)DFK)+QFKEMDFE,H; MF + G(C +I )I )CI )+I FI ) FIJ+I G) G)+ )(F+E E L ( H ;C(C,(CD)DPL +E8,(C(MFFGKI FC(FGFIGEG F *

Transkript

1 Zepel!"#$$#%&#' ()* +,-./! /,1,- 627!, /,92,,06, 3 0:;0./<=6, 8.;0>,0./3251?!,1. 0=6170,;1,@6-,0.A564!?0;,1. 1:02.8;1=;@ ,;/? 7? 0@/70?!/3,A5 20B3=0.8.25,: 5=,-./!0!CDEF+FGH8, I+FCJ FKDELFG) M)FEFJ)C D+FG) C4FD FK)+ N)))+NM; MH1L (C + GK(J(D+LID(OFKCGE FK (KIKE+E DMEKPDGE )DFK)+QFKEMDFE,H; MF + G(C +I )I )CI )+I FI ) FIJ+I G) G)+ )(F+E E L ( H,R0DE))E F GPD)CFKEDKLIKE+E H. GE C)+G+N( (F +I(CC,F)FD(D HEM) E),DF DD(+EKDM)GD(H0FI(CCEM S, FCE++F++EK MEFCF H ;C(C,(CD)DPL +E8,(C(MFFGKI FC(FGFIGEG F * ((CE++++M H2 E FM+IFID) GE++DNFNDMEK)H-E DCD C+ELFFIGEG KE C+ + FEDFG)) IH1DM) E +J H FFCDME(CDELKH8,EDE(CJMM+MJH L (CEFD F KE+)C(E+)E+(KEFCD (CF MEEH0MFI (CF (C H8 E+ FD(DMEH8JE++FIE (MEG)E+T)( N FJ )IIMFK)FI) IU )(C+N)DE H;CGEEJ DE E H0(C)K(J+KFK+LH ;C(C8,F+(CD)E E DI)NDH EDIMLME,FD( J(C)HE E FGLMFIMJFFD KEDH 8,FIF J,F(+)C(F+EGMDFG))F)++FJF M; M) H8FCJLFGFFGFDF H4J; M)PCDFFLH!C(C+FENC(C8ED(DHDE+ +FLH JMJJD+ME H VVV 8NF+()DLJ(KFM(CLH 0DL)FEEJG#FI) MLFKI)FH,(CI) FM E FMG)LFF F8L +FL H0D ID+ )+H1)DM * =J+M FKFJ +FMF+NFMGW1LFM EN+DJ(CFMHHH 0DEMJFMNJ K KENJ(KJEW-EDM)GMJM(H!CEH XE LX8F HX1 EMYMNH) GD) ) (+EKF+HX XCME+F)CWX X0)(DFMI)HME)MIJEFM HX X; MF+WXD 8HZ+MMD)MDE+H7EM( FHX FH7J(C) E(CRX EI(H0GEFMC DFMIUFMH X0()YX+I +H

2 LF) C+D 8+J J++H4M J(C+MF)(FI)H EDEFI)CFDCEFCD,M 2F+ E J FMLH0) E+ )I 8 MFMH7+MF LJ FIME H = G)E)(KJF LW FG)ENJ+DKEDH /C)+JFDCJGEKE CH)E)K(CDCH-)+(+LLF LFC M FCII+ H-EMG(C E+MFFK MFC 8)EDJFH4+F J FJ+E LJKLH )(FCIFLFH0 E;FCH- )+F CJ)MDFCM)8D+H IFMKE EEDF H 8MFE M ( (DFC+CHGLMM)(CJM(DE(F M+)M DMHEM8 FF F)FH-ME+)F(H0(C)MD(C +)LMIEF+R 4M (CDMHMYMCMCFFM)H1KJMFFFG MC)M C(D+LI H8DF GJ EHCJG)FCIGD)LCF)(GEQE+ DF MT FH -+)M+M8F)+(+LLH+JFEM)MIH 8)++M)K)(HM E++FGHMYMNJ(CEGF)MD G)E)M2HD E +M EFMEDHFGEFGF EKEEME+ H 8+JM+;NF( LFDM+FC)+(DFH L FFECH X+GX+)FM )EHX +F XH 0+EM8HEMD(CLH X7JEMEIMCXL IDFH -DG)FD + E +C)DE FEHCC+C+)HB LI FI)C++ CCLMR +M FM E) F FI) F (C+ E+)FF)8 + +FFH X-EXEDEJ++M8FCFCMH0Y8F F M(+ CI+ F D FM G)CGEH X8,EMMX+F ( FECFFG+(CE E ME FMNHXE+E M ENH8M +FFI)( C2,M D JD H7J FMDHHHX 8LLDEL D) + DM L[$H6C)IMYMCJCCH XHHH+ FDN+FMJM)H1D+F CFF CH1D)FDH8L+MW +J E+I FM H1ME(CDEKNFE+ EH4DFEME(DC +J+I LK)D(K) EEC)+IFI)C++ C(CE F E DF EK)F)CGE E)+)+)G(+)FK)(DFM)HX X1UXD)M+EK)HX=DFHX X-CI +M FM MEF+ )FHJ+EFE E H-ED+F8,4HA EG)+MFEM + +IEFDHX X4ME+XMK)FGEH.TDX+XDLF(H X7EI G)WXD+8 CH X,+HX X0DHX X1UHX XFK(XDM8H!C+FLKJ FM ((FHX=) )F FKEDKEHX X2 +MF+HX X0K)G)RX 8 E+D)LH/(FJ+FLFFED+F R LE(K)H0YE)(K FCDKJD+FR X0+FME(JRX 8+DEMJ EFCD +H,E CDKFKFNDL )F+)F H8 E))FDFG)FDFHMFCIIEMD+FI)CF ( GC+LLD(F(DCH 8(M FK H1ND(EK F+F)H X0)) LCD KE+ERXDFXE (C FCM G)E+HHHX X8I +DXF+ FCMI)H!C)(I ELJ+F+ (D+)C(CLFH X1CFCE WX X/EFME(C(CDF IX+FDMEKH X7+DO FMJMID)F+MIF+EGE+MD+FGE EMDM(FG+MJ PH8MEFM MFE DF *WX X8FEHMJM= IFK()H,FCE(C+M+D)(CE+)L +D (CFC) E LDF (JY+(IFHX X4 DJH0CFK()H-JF EJMG+DNCFK()WX X!DEMHX XIMD+EDL+FY*8MMCF LWX XF L HX 8+H

3 = JDM+N+)EDFE)D (D+LDMCFMH X;CF+FDWX X!DEMHX XM+I FMCG+IFCFWX X!DEMHX -M(EM))ED )C+D +EC 8H0 CR,FC+M (DDEKI* X=+FCEJFE EDEG)+NFWX 4NF(C+F+ FMH X (DE D(FMEE RX,+FEEM8+E( FFE FE DF +FDL NEFDM+ FMCH VVV (C+GEG+8MF EKE +C+NE (G)IM(- +M(CH8 ED+(+L+ +DNDMJFKM(C+F )MFDMECG G+ #(CFC(FME)FFKIGM; MH EDE)FEMC(CJ MH F MFM ENK+IFKH+)F)F FJFMFIF(H1C(F F)FI)CC DMEGFMDFFG+C+FD)JDNEHK)PF))FCI H!CE ;EFMH++FDJ(+;F Y+)) M)+G+M#+F) CJ(CFE D+FGCFJCCEM)FIFC+FJCJ(LG);H X9 8XED+FFH1E)(CI++DF+I CHX0FNF+EIK)HX 8EMH0M)ME M;EFMH;FLFEMFH X; FD E FE EDEG)+NFWX 8+L ECH XAFED)XL H +))LMLEI EMH X0C FCECXH XF MD IU+FF M FCEKIHX=)J CFKFJ+FKE EDEKF DF EIF JELH X8U D+MFCXDM F(C(D+DF+I +H 1+LEQE+ F D)+ EL(J(FCMDEH8+)F FCDEJ+ E)M 4 LFFM+F G) FK)FK) H8(DDL) *D LK)F L)GMF+++C.F+G)EFG)H;C(C IC J LI) PNKE FMJ+)F DFM++)E DKEF E) +C+M I(DEMHHH8F ) LFFMHHH +)H X,JEFX LFFMH X-JFI)CF+CE EDEKE F DE (CCEGXE)H8)D(H!C -# 4F K+ EK+OFDM+EF ) +O 8+(EF JFL H X0MEMEDMFJGNFCEJF( M= I+FT FE EDEG)+NFHX X8FFHHHX++) 4F XDMFMEJE+J MWX X-J K++HX X8FMC+ MG)7\++FMG)WX XECE JG+ MHX X0C#FM= (CCD)CCGFCHHHE GF LE+MHHHWX X M= DDE++JMKE E D+M(GCD CH8+ML*FCF E (+ICD MDMCHX X-C+M(C((L CHMEEDEJM; MDI CD MDMCWX X=)M+ FIMDCX)FCFGDECH1C+FE CE+ CDE+J+FF(E FK)FK) H)(K+ H4FME +JGH(LM(C DFK)E K)INDEI+F)CFI(C JG)CEJCH-FMW, LEFD)8H LFFM+MF*X9M; M++++F- +M(CH8F )FC)GC+F C DFE+F T E EDEG) +NFFIE +CHX XD+J M WX X, DFHX X )EWX 4F ++ (CFKEFNENDH, )(FHB* X4EEHHHJMJ+)+ HX 8G)+ E( )DFE DEM+FI)MM)+)C(M+MJF+) (FOG+I H+ F D+ EL +)8F+DX+CLEXFI)H8 J MEJ(FL(+FF FFCMHE)D(F EJG +C++ EM J GE L)HFMIUM+K(CDED C G)(CG DEE F+FE +CJFC+IFJ8FX+CLEXH 8+ MFC)F +EKIH8E+JMM+EH1C)MFLD8F+F FE ) FG F)FGE+ F2H8+EF J)+ II +

4 EI JDFMJXE()FXH-)+L DM8NFF+M )EFEE G H)++E8F) CFFC+H(C+(G+CDFCKCJ +F E M)(F (DFFJCCFK+FKDMJ(EGFCFKDECH X0C +)D+MFCX IUF8H X8)E)(GHX 8ELD+FCIDPC LFFGHDMJFKEHC )+FM+ FD)(C ) FG)H X EDEIURX+F +X++)MM HX X0C ECEX+ FL 8HX-JHHHM(C)FDEFIEFDH8)+M)+E EDEIU) +MH,FLJFD+FFHME+ JE+DMEF) ; MF MEHX ))EDF)FH (F M E(D ; MFC H- JE) +FJT FK) G D +KFM +EEECFGMF L(CGE+ PDFLD)( EW ; MFEM(CDK)(DLMCFI)(CFG (CEDFDD L GL C)I)(C+E(FMF,4 M(JGFMC)ECFHHH0 FE)F F$"(C+ I)KI+MLF+D FG(CEGDMFMF+D FN M; M(C(KFE FM(K)DG)+F +)JEMCE)E C) D DJIH X0C ECIHHHXH 8+L ECH XNJ(KH8NI)EW0)+M+)HX X!IWX X1EH)CCD+OFF(W0)+M+)HX X0 +FFE DE XI(HX,( JH-M(+EFE+H,(C(C+)F(C +MDM(FHX X1I EE HX X8 FI EH0JM(C0HX 8 FC(F +L E+((F K)JK)( E QELF+HMYMC0EEL) +F)H -MFN+EC JE+H )EMD(DFCH X,CW8 )I(WX X; MEHX ((+GEHFIE; ME+EFIEFIEKM+ EH, G(+ GJMH1JCUE+ G)IM(R )FDHE))+J8(H,(CDMEKFQ+NC M6 (C +KEF M,FM+LGEF EE ))+ H X;(NF EJ+(DMFK+ H0JM E N(I+ HE DMYMH =M(FM(+)L+)I(H4 +L 0DL+ME FLHX X1M WX + KFH X\X8HX0JHHHEHX 1F+FG+M)H =(CEGEF FEGDFM ()EC()E ) H 8+ND LDG)MYMEG L*(=)M LC K+I CH4E )FC+ EI +(CFEMIEE EGEM MJGE) E H8LFKDME=)M F )FW8+ G FFKDEGE (GE,M)FCL D( FJFDCEI T H 1+NG+)MD F)EFG(CG+MF+M)+EELF LEH )M+C +(C(C +JE)(K H VVV X-JIDE+0MHBMELT++HX F(+EC 8H-DIKDDFCED E L E (CMCJJ FE (CE H =)M + EKFC)KEJ+I FKE FCHF M+ (DFM)M+ (C J LF M H +I+FJFDDC(+ L)F(CDFG(C H) )F H FF+ )( (K L E+M)H!CC+MDGI FGH=)M (CDEM(JK ( YMH 8DNMF+ FK+LH( F =)M ) C +FH X8EKMDE( MH7= MFME()+JE(H/C)+LC )M+HMEF+HX 4FI+ F+)H6F F +F) )GE(LD+E E+EM) MDE H -DF E(DG+)CFCF+L EH

5 8E+L E(DEGMH 4M EFM)GE(E FM ( +M++ EEMCH= M)F J) JD ) C+ F H8NF(C)(K++EN+K M(+CH 1DF(C+MHL+)FCF +F)FF E EN H8=)M E J) MYMXD+XE L FFGE H FFCM+F)+MDF +J(= (CED L MFG+FC+FKH4+F DFI F+H=)M (KE(C+FL D( +FJ(CFC)DGEE MYMDF H 8 IM)J =)M D+F FE JH J G)JJ= ++)C(FD E( CH=)M ))F+F+(+F + )EDE DL LC DNE EH MYMMH Z +TFC+FK LEJ +FD+G(DFCH/ )M J(CDELE FLFM +CJ+)G(GD+GECH1DF(C+MFDF+E DEJFDM)CDG+CH8)FCEIKCFKI+C)NH ENDMYMEJ L +CDKH(+MC+DFC(CML((F MH J K)H DF( LCFG)CF6GF CFMH, DKFCH=)M +JD FEJEFJCCFFGE++MYMDF H-J++(( MLFGFKJG FE+ C)G+E H FG)FIH MJEEH;C(CMYMDF E(CMH-JE+ J+ EEE =)M M+J JMYMR =)M C I+E,M)F )EDEF MNE+ DF +F + +F E( GD)E DFF (CD++(C+F)) E DFCMD( CFD)EK ( FFFEJF+LMF FH B LFC+ H 1G+ (IE+FD)H(FGJGMYMF FL)++)H-(C =)M +M(C+ K(C EE)++F+ (CEE))+EEMIW,(C FMJ)EI CJFMJQH -J+F CJ FMEMM(C+MH,+H +(DLCI(FE H8E+CFI)CC)H7DMFCFCD(L FMC+C +CH+DLCFCG+CC)C DE+F H1CIK=)M PDF K)K J++M E)HL +MFFL(CF FI)ELC L H1D +FDF +EE)NDL H/D++FH8MCG +MFC FGMCFOFCI D+CLMCH-)FW=)M FMLF)++DMDH,J+D ) FM)+LF) C(CDME)H1M +D + ++FCIF )F +N ) =)M EF H 1L GEEJ EE( GEJ0E+ IH+)J(C)E)ID)M ++ C+D F H 1)EI# (CEJDF(DFK+PLK))E# C GDM(CH =)M DE + H FL +M D+,M H, +FELHMEJ(JFL+L EEDDM LFG FFJ()CF(E(M)+FMJ FMHZGG)E GE( GDCF)G)KEFC)MDME GR,J+ F+ J)E QHF DEMFEH ;L +IC(UF( (C;E / )FMDDFM.F+D()=)M C+FFDL+(H X/D+ 0EWX F CJFCJ E+ ) IDE J+D +FF MNEHX0 +FMEHX /D()+NFFMH!D L+ = H=)M M)MD+E)FC ;E (LJ F JMFJ=)M (M(+GD F M+F=)M DF H!C K)EJ G)+H0MLGD (D(D+L)FNGFCCCD+(C+EC EGML(CI F+EM +CLH MF(EKL (C(C+F)C(CD (EDM)+MJH 4+X;E HX0E E)C((LWX X1JCUE +FHHHX X6F E +FR; F CFDEFKEMYMH;)EMICMF(MMFND DEFMYMWX /MCH1CM) +F+ D+M H ;+ F )+ FFFM)CH]E +FH^MFMYMH0EME+E JE J EJ 8+MH XE (CEDF+FWX)H X L CFKC+X;E EGFFCDF+(M(C+ +FJ(H,+JF)F+EKI MD)D +LDMJ)+N FN(DF K)C(H

6 =)M YJD+ K+)FC)+(L+D CJ + )FCK)F F MNH X4+FDFFMCWXD+)8CJ+MFF=)M FFC+FFM+M)(FCEF J,( JEM I)(C) H X0MFE+H EFD EH) FC+MF+E+ H=)F EE( +HX /DL E+ ILH FCJ)MD FD E CJDFF+) IFDMD* XCJEI+MYMWX VVV 8L-+M(CFK(C9CEF8+DFGQJH!DC IM+ FK)F MNG D,E E+(DM)K)T G+ +) FK)FK)+F) K)FMNJ FDFGL IMEE DGMFCH MIM( MEFKIGM; MH 1MDE K)FMHBEJ CC((U+M+EC(+GD+FJ FE++E; M EEJ (CE+FL H/D)FC+) FMH +KGLFGFMEM+ F)FJH1C+JC+D F+GE+L+D(CCFI HD)LNIM(; M H!C(LKEIMN)(G)FGEF C FMG)FDCH++ FG+M LC+ LMCMDNDOFFD)F)F M H0 FIE(C ) )(M)(DD(CMF H; MNFFEIMC(CCETDFIEED(K) H D+DK) EF (EI+++ FGMD H ; MD)M DM+DF )CFCF +L(C +DFM #D++JFE(KF+GED) EFMH GPEFCFF +DFNH 0)FC+M+(R X4FE )DMFCF)+N()IX; MHX1)) M)FMG)LFFD JE F)M= EM(+NEE FENH)MM LEHX 8ELFCJ MEFDK+FF EM( H8FD LDJ LMCH/DDE+LFJEMEJM (EMPFO#FIE)C+GDMJMH EIE+ ( F H8F F LFFF+FD KND J+)EDCG +C+FCGL CFD+FDGEPDEH X1D)EEJ++ FKF+FIE+DMEKEDM ECD C++K)++ NE+MF )+FJFDF+G)IE+ X+E; MHX4G)FI GDE H(DE +)H-+M (+EE2C)E END) HIE ( JIEPE( FGDFMJ HED)D+ + E EMKE+EH4)M FD* LHX XZIFGXI+HX EDEJD)+E EMM+RX X-E D )I+H,EE IIFGJFN(ER6DC EMLEI+RX 8+LFFF JGEE+ EFEJ JC+FM (CDF)+DFFG) ECIFCGPF H/+)H X8E)HX 8CDC+D)H HHEM)N+E EMM++MF)LHX MEJK)H 9M; M* X4(MIM(D)+E EMM+HMF)CRX ^F E+FE G CLEDDEML+L)FC+ F+L FJFG LH X+LDFMJ F+N()E G) EJ MH-+MDMJ++( MJEDF H 1PF)+ )MD+(K+++FJE+DP H FGMCENJET+D G) )+F)( RF)E++J FDM)(C+,HX X8 +EOEIM() # MXI; MHDMJ(C)MF)(EG+F+ H+DFG FCEOF FKDEG+)CH,W CI CFW-MH0EDFFMER X, FDM(FC(FKIKE+EEG H #GPDHM+(G FC(F#E CFCK) +C EDH7C K+H,D L K+EKEDM)E +OF 00HDMF K+)J E)F+MEE F+M + +ON= H 8)C(F (FGEGHX X0LECEH8 +EMEJ+TE+MFG))H8DIM)FFK(EDMF(C FFMH7 ID+N(FMMHX X(FCME FK)H8 +EMEJEM IG)+F+FF EL H/D)DM+D(M)DMEN FHX ; M+FF E+DFNH X-E,DD+DMENE FE+)H0FIE+)C+ MEJRX 1F +DFND+D)LH - FKDEI) F(CFC(F+LLEIKE+E H )+JENJ T F(CE( FCPF7R,CJ(D)JIT )( N

7 +(MEDMENE FW(M+ EFG GD(X+C EDXJ)+C D)F(F+I +FW-FC)C(MDMECW CW= FW,(MDMECW- DMEC+NECFK) F,E C.F+C- )FK), W,(DMEC2 G,E C, C G) J FI F+)JM FK)+NLK)FMD+FK))EE +E E W XM KMF)WX(M M; MFNIM(H 0 )E+FH X4(MH D C+J (FG)+,RX VVV ED+FGC#+I+MJ+FMH (+MCE EL)PDE + F D)QEN(DFE I FE E+PCD()J FME) E(CI++ C(C+FJFMD) KDMDE- +;E)ME( +FJFDG (JFH8E+)L EJ F+ F D)QE) GJ L E +J +JF DF NJ GEJ CFG)(CH,ED)F KEE KENFEENJ GE(C GE QC(E C K) G)F C)J(C+EJ M+DEG) D+FG)EG H,+FD)E FMN FEFFIE)+E(JFEGE- +; FFJ 2+F I)EG)FLFCF(F G+ FG (( C+FF G+(+MM C EFCFMUJ(KCGEH -E FI;+J(E FCID(( C+CFE+EF )E CE F FJ GEDFEG)FD E E )ECHCC)FM FD+E F D)I+EF EG) G)+GH1) ) GEJ(LC++ # FCJD F((DE H =+ UFFC+GCEKE EJ JE +MF+JF EEMG(G++ CWMF E( E P++J FEF+E )MFCW4F(CMD+FC(CE (C +J )+ C DEG K)FKPJ JD+FFGH FC J)J F+F FFJEDFKEEH F)MD+F+ H 8F,F + H ;EJ D )+ECJ8DL (F F)MFFCJF+ (( CFE G ECF+ )(DEFFH-J8D)W-JHHH 8EFD) H XD(EHHHI HX ;K)HI ME)EK)FK)F+MH8)FD)FC+ICL EED D(C8E+ JCIIENFEFEDH X0) GEGEFEJ) MJ+)MFX8H,8+ H/D)F FIEDFLEF+)) M)+EKIH/DF +EEI K(D + G+))(I)+FLDFM F; MF D(CLI)FG)PF K) +FIE+ +EJC#J )F) F+J)GEJF#(CC ELEJ LGH0Y D)+J(C+,G)IKE+E H=DEMW++FFGE +FW=+,EM++FIE ELE)NEG +D ELJ GE E EJIDFL MKEMDFE FW X-E (DKX+)M 8D) EE(ED)EFI)CQECMC +X, ()+F)FI)H;DMJFGE DJ WX X9M; MEMNF/C(D+L H-)EFM)FM 1G)EMJ HX X(C(C+F)C(G) )G DXI 8H X=E)IWX 0Y8)H X8EHMHHHE+H )EJYEE MCH;)EMDFMLEMJIH9M; MM+DF DMIM(HCJ M+JMLF+FG+IUCHX ;M)CJE+CC G CHE8)F EJ DM+)EF )QE)H]+KE C(CEMF+CCEMFGE( JIE+EF K +M FGD+FGF G)+))MIH8F DDMJ; FC(FK FE+IE EDCH XLX+;+EMH8F F H;)R X!FI NH8(EEFI)CNDC+)EH; MF GMH-+E + F EM- +FER8EE) M)HX DME ;FKE+MEH-E M)F)J8M)PC*(DFG+F I CF+DEG)IM(HDNFFGH-E (FI)CE MC+)E++ G+F IM+;+M(C+MJ+ + F DE FMNEG) CGEH X1C)J +MFLG)D)X+;CJ8L H X0CE FIWX X1ENEX;HX-MJF FJ F+ IE)DL K)+GNH,C+G)ME HME( )#FJCUMFM(+EDML+ I FDI +ECM#MMI J HHHX /D+FH8 FENM+ FEJMC))FH;MMFMD)+FKH ENFEDF+MDFC +)+ 8FC+ CH

8 X6FMIJ()FM)F W,8H- J FMI+G)+DEEH0C )EMJINDCF WX XFIEXFC)8H (DF;F()D+MFKJKEFEH!C)M FD,M H X-2XFC) D(+GHX LFFM+ DEH=)E +CD)FHX 8 ( FH X=E M WX X0M); MED+FDHHHFC+MHF CD M)+EM)FF GEM E GE + )ECHHHCJEM)FG H-JMD+E+E( F R6D )ME )DFEDEG)HX ;FPL FGE+M+ FHDM L(DC)FL H X+)MF MWX+DE8HX=ECIHHHX XECEMFEX;MDD +NHX)DFK)()H0 MEDE FMI+MLEM CE+ LIHHHX 8FENF(MLGMH-JFMM;MD+FFE DN( L )+ EK)MR VVV 2+(L G) I(DFK)(J#C +F+OFKM ) FF M )CJK ++,EF+EH8FD F+F) )2(CJ FIJF,M H1GE)( +E+FFFK()+ N FK) JF,M MDEF+FIE K) E H2G+F C (CCI ICI+ FI I FI(DE+M L E J,M +E)K H6K+FD+DFF F MEEK)KEFDE+D) JFM)H8G(JD)+CNF JF ICEMGJKE FDC)F ()C(NFD H F M )CJF M+ U)F)++)J FI)FML +F)CGEHML E + J(J H X NXDFH 1+K)+MEN+ )KF (D(K(E( KE DC-+M(C )C(CJMG(IGCE(C)FDC(C+ )CJH X) XDI+F M(C(MJFM M PDGE)DPFFDFC)E)D)H- G(( W0FH 8)GFD)NH8N)KE+EF +DC+)H FCML)+E(FFC)D E DCFI)C+)GD)GE+ E H1+ E+(+KECC+ EMLG LCEMFCH+ PEF)(GEDEMFMH4 C))DFM(E # ((CFC(DE EMG)E M+J+GT+D ID+H FFH8)+ G)+)C+ K+2)(I FGMLH,JFI)L+EC F MME + FH,HHHCLW +N)G)+FFKF (FCI GH HHHED E LFFMH +D MR 8 IE+DHHH(E)FH- E (F( FW4NJ MMD+JDLFI G DM)C*4 LFFM+ D+M( EEFI)CW (M FDH1(L+F(CEE)H X6FCERX H 8L + E(JFFM H!DFM)MFDFH X-YX H1D FCD F+FDM++DF H1M +F (MEKEK+JFM+FR DE)(H0)+MDFG)FMMFH-IIJFF)D(CC+OGEM FMGMCRC+JMK(MH0JFM () F )LFG( LDUG+ H L DE EH4F)G)DDCFD)NFCL FH M GDL+DM E++( LEEEJ+ )FI+ LR!CF+EC D() F+H -)(E +FDFW8FF ((MYM)EHGL(D+)F N GFHAGI+CD+N(U+CFFMGECE +)CDE )KE H D)(JFEK) E)I JFMENJDKEJM(CHHH,(CW,(CD)M FW- )+MDEM F)GMH 1)F )DM)EH VVV 8(FF G)#DE+ GFMH!C+MFDMICM F K)M) FDNDLK)DKE CE(C-8H XFL X+DEHL H7FE J+)GE+GED)FGED( +MH+MM)LEJNJF)HD E +D)K( LM; MH8 FM )C)+)CH X7F)+XF )MJH4 LFFMR+ I)CDFM CJ +DH4NF E HX)FM+HX

9 X FMHHHD WX XM)F+IK)+FXDFM; MHXE+ + #N#FC+ +FH-F MMF +F ECFCMFMEI HX X8F XI(F MH X, F(C+,X+ LFFMHX1MDEMW)+FWX 1 J+ECJEEMCH X,HHHX+F+H7MDL EE DH + ) NF(K)+MI)+DFDDM (C EG)M)FDF(FCJ+I )KLDCH=)F LF+)MJDMJ EMFND+F)+EDLM+NH8)CE DDF H 1)FM )EG(C MF DD+M)+ +MG)FH +FMDK LFF; ME+ + + NNEC+DD+(JKH1 FG)F ECI+ F ))GMH,ECEEI+G)W M)FDDDM (KE++EEH ) FDC)H =)F FMCFM)LCFDD(F FD)JM)+M))+E E F C+)H 8FG(GE(G(F LMM+FH!C FDM(C+,FC(KFEGG FFMK)G)CFCF) CM(JGFMC++(C EMCME FF D+K)MNH8(F+MJMK()C+(C DF( (CD(OFKCGE, F FMFK E G)K(CDFFMJFK) -8+++DH 0++W /((CFCIIJ(FCK+DEIU++E IGEDE DMFDDH-)FN J FC )+( GFM G)DKF F+GEG(C H,FC+FK +DKFMF G)CD(NEFCLFCH)))(FIECCPC(CFH,FE)DM( )GH 6 (C+LM )(K)+ LEJFCLFCD++ED)EH +)+ J) G)J)FH/(EJMK +FDEGDGN+ K) JM)FKLN+)(G(CE)CDFKI D FMLG)H J(CIMK, FCLF(FIH/( DFMK)FCDLF + C DEM))NDD,FL L L+JH-)C(CCII+FELDFH X8YEXFCDF)M; MH DE FEH!CDE+EFMMNF)H-F)F -8E(DDC ) G)+)H 4FEC+ME,DF H MD(M F J FL IG)NDH 0HHHC(CED)FDEF CD LFI)E(H1)) ))OGPDSMM (CDF +F)+M ENEH;C(C,F I+CGC)(CFD+M KE+EEF+ (CFEJL CEJ(C+C(CFCL+M)E(CF FH, (CDNM+GDMDCLKLK(JFDMDCH )GE+F)DM DFH1C+C(CFFG) KFT )FDH XMIFNPWXD+)M; MH X,X+F,H;(C)E LPWF + +CDFFK)FK) MNH;EM,L WX8DEMEEM(+ME)MIHX X(OFK)CGEN+J IFJMGE++H+RX X1JMGE+++J D(OFK)CGENX+F,H-KE)E)F WJKE(JKEW1CKE( )(KEW CCI+(KQEFCH(CDFGMC+(C(DKH )D)+H / MF MCKF)( M))EC EJ FCIFCF*+C)FGF FF )K (FLF+ NFC(D+LHI FK) C+(FGFK(F,H - FI)(HHH+EC HEJF,F+E EENJ+ MH C(C++)C,(CFC+ G)CD+M)(C+M(CDF HC(CHHH X8 +FXM; MH X-EFJCC+ +FKM; MX+F,H,+ LMFG)HB*X=HHHX 8EMLE H X=,WXDFKI M; M)H /(FCL H X NRX,+)HZMF+IG+GFMF G)H)C+GFEE (CF CC G)EG)J FL )(C+)C(MK )NDKDMFOH ML+ M+EFH X NR-M DRX MLIM( FGEF HX9MHHHDFEHX; ME(M HAFOFCE DD) K)FMHF *X1I ) +CLRX /(MLF+LK+FDG)) EH+)DDHHHFFI ) K) J +(G)ENJM C)GECEF(DGGMCDM+FH+)DD)( +MJH -MJ,+FG))H

10 6CLFCIK)EJNJHFMJ+)N)FF+CG)EH D +EK)D()F+E+J; MH]FO)IM)GFKIC+FC +CH +M+ )M+H1F)DF )GH/(F D(KFJE ENH 1MDFM)H,EJME(HHHFGMCF)LM GEDF GH FCLJ+(F+LMFK) K)+MN Y+D; MH;CJDN+EKI MCJDF)E GF(FMJ+D H (KFJEH 9M E )KCH7+ JGFFGFE+C+( LECEDC )E GDM(H1DM+MDF)EMEKE H /(DD ()CFCIFG)+H VVV 8F)GMFMC-8+())L J+FH^MK)K( E N) + DJH8+ MLD+FG)FI ) PL FG)DMIM(+ DFDMDG( HQD F+EMG(FFDMH= JMFDND(DEDQ ++2E = FEI)(,E(J EGEMC?H + DFG+ C-8(+ CDQFI GE)H( M(CFC(FG+FE ) (CCG FCFKI J )+J)FGLM H8F LCF(K))E K)F))EJ CEFCK) GHEK)N(KCEFGEMCH2)MGFE ED FKE M(CFC+I( H, F ) C(CF(D+(D DQCDEGM FE++ )GDQ FOF F+F GEE+E END) + E FM I ENF I E ENF) H8LLL CC)+)C(I+ +M K)EJ) D IF)+ DG) CH(CDQ+)C(FC(CD+L+KEEE ++MG GEDE C)(CN(DFK)H 8+++)KMGJ E+DQ((C+L++ F+CH /(F8FF E+F DFG8F IG)NH8 + (FC+ DE +PDGD M H DEFG)F *EFGFDC+FCFE( GDM)H(C )E)F H,+F D(D+ *(KFFK(D K)K)CNDFML)M)+K)FECE FDFCFDQH0+FY8+)+ DELMDKFF)MM)*F+M HHHDMEKDEGE+LMFFDMM (DQCH 2 GF)E K)F)+E+F FCFM I KI+H X0CE8XDFF+)NF)D+F)DEMFH8EMPF+ +F OM) LFH0Y FE DE(CED E E F)E K)F)ED +IC -8H+ ED E +) JFIE G D )J )FFNL EH MF)GFF I+8FMJ +()++GE+K H F+HEL +GH,FCEML+M FDQH9M ; MEM + E(CDM+ (C FCEJ C(DEFGFN +F + H 8(CM FEM)MDGEF C)F)FGNJ I*8L(FCE CJYFGFN M+(C); M)WXEMEM+EMHHHXDF +)H!CDE (DMEGE(JFFDKFM)NEE C)(IECG E#LM +F F)++ E)H/(+JMLF+HF G++C )EMF)H=FI) G(F FFG)F WE )C)D+FF)+MIJPFO L)(EI FK G)DMH EDFGHMJ+ )( (C DM)G(J(C F KEE(J)( CFDMF EM ENFF)+MIH X4FHHH+MHHHX 8F DDMJ(DF H+)J(CE)EFF FL FE JEFFM )+ (CEM+DEDH(D+(MFCLFGEF+MFM)FEGC CH0EK+MJE#EM +D F K)PNJ8KEMH X4HHH+HHHYRX /(DF F+F HK(D+J+D F)M) ++L P(C FMT+D+ECD(CM(JK)FMMD++ FG+DQCR 1+)CLFG )H /()+E+()#FMDE#+FCDD)DGF L)KEJ FG+D H-)MW8FMJ +)G+F FG+ (C +FL) H)(CEDEMFEH-F CCF H X0+FI)+MI,+ +FM+ON= XDF)F+)H MD +E F+H 8()+M+ONHHH+EC 8H-K K(CFKMDFCJF+W 0+FY FE I FKM,FK(KIKE+EEG H,DFMFIM+D+ #+ # NH 8EFCD F+KEFKE+FH FG+DQC)++ R X0+FI)+MI,+F F+O= X EFDMEK)FDIKF FG)F F(K( H

11 X-IFKMD)DT+DXF+ FCM K)FE FDIKFE K#8+D)M ; MHX,I D #NRX!C+EIEFKDD+J,FEEJ CMF; M+)C( +FDH X NHHHNHHHX 9M LEH +FMG GDL IDH4FE8DF H1+) DI(C G)CH1K()HHHFI ) D)CEHHHGPDHHH+E+ ENHHH 0(CD FK)H- JGPDF,FFC()ENJM ID ++M) K()JK( 2J+ GF(D+(D FK()H8FIEJKP+ D(CLKH-+ EME# D)CEN+ (+MR 0FJF DEFI ) (C + FM FCD FG ++F FI ) )8(C E (CMFD+I ME))(HEJ )D)FM + H/D)GE(F G+ (CE K)(N++N)GCEGLGDGH1GE+F)MJC)FDCCEE C(CD)( CFCC+CFCIK) K)LH,J,DF FC()FG +EC 8H /(DF H 0G G (D)L (MH 0MFCL H/D() )D()FJM+ FMM FC+LMFM) MFK)MYMNFCJ+H,J)M,F)+D( +F)FG)+FG) + EN)(()C)+ E+) +F)M DLF LFKDJ)F ) LF+D (H!CFKFF EJ )(C (FGC) HHHFC)(JFJCCFI)F,P)+KM) P FGC) +F))+GEJMPLR Útoí! Nohy rozžhavené, ruce pitištné ke kovové hrudi, nachýlený kupedu v úhlu ptatyicet stup, Arnal bžel a deptal pitom dálnici nohama. V reproduktorech Petrovy pilby cosi breptalo, byl to automat, který hlásil Arnalovu vzdálenost od zóny, ale mluvil tak rychle, že rozumt mu mohly opt jenom automaty. Arnal byl píšern rychlý, ale... Ale nkdo byl ješt rychlejší. V posledním okamžiku, kdy Arnala dlila od zóny jen malá mezera, postava v bílém hermetickém obleku se vyloupla z davu a postavila se útoícímu netvorovi do cesty. Arnal ji nabral plnou rychlostí na hru, ale to už dopadl na stnu zóny. Vzáptí oba zmizeli, stroj i lovk, bezpochyby mrtvý, rozbitý ne na molekuly, ale na atomy po tom hrozném nárazu. Arnal i lovk se propadli do zóny. Kopule doposud neviditelná se ve zlomku vteiny mlén zakalila. Na tlesu dálnice najednou obrovitý bílý dóm, opalizující neposkvrnnou blostí. Z reproduktor se ozýval neartikulovaný kik a Petr si vzáptí uvdomil, že také cosi volá z plných plic, že nkam bží, mává rukama, lidé do nho strkají zleva zprava, klopýtá, div neupadne, bží dál, dál... Jen zvolna se dav uklidoval, a jak se rozestupoval podél hranice zóny, i ídl. "Kdo to byl?" zvolal najednou generál Kilián. "Doktorka Draga Milcevová," odpovdl mu nkdo, a Petr by byl písahal, že poznal Markv hlas. "Podívejte...," zvolal najednou a prostým dtským gestem ukázal kupedu. Blostná kupole se zaala zmenšovat, scvrkávala se jako proražený balón, už byla poloviní, už tvrtinová, rychlost vzrstala, podobala se implozi, ješt zlomek okamžiku a Petrovi se kupole ztratila docela. Prodral se davem vped. S rukama napaženýma bžel po dálnici. Te, te se musí dotknout stny zóny. Bžel ale dál, nevidl nic a nic také nenahmatával. Vpedu zahlédl njaká svtla. Také z druhé strany, od Arkádie, bželi lidé. Rychle pekonali poslední metry, které je dlily, a docela nesmysln si padli do nárue, jako kdyby pekonali propast života a smrti. Zóna zmizela. Po Arnalovi a pozstatcích doktorky Dragy Milevové nezstala ani stopa. * * * Smna pozorn naslouchal. V plastivizních dómech pulsoval svt. Kars pejíždl oima z jednoho na druhý. Svt... Spíš dramata svta. Úspchy a prohry. Jen to nejvtší a nejrychlejší a nejstrašnjší a nejkrásnjší mlo nadji na vstup do mihotavé kupolky plastivizního dómu. Jeden motýl neml právo vstupu do plastivizního dómu, zato smrš deseti milión motýl v povodí eky Paraná ano. lovk musel být mimoádn velký nebo malý, silný nebo slabý, krásný nebo šeredný, aby si ho plastivizní kamery všimly a umožnily mu ti minuty slávy v dómu. Jenom špiky, hroty vlastností a zdatností v lidských oborech všeho druhu. Ale podobn jako fakírské lžko vytváí na hrotech svých heb hlá, která je ležícímu stejn píjemná, jako kdyby to byla obyejná deska, všechny ty mimoádnosti vytváejí ve svém úhrnu jeden jediný šedivý prmr. Vdl to Kars po ptaticeti letech novináské praxe, ale cítil to i každý plastivizní divák. Kdo tedy byl rozilený, kdo tedy se dokázal vzrušit, kdo svítil ervenými tváemi? Jenom zpravodaj, noviná, lovec senzací. Jako te Petr Adlen. Kars mu naslouchal a hlavou mu táhla cárovitá mrana pochybností. Ano, spiknutí. Vražda? Pro by ne, i tak lze charakterizovat událost u kráteru Armstrong. Doktorka Milevová je ob, dozajista. Petr má pravdu, ne bezdvodn mu tváe svítí ervení, ale, nakonec, není to všechno staré jako svt sám, jako ta koule podobná plesnivému pomerani, která tak nestydat zabírá valnou ást hvzdné oblohy? "Podíváme se, co se s tím dá dlat," uslyšel Kars sám sebe. "Jak to - co se s tím dá dlat? Vždy jsme se domluvili, vždy..." Jsem unavený, ekl si Kars. Ml bych odejít, dokud je as. Na mé místo už patí nkdo mladší. Dokážu se vzrušit ješt njakou událostí? eka Ganges vystoupila z beh, utopilo se ptadvacet tisíc lidí, tebaže byli varováni, tebaže protipovodová služba byla

12 pipravena k zásahu. Varovný signál nepronikl; nikdy nepronikne, vždycky se najde v informaním etzu opilec, hlupák, narkoman, fanatik. Generál Kilián zosnoval spiknutí. Je to první generál lidských djin, který konspiruje... pro vlastn? Aby dostal o hvzdu víc? Aby byl ješt více generálem? Smna se naklonil nad mikrofon a udlil oráklu nkolik pokyn. Informace zakletá do proudu foton se ítí po galeriích šestidimenzionální struktury poítae jako smeka kepelák. Vstávat, vstávat, burácí bacha na chodb kriminálu, byste kráí podél zamených dveí a budí spáe. Padám, padám, ve vysmoleným hlasem, pohne pákou, dvee se otevírají a data vypadávají ze svých registr. Jedu, jedu, makám, makám, pekikují se dozorci a data klušou chodbami a po schodištích až na dvr. Až na obrazovku. "Informace chybí v pamti," hlásil orákl. Petr se roziloval, naléhal, vyhrožoval, prosil. Smna mávl rukou, aby mladého muže umlel. Zazdálo se mu, že njaká tíže mu dolehla na ramena. "Chci vzorky relací týkajících se Incidentu Collins," poruil oráklu. Ale stroj se nenechal odbýt a opakoval: "Informace chybí v pamti." "Chci archiv," houkl smna, a sotva dostal spojení, požádal o výbr záznam všech relací, týkajících se tak zvaného Incidentu Collins. Ale ani tentokrát se nedokal obsažnjšího sdlení. V archivu žádné záznamy nejsou. Smrš motýl, záplavy v Indii..., tohle jsou nepodstatné zprávy, tebaže znamenají bezprostední utrpení pro statisíce lidských bytostí. Jenže tohle... to bylo nco jiného. Te je ohrožena sama podstata zpravodajské sít. Tak skeptický Kars pece jenom nebyl, aby zapochyboval o smyslu svého poslání a o významu informaního Molochu, jemuž celý život sloužil. Informujeme lidi, teba neobratn, teba o hloupostech, ale informujeme je, generále Kiliáne, a nikdo nemá právo do naší práce zasahovat! Petr si všiml zmny na Karsov oblieji. "Co se stalo?" "Nkdo... vymazal záznamy o Incidentu Collins z pamti," ekl Kars. "Dobrá. Pete, musíme jednat. Naše dohoda... platí v plném rozsahu. Spoléhám na tebe a na Marka. Vaše záznamy jsou v poádku, doufám..." "Ovšem!" "Poslouchej dobe. Pipravíš relaci. Nikdo o pípravách nebude vdt, jenom já, Marek a ty. Jdi na pracovišt íslo sedm, zsta tam, sestav rámcovou relaci a ekej na Marka. Ten bude v terénu, ídit ho budu já." Hovoil strun, až úsen. Indikátor šifrovacího zaízení šarlatov zazáil. Njaká mocná vnjší síla útoí na penosový kanál. Snaží se šifrovku zlomit. Ješt chvilku a podaí se jí to, uvdomil si Kars. Musím konit, musím... "Všechno je jasné... koním!" Perušil spojení v okamžiku, kdy varovná siréna zazpívala varovný signál. Vetelec vstoupil do sít. Kars se opel do polštá kesla. Jemné prsty masážního pístroje mu brnkaly kolem pátee. Opatrn uložil olovné ruce do klína a pivel oi. Pemýšlel, a najednou si s leknutím uvdomil, že neví o em. * * * V místnosti bylo šero. Signální svtlo švihalo o strop a stny jako zkrvavený bi. Petr opíral dlan o desku stolu. Cítil tém živoišné teplo vysílacího agregátu. Stroj byl pipraven. Záznamové kazety se chvly ve svých lžkách. Sestih Petrova archívu, doplnný záznamy toho, co získal Marek. Kompletní obžalovací spis. Všechny detaily podporovaly jeden druhý, jako svorníky gotické klenby. Ze sít údaj vyvstávala tvá generála Kiliána, malého Napoleona, který se vynoil, kde se vzal tu se vzal, jak už to Napoleonové mívají ve zvyku, a pokusil se dobýt svta. Organizace spojených národ už dlouho uvažuje o zrušení Kiliánova sboru, posledního zbytku romantických pedstav o vesmíru oplývajícím nájezdníky v šupinatých pancíích a s chapadly místo rukou. Program CETI.. Petr si z dtství pamatoval na nejeden falešný poplach. Sotva fyzikové oteveli dvee do nové galerie hmoty, sotva se nauili fyzicky vstupovat do reality multidimenzionálních prostor, sotva si osvojili podivné zásady-nezásady teorie nekauzality, romantici se domnívali, že zaslechli hlasy z hlubin vesmíru. A kde jsou hlasy, tam jsou i hrdla, a kde jsou hrdla, nechybjí paže. Možná že ozbrojené paže. Z této úvahy vznikly Jednotky planetární obrany, uchystané odrazit první vlnu kosmické invaze. Profesionální vojáci mli dát ohroženému lidstvu as ke globáln rozvinuté obranné akci. To všechno jsou, a vždycky byly, nesmysly. Každý to ví. I generál Kilián o tom nepochybuje. A proto zosnoval ten prmrn chytrý pokus o spiknutí. Po smrti Milevové pochopil, že zašel píliš daleko, a zaal zametat stopy. Jak se dostal do všech datových bank systému? Kars se osobn pesvdil, že skuten všechny banky hrají stejnou písniku, jakmile dostanou dotaz na Incident Collins: informace v bance chybí. Jenom umlá inteligence šestého stupn má pístup do všech sítí. Možná že Kilián disponuje ješt jedním superpoítaem. O Arnala pišel, ale možná že má nco dalšího v zásob. Dohady, poád jenom dohady. Jenom as je realita, neúprosn letí, ervený majáek varuje a Marek - nikde! Petr cítil, jak mu vlhnou dlan. Smekl je z desky stolu a otel si je o kalhoty. Marku, Marku... Prosil ho bezhlesn, prosil ho zoufale. Kde jsi? Na co ekáš? Kiliánovi lidé ho - možná - už zatkli. Njak se dozvdli, co spolu chystají. Teba Kars zradil. Je starý, už asi nemá odvahu. Ve svém vku si nechce pidlávat nepíjemnosti. Co mu chybí, smnaovi? Jestli je to tak..., do smrti ho budu nenávidt. Ale te není na nenávist as. Je teba prosit o pomoc... koho! Náhodu? Marka? Boha? Kontrolky hlásily prnik do druhého suterénu. Vtom se ozval bzuák. Jak dlouho Petr ekal na ten spásný tón! Pedstavoval si, že vystelí bleskurychle rukou, aby se co nejdív dotkl senzoru. Nepromrhá ani zlomek vteiny, zareaguje okamžit. A te... Bzuák opakoval svou výzvu. Petr vychutnával okamžiky úlevy. Tíže sestupovala z jeho hrudi, uvolovala mu údy. Ne kámen ze srdce, ale celá lavina se zítila do propasti zapomenutí. Pomalu, takka láskypln pohladil senzor bíškem ukazováku. Najednou- blesk: je to Marek? "Pete...," ozval se Marek. Petr se rozesmál. Obraz se mu zavlnil ped oima. Utel si slzy a polkl. "Pete!" "No ovšem, jsem to já," usmál s Petr.

13 "Co je s tebou? Jsi njaký divný. Je všechno v poádku?" naléhal Marek. Otoil se kamsi stranou, ale pak se znovu naklonil k objektivu telefonu. "Je všechno v poádku?" "Jak by ne. Mašiny nažhavený, jen je rozjet. Tak jedem!" Marek jemn zavrtl hlavou a povytáhl oboí. "O em to mluvíš?" No pece - spojení, chtl vyhrknout Petr, a ta tíživá hromada balvan s pekvapivou lehkostí opustila údolí a usídlila se znovu v jeho hrudi. Zradil m. Marek m prásknul Kiliánovi. "Ty hajzle," ekl mu. "Pete, co je to s tebou? Co dláš tam dole? O co ti jde? Prosím t, poslouchej m! Musím ti..." Petr ale vztahoval ruku po senzoru, aby perušil to prokleté spojení. Ruka byla olovná a svaly vypovídaly poslušnost. Najednou Marek zmizel z obrazovky a jeho místo zaujala protivn veselá tvá generála Kiliána. Petr spustil ruku do klína. Tak pece... Je to krysa a já jsem zstal sám. "Poslouchejte, Adlene..." Petr zavrtl hlavou a pivel oi. "Vy jste ale všichni hajzlové..." "Jde mi o vaši bezpenost." "Však vím. Vaši pohnkové se dostali už do tetího suterénu." "Do tetího suterénu... Co o tom víte?" "Bezpenostní zaízení, vy jeden lepenkovej generále!" "Adlene, proboha, vte mi! To nejsou moji lidi!" "Kdo tedy?" "Je to Arnal!" Petr vydechl. Generál pokraoval: "Vím, co chcete íct. Ano, oba jsme vidli na vlastní oi Arnalovu zkázu. Arnal byl znien, Milevová zahynula, zóna zmizela, ale Arnal je tu znovu, najednou se objevil v budov lunagradské poboky Stediska a te je tady v Arkádii, jde po vás, Adlene!" "Lžete." "Jak vás mám pesvdit?" "Pepojte mne na Lagrang. Chci mluvit se smnaem." "Máte málo asu..." "Pro m zdržujete?" Generál chvilku pemýšlel a pak ekl: "Prosím, jak myslíte." Na obrazovce telefonu zaplál nápis EKEJTE. Po nekonené chvilce se objevil Kars. Hledl do objektivu nepítomn, zejm mu trvalo njakou dobu, než Petra poznal. "To jsi ty," ekl bez velkého nadšení. "Já myslel, že se dje kdoví co, když m volal samotný Kilián. Tak to vyklop." "Incident Collins..." "Jaký incident? Nco se dje?" "Mluvím pece o incidentu Collins, jak jsme se domluvili... Marek ml zajistit spojení, ale zradil m..." Smna co chvíli odhlížel kamsi stranou. Pak ekl: "Poslyš, nemám moc asu... Na Plesnivce to zase smrdí, v Austrálii se objevil ten silikonový mor, jestli máš njakou novinku, tak ji vyklop, ale rychle." "Ty tedy nic nevíš o naší domluv?" "Prosím t, nezdržuj m!" "Tak jsi taky hajzl." Kars ale nadávku nevnímal, pesnji eeno nevnímal ji jako nadávku, nýbrž jako pokyn, že mže perušit spojení, a to také udlal, s viditelnou úlevou. Na obrazovce ho znovu nahradil Kilián. "Spokojený?" "Jak se vám podailo zmáknout Karse..., to nechápu," ekl Petr nešastn. Kiliánova okrouhlá tvá už pozbyla posledních stop dobráctví. Petr už mohl snadno uvit, že generál dovede být zatracené ostrý chlápek, když je toho zapotebí. "Ty jeden idiote," oslovil Petra, "kašlu na tvoje žvásty. Arnal je tady a jde po tob. Jestli nezvedneš tu svoji prdel a nepohneš jí, sakra rychle o ni pijdeš. Prostudovali jsme plány budovy. Do tvé místnosti ústí šachta nouzového východu. Arnal o ní pravdpodobn neví, protože není v databance zanesená, o tom jsme se pesvdili. Oto se a uvidíš plechovou skí. Odsu ji stranou. Za ní jsou schované dvee. Ty otevi, vlez dovnit a mazej pry, jak rychle dovedeš. Jinak je s tebou utrum." "Jak to, že Arnal..." "Utekl ze skladu." "Ty podvodníku!" rozkiel se Petr. "Ped chvilkou jsi žvanil o tom, že my oba jsme vidli Arnalovu zkázu! A smrt Milevové!" "Co to žvaníš? Arnal utekl ze skladu!" Oba muži, zpravodaj i generál, ztratili zábrany. Naptí je pipravilo o sebevládu. Kdyby mohli, vrhli by se na toho druhého pstmi. Naklánli oblieje až k objektivm, takže na obrazovkách byly smšné karikatury jejich tváí. Jeden neposlouchal druhého. A najednou Petr zmlkl. Generál chvilku pokraoval ve spílání, ale pak také ustal. "Co se dje?" Petr ani nevdl, pro pestal kiet, ml jen nejasný pocit, že ho cosi vyrušilo. Rána. Bylo to zadunní, u kterého nebylo možno rozeznat zdroj. Ozvalo se ze všech stran. Nábytek se zachvl. "To je Arnal," ozval se generál tiše. "Máš už jen nkolik vtein asu." Nová rána, tentokrát silnji. Ze stny se utrhla police s kazetami. Generál uslyšel ten rachot a úzkostliv vzkikl: "Už je u tebe?"

14 Ne, on nehraje divadýlko, uvdomil si Petr s hrzou. On nelže. Tam nahoe... nejsou Kiliánovi policajti. Tam je... Vyskoil a hnal se k plechové skíni. Ne bez námahy ji odsunul stranou a opravdu, spatil nevelké kovové dvee, poádn zanesené prachem. Nikdo jimi neprošel už adu let. Popadl kliku a stiskl ji. Mechanismus byl zatuhlý, ale povolil. Jazýek s cvaknutím vyklouzl ze svého lžka. Petr se opel dlaní o stnu a druhou rukou zabral ze všech sil. Zaskíplo to a dvee se otevely o dva ti centimetry. Dál už to nešlo. Petr tedy popadl kliku obma rukama a o stnu se opel nohou. Nasadil všechnu sílu. Ve spáncích cítil bušení krve. Musím... Ta poslední rána byla vskutku ohlušující. Na stnách se objevily klikatiny trhlin. Kovové dvee zaúply. Jedna z trhlin míila na zárube jako blesk. Petr si uvdomil, že po této detonaci se dvee zakížily a že je už nikdo neoteve - leda Arnal. Pot mu tekl po ele. Obrátil se do místnosti. Už se ani nebál, ani nehnval, propadl se do bažiny tupé odevzdanosti. Na obrazovce telefonu poád ješt Kilián otevíral ústa a vydával ze sebe njaké zvuky. Bez tch zvuk by pipomínal njakou mimoádn smšnou rybu v akváriu. Petr pomalu postupoval do stedu místnosti. Za dvemi už cítil pítomnost toho druhého. Zdálo se mu, že zlo iší jako sprška elektrických jisker, že prolíná karbonitovým ostním, že ho zasahuje, poutá, ochromuje. Dvee vypadly ze závs. Arnal vstoupil dovnit. Jeho pohyby byly stejn pružné a ladné jako tenkrát, když ho Petr spatil poprvé. Prodloužil pravou paži na trojnásobek, letmo se dotkl senzoru a obrazovka ztmavla. Potom zase paži zkrátil na pvodní délku. To vše se odehrálo v jedinkém plavném pohybu, úsporném, graciézním, jako je gesto tanenice z ostrova Báli. Petr ustoupil o krok. Ml pocit, že by se mohl zachránit njakým kódovým heslem, jako v pohádce. Teba existuje slovo, které Arnala ochromí, které zpsobí výpadek funkcí té bestie na kovových nohách opatených po dvou kolenních kloubech. Vždy je to plechový sud, obyejný sud. Robot. "Ty jsi... robot...," zašeptal Petr nesmysln. "Ano, jsem robot," ekl Arnal. Ml docela píjemný hlas, psobil na Petra konejšivé, jako maminina ukolébavka. "Jsem robot systému Arnal. Nechci ti ublížit." "Víš, kdo jsem?" "Jsi Petr Adlen, zpravodaj agentury Den. Máš kompletní dokumentaci Incidentu Collins." "Poslal t sem generál Kilián," podotkl Petr. "Ne." "Aspo ty nelži..., robote." Arnal najednou zmnil tón hlasu. Jeho další slova znla nepirozen a cize, jako tomu bývalo kdysi na zaátku éry umlé inteligence. "Nejsem jenom robot systému Arnal. íkali jste mi zóna. Není to pesné slovo. Ve vašem jazyku je vhodnjší slovo: stav." "Stav... eho?" "Organizace hmoty, sil a prostoru. Organizace života. I ty jsi svým zpsobem stav, ale zatím velice primitivní." Ten hlas! Pirozený Arnalv hlas uklidoval, tento nový znepokojoval. Petrv neklid ale neml nic spoleného s hrzou, spíš v nm vyvolával zvdavost. Robot pistoupil k pracovnímu stolu a položil ruce na konektory. Kontrolní panely ožily. Petr chápal, co se dje: robot do sebe vstebává všechny informace zapsané do kazet. Vstebává je a vzáptí maže. Až skoní svou práci, po Incidentu Collins nezbude už žádný dokument. Jenom vzpomínka, dokument tak nespolehlivý, že už ho dávno neuznávají jako soudní dkaz. I tohle všechno je souástí Kiliánova spiknutí, pemýšlel Petr, ale v hloubi duši už tomu pestával vit. Naopak, napadlo ho, že teorie o spiknutí je píliš snadná a pímoará, svým zpsobem pohodlná. Kdyby totiž generál Kilián byl skuteným strjcem všeho, co se v posledních nkolika dnech udalo, staroušek zdravý rozum by mohl bez obav dímat ve fotýlku s rukama založenýma a nohama v teplých bakrkách. Jestliže ale Kilián nelže, jestliže tu nejde o žádné spiknutí... "Ty jsi mimozemšan...," vydechl Petr. "Je to otázka?" "Ano." "Nemohu na ni odpovdt, protože nemá smysl. Stav mé úrovn nebytuje na jediném svtu, na jediné planet, v jediném hvzdném systému. Jsem stav zcela jiné úrovn." "Co tedy dláš tady na Msíci?" Krátké zaváhání. Copak... stav... není tak úpln dokonalý? "Byla to nehoda. Poteboval jsem nco asu, abych naerpal sílu. Arnal mi hodn pomohl. Umožnil mi pístup k vašim databankám." "Za cenu smrti Dragy Milevové." "Já jsem nezahynula," ozval se v místnosti ženský hlas. Petr se nezmohl na slovo. Hlas pokraoval: "I já jsem se stala souástí stavu. Je to zvláštní pocit." "Vidl jsem, jak...," zaal Petr, ale zajíkl se. "Vidl jste moji promnu, Pete Adlene. Dejme tomu, že te žiju jinak." "Vrátíte se nkdy?" "To není možné," odpovdl hlas. "Stav mže jít jenom výš, nikdy nedokáže klesnout." "Arnal se vrátil," ekl Petr umínn. Odpovdl mu smích zbarvený do hlasového tónu stavu. "Moc ti záleží na tom, aby se Draga Milevová vrátila?" "Ano." Kovová píšera zvaná Arnal se zaala mnit. Ztratila kovový lesk, er ochranného plášt šedla, pak pešla do mlžné blosti, energicky nartnuté linie stroje neuritly, peskupovaly se, a najednou se oblak znovu zhmotnil a ped Petrem Adlenem stála doktorka Draga Milevová, pracovnice sofijského Stediska vývojových studií, obleená do hermetického odvu s nápisem JPO na

15 rukáv, pod nápisem ježatý znak Jednotek, plný prastarých symbol síly a bdlosti, symbol, které v tchto souvislostech byly ješt smšnjší než kdy jindy. Milevová vztáhla ruce, uvolnila uzávr pilby, sala ji, a pistoupivši ke stolu, položila pilbu na desku. Pak se usmála a bez okolk se posadila na okraj. Petr, onmlý úžasem, se zapotácel, zachytil se opradla kesla, pidržel se i druhou rukou a pak se namáhav, jako staec, sesunul do mkkých polštá. "Už víte, Pete Adlene?" usmívala se Milevová. "Poteboval mne. Jenom mým prostednictvím mohl vstupovat do lidských myslí, podobn jako prostednictvím Arnala vedl dialog s poítai. Svt umlé i pirozené inteligence. Poteboval ovládnout oba. Proto si nás vzal." "Pro smazal všechny záznamy?" "Pro zpsobil, aby lidé zapomnli? Tví pátelé t nezradili," pešla k dvrnému tykání. "Smna Kars opravdu nic neví o njakém Incidentu Collins. Nic o nm neví ten arabský šofér. Zapomnl Marek. A Kiliánovu mysl jsme vyistili ped malou chvilkou." "Já tedy jsem poslední..." "Ano. Tvoje záznamy byly poslední. Ty už máme. Te potebujeme tvoje vzpomínky." "Vezmete mi je?" "Musíme, Pete." "Ale... pro? Nechte mi je, prosím!" Dívala se na nho se sympatií, ale v oích mla i soucit. "Lidstvo také jednou pejde... do stavu. Ale bude to ješt dlouho trvat, než ten as nastane. Velice dlouho. Má ped sebou vývoj. Mnoho utrpení a omyl. Mnoho bolesti. A mnoho triumf. Vždycky jsem doufala, že nkdy dojde ke kontaktu s mimozemšany. Pijedou jako bohatý strýek obtížený dárky. Dají nám vné mládí a nesmrtelnost. Povozí nás na kolotoi mezihvzdných cest. Nauí nás ovládat as. A my budeme tleskat ruikama: dkuju, strýku, za pkné dáreky!" Zadívala se na stnu, hroziv pokreslenou kivolakými trhlinami. Z dálky znly njaké zvuky a hlasy. Trhla hlavou. "Tohle jsou generálovi lidé. Te už opravdu picházejí." Usmála se. "Žádný strýek nepijde. Nikdo lidstvo neobdaruje." "Ale... vždy tu byl! Vždy... jsme ho všichni vidli!" "Myslíš? Zeptej se svých pátel, co vidli... Zeptej se sám sebe, co jsi vidl!" Naklonila se kupedu a položila koneky prst pravé ruky Petrovi na elo. Mla píjemn chladivé prsty. * * * "Žije!" Marek tásl Petrem, div z nho duši nevytásl. Petr otevel oi. Z barevné mlhy vystoupila nejdív Markova tvá. O nkolik krok vzadu se držel generál Kilián a skupina voják. A tam v kout nehybná postava na kovových nohách. Sud, obyejný sud. Petr od sebe odtlail Marka, vyskoil z kesla a bžel k robotovi. Ml pocit, že se ho chce na nco zeptat, ale nedokázal si pesn uvdomit, jaká že to mla být otázka. Vyhrkl ze sebe nepíliš chyte: "Jsi robot?" "Ano, jsem robot," odpovdl ARNAL P59 píjemné konejšivým hlasem. "Utekl ze skladu, vymknul se kontrole..., zvládli jsme ho až tady. To je senzace, Pete, agentura Den u toho byla první! Kars je bez sebe blahem!" Petr si uvdomil, že vidí Karsovu tvá na obrazovce telefonu. Naklonil se k objektivu. "Blahopeju, kluci, tohle byl sólokapr, jak se patí! Jen tak dál!" "Díky, šéfe," ekl Petr, ale nemohl se zbavit dojmu, že mu vlastn chtl íct nco úpln jiného. Ale pak bylo teba položit nkolik nepíjemných otázek generálovi Kiliánovi a Kars po Petrovi chtl úast na veerní besed s kybernetiky a pak ješt asi sto dalších lidí chtlo tisíc dalších vcí a nastal zmatek jako vždycky, když vypukne njaká senzace, takže Petr, pokud v nm njaké nejasné dojmy nepatinosti zstaly, na n rychle zapomnl a vesel plul ve vlnách senzace jako silný, zkušený plavec. A že to byla senzace, paneku! Udržela se v plastivizní síti celé tyi dny! VLÁDNÍ TRAMVAJ Prezident eskoslovenské republiky Stanislav Liška, doktor honoris causa univerzity Lomonosovovy, Oxfordské, Harvardské a ovšem i Karlovy, otevel okno a vysunul svou ušlechtilou hlavu do ovzduší Píbnické ulice, ovzduší ne práv vonného, ale dvrn známého, nebo napájelo plíce Stanislava Lišky kyslíkem, dusíkem, vodními parami, kysliníkem uhliitým, vzácnými plyny a ovšem také vnmi a pachy z kuchyní a záchod, erstv umytých schod a popelnic, laciných parfém, jakými potlaují pirozený pach svých mladých tl dlnice nedaleké výrobny deštník a sluneník Centroflor, myších kožíšk i psích lejn, tímto složitým konglomerátem zvaným krátce vn domova, tím vším ovzduší napájelo Liškovy plíce už tyicet šest let, ili od narození. V noci pršelo, a tak všechny ty pachy i vn byly proto ostejší, výraznjší a také tramvajové koleje svižn blyštly v šedi dlažebních kostek. Liška pohlédl na hodinky: sedm hodin ticet dv minuty. Má nejvyšší as, tramvaj tu bude co nevidt. Zamkl svj píbytek peliv, jak byl navyklý, akoli sám si asto kladl otázku, zda má smysl zamykat na trojí zámek jednopokojový byt, kde vru nebylo co ukrást a pro se do nho vlamovat, ledaže by se lupim zachtlo zmocnit se desetistupového lahvového piva v lednici, anebo že by se jejich vdce chtl položit na chatrné kanapíko v nadji, že stráví nkolik milých chvil etbou knížek

16 dávno zapomenutých, pevážn obskurantních autor, knížek vázaných, ale pevážn brožovaných a v každém pípad notn otených, které se po píbytku povalovaly v nkolika vrstvách a místy, zejména v okolí kanape, tvoily návje. Na tramvajové zastávce už ekalo nkolik lidí, pevážn úedník, nebo dlníci už zaezávali a hodina dchodc dosud nenastala. Prezident Liška s nimi stail vymnit jen nkolik slov o poasí, fotbale a politice, když zaslechl zvonní, které svdilo o tom, že tramvaj se už sápe do kopeka z Kostnického námstí a brzy bude zde. Liška by se rád dovdl, zda tramvaj skuten jezdí na as, jak pedpisuje jízdní ád, anebo eká njakou chvilku na Kostniáku, až neviditelný policejní agent dá znamení, že pan prezident opustil píbytek. A už ji vidli, motorový vz tramvajové linky íslo ticet, za ním vleák a docela vzadu bled modrý vládní vz. idi ješt jednou zazvonil a zastavil. Úedníci se úklonou rozlouili s panem prezidentem a ten kepe klusal na konec soupravy, pokal, až idi oteve dvee a vstoupil do vládního vozu. "Dobré jitro peji, pane prezidente," vítal ho hlaholiv ministr vnitra Jakubec, mužík neurit šedavé tváe, nápadný tmavofialovými kruhy kolem oí. "Vyspali jsme se, vyspali?" Prezident zabruel cosi nevlídného a zamíil k velikému mahagonovému stolu. Ministr vnitra myslel svá slova ironicky, ovšem. Pan prezident se vyspal, kdežto on, vládce policie, bdl celou noc a pro bdl? Inu, proto, aby pan prezident mohl hajat, aby mohl spokojen chrupat na svém kanapíku v pátém pate inžovního domu v Píbnické ulici v Praze na Žižkov. Tramvaj se rozjela a prezident se zapotácel. Zatápal rukama ve vzduchu, jenže ve vládním voze nejsou tye, kterých by bylo možno se pidržet. Jednu stnu zabírá mohutná knihovna z cizokrajn erveného deva, vyplnná úctyhodnou metráží knih, Ottovým slovníkem nauným, Pijoanovými Djinami umní, Sbírkou zákon a naízení, Vilímkovým Humoristickým kalendáem, jedenácti svazky Tarzana od Edgara R. Burroughse a kompletní sbírkou všech svazk asopisu Zlatý máj. Zadní stna, kde bývá okno, byla táflována teakem, aby vynikl tém pravý Rubensv obraz najád, vysmívajících se faunovi. Podél protjší stny, vedle vchodových dveí, byly rozestaveny klubovky a stedem vozu se táhl nízký konferenní stl. "Kdybyste dovolil, pane prezidente...," vydechl ministr vnitra, pichytil hlavu státu pevnou paží a jemn, jako dívenku uvádnou poprvé do plesu na Slovanském ostrov, odvedl ho k psacímu stolu, kde ho usadil do pohodlného kesílka chippendaleovského slohu, zatímco tramvaj kodrcala pes výhybky na Kalininov tíd. "Dobrá, dobrá," dl prezident Liška s pracn hranou blahosklonností, "vnujme se te trochu práci. Co se událo pes noc?" "Pan Hlava se opt ožral, pane prezidente." "Ovšem," ekl prezident Liška a shovívav se usmál. "Jak jinak. Ožral se. Co ml dlat jiného, nemám pravdu?" Ministr vnitra optoval úsmv, ale oi mu zstaly chladné. Prezident Liška, dokud nebyl ješt prezidentem, asto pil s panem Hlavou a te, kdy mu státnické povinnosti narušily obvyklý životní program, ponkud nostalgicky vzpomíná na staré doby. "A koho zase pefikl Jakoubek, ten starý prasák?" "Milušku Novákovou ze Smíchova, ulice Kovák 23, pane prezidente." "Pkná?" " ekl bych, že ponkud jetá. Ale v mezích normy." "Tak to je tedy v poádku." Tramvaj se blížila k refýži ped Masarykovým nádražím. Prezident ostražit pohlédl oknem a jeho pedtucha ho nezklamala: skuten, na refýži pešlapoval otylý mužík v oblýskaném obleku ze šedivého flanelu a rozilen mával ve vzduchu lejstry. "Jedem! Nezastavovat!" Ministr vnitra horliv makal tlaítko zvonku. Ti krátké, ti dlouhé a ti krátké, to bylo znamení pro idie, že nastal as nejvyšší nouze a že nesmí zastavit, i kdyby pasažéi nadávali sebevíc, což jist inili. Velikým oknem vpravo od prezidentova psacího stolu bylo vidt do vleáku a tam vskutku vládl znepokojený ruch, lidem nashromáždným u vchodu huby jely jedna radost a koukali na prezidenta a ukazovali na nho a jist si nepovídali nic lichotivého. Prezident omluvn pokril rameny a mnutím ukazováku o palec naznail, že jde o prachy. Nkteí nespokojenci to pochopili a usmáli se, ale kakabusové nadávali dál. Tramvaj tedy pouze zvolnila, otylý mužík se napímil a vlídn se zatváil, ale jaký byl jeho úžas, když tramvaják pidal na rychlosti, okna vládní tramvaje mu pefrela ped nosem a v jednom z nich, zdálo se mu to, anebo to byla skutenost, zahlédl samotného pana prezidenta, jak na nho dlá dlouhý nos! "To tak, ministru financí s útama budeme zastavovat!" rozjaen halekal pan prezident. "Pidej plynu! Pidej plynu!" Ministr financí ješt na okamžik zadoufal, že jde o njaký pehmat, o krutý omyl, a popobhl po refýži, mávaje úty, a kiel pi tom cosi, ale to už nikdo neslyšel, ani idi tramvaje, ani ministr vnitra, natož sám pan prezident. Zastavili až u Hybern, kde do vládního vozu pistoupil zasmušilý ramená blýskavého oka. Srazil ped panem prezidentem paty a podal mu svazek listin. "Co je to?" zeptal se prezident Liška a plaše ukázal na ta lejstra. Bál se ministra obrany, emuž není se co divit, protože každý, kdo má modrou knížku, pociuje cosi jako báze nebo aspo ostych ped významnými vojenskými osobami, které mže chytnout rapi a jen tak, z dešperace a špatné nálady mohou pedvolat lékaskou komisi za úelem pezkoumání platnosti modré knížky, vystavené pod záminkou optovného pomoování v noci. "Chlapi zachrápali u prachárny!" štkl ministr obrany. "Navrhuju trest smrti zastelením na úsvitu." "Radji jim dáme na prdel," navrhl prezident. "To jsme dali vera tm, co lezli pes plot." "Dáme jim teda víc na prdel!" "Zastelit!" Prezident uhnul oima ped hrozebným zrakem ministra obrany, podíval se do kouta a ekl takka neslyšn: "Na prdel..." "Dobe, ale ptadvacet." "Dejte sem ta lejstra. Já vám to tady podepíšu. Jak jste to íkal? Deset ran rákoskou na holou, Svitáek Jan, Weinfurter Arnošt a Kopiva Jáchym. Tady máme podpiseek a hotovo, v armád bude zase poádek!" Napsal "pt ran rákoskou" a pod to všechno vykroužil umný prezidentský podpis, dív než ministr obrany mohl emukoli zabránit. Propustil ho, zuivého, na stanici u Dtského domu. "Tak," zvolal vesele, potšen, jak se mu to pkn podailo, "ped Smíchovským sklípkem nastoupí ministr zahranií, urazíme pár velvyslanc, písemn, ovšem - a pak hupity šupity!" Zamnul si ruce. Hupity šupity, to znamenalo, že na Perštejn tramvaj zaboí ke Skoepce a pak do Jilské, kde zastaví na prezidentské zastávce ped hostincem U Vejvod. Zde pan prezident vystoupí a bude se vnovat jiným záležitostem až do osmé veerní, kdy se prezidentský vagón, pes den odstavený do vozovny v Kobylisích, bude vracet v souprav tramvajové linky íslo

17 ticet. Pan prezident vyjde, vypotácí se nebo ho vynesou, nastoupí nebo bude nastoupen a souprava ho odveze zpt, nahoru na Žižkov, do Píbnické ulice. Ministr vnitra chtl k tomu nco podotknout, když tu náhle, zistajasna, neznámý muž rtuovité letory vsunul paže mezi dvee, které se práv zavíraly, a vklouzl dovnit. "Co tu chcete? Vy jste njaký nový ministr?" podivil se prezident Liška. "Revize jízdenek, prosím?" ekl muž a vytáhl úední odznak. "To má být vtip?" zasmál se prezident Liška nervózn. "Víte vy vbec, love, kde jste? Tohle je vládní tramvaj a já jsem prezident Liška!" "Tohle je tramvaj a vy jste cestující. Podle Pepravního ádu Dopravního podniku hlavního msta Prahy je každý cestující povinen vybavit se ádnou jízdenkou, jak píše paragraf dv odstavec dva Pepravního ádu a na vyzvání tuto pedložit kontrolnímu orgánu Dopravního podniku, viz paragraf pt odstavec jedna téhož ádu." "Jenže já jsem opravdu prezident a tohle je pan ministr vnitra Jakubec! Pane ministe, udlejte nco!" "M do toho netahejte," pokril ministr vnitra rameny, "já mám tramvajenku." A vytáhl z kapsy roní pedplatní jízdenku, platnou pro všechny trat tramvajové, autobusové a ovšem i pro metro. "Podívejte," ekl revizor otcovsky, Já dostanu padesát korun a vy si koupíte jízdenku, nebo pjdete se mnou a já vás pedám orgánovi." "Jenže já nemám padesát korun. Pane ministe..." Ministr vnitra se podíval lhostejn z okna a bylo na nm vidt, že práv se ocitl v té situaci, kdy je lovk hluchý jako paez. "Tak pjdeme ven," dél revizor s povzdechem. "Opravdu nemáte tu padesátku? Takhle to bude dražší." "Vážn nemám! Jedu tady vládní tramvají k Vejvodm a tam mi chlapi kupujou pivo a mají to za est, protože to není jen tak malikost, koupit pivo hlav státu. Já nepotebuju peníze, chápete?" Doufal, že revizora ohromí, ale narazil na srdce mimoádn okoralé. "Peníze snad nepotebujete," odtušil úedník, "ale lístek jo. Tak pudem." Zazvonil na idie, ten zastavil ped Platýzem, oba vystoupili a pak došlo k té mrzuté scén, kdy prezident Liška musel pedložit obanský prkaz orgánovi, ten si peliv zapsal íslo legitimace i íslo rodné, do rubriky "povolání" zapsal "prezident" a za zamstnavatele oznail eskoslovenskou republiku, pi emž se na Lišku vyítav podíval a když to všechno skonilo, pidal mnoho káravých slov, dlouho okolkoval, než legitimaci vrátil a brblal ješt chvilku, kdy se prezident, schlíplý jako spráskaný pes, vzdaloval prchodem Platýzu do Martinské ulice. Revizor se ztratil ze scény už dív: pedal provinilce orgánovi a tím to pro nho haslo. Nebyl nijak pyšný na ten úlovek. Spravedlnosti bylo sice uinno zadost, ale provize z toho nekápne žádná: procenta plynou pouze ze sumy pokut. Spolenost u Vejvod byla hojná a dobrá a dala prezidentovi Liškovi brzy zapomenout na píkoí, jehož se mu dostalo. Hostinský pan Brožík radil, aby pan prezident prost pedal pokutenku, až pijde doporueným dopisem s výhružnou zástrkou, ministru financí. Pi té pedstav se prezident Liška rozjail. Už vidl svým vnitním zrakem ministra financí, jak smšn pohupuje pupíkem na refýži ped Masarykovým nádražím a mává pokutenkou ve vzduchu, zatímco vládní tramvaj ho míjí, velebn nevšímavá. Rozesmál se a všichni byli rádi, že se pan prezident baví a zpívali a vyprávli anekdoty a odpoledne pišla ta ženská, která zadarmo hraje po hospodách na housle a zahrála panu prezidentovi jeho zamilovanou, erné oi, pro pláete. V osm hodin veer pátelé vyvedli pana prezidenta na vzduch. Všem se ponkud toila hlava a jak vyšli na erstvý vzduch, kolena jim zeslábla, takže celý ten hlouek se vratce opíral o stnu a tstovit se chvl. "Ty jsi hodnej kluk, Stando," vykládal kdosi panu prezidentovi. "Hodnej a moudej. Moc dobe toho prezidenta dláš, fakticky." "To ti dkuju, Václave," zaplakal Liška dojat. "Nevil bys, jak m taková e potší. Prezident je sám, prezident je vysoko, prezident je na špici a tím pádem je co?" "Vopuštnej," dopovdli to jeho druzi. "Jenže ty nejsi vopuštnej, my jsme tu s tebou!" zvolal Václav Hruška, aspirant na místo pumpae ve Všehrdov ulici. "My jsme tu s tebou!" Objali se, a byli by se i opile líbali, jenže Liška zaslechl zvonní a hukot motoru elektrické tramvaje. "Povinnost volá," odtrhl Hrušku od sebe, Jsem státník a je tu pro m vládní tramvaj!" A byla tu a pijíždla Jilskou ulicí, velebná, dokonalá ve své skladb, první vz ervenožlutý, druhý taktéž ervenožlutý a ten tetí, skuten vládní, v barv blankytu. Prezident Liška si narovnal sako a napímil se. Kumpáni se také usebrali a podlízavý Václav Hruška salutoval levou rukou, domnívaje se, že tímto inem uhladí cestu ke kariée pumpae ve Všehrdov ulici. Jenže tramvaj nezastavila. "Vona nezastavila!" zvolal Stanislav Liška užasle. "Tam nkdo sedí! ákej chlap!" vykikl ohromený pumpa aspirant Hruška. Njaký student, který šel okolo, podíval se na nho pohrdav a ekl: "ákej chlap? To je pece pan prezident Pachmayer!" Tramvaj zmizela v ruchu kižovatky Na Perštýn. Liška a jeho pátelé ohromen zírali. Stáli by tam snad do noci, kdyby je nevyrušila ervená dvanáctsettrojka Dopravních podnik. Pijela, zatroubila a z ní vylezl njaký mužský a pipevnil na sloupek s jízdním ádem cedulku: TATO STANICE SE TÍMTO S OKAMŽITOU PLATNOSTÍ RUŠÍ. Linka íslo ticet napíšt povede z Vyšehradské ulice pes Vinohrady k hostinci U Klokon ve Vršovicích. "Von chodí ke Klokoovi!" vydechl Hruška. "Kdo?" "No pece... Pachmayer, novej prezident!" "Já jsem prezident!" volal Liška, ale nikdo ho neposlouchal. "Která tramvaj tam jezdí, do Vršovic, ke Klokoovi?" "No pece ticítka, tady to stojí erné na bílém!" Netrvalo to víc než minutu, a Standa Liška osiel, stál tu docela sám, ped masivní budovou hostince, kde od pradávna sluje U Vejvod, napitý, pvodn do radosti, ale te do nezmrného žalu. Pšky se vlekl pes centrum Prahy nahoru na Žižkov. Byla to dlouhá cesta, pi které stail vystízlivt a byl by si rád dal rumeek na pikrmení hladinky, jenže neml peníze a nikdo se nenašel, aby pozval svrženého prezidenta eskoslovenské republiky Stanislava

18 Lišku, doktora honoris causa univerzity Lomonosovovy, Oxfordské, Harvardské a ovšem i Karlovy, nositele peetných vyznamenání a medajlí a laureáta cen za zásluhy o rozvoj prmyslu, orby, vdy a kultury. Dom se takka nedostal, protože tam Píbnická ulice vela stavebním ruchem, njaké bagry tam rýpaly dlažbu a jeáby trhaly koleje a svalnatí chlapi na sebe kieli a ženské na to koukaly z oken a dti poskakovaly na vytrhaných kolejnicích a obas njaké upadlo a natlouklo si nos, proež valo tak, jak se sluší vát v podobných pípadech. Liška se bál, že si ho nkdo všimne a že si na nho budou ukazovat, ale montéi Dopravního podniku poskytovali zajímavjší podívanou, než vystízlivlý bývalý prezident eskoslovenské republiky, navracející se dom. Ped svým domem se zastavil. Njaký lovk tam stál vedle dveí, opíral se o ze, a soustedn si piloval nehty. Liška se na nho zprvu sotva podíval, ale pak si uvdomil, že ten mužský je mu njak povdomý a když ho poznal, oslovil ho: "Že vy jste ten revizor, co m vyhodil z tramvaje!" "Práv m napadlo, co asi te budete lat," ekl revizor, vyhýbaje se odpovdi na otázku, která snad ani nebyla otázkou, nýbrž obžalobou. "Co budu dlat?" opakoval po nm Standa Liška pekvapen. Dosud ho to nenapadlo - co bude dlat, zítra, až tudy nepovedou koleje linky íslo ticet a vládní tramvaj bude jezdit z Vyšehradu do Vršovic, co dlají bývalí prezidenti? Píší pamti. "Budu psát pamti." "Pamti!" odfrkl si muž opovržliv. "Mám pro vás lepší nabídku. Pojte k nám." "Kamže?" "K Dopravním podnikm. Dostanete náborový píspvek, naturální ošacení, samozejm permanentní tramvajenku pro všechny trat tramvajové, autobusové a metro, tvrtletní prémie ptadvacetiprocentní, rekreace u moe a pro vás samozejm procenta." "Jaká procenta?" "Z vybraných pokut, pece! Pojte k nám, state se revizorem!" Standa Liška se na nho díval jako na zjevení. Uvdomil si, že je to docela sympatický lovk. "Nechcete jít nahoru, ztratit pár slov? Mám v lednice pár lahvinek, je to sice desítka, ale dobrá, smíchovská." Otevel dvee, vpustil návštvu dovnit a po schodech stoupali vzhru už zavšeni jeden do druhého. HLUBINA "Tak co," zeptal se lhostejn. Ucítila pach jeho potu. Posunula se stranou, ale neunikla. Inženýrv tstovitý bich moke ulpíval na její paži. "Není to beznadjné," odpovdla. "Základní logické funkce trvají." Zaukala hrotem tužky na displeji. Teninká fialová ára tam rytmicky pulsovala a v pravidelných intervalech zleva doprava putoval žlutavý korálek. Tlusoch nespokojen zavrtl hlavou. Bich se mu tím pohybem rozvlnil. "Mohl byste laskav ustoupit trochu stranou?" požádala ho podráždn. Vtrák na strop buky lhostejn máchal kídly. Venku dunl žár letního dne. Až vypadne, pomyslela si, vyvtrám. Bude tu horko, ale zbavím se toho smradu. "Vy jste ale citlivka," ekl a napímil se. Mil dobrých metr ptadevadesát a vážil pes metrák. Mindrákem netrpl, to rozhodn ne. Možná dokonce, že byl pyšný na svoje bicho, na omraující pach, na zašlou špínu kdysi bílé košile se žlutavými mapami v podpaží. "Nco vám povím, sleinko. Poád jsem ješt neztratil klid. Máme as, ješt..." Pohlédl na hodinky, studoval je dlouho a peliv, snad až píliš dlouho, jako kdyby ukazovaly as v íslicích mayského obrázkového písma. Pak mlaskl a pokraoval: "Základní logické funkce si mžete strit za klobouk. Já potebuju pln operativní jednotku. Jakmile mi do zejtra do jedenácti dopoledne neukážete pknjší obrázek, nahlásím pojišovn námrazu a balíme." "Já to tak nenechám. Já vás udám. Nemžete zavít vrt, dokud jednotka hlásí signál." Ani se mu nezachvla víka. "Vy m tím vaším signálem držíte v šachu už ti dny," podotkl. "Budiž. Neekl jsem nic. Vy jste robotika, prý dokonce moc dobrá, komu est, tomu est, já vám slávu neubírám, i když jste ženská. Ale já mám taky svoji práci a svou zodpovdnost. Zejtra v jedenáct pojede jednotka na plný pecky a my dva budeme kamarádi. Když ne, hlásím námrazu pojišovn a vy se mžete postavit na hlavu a odstrkovat se ušima. Poklona." Vypochodoval ven. Neopomnl za sebou prásknout dvemi. Zvrátila se do opradla, hluboce vdechla, ale síla jeho pachu ji udeila pes chípí. Vztekle bouchla pstmi do desky stolu. Obrazovka ožila. Z levého okraje vytryskly ervené, žluté a zelené nitky, zaaly tanit a do jejich smyek vpluly pestrobarevné objekty. Lekla se. Prudce odstrila pojízdné keslo od stolu a podívala se dol. Stínící deska byla celá nakivo a ze štrbiny se ven soukalo tenké teleskopické chapadlo. "Zalezeš, potvoro," kikla hnviv. Elektronický tvor uposlechl, chapadlo zatáhl a mladá žena zakryla jeho vzení. Koutkem oka cosi zahlédla, nco se snad mihlo u okna. Že by se inženýr díval dovnit? Teba ji podezírá, smraoch jeden tlustá. Otoila tvá k oknu, ale nikoho nevidla. Srdce se jí rozbušilo. Kdyby m pistihl..., ten by mi dal! Sabotáž? Ano, mohl by to tak kvalifikovat. Urit by si stžoval. Porušení profesionální etiky. Falšování výsledk. Podvod. Ano, jsem podvodnice, piznala si. Vsadila jsem všechno na jednu kartu. Co by tomu ekl Ruda? Nejspíš by se rozsypal hrzou. Teba opravdu stál u okna, blesklo jí hlavou. Díval se dovnit, vidl m, jak zakrývám kontejner, a te stojí u dveí a sahá na kliku. Chvilku poká a pak vpadne dovnit, stejn prudce a hlun, jako když bžel ven. Tak poj, poj, na co ekáš! Chceš m muit? Chceš, abych se tu rozbreela, abych t prosila o prominutí? Vstala. Kolena se jí tásla. Pokroila ke dveím, vratce, nejist, ale opanovala se. Otevela. Léto se o ni opelo. Usmála se, pimhouila oi a nadýchla se. Parfém prachu, olej, spalin naftových motor. Kov, asfalt. To je nádherná vn!

19 Spatila ho, velikého, tlustého. Postával u dopravníku a cosi vykládal tem chlapíkm v montérkách. Máchal pi tom rukama a ukazoval k buce. Neslyšela ho, ale vdla, co íká. Ta kráva, ta blbá šeredná kráva, která si myslí, že je kdovíjak chytrá jenom proto, že nemá žádný kozy, to asi íká, chlapi kývají hlavami a smjí se, také se dívají k buce. Zahlédli ji. Inženýr zmlkl a spustil ruku voln podél tla. To se teprve uvidí, jestli jsem tak velká kráva, jak si myslíš, ekla si, vrazila ruce do kapes pláák, ramena stáhla dozadu a nastavila sluníku svou chlapecky plochou hru. Nevidl ji, nestál u okna ani se nedíval klíovou dírkou. Nepistihl ji. Neví, že fialová ára základních logických funkcí nepísluší vrtné jednotce, nýbrž jejímu osobnímu dirigentovi. Jednotka je mrtvá, zamrzlá, neodpovídá na žádnou výzvu, nevrací žádný signál. Mrtvá? Ne, rozhon ne, urit nezamrzla. Mám pravdu, moje teorie je správná, já ji dokážu, mám dost asu, ten smradlavý tlusoch to taky íkal, mám as do zítka do jedenácti, a to je spousta hodin! Já dokážu, že tam dole... Za jejími zády nco kovového spadlo na zem. Prudce se otoila. Dirigent pomalu vylézal z kontejneru. Špatn jsem ho zavela, uvdomila si. Ano, západka neklapla, jen jsem kontejner piklopila, protože jsem spchala, myslela jsem, že tlusoch stojí u dveí... Tlusoch... Prudce se obrátila. Ano, tlusoch si všiml, že se nco dje. Dívá se na ni a jeho ti nohsledi také, te vykroil, nco kií. Nesmí dirigenta spatit! Znovu se obrátila do místnosti, ale to už bylo pozd. Kovový tvor už vylezl z kontejneru a cupital na svých osmi nohách ke dveím. "Stj," poruila mu. Dirigent se zastavil. Objektivy jeho oí, umístné na obou stranách kulovitého tla, snímaly podobu její tváe. Poslechl m, je hodný, hodný... Usmála se na nho. Tlusochovo volání slyšela už docela zeteln, tebaže nerozumla jednotlivým slovm. Mimodk ale pekroila ten práh, ped kterým zstávají starosti a obavy. Za prahem je už jenom klid. Trhni si nohou, beko kytu. Já mám pravdu a jednou to dokážu. Když ne tady a te, bude to jinde a jindy. Mám opravdu dost asu. Kovový krab se náhle zaal tást, jednotlivé nohy se nekoordinovan zmítaly. Zdálo se, že by se chtl rozbhnout dopedu, ale neviditelná síla ho poutala na jediné místo. Napáhla k nmu ruce, docela jako matka, která vidí, že její dít bží k nebezpenému místu, pootevela ústa, vykroila, ale pak ta neviditelná síla pestala psobit a dirigent se rozbhl vped nejvtší rychlostí, jakou byl schopen vyvinout, nastavila mu nohu, ale jak smšn pomalé jsou lidské reakce ve srovnání se supravodivým centrálním procesorem! Jako lasika se kolem ní prosmekl, jen letmo se dotkl její nohy hrotem jednoho z chapadel, trochu to štíplo, a pak už zašramotil na kovových schodech a pílil dál po pímce rovné jako laserový paprsek, rovnou k tžní vži. tveice muž, vedená inženýrem, byla v té chvíli tak blízko, že nemohla kvapícího dirigenta nevidt. Jeden dokonce stail vykiknout nco jako "hele", bleskurychle sebral ze zem kámen a mrštil jím za uprchlíkem. Samozejm ho nezasáhl, sehnul se proto pro druhý. Inženýr a dva jeho kamarádi se ale nezdržovali a bželi dál, brunátní horkem a snad i hnvem. Ustoupila stranou a muži vbhli do místnosti. Inženýr vylovil nohou kontejner, kopl do nj, pihrál ho jednomu z dlník k nohám, ten ho kopl sousedovi, a to už pibíhal ten tetí a kiel, kurva, ten je ale rychlej jako svin, málem jsem ho trefil, hajzla. Obrazovka ídícího poítae byla pustá jako plovárna uprosted února. Ruce už zase v kapsách plátných kalhot, ale ramena svšená jako zmoklá vraní kídla, mladá žena se opela o zárube a stiskla rty. Jsem vážn blbá. A navíc nemám žádný kozy. No tak, na co ekáte? Dejte mi už tch pár facek. Inženýr pidupl kontejner, obratn ho nabral špikou nohy a nepíliš prudkým, elegantním kopem ho vymrštil vzhru, chytil do velikých mkkých dlaní a pitiskl si ho na bicho, jako by to byl mí a oni všichni stáli nkde na fotbalovém hišti, kde se schyluje ke svtobornému utkání S. K. Nudle proti Kudle. "Tak to tady máme, sleinko," ekl docela vlídn. "Logické funkce, že? Základní, no ovšem. Jak by ne." Pomalu k ní kráel a podával jí kontejner. "Vemte si to, no berte. Spakujte se a vypadnte. Nechci vás tu ani vidt. A panu Pokornýmu vyite, že mu mockrát dkuju, vážn. Vdnej až za hrob. Kdyby nco poteboval, tak a za mnou beze všeho pijde. Teba pro kopnutí do prdele." Dlníci ani nedutali a s ohromným uspokojením pozorovali, jak si šéf tu pražskou frajli vychutnává, jak ji deptá, jak ji rozebírá na kousky. Ten nejilejší z nich, který prve kikl "hele" a bezmála - jak si myslel - prchající automat zasáhl (veer bude vyprávt všem klukm na vrtu, že ho trefil, ale ve skutenosti minul o ti a pl metru), se usmál. Napadlo ho, že by se mohl s ostatními vsadit, kdy ta kybernetická kráva pustí první slzu. Jak jim to ale íct? Škoda, že se lidi nedovedou dorozumívat pentinem, jako to dlají automaty. Ten mi ale dává do tla, uvažovala. Zasloužím si to. Mla jsem dirigenta poádn zavít. Stailo poádn zaklapnout západku a tlusoch by se nikdy nedozvdl... Je to ale prevít, ten dirigent. Neposlechl m. Jak to, že m neposlechl?! Už to bude, už pijde slza, tšili se diváci. Mladá žena zesinala. Inženýr se na ni podezírav podíval. To by tak scházelo, napadlo ho, kdyby se mi tady ta kybernetická kráva porouela. Co se dlá s omdlelými sleinkami? Nakonec asi dojde na tch pár facek. Zavela oi. Dirigent m poslechl, zastavil se, ale pak dostal jiný povel, od nkoho jiného. Mechanický tas... jeho procesor zvažoval oba povely, ten mj s cizím. Byly krátkou chvíli v rovnováze a potom pevážil ten neznámý. Procesor zrušil mj povel a šel tam, kam mu ten nkdo neznámý naídil. Pímo k tžní vži, k vrtu! Proboha, vždy tohle podporuje moji teorii! Znovu otevela oi a ekla: "Mžu si s vámi promluvit... bez obecenstva?" Inženýr pokril rameny. "My dva nemáme spolené zájmy, sleno. Chtli jsme, abyste nám pomohla, ale málo scházelo, a namoila jste nás do maléru. Bute ráda, že jsem slušnej a hodnej chlap. Já se na vás nezlobím, nepošlu do Prahy hlášení, ani Pokornýmu nic neeknu, a kdyby se nkdo ptal, tak mu povím, že jste prvotídní odborník. Staí vám to?"

20 "Nestaí. Pošlete je pry, prosím vás!" "Mno," mlaskl tlusoch, Jak myslíte. Chlapci, jdte a chystejte demontáž. Na tomhle vrtu koníme. Chci to mít spakovaný co nejdív, hote sebou, víte dobe, jak rychle prachy teou!" Muži zakývali opilbenými hlavami, zahuhlali cosi souhlasného a šourali se ke dveím. Tam se jeden zastavil, obrátil se, ale pak pokraoval, jako kdyby býval chtl nco íct, ale rozmyslel si to. Poslední z trojice pokal, až mladá žena popojde do místnosti, a pak pomalu, ba diskrétn zavel dvee. Inženýr založil ruce na hrudi a naklonil hlavu stranou. "No tak, koiko, copak nás napadlo?" Kozy nemá, ale je to docela pkná ženská, co se ksichtu týká. Kluci íkají, že na ksichtu nezáleží, na ten že se dá runík, ale to není pravda. Jsou to kupani a de fakto lopaty, kdežto já jsem práv tak študovanej, jako tahle sleinka, jenom že jsem o pár tch let starší a taky holt tlustší, z mýho pupku by se dalo uplácat pt takových frajli, i s poádnejma kozama. Šla k nmu, oi doširoka otevené, nepítomný výraz v oblieji, a on se zaal usmívat, protože si byl - nejdíve tém, pak urit - jist, že mladá žena si chce pojistit jeho shovívavost tím, že se mu nabídne, to nemusí bejt, já jsem hodnej lovk, ale cukat nebudu, to bych byl sám proti sob. Náhle si uvdomil pach vlastního potu a pelila ho vlna trapného pocitu. Dokázal ji ale pekonat. Ženskejm nevadí chlapskej smrad. Naopak, nkterý to vzrušuje. Teba zrovna tuhle kehotinku. Hodil kontejner nkam stranou a pak nastavil dlan tak, aby mohla mezi n vklouznout svým štíhlým, a nepochybn i pružným pasem. Zastavila se na krok ped ním a ukázala prstem na podlahu. "Tam dole je život," ekla tiše. "Je tam inteligentní život." A doprdele, pomyslel si. Žádný numírko nebude. Ona se nám ta holka doista zbláznila. * * * "No tak, chlapi, prosím o klid, abychom tuhle výrobní poradu dlouho neprotahovali. Jednotka zamrzla, to už víte všichni. Tenhle vrt koní, ze studny nedostaneme už ani gram. Pojišovna nás kreje do zítka do jedenácti hodin dopoledne, potom neseme náklady sami." Venku byla vlahá noc, ale tady uvnit stanu se nedalo dýchat, vedro se sem schovalo, zejm odhodláno vydržet tu až do zimy. Na dvacet chlap sedlo po obou stranách dlouhého stolu, oi upené na eníka. Inženýr Jindra Charous eený Koblížek; sami si ho zvolili za editele závodu, vybrali ho ze tí kandidát tajnou volbou, ale znáte to, každý vdl, že vyhraje Koblížek. Jako editel závodu není nejlepší, ale špatnej taky není, má se k lidem a nevytahuje se, chlouní s chlapama pivo, ale nepodbízí se, moc dobe ví, kde leží hranice, a nikdy je nepekrauje. No tak mluv, Koblížku, vyklop, co máš na srdci, ale nekecej moc dlouho, tohle nemáme rádi. "Doktorku Mazalovou taky dobe znáte. Ti dny se snažila jednotku oživit, ale k niemu to nevedlo. Použila všech dosažitelných prostedk, ale..." Pokraoval, jeho tuný baryton píjemn plynul po plochých kamenech slov. Božemj, já tu kecám, chlapi zanou už brzo pískat, nejdív spustí Vejvoda, to je takovej divoch, a Obermeier nezstane za ním dlouho pozadu, hergot, že já vl jsem nevyrazil s tou frajlí dvee na to tata, jak se to stalo, že já, takovej starej máza, jsem se nechal... pesvdit? "Takže, chlapi, vc je jasná, až na to, že podle doktorky Mazalové nejde o normální zamrznutí jednotky, ale o kontakt s hefaistitem." Vedro ve stanu zamrzlo jako ta jednotka v hlubin. Na okamžik bylo slyšet koncert stovek cvrk. Inženýr hledl na Vejvodu. To byl mluví, stejn jako dirigent je mluví hlubinné jednotky. Navíc se projevil jako hrdina dne: trefil dirigenta kamenem a pkn pocuchal té kovové potvoe kabát. Vejvoda ekl: "A co má bejt?" Inženýr vzdychl a obrátil se k mladé žen. Pohledem jí ekl: No tak, ukaž, co dovedeš, m jsi pesvdila, dokážeš to s nimi? "Já vím, co si o hefaistitu myslíte," ekla. Neodvážila se jim podívat do tváí. Ruce mla položené ped sebou, prsty zaklesnuté pevn do sebe a upen pozorovala ta místa na svých vlastních prstech, odkud keovitý tlak vypudil krev. "Myslíte si, že je to novináský humbuk. Inteligentní život v hloubce dvou set kilometr, to zní fantasticky. Jenže výzkumy v Americe, v Japonsku, v Sajzu naznaují, že..." "Tam dole je lautr hovno," doplnil ji Vejvoda. Tentokrát se trefil do erného. Jediným prudce vrženým slvkem prolomil bariéru naptí. Pukla a rozsypala se do burácivé tíšt smíchu. Když se chlapi utišili, Vejvoda pokraoval: "Nemyslete si, sleinko, že my, jako dlníci, jsme njaký volové. My taky koukáme na telinu a leccos se dovíme. O tom vašem hefaistitu se na vrtech povídalo, rate odpustit, už v dob, kdy jste haávala na hrníku. Hezky se o tom povídalo, to je fakt. Ale až vy zanete na vrtech dlat," protáhl slova a zašklebil se, "a vydržíte tam patnáct rok jako já, pestanete tm hovadinkám vit, na to vemte jed. Já taky vím, že Sovti a Amerikáni a Japíci zkoumají ten váš hefaistit, jenže ti mají na takový serepetiky prachy. Tady žijeme ve federaci ech, Moravy a Slovenska, vážená sleno, a konkrétn v echách a ješt konkrétnji na vrtu Stará Hu. A my jsme lidovej akciovej podnik. Na tomhle vrtu visej naše prachy. Financuje nás banka, kreje nás pojišovna, hlídá nás podnik a ministerstvo a pláák a spousta dalších vlák. ekaj od nás tžbu. Zamrznutí jednotky, to je holt plánovaný riziko podnikání. Nikdo pedn neví, co se vlastn dje od padesátýho kilometru níž. To není naše vc. Tam hospodaej ty vaši dirigenti se svou kybernetickou pakáží. Když makaj, tak makaj a je to fajn. Když zamrznou, my nahoe eknem dobrý, balíme a jedem o díru dál." Hovoil pomalu, rozvážn. Nechtl pesvdit ani tu vizunu z msta, ani tlusocha editele. Vizuna, ta nemá do rozhodování co kecat a editel je volenej a musí taky držet hubu. Jenže ne všichni chlapi mají na vc názor správný, to jest totožný s jeho názorem. Takový Cízler, napíklad. Ten na hefaistit ví a celý se klepe pi pedstav, jak se bude v telin vykládat o epochálním objevu na vrtu Stará Hu. A není sám. Je tu taky Sláma a Vetrovec a Huba a Císaík, to jsou taky fantastové zblblí telinou a magazínama. "Pokej, Venco," ozval se Vetrovec a Vejvoda se ušklíbl. "Tady pani doktorka je študovaná osoba. Ta ani nesmí íkat žádný blbosti. A když ona si myslí, že dole hefaistit je, má k tomu njaké dvody a já bych je rád slyšel." Vejvoda na to cosi odpovdl, ale jeho slova zanikla ve výbuchu rozilených hlas. Vavu uklidnil teprve editel. Bušil plochou dlaní o desku tak dlouho, až se chlapi utišili. Mladá žena si dodala odvahy. Odmnila Vtrovce plachým pohledem a snad i letmým úsmvem, otela si hbetem ruky rty a ekla: "Není tak docela pravda, že nevíme, co se tam dole dje. Ono to opravdu tak vypadá, že vyvrtáme díru, pak do hloubky dvaceti kilometr spustíme kontejnery kybernetických komponent a pak už jen ekáme, až je dirigent poskládá dohromady a zahájí tžbu, a nestaráme se o to, co se dole dje. Von Neuman rozpracoval teorii samoreprodukujících se stroj už v polovin minulého století.