Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

Transkript

1 Koupí tohoto časopisu podpoříte Časopis pro ty, kteří se nevzdávají 7 8/2015 Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč Miroslav Krobot: Máme se docela dobře, takže pomáhat není bolestivé strana 23

2 Téma: Léto a elektronika Elektrotechnická fakulta ČVUT pracuje na našem zdraví. Výzkum vážných problémů člověka je stále odvážnější. Budeme umět nahradit poškozenou míchu? Lenka Lhotská: Technika se dotýká mozku Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Naplňují se v moderní vědě dávné fantazie o zlepšení, a dokonce vylepšení člověka? Dá se říci, že do jisté míry ano. Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc. Umíme částečně nahradit či podpořit funkci srdce, a pak jsou tu transplantace, o nichž jsme denně informováni. Obecně můžeme říci, že technika dnes směřuje nejen k náhradě ztracených funkcí člověka, ale například k podpoře stárnoucích občanů, k jisté náhradě jejich poznávacích funkcí, ale také k zajištění jejich bezpečnosti, pokud třeba žijí sami a museli by přejít do nějakého zařízení. Naši čtenáři mají často nejrůznější postižení pohybových funkcí. Dočkají se zásadního objevu, který by tento handicap alespoň zmírnil? Pokud vám jde především o nejrůznější poškození míchy, tak snaha nás, techniků, je najít jistá podpůrná řešení. Oblíbeným termínem je to tzv. exoskeleton, který se do jisté míry ve světě podařilo dostat do fáze spíše rehabilitační pomůcky, než aby byl zatím použitelný pro chůzi třeba ve veřejném prostoru. Zatím je to zařízení příliš těžké a samo napájení bateriemi vlastně omezuje jeho snadné použití. Myslím, že i mnoho předních neurochirurgů, u nás např. prof. Beneš, ale spoléhá, že právě ve světě mikroelektroniky by se mohla najít účinnější řešení Experimenty probíhají, např. ve Francii dělali výzkum, který se jmenoval Vstaň a choď. Jde o elektronické zařízení, které stimuluje nervy přímo v končetinách pomocí elektrod umístěných na pokožce. Jistým problémem ale je, jak a kam elektrody tohoto typu implantovat. Teoreticky je tento princip zvládnutý, ale k praktické a běžně použitelné aplikaci je daleko. Problém je hlavně v hledání vhodných materiálů, které můžete trvale umístit v těle. Ale už například umíme pomocí elektrod zanořených do mozku omezit např. třes u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Je vůbec možné, aby zdravý mozek vědce vyhrál nad poškozeným mozkem nebo míchou? Když zůstaneme u problému zvládnutí našeho pohybu, jsem optimistická, protože příslušná oblast lidského mozku, která řídí naši motoriku, je poměrně dobře zmapovaná. Dnes umíme měřit odezvu našich pohybů na povrchu mozku. Jiná věc je naše vědomí třeba příprava k pohybu. Umíme 8

3 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Dnes umíme nahradit klouby, částečně a jen u některých pacientů umíme pomocí kochleárních implantátů nahradit sluch. Horší je to s náhradou zraku, tam ještě výzkum není tak daleko, jsme na úrovni rozlišení světla nebo stínu, ale zatím nic víc. tedy poslat do končetiny řídicí informaci, řekněme udělej krok, ale když akce nenastane, potřebujeme zpětnou vazbu do mozku. A to je velká technická výzva. V jaké fázi je pohyb? Nastal? Nenastal? Největší problém např. bionické ruky je stisk. Když bude silný, rozdrtí skleničku, když slabý, upustí ji Tedy to, co lidská ruka umí ve spolupráci s hmatem nebo zrakem, zatím umělá náhrada úplně neovládá. Takže přichází potřeba tvrdého a dlouhodobého tréninku a učení a nutnost ještě dalšího zlepšování bionických náhrad. Abych přímo odpověděla na vaši otázku asi nikdy nebudeme umět nahradit myšlení a vědomí sebe sama. Narážíte při této práci na nějaké vážné etické problémy? Především jde o zásahy do soukromí jedince. Ve chvíli, kdy potřebujeme měřit parametry konkrétního člověka, především životní funkce, zvyklosti a potřeby, pochopitelně získáváme často velmi intimní informace. Takže: kdo smí mít přístup k takovým datům, kdo smí znát identitu toho jedince? Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. A když dojde k poruše nebo jinému problému, musí být technika schopna okamžitě o tom informovat. 9

4 Téma: Léto a elektronika SLOUPEK Jiřiny Šiklové Hrozí i nebezpečí zneužití této techniky proti jejímu nositeli? Vždy musíme myslet na maximální bezpečnost, minimálně na úrovni ochrany např. bankovního tajemství. Na druhé straně se vede velká diskuse o tom, kdo a za jakých podmínek vůbec může tuto techniku vyvíjet, vyrábět a prodávat. Zatím panuje shoda, že by se měla uplatňovat obdobná omezení jako u léčiv. Tedy kontrolovaný a kontrolovatelný proces s náročnou certifikací. V této souvislosti dožijeme se všichni toho, že budeme očipovaní? Experimenty našich kolegů už existují, ale o tom nebudou rozhodovat vědci. K vaší práci potřebujete nezbytně svět medicíny. Jak se vy, technici, potkáváte s lékaři a jejich představami? Dnes už zmizela mnohá nedorozumění. Moderní medicína se neobejde bez vyspělé techniky. Samozřejmě se obě strany musely naučit chápat druhý obor. A naučily se to. I úspěchy našich absolventů dokazují, že jsou výborně interdisciplinárně připraveni. Máme absolventa u Philipse, dva jsou u National Instruments, náš výzkumník info Kdo je doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc. Vedoucí skupiny BioDat na Fakultě elektrotechnické ČVUT. Specialistka na asistivní technologie, využití kybernetiky a informatiky pro zpracování dat v neurologii a kardiologii. S týmem mladých výzkumníků a doktorandů se podílí na významných domácích i zahraničních projektech. pracuje na proslulé klinice Mayo v USA. Vůbec nemáme problém s uplatněním našich studentů ve výzkumu ani v praxi. Takže lékařství i nejmodernější technologie se na naší fakultě krásně prolnuly a začínají sloužit Když má nějaké elektronické zařízení nebo software sloužit výzkumu, musíme uplatňovat podobná pravidla, jak je popsal Isaac Asimov ve své proslulé povídce Já, robot. Tedy naše zařízení nesmí člověka poškodit. Nevyčítejte si, že se flákáte Vzpomínám, jak jsme se s bratrem ptali rodičů, zda tam, kam pojedeme, budou i další děti. Bylo důležité vědět, s kým si pak budeme hrát. Podle odpovědi jsme pak chvíli s bratrem vzdorovali ten či ta mě nebaví, je to protivný kluk nebo se naopak již předem těšili. V obdobných situacích, třeba kolem prázdnin a dojednávání dovolených někde na horách či u moře, se dnešní děti a dospívající ptají svých rodičů, zda tam budou nějaké hry, připojení k terminálu či v lepším případě sofistikované, tedy komplikované prolézačky nebo alespoň kryté bazény s umělými vlnami. Končívá to poznámkou rodičů: Neotravuj už dopředu, budou tam hry, a při nejhorším vždyť si s sebou vezmeš svůj notebook. Dovolená ale není jen vyvázání se z práce, jíž si vyděláváme peníze, ale i únik od stereotypního, tedy zaběhnutého života a obvyklého chování včetně vstávání a dodržování pracovní doby. Pokud i v době dovolené pokračujeme v tom, co děláváme ve svém volném čase, tak to vlastně není dovolená Poučuji, ale sama se podle toho nechovám. Sice na dovolené, např. na chalupě, neotevírám y, protože jsem si tam úmyslně nenechala zavést připojení, ale to neznamená, že zcela vypnu. Počítač mám s sebou, občas na něm píši články a vzadu v hlavě pořád mi hučí: až se vrátíš, vyvalí se na tebe spousta a spousta nevyřízené pošty, vzkazů, dotazů a budeš to zvládat nejméně dva dny. Tak teď na to nemysli! Sama sobě dávám tyto příkazy, jiným radím, aby přepnuli z pracovního tempa na jiný režim a odpočívali, a dodávám, že potom, až se zase vrátí do práce, se jim bude lépe pracovat, že zase nasadí tempo. Někdy to říkám druhým proto, abych si to uvědomila i já sama a řídila se podle toho. Tedy znovu opakuji: dovolte si změnit své stereotypy, nevyčítejte si, že se flákáte, nezpytujte svědomí, zda čas, kdy ležíte na pláži nebo u táboráku, je účelně strávený, a snažte se dělat něco jiného, než čím se zabýváte obvykle. Slibuji, že se o totéž budu pokoušet i já sama. Dobrá předsevzetí jsou proto dobrá, že je porušujeme. Ale pokoušet se o jejich dodržení taky patří k životu! Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry

5 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Mladý vozíčkář se nevyhýbá nezávislému cestování. S plánováním pomůže internet. Moderní trend: spaní na cizím gauči. Tomáš Pik: Nasdílej svůj gauč! Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch a Tomáš Pik Tomáši, jak dlouho vlastně cestujete a které země jste už navštívil? Co vás vedlo k tomu, abyste začal? K vášni pro cestování mě přivedla rodina. Ale sám cestuji až od doby, kdy jsem se kvůli své nemoci dostal na vozík. Ta nemoc je progresivní a nevyléčitelná, tak jsem trošku změnil svůj žebříček hodnot a cestování se dostalo na jedno z předních míst. Dříve jsem špatně chodil a chůze mě vyčerpávala, takže jsem se na vozík vlastně i těšil. Díky němu se cítím samostatnější. Cestování je teď můj největší koníček a je mi jedno, jestli jedu vlakem do Plzně nebo letecky do nějaké vzdálené destinace. Před čtyřmi lety jsme si s bývalou přítelkyní udělali takový malý okruh autem po západní Evropě. Přece jen jsou tyhle země, co se týče bezbariérovosti, napřed. Moc rád se vracím do Německa, je to taková moje srdeční záležitost. Kdybyste měl vybrat jednu zemi, která ve vás zanechala nejsilnější dojem, kterou byste zvolil? Kdybych měl vybrat jen jednu, tak je to určitě místo, které jsem navštívil teprve letos v lednu. Splnil jsem si sen a podnikl cestu za hranice Evropy až do exotického Thajska. Při svých cestách se rád setkávám s místními lidmi a poznávám jejich mentalitu a způsob života. A Thajsko se nedá srovnat se žádnou evropskou zemí, je to úplně jiný svět. Nejvíce mi chybí ti přátelští, stále usměvaví lidé a skvělé jídlo. S bezbariérovostí to tam sice není ideální, ale o to víc jsem se setkával s ochotou místních lidí. Jaký rozměr pro vás cestování na vozíku vlastně má? S jakými překážkami se potýkáte? Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem na vozíku. Kolikrát si i říkám, že takhle je cestování pohodlnější. Jelikož ze zdravotních důvodů nemohu mít řidičský průkaz, k cestám využívám hlavně vlakovou a leteckou dopravu, kde předem oznamuji, že s nimi pojedu, a už na mě čekají a pomáhají mi, abych se v pořádku dostal z bodu A do bodu B. Zatím jsem se ještě nesetkal s komplikacemi. Pokud cestuji s někým, kdo řídí auto, je to samozřejmě jednodušší a pohodlnější. Co jste v zahraničí zažil nejdivočejšího, a co vás naopak překvapilo pozitivně? Nevím, jestli je to to nejdivočejší, co jsem zažil, ale když jsme v Amsterdamu hledali bezbariérový Coffee Shop, což se zdálo jako nadlidský úkol, podařilo se nám zabloudit a nemohli jsme najít, kde máme zaparkované auto. Vypadalo to docela beznadějně, ale asi po hodině se nám to nějak povedlo (směje se). Nebo bych také mohl zmínit jízdu na slonovi, to je nezapomenutelný zážitek. Pozitivně mě překvapilo, na jaké úrovni je bezbariérovost v západních zemích. V Paříži jsme měli přednost na Eiffelově věži i v Louvru a nemuseli jsme čekat v několikahodinových frontách. Také mě potěšilo zvýhodněné vstupné na památky a do muzeí. Vím o vás, že jste vyzkoušel couchsurfing. Tohle zvláštní anglické slovo označuje jeden poměrně moderní trend ve svobodném nezávislém cestování. O co vlastně jde a jak jste na to přišel? Couchsurfing je vlastně globální sociální síť cestovatelů, kteří nabízejí místo na přespání jiným cestovatelům, a to bez nároku na finanční odměnu. Je to skvělá příležitost, jak cestovat levně a zároveň poznávat zemi i v místních rodinách. Na stránkách projektu se dá najít přímo bezbariérový byt, a když do fulltextového vyhledávání zadáte wheelchair, vyhledají se vám vozíčkáři. Moje první zkušenost s couchsurfingem je asi dva roky stará; to jsme vyrazili Daleké Thajsko je pro Evropana tou pravou exotikou. Jak ale říká Tomáš Pik, lidé jsou tu nadmíru ochotní a i díky nim se cestovatelé na vozíku nemusí bát lokalit, které nejsou kompletně bezbariérové. do Portugalska. Bydleli jsme u vozíčkáře Alexe, který se tam přestěhoval z Německa. Poskytl nám cenné informace, co určitě musíme navštívit, na jaká místa se s vozíkem dostaneme a na která ne. Sám nás provezl upravenou dodávkou po okolí. 11

6 Téma: Léto a elektronika Já osobně nevnímám jako překážku, že jsem na vozíku. Kolikrát si i říkám, že takhle je cestování pohodlnější. info Kdo je Tomáš Pik Nadšený cestovatel-vozíčkář. V 15 letech mu lékaři diagnostikovali vzácnou genetickou chorobu, poslední čtyři roky se pohybuje s pomocí mechanického invalidního vozíku. Mladý cestovatel na vozíku vytrvale plánuje další cesty. Kam bude ta další? Další výhodou couchsurfingu je, že každý z nás se může zaregistrovat a nabídnout volné místo na spaní, a celý svět tak může přijet za vámi. Každý z couchsurferů má svůj profil, kde mají reference od ostatních uživatelů. Nevýhodou pro někoho může být jazyková bariéra, ale dá se najít couchsurfer i podle jazyků, jimiž mluví, a jistě vás překvapí, kolik česky mluvících uživatelů ve světě žije. Třeba teď mám v plánu se zase podívat do Nizozemska; našel jsem si couchsurfera/vozíčkáře, který česky nemluví, ale jedna z jeho pečovatelek je Češka. Nabídl byste cestovatelům i svůj gauč? Určitě, jakmile bude ta možnost, budu mít dveře otevřené. Těším se na to. V souvislosti s moderními trendy v cestování mě napadá i tzv. digitální nomádství, kdy lidé odjedou do zahraničí, a protože odtamtud pracují pomocí moderních technologií, nemají naspěch s návratem a poznávání cizí země i její kultury si mohou náležitě užít. Nomáda na vozíku se mi ale zatím najít nepodařilo. Přemýšlel jste někdy o něčem takovém? Dokážu si představit, že bych cestoval a zároveň pracoval. Má dosavadní zaměstnání ale vždycky vyžadovala pravidelné docházení na pracoviště. Když si to ale představím, je pro mě digitální nomádství přímo snem. Zůstaňme u nezávislého cestování. Preferujete takovou cestu, nebo je to pro vozíčkáře obtížnější, než se například svěřit cestovní kanceláři? Určitě bych si nedokázal představit, že bych se spontánně sbalil a někam odjel. Musel bych mít zajištěné alespoň ubytování. Jiné by to bylo, kdybych měl řidičák. Přece jen se v nejhorším vždycky dá přespat v autě. V každém městě je infocentrum, kde poskytují mapy a informace o bezbariérovosti, takže se nemusí dopředu plánovat, kam se dá ve městě zajít a naopak kam se s vozíkem nedostanu. Jak své cesty vlastně plánujete? Jak vám ulehčuje při cestování život internet a moderní elektronika? Já rád plánuju obecně, takže si před každou cestou zjistím aspoň základní informace o městě nebo zemi, kam se vydávám. Využívám internet nebo aplikace na chytrém telefonu. Bez těchto dvou věcí bych si to už ani neuměl představit. Existují různé mapy a průvodci, používám Google překladač, který mi velice usnadnil komunikaci nejen v Thajsku, u nás zase využívám idos.cz (přehled jízdních řádů hromadné dopravy pozn. autora). Většina z těchto stránek má vlastní aplikaci pro chytré telefony. Také bych se chtěl podívat do Španělska, v současné době se učím španělsky a dokázal bych si představit, že tam i nějakou dobu pobudu, ale to ještě musím pořádně naplánovat. 12

7 časopis pro ty, kteří se nevzdávají V českých nemocnicích se objevují tablety s tlumočnickou službou. Neslyšící pacienti novinku chválí. Daří se bránit omylům v komunikaci. Michal Hrbek, mluvčí Tichého světa, program zatím chválí. Vyhodnocení proběhne na konci roku. Komunita neslyšících je silně propojená, informace se tedy šíří rychle, a jsou i pacienti, kteří už si o tablet aktivně řeknou sami. Tlumočení probíhá oboustranným videopřenosem. Je to podobné, jako když stojí tlumočník vedle lékaře. Máte tablet? Text: Štěpán Beneš foto: Jan Šilpoch Dojde-li na rozhovor s lékařem, na omyly v komunikaci se sluchově postiženým člověkem není prostor. Přestože prakticky každé zdravotnické zařízení poučí své lékaře o základech takové komunikace, ne vždy to stačí. Omyly, k nimž může dojít, v sobě přitom ukrývají katastrofický potenciál. I proto mají teď české nemocnice k dispozici speciální tablety napojené na nepřetržitou on-line službu překládání do znakového jazyka. Tablety do nemocnic zapůjčila občansky prospěšná společnost Tichý svět (dříve APPN Agentura pro neslyšící). Společnost je zároveň provozovatelem on-line Tiché linky pro tlumočení do znakového jazyka, kterou lze v komunikaci s lékařem využívat nepřetržitě. Neslyšící pacient si tedy v nemocnici tablet zapůjčí a při konzultaci s lékařem se s jeho pomocí napojí na Tichou linku. Tlumočnice na druhé straně datového spoje poslouchá, co lékař říká, a na obrazovku pak překládá do znakového jazyka velmi Nemocnice jsou s tablety spokojeny. Někde se využívají často, jinde prozatím na příležitost čekají. podobně, jako kdyby vedle lékaře stála tlumočící osoba. Technicky spojení probíhá přes internet pomocí webové kamery. Momentálně stále využíváme aplikaci Skype, dokončujeme ale testování vlastní aplikace, která běží v rámci webového rozhraní cz, a není tedy třeba nic instalovat. Tuto aplikaci jsme vyvinuli na míru specifickým požadavkům neslyšících, ale také pro zefektivnění práce tlumočníků, zpřesňuje Michal Hrbek, mluvčí Tichého světa. Tablety v jednotlivých nemocnicích po celé České republice najdou zájemci buď na recepci, nebo standardně na některém z oddělení. Na jejich přítomnost upozorňují samolepky i speciálně proškolený personál nemocnice. Komunita neslyšících je silně propojená, informace se tedy šíří rychle, a jsou i pacienti, kteří už si o tablet aktivně řeknou sami, dodává Michal Hrbek. Stovka v dohledu Tablety si chválí například ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, kde je tablet umístěn na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku. Zároveň je k dispozici pro pacienty v rámci celé nemocnice. Velká spokojenost je u zdravotnických pracovníků s jednoduchostí obsluhy přístroje, s tlumočnickou službou nonstop a spokojeni jsou také pacienti, kteří lépe rozumějí zdravotníkům při vysvětlování postupu jednotlivých činností nebo léčby. Ohlasy jsou ve všech případech kladné, pochvaluje si Dana Vaňková, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči. Spokojenost hlásí i Thomayerova nemocnice v Praze, kde už tlumočnice překládala z obrazovky k velké spokojenosti neslyšícímu páru na interním oddělení. Podle mluvčí Martiny Štanclové plánuje nemocnice do budoucna dokonce několik tabletů přikoupit, vedení nemocnice vnímá jejich přítomnost jako další zkvalitnění služeb. Pětkrát už byl tablet využit i v motolské nemocnici napříč několika odděleními. V menších nemocnicích, jako je ta v Mělníku, zatím tablet zahálí; i zde je ale připraven splnit svůj účel, bude-li ho potřeba. K dispozici mají neslyšící tablety prakticky ve všech větších nemocnicích po celé zemi, kromě osmi přístrojů v Praze tedy například v Brně, Ostravě, Plzni nebo v Českých Budějovicích. Výjimkou nejsou ani menší města; celkem se pomocí zapůjčených zařízení neslyšící pacienti se svým lékařem dorozumí v 86 nemocnicích či rehabilitačních zařízeních. Další se chystají. Občansky prospěšná společnost Tichý svět prozatím celý projekt vyhodnocuje. Máme ohlasy jen od jednotlivců z řad neslyšících, zatím nemůžeme hovořit o nějaké plošné studii. Více budeme vědět na konci letošního roku, uzavírá Michal Hrbek. info Kompletní mapa rozmístění tabletů v nemocnicích je k dispozici na webové adrese: viewer?mid=zkzjytux4owa.k5jy_evwiwua

8 Téma: Léto a elektronika Nejvíc informací o cestování s postižením najdete na internetu. Detailní hledání před cestou může přinést zajímavé tipy. Oficiální údaje o bezbariérovosti se mohou zásadně rozcházet s realitou. Než vyrazíte do světa Text: RADEK MUSÍLEK Foto: ARCHIV AUTORA Cestovatelé s postižením mají v dnešní době poměrně velký výběr míst, kam se mohou vypravit. A to po celém světě. Základem je však detailní příprava. Nepostradatelného pomocníka v tomto ohledu představuje internet. Nabízí různé stránky zaměřené právě na cestování osob s postižením, převážně tím tělesným. Můžete prolistovat mapy bezbariérovosti, přečíst si o osobní zkušenosti konkrétních lidí, vyhledávat ubytování a zájezdy šité na míru nebo si zajistit vyhovující dopravu. To vše z pohodlí domova a prakticky s nulovými náklady. Důležitá je však trpělivost při hledání, a především rozumná míra obezřetnosti. Realita se může od informací na internetu lišit jako den a noc. Snad každý vozíčkář zažil situaci, kdy se oficiálně bezbariérové místo ukázalo jako naprosto nepřístupné. Na Booking. com si objednáte hotel údajně vhodný pro vozíčkáře, a po příjezdu se nestačíte divit schodům u vstupu. Údaje si proto musí každý cestovatel ověřovat. V ideálním případě získá osobní zkušenost od jiného kolegy s postižením a em či po telefonu mu parametry potvrdí přímo zaměstnanci z daného místa. Doplňujícím pomocníkem může být nástroj Google StreetView. Na prostorových fotografiích si prohlédnete místo, které vás zajímá. Dají se tak pouhým pohledem odhalit bariéry u vchodů, chybějící nájezdy na chodníky apod. Mocný internet Vyhledávání a ověřování informací však má hned několik úskalí. V první řadě musíte umět alespoň trochu s již zmíněným internetem. Kdybyste se spolehli na klasické tištěné průvodce, dostanete maximálně velmi stručnou obecnou informaci. V nejlepším případě budou u některých objektů uvedeny piktogramy vyznačující přístupnost objektu. Velmi pravděpodobně i v knize už dnes narazíte na odkaz na specializovaný web. Další dovedností, která se při hledání velmi hodí, je alespoň základní znalost ang info Užitečné odkazy Mapy bezbariérovosti Cestovatelské weby Cestovní agentury ličtiny. Řadu informací se totiž dočtete právě v tomto jazyce. Klíčová jsou slova jako disabled (postižený), wheelchair (vozík), special needs (speciální potřeby) nebo accessible (přístupný) v kombinaci se slovem travel (cestovat) nebo holiday (dovolená), i když někdy nestačí ani světově nejrozšířenější jazyk. Nemálo stránek s užitečnými informacemi najdete prostě jen v domácí verzi. To však neznamená, že si bez cizích řečí neporadíte. Nenechte se odradit! Buď lze pro základní orientaci použít překladač v Googlu, nebo se prostě spolehnete výhradně na české zdroje. Ani ty totiž nejsou úplně marné. České prostředí Na prvním místě je třeba jmenovat dvě české aplikace, které jsou v zásadě velmi podobné zavedenějšímu německému projektu Wheelmap.org. Jedním zdrojem je VozejkMap.cz a tím druhým Disway.org. Jedná se o mapování bezbariérových míst a sdílení zkušeností od konkrétních uživatelů. Jelikož jsou jimi především Češi, největší množství hodnocených míst je právě v České republice. Najdou se ale i body zájmu v zahraničí. Disway se navíc zabývá nejen tělesným postižením, má také ambice vytvářet jakousi cestovatelskou komunitu registrovaných uživatelů. VozejkMap je zase napojen na Vozejkov.cz. Oba projekty najdete i na sociálních sítích, kde se sdílejí zajímavé odkazy a předávají zkušenosti s ostatními. Přidejme ještě zmínku o slovenské obdobě tohoto nápadu na Go-ok.sk. Někteří nadšení cestovatelé založili vlastní stránky, kde se dělí o své zkušenosti, dávají prostor ostatním, a dokonce se třeba 14

9 časopis pro ty, kteří se nevzdávají SLOUPEK Daniely Filipiové pustili do monitorování bezbariérovosti. To je příklad manželů Folvarských a jejich projektu Neposedime.cz neboli Flyabout.cz. Čerpat inspirace můžete i ze stránek založených ke konkrétním výpravám, tak jako třeba 3handbikes.com. Obvykle existuje zároveň facebooková mutace takových stránek, kde se dají navázat další kontakty s lidmi podobného zaměření. Odkazy na různé servery shromažďující užitečné informace pro cestování najdete třeba na Helpnet.cz v sekci Bariéry, na ligavozick.skynet.cz v sekci Volný čas rekreace a cestování nebo na stránkách Presbariery.cz. Opět ale čekejte tipy především na místa v rámci České republiky. Kdo se přece jen nezalekne zahraničních zdrojů, může hledat inspirace třeba na Sagetraveling. com, Disabledtravelers.com a Globalaccessnews.com. Ovšem i u osobních zkušeností lidí s postižením dávejte pozor. Reference jsou subjektivní, obvykle bez sjednocených měřítek, pokud nejde přímo o systematický monitoring. Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. Takže musíte brát na zřetel i to, jaké je vaše postižení a jaký handicap má pisatel nějaké recenze. V cizích rukou Pokud na vlastní vyhledávání rezignujete, vydáte se nejspíš do rukou nějakého zprostředkovatele, nejčastěji cestovní kanceláře, aby se vám dostalo informací. V takovém případě se ale zvyšuje riziko, že něco nebude podle vašich představ. Ten, kdo bude hledat za vás, nezná přesně vaši situaci, a může tedy zapomenout na detail, který se ukáže být podstatným. V zásadě je nutné počítat s tím, Internet skýtá nepřeberné množství informací. Musíte se k nim ovšem proklikat, což není vždy úplně rychlá záležitost. Čas věnovaný domácí přípravě se však zúročí na samotné cestě. I tak sice může nějaké překvapení nastat, to je ale vlastně kořením turistiky. že byť se běžné cestovní kanceláře snaží vycházet zákazníkům s postižením čím dál tím více vstříc, jejich zaměstnanci obvykle nemají velkou zkušenost se specifickými požadavky lidí s handicapem. Slovo bezbariérové si často vykládají jako nejsou tam schody. Šířku dveří, dispozici toalety s koupelnou nebo výšku postele řeší jen málokdo, pokud se cíleně nezeptáte. Popíšete-li však své požadavky opravdu detailně a v dostatečném předstihu kvůli času na prověření, dokáží i běžné cestovní agentury poskytnout kvalitní služby. Nenechte se však odbýt prohlášením: Ono se to na místě nějak udělá. Dobré reference v ohledu zprostředkování cesty pro vozíčkáře má například Invia.cz. Existují však výjimky v podobě cestovních agentur zaměřených přímo na klientelu se speciálními potřebami. Na našem trhu je nejvýraznějším z takových subjektů Bezbatour. Tato cestovka si nejen informace pečlivě ověřuje, ale zároveň provádí detailní monitoring ubytovacích zařízení. Ostatně v řadách jejích zaměstnanců je nemálo vozíčkářů, a to včetně zakladatele Michala Pragera. V zahraničí se lze obrátit například na anglické co.uk a nebo německé a www. bsk-reisen.org. Stránka pak přináší tipy na další. Jelikož fungují pro mnohem větší počet klientů, i jejich nabídka je výrazně širší. Najdete zde i pobyty na bezbariérové jachtě či exotické zájezdy. Ještě je co zlepšovat Každý miluje léto a s ním spojenou dobu dovolených. Mnozí si dovolenou plánují téměř rok předem, jiní naopak čekají na last minute. Další vědí, že ji opět stráví na svém oblíbeném místě. Na chalupě, v příjemném kempu, v hotelu u nás či v zahraničí. Nejsou při své volbě ničím omezováni. Mnozí však tak širokou škálu volby nemají. Při výběru lokality, kam se chtějí podívat, musí přihlížet i k tomu, zda je místo pobytu uzpůsobeno potřebám osoby s tělesným handicapem. Dnes se nabídka bezbariérových míst rozšiřuje již i u nás. Mnohdy to má ale jeden, a to dost podstatný háček. Bezbariérové objekty vznikají především v novostavbách, což povětšinou bývají několikahvězdičkové hotely, kde si za pobyt řádně zaplatíte. Malé levné penziony nebo kempy jsou bohužel většinou bariérové, a to nejen co se týče ubytování, ale i dalších služeb, jako je možnost přístupu do bazénu nebo přírodního koupaliště. Dříve, před mnoha lety, jsme byli při hledání místa na dovolenou odkázáni na své dobré či špatné zkušenosti nebo na doporučení známých. V dnešní době, době internetu, na kterém byste měli najít veškeré informace, byste předpokládali, že majitelé či provozovatelé ubytovacích zařízení zveřejní na svých stránkách i informace o tom, zda je objekt přístupný pro tělesně handicapované, kolik mají bezbariérových pokojů, zda je koupelna vybavena vanou či sprchou, nebo dokonce zveřejní fotografii pokoje. Realita je bohužel jiná. Logo vozíčkáře najdete (pokud vůbec) většinou jen u zahraničních firem. A na konec ještě jedna připomínka. Když už se majitel rozhodne objekt přizpůsobit potřebám tělesně handicapovaných, měl by rekonstrukci konzultovat. Jistě se v jeho okolí najde někdo na vozíku a rád mu poradí, jak na to. Nestane se pak to, co mně před mnoha lety. Pronajatý domek byl úžasný. Až na (byť velmi prostornou) koupelnu. Podlaha ve sprše byla vyspádovaná ke gule pod úhlem asi 15 (stačí 1 ). Sprchovací židle tak stála jen na třech nohách. Dovedete si jistě představit, jakým bojem o zdraví byla každá koupel. Autorka je senátorka. 15

10 Téma: Léto a elektronika Vozíčkáři musí v zahraničí platit dálniční poplatky, jejich výši lze zjistit na internetu. Slevy pro lidi s postižením existují skoro všude, ale nemají pravidla. Za hromadnou dopravu turista s postižením utratí více na západě a jihu Evropy. Slevy na cestách Text: RADEK MUSÍLEK Foto: AUTOR Možná si to každý neuvědomuje, ba někdo si toho ani dost neváží, ale v České republice je tradičně poskytováno hodně slev lidem s postižením. Ať už jde o dálniční poplatky, bezplatnou městskou hromadnou dopravu nebo volné vstupenky do různých kulturních institucí. Při pohledu za hranice si uvědomíme, že nejde o takovou samozřejmost, a český i moravský turista s postižením může být na cestách zaskočen. Dálniční poplatky Začněme u dálničních poplatků, protože pojedete-li autem, jsou pravděpodobně to první, co budete muset v zahraničí řešit. Některé státy Evropy jdou cestou mýtných bran, kde u závory platíte za délku ujetého úseku, jinde se kupuje dálniční známka s různě dlouhou časovou platností. V obou případech se ale připravte na to, že jste povinni platit, i když vlastníte evropskou vozíčkářskou kartu. Ta zaručuje pouze mezinárodně uznaný nárok na parkovací místa. Jako obyvatele České republiky vás od dálničních poplatků osvobozuje pouze na našem území. Existuje jen jedna výjimka, a tou je Slovensko. Díky mezistátní dohodě může český držitel karty jezdit bezplatně i tam. Musí však předem dodat Národní dial niční spoločnosti žádost na předepsaném formuláři a kopii dokladů od vozidla i parkovací karty. To vše klasickou poštou, takže je potřeba začít jednat v dostatečném předstihu před plánovanou cestou. Podrobnosti naleznete na Ostatní státy poskytují úlevy od mýtného pouze svým občanům, což platí i pro Českou republiku. Takže má-li za vámi přijet kamarád na vozíku ze zahraničí, i on si musí pořídit dálniční známku. Jiná situace je v několika málo evropských zemích, kde mýtné nevybírají vůbec nebo jen za průjezd určitými mosty či tunely. Vyhledat si je můžete i s dalšími informacemi například na stránkách Dodejme, že letos máte poslední možnost užít si s osobním autem legendární německé dálnice bezplatně. Evropská nejednotnost Tím ovšem končí poměrně snadno dohledatelné a jednotné informace. Jak ukázal náš průzkum mezi lidmi s postižením v řadě států Evropy, ani oni nemají úplně jasno ve svých tamních výhodách a slevách. Přístup k problematice se často liší nejen stát od státu, ale i region od regionu, a dokonce i od instituce od instituce. Pokud tedy nechcete situaci zjišťovat až na místě samém, musíte předem trpělivě hledat na internetových stránkách jednotlivých subjektů. Stránky se souhrnem všech slev v jednotlivých zemích však neexistují. Podle vyjádření jednotlivých Evropanů na vozíku se zdá, že větší slevy můžete obecně čekat na severu a východě kontinentu, naopak jih a západ je přísnější, i když to pochopitelně neplatí absolutně. Osobní Některé památky jsou ohromující, i když se na ně můžete podívat jen zvenčí. zkušenosti ukazují, že stejná situace může v jedné a téže zemi vypadat zcela protichůdně. Takže například jeden řidič městského autobusu v Kodani požadoval plné jízdné za všechny cestující na vozíku, druhý naopak poskytl slevu. Tento příklad lze zobecnit. Nezřídka se setkáte s tím, že záleží na individuálním přístupu konkrétního pracovníka, který se vám zrovna věnuje. Někdy člověka s postižením provede vstupem, aniž by vůbec řešil nějakou vstupenku. To jsem zažil například ve Španělsku u paláce El Escorial. Při návštěvě ruského Petrohradu jsem se zase při dotazu na cenu vstupného dokonce setkal s otáz 16

11 časopis pro ty, kteří se nevzdávají SLOUPEK Lii Vašíčkové Světoznámé galerie bývají bezbariérové a poskytují určité slevy i přednost ve frontě. kou, odkud jsem. Když zaznělo, že z České republiky, vstupné bylo nulové. Jakou slevu by asi dostal Američan nebo Němec, nevím. V Německu, Itálii, Španělsku nebo třeba ve Švýcarsku počítejte s tím, že v hromadné dopravě člověk s postižením obvykle platí plné nebo alespoň poloviční jízdné. Němci a Švýcaři však zároveň většinou poskytují stoprocentní slevu pro případný doprovod handicapovaného pasažéra. Na chodící doprovod se ostatně nějakou slevou myslí skoro ve všech státech. Ani v tomto případě ale nelze mluvit o sjednoceném přístupu a výjimky potvrzují pravidlo. Například v neapolském metru jede zadarmo vozíčkář, ale jeho asistent platí plné jízdné 1,3 eura. Při cestování španělským vlakem slevy nečekejte, stejně je tomu v autobusech na Maltě. Je-li ovšem cestování bezbariérové a servis na úrovni, člověk rád zaplatí, což ve všech výše zmíněných případech platilo. Totéž říká o placení v barcelonské městské hromadné dopravě vozíčkář Michal Prager: Vzhledem k téměř absolutní bezbariérovosti zde lidé s postižením nemají jízdné zadarmo. Je to však daň, kterou bych za volný pohyb v českých městech zaplatil také. Stejně je to i s příplatky za opravdu bezbariérová vozidla taxislužby v některých evropských metropolích. Proč nepřihodit nějaké euro, když máte zajištěné pohodlí a kvalitní servis, je-li ta možnost. Přednost ve frontě Úlevy od mýtného se většinou vztahují jen na domácí řidiče s handicapem. Větší úlevy můžete naopak čekat ve Skandinávii a také v postkomunistických státech, jako je Lotyšsko, Polsko nebo Slovensko. Tamní situace s (ne)placením je velmi podobná našim domácím podmínkám. Městská hromadná doprava bývá pro člověka s těžkým postižením i jeho doprovod zdarma. Prakticky bez výjimek se můžete v celé Evropě spolehnout na to, že člověk s postižením nemusí nikde čekat ve frontách. Na nejrůznějších památkách a v muzeích dostávají tito lidé při vstupu přednost. Nemusí tak absolvovat i několikahodinové postávání u pokladny. I z toho někdy plyne, že na placení vůbec nedojde, ale spoléhat na to není ani možné, ani správné. Léto budiž pochváleno Začalo nám léto! To astronomické 21. června, ale to naše léto, to, které si neseme v sobě, na které se připravujeme, na které se těšíme a kocháme se představami, jaké bude, to si v sobě neseme již dlouho. Pokud se vracíme na známá místa, tak třeba i rok. Léto je čas dovolených, volna, relaxace duše i těla. Běžný smrtelník si dá do kufru pár věcí a vyráží za hranice všedních dnů. Homo rotaens (volně přeloženo člověk na kolečkách z latinského rota = kolo) musí přibalit náhradní duši a plášť, lepení, kdyby smůla byla velká, několik krytí na odřeniny, opalovací krém s vysokým faktorem, protože kůže plegických částí těla je výrazně náchylná ke spálení, více cévek než běžně a náhradního oblečení, protože co kdyby, kluznou desku na přesuny, pokud by nebylo vše zcela bezbariérové, případně přísavné madlo, kdyby bylo potřeba atd. Klasické dovolenkové heslo co nemám, to nepotřebuji zde neplatí, zvláště když jedeme do ciziny. A čím větší exotika, tím může být situace složitější. Nesmíme zapomenout na domorodce, ať v naší republice nebo v zahraničí. Osobně jsem udělala zkušenost, že v místech, kde prožíváme zasloužené volno, žijí příjemní a laskaví lidé. Ono to tak v běžném životě určitě nebude, ale na našich dovolených se potkáváme s ochotnými a vlídnými lidmi. Když potřebuji pomoc, protože něco sama nezvládnu, přece jenom jsem slabá žena, vyhlédnu si v okolí mladšího ramenatého muže, opticky plného síly, a požádám ho o pomoc při asistenci manželovi. Vždycky mi někdo pomůže. Nezapomenutelný byl třeba zážitek, kdy pán chytal v moři ryby a paní mu dělala společnost. Anglicky jsem požádala o asistenci mému muži ze země na vozík. Pán znejistěl, protože anglicky nerozuměl. Jeho žena na něj spustila španělsky jako kulomet, její gestikulace a tón řeči byly zcela jasné a pán okamžitě a velmi rychle vykročil k mému muži. Gesty jsme se domluvili, jak na to, a vše bylo v pořádku. Užívejte si léta, radujte se, těšte se a usmívejte se na lidi okolo! Nenechte si léto nikým a ničím zkazit! Léto budiž pochváleno! Autorka je lékařka, členka rady Konta Bariéry

12 Téma: Léto a elektronika Koupání v moři usnadňují lidem s postižením speciální handipláže. Ukázkovým příkladem je pláž ve francouzském letovisku Cannes. V Evropě existují takových pláží stovky, musíte si je předem najít na internetu. Pláže bez bariér Text: RADEK MUSÍLEK Foto: TOMÁŠ MAREK a archiv Koupání v moři je bezesporu velký zážitek. Pro člověka s tělesným postižením, především na vozíku, však může představovat poměrně náročnou výzvu. Cožpak o to, pokud nejsou velké vlny, tak pobyt ve vodě samotné vlastně problém není. Nejkritičtější bod představuje vstup do moře, respektive povrch pláže. Ať už jde o skálu, oblázky nebo písek, všechno znamená trable. Po skalnatém pobřeží, se kterým se hojně setkáte třeba v Chorvatsku, se pohyb blíží horolezectví. Do mnohem populárnějšího písku se zase vozík okamžitě zaboří, takže s ním téměř nehnete. Nebo jen s velkým fyzickým vypětím. Nemluvě o škodách, které drobná zrníčka napáchají na ložiscích kol. Oblázky jsou pak jen o něco málo lepší, ale ani v jejich případě nejde o nějakou hitparádu svobodného pohybu. A kdyby přece jen nějaký extrémně fyzicky zdatný člověk dokázal vozík dovláčet až do vody, sůl v ní obsažená zanechá na kovových součástkách zničující stopy. Naštěstí existuje řešení a tím jsou handipláže neboli pláže přístupné pro lidi s handicapem. Dokonalost jménem Cannes Rozdíl v pohybu po handipláži a na neupraveném pobřeží s oblázky je markantní. Jedná se o místa, která jsou více či méně upravená tak, aby umožňovala návštěvníkům s postižením přístup do vody. Někdy nabízejí i něco navíc. Jak taková handipláž přesně funguje, popišme na příkladu francouzského letoviska Cannes. Zdejší bezbariérová pláž totiž staví laťku hodně vysoko. Takže nejen slavný filmový festival, luxusní jachty, hotely a obchody, ale i báječné koupání pro člověka s postižením může představovat lákadlo tohoto města. Pláž se nachází na Boulevard de la Croisette, přesně naproti domu číslo 121. Přes ulici uvidíte řadu modře vyznačených parkovacích míst pro vozíčkáře, nápis Handiplage, několik modrobílých stavebních buněk a stožár s francouzskou vlajkou. Jakmile zaparkujete, můžete po zpevněné cestičce snadno vstoupit na písečnou pláž, a to až ke slunečníkům vyhrazeným právě pro návštěvníky s postižením. Svoji pomoc vám přitom nejspíš hned nabídne přítomný plavčík. U toho lze zároveň zapůjčit některé ze speciálních vozítek pro pohyb po pláži. Vozítko Tiralo připomíná jakési odpočinkové lehátko se třemi velkými žlutými koly a plováky na místě opěrek rukou. Při troše fantazie si ho dovedete představit i při pohybu na povrchu Měsíce. Mohutná plastová kola se neboří v písku a po vjezdu do vody společně s plováky udrží celý stroj na hladině. Záleží jen na vás, jestli se chcete nechat houpat na vlnách nebo vystoupíte a začnete sami plavat. Každopádně je potřeba pomocná ruka doprovodu či zmíněného plavčíka. Vozítka je jednak potřeba do vody ručně dotáhnout, a pak není dobrý nápad sedět v něm bez opory. To by přítomný plavčík ani nedovolil. Vozítko sice plave, ale na vlnách může být trochu nestabilní. Proto se s ním při silnějším příboji do moře ani nesmí. Pláž ovšem myslí nejen na nechodící, ale i na nevidomé plavce. Nabízí k zapůjčení speciální náramek, který umí komunikovat se sérií vodních bójí. Ty pak hlásí informace o vzdálenosti od pobřeží a směru plavání. V zásadě jednoduché, ale velmi efektní 18

13 časopis pro ty, kteří se nevzdávají Stanoviště včetně speciálních vozítek pro handicapované na pláži v Cannes. info Užitečné informace Francie Handiplage Označeno 105 pláží i s rozlišením úrovně služeb Itálie Spiaggia accessibile Španělsko Playas accesibles Portugalsko Praia acessível Chorvatsko Plaže za osobe s invaliditetom subcategory/15/136 Facebook Plaže za osobe s invaliditetom Výrobci plážových vozítek Francie USA Na některých místech vede do vody i zábradlí jako opora pro špatně chodící. a efektivní. Jen musíte umět francouzsky, abyste pokynům rozuměli. Obalený řízek Takto označená místa ve Francii znamenají bezbariérové koupání. Jakmile se nabažíte vody, chcete se obvykle vrátit pod svůj slunečník a relaxovat. Pro vozíčkáře představuje tento úkon na běžné pláži snad nejnáročnější okamžik. Cožpak o to, když už se do vody nějak dostanete, tak nevadí, pokud se na vás při tom nabalí nějaký ten písek. V moři ho snadno smyjete. Jenže co když z vody vylezete, po osušení se hodláte odebrat na procházku městem, ale místo toho jste obaleni pískem jako řízek strouhankou? To přesně se totiž stane, pokud se vozíčkář na písčité pláži pokouší o jakýkoliv přesun. Na handipláži v Cannes to však není problém. Ne že by se místní písek nelepil, v tom je úplně stejný jako všude jinde. Tady to však snadno vyřešíte. Jakkoliv obaleni se necháte s plážovým vozítkem odvézt pod sprchu se sladkou vodou, případně můžete použít i hadici. Přesednete nebo se necháte přesadit na svůj vozík a v klidu se přesunete do jedné ze stavebních buněk, která skýtá bezbariérovou toaletu a převlékárnu. Ani v hotelu byste situaci nemohli řešit lépe. Čistí, vysušení a převlečení pak můžete rovnou vyrazit za další zábavou. Nezůstáváte v mokrých plavkách, neřežou vás nikde zrnka písku, sůl nerozežírá kůži. Jedním slovem pohoda. Nemluvě o ulehčení práce pro doprovod vozíčkáře. S fyzicky náročnými přesuny může pomoci přítomný plavčík, zázemí převlékárny pak nevyžaduje složité a nedůstojné převlékací manévry na veřejnosti. Dostupné všem Vše výše popsané je navíc zdarma, takže využití takto přívětivých služeb je dostupné každému. Dokonce i v tak luxusní oblasti, jako je Cannes. Jen musíte počítat s tím, že pláž má omezenou provozní dobu, takže moc brzy ráno či pozdě večer s bezbariérovým koupáním nepočítejte. Pláž je sice k dispozici nonstop, ale plavčík, vozítka a převlékárna nikoliv. Podobné pláže najdete na mnoha místech Evropy. Také bývají zdarma, rozsah jejich služeb je však různý. Dokonalosti Cannes všechny zdaleka nedosahují. Nejčastěji se jedná o místo, kde má plavčík k zapůjčení speciální vozítko a na pláži je alespoň kus zpevněné cestičky. Speciální převlékárna, WC či dokonce navigační bójky už tak samozřejmé nebývají. Dokonce ani označení takových míst není vždy patrné, takže se v místě pobytu musíte pídit a vyptávat. Pojedete-li s běžnou cestovní kanceláří, nepočítejte s tím, že bude mít o takových místech informaci. Raději si předem vše zjistěte prostřednictvím internetu. Na stránce najdete mapu s vyznačením více než 4000 pláží po celém světě, které splňují určité standardy. Některé z nich jsou i bezbariérové, což poznáte podle přiložených piktogramů. Odkazy přímo na handipláže v některých evropských zemích najdete v přiloženém informačním boxu tohoto článku. Stránky jsou bohužel psány v národních jazycích, takže vyhledávání je trochu komplikovanější, ale s použitím překladače v Googlu jistě uspějete. Kdyby měl někdo zájem o zakoupení plážového vozítka, musí počítat s investicí v řádu několika desítek tisíc korun. Na ebay se ceny pohybují přibližně v rozmezí 20 až 50 tisíc Kč. Existuje jich hned několik druhů. Přikládáme odkazy na dva výrobce

14 Téma: Léto a elektronika V Praze fungují unikátní turistické prohlídky pro nevidomé. Navigační centrum SONS pomůže nevidomým po celé České republice. Moderní aplikace v mobilních telefonech jsou velkými pomocníky. Když nevidíte na cestu Text: RADEK MUSÍLEK Foto: JAN ŠILPOCH Operátoři navigačního centra dokáží po telefonu pomoci nejen se zaměřením polohy a vyhledáním trasy, ale i se spoustou dalších věcí. Lidé s postižením zraku cestují za povinnostmi i za zábavou stejně jako všichni ostatní. Mnozí se věnují i turistice, jakkoliv to může vidoucím lidem připadat zvláštní. Moderní technika jim v této oblasti výrazně pomáhá. Mnohdy však není nad kontakt se živým člověkem. To dokládá i příklad dvou služeb, které u nás mohou lidé s postižením využívat. Tou první je turistický projekt Touchable Prague (volně přeloženo Praha na dotek) a tou druhou Navigační centrum SONS. Touchable Prague provozuje cestovní agentura Accessible Prague, která od roku 2007 zpřístupňuje Prahu pro návštěvníky s postižením. Nejprve šlo hlavně o lidi s tělesným handicapem, ale brzy se zakladatelka agentury Lea Skanderová rozhodla rozšířit své služby i pro nevidomé turisty. Anglické názvy napovídají, že se zaměřuje především na zahraniční cestovatele, nic však nebrání tomu, aby prohlídku absolvoval i český návštěvník, ba naopak. Osahat, ochutnat, cítit Ale proč se vlastně nevidomí lidé věnují turistice? Vždyť nic nevidí, řekne si nezainteresovaný člověk. I když nevidíte, zbývá vám spousta dalších smyslů, jimiž můžete vnímat nová místa. Každý z nás, kdo někdy Asi nejčastěji pomáháme vyhledat spojení, různé adresy nebo kontakty na určité lékaře. cestoval, si určitě vzpomene, jak ho zaujala třeba neznámá vůně. Ulice jsou plné jiných zvuků, ochutnáváte neznámá jídla, slyšíte cizí jazyk, zaslechnete novou hudbu atd. Těch podnětů je strašná spousta, a navíc je člověk bez zraku vnímá mnohem intenzivněji. To se týká například povrchů ulic. Praha je nejen v tomto aspektu pro nevidomé turisty hodně poutavá. Ostatně naším heslem je, že Prahu si je třeba nejen osahat a poslechnout, ale také cítit, vysvětluje Lea Skanderová, která se svým klientů věnuje velmi individuálně. Nejraději mám prohlídky pro dva tři lidi, ale provázím jich i deset, dodává. Procházku Prahou kombinuje vyprávění průvodkyně o historii i zajímavostech s hmatovými vjemy na jednotlivých místech. Tu je zajímavá omítka, tam zase výjev na dveřích. Na pomoc přichází i reliéfní vyobrazení celých budov. Součástí výletu je i možnost návštěvy haptických výstav o gotickém či barokním umění v Anežském klášteře, resp. Schwarzenberském paláci. Některá místa jsou k takovému účelu doslova jako stvořená. Třeba ve Zlaté uličce jsou některé domečky tak malé, že pouhým rozpažením získá nevidomý turista přesnou představu o jejich velikosti. U Lorety se zase může zaposlouchat do zvonkohry. Nejde přitom o nic nedostupného. Půldenní procházka po Starém Městě a Malé Straně nebo na Hradčany a Pražský hrad stojí 1800 Kč pro skupinu do pěti osob, od šesti do deseti pak 2500 Kč. Takže rozpočítáno na osobu, dá se velmi hezká procházka pořídit od 250 Kč. Navíc v doprovodu velmi milé a fundované průvodkyně. Navigační centrum Méně turistické, ale o to praktičtější služby nabízí Navigační centrum Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS). Sídlí v pražské Krakovské ulici, ale má celorepublikovou působnost. Shodou okolností rovněž od roku 2007 pomáhá na dálku 20

15 časopis pro ty, kteří se nevzdávají I když nevidíte, zbývá vám spousta dalších smyslů, jimiž můžete vnímat nová místa. info Informační okénko Navigační centrum SONS Běžná telefonní linka pro registraci: Placená telefonní linka pro jednorázové objednání služby (1 min. / 10 Kč) navigace@sons.cz Skype: sons-navigace1, sons-navigace2 Ceny paušály: 3 měsíce 300 Kč, 6 měsíců 600 Kč, 12 měsíců 1000 Kč Balíčky událostí: 10 zavolání 130 Kč (nutno vyčerpat během 4 měsíců) 15 zavolání 160 Kč (nutno vyčerpat během 5 měsíců) 20 zavolání 190 Kč (nutno vyčerpat během 6 měsíců) Touchable Prague Manažer: Mgr. Lea Skanderová GSM: Procházka po Starém Městě a Malé Straně (půldenní) cena: 1800 Kč (skupina 1 5 osob), 2500 Kč (6 10 osob) Hradčany a Pražský hrad (půldenní) cena: 1800 Kč (skupina 1 5 osob), 2500 Kč (6 10 osob) Chytré telefony dnes mají dříve netušené možnosti, které nevidomým velmi pomáhají. Projekty a výstavy pro zrakově znevýhodněné projekty-v-ceske-republice cz/cr-pro-nevidome.html s navigací, tvořením itinerářů cest, vyhledáváním spojů, ale i se zjišťováním dalších informací nebo třeba se čtením příbalových letáků na lécích. Zkrátka představuje takovou pomocnou ruku po telefonu. Ony pomyslné pomocné ruce patří čtyřem operátorům, z nichž dva vidí a dva nikoliv. Asi nejčastěji pomáháme vyhledat spojení, různé adresy nebo kontakty na určité lékaře. Sice se jedná o informace snadno dostupné na internetu, ale volají nám lidé, kteří třeba právě nemají možnost být připojeni nebo ztratili zrak nedávno a ještě to s počítačem neumějí. Takových lidí není málo, vysvětluje Petr Mašek, sám nevidomý pracovník centra. Prodloužené oči Někdo také prostě zabloudí nebo narazí na uzavírku rozkopané ulice, takže neví, kudy dál. Právě v takových případech je ideální obrátit se na navigační centrum. Zájemce o služby dostane zapůjčený přístroj o velikosti mobilního telefonu, který propojuje technologii GSM a GPS. Je to vlastně taková kombinace mobilu a navigace. Uvnitř je SIM karta, která operátorům centra odesílá údaje o poloze. Jakmile to klient potřebuje, zavolá na příslušné telefonní číslo, a operátor v centru už na monitoru přesně vidí, kde se volající nachází. Pochopitelně pouze v případě, že má klient přístroj k tomuto účelu zapnutý. Jakmile proběhne požadovaná navigace, lze vše vypnout, takže nehrozí žádné špehování na dálku. Důležitým předpokladem však je, že se dotyčný volající nachází v České republice a ve zmapované oblasti, tedy ideálně ve městě. Nelze počítat s tím, že operátor poradí s hledáním ztracené cesty v lese nebo v zahraničí. Stejné schopnosti jako výše popsaný přístroj mají dnes už i moderní chytré mobilní telefony. Stačí si nainstalovat běžně dostupnou aplikaci Remote Assistant. Navigační centrum SONS její využití momentálně testuje a během několika měsíců by měla začít fungovat i na platformě jejich systému. Majitelům chytrých telefonů tak odpadne nutnost nosit s sebou další přístroj. Navíc Remote Assistant umožňuje i propojení s čočkou kamery v mobilu, takže nevidomý uživatel ji může zprostředkovaně použít jako oči operátora. Prostě namíří telefon třeba na zvonky a operátor mu přečte, kde najde které jméno, nebo mu řekne, jakou barvu má nějaký předmět, přečte mu etiketu na výrobku atd. Nic není zadarmo Služby navigačního centra zpočátku výrazně podporovala Nadace Vodafone. V dobách největší slávy tak mělo stovky klientů, dnes jsou to podle Marka Maliny jen desítky. Jednak jsme služby zpoplatnili, ale zároveň také stále více lidí umí využívat moderní technologie, především pak aplikace v mobilech, říká Marek Malina, vidící operátor-navigátor. Stále populární je podle něj služba vypracování itineráře trasy do požadovaných detailů. Dá se předat i v podobě namluveného MP3 souboru. Ceny za služby nejsou nijak dramatické. Lze volit ze dvou způsobů čerpání služeb. Buď si klient zaplatí paušál na tři, šest či dvanáct měsíců, nebo zvolí balíček přesně stanoveného počtu událostí (zavolání) v rozsahu deset, patnáct a dvacet. Platící klienti dostanou zvláštní telefonní číslo s předvolbou 800, zájemci o službu se mohou informovat a registrovat na čísle První událost je přitom zkušební, tudíž zdarma. Existuje i varianta pro jednorázovou zpoplatněnou službu na čísle (1 min. /10 Kč). Výtěžek putuje na provoz centra, který je však i tak dotovaný Sjednocenou organizací nevidomých a slabozrakých a částečně stále i Nadací Vodafone