4říjen. Budoucnost církve. 28. světový den mládeže - Rio de Janeiro. Papež v Rio de Janeiro o mládeži. Kronika české skupiny na SDM v Rio de Janeiro

Transkript

1 Budoucnost církve 28. světový den mládeže - Rio de Janeiro Papež v Rio de Janeiro o mládeži Kronika české skupiny na SDM v Rio de Janeiro Nový program papeže Františka Dojem ze setkání v Ružomberku Pozvánky Ročník XX. 4říjen 2013

2 EDITORIAL Milí čtenáři, vítejte nad stránkami nového čísla časopisu Budoucnost církve. Během prázdnin se 150 mladých poutníků společně s kardinálem Dominikem Dukou a biskupem Pavlem Posádem vydalo na Světový den mládeže do brazilského Ria de Janeiro. Jelikož se jednalo o stěžejní akci mládeže, dovolili jsme si věnovat Světovému dni mládeže celé nové číslo Budoucnosti církve. Zařadili jsme zde 3 příspěvky Stanislava Rylka, který je zodpovědný za pořádání SDM. Poté jsme vybrali z promluv papeže Františka, kde mluví zvláště o mládeži. Součástí tohoto čísla je také kronika pár účastníků, kteří během pobytu v Brazílii psali své postřehy, dojmy a zážitky. V rubrice informace naleznete také pár pozvánek na různé akce. Nezapomeňte si do svých diářů poznamenat, že příští rok v srpnu proběhne Celostátní setkání animátorů, konkrétně od 17. do 23. srpna A také bych vás chtěla upozornit na to, že vyšla kniha promluv papeže Benedikta XVI. k mládeži za celý jeho pontifikát. Více uvnitř čísla. Věřím, že nad stránkami čtvrtého čísla prožijete hezké chvíle. Děkujeme Vám za Vaši přízeň. Zdeňka Jakešová BUDOUCNOST CÍRKVE, časopis pro podporu pastorace mládeže. Ročník XX., číslo 4. Vychází 5x ročně. Vydává: Asociace křesťanských sdružení mládeže, o.s. a Sekce pro mládež České biskupské konference, Thákurova 3, Praha 6. Redakční rada: SCS. Lic. Kateřina Regendová, P. ThDr. Jan Balík, PhD., P. Mgr. Roman Kubín. Šéfredaktor: P. ThDr. Jan Balík, PhD. Redakce: Zdeňka Jakešová, Marie Světničková, Anna Brabcová a Josef Čaban. Adresa: Thákurova 3, Praha 6, tel.: , mladez@cirkev.cz. Grafika: Martin Vocet Grafika obsahu a sazba: Milan Čok Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Frýdek-Místek Registrace MK ČR E ISSN Objednávky přijímá redakce časopisu. Rozšiřuje se bezplatně.

3 3 OBSAH Editorial... 2 Jaké to bylo v Riu? světový den mládeže - Rio de Janeiro... 4 Papež v Rio de Janeiro o mládeži... 9 Kronika české skupiny na SDM v Rio de Janeiro Nový program papeže Františka Dojem ze setkání v Ružomberku Pozvánky JAKÉ TO BYLO V RIU? Nejčastější otázky, které jsem dostával na začátku srpna, byly: Jaké to bylo v Riu? Co se ti tam nejvíce líbilo? Často jsem stihnul odpovědět jen stručně: Moc pěkné. Ale někdy se podařilo povědět více, jak jsme se tam měli. Nešlo však o informace, protože mnozí toho věděli o událostech Světového dne mládeže více než já, protože sledovali podrobně všechny zprávy v mediích. Při těchto rozhovorech jsem si vždycky uvědomil, že se tato zkušenost dá velmi těžko předat. Vzpomněl jsem si na jedno přirovnání: Jedna věc je o Antarktidě slyšet a úplně jiná věc je tam být. Jedna věc je mluvit o chladném větru, a jiná věc je cítit ho ve tváři. Ale přesto se pokusím vám přiblížit, několik střípků z toho, co jsme tam prožili. První autentické setkání s Brazilci bylo velmi strhující. Když jsme s autobusem asi v jednu hodinu ráno ospalí přijeli (lépe řečeno přeskákali místní silniční retardéry) do naší farnosti, strhlo se radostné hudební přivítání spojené s ohňostrojem a vřelým přivítáním a radostným objímáním. Naši hostitelé na nás trpělivě čekali, až přijedeme z letiště. Tak jsme prožili poprvé naplno přívětivost a radostnost místních lidí i při krátkém následujícím občerstvení. Přestože jsme se nikdy předtím neviděli, byli jsme tu jako doma. Jejich radostnost byla hmatatelná také při prožívání bohoslužby, patří to prostě k jejich způsobu prožívání víry. Na mne velmi zapůsobilo, když jsme v Týdnu evangelizace (Misijní týden) měli možnost navštívit rodiny. Při návštěvě jsme se krátce pozdravili a představili se a pak jsme se společně modlili za potřeby rodin, které jsme navštívili. Tak jsme prosili za uzdravení nemocných, blaženost zemřelých, za osvobození od alkoholismu Bylo to hodně silné otevřít se pro Pána, který v našich životech působí. Poslední věc, která na mne zapůsobila a kterou rád připomenu, byla osoba papeže Františka a jeho slova. Pozorně naslouchejme jeho slovům, jsou velmi jasná a povzbudivá. Věřím, že další stránky, které budete číst o Světovém dnu mládeže, vám dají zakusit tu radost z víry, Pánovu blízkost, kterou jsme prožívali i my. Věřím, že jeho moc způsobí, že ho budete cítit ve tváři. P. Roman Kubín referent pro pastoraci brněnské diecéze

4 4 formace 28. SVĚTOVÝ DEN MLÁDEŽE RIO DE JANEIRO Stanisłav Ryłko Přinášíme tři texty kardinála Stanislava Ryłka, předsedy Papežské rady pro laiky, který je za pořádání Světového dne mládeže (SDM) odpovědný. První SDM latinskoamerického papeže Světový den mládeže v Riu 2013 přináší různé novinky. Po 26 letech se totiž vrací do Latinské Ameriky. Jak při této příležitosti nepřipomenout SDM v Buenos Aires v Argentině v roce 1987, který se jako první slavil mimo Řím. Právě tehdy začala celoplanetární pouť mladých křesťanů na pozvání Petrova nástupce, která dodneška udivuje celý svět. Jaká radost z víry, jaké misijní nadšení, jaká láska k papežovi a k církvi! Při pohledu na nekonečné zástupy mladých, které se v roce 1987 shromáždily na buenosaireské Avenida 9 de Julio, prohlásil blahoslavený Jan Pavel II.: Znovu vám chci zopakovat to, co jsem řekl v první den svého pontifikátu že jste papežovou nadějí, že jste nadějí pro církev. SDM v Riu přináší i jinou důležitou novinku. Připravil ho Benedikt XVI., ale bude mu předsedat první latinskoamerický papež František, který přijal tento závazek bez jakéhokoli váhání. Pánovy cesty jsou vskutku nevyzpytatelné! SDM v Rio de Janeiro 2013, jehož téma je Jděte a získejte za učedníky všechny národy (srov. Mt 28, 19), se organicky zařazuje do kontextu církve naší doby, která povzbuzována Duchem Svatým kráčí k obnově své misijní dynamiky. Zařazuje se rovněž do kontextu latinskoamerické církve, která díky 5. konferenci biskupů Latinské Ameriky a Karibiku v Aparecidě v květnu 2007 prožívá období silného misijního probuzení a nasazuje se pro kontinentální misii. Na úrovni všeobecné církve setkání v Riu vstupuje do kontextu Roku víry vyhlášeného Benediktem XVI. v jeho motu proprio Porta fidei. To jsou široké horizonty církevního života, v nichž nachází své místo SDM v Rio de Janeiro Je to mimořádný dar, který celá církev, ale zvláště církev žijící v Brazílii, má přijmout s radostí a s vděčností, ale i s velkým smyslem pro zodpovědnost, protože tato událost vzbuzuje ve světě skutečně veliká očekávání. Založení SDM bylo v církvi bezesporu jedno z velkých prorockých rozhodnutí blahoslaveného Jana Pavla II. Dal tím zelenou duchovnímu dobrodružství, které strhlo miliony mladých na všech kontinentech. Historie setkání mladých lidí z celého světa s Petrovým nástupcem trvá již více než dvacet pět let. Kolik životních změn bylo jimi vyvoláno! Kolik důležitých objevů pro život mladých! Objev Krista jako cesty, pravdy a života; objev církve jako matky a učitelky a jako společenství přátel, které pomáhá na životní cestě; objev Petrova nástupce jako bezpečného průvodce a přítele, jemuž je možno důvěřovat. Kolik povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu dozrálo! Díky světovým dnům mládeže církev na prahu třetího tisíciletí nepochybně znovu našla

5 formace svou mladistvou tvář, plnou nadšení a obnovené odvahy. Při každém ročníku SDM se stále znova vrací otázka, jaké je tajemství tohoto překvapujícího fenoménu, který odhalil světu úplně neočekávanou tvář nejen církve, ale i samotných dnešních mladých. SDM jsou darem, které i nadále vzbuzují údiv uvnitř církve i mimo ni a jsou obrazem mládeže velmi odlišné od klišé předávaných sdělovacími prostředky, jsou obrazem mládeže toužící po hodnotách a hledající hlubší smysl života. Když se tito mladí otočí zády k ideologiím různého ražení a k falešným učitelům, kteří podsouvají vidiny laciného štěstí, tak hledají odpověď na základní otázky života a hledají ji u Krista a u církve. SDM se v posledních pětadvaceti letech staly mohutným nástrojem evangelizace. SDM v Rio de Janeiro 2013 otevírá novou etapu této fascinující cesty mladých z celého světa, kteří na různých kontinentech následují Petrova nástupce. Papež František se okamžitě prohlásil za otce a přítele mladých. Už v prvních měsících svého pontifikátu ukázal velké charisma pro komunikaci s mladými jednoduchým a přímým jazykem, který dokáže proniknout k srdci a vyburcovat svědomí. Stačí připomenout některá jeho slova, abychom zachytili jeho mimořádnou schopnost komunikovat a vést dialog s mladými, jakož i jeho odvahu klást před ně vysoké a náročné cíle. Jsme si jisti, že, jak papežova slova, tak i jeho osobní svědectví během SDM v Riu, budou silným poselstvím, které podnítí mladé, aby se skutečně stali učedníky a misionáři. Struktura programu na setkání v Riu je stejná jako při předchozích ročnících. Víme však, že s měnícími se kulturními podmínkami a náboženskými tradicemi podle zemí konání této důležité události se mění i celkové ovzduší SDM, jenž se tak stává neopakovatelný a jedinečný. Jsme si jisti, že mladí Brazilci, neboť zvláště oni budou protagonisty této události, dokážou předat svým vrstevníkům z celého světa krásu svých bohatých náboženských tradic a svojí víry. Především mladí pocházející ze západního, tak silně sekularizovaného světa, potřebují svědectví mladé víry plné nadšení, která je typická pro latinskoamerické země. 5

6 6 Pozdrav mladým Úvodní mše svatá SDM v Riu 2013, Rio de Janeiro 23. července 2013 Drazí mladí! Nadešel den tolik vámi očekávaný: zahájení 28. světového dne mládeže. Vítejte v Rio de Janeiro, vítejte v této brazilské metropoli mimořádné krásy, které vévodí socha Krista Spasitele ve svatyni Corcovado. V příštích dnech se Rio stane hlavním městem katolické mládeže, která sem přicestovala z celého světa počínaje nejvzdálenějšími kouty Po dlouhé a náročné přípravě ve svých farnostech a ve svých společenstvích jste se tady shromáždili jako mladá církev plná radosti z víry a z misijního úsilí! Povzbuzují nás žalmistova slova: Toto je den, který učinil Pán, jásejme a radujme se z něho! (Žalm 118, 24). Drazí mladí, srdečně vás vítám a vroucně zdravím jménem Papežské rady pro laiky, vatikánského dikastéria, jemuž Svatý otec svěřil organizaci SDM. S vděčností myslím na vaše biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice, jakož i na laické vedoucí, kteří vás doprovázeli a vedli po cestě duchovní přípravy na tuto velkou událost víry, kterou v těchto dnech budeme společně prožívat tady v Riu. Pro každého z nás má Pán v zásobě mnoho překvapení! Pro vás všechny to budou nezapomenutelné dny, dny důležitých objevů, dny směrodatných rozhodnutí pro celý váš život! SDM v Riu je mimořádný tím, že po 26 letech se toto setkání vrací do Latinské Ameriky, na mladý kontinent, kontinent plný naděje. Vyplatí se připomenout si slova blahoslaveného Jana Pavla II., jimiž se obrátil k mladým na SDM v Buenos Aires ve vzdáleném roce 1987: Znovu vám chci zopakovat to, co jsem řekl v první den svého pontifikátu že jste papežovou nadějí, formace že jste nadějí pro církev. Ano řekl papež i já bych chtěl opakovat spolu s vámi: Latinská Ameriko, buď sama sebou! Ve své věrnosti Kristu odoláš těm, kdo chtějí potlačit tvoje povolání k naději. 1 SDM v Riu je mimořádný i tím, že si ho přál a připravoval ho papež Benedikt XVI. a bude mu předsedat papež František, první latinskoamerický papež Pánovy cesty jsou vskutku nevyzpytatelné! Tento SDM se koná u paty impozantní sochy Krista Vykupitele na Corvoradu. On je skutečným protagonistou této události! Jeho srdce bije nekonečnou láskou pro každého z vás a jeho rozevřená náruč je připravena vás všechny přijmout! Nechte se během tohoto SDM obejmout Kristem! Svěřte mu každou svoji touhu, své plány pro budoucnost i své nejhlubší radosti; svěřte mu i ta nejtěžší rozhodnutí, která před vámi stojí, své obavy i nepokoj přebývající ve vašem srdci! Mládí je samo o sobě velkým bohatstvím vy ho vlastníte a máte ho učinit plodným! Svěřte ho Kristu! Kdo se rozhodne pro Krista, neztrácí nic, vůbec nic, ale naopak získává všechno a nachází opravdové štěstí i život v plnosti! Jak víte, vůdčím tématem tohoto SDM je Kristovo misijní poslání, které svěřil církvi: Jděte a získejte za učedníky všechny národy! (srov. Mt 28, 19). Poslání církve a důvod její existence se týká každého křesťana! Všichni jsme pozváni k tomu, abychom byli solí země a světlem světa! Během tohoto SDM nás Kristus volá, abychom vycházeli ze sebe jak často říká papež František žádá od nás, abychom zanechali svého pohodlného života, abychom zbourali hradby svého sobectví a s odvahou se vydali na periférie světa i života a přinášeli Krista a jeho evangelium. Vezměme si v těchto dnech za svá slova svatého Pavla Běda mi, kdybych nehlásal evangelium

7 formace (1 Kor 9, 19) a volejme do celého světa jak to od nás žádá Svatý otec je dobré následovat Ježíše Ježíšovo poselství je dobré; je dobré vycházet ze sebe na periférie světa a života, abychom přinášeli Ježíše! 2 Mladí, Kristus vás potřebuje! Potřebuje vaši mladou víru plnou radosti a misijního nadšení! Kristus počítá s každým z vás! Drazí mladí z celého světa! SDM v Riu začal! Ještě jednou vám všem opakuji: Vítejte v Rio de Janeiro! 1 Jan Pavel II., Setkání s mladými v Buenos Aires na Světový den mládeže 1987, in: Insegnamenti, X, 1 (1987), str. 1257; Jan Pavel II., Setkání s mladými v Buenos Aires na Světový den mládeže 1987, in: Insegnamenti, X, 1 (1987), str. 1257; Poděkování Svatému otci Františkovi Závěrečná eucharistická slavnost SDM Rio 2013, Rio de Janeiro, 28. července 2013 Svatý otče! 28. světový den mládeže končí. Před vámi, Svatosti, stojí mladí, kteří sem přišli z těch nejvzdálenějších koutů světa. Je to krásný obraz mladé církve plné naděje! Svatý otče, jsou to mladí učedníci a misionáři Ježíše Krista. Mladí, kteří v těchto dnech prožitých v Riu s pohledem upřeným na Krista Vykupitele, jenž dominuje tomuto nádhernému městu přijali za svůj životní program Pánovo misijní poslání: Jděte a získejte za učedníky všechny národy! (srov. Mt 28, 19). Byly to nádherné dny obrovské evangelní setby: asi 300 biskupů konalo katecheze ve 27 různých jazycích; konalo se mnoho

8 8 okamžiků tiché modlitby; mnoho mladých přistoupilo ke svátosti smíření; byla zde velká radost ze společenství bratří a sester svědčících před světem o tom, jak krásné je být křesťany a že se vyplatí ve svém životě následovat Ježíše! Kolik důležitých rozhodnutí v těchto dnech dozrálo: definitivních rozhodnutí jak nás učíte vy rozhodnutí pro křesťanské manželství nebo pro kněžství nebo pro zasvěcený život Jak nepoděkovat Pánovi za tyto dary milosti! Svatý otče, tito mladí ve vás po vašem zvolení na Petrův stolec objevili osobu Petrova nástupce, milujícího otce a přítele, jemuž mohou důvěřovat. Ve vašich srdečných a jednoduchých slovech nacházejí odpovědi na mnoho otázek zneklidňujících jejich srdce. Jak jen potřebují vaše upřímná a opakovaná povzbuzení: Nikdy nebuďte smutnými muži a ženami; křesťan nikdy nesmí být takový! Nenechte si vzít naději! Sázejte na velké ideály, na velké věci! Nemějte strach jít proti proudu, i když to není lehké! Střežme Krista ve svém životě, abychom hájili ostatní, abychom hájili stvoření! Tyto stálé výzvy stimulují mladé, aby vycházeli ze sebe a šli na periférie života i našeho světa a přinášeli radostnou zvěst, počínaje chudými, lidmi vyloučenými, stojícími na okraji, a tím se dotýkali trpícího těla samého Krista formace Na závěr těchto nádherných a nezapomenutelných dní prožitých v Rio de Janeiro, Vám, Svatý otče, mladí se srdcem naplněným radostí chtějí vyjádřit svou oddanost a vděčnost. Díky za to, že jste předsedal tomuto SDM. Díky za slova, která jste mladým adresoval, slova plná naděje a jasně ukazující cestu. Nejen Vám, Svatý otče, chceme vyjádřit své díky, ale i emeritnímu papeži Benediktu XVI., který zvolil Rio de Janeiro jako místo konání 28. SDM a daroval mladým krásné poselství, jež je vedlo na cestě duchovní přípravy. A konečně chceme v očekávání jeho kanonizace obnovit svou vděčnost i blahoslavenému Janu Pavlu II. za SDM jako prozřetelnostní dar církvi. Svatý otče, nyní nadešla chvíle pro misijní vyslání. Na konci SDM jsou mladí připraveni jít do celého světa jako vaši vyslanci a jako apoštolové nové evangelizace. Několika mladým zástupcům pěti kontinentů, Vy, Svatý otče, odevzdáte malé sošky Krista Vykupitele z Corvorada na znamení misijního poslání, které dostali: Jděte a získejte za učedníky všechny národy! (srov. Mt 28, 19). Svatý otče, požehnejte tomuto národu mladých učedníků a misionářů Ježíše Krista. Jsou připraveni vyjít z tohoto obrovského večeřadla pod širým nebem přesně tak jako vyšli apoštolové z večeřadla o letnicích aby ve všech končinách země svědčili o své víře! Díky, Svatý otče!

9 formace 9 PAPEŽ V RIO DE JANEIRO O MLÁDEŽI František Slova papeže v Riu jsou k dispozici na a v knize: PAPEŽ FRANTIŠEK: Prosím o přátelský dialog. Praha : Euromedia Group, k. s. Ikar Zde uvádíme pár výňatků, které jsou přímo o mládeži a pak jeho slova z katecheze, kterou reflektoval svou cestu do Brazílie. Otec Lombardi: A teď samozřejmě dáme slovo Svatému otci, aby nám řekl alespoň pár úvodních slov k této cestě. Papež František: Dobrý den. Dobrý den vám všem. Slyšel jsem, že jste řekli trochu zvláštní věci: že nejste svatí mého vyznání a že já jsem tady mezi lvy, ale ne až tak divokými, že? Je pravda, že já neposkytuji interview, protože nemohu, je to tak. Je to pro mne trochu únavné, ale děkuji vám za vaši společnost. Moje první cesta vede právě k mladým, abych se s nimi setkal, ale nikoli izolovaně od jejich života. Chtěl bych se s nimi setkat právě v jejich sociálním prostředí, ve společnosti. Když mladé izolujeme, konáme tím nespravedlnost bereme jim jejich příslušnost. Mladí někam patří patří do rodiny, ke své vlasti, k nějaké kultuře, k nějaké víře Mají svou příslušnost a my je nesmíme izolovat! Ale především je nesmíme izolovat od společnosti jako celku! Oni jsou skutečně budoucností národa to je pravda! A nejenom oni: oni jsou budoucností, protože mají sílu, jsou mladí, půjdou vpřed. Ale i druhý pól života staří i oni jsou budoucností národa. Národ má budoucnost, když jde vpřed s oběma těmito póly: s mladými a jejich silou, aby ho vedli vpřed, a se starými, protože oni předávají životní moudrost. Já často myslím na to, že jsme vůči starým lidem nespravedliví, že je odsouváme na stranu, jako by nám neměli co dát. Oni mají moudrost, životní moudrost, moudrost historie, moudrost své vlasti, moudrost rodiny. A to my potřebujeme! Proto říkám, že jdu za mladými, ale v jejich sociálním prostředí, především se starými lidmi. Je pravda, že světová krize nepůsobí na mladé dobře. Minulý týden jsem četl o procentu mladých bez práce. Víte, že riskujeme, že budeme mít celou generaci lidí, kteří nenašli práci, a přitom z práce pramení důstojnost lidské osoby vydělávat si na chléb. V této chvíli jsou mladí v krizi. My jsme si zvykli na kulturu vyřazování vůči starým se tak chováme příliš často! Ale teď i vůči mladým, kteří jsou bez práce i na nich se uplatňuje kultura vyřazování. Musíme se zbavit zvyku někoho vyřazovat! Ne! Kultura začlenění, kultura setkání, snažit se o to, abychom všechny přivedli do společnosti! Takovýto význam chci dát setkání s mladými s mladými ve společnosti. Velmi vám děkuji, moji drazí, svatí bez vyznání a lvi ne až tak divocí! Mnohokrát děkuji. A chtěl bych každého pozdravit. Děkuji.

10 10 Televize Globo Chtěl bych vědět, jaké je vaše poselství pro brazilskou mládež. Vaše poselství přichází v okamžiku, kdy jsou mladí v brazilských ulicích, aby protestovali a velmi důrazně ukázali svou nespokojenost. Chtěl bych znát vaše poselství pro tyto mladé. V první řadě musím jasně říci, že neznám důvody, proč mladí protestují. Pokud řeknu něco bez potřebného vysvětlení, bude to špatné; bude to špatné pro všechny, protože vyslovuji názor bez znalosti faktů. Velmi upřímně vám říkám, že dobře neznám důvody, proč mladí protestují. Druhý bod: mladý, který neprotestuje, se mi nelíbí. Mladý člověk má v sobě představu určité utopie a utopie není vždy negativní. Utopie znamená dýchat a hledět vpřed. Je pravda, že mladý má větší svěžest a méně životních zkušeností. Životní zkušenost nás někdy brzdí. Ale má větší svěžest, aby věci vyslovil. Mladý člověk je v podstatě proti konformitě. A to formace je velmi pěkné. To je něco, co mají všichni mladí společné. Všeobecně bych řekl, že je třeba mladým naslouchat, dávat jim prostor k vyjádření a postarat se o to, aby nebyli manipulováni. Stejně tak jako existuje obchod s lidmi otrocká práce a mnoho forem obchodu s lidmi odvážil bych se říci něco, aniž bych urážel: existují osoby, které usilují o obchod s mladými lidmi a chtějí manipulovat s jejich nadějí a s jejich postojem proti konformitě. Tím život mladých ničí. Pozor tedy na manipulaci s mladými. Mladým je třeba stále naslouchat. Pozor na to. Rodina, otec nebo matka, kteří nenaslouchají svému mladému synovi, ho izolují, vytvářejí smutek v jeho duši a neobohacují se. Mladí vždy mají v sobě bohatství, i když jistě nejsou tak zkušení. Ale vždy je třeba jim naslouchat a chránit je před divnými manipulacemi ideologického a sociologického charakteru. Je třeba jim naslouchat a dávat jim prostor pro naslouchání. To mne přivádí k jiné problematice, kterou jsem dnes určitým způsobem

11 formace načrtl v katedrále při setkání s argentinskou skupinou. Skupině velvyslanců, kteří mi přinesli své pověřovací listiny, jsem řekl, že dnešní svět, v němž žijeme, upadl do divokého uctívání peněz. Vytváří se světová politika silně poznamenaná prvořadou úlohou peněz. Tím, kdo dnes rozkazuje, jsou peníze. Z toho vyplývá světová politika ekonomistického charakteru, bez etiky, která by ji kontrolovala, soběstačný ekonomismus a organizace sociální příslušnosti podle těchto konvencí. Co se pak stane? Když panuje divoké uctívání peněz, příliš se zaměřujeme na střed. A póly společnosti a její extrémy se zanedbávají, nedbá se o ně a jsou vyřazovány. Dosud jsme jasně viděli, jak jsou vyřazováni staří. Existuje celá filosofie, jak vyřadit starého člověka. K ničemu není, nevyrábí. Ani mladý příliš nevyrábí, protože jeho potenciál je třeba formovat. Nyní prodáváme i druhý pól mladé lidi, kteří jsou také vyřazováni. Vysoké procento mladých nezaměstnaných v Evropě je alarmující. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé evropské země, ale uvedu příklady nezaměstnanosti ve dvou bohatých evropských státech. V jednom dosahuje celková nezaměstnanost 25 procent. Ale procento nezaměstnanosti u mladých v této zemi představuje 43 nebo 44 procent. 43 nebo 44 procent mladých v této zemi je nezaměstnaných. V jiné zemi je celková nezaměstnanost přes 30 procent a nezaměstnanost mladých už překročila 50 procent. Stojíme před fenoménem mladých, kteří jsou vyřazeni. Pro udržení tohoto světového ekonomického modelu vyřazujeme oba extrémy. Z nepochopitelných důvodů jsou to ti, kteří představují příslib pro budoucnost, protože mladí nám zaručují budoucnost, oni ji povedou vpřed, a také staří, kteří mají mladým předávat svoji moudrost. Když oba dva vyřazujeme, svět se hroutí. Nevím, 11 jestli jsem se vyjádřil dobře. V celém světě chybí humanistická etika; hovořím o problému na světové úrovni. Jak je to na světové úrovni, víceméně vím. Detaily vaší země až tak neznám. Dáte-li mi ještě minutu, řeknu k tomuto tématu ještě něco. Ve 12. století teď si myslíte, že budu hovořit o svatém Tomášovi Akvinském byl jeden výborný rabín, který psal a pomocí historek vysvětloval své komunitě morální otázky některých částí Bible. Jednou vysvětloval babylonskou věž. Středověký rabín z 12. století to vysvětloval takto: Jaký byl problém babylonské věže? Proč je Bůh potrestal? Pro výstavbu věže bylo třeba vyrábět cihly: přinášet bláto a nařezat slámu, promísit ho, zformovat cihly, vysušit je, vypálit a pak je dopravit na vrchol věže. Tak se stavělo. Když spadla jedna cihla, byla to národní katastrofa. Když spadl dělník, nic se nedělo. Dnes jsou ve světě děti, které nemají co jíst, děti, které umírají hlady a podvýživou. Stačí se podívat na fotografie z některých míst na světě. Existují nemocní, kteří nemají přístup ke zdravotní péči. Existují žebráci a žebračky, kteří v zimě umírají na mrazu. Jsou děti, které nedostávají vzdělání. To všechno nepronikne do zpráv. Když ale burzy v některých světových metropolích oslabí o tři nebo čtyři body, je z toho světová katastrofa. Rozumíte mi? To je drama nelidského humanismu, ve kterém žijeme. Proto je třeba zachránit extrémy děti a mladé lidi a neupadat do globalizované lhostejnosti vzhledem k těmto extrémům, které představují budoucnost národa. Omlouvám se, jestli jsem hovořil příliš do šířky. Tím jsem vám představil svůj pohled. Nevím, co se děje s mladými z Brazílie. Ale prosím vás, nemanipulujte jimi a naslouchejte jim, protože se jedná o celosvětový fenomén, který velmi překračuje hranice Brazílie.

12 12 Slavnost víry a bratrství Katecheze na generální audienci, nám. sv. Petra, Dobrý den, drazí bratři a sestry! Po srpnových prázdninách navazujeme na cyklus katechezí, ale dnes bych chtěl mluvit o své cestě do Brazílie u příležitosti Světového dne mládeže. Uplynul již více než měsíc, ale domnívám se, že je zapotřebí se k této událost vrátit a z časového odstupu tak lépe nahlédnout její význam. Především chci poděkovat Pánu, který svou prozřetelností všechno vedl. Pro mne, který pochází z Ameriky, to byl krásný dárek! A děkuji také Naší Paní z Aparecidy, která celou tuto cestu provázela. Vykonal jsem pouť do této velké brazilské národní svatyně a její mariánská soška byla pak umístěna na pódiu Světového dne. Velmi mne to těšilo, protože Naše Paní z Aparecidy je velmi důležitá pro dějiny církve v Brazílii, ale i pro celou Latinskou Ameriku. Latinskoamerický a karibský episkopát prožil v Aparecidě generální konferenci spolu s papežem Benediktem. Byla to velmi významná pastorační etapa v této části světa, kde žije větší část katolické církve. Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem občanským a církevním představitelům, dobrovolníkům, bezpečnosti a farnostem Ria de Janeiro a dalších brazilských měst, která s bratrskou pohostinností přijala mladé poutníky. Přijetí brazilskými rodinami a farnostmi bylo vskutku jednou z nejkrásnějších charakteristik tohoto SDM. Brazilci jsou skvělí. Skvělí! Mají vskutku široké srdce. Pouť s sebou vždycky nese nepříjemnosti, ale pohostinnost je pomáhá překonat a dokonce je přetváří na příležitosti k poznání a přátelství. Rodí se tak vztahy, které přetrvávají, zvláště v modlitbě. Také takto církev na celém světě roste. Jako síť pravých formace přátelství v Ježíši Kristu; síť, která osvobozuje tím, že zachycuje. Přijetí je tedy prvním slovem, které se vynořuje ze zkušenosti cesty do Brazílie. Přijetí! Dalším syntetizujícím slovem může být slavnost. SDM je vždycky slavností, neboť jakmile se nějaké město naplní mladými lidmi, kteří proudí ulicemi s vlajkami celého světa, zdraví se a objímají, je to skutečně slavnost. Je to znamení pro všechny, nejenom pro věřící. Potom je však ještě větší slavnost, totiž slavnost víry, když se konají společné chvály Pánu, zpívá se, naslouchá se Božímu Slovu, dochází ke ztišení v adoraci - to všechno je vrcholem SDM a pravým účelem této velké pouti. A zvláštním způsobem se to prožívá o sobotní vigilii a na závěrečné mši. To je ta velká slavnost, slavnost víry a bratrství, která začíná na tomto světě a nebude mít konce. To je však možné jedině spolu s Pánem! Bez lásky Boží není opravdová slavnost pro člověka! Přijetí, slavnost. Nemůže však chybět třetí prvek: misijní poslání. Tento SDM byl charakterizován misionářským tématem: Jděte a získejte učedníky z celého světa. Slyšeli jsme tato Ježíšova slova. Je to poslání, které On uděluje všem! Je to mandát zmrtvýchvstalého Krista daný učedníkům: Jděte, vyjděte ze sebe, z každé své uzavřenosti, abyste nesli světlo a lásku evangelia všem až na kraj existenciálních periferií! A právě toto Ježíšovo poslání jsem svěřil mládeži, která do nedohledna zaplnila pláž Copacabana. Symbolické místo na mořském břehu evokovalo břeh Galilejského jezera. Ano, protože i dnes Pán opakuje: Jděte a dodává: Já jsem s vámi po všechny dny To je zásadní! Jedině s Kristem totiž můžeme nést evangelium. Bez Něho nemůžeme dělat nic, jak nám řekl On sám (srov. Jan 15,5). S Ním a sjednoceni s Ním však můžeme činit hodně. I mladík či dívka, kteří v očích tohoto světa znamenají

13 formace málo nebo nic, jsou v očích Božích apoštoly Království, jsou nadějí světa. Všech mladých lidí bych se dnes chtěl důrazně zeptat nevím ale, jestli na Svatopetrském náměstí dnes jsou Je na náměstí mládež? (Odpověď: ano). Ano, je tam nějaká. Chtěl bych se vás všech zeptat: chcete být nadějí pro Boha? Chcete být nadějí vy? (Mládež: Ano) Chcete být nadějí pro církev: (Mládež: Ano). Mladé srdce, které přijímá Kristovu lásku, se pro druhé stává nadějí a nezměrnou silou! Avšak vy, drazí mladí, všichni mladí, musíte se stávat a stát nadějí! Otevřete dveře novému světu naděje. Toto je váš úkol. Chcete být nadějí pro nás všechny? (Mládež: Ano). Zamysleme se nad tím, co znamená ono množství mladých lidí, kteří se setkali se zmrtvýchvstalým Kristem v Riu de Janeiro a nesou svoji lásku do života všedních dnů, prožívají ji a sdílejí. Nedostanou se do novin, protože se nedopustili násilí, neudělali žádný skandál a jsou tedy mediálně nezajímaví. Avšak, zůstanou-li sjednoceni s Ježíšem, vytvářejí Jeho království, budují bratrství, sdílejí se, konají 13 skutky milosrdenství a jsou mocnou silou, která tvoří spravedlivější a krásnější svět tím, že ho transformuje! Chtěl bych se tedy nyní zeptat mladých lidí, kteří jsou na náměstí: máte odvahu přijmout tuto výzvu? (Mládež: Ano) Máte odvahu nebo ne? Málo slyším (Mládež: Ano). Budete se snažit být touto silou lásky a milosrdenství, která má odvahu přetvářet svět? (Mládež: Ano). Drazí mladí, zkušenost SDM nám připomíná onu opravdu velkou zprávu dějin, Dobrou zvěst, i když se neobjevuje v novinách a televizi: jsme milováni Bohem, který je naším Otcem a který nám poslal svého Syna Ježíše, aby se stal blízkým každému z nás a spasil nás. Poslal Ježíše, aby nás spasil, všechno nám odpustil, protože On vždycky odpouští, protože je dobrý a milosrdný. Pamatujte: přijetí, slavnost a misie. Tato tři slova ať nejsou jen vzpomínkou na to, co se stalo v Riu, ale ať jsou duší našeho života a našich společenství. přeložil Milan Glaser

14 14 studium KRONIKA ČESKÉ SKUPINY NA SDM V RIO DE JANEIRO Jan Balík, Jan Pilař, Jitka Roubalová, Marie Vrzalová, František Kalenda Ne všichni mohli být na SDM v Riu. Účastníci české výpravy o sobě průběžně referovali v krátkých článcích, které byly k dispozici na českém webu setkání. Aby byla kronika zachována, uveřejňujeme ji v tomto čísle Budoucnosti církve, které je celé věnováno této události církve roku První střípky z Ria V neděli v podvečer jsme na letišti v Praze s Luckou (překladatelkou) pečlivě obalili batohy fólií na jídlo (což nás vyšlo docela levně), a pak je s důvěrou, že se s nimi shledáme v Riu, položili na pás. Let z Prahy proběhl poklidně. Zpestřila ho výtečná večeře v letadle z Paříže. Francouzský sýr byl velice chutný. Pak následovala noc v úzkých sedačkách s malým místem na nohy. Ale šlo to. Před každou sedačkou byla obrazovka. Použil jsem ji na puštění hudby, kolem mne se to ale hemžilo filmy. Za 15 minut jsem zaznamenal několik stovek mrtvých Nasadil jsem si na oči kus látky, který jsme dostali, aby nás nerušilo světlo, a začal poslouchat Rachmaninova. Super hudba. Postupně mě uspala. Po 11 hodinách nám dali ještě francouzskou snídani a už jsme rolovali na letiště. V Riu, kde bylo něco po 5. hodině ranní, přišla první bolest a zdržení, protože Lucce nepřišel batoh. Tak začalo jednání. No uvidíme! Slibovali hory doly, ale zatím uběhly dva dny a batoh nikde. Když jsme vyšli do haly, už nás čekala Rosamar (druhá překladatelka) a paní Nazir se svou dcerou. Začalo vítání ( objímačka ), nasednutí do auta a pak cesta do Barra do Pirai. Když jsme dojeli do města, ocitli jsme se v krásném domečku, který máme od té chvíle za svůj domov. Následovala snídaně, návštěvy kněží z okolí, oběd, kafe, návštěvy. Odpoledne jsme jeli koupit tarif do našich brazilských mobilů. Ale nefungoval systém, pak jsme neměli nějaký kód rodilého Brazilce. No prostě samé diskuse, předpisy a nemožnosti. Zapomněl jsem poznamenat, že počasí je velice příjemné. Občas prší, ale vůbec není zima. Vlastně je zde velice příjemně a teplo, i když prší; no u nás bychom často řekli, že jde o přívalové deště. Je to takové naše září. K večeru jsme jeli do místního kostela na mši. To byl zážitek! Poslal bych na ni všechny liturgicky úzkostlivé. Kolem kněze samé ženy v takových zajímavých oblečkách, zpívání s kytarou, plný kostel lidí, srdečnost, ale zároveň zbožnost a modlitba. Z žen kolem kněze se vyklubaly lektorky a pomocnice při rozdělování eucharistie. Ten zpěv lidí v kostele, ten zněl! Žádné kuňkání. A ty, co četly, bylo vidět, že si toho váží a že to umí. Přímluvy? Přišel takový mladý muž a na papírku měl napsány aktuální prosby. No a po mši se kolem nás seběhly farnice a bylo vítání a líbačka, objímačka, prostě srdečnost a spontaneita. Jak říká Lucka: Introvert by zde nepřežil. A je pravda, že v Brazílii jsou

15 studium lidé všech možných barev a původů. Hraje to tu všemi barvami. A taky je nápadné, že hodně zpívají, zvlášť černoši. Večer jsme doma pokračovali dalšími návštěvami a večeří. Tedy brazilské jídlo je super. Zatím mám dojem, že stále jen jíme. Kafíčko zde mají místní a moc dobré. Pak jsme všichni padli do postelí, jak mrtví. Máme se zde super. Věřím, že i ostatní naši mladí poutníci budou také takto pěkně přijati u svých rodin, ve kterých budou většinou bydlet. Další den úterý jsme se snažili po ranní kávě, snídani a jedné návštěvě kaplana ze sousední farnosti, vyřizovat vše potřebné. Ukázalo se, že obavy z bezpečnosti v Riu jsou i u místních lidí. Bojí se nás tam samotné pustit, abychom autem nezabloudili do nějaké favelas. Není divu. Syn naší paní domácí přišel před nedávnem v Riu málem o život. Z rozstříleného auta vyvázl jen zázrakem. 15 Ale jinak jsou běžně lidé mimořádně laskaví, přátelští a usměvaví. Až na to, že cokoliv vyřídit, trvá věčnost. Závěr: byrokracie kvete tedy i mimo Evropskou unii. Že to stálé papírování lidi baví! Nebo že by to byla snaha zákonodárců je utahat? Dnešní jednání o dopravě bylo sice velice úspěšné, ale trvalo přes dvě hodiny. Takže odpoledne jsme měli vyplněné cestou tam a zpět a jednáním. Večer jsme zaběhli na setkání rodin z jedné farnosti. Měli takové školení, co s námi. Program, který si pro nás připravili, vypadá velice zajímavě a hlavně ho bude tolik, že nevím, kdy budeme spát. Ale vyspat se můžeme zase až doma, ne? Ale pro jistotu jsem jim připomněl, že spát se také musí, protože pak budeme ještě týden v Riu. Jídla bude asi také dost, takže zatím to vše vypadá velice dobře. Pak jsme si sedli s hlavními odpovědnými za naše město a naše farnosti. Je to mladý a příjemný muž, ženatý učitel, a mladá animátorka (na můj vkus dost emancipovaná ) podobající se malému ge-

16 16 nerálovi (a jedna nevídaná zajímavost je neobjímací ). Mimo jiné jsme zjistili, že máme jiné operátory na svých brazilských simkartách než oni, což znamená, že jsme si během dne vyvolali celý tarif. Prostě, je to tu skutečně velice zajímavé. Pomalinku pronikáme do místních tajů a vztahů. Zítra, ve středu, frčíme do Ria. Budeme se snažit reklamovat kufr a pak máme naplánované setkání v naší farnosti místě, kde budeme ubytováni a kde budeme mít katecheze. P. Jenda Balík V Riu jako doma Sice jsem nadepsal zprávičku v Riu jako doma, ale spíše bych měl psát v Riu jako v bezbřehém oceánu lidí a hlavně aut. Ve středu ráno jsme chtěli vyjet zavčas. Ale nepodařilo se. Koupit místní sim-karty se ukázalo složité a tak byrokratické, že v obchodě strávila Rosamar skoro dvě hodiny. A pak, zase bylo mnoho telefonátů z farnosti Barra do Pirai. Je vidět, že se o nás chtějí dobře postarat. Ale, jak jim mám dát přesný seznam, když každý den nějaký z našich poutníků pošle Aničce zprávu, že má ještě takový a takový plán, to nevím. Tak místním organizátorům dáváme s německou přesností psané seznamy a říkáme, že mají platnost italské mentality. Jen doufám, že ta místní brazilská se podobá spíše té jihoevropské, italského vydání: vše se nakonec nějak udělá a všechno dobře dopadne. Chce to jen klid. studium Batoh Lucky zase nic. Ještě než jsme odjeli, zazvonil telefon a nějaký muž oznamoval, že ho už vezou. Tak jsme zajásali, že večer, až se vrátíme, bude mít Lucka své věci a nebude muset v teplém Riu chodit v pohorkách. Jak se ukázalo, byla to jen planá naděje. Batoh večer doma nebyl a auto, které ho vezlo, dorazilo až v poledne dalšího dne. Takže 4 dny bez batohu, Lucka to nesla statečně. Já bych z toho byl už docela nervózní. Ale vraťme se k naší první cestě do Ria. Naše paní domácí, odvážná farnice ve věku 79 let, která se jmenuje Nazira a pečuje o nás jako o vlastní děti a nic pro ni není problém, se rozhodla, že já budu řídit její auto a ona mne bude navigovat. Tak se stalo. Cesta byla zajímavá. Nevím, kdo to mohl v Brazílii vymyslet, ale ve městech mají zajímavé překážky na zpomalení aut. Prostě čas od času, naprosto nepředvídaně, neosvětleně, neoznačeně se před vámi objeví asfaltová vlna asi tak metr široká a na nejvyšším bodě 20 cm vysoká (retardér). Když ji člověk zavčas nezaznamená, tak to auto dost bolí. Ale třeba místní vláda platí automobilistům nové tlumiče. Ještě bych měl říci, že jsem zjistil, že brzdy auta naší paní hostitelky sice brzdí, ale moc se jim nechce. Cesty jsou proti našim strašné. Díry jsou normální, výmoly časté. Dálnice mi brala dech. Ani jsem si neuvědomil, že Barra do Pirai leží v horách. Představte si dálnici, která vypadá jako horská cesta. Samá zatáčka, příkré klesání; když jely dlouhé kamióny, kterých se pohybovalo na dálnici nespočitatelně, tak bylo třeba dávat velký pozor, protože v zatáčkách si to kamióny klidně vytáčely přes dva pruhy a naše malé autíčko mělo co dělat, aby se jim vyhnulo. Námi kritizovaná česká D1 je proti tomu super silnice na krásné projížďky. Další zajímavostí bylo, že se vícekrát platilo mýtné. A ještě něco. Všude byla poměrně hodně snížená rychlost, nejčastěji 60 nebo 80 a každou chvíli automatické měření rychlosti. Přesto místní kolem nás frčeli jakoby nic. Nakonec jsme se přeci jenom přiblížili k Riu. Na kraji nám paní Nazira koupila oběd a pak Lucka vyndala navigaci, do které Pepa Čaban na Sekci pracně nainstaloval nejnovější mapy Brazílie, a zadali jsme přes-

17 studium né místo, kam máme jet. Cílem naší cesty byla farnost, která nás bude hostit během týdne SDM v Riu. Mimochodem, ta navigace byla Pepův suprový nápad, bez ní by nám bylo úzko! Průjezd Riem byl opravdovým automobilovým bonbónkem. Samé dálnice, křižovatky, nadjezdy, podjezdy, mosty, tunely. Projeli jsme celé město. Střídají se čtvrtě nové, moderní, a pak favelas. Ty se poznají snadno. Jsou to místa, kde jsou takové splácané malé baráčky, často to bývá vyzděný betonový skelet bez jakékoliv omítky. Naše čtvrť je nejmodernější a leží nejjižněji. Je to zvláštní, ale Rio tvoří různé hory a často se stane, že když se vyjede z tunelu, octnete se v úplně jiném prostředí, jakoby v novém městě. Prostě na první pohled se ocitnete v chudé favelas nebo ve čtvrti už něco pamatující, na druhý pohled v nové čtvrti plné mrakodrapů. Naše farnost je součástí obytné čtvrti, jejíž historie začala před 20 lety, kdy se začaly stavět na prázdných pozemcích u moře nové bytové domy. Lidé tam vlastně jen bydlí. Co je ale krásné, je fakt, že podél celé farnosti jsou krásné pláže. To bude koupáníčko! Dnes má farnost obyvatel a do kostela chodí kolem lidí. Když jsme po 3 hodinách jízdy s malým zpožděním v 15:20 dojeli k budově fary, objevil se 20-letý moderní kostel s velkou nedávno dostavěnou farní budovou. Vítala nás delegace, kterou představoval místní farář (42 let) a dobrovolníci, tedy dvě ženy a tři děvčata. Jak se později ukázalo, Flavie je právnička, Marcela má vystudovanou sociální komunikaci a poslední děvče, které neustále natáčelo na kameru, bylo profesionálkou v mediích. Super kompanie. Nejdříve jsme se všichni pomodlili v kostele. Pak jsme šli na faru, kde bylo přichystáno kafe a malé občerstvení. Po úvodních 17 konverzacích plných smíchu, jako třeba, že až pojedou na další Světový den mládeže v Evropě, musí to vzít přes Prahu atd., jsem vytáhl papír s poznámkami a začalo vyjednávání. Ne že by atmosféra zhoustla, ale přeci jenom se začalo přemýšlet. Z pana faráře se vyklubal velice solidní člověk, který má všech pět pohromadě, dokáže se rozhodovat, netrvá na svém a zároveň moudře usměrňuje. Víceméně se vše podařilo vždy nějak dohodnout. Občas sice poznamenal: no, asi to nebudeme moci všechno zajistit nebo zaplatit. No tak jsem musel občas říci, že my finančně přispějeme. Také jsme pozvali místní farníky na pouť do Aparecidy, kterou připravujeme na pondělí To bylo děvčaty přivítáno s nadšením a pan farář byl potěšen. Farnost kromě nás přivítá ještě skupinu Španělů a také mnoho dobrovolníků. Takže toho má docela dost na práci. Po třech hodinách jsme došli k závěru a zase v uvolněnější atmosféře prohodili pár radostných konverzací. Musím říci, že jednání bylo velice korektní a bylo vidět, jak se snaží brát naše prosby vážně. Vlastně nic nebylo nakonec problémem. Po mši jsme se rozloučili, otevřeli navigaci a vyjeli. No, měl bych říci, snažili se vyjet. Navigace našla pochopitelně cestu dle svého, paní Nazira znala cestu klasickou středem Ria, Lucka měla starost, abychom se nedostali do favelas a Rosamar měla též svůj názor. Tak jsem se snažil jet chvíli podle navigace, chvíli podle hlasu svých spolucestujících. Ukázalo se, že těch rad bylo až moc. Navigace přepočítávala cestu, hledala nové varianty. Nakonec jsem byl osádkou přinucen zastavit, abychom se poradili s policisty (na jedné křižovatce byla skupina po zuby ozbrojených policistů se samopaly v ruce). Ti nám, kupodivu poradili, jak se později ukázalo, dobře, i když trochu komplikovaně. Když jsem podle jejich rady od-

18 18 studium bočil, navigace přepočítala cestu a souhlasila s nimi. Vlastně jsme pak jeli malou oklikou a po horších silnicích. Jeli jsme ale zvláštními cestami, necestami, samý náklaďák, výmoly, bahno, louže, zpomalovací asfaltové zábrany. No, chudák auto. Posádka byla trochu nervózní, já občas už také. Ale navigace stále tvrdohlavě tvrdila, že jedeme dobře a že se přibližujeme k domovu. Nakonec vše dobře dopadlo, ale byla to cesta! Kolem jsme dorazili do Barra, poseděli u večeře, popili pivečko a šli spát. A už zde máme čtvrtek. Byl to den, kdy se konečně dostavil batoh Lucky. Ráno jsme měli mši svatou v bytě paní Naziry, zabalili jsme se na delší pobyt mimo její dům a vyrazili opět na Rio. Tentokrát jsem nemusel řídit. Nebylo to kvůli pochybnostem o mých řidičských schopnostech, ale protože jsme měli v Riu zůstat a paní Nazira se měla vrátit domů. Vezl nás tedy nějaký pán, který se pochopitelně všude vyznal. Já se mohl po cestě v klidu věnovat modlitbě, přípravě jednání a koukání po okolí. V 15:00 jsme dorazili do organizačního centra SDM. Musím říci, že jsem byl překvapen, jak malý prostor mají. V jednom poschodí jsou v malých kancelářích, oddělených jen slabými přepážkami, jednotlivé sektory přípravy. Každá kancelář plná lidí. Všude hluk. Fronty lidí. Prostory pro návštěvy přeplněné. První jednání jsme absolvovali na chodbě, další ve stoje v místnosti (to bylo nejkonstruktivnější). Když nás pak z jedné (presscentra) dosti nevymáchaně vyhodili, měl jsem co dělat, abych jim tam do nějaké té přepážky nekop. Ale co, odpouštět se musí a cvičit se v pokoře a trpělivosti je také užitečné. Aspoň že nám komisně působící manažer presscentra laskavě nabídl setkání v jiný den, kdy se u něj objednáme. To jsme také udělali a pro jistotu mu ještě večer poslali všechny naše požadavky em. Musím říci, že těm lidem, co tam jako mravenečkové pracují, moc nezávidím. Musí to být o nervy. Paní Nazira s řidičem nás již vyhlíželi.

19 studium Nasedli jsme do auta a jeli na projížďku městem. Postupně jsme si prohlédli všechny pláže, na Copacabaně jsme se vyfotili, už tam budují pódium, viděli nejrůznější krásy města. Pak jsme se stavili u českého pana konzula a jeli opět do naší farnosti na jihu Ria. Tam jsme se rozloučili s paní Nazirou. Důvod byl jasný. V pátek v poledne odlétáme na víkend k moři. Pár dní prožijeme trochu v klidu. Spali jsme u rodiny Marcely. Ještě před tím jsme se zase nacpávali v jedné restauraci u pláže. Tatínek je majitel sítě obchodů a farmy. Ta rodina je super i proto, že maminka může být doma a starat se o děti a domácnost. Marcela se chystá na druhou výšku (medicínu) a její bratr Karel studuje prvním rokem univerzitu. Velice milá a věřící rodina, stylem života klasičtí lidé z velkoměsta neustálé cestování, tatínek do noci v práci (přišel před 23:00). Prý je normální, že průměrný Brazilec stráví denně 4 hodiny v autě na cestě do práce a z práce, do školy a ze školy. Když jsme se vyspali, měli jsme u nich doma mši svatou, za což byli velice vděčni, dali si snídani, popovídali s tatínkem a s Marcelou jsme se vydali na pláž patřící k naší farnosti. Super koupáníčko, píseček jedna báseň, vlny, sluníčko. Prostě jako v ráji. Tak jsme se rozhodli, že všem našim mladým poutníkům doporučíme následovný program: 19 V úterý dopoledne odjezd na prohlídku Ria. Do noci je dost času na návrat a 4-5 hodin v dopravních prostředcích se jeden den snese. Další dny, středa až pátek, navrhujeme po dopolední katechezi a mši svaté, v klidu někde v blízké restauraci poobědvat, zajít na pláž (u bodu 12) a večer zajít na nějaký program Festivalu v blízkosti naší čtvrti. Mimo jiné v našem farním kostele bude probíhat neustálá adorace, kam lze také zajít na tichou modlitbu. Prostě se nám zdá zbytečné jezdit každý den do centra Ria, protože pak se z nás stanou ne poutníci, ale tlačící se masa v autobusech. Naše farnost má ale výhodu, která je nad zlato: je jen kousek od místa, kde bude probíhat vigilie s papežem a závěrečná nedělní mše svatá. To je zatím vše o našem pobytu. Teď sedíme u našich nových přátel na břehu moře (snad nepřijde tsunami) a chystáme se k moři. Tak všem mnoho pozdravů a vzkaz: máte se na co těšit! P. Jenda Balík Z posledních příprav v Riu Vše má svůj konec. U moře jsme poznali několik věřících rodin, přátel Rosamar. Zdá se, že šlo o rodiny slušně ekonomicky postavené, ale zároveň snažící se o solidní křesťanství. U moře to byl dobře prožitý čas. Mimo jiné jsem se pustil do nové encykliky papeže Františka, kterou jsem si stáhl z Super počteníčko. Papež mi udělal velikou radost, protože v ní zmiňuje světové dny mládeže (čl. 53). Říká, že jasně ukazují na to, že mladí lidé v sobě mají duchovní hloubku. Stále mě překvapuje, jak vysoce hodnotí papežové SDM a jak tato vize bl. Jana Pavla II. zasáhla církev. Ano, je potřeba dát mladým lidem odvahu, aby byli ochotní slyšet ve svém srdci hlas Boží, který promlouvá v každém člověku, ale často je přehlušen. Už jsme zase v Riu. Přiletěli jsme od moře v úterý odpoledne. Letadlo Rosamar mělo zpoždění, pak jsme se nemohli v bludišti dvou terminálů letiště najít. Nakonec jsme přeci jen nasedli do auta maminky Marcely a necelé dvě hodinky jeli k našim přátelům. Tam nás čekala noční večeře a krásný spánek.

20 20 Na toto místo můžu vložit pár postřehů o životě zdejších rodin a mladých lidí. Globalizace i zde zasahuje všechno a mění zásadně styl života. Je zajímavé sledovat život místních rodin. Obecně mají více dětí než u nás. Je běžné, že mají 4-5 dětí. Je cítit, že i tyto rodiny mají obtíže s předáváním víry svým potomkům. Všude vládne současná kultura, či spíše antikultura, médií. Na stěnách visí velké LED obrazovky. Mladí i dospělí mají nejnovější značky aipedů, poslední modely smartphonů, na uších stále sluchátka s hudbou. Ještě jedna pozornost stojí za zmínku. Ženy běžně chodí do práce a dokonce v nižších vrstvách prý živí rodiny ony. Místní tvrdí, že jsou ženy i více vzdělané než muži. V domácnostech je běžné, že mají služební personál. To se mi na jednu stranu líbí. Proč by měla žena, která je celý den v práci dělat všechny běžné činnosti (prát, uklízet, žehlit, nakupovat), které rodina vyžaduje? Ale přesto si myslím, že žena má své nenahraditelné postavení v rodině, které je jejím zaměstnáním narušeno. Kdyby se člověk octnul náhle v Riu a nevěděl, v jakém městě je, snadno by si myslel, že je u nás doma či v jakémkoli současném velkoměstě. Na facebooku je snad každý a také to mnoho lidí jasně ukazuje, protože v ruce neustále drží své přístroje na virtuální komunikaci. Tento styl života v globalizaci je jistě velká šance, konec konců bez ní by bylo konání SDM nemožné, ale neustále se mi vrací otázka, zda není spíše majiteli mediálních společností využívána k manipulaci a k novému ujařmení lidí. Udržet si svobodu v takovémto prostředí, jak sami dobře víme, není snadné. Předávat víru v takovéto hlučné a světské společnosti je jistě pro rodinu i pro celou církev velice nesnadné. studium Dále se městský život vyznačuje pravidlem: škoda každého kroku. Místní všude jezdí autem. V naší rijské rodině mají auta 3: maminka, tatínek, Marcela. Brácha ho ještě nemá, protože si teprve dělá řidičák. Zajímavé diskuse probíhají ohledně víry Brazilců. I když jsou národem, který má skoro většinu lidí pokřtěných a církev dělá, co může, přesto je znát, že dochází k velkému odlivu od praktikované víry. A co je další zajímavostí, v Brazílii vzniká mnoho nových církví, které jsou velice moderní, hlásí se většinou k Duchu Svatému a získávají mnoho přívrženců. Jejich nové haly modlitebny, snadno poznáte. Jsou i takové, kterým jejich členové musí odevzdávat majetek či kde si člověk může koupit spásu. Naivita lidí je veliká. Otázkou zůstává, proč se nedaří katolíkům oslovit lidi nějak nově, aktuálně a dynamicky. Je to tím, že nabízíme víru, která není jen naivním spolehnutím se, ale vyžaduje osobní angažovanost? Nebo tím, že lpíme na zbytečných projevech církevního života, nebo se příliš staráme o majetek či o nekonfliktnost s vládnoucí mocí? Nebo je to nevěrohodnost života víry, nebo malá vzdělanost katolíků? Nevím. Nemůžu si pomoct, zdá se mi, že za vším stojí také propagovaná sekularizace v médiích. Evangelizace v takovém světě vyžaduje dle mého: pravdivost a normalitu života, hlubokou spiritualitu, otevřenost dialogu schopnost pravdivé komunikace a živé společenství věřících. Kněz sloužící v dnešním světě potřebuje dosáhnout schopnosti být otcem druhých a musí se vyvarovat stylizaci do role šéfa, který rozhoduje o všem a zároveň klade důraz hlavně na vnější věci (např. v liturgii či vnějším životě farnosti). Kněz jako muž dialogu se všemi! Snad jsou tyto mé úvahy ovlivněny i skvělým slovem Františka pro bohoslovce a novice, které měl