ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 22 A 7/ (22 A 104/2011) ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce Občanské sdružení Střítež za zdravé přírodní prostředí se sídlem Střítež 249, v řízení zastoupeného JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Na Poříčí 1199, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava, 28. října 117, za účasti osob zúčastněných na řízení I) Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. se sídlem Nižní Lhoty 700, v řízení zastoupeného Mgr. Lukášem Mokrým, advokátem se sídlem Ostrava, Sokola Tůmy 16, II) Obce Hnojník se sídlem Hnojník 22, III) M. K.,, IV) Š. H., V) M. H., a VI) Obce Střítež se sídlem Střítež 118, v řízení zastoupené JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Na Poříčí 1199, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne č.j. MSK 67748/2011, ve věci umístění stavby a stavebního povolení,

2 pokračování A 7/2013 t a k t o : I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne č.j. MSK 67748/2011 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 8.642,90 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Karla Bocka, advokáta se sídlem Frýdek-Místek, Na Poříčí III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo částečně změněno a částečně potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Dobrá (dále jen stavební úřad ) ze dne č.j. 462/ , 464/ /Si, kterým byla umístěna a povolena přístavba HMMC, sekce 5 Převodovkárna, SO 520 Převodovkárna II na pozemcích parc. č. 231/3, 70/4, 70/5, st. 218 v k.ú. Nižní Lhoty a parc. č. 864/1, st. 613 v k.ú. Nošovice. Podstata žalobcovy argumentace spočívá obsáhlé, značně nepřehledné a různě opakované argumentaci shrnuté níže soudem do 16 žalobních bodů (části E. T. tohoto odůvodnění). Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby, kdy se obsáhle vyjadřuje k jednotlivým žalobním bodům. Osoba zúčastněná na řízení I) (stavebník) navrhuje zamítnutí žaloby, kdy se taktéž obsáhle vyjadřuje k jednotlivým žalobním bodům. K žalobě se dále vyjádřila osoba zúčastněná na řízení III) M. K., která uvedla, že uplatněné žalobní body jsou důsledkem nedostatečné kvalifikace pracovníků správního orgánu I. stupně, když v řízení nebyly udělány ani základní prvotní úkony, který být udělány měly. Zdůraznila nedostatky zápisu provedeného správním orgánem I. stupně i zamítnutý návrh na atrakci věci žalovaným. Osoba zúčastněná na řízení VI) Obec Střítež se připojila k žalobní argumentaci. Ostatní osoby zúčastněné na řízení se k žalobě nevyjádřily.

3 pokračování A 7/2013 Dále soud pro přehlednost dělí odůvodnění tohoto rozsudku dle jednotlivých žalobních bodů, na tomto místě toliko úvodem konstatuje, že přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. )] a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. B. Před vypořádáním žalobních bodů se však krajský soud zabýval námitkou stavebníka, že žalobce není ve smyslu 65 s.ř.s. legitimován k podání žaloby, když ani netvrdí, že by postupem správních orgánů byl zkrácen na svých právech. Skutečnost, že byl účastníkem správního řízení, podle stavebníka automaticky nezakládá jeho oprávnění k podání žaloby. K této námitce lze jen odkázat na bohatou, dlouhodobou a konstantní judikaturu soudů rozhodujících ve správním soudnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 4 As 157/ , Sb. NSS č. 3060/2014, ze dne č.j. 2 As 46/ , a již i usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 6 A 25/ , Sb. NSS č. 906/2006, vše že posouzení otázky, zda byl žalobce skutečně dotčen napadeným rozhodnutím na svých právech, není otázkou aktivní procesní legitimace (jejíž nedostatek by byl důvodem k odmítnutí žaloby), ale otázkou důvodnosti žaloby. Případný závěr o tom, že k dotčení žalobcových práv nedošlo, je tak případným důvodem k zamítnutí, nikoli odmítnutí žaloby. Krajský soud proto uzavírá, že žalobce je aktivně procesně legitimován k podání žaloby, měl-li být a byl účastníkem předcházejícího správního řízení. V posuzované věci je evidentní, že žalobce byl správními orgány pojat do okruhu účastníků řízení. Zbývá zodpovědět otázku, zda tímto účastníkem řízení měl být žalobce i podle zákona a jaký okruh námitek mu v tomto řízení svědčil. Účastenství v řízení je v obecné rovině pro všechna správní řízení upraveno v 27 správního řádu. Uvedené ustanovení rozlišuje tři skupiny účastníků řízení, a to účastníky ve věci (hlavní či přímé dle 27 odst. 1 správního řádu), dotčené účastníky (vedlejší či nepřímé dle 27 odst. 2 správního řádu) a účastníky řízení, kterým takové postavení přiznává zvláštní zákon ( 27 odst. 3 správního řádu). Posledně jmenování účastníci mají v zásadě procesní postavení účastníků vedlejších, nestanoví-li zvláštní zákon, že mají postavení účastníků hlavních. Ve smyslu 27 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ), tak do řízení mohou vedle hlavních a vedlejších účastníků vymezených správním řádem vstoupit i další osoby, kterým by jinak účastenství dle správního řádu nesvědčilo. Může ale také jít o případy, kdy zvláštní zákon z obecné úpravy účastenství

4 pokračování A 7/2013 nevychází a vymezí si okruh účastníků zcela samostatně. V takové situaci se ustanovení odstavců 1 a 2 27 správního řádu vůbec nepoužijí. Není pochyb o tom, že takovým zvláštním zákonem je v otázce účastenství vůči správnímu řádu právě stavební zákon. Taxativní výčet účastníků územního či stavebního řízení bude mít v daném případě přednost před obecnou úpravou účastenství obsaženou ve správním řádu. a) žadatel, Podle 85 odst. 1 stavebního zákona účastníky územního řízení jsou b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. Podle 85 odst. 2 stavebního zákona účastníky územního řízení dále jsou a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, nejdeli o případ uvedený v písmenu d), b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, d) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. a) stavebník, Podle 109 odst. 1 stavebního zákona účastníkem stavebního řízení je b) vlastník stavby, na níž má být provedena změna či udržovací práce, není-li stavebníkem, nejde-li o případ uvedený v písmenu g), c) vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není-li stavebníkem, d) vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou-li být jejich práva navrhovanou stavbou přímo dotčena,

5 pokračování A 7/2013 e) vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, f) ten, kdo má k sousednímu pozemku právo odpovídající věcnému břemenu, může-li být toto právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno, g) společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu ve stavebním řízení, které se týká domu nebo společných částí domu anebo pozemku; v případě, že společenství vlastníků jednotek podle zvláštního právního předpisu nemá právní subjektivitu, vlastník, jehož spoluvlastnický podíl na společných částech domu činí více než jednu polovinu. Legislativní technika uzavřeného (tzv. taxativního) výčtu účastníků řízení, která je použita ve stavebním zákoně, má za následek vyloučení obecných norem upravujících účastenství v řízení ( 27 odst. 1 a 2 správního řádu), sama o sobě však neřeší situaci, kdy vedle této zvláštní úpravy existuje ještě jiná zákonná úprava, která za vymezených podmínek přiznává účastenství i dalším osobám. Jinými slovy, pouhé užití taxativního výčtu v 85 a 109 stavebního zákona nestačí k vyloučení jiné speciální úpravy. Žalobce podle podání obsažených ve správním spise dovozuje své účastenství z ust. 23 odst. 10 zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákona o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o EIA ). Podle uvedeného ustanovení občanské sdružení nebo obecně prospěšná společnost, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek, nebo obec dotčená záměrem, pokud podaly ve lhůtách stanovených tímto zákonem písemné vyjádření k dokumentaci nebo posudku, se mohou žalobou z důvodu porušení tohoto zákona domáhat zrušení navazujícího rozhodnutí vydaného v řízení podle zvláštních právních předpisů, postupem podle soudního řádu správního. Odkladný účinek žaloby je vyloučen. V posuzované věci z obsahu správních spisů vyplývá, že žalobce jako občanské sdružení podal písemné vyjádření v procesu posuzování vlivů na životní prostředí a tohoto procesu se aktivně účastnil. Je proto třeba konstatovat, že v posuzované věci tu vedle sebe stojí hned dvě právní úpravy, a to 85 a 109 stavebního zákona (na straně jedné) a 23 odst. 1 zákona o EIA (na straně druhé), které jsou vůči správnímu řádu úpravami zvláštními. V popsané situaci je při určování okruhu účastníků nutné hodnotit vzájemný vztah obou úprav. Jejich normy

6 pokračování A 7/2013 mohou existovat vedle sebe bez jakéhokoliv konfliktu, případně mezi nimi může existovat i vztah obecného a zvláštního. Problematický není vzájemný poměr ust. 85 stavebního zákona (účastenství v územním řízení) a ust. 23 odst. 10 zákona o EIA, neboť 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona výslovně za účastníka územního řízení označuje toho, komu účastenství přiznává zvláštní zákon, jímž je v tomto případě právě zákon o EIA. Natolik jednoznačná situace však nepanuje ohledně vzájemného vztahu 109 stavebního zákona (který výslovný odkaz na účastenství přiznané zvláštním zákonem neobsahuje) a 23 odst. 10 zákona o EIA. V daném případě jsou naplněny hypotézy jak 23 odst. 10 zákona o EIA, tak 109 stavebního zákona. I když jejich dispozice nevedou ke stejnému výsledku, nedostávají se ani do zřejmého střetu [na rozdíl např. od 14 odst. 1 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), nebo od 55 odst. 1 zákona č. 185/2001, o odpadech]. Oba předpisy je proto možné uplatnit současně a není třeba zkoumat jejich vzájemný vztah. Ustanovení 109 stavebního zákona vymezuje okruh účastníků, který bude dán u každého stavebního řízení. Tento okruh účastníků bude za splnění hypotézy 23 odst. 10 zákona o EIA v těch řízeních, v nichž proběhl proces EIA, jehož se účastnila občanská sdružení, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek. Vyslovený závěr ostatně potvrzuje nejen dlouhodobá konstantní judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví (z poslední doby nutno připomenout usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 1 As 176/ , ale i dosavadní vývoj právní úpravy. V období do starý stavební zákon (zák. č. 50/1976 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v ustanoveních, která se týkala účastníků územního řízení a stavebního řízení, výslovně na účastenství osob, kterým toto postavení přiznává zvláštní zákon, nereagoval. Zákonem č. 83/1998 Sb., kterým byl starý stavební zákon novelizován, bylo jak do ustanovení 34, tak do ustanovení 59 doplněno výslovné ustanovení, že jejich účastníky jsou další osoby, kterým zvláštní zákon toto oprávnění přiznává. Obdobně byl zákonem č. 350/2012 Sb. s účinností k doplněn v (novém) stavebním zákoně okruh účastníků stavebního řízení i o osoby, o kterých tak stanoví zvláštní

7 pokračování A 7/2013 právní předpis. Důvodová zpráva (srov. digitální repozitář, PSP ČR, VI. volební období, PS, tisk č. 573, dostupný na k novelizaci 109 stavebního zákona uvádí: Upřesňuje se, že účastníkem stavebního řízení se stává také osoba, o které tak stanoví zvláštní právní předpis. Nejčastěji se jedná o občanské sdružení, kterým toto postavení za určitých podmínek přiznává 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a 23 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Podmínkou účastenství podle stavebního zákona je dotčení veřejných zájmů podle zvláštních právních předpisů, pokud nebylo o dotčení v plném rozsahu rozhodnuto v územním rozhodnutí. Zákonodárce si byl při zařazení výslovných ustanovení o účastenství občanských sdružení do 34 a 59 starého stavebního i do 109 (nového) stavebního zákona, vědom toho, že jejich účastenství vyplývá ze zvláštního předpisu. Účelem shora popsaných legislativních změn nebylo rozšíření okruhu účastníků územních, případně stavebních řízení, ale spíš posílení právní jistoty těchto osob jakož i posílení informační kvality příslušných právních norem. Skutečnost, že po dobu 6 let byl v 109 stavebního zákona odkaz na osoby, jejich účastenství zakládá zvláštní zákon, vypuštěn, tak nemá kromě oslabení právní jistoty a informační kvality příslušné normy žádné jiné dopady. Je třeba mít na paměti, že smyslem zapojení občanských sdružení do rozhodování orgánů veřejné správy je umožnění kvalifikované účasti veřejnosti v procesech, které se týkají životního prostředí a veřejného zdraví. V této souvislosti lze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne sp. zn. I. ÚS 59/14 všechny nálezy Ústavního soudu jsou dostupné na nalus.usoud.cz, ve kterém Ústavní soud připomenul, že také judikatura Ústavního soudu prošla ve vztahu k problematice aktivní legitimace občanských sdružení ve věcech, v nichž je obsažen aspekt základního práva na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny, podle něhož má každý právo na příznivé životní prostředí), určitým vývojem. Od konstatování, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší jen osobám fyzickým [usnesení ze dne , sp. zn. I. ÚS 282/97 (U 2/10 SbNU 339)] dospěl Ústavní soud k závěru, že v demokratickém právním státě je životní prostředí hodnotou, jejíž ochrana má být realizována za aktivní participace všech složek občanské společnosti, včetně občanských sdružení a nevládních organizací, které mají povahu právnických osob. Diskurs v rámci otevřené společnosti, realizovaný případně též právními prostředky a v řízení před soudy, je pak účinnou zárukou ochrany přírodního bohatství státu (čl. 7 Ústavy)." (usnesení ze dne sp. zn. I. ÚS 486/04). V dalších rozhodnutích se pak Ústavní soud přihlásil k postulátu interpretace vnitrostátních norem, dotýkajících se životního prostředí, v souladu s Aarhuskou úmluvou. Kromě nálezu sp. zn. Pl. ÚS 14/07 tak učinil též v nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 2239/07, podle něhož má výklad konformní s Aarhuskou úmluvou v případě interpretačních alternativ přednost. Výklad, ke kterému tedy shora soud dospěl, je v souladu s výše uvedenými principy, neboť otevírá prostor pro účastenství občanských sdružení dle 23 odst. 10 zák. o EIA nejen

8 pokračování A 7/2013 v řízeních podle stavebního zákona, ale i v dalších správních řízeních vedených podle jiných právních předpisů, ledaže by to bylo těmito předpisy jednoznačně vyloučeno. V této souvislosti zbývá zodpovědět otázku, a jsou územní a stavební řízení řízeními navazujícími na proces posuzování vlivů na životní prostředí. Dle 90 stavebního zákona v územním řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu a) s vydanou územně plánovací dokumentací, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území, d) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, e) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů 4 ), popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení. 4) například zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného vyplývá, že územnímu řízení přísluší řešit soulad záměru se zákony na ochranu životního prostředí a na ochranu veřejného zdraví, pročež krajský soud uzavírá, že územní řízení je řízením navazujícím na proces posuzování vlivů na životní prostředí. Co do stavebního řízení ust. 110 odst. 2 písm. d) stavebního zákona normuje, že k žádosti stavebník připojí závazná stanoviska, popřípadě stanoviska nebo jiné doklady

9 pokračování A 7/2013 vyžadované zvláštními právními předpisy 4 ) [poznámka 4) byla citována již shora pozn. soudu], pokud je stavebník obstaral předem. Na to navazuje 111 odst. 1 písm. d) stavebního zákona, podle nichž stavební úřad přezkoumá podanou žádost a připojené podklady z toho hlediska, zda stavbu lze podle nich provést, a ověří zejména, zda předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. Podle 111 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad ověří rovněž účinky budoucího užívání stavby. Konečně podle 115 odst. 1 stavebního zákona ve stavebním povolení stavební úřad stanoví podmínky pro provedení stavby, a pokud je to třeba, i pro její užívání, a rozhodne o námitkách účastníků řízení. Podmínkami zabezpečí ochranu veřejných zájmů ( ) Z uvedeného vyplývá, že veřejné zájmy na ochranu životního prostředí a na ochranu veřejného zdraví jsou chráněny i v řízení stavebním, tzn. i stavební řízení je řízením, které v posloupnosti všech jednotlivých řízení navazuje na proces posuzování vlivů na životní prostředí. C. Situace v nyní posuzované věci se však dále komplikuje skutečností, že pro provoz hotové stavby byla vydána i změna č. 4 integrovaného povolení podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákona o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o IPPC ). Je proto nutno zodpovědět otázku, v jakém vzájemném vztahu jsou řízení podle zákona o IPPC a stavební řízení co do ochrany životního prostředí a ochrany veřejného zdraví. Podle 13 odst. 2 zákona o IPPC pokud po projednání žádosti úřad zjistí, že záměr provozovatele zařízení uvedený v jeho žádosti nesplňuje požadavky tohoto zákona a zvláštních právních předpisů 6 ) nebo že závazné podmínky navržené pro provoz zařízení jsou z technických důvodů nesplnitelné, žádost o vydání integrovaného povolení zamítne. 6) Například zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (zákon o odpadech), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů (lázeňský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle 13 odst. 3 písm. d) a e) zákona o IPPC nejsou-li dány důvody pro zamítnutí žádosti podle odstavce 2, úřad na podkladě výsledků projednání žádosti

10 pokračování A 7/2013 vydá integrované povolení, které kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahuje: d) podmínky provozu zařízení, dále postupy a opatření zabezpečující plnění těchto podmínek (dále jen závazné podmínky provozu ), e) výčet rozhodnutí, stanovisek, vyjádření a souhlasů vydávaných podle zvláštních právních předpisů 6 ), které se nahrazují integrovaným povolením. Podle 13 odst. 4 písm. a) e), i) m) zákona o IPPC v závazných podmínkách provozu podle odstavce 3 písm. d) úřad stanoví a) emisní limity ( 14), b) opatření k vyloučení rizik možného znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví člověka pocházejících ze zařízení po ukončení jeho činnosti a podmínky zajišťující při úplném ukončení provozu zařízení navrácení místa provozu zařízení do stavu v souladu s požadavky 15a, c) podmínky zajišťující ochranu zdraví člověka a životního prostředí při nakládání s odpady a opatření ke sledování odpadů, které v zařízení vznikají, d) podmínky zajišťující ochranu zdraví člověka a ochranu životního prostředí, zejména ochranu ovzduší, půdy, podzemních a povrchových vod, e) další zvláštní podmínky ochrany zdraví člověka a životního prostředí, které úřad shledá nezbytnými s ohledem na místní podmínky životního prostředí a technickou charakteristiku zařízení, i) způsob monitorování emisí technická opatření k monitorování emisí, včetně specifikace metodiky měření, včetně jeho frekvence, vedení záznamů o monitorování; v případě použití postupu podle 14 odst. 4 písm. b) též požadavek, aby výsledky monitorování emisí byly k dispozici pro shodná časová období a referenční podmínky jako v případě úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami, j) opatření k minimalizaci dálkového přemisťování znečištění či znečištění překračujícího hranice států a k zajištění vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku, k) postup vyhodnocování plnění podmínek integrovaného povolení včetně povinnosti předkládat úřadu pravidelně alespoň jednou za rok výsledky monitorování emisí a další požadované údaje, které úřadu umožní kontrolu plnění podmínek integrovaného povolení; v případě použití postupu podle 14 odst. 4 písm. b) též shrnutí výsledků monitorování emisí umožňující srovnání s úrovněmi emisí spojenými s nejlepšími dostupnými technikami, l) postupy a požadavky na pravidelnou údržbu zařízení a postupy k zabránění emisím do půdy a podzemních vod a způsoby monitorování půdy a podzemních vod v souvislosti s příslušnými nebezpečnými látkami, které se mohou na daném místě vyskytovat, a s ohledem na možnost znečištění půdy a podzemních vod v místě zařízení, m) podmínky pro posouzení dodržování emisních limitů; tyto podmínky mohou být nahrazeny odkazem na jiné právní předpisy 36 ). 36) například vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, nařízení vlády č. 61/2003 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 293/2002 Sb., o poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, ve znění pozdějších předpisů. Podle 13 odst. 5 zákona o IPPC součástí odůvodnění integrovaného povolení je i vypořádání připomínek k žádosti obsažených ve vyjádřeních podaných

11 pokračování A 7/2013 podle 8 až 11, a to v plném rozsahu. Úřad je povinen zahrnout do integrovaného povolení požadavky k ochraně životního prostředí uvedené ve stanovisku k posouzení vlivů na životní prostředí nebo v závěru zjišťovacího řízení podle zvláštního právního předpisu 14 ), nebo v integrovaném povolení uvede důvody, pro které tak neučinil nebo učinil jen zčásti. Úřad v odůvodnění integrovaného povolení rovněž uvede, na základě jakých závěrů o nejlepších dostupných technikách a referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách byly uloženy závazné podmínky provozu. V případě udělení výjimky z úrovní emisí spojených s nejlepšími dostupnými technikami podle 14 odst. 5 musí odůvodnění integrovaného povolení obsahovat konkrétní důvody pro udělení této výjimky, včetně závěrů odborného posouzení, a odůvodnění závazných podmínek provozu stanovených na základě udělené výjimky. 14) Zákon č. 100/2001 Sb. Podle 13 odst. 6 zákona o IPPC závazné podmínky provozu uložené úřadem podle odstavce 4 musí vždy zahrnovat podmínky, postupy a opatření, které by jinak byly stanoveny na základě zvláštních právních předpisů 6 ), podle kterých by byla vydána rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy, které se nahrazují integrovaným povolením. Tato rozhodnutí, stanoviska, vyjádření a souhlasy nelze po vydání integrovaného povolení vydat podle zvláštních právních předpisů 6 ). Podle 2 odst. 1 písm. a) zákona o IPPC pro účely tohoto zákona se rozumí zařízením stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více průmyslových činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s průmyslovými činnostmi uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu probíhajícími v dotčeném místě a mohly by ovlivnit emise a znečištění, nejde-li o stacionární technickou jednotku používanou k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení se považuje i stacionární technická jednotka, ve které neprobíhá žádná z činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, jestliže pro ni bylo požádáno o vydání integrovaného povolení, Z uvedených ustanovení zákona o IPPC se podává, že řízení o integrovaném povolení nahrazuje posuzování vlivů hotové stavby na životní prostředí a veřejné zdraví, tj. postup stavebního úřadu podle 111 odst. 2 stavebního zákona. Nenahrazuje však posouzení vlivu provádění stavby (výstavby samotné). Řízení o integrovaném povolení též řeší jen vlivy hotové stavby samotné (jako stacionární jednotky), nikoli vlivy nutných obslužných činností. Dále je nutno konstatovat, že řízení o IPPC je završeno správním aktem, který má povahu samostatného správního rozhodnutí ve smyslu 65 odst. 1 s.ř.s., tzn. rozhodnutí samostatně přezkoumatelného správními soudy (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne č.j. 1 As 43/ , Z toho vyplývá, že otázky, které byly (či měly být) předmětem řízení o IPPC již nepřísluší řešit stavebnímu úřadu ve stavebním řízení a ani správnímu soudu při přezkumu stavebního povolení. Uvedené však ničeho nemění na tom, že předmětem řízení o IPPC není posouzení vlivu provádění stavby (výstavby samotné) ani posouzení vlivů nutných obslužných činností (nikoli hotové stacionární jednotky samotné).

12 pokračování A 7/2013 D. Na základě úvah a závěrů uvedených v částech B. C. tohoto odůvodnění krajský soud uzavírá, že územní a stavební řízení, jakož i řízení o IPPC, jsou ve smyslu 23 odst. 10 zákona o EIA řízeními navazujícími na proces posuzování vlivů na životní prostředí. Občanskému sdružení, které v procesu posuzování vlivů na životní prostředí uplatnilo své námitky ve vztahu k ochraně životního prostředí a k ochraně veřejného zdraví, pak svědčí v těchto řízeních veškeré námitky týkající se ochrany životního prostředí a veřejného zdraví (na rozdíl od občanského sdružení odvíjejícího své účastenství jen z ust. 70 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, kterému v územním a stavebním řízení přísluší chránit jen přírodu a krajinu, nikoli již zájmy chráněné složkovými zákony na ochranu životního prostředí např. zájem na ochraně vod, lesa, ochraně před odpady, natož zájem na ochraně lidského zdraví). Krajský soud shrnuje, že žalobce byl po právu dle 23 odst. 10 zák. o EIA účastníkem územního i stavebního řízení, v nichž mu svědčilo právo uplatnit veškeré námitky týkající se životního prostředí a ochrany veřejného zdraví, byly-li předmětem těchto řízení (zejm. nebyly-li předmětem zvláštního řízení o IPPC). Je proto i aktivně procesně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí z těchto řízení vzešlého. Posouzení důvodnosti uplatněných žalobních bodů je otázkou věcného přezkumu, nikoli otázkou jeho procesní legitimace. E. Žalobce namítá, že v napadeném rozhodnutí absentuje poučení o možnosti podat žalobu ke správnímu soudu. Žalovaný k tomu uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje poučení, které předepisuje 68 odst. 5 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ). Stavebník zdůrazňuje, že správní řád takové poučení žalovanému nepředepisuje. K tomuto žalobnímu bodu nelze než ve shodě s žalovaným i stavebníkem konstatovat, že náležitosti poučení, které je součástí rozhodnutí o odvolání, stanoví 68 odst. 5 správního řádu tak, že náležitostí takového poučení o možnosti podat žalobu ke správnímu soudu není (jak konstatoval i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne č.j. 8 Afs 47/ , Proto je tento žalobní bod nedůvodný. F. Žalobce dále namítá, že není pravdou, že by žalobcovy odvolací námitky směřovaly jen proti umístění stavby (jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí), některé z nich mají přesah i do řízení stavebního.

13 pokračování A 7/2013 Žalovaný uvádí, že žalobce výslovně uvedl, že podává námitky k územnímu řízení a k té části spisu, která se týká územního řízení. Dále uvádí úvahy, jimiž dovozuje, že se i obsahově jedná o námitky, které mají své místo v řízení územním. Stavebník odkazuje na žalobcovo odvolání ze dne , ze kterého lze jednoznačně dovodit, že námitky jsou podávány k územnímu řízení a k té části spisu, která se týká územního řízení. Zdůrazňuje dále, že žalobce také požaduje toliko zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí. V tomto směru se dovolává ust. 89 odst. 3 ve spojení s 114 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon ). K tomuto žalobnímu bodu krajský soud zdůrazňuje, že pro jeho přezkum je rozhodující, zda a jakým způsobem se žalovaný s předmětnými námitkami vypořádal, tzn. zda uvedl své úvahy a závěry a jakého obsahu tyto úvahy a závěry jsou. Z obsahu napadeného rozhodnutí krajský soud zjistil, že veškeré žalobcovy námitky žalovaný vypořádával věcně (žalobce nebyl s některou s námitek odkázán na to, že ji měl uplatnit v jiném řízení), proto je rozhodné, zda námitky byly vypořádány přezkoumatelným způsobem a věcně správně. Touto otázkou se krajský soud s ohledem na to, že žalobce tytéž námitky uplatňuje i žalobními body bude zabývat v dalších částech odůvodnění tohoto rozsudku. Na tomto místě konstatuje toliko skutečnost, že za situace, kdy námitky byly vypořádány věcně, nemohl být žalobce nikterak dotčen na svých právech tím, že je žalovaný (navíc v souladu s výslovným žalobcovým označením viz zejm. podání žalobce ze dne ) přiřadil k řízení územnímu. Ani tento žalobní bod proto není důvodný. G. Žalobce dále namítá, že není pravdou, že by se stavební úřad podrobně vypořádal s námitkami účastníků (jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí) příkladem budiž jediná námitka žalobce obsažená v jeho podání ze dne , která nebyla vypořádána vůbec. K tomu žalovaný uvádí, že obsah tohoto žalobního bodu není pravdivý. Stavební úřad se podle žalovaného řádně vypořádal s námitkami žalobce, jak byly stavebnímu úřadu písemně doručeny a téhož dne ústně doplněny, na str svého rozhodnutí. Stavebník se k tomuto žalobnímu bodu nevyjádřil. Z obsahu správních spisů soud k tomuto žalobnímu bodu zjistil, že podáním ze dne uplatnil žalobce nikoli jedinou námitku, ale celkem 12 námitek obdobných i žalobním bodům.

14 pokračování A 7/2013 Jakkoli tak není zřejmé, kterou jedinou námitku neměl stavební úřad vypořádat, krajský soud na tomto místě konstatuje obsah těchto námitek a konkrétní umístění jejich vypořádání v rozhodnutí stavebního úřadu: Námitka k závaznému stanovisku č.j. MSK 22188/2010 ve vztahu k rozptylové studii E/2799/2010 str Námitka, že Ministerstvo životního prostředí posuzovalo rozptylovou studii jen v rozsahu námitek účastníků řízení, nikoli str v celém rozsahu Námitka k závazným stanoviskům Krajské hygienické stanice str Námitka k řešení odvádění srážkových vod str. 83 nahoře Námitka k řešení odvádění odpadních vod str. 83 uprostřed Námitka k plánu opatření pro případ havárie str Námitka o absenci odborných parametrů technických řešení str Připomínka k současnému stavu str. 85 uprostřed Námitka proti změně 4 integrovaného povolení neřeší dopravu str Připomínky k dokumentaci str. 86 uprostřed Přetížení silnice I/68 str Pro úplnost soud dodává, že (úplným) vypořádáním těchto námitek není žalovaným odkazovaný text na str rozhodnutí stavebního úřadu, kde je toliko výčet těchto námitek a výroky stavebního úřadu o jejich zamítnutí. Není tedy pravdou, že by stavební úřad tyto námitky (nebo kteroukoli jedinou z nich) pominul. Případný nesouhlas žalobce s úvahami a závěry stavebního úřadu (a následně žalovaného) neznamená, že by tyto námitky (či kterákoli jediná z nich) nebyly v rozhodnutí stavebního úřadu vypořádány. Úplností a správností vypořádání těchto námitek se bude soud zabývat v dalších částech tohoto odůvodnění při vypořádávání žalobních bodů, které těmto uplatněným námitkám obsahově odpovídají. Ani tento žalobní bod tedy není důvodný. H. Dále žalobce napadá, že: a) žalovaný nevypořádal vůbec odvolací námitky, když se omezil jen na konstatování, že odvolání bylo podáno včas; b) žalovaný nevypořádal odvolací námitky, když na str. 28 svého rozhodnutí jen stroze konstatuje, že stavební úřad provedl podrobnou úvahu o posouzení záměru z hledisek 90 písm. d) a e) stavebního zákona; c) žalovaný se dostatečně nezabýval doplněním odvolání žalobce ze dne a nevypořádal se tak dostatečně s doplněním žalobcových odvolacích námitek. K tomu žalovaný uvádí, že: a) na str. 15 svého rozhodnutí posuzoval podaná odvolání jen z hlediska včasnosti a přípustnosti. Vypořádání žalobcových odvolacích námitek je obsaženo na str ;

15 pokračování A 7/2013 c) obsahem námitek uplatněných v doplnění odvolání se žalovaný podrobně zabýval na str Stavebník má za to, že žalovaný se námitkami žalobce uplatněnými v odvolání a jeho doplnění zabývalo zcela podrobně a jejich irelevanci dostatečně ve svém rozhodnutí zdůvodnil. K jednotlivým částem tohoto žalobního bodu krajský soud uvážil takto: a) na str. 15 napadeného rozhodnutí je vskutku ve vztahu k žalobcovu odvolání konstatováno jen, že žalobce podal odvolání, toto bylo podáno včas, a vzhledem k tomu, že žalobce byl účastníkem řízení před stavebním úřadem, jedná se o odvolání přípustné. Žalobce však zcela ignoruje obsah stran 28 a násl., tj. text odůvodnění nadepsaný K odvolání Občanského sdružení Střítež, kde žalovaný uvádí své úvahy a závěry k žalobcovým odvolacím námitkám; b) žalobce vytrhuje jím namítanou větu na str. 28 z kontextu, když přehlíží předcházející část souvětí: nelze než poukázat na již výše uvedené, tedy, že stavební úřad v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl podrobnou úvahu o posouzení záměru žadatele z hledisek 90 stavebního zákona. Žalobcova odvolací námitka totiž byla obdobná jedné z odvolacích námitek osoby zúčastněné na řízení III), jak byla vypořádána žalovaným na str. 25 napadeného rozhodnutí. Žalovaný při vypořádávání této námitky jako námitky žalobce nepochybil, odkázal-li výslovně na text, kde se toutéž námitkou (byť uplatněnou jiným odvolatelem) již zabýval; c) námitky obsažené v doplnění odvolání jsou vskutku žalovaným rozebírány na str napadeného rozhodnutí, takže se jimi žalovaný zabýval. Namítá-li žalobce, že se jimi snad zabýval nedostatečně, nekonkretizuje o jaké námitky a jakou nedostatečnost se jedná, pročež krajský soud není s to tuto část žalobního bodu blíže přezkoumat. Představuje-li onu nedostatečnost snad to, co se soudu zdařilo jako další žalobní body z nepřehledné žaloby určit, bude se soud těmto otázkám věnovat v dalších částech tohoto odůvodnění. Krajský soud k tomuto žalobnímu bodu uzavírá, že ani ve vztahu k němu neshledal ničeho, z čeho by mohl usoudit na jeho důvodnost. I. V návaznosti na část C. tohoto odůvodnění je k dalšímu okruhu žalobních námitek třeba konstatovat, že pokud žalobce žalobou uplatňuje výhrady proti vydané změně č. 4 integrovaného povolení pro zařízení Výrobní závod společnosti Hyundai Motor Manufacturing Czech s.r.o. ze dne č.j. MSK 62265/2010, jedná se o otázky mimo předmět tohoto řízení. Jak již bylo shora konstatováno, integrované povolení či jeho změna jsou soudně samostatně přezkoumatelným rozhodnutím. Nabylo-li takové rozhodnutí právní moci, bylo na žalobci, aby proti němu brojil samostatnou žalobou. Neučinil-li tak, nezbývá než vycházet z obecné presumpce správnosti pravomocných rozhodnutí; pasivitu žalobce spočívající v tom, že žalobu proti změně č. 4 integrovaného povolení nepodal, nelze dohánět přezkumem již pravomocně vyřešených otázek, které byly či měly být předmětem integrovaného povolení, ve stavebním řízení či v navazujícím soudním přezkumu stavebního povolení.

16 pokračování A 7/2013 To je třeba konstatovat i k žalobnímu bodu, že v dokumentaci nejsou obsaženy požadované parametry jednotlivých technologií, správní orgány z tohoto pohledu neřeší úplnost dokumentace, které postrádá technické podrobnosti. Tato skutečnost znemožňuje vydání závazného stanoviska orgánu životního prostředí, které přesto bylo vydáno dne pod č.j. MSK 22188/2010. To teprve předpokládá předložení přehledu veškerých stacionárních zdrojů znečištění ovzduší, což je v rozporu s 1 písm. g) a příl. 5 odst vyhl. č. 205/2009 Sb. Posouzení užitých technologií je totiž právě předmětem řízení o IPPC (srov. shora citovaný 13 zákona o IPPC). Ze správních spisů se přitom podává, že žalobcem naříkané stanovisko ze dne , v němž bylo uvedeno, že v následujícím správním řízení provozovatel předloží úplný aktuální přehled všech stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší ( ) respektovalo v té době probíhající řízení o IPPC završené následně rozhodnutím ze dne , čemuž svědčí i podmínka tohoto rozhodnutí, tj. změny č. 4 integrovaného povolení. Krajský soud proto uzavírá, že byla-li tato otázka předmětem řízení o IPPC, nepříslušelo již stavebnímu úřadu ani žalovanému řešit ji znovu v řízení územním či stavebním. Žalobce uplatnil tuto námitku i v odvolacím řízení, přičemž krajský soud konstatuje, že žalovaný tuto námitku vypořádal na str. 30 napadeného rozhodnutí. Učinil tak obsahově totožně se shora uvedenou argumentací soudu, zcela jasným a přezkoumatelným způsobem. Krajský soud proto uzavírá, že žalobní body směřující proti řízení o IPPC a rozhodnutí z něj vzešlého jsou nedůvodné, neboť přesahují rámec nyní přezkoumávaného rozhodnutí vzešlého ze spojeného územního a stavebního řízení (nikoli z řízení o IPPC). Toliko na okraj tak může soud poznamenat, že rozhodnutí žalovaného ze dne č.j. MSK 62265/2010 představuje učebnicovou ukázku porušení práv účastníků řízení. Nejenže do okruhu účastníků tohoto řízení nebyl pojat žalobce, kterému účastenství v tomto řízení svědčilo podle 23 odst. 10 zákona o E IA (který se však již dnes nemůže proti tomuto rozhodnutí odvolat srov. 84 správního řádu), za účastníka řízení nebyl v rozporu s 7 odst. 1 zák. o IPPC zřejmě pokládán ani nikdo jiný krom stavebníka, jak je evidentní z rozdělovníku pokládajícího za účastníka řízení jen stavebníka s tím, že ostatním osobám včetně obcí, kraje a jiným občanským sdružením má být rozhodnutí doručováno jen na vědomí, a to dokonce po nabytí právní moci rozhodnutí, jak tato právní moc též byla na rozhodnutí (evidentně jen na podkladě doručenky stavebníkovi) vyznačena. To ovšem ničeho nemění na tom, že rozhodnutí žalovaného ze dne č.j. MSK 62265/2010 nebylo u soudu nikým napadeno a krajskému soudu nesvědčí jakékoli oprávnění ho zrušit. Důsledkem této situace je presumpce jeho správnosti a závaznosti ( 57 odst. 3, 73 odst. 2 správního řádu). J.

17 pokračování A 7/2013 Dále je třeba zdůraznit, že žalobci svědčí toliko námitky týkající se životního prostředí a ochrany veřejného zdraví (srov. 23 odst. 10 zákona o EIA). Takovou námitkou není námitky týkající se posouzení záměru z hlediska požadavků na dopravní a technickou infrastrukturu. Pokud tedy žalobce opírá své výhrady k navýšení provozu na silnici I/68 o ust. 90 písm. d) stavebního zákona, je třeba konstatovat, že námitky podle 90 písm. d) stavebního zákona žalobci nesvědčí, k takovým námitkám není oprávněn žalobci svědčí jen námitky podle 90 písm. e) stavebního zákona, příp. podle 110 odst. 1 písm. d) ve spojení s 111 odst. 2 písm. d) stavebního zákona. Uvedené však ničeho nemění na tom, že žalobcova námitka týkající se zvýšení provozu na silnici I/68 musí být posouzena podle obsahu bez ohledu na její označení žalobcem i z pohledu, zda obsahově nenamítá i porušení zájmů, jejichž ochrana žalobci svědčí. Z tohoto pohledu se uvedenou námitkou bude soud zabývat v části T. tohoto odůvodnění). K. Žalobce dále namítá, že v rozporu s dokumentací není v podkladových studiích uvedeno užití železniční vlečky, tj. předpoklad dopravy po trati 322 [Český Těšín Nošovice (Dobrá) Frýdek-Místek]. Ta tedy není z hlediska rozptylového ani hlukového jakkoli vyhodnocena. K tomu žalovaný i stavebník upozorňují, že jakkoli byla doprava po trati 322 zvažována v původní dokumentaci, ve finální dokumentaci, ze které vycházel stavební úřad i žalovaný, není se železniční dopravou počítáno vůbec, proto posouzení vlivu navýšení železniční dopravy je zcela mimo předmět řízení. Z obsahu správních spisů soud zjistil, že doprava po železniční trati byla skutečně stavebníkem uvažována v původní dokumentaci; od tohoto záměru však v průběhu řízení stavebník upustil a v doplněné dokumentaci uvažuje již jen o dopravě silniční. Nebylo proto proč v jakékoli studii uvažovat o užití železniční vlečky či o dopravě po železnici, když od této alternativy dopravy bylo stavebníkem zcela upuštěno. Tuto skutečnost žalobci opakovaně sdělil stavební úřad i žalovaný (zde srov. str. 34 napadeného rozhodnutí), tato skutečnost je nepochybná i z konečné dokumentace stavby, a proto je evidentní, že žalobcova námitka týkající se železniční dopravy je zcela mimo předmět tohoto řízení. Za situace, kdy na tuto skutečnost byl žalobce opakovaně upozorňován, nezbývá soudu než vyjádřit svůj podiv nad tím, že své námitky proti železniční dopravě žalobce opakuje i na půdě žaloby před správním soudem. L. Žalobce poukazuje na zjištěný únik olejů na střeše Převodovkárny I a žádá o použití takových technologií a o takový dohled, aby k něčemu podobnému již

18 pokračování A 7/2013 nedošlo, zejm. za situace, kdy u nyní povolované Převodovkárny II má být užito shodných technologií. K tomu žalovaný a stavebník uvádějí, že únik olejových mlh z Převodovkárny I stavební úřad prošetřil samostatným postupem s následným opatřením, když se jednalo o závadu na stávající stavbě. Dokumentace nepředpokládá užití vadné technologie, při dodržování podmínek provozu je řádně zabezpečen i veřejný zájem na ochraně vod. K uvedené námitce krajský soud konstatuje, že touto námitkou žalobce nenapadá žádnou užitou technologii z hlediska její nevhodnosti či nedostatečnosti ve vztahu k ochraně životního prostředí či veřejného zdraví (to měl navíc učinit v řízení o IPPC viz výše). U žádné stavby či technologie nelze předem absolutně vyloučit únik znečišťujících látek, např. v důsledku havárie. Zjištěný únik olejových mlh na Převodovkárně I je pak podle obsahu správních spisů evidentní havárií nemající svůj bezprostřední původ v nesprávnosti či nevhodnosti užité technologie či stavby, příp. v absenci opatření proti úniku znečišťujících látek, resp. její nedostatečnosti. Požadavek žalobce zajistit, aby se něco podobného již nikdy neopakovalo, je ve své absolutnosti nesplnitelný. Užití technologie a další opatření mohou pouze předmětné riziko eliminovat (k tomu dále v části M. tohoto odůvodnění), nikdy ho však nemohou zcela vyloučit. Ani tento žalobní bod tak nebyl shledán důvodným. M. Žalobce dále namítá, že řešení odvádění dešťových vod považují správní orgány za uzavřenou záležitost, nevypořádaly tak námitku o používání vodou ředitelných olejů ve výrobě a jejich možný únik. Stávající Převodovkárna I i nová Převodovkárna II mají mít shodné technologie. V dokumentaci není popsána technologie způsobu zachycení (odloučení) vodou ředitelných olejů v ropných odlučovačích. Nebyly prověřeny rizikové oblasti. Žalobce zdůrazňuje, že v tabulce nebezpečných látek jsou uvedeny řezné oleje (emulze), přičemž dešťová kanalizace je napojena do přivaděče k Žermanické přehradě. K tomu žalovaný uvádí, že technologie bránící případnému úniku oleje byly předmětem samostatného řízení o IPPC, proto nejsou předmětem tohoto řízení. Předmětem nyní přezkoumávaného rozhodnutí je změna stavby, která je napojena na stávající kanalizaci vybavenou řádně povoleným a kolaudovaným odlučovačem ropných látek. Stavebník uvádí, že stavba Převodovkárny II bude napojena na stávající systém dešťové kanalizace Převodovkárny I (do větve RW 3), na jejímž konci je umístěn odlučovač, čímž jsou veškeré dešťové vody před vypouštěním přečištěny. Konkrétní požadavky na kvalitu vypouštěných vod jsou předmětem rozhodnutí o IPPC. Co se týká včasného varování při havárii, plán opatření pro případ havárie byl schválen vodoprávním úřadem (Magistrátem města Frýdku-Místku) dne pod č.j. MMFM 74996/2010.

19 pokračování A 7/2013 Jak bylo již shora podrobně rozebráno (část C. tohoto odůvodnění), posouzení užitých technologií (včetně technologií zabezpečujících čistou vypouštěných vod) bylo (mělo být) předmětem samostatného řízení o IPPC. S ohledem na to, že toto řízení bylo ukončeno rozhodnutím o změně č. 4 integrovaného povolení, které nebylo napadeno opravnými prostředky podle správního řádu, natož žalobou u správního soudu, bylo o těchto otázkách s konečnou platností rozhodnuto a stavebnímu úřadu, žalovanému ani správnímu soudu již nepřísluší přezkoumávat úplnost a správnost rozhodnutí o IPPC v rámci územního či stavebního řízení a jejich soudního přezkumu. Proto ani tento žalobní bod nebyl shledán důvodným. N. Až kuriózní je žalobní bod, že z hlediska dopravního napojení chybí stanoviska vlastníka okružní komunikace kolem průmyslové zóny Nošovice. Z obsahu spisu se totiž podává, že tímto vlastníkem okružní komunikace není nikdo jiný než stavebník sám. Proto krajský soud konstatuje, že by považoval za formalismus, který by bylo nutno označit ještě příkřejším přívlastkem než přehnaný (který užívá ve svých rozhodnutích Ústavní soud ), pokud by měl absenci vyjádření stavebníka jako vlastníka okružní komunikace k záměru téhož stavebníka (stále se jedná o tutéž osobu) považovat za důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Nedosti na tom, jedná se o námitku, která žalobci nesvědčí. Žalobci náleží uplatňovat námitky týkající se životního prostředí a ochrany veřejného zdraví, nikoli námitky týkající se ochrany pozemních komunikací. Absenci vyjádření vlastníka komunikace by mohl namítat jen ten, jehož práva byla tímto nedostatkem poškozena nebo narušena takovou osobou je v posuzovaném případě jen stavebník. Žalobce tak tímto uplatněným žalobním bodem chrání práva jiného subjektu, což mu v řízení před správními soudy nepřísluší ( 65 odst. 1, 2 s.ř.s.). Proto není ani tento žalobní bod důvodný. O. Žalobce dále jako žalobní bod uplatňuje, že již v odvolání (konkrétně se má jednat o námitku 6 obsaženou v podání ze dne ) namítal, že ze zápisu z veřejného projednání záměru ze dne není zřejmé, kdo a jak reagoval na vznesené námitky, přičemž tato námitka nebyla žalovaným nikterak vypořádána. Krajský soud předně konstatuje, že ani v odvolání (podání žalobce ze dne ) ani v jeho doplnění (podání ze dne ) není žádná taková námitka obsažena těžko tedy vytýkat žalovanému, že na ni v napadeném rozhodnutí nereagoval.

20 pokračování A 7/2013 Obecně lze k tomu žalobnímu bodu toliko konstatovat, že není účelem veřejného projednání záměru vyslovit reakci stavebního úřadu na vznesené námitky (povinností stavebního úřadu je vypořádat tyto námitky ve svém rozhodnutí), ani shromáždit veškerá vyjádření všech účastníků k uplatněným námitkám (což často ani nebývá ihned možné vzhledem k rozsahu, obsahu a způsobu zpracování námitek). Úkolem stavebního úřadu však je, aby v pořízeném protokole zachytil přednesy všech účastníků tak, jak byly vzneseny. Obsahem spisu jsou dva protokoly z protokol z jednání o umístění stavby a protokol z jednání o povolení stavby, kdy z těchto protokolů ani z následných podání účastníků řízení nevyplývá, že by kdokoli kdykoli namítal, že tyto protokoly nejsou úplné že by tedy byla na místě uplatněna námitka či k ní poskytnuto vyjádření, které by (v rozporu se skutečností) nebylo v kterémkoli z uvedených protokolů zaznamenáno. Obecný žalobní bod o tom, že protokoly (nebo některý z nich) jsou neúplné, je třeba odmítnout s tím, že žalobce ani netvrdí, který konkrétní přednes konkrétní osoby v protokolech (protokole) absentuje, a jaký vliv měla tato absence na zákonnost rozhodnutí stavebního úřadu a napadeného rozhodnutí žalovaného. P. Dále žalobce namítá, že v seznamu podkladů rozhodnutí stavebního úřadu chybí rozptylová a hluková studie, které byly probírány v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Žalovaný uvádí, že touto námitkou se zabýval na str. 33 svého rozhodnutí, kde již uvedl, že rozptylová studie byla součástí spisu, když byla přiložena již k žádosti o vydání rozhodnutí. Byla také podkladem pro vydání závazného stanoviska Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, jak bylo přezkoumáno Ministerstvem životního prostředí. Hluková studie byla posuzována v závazném stanovisku Krajské hygienické stanice, jak bylo přezkoumáno Ministerstvem zdravotnictví. Tomu, že studie byly podkladem rozhodování stavebního úřadu, nasvědčuje i obsah žalobcových námitek a jejich vypořádání stavebním úřadem. Stavebník uvádí, že je evidentní, že uvedené studie byly podkladem rozhodování, jakkoli nejsou explicitně uvedeny přímo ve výčtu podkladů rozhodnutí. Má za to, že tímto postupem nemohl být žalobce dotčen na svých právech. Náležitosti odůvodnění rozhodnutí stanoví 68 odst. 3 správního řádu. Podle tohoto ustanovení v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Citované ustanovení ukládá správním orgánům povinnost uvést v odůvodnění podklady rozhodnutí. Tuto povinnost však neformalizuje tím způsobem, že by