calamotropha paludella Cosmopterix orichalcea Rhizedra lutosa Mythimna straminea Mythimna obsoleta Archanara sparganii Archanara geminipuncta Archanara dissoluta Arenostola phragmitidis Limnaecia phragmitella Nonagria typhae Monochroa palustrella Cochylidia rupicola Schoenobius gigantella Scirpophaga praelata Sclerocona acutella Pelosia obtusa Archanara neurica Archanara algae Cosmopterix scribaiella Cosmopterix lienigiella Brachmia inornatella Phragmataecia castaneae Schoenobius gigantella Acleris lorquiniana Chilodes maritimus Atremaea lonchoptera M1.2 Slanomilné rákosiny a ostřicové porosty plus druhy z M1 A. Phragmition communis B. Phragmitetum communis C. Typhetum plus druhy z M1 a M1.1

248 Glyphipterix forsterella Mythimna impura Thumatha senex Deltote bankiana Deltote uncula Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Bactra lancealana Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Epiblema sticticanum Platyptilia gonodactyla Callimorpha dominula Eurrhypara hortulata Pleuroptya ruralis Hypena proboscidalis M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů Coleophora caespititiella Orthotelia sparganella Coleophora alticolella Depressaria ultimella Coleophora taeniipennella Monochroa conspersella Phalonidia manniana Gynnidomorpha alismana Friedlanderia cicatricella M1.4 Říční rákosiny Opostega crepusculella Donacaula mucronella Psammotis pulveralis Thumatha senex Deltote uncula Chortodes pygmina M1.5 Pobřežní vegetace potoků M1.6 Mezotrofní vegetace bahnitých substrátů M1.7 Vegetace vysokých ostřic Monochroa palustrella Monochroa divisella Calamotropha aureliella Nascia cilialis Ostrinia palustralis Phragmatiphila nexa Sedina buettneri Chortodes morrisii M1.8 Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou M2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M2.1 Vegetace letněných rybníků M2.2 Jednoletá vegetace vlhkých písků M2.3 Vegetace obnažených den teplých oblastí Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella M2.4 Vegetace jednoletých slanomilných trav M3 Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Bactra lancealana Phalonidia alismana Coleophora caespititiella Bactra furfurana Coleophora alticolella M4 Štěrkové říční náplavy M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace Phragmatiphila nexa (1-O; 2- E) M4.2 Štěrkové náplavy s židoviníkem německým (Myricaria germanica) M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) M5 Devětsilové lemy horských potoků Epiblema grandaevanum Agonopterix petasitis Hydraecia petasitis (7) Epiblema turbidanum Platyptilia capnodactyla Hydraecia petasitis Epiblema grandaevanum M6 Bahnité říční náplavy M7 Bylinné lemy nížinných řek plus druhy z M1 plus druhy z M1, M1.1 a M1.3 plus druhy z M1.3 (tedy včetně M1) plus druhy z M1.7 (tedy včetně M1) plus druhy z M1 plus druhy z M1.7 (tedy včetně M1) bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů 247

249 R PRAMENIŠTĚ A RAŠELINIŠTĚ Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté R1 Prameniště Micropterix calthella Coleophora glaucicolella Micropterix calthella Coleophora glaucicolella základ pro všechny biotopy řady R1 Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella Coleophora caespititiella Coleophora alticolella Coleophora taeniipennella Eudonia pallida R1.1 Luční pěnovcová prameniště plus druhy z R1 Glyphipterix forsterella Olethreutes micanus Melitaea diamina Scopula ternata Eulithis testata Hypenodes humidalis Elachista albidella Glyphipterix haworthana Coleophora idaeella Coleophora vacciniella Neofaculta infernella Apotomis sauciana Rhopobota myrtillana Olethreutes mygindianus Cydia cognatana Buckleria paludum Colias palaeno Vacciniina optilete Arichanna melanaria Rheumaptera subhastata Acronicta menyanthidis Hypenodes humidalis Lithomoia solidaginis Eugraphe subrosea R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců Glyphipterix forsterella Glyphipterix thrasonella R1.3 Lesní pěnovcová prameniště Opostega crepusculella Anticollix sparsata Stigmella poterii Olethreutes micanus Melitaea diamina Scopula ternata Eulithis testata Hypenodes humidalis Amphipoea lucens Elachista albidella Elachista kilmunella Glyphipterix haworthana Prolita sexpunctella Acleris maccana Olethreutes mygindianus Colias palaeno Vacciniina optilete Rheumaptera subhastata Arichanna melanaria Acronicta menyanthidis Lithomoia solidaginis Stigmella lediella LYONETIA LEDI COLEOPHORA LEDI R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců Lampropteryx otregiata R1.5 Subalpínská prameniště Erebia sudetica Photedes captiuncula R2 Slatinná a přechodová rašeliniště Glyphipterix haworthana Elachista serricornis Elachista kilmunella Elachista albidella Monochroa suffusella Olethreutes turfosanus Buckleria paludum Crambus alienella Proclossiana eunomia Coenonympha tullia Lithophane lamda R2.1 Vápnitá slatiniště R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště R2.3 Přechodová rašeliniště R2.4 Zrašelinělé půdy s hrotnosemenkou bílou R3 Vrchoviště Elachista serricornis Athrips pruinosella Chionodes viduella Chionodes lugubrella Chionodes nebulosella Olethreutes schulzianus Cydia cognatana Buckleria paludum Crambus alienella Pediasia truncatella Boloria aquilonaris Carsia sororiata Celaena haworthii Amphipoea lucens Lithophane lamda Anarta cordigera Eugraphe subrosea Epinotia gimmerthaliana Olethreutes ledianus Chloroclysta infuscata Eupithecia gelidata Erebia sudetica (3; 4-IV; 5-II; 6-V; 7; 8-V) Coenonympha tullia (3; 8-V; 9) Proclossiana eunomia (1-O; 2-E; 3) Pediasia truncatella (9) Colias palaeno (1-SO; 2-E; 3) Vacciniina optilete (3) Boloria aquilonaris (3) Anarta cordigera (9) Eugraphe subrosea (2-E) Chloroclysta infuscata (9) Eupithecia gelidata (2-V; 9) plus druhy z R1 plus druhy z R1 plus druhy z R1 plus druhy z R1 základ pro všechny biotopy řady R2 plus druhy z R2 plus druhy z R2 plus druhy z R2 bez typizačních druhů motýlů základ pro všechny biotopy řady R3 A. Sphagnion medii B. Pino rotundatae- Sphagnetum ledetosum (plus druhy z A) 248

250 R3.1 Otevřená vrchoviště R3.2 Vrchoviště s klečí (Pinus mugo) Blastesthia mughiana R3.3 Vrchovištní šlenky Sparganothis rubicundana R3.4 Degradovaná vrchoviště plus druhy z R3 plus druhy z R3 plus druhy z R3 plus druhy z R3 S SKÁLY, SUTĚ A JESKYNĚ Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté S1 Skály a droliny Perizoma hydratum Cryphia domestica Cryphia fraudatricula Cryphia ereptricula Cryphia raptricula Hoplodrina respersa Pyrgus carthami (9) Pyrgus serratulae (9) Scolitantides orion (3; 8-V; 9) Chazara briseis (1-SO) Cycnia luctuosa (9) základ pro všechny biotopy řady S1 a T3.1 Infurcitinea albicomella Spialia sertorius Pyrgus serratulae Pyrgus carthami SCOLITANTIDES ORION Charissa ambiguata Charissa pullata Euphyia frustata Eumasia parietariella Psychoides verhuella Lichenotia pustulatella Eana canescana Eana penziana Catoptria confusella Chazara briseis Idaea contiguaria Nebula tophaceata Nebula achromaria Eupithecia semigraphata Eupithecia impurata Charissa intermedia Cucullia campanulae Platyperigea terrea Polymixis xanthomista Apamea platinea Euxoa decora Chersotis margaritacea Epipsilia grisescens Epipsilia latens Dichagyris candelisequa Nudaria mundana Paidia rica Cycnia luctuosa S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským S2 Pohyblivé sutě S3 Jeskyně S4 Sesuvy půdy plus druhy z S1 plus druhy z S1 plus druhy z S1 bez typizačních druhů motýlů plus druhy z S1 bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů 249

251 A ALPÍNSKÉ BEZLESÍ Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté A1 Alpínské trávníky Pleurota bicostella Eana osseana Epichnopterix sieboldi Clepsis rogana Eana osseana Sparganotis rubicundana Clepsis steineriana Catoptria maculalis základ pro všechny biotopy řady A1, T2.1 a T2.2 Eudonia petrophila Udea alpinalis Erebia epiphron Erebia euryale Diarsia mendica var. conflua Catoptria petrificella Elophos operarius Psodos quadrifarius Psodos alpinatus A1.1 Vyfoukávané alpínské trávníky plus druhy z A A1.2 Zapojené alpínské trávníky plus druhy z A Aphelia paleana Clepsis rogana Loxoterma bipunctana Apotomis sauciana Erebia ligea Eulithis populata Entephria caesiata Eulithis populata Hydriomena furcata Semiothisa brunneata Diarsia mendica var. conflua Apotomis sauciana Loxoterma bipunctana Eana osseana Aphelia paleana Eana osseana Aphelia paleana Platyptilia nemoralis Platyptilia calodactyla Lycaena alciphron Lycaena hippothoe Polychrysia moneta Chortodes minima Eupithecia veratraria Phlogophora scita Sterrhopterix standfussi Epichnopterix sieboldi CLEPSIS ROGANA EANA OSSENA EUDONIA SUDETICA Udea decrepitalis Udea alpinalis Erebia epiphron Erebia euryale Anarta myrtilli Diarsia mendica var. conflua A2 Alpínská a subalpínská keříčková vegetace CATOPTRIA PETRIFICELLA A2.1 Alpínská vřesoviště Anarta myrtilli A2.2 Subalpínská brusnicová vegetace Micropterix aureatella Incurvaria vetulella Sparganothis rubicundana Olethreutes obsoletanus A3 Sněhová vyležiska základ pro všechny biotopy řady A2 a A4 plus druhy z A2 plus druhy z A2 bez typizačních druhů motýlů A4 Subalpínská vysokobylinná vegetace Erebia ligea Lampronia rupella plus druhy z A2 A4.1 Subalpínské vysokostébelné trávníky Eupithecia silenata plus druhy z A2 Erebia euryale Erebia ligea Eupithecia veratraria Gnophos dilucidarius Dasypolia templi Erebia euryale Erebia ligea Udea decrepitalis Eupithecia veratraria A4.2 Subalpínské vysokobylinné nivy Eudonia sudetica Erebia sudetica Photedes captiuncula A4.3 Subalpínské kapradinové nivy Hepialus fusconebulosus Phlogophora scita A5 Skalní vegetace sudetských karů A6 Acidofilní vegetace alpínských skal a drolin A7 Kosodřevina Ocnerostoma friesei Blastesthia mughiana Chionodes nebulosella A8 Subalpínské listnaté křoviny Ectoedemia minimella Erebia sudetica (3; 4-IV; 5-II; 6-V; 7; 8-V) plus druhy z A6 plus druhy z A6 250

252 Eulia ministrana Xanthorhoe incursata Parasemia plantaginis A8.1 Subalpínské křoviny s vrbou laponskou A8.2 Vysoké subalpínské listnaté křoviny Ectoedemia minimella Perizoma verberatum Udea decrepitalis Gnophos vittarius Erebia euryale Erebia ligea Rheumaptera subhastata bez typizačních druhů motýlů T SEKUNDÁRNÍ TRÁVNÍKY A VŘESOVIŠTĚ Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté T1 Louky a pastviny Epichnopterix plumella Olethreutes rivulanus Carterocephalus palaemon Clossiana euphrosyne Lemonia dumi Cupido argiades Lemonia dumi (9) Carterocephalus palaemon A. mesofilní polopřirozené louky Lycaena tityrus Argynnis aglaja Melitaea athalia Clossiana selene Boloria dia Melanargia galathea Maniola jurtina Aphantopus hyperanthus Chiasmia clathrata Timandra comae Scotopteryx chenopodiata Siona lineata Callistege mi Euclidia glyphica Hydraecia micacea Amphipoea fucosa Mythimna impura Mythimna conigera Hada plebeja Melanchra pisi Cerapteryx graminis Tholera decimalis Tholera cespitis Polyommatus amandus Plusia festucae Plusia putnami Hada plebeja Cerapteryx graminis Diarsia rubi Lithostege griseata Lithostege farinata Hydraecia ultima (3; 7) základ pro biotopy T1.1, T1.2, T1.3 a T2.3 Maculinea nausithous Brenthis ino Scopula ternata Scopula immutata Rivula sericealis Apamea ophiogramma Chortodes minima Chortodes pygmina Mythimna pudorina Mythimna impura Mythimna comma Orthosia opima Xestia sexstrigata Diacrisia sannio Cybosia mesomella Elachista monosemiella Eupoecilia sanguisorbana Lycaena hippothoe Lycaena alciphron Cosmotriche potatoria Maculinea nausithous Brenthis ino Scopula immutata Orthonama vittata Deltote uncula Plusia festucae Plusia putnami Apamea unanimis Apamea ophiogramma Celaena leucostigma Polymixis gemmea Chortodes minima Chortodes pygmina Orthosia opima Diarsia rubi DIARSIA DAHLII Lycaena hippothoe Lycaena virgaureae Lycaena alciphron Perizoma blandiatum Odezia atrata Autographa bractea STIGMELLA SANGUISORBAE Lycaena dispar Maculinea telejus Diachrysia zosimi Athetis pallustris T1.1 Mezofilní ovsíkové louky T1.2 Horské trojštětové louky Diachrysia chryson Lycaena dispar (2-E; 3; 4- II,IV; 5-II; 6-E; 7) Maculinea nausithous (3; 4- II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V; 9) Maculinea telejus (3; 4-II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V; 9) B. hygrofilní polopřirozené louky základ pro biotopy T1.4 až T1.9 plus druhy T1A plus druhy T1A 251

253 Phytometra viridaria Zygaena achilleae Zygaena lonicerae Pyrgus alveus Argynnis adippe Plebeius argus Perizoma albulatum Perizoma blandiatum Eupithecia intricata Thera juniperata Idaea serpenata Scotopteryx mucronata Odezia atrata T1.3 Poháňkové pastviny Adscita notata Brenthis hecate Argynnis niobe Melitaea cinxia Maculinea arion Eupithecia pusillata THERA COGNATA Diachrysia chryson Lemonia taraxaci Lemonia taraxaci (9) Maculinea arion (1-KO; 2-E; 3; 4-IV; 5-II; 6-E; 7; 8-E) Argynnis niobe (9) Brenthis hecate (3) plus druhy T1A T1.4 Aluviální psárkové louky Aricia eumedon plus druhy T1B T1.5 Vlhké pcháčové louky Aethes cnicana Aethes cnicana Zygaena trifolii Zygaena trifolii (9) plus druhy T1B T1.6 Vlhká tužebníková lada Monochroa conspersella Acleris shepherdana plus druhy T1B a T1.5 T1.7 Kontinentální zaplavované louky Acosmetia caliginosa plus druhy z T1A T1.8 Kontinentální vysokobylinná vegetace Chamaesphecia hungarica plus druhy z T1A Agapeta zoegana Celypha cespitana Zygaena purpuralis Zygaena carniolica Mecyna flavalis Cupido minimus Polyommatus coridon T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky Maculinea alcon Euphydryas aurinia T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd T2 Smilkové trávníky Maculinea alcon (1-KO; 3; 6- E; 7; 8-V) Euphydryas aurinia (3; 4-II; 5-II; 8-V; 9) T2.1 Subalpínské smilkové trávníky Eana osseana Erebia sudetica Psodos quadrifarius Erebia sudetica (3; 4-IV; 5-II; 6-V; 7; 8-V) T2.2 Horské smilkové trávníky s alpínskými druhy Digitivalva arnicella T2.3 Podhorské až horské smilkové trávníky Lycaena virgaureae Lycaena hippothoe Lycaena alciphron Perizoma blandiatum Autographa bractea Autographa jota T3 Suché trávníky Elachista manni Trifurcula josefklimeschi Zygaena punctum (9) Elachista heringi Trifurcula pallidella Zygaena laeta (2-E; 9) Coleophora obscenella Trifurcula austriaca Hyles euphorbiae (1-O) Coleophora directella Trifurcula corothamni Thymelicus acteon (8-V; 9) Zygaena purpuralis Trifurcula serotinella Pseudophilotes vicrama (8-V) Zygaena carniolica Ateliotum hungaricellum Pseudophilotes baton (9) Zygaena ephialtes Bucculatrix artemisiella Plebeius argyrognomon (3) Zygaena angelicae Leucoptera onobrychidella Maculinea arion (1-KO; 2-E; Agdistis adactyla Leucoptera heringiella 3; 4-IV; 5-II; 6-E; 7; 8-E) Spialia sertorius Minetia crinita Aricia artaxerxes (9) Colias alfacariensis Exaeretia culcitella Polyommatus dorylas (9) Polyommatus coridon Elachista spumella Polyommatus damon (9) Plebeius argyrognomon Coleophora vulpecula Melitaea aurelia (8-V; 9) Plebejus argus Coleophora ptarmicia Melitaea britomartis (3; 8-V; Scopula marginepunctata Coleophora onobrychiella 9) Scopula rubiginata Coleophora medelichensis Hipparchia semele (9) Rhodostrophia vibicaria Coleophora squamella Arethusana arethusa (9) Cataclysme riguata Coleophora bilineatella Luperina nickerlii (2-E; 9) Eupithecia innotata Coleophora congeriella Setina roscida (9) Eupithecia millefoliata Coleophora virgatella Spiris striata (9) Eublemma purpurina Coleophora vibicigerella Chazara briseis (1-SO) Hoplodrina superstes Coleophora ditella Chelis maculosa (1-SO) Calophasia lunula Coleophora fuscociliella Hyphoraia aulica (9) Calamia tridens Coleophora pseudoditella WATSONARCTIA CASTA Hadena luteago Coleophora astragalella (1-SO) Hadena perplexa Coleophora oriolella Phragmatobia luctifera (9) plus druhy T1A, T1B, T1.5 bez typizačních druhů motýlů plus druhy T1A a T3 plus druhy z A plus druhy z A plus druhy z T1A základ pro všechny biotopy řady T3 252

254 Coleophora pseudolinosyris Coleophora campestriphaga Coleophora galatellae Coleophora amellivora Coleophora asterifoliella Coleophora granulatella Pyroderces argyrogrammos Vulcaniella extremella Scythris bengtssoni Scythris flavidella Scythris flaviventrella Scythris vittella Caulastrocesis furfurella Aristotelia subericinella Megacraspedus imparellus Ptocheuusa abnormella Sophronia ascalis Parahypopta caestrum Dyspessa ulula Brachodes appendiculatus Chamaesphecia colpiformis Chamaesphecia crassicornis Chamaesphecia astatiformis Adscita chloros Zygaena laeta ZYGAENA PUNCTUM Phtheochroa pulvillana Cochylimorpha elongana Prochlidonia amiantana Aethes nefandana Aethes flagellana Cochylis atricapitana Xerocnephasia rigana Thiodia trochilana Epinotia kochiana Eucosma cumulana Cydia conjunctana Cydia intexta Cydia oxytropidis Dichrorampha cinerascens Oidaematophorus constanti Eurhodope rosella Epischnia prodromella Isauria dilucidella Synaphe connectalis Xanthocrambus saxonellus Mecyna trinalis Malacosoma castrense Pyrgus serratulae Carcharodus alceae Thymelicus acteon Everes alcetas Everes decoloratus Pseudophilotes baton Pseudophilotes vicrama Maculinea arion Aricia artaxerxes Polyommatus thersites Polyommatus dorylas Polyommatus damon Polyommatus bellargus Melitaea aurelia Melitaea britomartis Melictaea phoebe Hipparchia semele Arethusana arethusa Hyponephele lycaon Minois dryas Hyles euphorbiae Chlorissa etruscaria Idaea rufaria Idaea ochrata Idaea politaria Idaea subsericeata Idaea moniliata Idaea obsoletaria Idaea degeneraria 253

255 Lasiommata maera Abrostola asclepiadis Scopula decorata Scotopteryx coarctaria Perizoma bifaciatum Eupithecia pauxillaria Chesias rufata Tephrina arenacearia Tephrina murinaria Synopsia sociaria Selidosema plumarium Selidosema brunnearium Aspitates gilvaria Dyscia conspersaria Acronicta euphorbiae Simyra nervosa Lygephila ludicra Phyllophila obliterata Odice arcuinna Eublemma parva Cleoceris scoriacea Euchalcia consona Cucullia asteris Schinia cardui Schinia cognata Omphalophana antirrhinii Chloantha hyperici Episema glaucina Episema tersa Mesoligia literosa Luperina nickerlii Oria musculosa Lacanobia aliena Hadena filigrama Hadena irregularis Sideritis albicolon Perigrapha i-cinctum Pachetra sagittigera Epilecta linogrisea Yigoga forcipula Yigoga signifera Setina roscida Spiris striata Chelis maculosa Hyphoraia aulica Watsonarctia casta Phragmatobia luctifera T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) Elachista dispunctella Elachista svenssoni Carterocephalus palaemon Anthocharis cardamines Satyrium spini Satyrium acaciae Satyrium w-album Aricia agestis Hamearis lucina Erebia aethiops Dicranura ulmi T3.2 Pěchavové trávníky Kessleria alpicella T3.3 Úzkolisté suché trávníky Elachista spumella Elachista hedemanni T3.4 Širokolisté suché trávníky T3.5 Acidofilní suché trávníky T4 Lesní lemy Minetia crinita Agonopterix furvella Pyropteron triannuliforme Colias myrmidone Glaucopsyche alexis Clossiana euphrosyne Chesias legatella PYRRHIA PURPURINA T4.1 Suché bylinné lemy T4.2 Mezofilní bylinné lemy Carterocephalus palaemon (3; 7) Colias myrmidone (3; 4-II,IV; 8-V; 9) Satyrium spini (9) Satyrium acaciae (9) Satyrium w-album (2-E; 9) Glaucopsyche alexis (8-V; 9) Pyrrhia purpurina (2-E) plus druhy z S1 plus druhy z T3 plus druhy z T3 plus druhy z T3 plus druhy z T3 základ pro všechny biotopy řady T4 plus druhy z T4 plus druhy z T4 254

256 Aroga velocella Pleurota marginella Crambus pratella Pediasia fascelinella Pediasia luteella Eublemma minutatum T5 Trávníky písčin a mělkých půd Pleurota marginella Scythris cicadella Brachodes appendiculatus Neofriseria singula Sophronia semicostella PYROPTERON Crambus pratella MUSCAEFORME Pediasia fascelinella Chamaesphecia Pediasia luteella leucopsiformis Platytes alpinella Zygaena laeta Agrotis vestigialis Zygaena punctum Coscinia cribraria Gladiovalva aizpuruai Ptocheuusa inopella Anerastia lotella Agriphila deliella Agriphila poliella Hyles euphorbiae Hipparchia semele Scopula subpunctaria Phibalapteryx virgata Lythria cruentaria Narraga fasciolaria Aplocera efformata Eublemma minutatum Actinotia radiosa Staurophora celsia Coscinia striata T5.1 Jednoletá vegetace písčin Zygaena laeta (2-E; 9) Zygaena punctum (9) Hyles euphorbiae (1-O) Hipparchia semele (9) Coscinia striata (9) T5.2 Otevřené trávníky písčin s paličkovcem šedavým (Corynephorus canescens) T5.3 Kostřavové trávníky písčin Elachista dispunctella T5.4 Panonské stepní trávníky na písku Ptocheuusa inopella Hipparchia statilinus (2-E) Hipparchia statilinus T5.5 Podhorské acidofilní trávníky Lythria purpuraria Maculinea arion Maculinea arion (1-KO; 2-E; 3; 4-IV; 5-II; 6-E; 7; 8-E) T6 Vegetace efemer a sukulentů Scolitantides orion Scolitantides orion (3; 8-V) T6.1 Acidofilní vegetace efemér a sukulentů Pleurota bicostella Neofaculta ericetella Pempelia palumbella Crambus ericella Scotopteryx luridata Ematurga atomaria Lycophotia porphyrea Anarta myrtilli Coleophora halophilella Gynnidomorpha vectisana Aristotelia ericinella Prolita sexpunctella Neofaculta ericetella Eupithecia nanata Anarta myrtilli T6.2 Bazifilní vegetace efemér a sukulentů T7 Slaniska Bucculatrix maritima Scrobipalpa samadensis Scrobipalpa salinella Scrobipalpa nitentella Phalonidia affinitiana Pediasia aridella T8 Nížinná až horská vřesoviště Acanthopsyche atra Phalacropterix graslinella Chionodes lugubrella Olethreutes schulzianus Eupithecia goosensiata Pachycnemia hippocastanaria Perconia strigillaria Lycophotia molothina T8.1 Suchá vřesoviště nížin a pahorkatin Coleophora juncicolella Coleophora graminicolella Coleophora genistae T8.2 Sekundární podhorská a horská vřesoviště T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin Epinotia nemorivaga základ pro všechny biotopy řady T5 plus druhy z T5 plus druhy z T5 plus druhy z T5 plus druhy z T5 plus druhy z T1A, T2.3 a T3 bez typizačních druhů motýlů bez typizačních druhů motýlů základ pro vybrané biotopy řady T8 viz T8 viz T8 255

257 K KŘOVINY Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté K1 Mokřadní vrbiny Gelechia sororculella Hedya salicella Apotomis capreana Mesoleuca albicillata Stigmella poterii Mompha epilobiella Mompha raschkiella Schreckensteinia festaliella Chrysoclista lathamella Apotomis infida Apotomis lineana Chiasmia artesiaria Neptis rivularis (1-O; 2-E/V) základ pro vybrané biotopy řady K Epirrita autumnata Teleiodes notatella PERIZOMA Eupithecia tenuiata Synanthedon flaviventris LUGDUNARIUM Clostera pigra Agrochola lota Brachylomia viminalis Apamea unanimis Ancylis geminana Ancylis diminutana Neptis rivularis Hydriomena ruberata Celaena leucostigma Chortodes pygmina Laothoe populi Tethea or Furcula bifida Notodonta ziczac Catocala nupta APATURA ILIA CATOCALA ELECTA EUPROCTIS SIMILIS K2 Vrbové křoviny podél vodních toků YPONOMEUTA RORELLA Apatura ilia (1-O; 3) Catocala electa (1-SO) K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů Luquetia lobella Trachycera marmorea Trachycera suavella Pyrgus carthami Pyrgus alveus Iphiclides podalirius Satyrium ilicis SATYRIUM SPINI Satyrium pruni Idaea rusticata Theria rupicapraria Catocala fulminea Dysauxes ancilla Callimorpha quadripunctaria Anticlea badiata Anticlea derivata Pareulype berberata Rheumaptera cervinalis K2.2 Vrbové křoviny štěrkových náplavů K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny IPHICLIDES Ectoedemia mahalebella Parornix tenella Carposina scirrhosella Saturnia pyri Eriogaster catax Carcharodus alceae Satyrium acaciae Therapis flavicaria Agriopis bajaria Odontognophos dumetata Cryphia fraudatricula Valeria oleagina Pseudotelphusa tessella Carposina berberidella Trichopteryx polycommata Auchmis detersa K4 Nízké xerofilní křoviny Parornix scoeczi Colias myrmidone PODALIRIUS (1-O) SATURNIA PYRI (1-SO; 7) Eriogaster catax (4-II) Callimorpha quadripunctaria (4-II*) Colias myrmidone (3; 4-II,IV; 8-V; 9) plus druhy z K1 plus druhy z K1 základ pro všechny biotopy řady K3 a K4 Prunion spinosae Berberidion plus druhy z K3 256

258 L LESY Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté Eriocrania subpurpurella Ypsolopha parenthesella Ypsolopha sylvella Mimas tiliae Diurnea fagella Tetheella fluctuosa Geometra papilionaria Xanthorhoe biriviata Ecliptopera silaceata Ecliptopera capitata Electrophaes corylata Hydriomena impluviata Euphyia unangulata Epirrita christyi Operophtera brumata Abraxas sylvatus Plagodis dolabraria Plagodis pulveraria Erannis defoliaria Catocala nupta Catocala fraxini Cosmia trapezina Nycteola revayana Nola confusalis Incurvaria masculella Apatura iris Nymphalis antiopa Agriopis leucophaearia Lampropteryx suffumata Eustroma reticulatum Philereme transversata Epirrita christyi Epirrita autumnata Enargia paleacea Nola confusalis Lampronia fuscatella Limenitis populi Nymphalis polychloros Euphydryas maturna Acasis viretata Apatura iris (1-O; 3) Limenitis populi (1-O; 3) Euphydryas maturna (1-SO; 2-E; 3; 4-II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V) LL: přirozené listnaté lesy (základ pro biotopy řad L2 až L7) Pararge aegeria Dendrolimus pini Sphinx pinastri Geometra papilionaria Eupithecia indigata Deileptenia ribeata Alcis maculata Bupalus piniarius Lymantria monacha Caloptilia falconipennella Phyllonorycter froelichiella Phyllonorycter kleemannella Stathmopoda pedella Glyptoteles leucacrinella Idaea emarginata Plemyria rubiginata Hydriomena impluviata Euchoeca nebulata Hydrelia flammeolaria Aethalura punctulata Caberia pusaria Acronicta alni Pelosia muscerda Eilema griseola Sorhagenia janiszewskae Elachista monosemiella Clepsis spectrana Calamotropha paludella Ochropacha duplaris Hydriomena impluviata Euchoeca nebulata Plemyria rubiginata Notodonta dromedarius Notodonta tritophus Notodonta ziczac Hypena proboscidalis Deltote bankiana Agrochola lota Xanthia togata Mythimna pudorina Mythimna impura Cedestis gysseleniella Pandemis cinnamomean Acleris abietana Cosmotriche lobulina Thera britannica Thera vetustata Pungeleria capreolaria Chiasmia signaria Adela associatella Adela ochsenheimerella Synanthedon cephiformis Argyresthia fundella Argyresthia illuminatella Choristoneura murinana Zeiraphera rufimitrana Cymolomia hartigiana Pammene ochsenheimeriana Cydia duplicana Calliteara abietis L1 Mokřadní olšiny Stigmella glutinosae Caloptilia elongella Stigmella alnetella Holcocera inunctella HELIOZELLA Drepana curvatula RESPLENDELLA Lacanobia splendens Bucculatrix cidarella Pelosia muscerda PHYLLONORYCTER RAJELLA Eilema griseola Prochoreutis sehestediana Epinotia sordidana Glyptoteles leucacrinella Idaea emarginata Anticolix sparsata Apatura ilia Notodonta torva Clostera anachoreta Simyra albovenosa Macrochilo cribrumalis Catocala puerpera Catocala elocata Parastichtis ypsillon Celaena leucostigma Earias vernana Thumatha senex Eilema griseola L2 Lužní lesy Monochroa palustrella Phalonidia manniana Nascia cilialis Gastropacha populifolia Scopula flaccidaria Pelosia muscerda Gastropacha populifolia (9) Apatura ilia (1-O; 3) LJ: přirozené jehličnaté lesy nebo smíšené lesy (základ pro biotopy řad L8 a L9) plus druhy z LL 257

259 Earias clorana Nycteola asiatica Thumatha senex L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) Hydriomena furcata Phyllonorycter strigulatella plus druhy z L1 L2.2 Údolní jasanovo-olšové luhy plus druhy z LL a L1 Aleimma loeflingiana Tortrix viridana Euplocamus antracinalis Comibaena bajularia Hemithea aestivaria Eupithecia abbreviata Erannis leucophaearia Peridea anceps Drymonia querna Minutia lunaris Eudonia murana Nothocastis sertata Ypsolopha parenthesella Diurnea fagella Harpella forficella Acleris laterana Aglia tau Watsonalla cultraria Stauropus fagi Abraxas sylvata Operophtera fagata Campaea margaritata Nola confusalis Drymonia obliterata Calliteara pudibunda Miltochrista miniata Lithosia quadra Gluphisia crenata Cerura erminea Pygaera anastomosis Stegania dilectaria Coleophora pulmonariella Coleophora lithargyrinella Metriotes lutarea Caryocolum blandella Caryocolum kroesmanniella Acleris literana Hamearis lucina Limenitis camilla Comibaena bajularia Alsophila aceraria Eupithecia abbreviata Catocala sponsa Catocala promissa Dichonia aprilina Minutia lunaris Eupithecia egenaria Eupithecia immundata Nothocastis sertata Archinemapogon yildizae Phyllonorycter maestingellus Heterogenea asella Argyresthia semitestacella Oecophora bractella Strophedra weirana Thera vetustata Eupithecia immundata Drymonia obliterata L2.3 Tvrdé luhy nížinných řek Ectoedemia preisseckeri Phyllonorycter agilella Lycia pomonaria L2.4 Měkké luhy nížinných řek Gastropacha populifolia Drepana curvatula Eupithecia pygmaearia Stegania cararia Catocala electa L3 Dubohabřiny Eriocrania chrysolepidella Fabiola pokornyi Alabonia staintoniella Parnassius Leptidea morsei Lopinga achine mnemosyne L3.1 Hercynské dubohabřiny Eriocrania chrysolepidella L3.2 Polonské dubohabřiny L3.3 Karpatské dubohabřiny L3.4 Panonské dubohabřiny L4 Suťové lesy Chrysoclista linneella Entephria infidaria Eupithecia actaeata Hydrelia blomeri Acasis appensata L5 Bučiny Scardia boletella Perizoma taeniatum Eupithecia actaeata Hydrelia blomeri Fagivorina arenaria Apamea illyria L5.1 Květnaté bučiny Gastropacha populifolia (9) Catocala electa (1-SO) Parnassius mnemosyne (1- KO; 2-V; 3; 4-IV; 5-II; 7) Leptidea morsei (4-II,IV; 8- CE; 9) Limenitis camilla (1-O) Lopinga achine (2-E; 3; 4-IV; 5-II; 7;8-V; 9) plus druhy z LL plus druhy z LL plus druhy z LL plus druhy z L3 (tedy včetně LL) plus druhy z L3 (tedy včetně LL) plus druhy z L3 (tedy včetně LL) plus druhy z L3 (tedy včetně LL) plus druhy z LL plus druhy z L (tedy LL i LJ) plus druhy z L5 (tedy včetně L) 258

260 Cosmotriche lobulina Nothocasis sertata Tortrix viridna Choristoneura hebenstreitella Neozephyrus quercus Hipparchia fagi Polyploca ridens Cyclophora quercimontaria Bena bicolorana Lymantria dispar Petrophora chlorosata Exoteleia dodecella Blasthestia posticana Rhyacionia pinivorana Cydia cosmophorana Panolis flammea Buphalus piniarius Eupithecia indigata Thera firmata Nothocasis sertata L5.2 Horské klenové bučiny Buvatina stroemella Perizoma affinitatum Acasis appensata L5.3 Vápnomilné bučiny Eudarcia pagenstecherella L5.4 Acidofilní bučiny L6 Teplomilné doubravy Stigmella atricapitella Stigmella zangherii Phyllonorycter hortella Ectoedemia liechtensteinii Phyllonorycter mannii Ectoedemia cerris Stenolechia gemmella Ectoedemia gilvipennella Acrobasis sodalella Ectoedemia caradjai Brintesia circe Ectoedemia rufifrontella Campaea honoraria ECTOEDEMIA CONTORTA Drymonia querna Phyllonorycter parisiella Catephia alchymista Phyllonorycter delitella Dryobotodes eremita Phyllonorycter distentella MEGANOLA TOGATULALIS Phyllonorycter abrasella Plyllonorycter ilicifoliella NIPHONYMPHA ALBELLA Stenolechiodes pseudogemmellus Parastenolechia nigrinotella Marumba quercus Drymonia velitaris Cymatophorima diluta Eriogaster rimicola Leptidea morsei Cyclophora ruficiliaria Hypomecis viertlii Catocala nymphagoga Dicycla oo Dryobotodes monochroma Nola cicatricalis Ocneria detrita Ocneria rubea L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy L6.2 Panonské teplomilné doubravy na spraši Parastenolechia nigrinotella Thaumetopoea processionea L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy L6.5 Acidofilní teplomilné doubravy L7 Acidofilní doubravy L7.1 Suché acidofilní doubravy Phyllonorycter fraxinella L7.2 Vlhké acidofilní doubravy Ocnerostoma friesei Rhyacionia duplana Cydia coniferana Cydia cosmomorphana Coscinia cribraria L7.3 Subkontinentální borové doubravy Monochroa cytisella Callopistria juventina L7.4 Acidofilní doubravy na písku L8 Suché bory Borkhausenia borkhausenii HIPPARCHIA ALCYONE HIPPARCHIA STATILINUS L8.1 Boreokontinentální bory Leptidea morsei (4-II,IV; 8-CE) Eriogaster rimicola (9) Marumba quercus (1-SO; 2-V) Ocneria detrita (9) Ocneria rubea (9) Hipparchia alcyone (9) Hipparchia statilinus (2-E) plus druhy z L5 (tedy včetně L) plus druhy z L5 (tedy včetně L) plus druhy z L5 a L5.2 (tedy vč.l) plus druhy z LL a L3 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z L6 plus druhy z LJ základ pro všechny biotopy řady L8 plus druhy z L8 259

261 Elachista subalbidella Epinotia nanana Epinotia granitana Epinotia tedella Zeiraphera griseana Ancylis myrtillana Cydia strobilella Cydia pactolana Dioryctria abietella Assarta terebrella Eupithecia tantillaria Chloroclystis debiliata Lymantria monacha Hypena crassalis Lithomoia solidaginis Eilema deplanum Parornix betulae Phyllonorycter cavella Phyllonorycter ulmifoliella Apotomis sororculana Ortholepis betulae Endromis versicolora Achlya flavicornis Archiearis parthenias Chiasmia notata Phaeosia gnoma Odontosia carmelita LEUCODONTA BICOLORIA Polyploca flavicornis Rhyacionia pinicolana Chiasmia brunneata Hypena crassalis L8.2 Lesostepní bory plus druhy z L8 L8.3 Perialpidské hadcové bory Evergestis sophialis Pyropteron muscaeforme plus druhy z L8 L9 Smrčiny Argyresthia bergiella Argyresthia amiantella plus druhy z LJ Chionodes electella Cydia illutana Zeiraphera ratzeburgiana Perizoma affinitatum Epinotia pygmaeana Elophos vittarius základ pro všechny Olethreutes micanus Syngrapha interrogationis biotopy řady L9 Olethreutes bipunctanus Dasypolia templi Eupithecia abietaria Xestia speciosa Eupithecia europaea Xestia alpicola Panthea coenobita Lithomoia solidaginis Papestra biren Udea decrepitalis Rheumaptera subhastata Rheumaptera hastata Lithomoia solidaginis Stigmella lapponica Stigmella confusella STIGMELLA CONTINUELLA Odontosia carmelita LEUCODONTA BICOLORIA Polyploca flavicornis L9.1 Horské třtinové smrčiny L9.2 Rašelinné a podmáčené smrčiny Eudonia petrophila Xestia rhaetica (2-V) Udea inquinatalis Xestia sincera (2-E) Lampropteryx otregiata Xestia rhaetica Xestia sincera L9.3 Horské papratkové smrčiny Hepialus fusconebulosus Xestia sincera Xestia rhaetica Xestia speciosa L10 Rašelinné lesy L10.1 Rašelinné březiny Xestia rhaetica (2-V) Xestia sincera (2-E) L10.2 Rašelinné brusnicové bory Phyllodesma ilicifolia Phyllodesma ilicifolia (2-E; 3; Chloroclysta infuscata 6-V;7) Autographa buraetica Protolampra sobrina L10.3 Suchopýrové bory kontinentálních rašelinišť L10.4 Blatkové bory Phyllonorycter anderidae Exaeretia ciniflonella plus druhy z L9 plus druhy z L9 plus druhy z L9 plus druhy z L9.2 (ale bez L9) plus druhy z L10 plus druhy z L10 plus druhy z L10 plus druhy z R2 a R3 260

262 X BIOTOPY SILNĚ OVLIVNĚNÉ NEBO VYTVOŘENÉ ČLOVĚKEM Druhy charakteristické daný typ biotopu typizující, a to svojí vysokou abundancí pouhou přítomností Druhy chráněné a ohrožené Poznámka Druhy na vhodných biotopech (v závorce kód dle Metodiky) Druhy vzácné časté XV1 Vegetace nových vodních ploch XV2 Degradovaná biota vod XV3 Odvodňovací kanály Chamaesphecia palustris Chamaesphecia hungarica XV4 Lokálně upravené vodní toky XM1 Zamokřená ruderální lada XS1 Nové těžební prostory ve skalních masivech a jejich kamenné odvaly viz druhy T1.5 XS2 Opěrné zdi a suché zídky a plochy mělým kamenným povrchem Lichenotia pustulatella Scolitantides orion (3; 8-V) Psychoides verhuella Scolitantides orion XS3 opuštěná důlní díla, neužívané tunely a sklepy XT1 Postagrarní úhory, opuštěné intenzivní vinice a sady Bembecia ichneumoniformis Bembecia scopigera Chamaesphecia empiformis Chamaesphecia tenthrediniformis Proserpinus proserpina LYCAENA DISPAR XT2 Degradovaná vlhká lada Proserpinus proserpina (3; 4- IV; 5-II; 6-V; 7) Lycaena dispar (2-E; 3; 4- II,IV; 5-II; 6-E; 7) XT3 Intenzivně obhospodařované a degradované mezofilní louky Chamaesphecia empiformis Chamaesphecia tenthrediniformis Zygaena purpuralis Zygaena carniolica Zygaena ephialtes Zygaena angelicae Spialia sertorius Polyommatus coridon Plebeius argyrognomon Melitaea didyma Brinthesia circe Scopula marginepunctata Scopula rubiginata Rhodostrophia vibicaria Eupithecia innotata Eupithecia millefoliata Calophasia lunula Calamia tridens Hadena luteago Hadena perplexa Eugnorisma glareosa XT4 Degradované suché travníky a vřesovište XT5 Bylinné porosty náspů dopravních staveb a zemních hrází Hyles euphorbiae Zerynthia polyxena XT6 Nové těžební prostory a odvaly zemních substrátů Hyles euphorbiae (1-O) Zerynthia polyxena (1-KO; 2- V; 3; 4-IV; 5-II; 7) Plebeius argyrognomon 3) XK1 Extenzivně obhospodařované nebo opuštěne sady a vinice Zerynthia polyxena Saturnia Saturnia pyri (1-SO; 7) pyri Zerynthia polyxena (1-KO; 2- Gastropacha quercifolia V; 3; 4-IV; 5-II; 7) XK2 Lada s křovinnými porosty a stromy XK3 Dřevinné porosty náspů dopravních staveb plus druhy z T1.5 (tedy včetně T1B) plus druhy z T3 vzhledem k rozmanitosti, rozdílné kvalitě a charakteru těchto stanovišť vhodné zohlednit všechny druhy z T3 plus druhy z T3 plus druhy z LL, L1 až L7, K3 261

263 Malacosoma neustria Euproctis chrysorrhoea XK4 Pionýrská dřevinná vegetace nekultivovaných antropogenních ploch XL1 Remizky aleje a liniové porosty dřevin v krajině Lycaena dispar Lycaena dispar (2-E; 3; 4- II,IV; 5-II; 6-E; 7) XL2 Soliterní stromy XL3 Monokultury a stanoviště nevhodných dřevin XL4 Degradované lesní porosty (imisemi) s ruderálními spolecčenstvy (bez černý) plus druhy z LL, L1 až L7, K3 řada druhů v závislosti na druhovém složení aleje řada druhů dle druhu dřeviny XL5 Paseky, les po výsadbě a renaturalizační výsadby dřevin (X11 Paseky s podrostem původního lesa Katalog BT ČR) Mompha idaei Mompha epilobiella Mompha raschkiella Schreckensteinia festaliella Pennisetia hylaeiformis Synanthedon flaviventris Apatura iris PARNASSIUS MNEMOSYNE EUPHYDRYAS MATURNA XESTIA COLLINA Parnassius mnemosyne (1- KO; 2-V; 3; 4-IV; 5-II; 7) Euphydryas maturna (1-SO; 2-E; 3; 4-II,IV; 5-II; 6-E; 7; 8-V) Apatura iris (1-O; 3) Limenitis populi (1-O; 3) Limenitis populi Spargania luctuata X1.1 Nové umělé nádrže z přirodních materialů Polyommatus icarus Chiasmia clathrata X1.2 Betonové nádrže (bazény) X1.3 Systematicky upravené vodní toky X1.4 Znečištěné toky X2 Technicky upravená prameniště, vytězená či odvodněná rašeliniště bez vegetace X3.1 Zbořeniště X3.2 Užívané štoly, tunely a sklepy X4.1 Tradiční náves X4.2 Biotopy jednoletých úhorů X4.3 Víceleté kultury (pícniny a TTP) na orné půdě Colias hyale Colias erate X4.4 Jednoleté a ozimé kultury na orné půdě (okopaniny, obiloviny a techn. plodiny) Agrotis segetum Papilio machaon Papilio machaon (1-O) X4.5 Bylinné a křovinné porosty na opuštěných degradovaných plochách, nerekultivovaných haldách a skládkách (X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Katalog BT ČR) Eublemma purpurinum X4.6 Železniční stanice X4.7 Lada v průmyslových, skladových a zemědělsko-technických areálech X5.1 Živé ploty Cydia pomonella Cydia funebrana Synanthedon tipuliformis Pieris rapae Pieris brassicae Papilio machaon Iphiclides podalirius Thecla betulae Vanessa atalanta X5.2 Užitkové zahrady a zahrádkařské kolonie Saturnia pyri Satyrium pruni X5.3 Biotopy intenzivních vinic, chmelnic a sadů Lobesia botrana Eupoecilia ambiguella X6.1Parky a zahrady s převahou nepůvodních druhů Saturnia pyri (1-SO; 7) Papilio machaon (1-O) Iphiclides podalirius (1-O) plus druhy z LL, L1 až L7, K3 262

264 X6.2 Hřbitovy s převahou nepůvodních druhů Argyresthia thuiella Hamearis lucina X6.3 Lesní a ovocné školky, plantáže lesních dřevin X6.4 Monokultury allochtonních druhů dřevin (např. akátiny) Parectopa robiniella Phyllonorycter robiniella XX1.1 Nádrže čističek, odkaliště mnoho druhů motýlů podle prostředí a druhu dřeviny akátiny XX1.2 Chemicky znehodnocené vody XX3 Zatrubněné toky XX2 Chemicky znehodnocené mokřiny XX3.1 Plošně zastavěné území s minimální vegetací XX3.2 Nepropustné plochy a plochy trvale bez vegetace XX4.1 Skládky a smetiště v intravilánu XX4.2 Chemicky znehodnocené plochy a otevřené povrchy skládek abiotických materiálů X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla Eublemma purpurinum 263

265 Střevlíkovití Jan Farkač a Karel Hůrka Hodnocení biotopů na základě zjištění prezence indikačně významných druhů brouků čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) Úvod Následující seznamy uvádějí zařazení všech reliktních [R] a vybraných adaptabilních [A] druhů (stanovištně typických) čeledi střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) (Hůrka, Veselý & Farkač 1996, Veselý 2002) k biotopům podle seznamu (Seják 2002, str ), jak jen to bylo co nejpřesněji možné. Naprostá většina střevlíkovitých nemá přímou vazbu na konkrétní strukturu rostlin vegetačního krytu, ale především na stanovištní mikroklimatické podmínky, tedy vlhkost - sucho, ph podkladu, oslunění zastínění, teplo zima (nadmořská výška), kamenité bahnité písčité břehy vod, pralesní typ lesa apod. V seznamech nejsou uvedeny druhy, které jsou běžně rozšířené (eurytopní resp. expanzivní druhy - viz Hůrka, Veselý & Farkač 1996), neboť nemají většinou přímou vazbu na konkrétní typ stanoviště a jejich přítomnost nebo absence nemá pro hodnocení území přímý význam. Názvosloví a systematické řazení rodů je upraveno podle Hůrky (1996); rody a druhy v každém rodu jsou pro větší přehlednost řazeny abecedně. První druhový přehled je uveden podle typů biotopů, druhý je abecední seznam druhů uvedených v prvním přehledu a k nim přiřazené typy biotopů. Počty reliktních a vybraných adaptabilních (typických) druhů pro hodnocená stanoviště jsou uvedeny v sumarizační tabulce. Celkem bylo pro hodnocení použito 279 druhů/taxonů naší fauny. Reliktní druhy [R] dokumentují vysokou zachovalost a přirozenost biotopu v daném území. Nnavrhovaná hodnota korekčního koeficientu za každý přítomný druh je 1,02 až do maximální hodnoty 1,6. Aadaptabilní druhy [A] jsou pro daný typ biotiopu typické a nezvyšují jeho stanovenou bodovou hodnotu. Přehled biotopů s indikačně významnými druhy M 1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M 2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M 3 Vegetace trvalých obojživelných bylin Acupalpus luteatus (Duftschmid, 1812) [A] Agonum angustatum Dejean, 1828 [R] Agonum dolens (C. R. Sahlberg, 1827) [R] Agonum hypocrita (Apfelbeck, 1904) [A] Agonum lugens (Duftschmid, 1812) [R] Agonum viridicupreum (Goeze, 1777) [A] Anthracus longicornis (Schaum, 1857) [R] Badister meridionalis Puel, 1925 [A] Badister peltatus (Panzer, 1797) [A] Badister unipustulatus Bonelli, 1813 [A] Bembidion bipunctatum bipunctatum (Linnaeus, 1761) [R] Bembidion fumigatum (Duftschmid, 1812) [A] Bembidion inoptatum (Schaum, 1857) [A] Bembidion lunatum (Duftschmid, 1812) [A] Bembidion neresheimeri J. Müller, 1930 [R] Blethisa multipunctata (Linnaeus, 1758) [A]

266 Carabus clathratus auraniensis J. Müller, 1902 [R] Carabus clathratus clathratus Linnaeus, 1761 [R] Chlaenius festivus (Panzer, 1796) [A] Chlaenius spoliatus (Rossi, 1719) [A] Chlaenius sulcicollis (Paykull, 1798) [R] Chlaenius tristis (Schaller, 1783) [A] Demetrias monostigma Samouelle, 1819 [A] Epaphius rivularis (Gyllenhal, 1810) [R] Europhilus antennarius (Duftschmid, 1812) [R] Leistus terminatus (Hellwig in Panzer, 1793) [A] Nebria salina Fairmaire & Laboulbène, 1854 [A] Oodes gracilis A. & G. B Villa, 1833 [R] Paradromius longiceps (Dejean, 1826) [A] Paratachys fulvicollis (Dejean, 1831) [A] Patrobus australis J. Sahlberg, 1875 [R] Pterostichus aterrimus aterrimus (Herbst, 1784) [R] Pterostichus gracilis gracilis (Dejean, 1828) [R] Pterostichus taksonyis Csiki, 1930 [R] M 4 Štěrkové říční náplavy M 5 Devětsilové lemy horských potoků Amara gebleri Dejean, 1831 [A] Bembidion cruciatum veselyi Fassati, 1958 [R] Bembidion conforme Dejean, 1831 [R] Bembidion doderoi Ganglbauer, 1892 [R] Bembidion millerianum Heyden, 1883 [R] Bembidion ruficorne Sturm, 1825 [R] Bembidion schuppeli Dejean, 1831 [A] Bembidion stomoides Dejean, 1831[R] Bembidion varicolor (Fabricius, 1803) [R] Nebria jockischi hoepfneri Dejean, 1826 [A] Nebria picicornis (Fabricius, 1801) [R] Nebria rufescens (Stroem, 1768) [R] Perileptus areolatus (Creutzer, 1799) [R] Thalassophilus longicornis (Sturm, 1825) [R] Trechus latus Putzezs, 1847 [A] Trechus rubens (Fabricius, 1792) [A] M 7 Bylinné lemy nížinných řek Agonum impressum (Panzer, 1797) [R] Amara strenua Zimmermann, 1831 [A] Asaphidion caraboides caraboides (Schrank, 1781) [R] Asaphidion pallipes (Duftschmid, 1812) [A] Bembidion ascendens K. Daniel, 1902 [R] Bembidion atrocoeruleum Stephens, 1828 [R] Bembidion fasciolatum (Duftschmid, 1812) [R] Bembidion fluviatile Dejean, 1831 [A] Bembidion fulvipes Sturm, 1827 [R] Bembidion laticolle (Duftschmid, 1812) [R] Bembidion litorale (Olivier, 1791) [R] Bembidion modestum (Fabricius, 1801) [A] Bembidion monticola (Sturm, 1825) [A] 265

267 Bembidion prasinum (Duftschmid, 1812) [R] Bembidion pygmaeum (Fabricius, 1792) [R] Bembidion ruficolle (Panzer, 1797) [R] Bembidion scapulare lomnickii Netolitzky, 1916 [R] Bembidion splendidum Sturm, 1825 [R] Bembidion subcostatum javurkovae Fassati, 1944 [R] Dyschirius abditus Fedorenko, 1993 [R] Dyschirius agnatus Motschulsky, 1844 [A] Dyschirius benedikti Bulirsch, 1995 [R] Dyschirius intermedius Putzeys, 1846 [A] Dyschirius lafertei Putzeys, 1846 [R] Dyschirius nitidus nitidus (Dejean, 1825) [A] Elaphrus aureus aureus P.W.J. Müller, 1821 [R] Elaphrus ulrichi W. Redtenbacher, 1842 [R] Paratachys caspius (Kolenati, 1845) [A] Paratachys micros (Fischer von Waldheim,1828) [R] R 1 Prameniště Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] Trechus latus Putzeys, 1847 [A] Trechus montanellus Gemminger & Harold, 1868 [R] R 2 Slatiniště a přechodová rašeliniště R 3 Vrchoviště Agonum ericeti (Panzer, 1809) [R] Bembidion humerale Sturm, 1825 [R] Carabus arvensis arvensis Herbst, 1784 [A] Carabus arvensis carpathus Born, 1902 [A] Carabus menetriesi pacholei Sokolář, 1911 [R] Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] Europhilus gracilis (Sturm, 1824) [A] Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 [R] Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 [A] Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] S 1 Skály S 2 Pohyblivé sutě Leistus montanus kultianus Farkač & Fassati, 1999 [R] Leistus montanus corconticus Farkač & Fassati, 1999 [R] Oreonebria castanea sumavica (Obenberger, 1922) [R] Pterostichus negligens (Sturm, 1824) [R] S 3 Jeskyně, zemní dutiny a nory Laemostenus terricola (Herbst, 1784) [A] Sphodrus leucophthalmus (Linnaeus, 1758) [A] Trechoblemus micros (Herbst, 1784) [A] A 1 Alpínské trávníky (hole) Amara erratica (Duftschmid, 1812) [R] Amara praetermissa (C.R. Sahlberg, 1827) [A] Bembidion bipunctatum nivale Heer, 1841 [R] Carabus fabricii fabricii Panzer, 1813 [R] Cymindis cingulata Dejean, 1825 [R] Leistus piceus piceus Frölich, 1799 [A] 266

268 Nebria rufescens (Stroem, 1768) [R] Notiophilus germinyi Fauvel in Grenier, 1863 [A] Pterostichus negligens (Sturm, 1824) [R] T 1 Louky a pastviny Amara concinna Zimmermann, 1832 [A] Amara chaudoiri incognita Fassati, 1946 [A] Carabus auratus Linnaeus, 1761 [A] Carabus scheidleri helleri Ganglbauer, 1892 [A] Carabus scheidleri scheidleri Panzer, 1799 [A] Diachromus germanus (Linnaeus, 1758) [A] Harpalus cupreus fastuosus Faldermann, 1835 [A] Lebia marginata (Fourcroy, 1785) [R] Polistichus connexus (Fourcroy, 1785) [R] Pterostichus cylindricus (Herbst, 1784) [A] Pterostichus longicollis (Duftschmid, 1812) [A] T 3 Suché trávníky stepi, skalní stepi, úhory, pastviny Amara anthobia A. & G. B. Villa, 1833 [R] Amara crenata Dejean, 1828 [R] Amara fulvipes (Audinet-Serville, 1821) [R] Amara lucida (Duftschmid, 1812) [A] Amara sabulosa (Audinet-Serville, 1821) [A] Amara tricuspidata Dejean, 1831 [A] Amblystomus niger Heer, 1838 [R] Calathus cinctus Motschulsky, 1850 [A] Callistus lunatus (Fabricius, 1775) [A] Calosoma auropunctatum (Herbst, 1784) [A] Calosoma reticulatum (Fabricius, 1787) [R] Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 [R] Carabus scabriusculus Olivier, 1795 [A] Cicindela germanica germanica Linnaeus, 1758 [A] Cryptophonus tenebrosus centralis (Schauberger, 1929) [A] Cymindis angularis Gyllenhal, 1810 [A] Cymindis axillaris (Fabricius, 1794) [R] Cymindis scapularis Schaum, 1857 [R] Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] Cymindis variolosa (Fabricius, 1794) [R] Dyschirius bonellii Putzeys, 1846 [R] Dyschirius rufipes (Dejean, 1825) [R] Harpalus albanicus Reitter, 1900 [R] Harpalus cisteloides hurkai Divoký, Pulpán & Rébl, 1989 [R] Harpalus flavicornis flavicornis Dejean, 1829 [R] Harpalus froelichi Sturm, 1818 [A] Harpalus fuscipalpis Sturm, 1818 [R] Harpalus hospes hospes Sturm, 1818 [R] Harpalus modestus Dejean, 1829 [R] Harpalus politus Dejean, 1829 [R] Harpalus pygmaeus Dejean, 1829 [R] Harpalus zabroides Dejean, 1829 [R] Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758) [A] Lebia cyanocephala (Linnaeus, 1758) [R] 267

269 Lebia humeralis Dejean, 1825 [R] Lebia scapularis (Fourcroy, 1785) [R] Licinus cassideus (Fabricius, 1792) [R] Licinus depressus (Paykull, 1790) [A] Masoreus wetterhalli (Gyllenhal, 1813) [R] Microlestes corticalis escorialensis Brisout de Barneville, 1885 [R] Microlestes fissuralis Reitter, 1901 [A] Microlestes schroederi Holdhaus, 1912 [R] Notiophilus laticollis Chaudoir, 1850 [R] Olisthopus rotundatus (Paykull, 1790) [A] Olisthopus sturmi (Duftschmid, 1812) [R] Ophonus ardosiacus (Lutshnik, 1922) [R] Ophonus cordatus (Duftschmid, 1812) [R] Ophonus cribricollis (Dejean, 1829) [R] Ophonus diffinis (Dejean, 1829) [A] Ophonus gammeli (Schauberger, 1932) [R] Ophonus sabulicola sabulicola (Panzer, 1796) [R] Ophonus stictus Stephens, 1828 [R] Ophonus subsinuatus Rey, 1886 [A] Parazuphium chevrolati rebli Hůrka & Pulpán, 1981 [R] Parophonus maculicornis (Duftschmid, 1812) [A] Poecilus kugelanni (Panzer, 1797) [R] Poecilus punctulatus (Schaller, 1783) [R] Poecilus sericeus Fischer von Waldheim,1823 [R] Pterostichus macer (Marsham, 1802) [A] Syntomus pallipes Dejean, 1825 [A] Zabrus spinipes spinipes (Fabricius, 1798) [R] T 5.1. Jednoletá vegetace písčin T 5.2. Otevřené trávníky písčin T 5.3. Kostřavové trávníky písčin T 5.4. Pannonské stepní trávníky na písku Acupalpus brunnipes (Sturm, 1825) [R] Amara spreta Dejean, 1831 [A] Bembidion argenteolum Ahrens, 1812 [R] Bembidion foraminosum Sturm, 1825 [R] Bembidion striatum (Fabricius, 1792) [R] Bembidion velox (Linnaeus, 1761) [R] Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] Cicindela arenaria viennensis Schrank, 1781 [R] Cicindela hybrida hybrida Linnaeus, 1758 [A] Cicindela littoralis nemoralis Olivier, 1790 [R] Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935 [R] Cryptophonus melancholicus (Dejean, 1829) [R] Cymindis macularis Mennerheim in Fischer von Waldheim, 1824 [R] Dyschirius angustatus (Ahrens, 1830) [R] Harpalus autumnalis (Duftschmid, 1812) [A] Harpalus flavescens (Piller & Mitterpacher, 1793) [R] Harpalus hirtipes (Panzer, 1797) [R] Harpalus modestus Dejean, 1829 [R] Harpalus neglectus Audinet-Serville, 1821 [R] 268

270 Harpalus picipennis (Duftschmid, 1812) [R] Harpalus servus (Duftschmid, 1812) [R] Miscodera arctica (Paykull, 1798) [R] Nebria livida (Linnaeus, 1758) [A] Omophron limbatum (Fabricius, 1776) [A] Stenolophus discophorus Fischer von Waldheim, 1824 [A] Tachys walkerianus (Sharp, 1913) [R] T 7 Slaniska Acupalpus elegans Dejean, 1829 [R] Acupalpus interstitialis Reitter, 1884 [R] Acupalpus maculatus (Schaum, 1860) [A] Acupalpus suturalis Dejean, 1829 [R] Agonum atratum (Duftschmid, 1812) [R] Amara pseudostrenua Kult, 1946 [R] Bembidion subfasciatum Chaudoir, 1850 [R] Cephalophonus cephalotes (Fairmaire & Laboulbène,1854) [R] Clivina ypsilon Dejean, 1829 [R] Dyschirius extensus Putzeys, 1846 [R] Dyschirius chalceus Erichson, 1837 [R] Dyschirius chalybaeus gibbifrons Apfelbeck, 1899 [A] Dyschirius laeviusculus Putzeys, 1846 [R] Dyschirius politus politus (Dejean, 1825) [A] Dyschirius salinus striatopunctatus Putzeys, 1846 [R] Dyschirius strumosus Erichson, 1837 [R] Harpalus pygmaeus Dejean, 1829 [R] Microlestes plagiatus ( Duftschmid, 1812) [R] Pogonus luridipennis (Germar, 1822) [R] Pogonus persicus peisonis Ganglbauer, 1892 [R] Pterostichus cursor (Dejean, 1828) [R] Pterostichus elongatus elongatus (Duftschmid, 1812) [R] Pterostichus leonisi Apfelbeck, 1904 [A] Stenolophus steveni Krynicki, 1832 [R] T 8 Nížinná až horská vřesoviště Acupalpus dubius Schilsky, 1888 [R] Amara famelica Zimmermann, 1832 [A] Amara infima (Duftschmid, 1812) [R] Amara pulpani Kult, 1949 [R] Bembidion nigricorne Gyllenhal, 1827 [R] Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) [R] Carabus arvensis arvensis Herbst, 1784 [A] Carabus arvensis carpathus Born, 1902 [A] Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] Pterostichus quadrifoveolatus Letzner, 1852 [A] Trichocellus cognatus (Gyllenhal, 1827) [R] L 1 Mokřadní olšiny L 2 Lužní lesy Badister dorsiger (Duftschmid, 1812) [R] Carabus clathratus auraniensis J. Müller, 1902 [R] Carabus clathratus clathratus Linnaeus, 1761 [R] 269

271 Carabus ullrichi fastuosus Palliardi, 1825 [A] Carabus ullrichi ullrichi Germar, 1824 [A] Dromius laeviceps Motschulsky, 1850 [A] Harpalus progrediens Schauberger, 1922 [R] Platynus krynickii (Sperk, 1835) [R] Platynus livens (Gyllenhal, 1810) [R] Platynus longiventris Mannerheim, 1825 [R] Pterostichus chameleon (Motschulsky, 1865) [R] Pterostichus piceolus latoricaensis Pulpán, 1965 [R] Pterostichus taksonyis Csiki, 1930 [R] Syntomus obscuroguttatus (Duftschmid, 1812) [A] L 3 Dubohabřiny L 6 Teplomilné doubravy L 7 Acidofilní doubravy Aptinus bombarda (Illiger, 1800) [R] Bembidion dalmatinum Dejean, 1831[R] Calosoma inquisitor (Linnaeus, 1758) [A] Calosoma sycophanta (Linnaeus, 1758) [A] Carabus ullrichi fastuosus Palliardi, 1825 [A] Carabus ullrichi ullrichi Germar, 1824 [A] Harpalus xanthopus winkleri Schauberger, 1923 [A] Leistus rufomarginatus (Duftschmid, 1812) [R] Notiophilus rufipes Curtis, 1829 [R] Olisthopus sturmi (Duftschmid, 1812) [R] Platyderus rufus (Duftschmid, 1812) [A] Pterostichus hungaricus (Dejean, 1828) [R] Pterostichus incommodus Schaum, 1858 [R] Pterostichus melas melas (Creutzer, 1799) [A] Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] L 5 Bučiny Abax schueppeli rendschmidti (Germar, 1839) [R] Aptinus bombarda (Illiger, 1800) [R] Carabus irregularis irregularis Fabricius, 1792 [R] Carabus irregularis montandoni Buysson, 1882 [R] Carabus obsoletus Sturm, 1815 [A] Carabus variolosus Fabricius, 1787 [R] Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) [R] Leistus piceus Frölich, 1799 [A] Licinus hoffmannseggi (Panzer, 1797) [R] Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] Trechus pilisensis pilisensis Csiki, 1918 [A] Trechus pulchellus Putzeys, 1846 [A] L 8 Suché bory Cicindela sylvatica sylvatica Linnaeus, 1758 [A] L 9 Smrčiny (včetně světlin) horské lesy Abax schueppeli rendschmidti (Germar, 1839) [R] Amara nigricornis C. G. Thomson, 1857 [R] Amara quenseli quenseli (Schönherr, 1806) [R] Harpalus marginellus Dejean, 1829 [A] Harpalus solitaris Dejean, 1829 [A] 270

272 Leistus piceus Frölich, 1799 [A] Molops piceus austriacus Ganglbauer, 1889 [A] Oreonebria castanea sumavica (Obenberger, 1922) [R] Paradromius strigiceps (Reitter, 1905) [R] Pseudanophthalmus pilosellus stobieckii (Csiki, 1907) [R] Pterostichus illigeri sudeticus Gerhardt, 1909 [A] Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1847 [R] Pterostichus selmanni roubali Schauberger, 1927 [R] Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] Trechus alpicola Sturm, 1825 [R] Trechus montanellus Gemminger & Harold,1868 [R] Trechus splendens Gemminger & Harold, 1868 [A] XL 1 Aleje Dromius angustus Brullé, 1834 [A] Dromius quadraticollis A. Morawitz, 1862 [A] Philorhizus quadrisignatus (Dejean, 1825) [A] Abecední přehled druhů s příslušností k biotopu Abax schueppeli rendschmidti (Germar, 1839) [R] L5, L9 Acupalpus brunnipes (Sturm, 1825) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Acupalpus dubius Schilsky, 1888 [R] T8 Acupalpus elegans Dejean, 1829 [R] T7 Acupalpus interstitialis Reitter, 1884 [R] T7 Acupalpus luteatus (Duftschmid, 1812) [A] M1, M2, M3 Acupalpus maculatus (Schaum, 1860) [A] T7 Acupalpus suturalis Dejean, 1829 [R] T7 Agonum angustatum Dejean, 1828 [R] M1, M2, M3 Agonum atratum (Duftschmid, 1812) [R] T7 Agonum dolens (C. R. Sahlberg, 1827) [R] M1, M2, M3 Agonum ericeti (Panzer, 1809) [R] R2, R3 Agonum hypocrita (Apfelbeck, 1904) [A] M1, M2, M3 Agonum impressum (Panzer, 1797) [R] M7 Agonum lugens (Duftschmid, 1812) [R] M1, M2, M3 Agonum viridicupreum viridicupreum (Goeze, 1777) [A] M1, M2, M3 Amara anthobia A. & G. B. Villa, 1833 [R] T3 Amara concinna Zimmermann, 1832 [A] T1 Amara crenata Dejean, 1828 [R] T3 Amara erratica (Duftschmid, 1812) [R] A1 Amara famelica Zimmermann, 1832 [A] T8 Amara fulvipes (Audinet-Serville, 1821) [R] T3 Amara gebleri Dejean, 1831 [A] M4, M5 Amara chaudoiri incognita Fassati, 1946 [A] T1 Amara infima (Duftschmid, 1812) [R] T8 Amara lucida (Duftschmid, 1812) [A] T3 Amara nigricornis C. G. Thomson, 1857 [R] L9 Amara praetermissa (C. R. Sahlberg, 1827) [A] A1 Amara pseudostrenua Kult, 1946 [R] T7 Amara pulpani Kult, 1949 [R] T8 Amara quenseli quenseli (Schönherr, 1806) [R] L9 Amara sabulosa (Audinet-Serville, 1821) [A] T3 271

273 Amara spreta Dejean, 1831 [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Amara strenua Zimmermann, 1832 [A] M7 Amara tricuspidata Dejean, 1831 [A] T3 Amblystomus niger Heer, 1838 [R] T3 Anthracus longicornis (Schaum, 1857) [R] M1, M2, M3 Aptinus bombarda (Illiger, 1800) [R] L3, L5, L6, L7 Asaphidion caraboides caraboides (Schrank, 1781) [R] M7 Asaphidion pallipes (Duftschmid, 1812) [A] M7 Badister dorsiger (Duftschmid, 1812) [R] L1, L2 Badister meridionalis Puel, 1925 [A] M1, M2, M3 Badister peltatus (Panzer, 1797) [A] M1, M2, M3 Badister unipustulatus Bonelli, 1813 [A] M1, M2, M3 Bembidion argenteolum Ahrens, 1812 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Bembidion ascendens K. Daniel, 1902 [R] M7 Bembidion atrocoeruleum Stephens, 1828 [R] M7 Bembidion bipunctatum bipunctatum (Linnaeus, 1761) [R] M1, M2, M3 Bembidion bipunctatum nivale Heer, 1841 [R] A1 Bembidion conforme Dejean, 1831 [R] M4, M5 Bembidion cruciatum veselyi Fassati, 1958 [R] M4, M5 Bembidion dalmatinum Dejean, 1831 [R] L3, L6, L7 Bembidion doderoi Ganglbauer, 1892 [R] M4, M5 Bembidion fasciolatum (Duftschmid, 1812) [R] M7 Bembidion fluviatile Dejean, 1831 [A] M7 Bembidion foraminosum Sturm, 1825 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Bembidion fulvipes Sturm, 1827 [R] M7 Bembidion fumigatum (Duftschmid, 1812) [A] M1, M2, M3 Bembidion humerale Sturm, 1825 [R] R2, R3 Bembidion inoptatum (Schaum, 1857) [A] M1, M2, M3 Bembidion laticolle (Duftschmid, 1812) [R] M7 Bembidion litorale (Olivier, 1791) [R] M7 Bembidion lunatum (Duftschmid, 1812) [A] M1, M2, M3 Bembidion millerianum Heyden, 1883 [R] M4, M5 Bembidion modestum (Fabricius, 1801) [A] M7 Bembidion monticola monticola Sturm, 1825 [A] M7 Bembidion neresheimeri J. Müller, 1930 [R] M1, M2, M3 Bembidion nigricorne Gyllenhal, 1827 [R] T8 Bembidion prasinum (Duftschmid, 1812) [R] M7 Bembidion pygmaeum (Fabricius, 1792) [R] M7 Bembidion ruficolle (Panzer, 1797) [R] M7 Bembidion ruficorne Sturm, 1825 [R] M4, M5 Bembidion scapulare lomnickii Netolitzky, 1916 [R] M7 Bembidion schuppeli Dejean, 1831 [A] M4, M5 Bembidion splendidum Sturm, 1825 [R] M7 Bembidion stomoides Dejean, 1831 [R] M4, M5 Bembidion striatum (Fabricius, 1792) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Bembidion subcostatum javurkovae Fassati, 1944 [R] M7 Bembidion subfasciatum Chaudoir, 1850 [R] T7 Bembidion varicolor (Fabricius, 1803) [R] M4, M5 Bembidion velox (Linnaeus, 1761) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Blethisa multipunctata multipunctata (Linnaeus, 1758) [A] M1, M2, M3 272

274 Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) [R] T8 Calathus cinctus Motschulsky, 1850 [A] T3 Callistus lunatus (Fabricius, 1775) [A] T3 Calosoma auropunctatum (Herbst, 1784) [A] T3 Calosoma inquisitor inquisitor (Linnaeus, 1758) [A] L3, L6, L7 Calosoma reticulatum (Fabricius, 1787) [R] T3 Calosoma sycophanta (Linnaeus, 1758) [A] L3, L6, L7 Carabus arvensis arvensis Herbst, 1784 [A] R2, R3, T8 Carabus arvensis carpathus Born, 1902 [A] R2, R3, T8 Carabus auratus Linnaeus, 1761 [A] T1 Carabus clathratus auraniensis J. Müller, 1902 [R] M1, M2, M3, L1, L2 Carabus clathratus clathratus Linnaeus, 1761 [R] M1, M2, M3, L1, L2 Carabus fabricii fabricii Panzer, 1813 [R] A1 Carabus hungaricus hungaricus Fabricius, 1792 [R] T3 Carabus irregularis irregularis Fabricius, 1792 [R] L5 Carabus irregularis montandoni Buysson, 1882 [R] L5 Carabus menetriesi pacholei Sokolář, 1911 [R] R2, R3 Carabus nitens Linnaeus, 1758 [R] R2, R3, T5.1., T5.2., T5.3., T5.4., T8 Carabus obsoletus Sturm, 1815 [A] L5 Carabus scabriusculus Olivier, 1795 [A] T3 Carabus scheidleri helleri Ganglbauer, 1892 [A] T1 Carabus scheidleri scheidleri Panzer, 1799 [A] T1 Carabus ullrichi fastuosus Palliardi, 1825 [A] L1, L2, L3, L6, L7 Carabus ullrichi ullrichi Germar, 1824 [A] L1, L2, L3, L6, L7 Carabus variolosus Fabricius, 1787 [R] L5 Cephalophonus cephalotes (Fairmaire & Laboulbène,1854) [R] T7 Chlaenius festivus (Panzer, 1796) [A] M1, M2, M3 Chlaenius spoliatus spoliatus (Rossi, 1790) [A] M1, M2, M3 Chlaenius sulcicollis (Paykull, 1798) [A] M1, M2, M3 Chlaenius tristis (Schaller, 1783) [A] M1, M2, M3 Cicindela arenaria viennensis Schrank, 1781 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela germanica germanica Linnaeus, 1758 [A] T3 Cicindela hybrida hybrida Linnaeus, 1758 [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela littoralis nemoralis Olivier, 1790 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela soluta pannonica Mandl, 1935 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cicindela sylvatica sylvatica Linnaeus, 1758 [A] L8 Clivina ypsilon Dejean, 1829 [R] T7 Cryptophonus melancholicus (Dejean, 1829) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cryptophonus tenebrosus centralis (Schauberger, 1929) [A] T3 Cychrus attenuatus (Fabricius, 1792) [R] L5 Cymindis angularis Gyllenhal, 1810 [A] T3 Cymindis axillaris (Fabricius, 1794) [R] T3 Cymindis cingulata Dejean, 1825 [R] A1 Cymindis macularis Mennerheim, 1824 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Cymindis scapularis Schaum, 1857 [R] T3 Cymindis vaporariorum (Linnaeus, 1758) [R] R2, R3, T3, T8 Cymindis variolosa (Fabricius, 1794) [R] T3 Demetrias monostigma Samouelle, 1819 [A] M1, M2, M3 Diachromus germanus (Linnaeus, 1758) [A] T1 Dromius angustus Brullé, 1834 [A] XK6 273

275 Dromius laeviceps Motschulsky, 1850 [A] L1, L2 Dromius quadraticollis A. Morawitz, 1862 [A] XK6 Dyschirius abditus Fedorenko, 1993 [R] M7 Dyschirius agnatus Motschulsky, 1844 [A] M7 Dyschirius angustatus (Ahrens, 1830) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Dyschirius benedikti Bulirsch, 1995 [R] M7 Dyschirius bonellii Putzeys, 1846 [R] T3 Dyschirius extensus Putzeys, 1846 [R] T7 Dyschirius chalceus Erichson, 1837 [R] T7 Dyschirius chalybeus gibbifrons Apfelbeck, 1899 [A] T7 Dyschirius intermedius Putzeys, 1846 [A] M7 Dyschirius laeviusculus Putzeys, 1846 [R] T7 Dyschirius lafertei Putzeys, 1846 [R] M7 Dyschirius nitidus nitidus (Dejean, 1825) [A] M7 Dyschirius politus politus (Dejean, 1825) [A] T7 Dyschirius rufipes (Dejean, 1825) [R] T3 Dyschirius salinus striatopunctatus Putzeys, 1846 [R] T7 Dyschirius strumosus Erichson, 1837 [R] T7 Elaphrus aureus aureus P.W.J. Müller, 1821 [R] M7 Elaphrus ulrichi W. Redtenbacher, 1842 [R] M7 Epaphius rivularis (Gyllenhal, 1810) [R] M1, M2, M3 Europhilus antennarius (Duftschmid, 1812) [R] M1, M2, M3 Europhilus gracilis (Sturm, 1824) [A] R2, R3 Harpalus albanicus Reitter, 1900 [R] T3 Harpalus autumnalis (Duftschmid, 1812) [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus cisteloides hurkai Divoký, Pulpán & Rébl,1989 [R] T3 Harpalus cupreus fastuosus Faldermann, 1835 [A] T1 Harpalus flavescens (Piller & Mitterpacher, 1793) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus flavicornis flavicornis Dejean, 1829 [R] T3 Harpalus froelichi Sturm, 1818 [A] T3 Harpalus fuscipalpis Sturm, 1818 [R] T3 Harpalus hirtipes (Panzer, 1797) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus hospes hospes Sturm, 1818 [R] T3 Harpalus marginellus Dejean, 1829 [A] L9 Harpalus modestus Dejean, 1829 [R] T3, T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus neglectus Audinet-Serville, 1821 [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus picipennis (Duftschmid, 1812) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus politus Dejean, 1829 [R] T3 Harpalus progrediens Schauberger, 1922 [R] L1, L2 Harpalus pygmaeus Dejean, 1829 [R] T3, T7 Harpalus servus (Duftschmid, 1812) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Harpalus solitaris Dejean, 1829 [A] L9 Harpalus xanthopus winkleri Schauberger, 1923 [A] L3, L6, L7 Harpalus zabroides Dejean, 1829 [R] T3 Laemostenus terricola (Herbst, 1784) [A] S3 Lebia cruxminor (Linnaeus, 1758) [A] T3 Lebia cyanocephala (Linnaeus, 1758) [R] T3 Veselý Lebia humeralis Dejean, 1825 [R] T3 Lebia marginata (Fourcroy, 1785) [R] T1 Lebia scapularis (Fourcroy, 1785) [R] T3 274

276 Leistus montanus corconticus Farkač & Fassati, 1999 [R] S1, S2 Leistus montanus kultianus Farkač & Fassati, 1999 [R] S1, S2 Leistus piceus piceus Frölich, 1799 [A] A1, L5, L9 Leistus rufomarginatus (Duftschmid, 1812) [R] L3, L6, L7 Leistus terminatus (Hellwig in Panzer, 1793) [A] M1, M2, M3 Licinus cassideus (Fabricius, 1792) [R] T3 Licinus depressus (Paykull, 1790) [A] T3 Licinus hoffmannseggi (Panzer, 1797) [R] L5 Masoreus wetterhalli (Gyllenhal, 1813) [R] T3 Microlestes corticalis escorialensis Brisout de Barneville, 1885 [R] T3 Microlestes fissuralis (Reitter, 1900) [A] T3 Microlestes plagiatus ( Duftschmid, 1812) [R] T7 Microlestes schroederi Holdhaus, 1912 [R] T3 Miscodera arctica (Paykull, 1798) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Molops piceus austriacus Ganglbauer, 1889 [A] L9 Nebria jockischi hoepfneri Dejean, 1826 [A] M4, M5 Nebria livida (Linnaeus, 1758) [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Nebria picicornis (Fabricius, 1801) [R] M4, M5 Nebria rufescens (Stroem, 1768) [R] M4, M5, A1 Nebria salina Fairmaire & Laboulbène, 1854 [A] M1, M2, M3 Notiophilus germinyi Fauvel in Granier, 1863 [A] A1 Notiophilus laticollis Chaudoir, 1850 [R] T3 Notiophilus rufipes Curtis, 1829 [R] L3, L6, L7 Olisthopus rotundatus (Paykull, 1790) [A] T3 Olisthopus sturmi (Duftschmid, 1812) [R] T3 Omophron limbatum (Fabricius, 1776) [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Oodes gracilis A. & G. B. Villa, 1833 [R] M1, M2, M3 Ophonus ardosiacus (Lutshnik, 1922) [R] T3 Ophonus cordatus (Duftschmid, 1812) [R] T3 Ophonus cribricollis (Dejean, 1829) [R] T3 Ophonus diffinis (Dejean, 1829) [A] T3 Ophonus gammeli (Schauberger, 1932) [R] T3 Ophonus sabulicola sabulicola (Panzer, 1796) [R] T3 Ophonus stictus Stephens, 1828 [R] T3 Ophonus subsinuatus Rey, 1886 [A] T3 Oreonebria castanea sumavica (Obenberger, 1922) [R] S1, S2, L9 Paradromius longiceps (Dejean, 1826) [A] M1, M2, M3 Paradromius strigiceps (Reitter, 1905) [R] L9 Paratachys caspius (Kolenati, 1845) [A] M7 Paratachys fulvicollis (Dejean, 1831) [A] M1, M2, M3 Paratachys micros (Fischer von Waldheim, 1828) [R] M7 Parazuphium chevrolati rebli Hůrka & Pulpán, 1981 [R] T3 Parophonus maculicornis (Duftschmid, 1812) [A] T3 Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 [R] R2, R3 Patrobus australis J. Sahlberg, 1875 [R] M1, M2, M3 M1, M2, M3 Perileptus areolatus (Creutzer, 1799) [R] M4, M5 Philorhizus quadrisignatus (Dejean, 1825) [A] XK6 Platyderus rufus (Duftschmid, 1812) [A] L3, L6, L7 Platynus krynickii (Sperk, 1835) [R] L1, L2 Platynus livens (Gyllenhal, 1810) [R] L1, L2 275

277 Platynus longiventris Mannerheim, 1825 [R] L1, L2 Poecilus kugelanni (Panzer, 1797) [R] T3 Poecilus punctulatus (Schaller, 1783) [R] T3 Poecilus sericeus Fischer von Waldheim,1823 [R] T3 Pogonus luridipennis (Germar, 1822) [R] T7 Pogonus persicus peisonis Ganglbauer, 1892 [R] T7 Polistichus connexus (Fourcroy, 1785) [R] T1 Pseudanophthalmus pilosellus stobieckii (Csiki, 1907) [R] L9 Pterostichus aterrimus aterrimus (Herbst, 1784) [R] M1, M2, M3 Pterostichus cursor (Dejean, 1828) [R] T7 Pterostichus cylindricus cylindricus (Herbst, 1784) [A] T1 Pterostichus elongatus elongatus (Duftschmid, 1812) [R] T7 Pterostichus gracilis gracilis (Dejean, 1828) [R] M1, M2, M3 Pterostichus hungaricus (Dejean, 1828) [R] L3, L6, L7 Pterostichus chameleon (Motschulsky, 1865) [R] L1, L2 Pterostichus illigeri sudeticus Gerhardt, 1909 [A] L9 Pterostichus incommodus Schaum, 1858 [R] L3, L6, L7 Pterostichus leonisi Apfelbeck, 1904 [A] T7 Pterostichus longicollis (Duftschmid, 1812) [A] T1 Pterostichus macer macer (Marsham, 1802) [A] T3 Pterostichus melas melas (Creutzer, 1799) [A] L3, L6, L7 Pterostichus negligens (Sturm, 1824) [R] S1, S2, A1 Pterostichus piceolus latoricaensis Pulpán, 1965 [R] L1, L2 Pterostichus quadrifoveolatus Letzner, 1852 [A] T8 Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 [A] R2, R3 Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1847 [R] L9 Pterostichus selmanni roubali Schauberger, 1927 [R] L9 Pterostichus taksonyis Csiki, 1930 [R] M1, M2, M3, L1, L2 Rhysodes sulcatus (Fabricius, 1787) [R] L3, L6, L7, L5, L9 Sphodrus leucophthalmus (Linnaeus, 1758) [A] S3 Stenolophus discophorus Fischer von Waldheim, 1824 [A] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Stenolophus steveni Krynicki, 1832 [R] T7 Syntomus obscuroguttatus (Duftschmid, 1812) [A] L1, L2 Syntomus pallipes (Dejean, 1825) [A] T3 Tachys walkerianus (Sharp, 1913) [R] T5.1., T5.2., T5.3., T5.4. Thalassophilus longicornis (Sturm, 1825) [R] M4, M5 Trechoblemus micros (Herbst, 1784) [A] S3 Trechus alpicola Sturm, 1825 [R] L9 Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] R1, R2, R3 Trechus latus Putzeys, 1846 [A] M4, M5, R1 Trechus montanellus Gemminger & Harold, 1868 [R] R1, L9 Trechus pilisensis pilisensis Csiki, 1918 [A] L5 Trechus pulchellus Putzeys, 1846 [A] L5 Trechus rubens (Fabricius, 1792) [A] M4, M5 Trechus splendens Gemminger & Harold, 1868 [A] L9 Trichocellus cognatus (Gyllenhal, 1827) [R] T8 Zabrus spinipes spinipes (Fabricius, 1798) [R] T3 276

278 Souhrnná tabulka biotopů s počty reliktních a vybraných adaptabilních (typických) taxonů střevlíkovitých Kód Popis R A M 1 Rákosiny a vegetace vysokých ostřic M 2 Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin M 3 Vegetace trvalých obojživelných bylin M 4 Štěrkové říční náplavy M 5 Devětsilové lemy horských potoků 11 5 M 7 Bylinné lemy nížinných řek 20 9 R 1 Prameniště 2 1 R 2 Slatiniště a přechodová rašeliniště R 3 Vrchoviště 7 4 S 1 Skály S 2 Pohyblivé sutě 4 - S 3 Jeskyně, zemní dutiny a nory - 3 A 1 Alpínské trávníky (hole) 6 3 T 1 Louky a pastviny 2 9 T 3 Suché trávníky stepi, skalní stepi, úhory, pastviny T 5.1. Jednoletá vegetace písčin T 5.2. Otevřené trávníky písčin T 5.3. Kostřavové trávníky písčin 20 6 T 5.4. Pannonské stepní trávníky na písku T 7 Slaniska 20 4 T 8 Nížinná až horská vřesoviště 8 4 L 1 Mokřadní olšiny L 2 Lužní lesy 10 4 L 3 Dubohabřiny L 6 Teplomilné doubravy 8 7 L 7 Acidofilní doubravy L 5 Bučiny 8 4 L 8 Suché bory - 1 L 9 Smrčiny (včetně světlin) horské lesy 11 6 XL 1 Aleje - 3 CELKEM druhů

279 Nosatci a mandelinky Jaromír Strejček Charakteristické skupiny indikačních druhů fytofágních brouků pro jednotlivé typy biotopů Úvod. Základem tohoto přehledu - doplňku, je členění podle typů biotopů dle publikace Chytrý M.,Kučera T.,Kočí M.:"Katalog biotopů České republiky". Praha Dosavadní znalosti o rozšíření a binomii fytofágních brouků (čeledi mandelinkovití - CHRYSOMELIDAE s.lato, BRUCHIDAE, URODONIDAE, ANTHRIBIDAE a nosatcovití- CURCULIONIDAE s. lato) neumožňují zatím podrobnější členění typů biotopů na podtypy v publikaci uváděné. To bude otázka dalších dlouhodobých etap pro přesnější doplnění. Jsou proto v přehledu uvedeny často v jednom typu biotopu i druhy vzájemně biogicky odlišné a společně se nevyskytující. U druhů reliktních (kategorie R) je vždy nutno počítat s velmi lokálním a mozaikovitým výskytem - nikdy se nevyskytují pohromadě na příslušném biotopu! Výběr druhů v přehledu je výsledkem dlouhodobé vlastní zkušenosti a poznatků a údajů v různé literatůře. Nicméně krátký termín neumožňuje důkladnější zpracování a jde tedy o první zkušební verzi, která bude muset být ještě velmi podstatně postupně dlouhodobě doplňována a upřesňována. Konstatuji, že i u těchto na rostliny vázaných a dosti sledovaných skupin brouků jsou u převážného počtu druhů údaje o vývoji a vazbách na biotopy velmi skrovné a nepřesné nebo zcela neznámé. Uvedeny jsou pouze druhy označené R = ekologická kategorie pro druhy reliktní, na bytí silně ohrožené každou změnou biotopu, a druhy označené T = typické pro daný biotop, vždy ohrožené změnami a zásahy v biotopu. Do přehledu nejsou zařazeny druhy kategorie E = expanzivní, přizpůsobivé, schopné adaptace na změny biotopu. U všech typů lesů jsou významné všechny druhy nosatců rodu Acalles. Nejsou vázány na určité druhy dřevin, ale na drobné odumřelé větévky (i ležící) napadené houbami. Jsou bezkřídlí a víceleté sledování prokázalo, že se vyskytují pouze v lesích kontinuálních! V lesích založených na dlouhodobém bezlesí (například obory na bývalých polích) nebili nikdy zjištěni. Jsou proto indikátorem kontinuálního lesa, tj. lesa, který v plné biologické hodnotě nelze umělou výsadbou na nelesní půdě nově vytvořit. Druhy rodu Acalles jsou proto vesměs zařazeny do kategorie R (reliktní). Druhy R = reliktní jsou vždy jaksi navíc! Jsou na biotopu přežívající a dokumentují jeho vysokou zachovalost a přirozenost a proto i hodnotu území (patrně by území zasluhovalo zákonnou ochranu). Navrhovaná hodnota korekčního koeficientu za každý přítomný druh je 1,02 až do maximální hodnoty 1,6. Druhy T = typické nezvyšují stanovenou bodovou hodnotu biotopu 278

280 Přehled biotopů a na ně vázaných druhů Zkratky: CHR - CHRYSOMELIDAE, BR - BRUCHIDAE, UR - URODONIDAE, ANT - ANTHRIBIDE, CURC - CURCULIONIDAE. (Druhy zjištěné pouze v Čechách = (B), pouze na Moravě = (M)). TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu V Vodní toky a nádrže V 1 Makrofytní vegetace přirozených eutrofních a mezotrofních vod. Ceratophyllum CURC R- Bagous subcarinatus Gyll. Lemna CURC T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) Myriophyllum CHR R- Macroplea appendiculata (Pnz.) CURC R- Bagous longitarsus C.G.Thoms. R- Eubrychius velutus (Becker) R- Phytobius leucogaster (Marsh.) Nuphar CHR T- Donacia crassipes F. CURC R- Bagous rotundicollis Boh. (M) Nymphea CHR T- Donacia crassipes F. CHR T- Galerucella nymphaeae (L.) Persicaria amphibia CHR T- Galerucella aquatica (Geoffr.) CURC R- Rhinoncus albicinctus Gyll. Potamogeton natans CHR T- Donacia versicolorea Brahm. Stratiodes aloides CURC R- Bagous binodulus (Hbst.) CURC R B. glabrirostris (Hbst.) Utricularia CHR R- Longitarsus nigerrimus (Gyll.) Ricciocarpus CURC R- Tanysphyrus ater Blatchley V 2 Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod Alisma Butomus umbellatum Lemna Oenanthe aquatica Potamogeton natans Potamogeton Ricciocarpus Rorippa amphibia CHR R- Donacia dentata Hoppe CURC R- Bagous robustus Bris. CURC T- Hydronomus alismatis (Marsh.) CHR R- Donacia tomentosa Ahr CURC R- Bagous nodulosus Gyll. CURC T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) CHR T- Prasocuris phelandrii (L.) CURC T- Lixus paraplecticus (L.) CURC T- Hypera adspersa (F.) CURC R- H. arundinis (Payk.) CHR T- Donacia versicolorea Brahm. CURC R- Bagous limosus (Gyll.) CURC R- Tanysphyrus ater Blatchley CHR T- Phaedon cochleariae (F.) CURC R- Phyllotreta dilatata Thoms. CURC R- Lixus myagri Ol. CURC R- Amalorrhynchus melanarius (Steph.) 279

281 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu CURC - T- Poophagus sysimbrii (F.) CURC - R- P. hopfgarteni Tourn. CURC - T- Ceutorhynchus scapularis Gyll. Sagittaria sagittifolia CHR - T- Donacia dentata Hoppe Sparganiuum CHR - T- Donacia aquatica L. CHR -T- D. bicolora Zchach CHR - T - D. marginata Hoppe CHR - T- D. simplex F. CHR -T - Plateumaris sericea (L.) V 3 - Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní Carex CHR - T- Donacia impressa Payk. CHR - R- D. springeri J.Muell. CHR - T- D. brevicornis Ahr. CHR - R- D. obscura Gyll. CHR - T- D. antiqua Kunze CHR - R- D. brevitarsis Thoms. CHR - T- D. thalassina Germ. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) CHR - T- P. consimilis Schrnk. CHR - T- P. affinis (Kunze) CHR - T- P. rustica (Kunze) Lemna Potamogeton natans Potamogeton Ricciocarpus Sparganium CHR - T- Donacia aquatica L. CHR - T- D. bicolora Zchach. CHR - T- D. marginata Hoppe CHR - T- D. simplex F. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) Utricularia CURC - T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) CHR - T- Donacia versicolorea Brahm. CURC - R- Bagous limosus (Gyll.) CURC - R- Tanysphyrus ater Blatchley CHR - R- Longitarsus nigerrimus (Gyll.) CURC - R- Bagous petro (Hbst.) V 4 - Makrofytní vegetace vodních toků Butomus umbellatum CHR - R- Donacia tomentosa Ahr. Cardamine amara CHR - T- Phaedon cochleariae (F.) CHR - R- P. concinnus Steph. CHR - T- Phyllotreta exclamationis (Thnbg.) Myriophyllum Potamogeton Sagittaria sagittifolia Sparganium Veronica beccabunga M - Mokřady a pobřežní vegetace M 1 - Rákosiny a vegetace vysokých ostřic CURC - R- Pelenomus canaliculatus (Fahrs.) CURC - R- Bagous lutosus (Gyll.) CHR - T- Donacia dentata Hoppe CHR - T- D. bicolora Zchach. CHR - T- Donacia marginata Hoppe CURC - T- Gymnaetron beccabungae (L.) CURC - T- G. villosulum Gyll. 280

282 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Alisma Barbarea vulgaris Berula erecta Bolboschemus maritimus Butomus umbellatum Caltha palustris Calystegia sepium Carex Comarum palustre Equisetum Eleocharis Epilobium Glyceria Iris pseudacorus Druh hmyzu CHR - T- Donacia dentata Hoppe CURC - R- Bagous robustus Bris. CURC - T- Hydronomus alismatis (Marsh.) CURC - R- Lixus myagri Ol. CURC - T- Lixus paraplecticus (L.) CHR - T- Donacia brevicornis Ahr. CHR - T- Donacia sparganii Ahr. CHR - R- D. tomentosa Ahr CURC - R- Bagous nodulosus Gyll. CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR -R- H. hannoverana (F.) CHR -T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Longitarsus rubiginosus (Foudr.) CHR - T- Donacia impressa Payk. CHR - T- D. brevicornis Ahr. CHR - R- D. springeri J.Muell. CHR - R- D. obscura Gyll. CHR - T- D. antiqua Kunze CHR - R- D. brevitarsis Thoms. CHR - T- D. thalassina Germ. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) CHR - T- P. consimilis Schrnk. CHR - T- P. affinis (Kunze) CHR - T- P. rustica (Kunze) CHR - T- Chaetocnema mannerheimi (Gyll.) CHR - R- Ch. obesa (Boield.) CHR - R- Ch. subcoerulea (Kutsch.) CHR - T- Ch. major major (Duv.) CURC - T- Limnobaris dolorosa (Goeze) CHR - T- Galerucella sagittariae (Gyll.) CURC - T- Pelenomus comari (Hbst.) CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - R- Bagous collignensis (Hbst.) CURC - R- B. lutulentus lutulentus Gyll. CURC - R- B. robustus Bris. CURC - T- Grypus equiseti (F.) CURC - R - G. brunnirostris (F.) CHR - R- Chaetocnema aerosa (Letz.) CHR - T- Altica palustris Wse. CHR - R- A. impressicollis Reiche CHR - T- Donacia semicuprea Pnz. CHR - R- D. malinovskyi Ahr. CHR - R- D. fennica Payk. CURC - R- Dicranthus majzlani Kod.,Holec.,Behne CHR - T- Aphtona nonstriata (Goeze) CURC - T- Mononychus punctumalbum (Hbst.) 281

283 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu Lemna CURC - T- Tanysphyrus lemnae lemnae (Payk.) Lycopus europaeus CURC - R- Datonychus arquatus (Hbst.) CURC - T- D. melanostictus (Marsh.) Lythrum salicaria CHR - T- Galerucella calmariensis (L.) CHR - T- G. pusilla (Duft.) CHR - T- Aphtona lutescens (Gyll.) CHR - T- Psylliodes picina (Marsh.) CURC - R- Hylobius transversovittatus (Goeze) CURC - R- Nanophyes hemisphaericus (Ol.) CURC - R- N. circumscriptus Aubé CURC - R- N. brevis Boh. Mentha aquatica CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CHR - R- Dibolia occultans (Koch) CURC - R- Apion vicinum Kby. CURC - R- Donus intermedius (Boh.) CURC - T - Datonychus melanostictus (Marsh.) Myosotis palustris CHR - T- Longitarsus monticola Kutsch. Peucedanum palustre CURC - T- Hypera adspersa (F.) Phragmites australis CHR - T- Donacia clavipes F. CHR - R- D. fennica Payk. CHR - T- Plateumaris braccata (Scop.) CURC - R- Dicranthus elegans (F.) CURC - R- Dicranthus majzlani Kod.,Holec.,Behne Persicaria mitis CURC - R- Rhinoncus bosnicus Schtze. Polygonum amphibium CURC- T- Pelenomus quadricorniger Colonelli P. hydropiper CURC- R- P. velaris Gyll. CURC- T- Pelenomus waltoni (Boh.) Polygonum CURC - R- Pelenomus quadrituberculatus (F.) CURC - R- Homorosoma validirostris Gyll. Ranunculus CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CHR - T- H. marginella (L.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) Rorippa amphibia CHR - T- Phaedon cochleariae (F.) CHR - R- Phyllotreta dilatata Thoms. CURC - R- Lixus myagri Ol. CURC -R- Amalorrhynchus melanarius (Steph.) CURC -T- Poophagus sysimbrii (F.) CURC -R- P. hopfgarteni Tourn. CURC - T- Ceutorhynchus scapularis Gyll. Rumex hydrolapathum CURC - R- Apion hydrolapathi Marsh. CURC -R- Lixus bardanae (F.) Sagittaria sagittifolia Scirpus CHR - T- Donacia dentata Hoppe CHR - T- Donacia vulgaris Zett. CHR - T- D. impressa Payk. CHR - T - D. thalassina Germ. CHR - T- D. brevicornis Ahr. 282

284 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Scutellaria Sium latifolium Solanum dulcamara Sparganium Stachys palustris Typha angustiffolia T.latifolia Druh hmyzu CHR - R- D. obscura Gyll. CHR - R- Chaetocnema aerosa (Letzn.) CURC - T- Notaris scirpi (F.) CURC - R- N. maerkeli (Boh.) CURC - R- Thryogenes festucae (Hbst.) CURC - T- Limnobaris t-lbum atriplicis (F.) CHR - T- Phyllobrotica quadrimaculata (L.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CURC - T- Lixus paraplecticus (L.) CURC - R- Hypera arundinis (Payk.) CHR - T- Epithrix pubescens (Koch) CHR - T- Psylliodes affinis (Payk.) CHR - T- P. dulcamarae (Koch) CHR - T- Donacia aquatica L. T- D. bicolora Zchach. CHR - T- D. marginata Hoppe CHR - T- D. simplex F. CHR - T- Plateumaris sericea (L.) CURC - R- Bagous lutosus Boh. CHR - R- Longitarsus tristis Wse. - (M) CURC - T- Thamiocolus viduatus (Gyll.) CHR - T- Donacia cinerea Hbst. CHR - T - D. vulgaris Zett. CHR - T- Donacia vulgaris Zett. CURC - R- Notaris bimaculatus (F.) Veronica anagallis-aquatica CURC - R- Gymnaetron stimulosum (Germ.) CURC - T- G. villosulum Gyll. CURC - T- G. veronicae (Germ.) M 2 - Vegetace jednoletých vlhkomilných bylin Alopecurus Eleocharis Lythrun hyssopifolia Peplis portula Pulicaria vulgaris Ranunculus sceleratus Ranunculus CURC - T- Bagous tubulus Cald.et O.Br. CHR - R- Chaetocnema aerosa (Letz.) CURC - R- Nanophyes hemisphaericus Ol. CURC - R- Nanophyes saahlbergi (C.R.Saahlb.) CURC - R- N. globulus Germ. (M) CURC - R - N. gracilis Redtb. (M) CURC - R- Pelenomus olssoni (Israelson) CHR - R- Cassida (Pilemostoma) fastuosa (Schall.) CURC - R- Lachnaeus crinitus (Boh.) (M) CURC - R- Baris analis (Ol.) (M) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) CURC - R- Leiosoma deflexum (Pnz.) M 3 - Vegetace vytrvalých obojživelných bylin Eleocharis CURC - R- Thryogenes nereis (Payk.) Peplis portula CURC - R- Nanophyes saahlbergi (C.R.Saahlb.) CURC - R- N. globulus Germ. (M) 283

285 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu CURC - R- N. gracilis Redtb. (M) Ranunculus CHR - T- Hydrothassa glabra (Hbst.) CHR - T- H. marginella (L.) CHR - T- Longitarsus atricillus (L.) CURC - R- Bagous tempestivus (Hbst.) M 4 - Štěrkové říční náplavy Epilobium angustifolium CURC - T- Auleutes epilobii (Payk.) Mentha aquatica CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CURC - R- Apion vicinum Kby. CURC - T- Datonychus melanostictus (Marsh.) M. longifolia CHR - T- Longitarsus ferrugineus (Foudr.) CURC - T- Datonychus melanostictus (Marsh.) Salix (keřové) CHR - T- Zeugophora flavicollis (Marsh.) CHR - R- Labidostomis cyanicornis (Germ.) - (M) CHR - R- L. pallidipennis (Gebl.) - (M) CHR - T- Smaragdina salicina (Scop.) CHR - T- Pachybrachis hieroglyphycus (Laich.) CHR - T- P. suturalis Wse. CHR - T- P. sinuatus Muls.et Rey CHR - T- Plagiodera versicolorea (Laich.) CHR - T- Chrysomela saliceti Wse. CHR - T- Phratora vulgatissima (L.) CHR - T- P. laticollis Suffr. CHR - T- Crepidodera fulvicornis (F.) CHR - T- C. plutus (Latr.) CHR - R- Chaetocnema semicoerulea (Koch) (M) CURC - T- Pselaphorhynchites longiceps (Thoms.) CURC - T- Apion minimum Hbst. CURC - R- Phyllobius cinerascens (F.) (M) CURC - R- Polydrusus impressifrons Gyll. CURC - R- Chlorophanus graminicola Schoenh. (M) CURC - R- Ch. viridis viridis (L.) CURC - R- Leucosomus pedestris (Poda) (M) CURC - R- Dorytomus majalis (Payk.) CURC - R- D. salicinus (Gyll.) CURC - R- D. villosulus (Gyll.) CURC - T- Acalyptus carpini (F.) CURC - T- A. sericeus Gyll. CURC - T- Curculio salicivorus Payk. CURC - T- Ellescus bipunctatus (L.) CURC - T- Cryptorhynchidius lapathi (L.) Tussilago farfara CURC - T- Rhamphus pulicarius (Hbst.) M 5 - Devětsilové lemy horských potoků Aconitum variegatum CHR - R- Galeruca laticollis (Sahlb.) CURC - R- Neocrepidodera cyanescens (Dft.) Aegopodium podagraria CHR - R- Oomorpus concolor Sturm 284

286 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Chaerophyllum Petasites Salvia glutinosa Symphytum officinale M 7 - Bylinné lemy nížinných řek Calystegia sepium Chaerophyllum bulbosum Galega officinalis Myosoton aquaticus Ranunculus sceleratus Solanum dulcamara R - Prameniště a rašeliniště R 1 - Prameniště Cardamine amara Caltha palustris Equisetum Eriophorum Glyceria fluitans Swertia perennis Druh hmyzu CHR - R - Chrysolina rufa squalida Suffr. CHR - R- Chrysolina rufa squalida Suffr. CHR - R- Ch. marcasitica Germ. CHR - R- Ch. crassimargo Germ. CHR - R- Ch. purpurascens purpurascens Germ. CHR - T- Oreina alpestris alpestris (Schumm.) (M) CHR - R- O. bifrons decora (Richt.) (M) CHR - T- O. cacaliae bohemica Wse. (B) CHR - T- O. cacaliae senecionis (Shcumm.) CHR - T- O. intricata intricata (Germ.) CURC - R- Otiorhynchus morio (F.) CURC - R - O. equestris (Richt.) CURC - R- O. lepidopterus (F.) CURC - R- Liophloeus lentus Germ. CURC - T- Liparus glabrirostris Küst. CURC - T- L. germanus (L.) CURC - T- Donus ovalis (Boh.) CURC - R- D. oxalidis (Hbst.) CURC - T- D. comatus (Boh.) CHR - R- Chrysolina fimbrialis fimbrialis Küst. (M) CURC - R- Donus palumbarius (Germ.) CURC - R- D. velutinus (Boh.) (M) CHR - T- Longitarsus symphyti Hktgr. CURC - T- Mogulones symphyti (Bed.) CHR - T- Longitarsus rubiginosus (Foudr.) CURC - T- Lixus iridis (Ol.) BR - T- Bruchidius imbricornis (Pnz.) CHR - T- Sclerophaedon carniolicus (Germ.) CURC - T- Hypera diversipunctata (Schrnk.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Epithrix pubescens (Koch) CHR - T- Psylliodes affinis (Payk.) CHR - T- P. dulcamarae (Koch) CHR - T- Phaedon cochleariae (F.) CHR - T- Phyllotreta exclamationis (Thnbg.) CHR - T- Ph. tetrastigma (Com.) CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) CHR - T- Prasocuris phelandrii (L.) CHR - T- Hippuriphila modeeri (L.) CURC - T- Grypus equiseti (F.) CHR - R- Plateumaris discolor Pnz. CHR - T- Donacia semicuprea Pnz. CURC - R- Smicronyx swertiae Voss - (?B) 285

287 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Druh hmyzu Viola CURC - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) R 2 - Slatiniště + přechodová rašeliniště Betula nana CHR - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. B. pubescens CHR - R- Chrysomela lapponica (L.) CHR - R- Altica aenescens Wse. CURC - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. Carex CHR - R- Neocrepidodera nigritula (Gyll.) CHR - R- Chaetocnema sahlbergi (Gyll.) CURC - T- Limnobaris t-album atriplicis (F.) Epilobium CHR - T- Altica palustris Wse Eriophorum CHR - R- Plateumaris discolor Pnz. Ranunculus CHR - T- Hydrothassa marginella (L.) Viola palustris CHR - T- Leiosoma cribrum (Gyll.) R 3 - Vrchoviště Betula nana CHR - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. B. pubescens CHR - R- Chrysomela lapponica (L.) CHR - R- Altica aenescens Wse. CURC - R- Coeliodes nigritarsis Hartm. Calluna vulgaris CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea breddini Mohr CURC - T- Micrelus ericeae (Gyll.) Carex CURC - T- Limnobaris t-album atriplicis (F.) Eriophorum CHR - R- Plateumaris discolor Pnz. Picea abies CURC - T- Otiorhynchus niger (F.) CURC - R- O. equestris (Richt.) CURC - R- O. labilis Stierl. CURC - R- O. lepidopterus (F.) CURC - R- Pissodes scabricollis Miller CURC - T- Magdalis nitida (Gyll.) Pinus mugo CURC - T- Pissodes piniphilus (Hbst.) CURC - R- P. validirostris Sahlb. CURC - T- Magdalis memnonia (Gyll.) CURC - T- M. linearis (Gyll.) CURC - T- M. violacea (L.) Salix (křovité) CHR - R- Cryptocephalus decemmaculatus (L.) CHR - R- C. frenatus Laich. CHR - T- C. pallida (L.) CHR - T- Crepidodera fulvicornis (F.) CURC - T- Coenorrhinus longiceps (Thoms.) CURC - T- Apion minimum Hbst. CURC - T- Dorytomus rufatus Bedel CURC - T- Acalyptus carpini (F.) CURC - T- Curculio salicivorus Payk. CURC - T- Rhynchaenus angustifrons (West.) - (B) S - Skály, sutě a jeskyně S 1 - Skály 286

288 TYP BIOTOPU Hostitelská rostlina Allium Aurinia saxatilis Biscutella laevigata Calamagrostis Calluna vulgaris Campanula Cardaminopsis arenosa Carex Dianthus carthusianorum Hieracium Hylotelephium maximum S Droliny Betula pendula Convallaria majalis Cytisus nigricans Lilium martagon Mercurialis perennis Polygonatum odoratum Silene Vincetoxicum hirundinaria S 2 - Pohyblivé sutě Galeopsis Hylotelephium maximum Origanum vulgare Vincetoxicum hirundinaria A - Alpinské bezlesí A 1 - Alpinské trávníky Bistorta major Druh hmyzu CURC - T- Ophroninus suturalis (F.) CHR - T- Psylliodes instabilis Foudr. CURC - T- Ceutorhynchus ignitus Germ. CURC - R- C. lukesi Tyl CURC - T- C. puncticollis Boh. CHR - R- Psylliodes toelgi Hktgr. CHR - R- Chaetocnema chlorophana (Duft.) CHR - T- Lochmaea suturalis (Thoms.) CHR - T- Altica oleracea