Marilyn Pappano PRVNÍ KAPITOLA

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Marilyn Pappano PRVNÍ KAPITOLA"

Transkript

1 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ Marilyn Pappano PRVNÍ KAPITOLA Rebecca Wilsonová stála před vysokým zrcadlem v koupelně a při pohledu na svůj odraz pokrčila nos. Oblečení, které si vybrala, bylo v pořádku - pouzdrové šaty a bolerko temně zelené barvy, černé punčochy a lodičky, k tomu jednoduchý přívěsek s diamantem. Kdepak, šaty vypadají výborně. Potíž je s ní samotnou. Jít na večírek bylo to poslední, co si přála o tomhle deštivém vánočním pondělí dělat. Každoroční party Obchodní komory začínala v šest hodin a většina lidí, které znala, šla přímo z práce. Ona se omluvila, že si nejdřív potřebuje zaběhnout domů, a slíbila, že tam za chvilku dorazí. Teď je po sedmé a ona se ještě nevypravila z domu. Když na večírek půjde, bude si muset připustit, že Vánoce jsou už za týden, a to jí připomene, že je bude trávit sama. Bez Stevea. Jejímu odrazu v zrcadle se objevil zatrpklý výraz kolem úst a do očí jí vstoupil smutek. Rebecca si přikázala zatvářit se uvolněně a schovat smutek dovnitř, kam patří. Během těch šesti týdnů, co už žili odděleně, se ona i Steve vynasnažili potkávat se co nejméně. Člověk by řekl, že v tak malém městě, jako je Grand Springs, to bude celkem problém, ale opak byl prav

2 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 2 dou. Ona se držela dál od nemocnice, kde on pracoval, a on se zase zeširoka vyhýbal radnici, kde pracovala ona. Raději se nepřibližovala ke starému domu, který si společně koupili, když se do Grand Springsu přistěhovali, a který od té doby opravovali, a on ji nevyhledával v jejím bytě... s výjimkou toho prvního týdne. Jenže na dnešním večírku se Steve nepochybně vyskytovat bude. Vedení nemocnice Vanderbilt Memoriál si na podobné akce potrpělo a nabádalo své zaměstnance, aby se společenských událostí účastnili při každé vhodné příležitosti. A večírek Obchodní komory není žádnou výjimkou. Steve by tam nemohl být jedině v tom případě, že by měl pohotovost. Ale ona si dá záležet, aby se s ním nesetkala. Nebude to zase tak těžké. Sál v Randolphově restauraci je obrovský. Navíc bude plný lidí a Steve ji určitě nechce vidět o nic víc než ona jeho. Jen se tam ukáže, postará se, aby ji zahlédl její šéf, a zase půjde domů. Určitě jí to nezabere víc než hodinu, a pak se bude moci uvelebit na pohovce ve svém oblíbeném pyžamu a usnout u televize, jak to teď dělávala takřka každý večer. Několika kroky přešla z koupelny přes ložnici až ke vstupním dveřím. Její byteček byl tak malý, že by se vešel do jednoho rohu Steveova domu. Na druhou stranu jeho dům by zabral ani ne jedno křídlo na patře domu, kde vyrůstala. Panství, tak tomu její rodiče říkali. Wenthworthské panství, podle většiny lidí v Denveru. Domov, podle představ její babičky. Studený palác plný chladných lidí a špatných vzpomínek, tak si ho vybavovala Rebecca. A že těch špatných vzpomínek měla hodně. Jenže teď se jimi zrovna nehodlá zabývat. Nasadí takový úsměv, že nikdo ani v nejmenším neuhodne, kolikrát měla zlomené srdce. Přestojí ten večírek tak, jak teď žije svůj život - od hodiny k hodině. Party byla už v plném proudu, když tam Rebecca konečně dorazila. Výzdoba byla okázalá, hudba vánoční a hosté ve slavnostní náladě. Dostala sklenku vaječného koňaku, a pak si razila cestu dál do sálu. Jedním okem se dívala po šéfovi, aby mu mohla ukázat, že poslechla jeho přání, a druhým hledala Stevea, aby si od něj mohla udržet pořádný odstup. Nakonec svého šéfa uviděla, jak se baví s několika přáteli. S úsměvem ji uvedl. Rebecco, znáte se tu s každým, ne?"

3 3 MARILYN PAPPANO Samozřejmě že se se všemi znala. Jako asistentka starosty bylo jejím úkolem znát se prakticky s kýmkoli, koho znal on. Připomínala mu jejich jména a narozeniny, upozorňovala ho jak na osobní, tak pracovní detaily. Se všemi se pozdravila, a pak se zlehka dotkla starostovy paže. Pane, senátor a jeho žena právě přijeli." Rozhlédl se kolem a hned je uviděl. A ona se jmenuje -" Betsy. Mají čtyři děti - tři jsou na univerzitě na východě a čtvrté z nich, Tyler, je ještě doma." Zašklebil se na své kamarády. No, není úžasná? Nevím, co bych si bez ní počal. Omluvte mě, pánové." Rebecca se taky omluvila a pokračovala ve svém kolečku po sále. Usmívala se tak usilovně, až ji z toho chytala křeč. Napadlo ji, jestli jsou všichni tak šťastní, jak se tváří, a nebo jestli jsou někteří taky jen dobří herci jako ona. I když se říká, že nikdo nechce trpět sám, ten smutek a osamělost by nepřála nikomu Kromě Stevea. Když zahlédla Juliette Stuartovou, jak sedí sama u stolu v rohu, vydechla úlevou a zamířila rovnou k ní. Můžu si přisednout?" Samozřejmě." Juliette nohou odsunula židli od stolu. Vypadáš báječně." Děkuju. Ty taky." Juliette vždycky působila jemným, takřka nadpozemským kouzlem, ale teď když byla těhotná, zářila jako vánoční stromeček. Bylo to její druhé dítě za ty tři roky, co byli s Coltonem svoji. První byl krásný kluk s očima po tatínkovi. Už za měsíc zjistí, jestli Marty dostane bratříčka nebo sestřičku. Zato Rebecca bude za měsíc touhle dobou jen o měsíc starší a smutnější. Kde je Colton?" vyptávala se vesele, aby nikdo nepoznal, že v duchu pomalu umírá. Jen málokdy tě vidím bez něj." Šel mi pro jídlo - doufám, že nepřinese nějaké jednohubky. Umírám hlady. Pořád mu připomínám, že jím teď za dva, ale jemu to nějak nedochází. Jen se diví, co jídla spořádám na posezení." Podívala se za Rebeccu a usmála se. Támhle už jde a -" Zarazila se tak náhle, že Rebecca okamžitě poznala důvod. Cítila, jak jí na rukou naskakuje husí kůže, a sevřel se jí žaludek.

4 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 4 Kdyby se otočila, uviděla by, jak se k nim blíží šéf policie společně s tou poslední osobou na zemi, co by chtěla potkat. Ahoj, zlato." Colton před Juliettu položil dva plné tácy a políbil ji. Vidím, že jsi ten hlad navzdory všem předtuchám přežila. Nezapomněl jsem každému říct, že to všechno je pro tebe. Ahoj, Rebec -" Stejně jako Julie se ohlédl a strnul. Rebecca si vybavila léta života se svými rodiči a babičkou a nasadila zdání toho nejupřímnějšího úsměvu. Ahoj, Coltone. Doufám, že se na večírku dobře bavíš. Julietto, ráda jsem tě viděla. Měj se." Pružně vstala a odcházela od stolu, aniž by se ohlédla. Jenže neušla ani pár kroků a on promluvil. On. Steve. To mě ani nepozdravíš, Rebecco?" Jeho hlas zněl přiškrceně a napjatě, ale přece ji z něj zamrazilo. Obrnila se proti tomu a připomněla si, jak ji tentýž hlas ničil jedním obviněním za druhým. Pomalu se k němu otočila. Zřejmě přišel rovnou z práce, vlasy měl trochu rozcuchané, na tváři mu rašilo strniště a oblek i košili měl pomačkané. I tak byl ale tím nejpřitažlivějším mužem na večírku, tím nejpřitažlivějším mužem, co kdy znala, a ona ho milovala, chtěla ho, nenáviděla ho a přála si, aby ho nikdy nepotkala. Modlila se, aby její hlas zněl klidně, když se na něj chladně, strojeně usmála. Promiň, Steve. Neviděla jsem tě." Obešel stůl a zastavil se až těsně před ní. Předpokládám, že jsi měla v plánu objevit se na večírku, aniž bys mě uviděla," obvinil ji hořce. Abych mohla něco takového plánovat, musela bych o tobě přemýšlet, a to já obyčejně nedělám." Kčertu, Rebecco -" Ne, Steve." Všechna hraná vlídnost se jí z hlasu vytratila. K čertu s tebou." Otočila se na podpatku a rázovala pryč, ke dveřím. Ovšem uniknout mu nebylo tak snadné. Sledoval ji k východu a dostihl ji ve chvíli, kdy čekala na auto. Kolikrát ti budu muset ještě říct, že se omlouvám?" dožadoval se zarputile. Tak moment, slyšela jsem toho od tebe víc než dost, ale,promiň' to zrovna nebylo." Nedokázala s ním stát zdvořile vevnitř, a tak vyšla ven, aby počkala pod markýzou. Venku mrzlo a přeprška, která začala v podvečer a později přešla v liják, jenž hrozil záplavami, se změnila v pořádné kroupy.

5 5 MARILYN PAPPANO Hlídač, který si od ní vzal lístek od auta, se mezitím vrátil. Za minutku to bude, madam. Váš vůz je zablokovaný jiným autem. Budeme ho muset odtlačit." No jistě. Jako by to nestačilo, když se zřízenec vracel s klíči, které k tomu potřeboval, vyšel ven Steve. Tak dobře, Rebecco," začal napjatě, omlouvám se. Je mi líto, že jsem na tebe křičel. Mrzí mě, že jsem ti nedal příležitost, abys mi to vysvětlila. Omlouvám se, že jsem tak vybuchl. Omlouvám se ti za všechno, co jsem tu noc udělal nebo mohl udělat. Jsi teď spokojená?" Přezíravě si ho změřila. Tebe to mrzí, mě to mrzí, všechny to mrzí. Nějak se s tím budeš muset srovnat." Doháje... Nebuď taková, prosím. Je to už šest týdnů! Nemluvíš se mnou, nezvedáš mi telefon, nečteš moje dopisy. Prosím, Rebecco, mě to ničí. Nedovol, aby to takhle skončilo. Dej mi šanci, moc tě prosím." Otočila se zády, takže z něj nezbyla víc než skvrna, kterou mohla zahlédnout leda koutkem oka. Myslíš, že omluva všechno napraví?" zeptala se roztřeseným hlasem. Ty si myslíš, že můžeš říct něco, co by vymazalo ty věci, cos mi vyčetl?" Kdyby se na okamžik přestala ovládat, vzpomínky by ji okamžitě zaplavily. Jeho vztek. Jeho obvinění. Jeho hořkost. Myslela si, že tu nejhorší bolest v životě zažila, když jí bylo dvacet. Ale spletla se. Ten smutek, který cítila, když ji zradili rodiče, Devin i babička, byl nic ve srovnání s utrpením, který jí způsobila Steveova zrada. Milovala ho víc než život a on jí tehdy každým slovem rval srdce na kusy. Když se zřízenec konečně objevil s jejím sedanem, pohlédla Steveovým směrem. Chtěla mu oznámit, že požádá o rozvod, zakřičet na něj, ať táhne k čertu, škemrat, aby mohlo být všechno jako dřív. Ale oni se už nemůžou vrátit zpátky. A ona nedokáže jít dál, takže nakonec neřekla nic. Jen se na něj krátce podívala, než dala hlídačovi spropitné. Pak nasedla a odjela pryč. Steve tiše zaklel a pohledem sledoval její auto, dokud mu zadní světla nezmizela z dohledu. Pak si uvědomil, že ho zřízenec zvědavě pozoruje. Sáhl do kapsy, vylovil lístek od svého auta a podal mu ho. Měl sto chutí něco rozmlátit - chtěl, aby aspoň pro jednou měla ta bolest, se kterou žije, nějaký skutečný zdroj. Zlomené prsty nebo ruka, s tím by si dovedl poradit - vždyť je

6 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 6 sakra doktor. Ale neměl ani tušení, co se dá dělat se zlomeným srdcem. Zvlášť s tím Rebečiným. Neuplynula ani hodina, aby té jejich hádky nelitoval. Nikdy na ni neměl křičet, nikdy ji neměl opustit nebo ji slovně napadnout. Jeho jedinou omluvou bylo... kčertu, neomlouvá ho vůbec nic. Ranila jeho ješitnost. Myslel si, že je pro ni nejlepší kamarád a manžel zároveň. Myslel si, že se mu svěřila se vším důležitým ve svém životě. Když objevil její tajemství, úplně ho to omráčilo. Ranilo ho to, a tak na ni udeřil, a tím ztratil to nejlepší ve svém životě. A vůbec netušil, jak ji získat zpátky nebo jak bez ní žít. Chlapci, který mu auto přivezl, dal příliš vysoké spropitné, pak nasedl a vyjel zpod střechy do zmrzlého deště. Jeho terénní auto bylo velké, těžké a jako stvořené pro takové počasí. Taky stálo pěknou sumu, ale on Rebeccu přemluvil, aby si ho loni na jaře, když se ještě snažili založit rodinu, koupili. Zavalil ji fakty ohledně bezpečnosti a odolnosti, líčil, jak budou na zadních sedadlech vozit svoje rozesmáté, baculaté a hlavně bezpečné děti. Tenkrát si ještě nepřipouštěl, že on s Rebeccou jsou sami o sobě rodina. Trval na tom, že jejich život nebude dokonalý bez dětí. Teď byl sám a vinu za to mohl dávat jedině sobě. Ale co má sakra dělat? Když s ním nechce mluvit, když mu právě řekla, že nic nemůže napravit škodu, kterou způsobil - tak co má dělat? Prožít zbytek života sám a nešťastný? Nebo se smířit s tím, že jejich manželství skončilo? Ta otázka, na kterou se bál i pomyslet, způsobila, že pevně sevřel volant. Nikdy nemůže přijmout, že je po všem. To by znamenalo, že skončil i jeho život. Všechny jeho naděje, sny, všechno, oč se snažil - ztraceno. Ztraceno pro jediný výbuch vzteku. Cítil tu bolest, jako by byla fyzická, a tak se raději soustředil na řízení. Ulice zely prázdnotou. Většina lidí ve městě byla buď na večírku Obchodní komory, nebo pořádala vlastní party. Pár jich zamířilo do Denveru na poslední vánoční nákupy a další zase odjeli pryč, aby strávili svátky jinde. Ale jestli déšť brzy nepřestane, určitě přijdou záplavy a v téhle plískanici budou cesty ještě zrádnější. Možná by měl jet spíš do nemocnice než domů. Určitě bude dnes v noci pár nehod, a když bude po ruce, aby pomohl personálu, nebudou muset volat nikoho mimo službu. A jestli se nic nestane, může se uložit na pohovce u sebe v

7 7 MARILYN PAPPANO kanceláři. Nebylo by to poprvé. Byl to jediný způsob, jak se poslední dobou mohl pořádně vyspat. Opatrně zabočil na silnici, která vedla kolem parku. Když o pár bloků výš zahne doprava, bude u nemocnice. Jestli pojede rovně, dostane se k univerzitě v Grand Springsu. A pokud zahne doleva, může dojet na nejrůznější místa. Třeba k obytnému komplexu, kde teď bydlí Rebecca. Párkrát tam byl, stál přede dveřmi a bušil na ně se zoufalým vědomím, že ona je uvnitř, slyší ho, ale nedbá. Když za své poslední návštěvy musel snášet soucitné pohledy sousedů, které ten hluk vylákal na chodbu, už se tam nevrátil. Zvolna zastavil na křižovatce a pohlédl vlevo, aby zkontroloval, že nic nejede. V hustém dešti zahlédl jen koncová světla vozu, který jel opačným směrem. Přesunul nohu z brzdy na plyn, pak zaváhal a podíval se znovu. S těmi světly není něco v pořádku... Pohybuje se to auto vůbec? Že by řidič přejížděl nějaké obzvlášť namrzlé místo? Nebo - Náhle si uvědomil, v čem je problém - ta světla nebyla vůbec na silnici a navíc byla nakloněná v podivném úhlu. Znovu se rozhlédl, pak zatočil doleva a pomalu se rozjel po zledovatělém povrchu a líně dumal, jaký je asi prosinec na Havaji. Když přijel blíž, zjistil, že se nemýlil. Na silnici byly vidět stopy po smyku, které mířily ke krajnici, kde leželo auto obrácené na střechu. Steve zastavil u kraje silnice, oblékl si teplý kabát, pak sáhl po nylonové tašce, kde měl lékárničku, a opatrně se napůl šoural, napůl klouzal k autu. Byl od něj jen pár metrů, když mu to auto přišlo povědomé - snad že bylo modré, nebo mělo na okně nálepku nemocnice Vanderbilt Memoriál, nebo možná šrám na zadním nárazníku - strnul ani nedýchal. To auto patří Rebecce. Zapomněl na všechnu opatrnost, bleskurychle k němu přeběhl, chvíli zápasil se dveřmi, ztrácel cenné vteřiny. Jakmile byly otevřené, vmáčkl se dovnitř a snažil se zorientovat se v otočeném autě. I když motor neběžel, klíč byl pořád v zapalování, stěrače byly zapnuté a rádio dál hrálo. Zato řidič se neozýval. Rebecco? Rebecco, slyšíš mě?" Díky bohu si zapnula bezpečnostní pás a na něm se teď pohupovala hlavou dolů, vlasy jí splývaly kolem obličeje. Oči měla zavřené, ale puls, který jí nahmátl, když jí stáhl rukavici, byl pravidelný a silný.

8 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 8 Sáhl do kapsy pro mobil a vyťukal záchranku. Musel čekat celou věčnost, než to někdo zvedl. Než aby se dožadoval zdravotníků, raději řekl, kdo je, a vyptal se na volné sanitky. Všechny byly v terénu. Nejoptimističtější odhad dispečera byl dvacet minut, snad i déle. Steve stručně poděkoval, zavěsil a sáhl do lékárničky po límci na krční páteř. Normálně by se nikdy nepokoušel hýbat s obětí nehody, která utrpěla zranění hlavy, ale prudký severní vítr, který hnal déšť, srazil teplotu na nulu a Rebecce už začínaly modrat rty. Může buď dvacet minut čekat na sanitku, která možná ani nepřijede, nebo ji odvézt do nemocnice sám za necelých deset minut. Za daných okolností ho nic lepšího nenapadalo. Energicky jí nasadil límec, pak ji v tom stísněném prostoru vyšetřil, jak nejlépe dovedl, a nakonec rozepnul její bezpečnostní pás. Padla mu do náručí a lehce zasténala, když ji chytil. To je v pořádku, miláčku. Všechno bude dobré. Odvezu tě do nemocnice, jakmile tě odtud dostanu. Slyšíš mě, zlato? Bude to dobré." Vycouval z auta a napůl ji přitom nesl, napůl táhl, nakonec ji zvedl do náručí. Na levém spánku měla bouli, zřejmě se tam uhodila o boční okénko, když se auto převalilo na střechu. Jinak vypadala nezraněná, i když určitě má modřiny od pásu. Nepřestane se za ni ale modlit, dokud ji pořádně nevyšetří, včetně rentgenu. Otevřel zadní dveře svého auta a nacouval s ní do úložného prostoru, kde mohla ležet natažená. Pak ji zakryl svým kabátem, aby se zahřála. Jakmile sám nasedl, dal topení na maximum a namířil na ni ventilátory. Budeme v nemocnici za chvilku, holčičko," ujišťoval ji, když opatrně najížděl do zatáčky. Jen vydrž. Postaráme se o tebe." I když byla v bezvědomí, nepřestával na ni mluvit. Měla sis vzít tohle auto, když ses odstěhovala. Já vím, říkala jsi, že je pro tebe moc velké, špatně se s ním parkuje a jede jako tank, ale v tomhle počasí se takový tank hodí." Křečovitě se usmál. S tím tvým řízením potřebuješ tank bez ohledu na počasí. Vždyť jsi to auto nabourala na takových místech, že v servisu ani nevěděli, jak to opravit. Pamatuju si, když jsem s tebou jel poprvé, řekl jsem ti -" Že jezdím jako šílenec." Zaplavila ho úleva a rychle na ni pohlédl přes rameno. Nepohnula se, i když oči už otevřela. Hlas měla slabý, ale tu

9 9 MARILYN PAPPANO vzpomínku si vybavila naprosto dokonale. Říct, že řídíš jako šílenec, byla hrubá nespravedlnost vůči všem šílencům světa," odpověděl a snažil se, aby to znělo klidně. Jak se cítíš?" Bolí mě hlava." Ve zpětném zrcátku viděl, jak si roztřesenou rukou sáhla na límec kolem krku, pak na spánek a ucukla bolestí. Co se stalo?" To tvoje pidiautíčko dostalo smyk. Otočilas ho na střechu." Zahnul na parkoviště nemocnice a směřoval podle šipek k příjmu pohotovosti. Už jsme skoro tady. Lež klidně." Nepotřebuju nemocnici," zamumlala. Jeď domů." Ne, dokud tě nevyšetřím. Tak tvrdohlavá hlava, jako je ta tvoje, potřebuje pořádnou ránu, aby upadla do bezvědomí. Musíme vyloučit možnost vážného zranění." Zastavil pod přístřeškem zakrývajícím vchod na pohotovost. Otevřel zadní dveře auta a vzal ji znova do náručí. Bezvýsledně se pokusila o odpor. Můžu jít sama." No to určitě." Tak aspoň sežeň kolečkovou židli. Vždyť je to trapné." Nebylo to ale trapné ani v nejmenším. Po šesti týdnech, kdy snil, že ji svírá v náručí, to bylo úplně neuvěřitelné. Byla tak křehká a jemu připadalo, jako by se plnily ty nejsladší sny. Není to poprvé, co tě nesu v náručí. Vzpomínáš si, když jsme se nastěhovali do domu?" Ale tenkrát jsme byli manželé." Stiskl rty. Ještě pořád jsme manželé, Rebecco," připomněl jí trpce. Nebo jsi na to snad zapomněla?" Místo odpovědi raději zavřela oči. Byla tak bledá, pod očima se jí rýsovaly temné stíny a on se najednou cítil provinile, že na ni je tak tvrdý. Na omluvy ale nezbyl čas, protože ji mezitím přinesl přímo na pohotovost. Doktore Wilsone, co -" Přerušil sestru na příjmu, aniž by jen trochu zpomalil. Kde je volno?" Sál číslo pět. Zavolám doktora Petrocelliho." To udělejte. A taky sežeňte rentgen. Potřebuju snímky krční páteře. Taky mi přineste vybavení pro kapačku. Kdo má službu na neurologii?" Sestra musela skoro utíkat, aby s ním udržela krok. Doktor Hassad. Mám ho zavolat?"

10 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 10 Steve se zachmuřil a ramenem otevřel dveře. Hassad je mladý lékař, který má před sebou nepochybně skvělou budoucnost v oboru neurologie, ale Stevea teď budoucnost nezajímala. Chtěl to nejlepší a hned a to byl ve Vanderbilt Memoriál primář oddělení Art Thomas. Ještě ne," rozhodl se. Uvidíme, jak dopadne vyšetření a jak budou vypadat snímky. Když bude potřeba, můžeme potom zavolat doktoru Thomasovi." Doktor Thomas nemá službu," namítla Rebecca unaveně. Copak neposloucháš?" Kvůli mně sem přijde." Položil ji na lůžko a pak si změřil sestru, zatímco Rebecce svlékal kabát. Tak na co ještě čekáte?" No, já - potřebuju jméno pacientky pro záznamy." Rebecca už otvírala ústa, aby odpověděla, ale Steve ji předběhl. Rebecca Wilsonová." Pak spíš kvůli ní než kvůli sestře škrobeně dodal: Moje žena." Sestra se zatvářila omluvně, okamžitě odešla a zavřela za sebou dveře. Rebecca bláznivě zatoužila, aby se vrátila zpátky. Místnost byla tak malá a ona si připadala tak bezbranná a navíc Steve si ji stejně dokázal podmanit i za těch nejpříhodnějších okolností. Že zrovna tuhle noc musela mít nehodu a že ji ze všech lidí musel najít zrovna on... Její povzdechnutí upoutalo jeho pozornost. Vyhrnul si rukávy a uvolnil kravatu. Máš bolesti?" Snažila se zavrtět hlavou, ale límec kolem krku to znemožňoval. Ani ne. Jen mě bolí hlava." To se nedivím. Máš na spánku pořádnou bouli. Bože, Rebecco, když jsem si uvědomil, že je to tvoje auto, byl jsem tak -" Sklonila hlavu a uhnula pohledem a příval slov okamžitě ustal, jako by někdo otočil kohoutkem. Ticho mezi nimi bylo tak tísnivé a napjaté, až se jí chtělo křičet. Ale co může říct, aby je porušila? Že je jí jedno, co si myslel nebo co cítil? Snad by mu to chtěla namluvit, ale nebyla to pravda. Záleželo jí na tom až příliš. Uprostřed ticha přiběhla jiná sestra, pozdravila je oba úsměvem a přinesla Steveovi vybavení. Poznamenala, že se za chvilku vrátí, a zase zmizela. Steve nakonec prolomil ticho jako první, ale jeho tón byl neosobní, jako by mluvil s úplně cizím člověkem. Nejdřív dostaneš kapačku, pak provedeme neurologické vyšetření a budeme čekat na rentgenové snímky krční páteře. Jakmile bude

11 11 MARILYN PAPPANO jisté, že nedošlo ke zranění páteře, sundáme ti ten límec a pošleme tě na radiologii hlavy. Když bude všechno v pořádku, propustíme tě ještě dnes v noci domů. Dobře." Byla to hloupá odpověď, ale na nic lepšího se v tu chvíli nezmohla. Přešel k lůžku a vzal ji za ruku - za levou ruku, kde už nenosila snubní prstýnek. Sundala ho a schovala jej ten den, kdy s hořkostí opouštěla jeho dům. Ale i když ho nenosila, necítila se k němu o nic méně připoutaná, o nic méně zrazená a o nic méně osamělá. Na okamžik se zadíval na její prázdný prsteník a prstem jí lehce přejížděl po ruce. Pak se zamračil ještě víc a nasadil znovu profesionální výraz. Rychle jí sundal hodinky a uložil je k sobě do kapsy. Pak jí předloktí zavázal gumovým škrtidlem. Dívala se, jak jí dezinfikuje hřbet ruky, ale odvrátila hlavu, když jehlou napíchl žílu. Bolest ji tak zaskočila, že mu ruku málem vytrhla. Vůbec to nebolí, co... jenom když chceš. Pak je to vražedný." Věnoval jí pohled plný chladného vzteku, ale než odpověděl, vešel Tony Petrocelli a sestra. Rebecca měla Tonyho ráda a byla by ho viděla ještě raději, kdyby Steveovi nařídil, ať jde pryč. Ale pouhý příkaz od lékaře by Stevea zřejmě nedonutil udělat něco, co nechce. Mračil se tak hrozně, že by ho nejspíš museli zavřít, aby ho od ní dostali. No, Rebecco, už jsem tě viděl v lepším stavu," začal Tony povzbudivě. Co se stalo?" Bylo mi řečeno, že jsem obrátila auto na střechu." Předstírala, že nepostřehla, jak Steveovi ve tváři zacukal sval, protože neodpověděla jednodušeji. Steve mi řekl... Nepamatuješ si to?" Pamatuju si, že jsem dostala smyk. Nemohla jsem si vzpomenout, kterým směrem bych měla točit volantem, a tak jsem dupla na brzdu. Auto přeletělo silnici přímo do příkopu, pak jsem jen padala a uhodila se do hlavy..." Pokrčila rameny a raději už nedodala, že ztratila kontrolu nad vozem jen proto, že byla ještě příliš rozrušená z toho výstupu se Stevem. Není třeba, aby se cítil ještě víc provinile nebo aby zjistil, jakou nad ní má ještě moc. Tony jí položil ještě další otázky, které měly podle všeho prověřit její paměť. Pamatuješ si celé své jméno? Kde jsi? Kolikátého dnes je? Kolik měsíců má jeden rok?

12 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 12 Steve stál u nohou postele a zamumlal si pro sebe taky jednu otázečku - Jsi vdaná"? Ale odmítl ji zopakovat, když se ho Tony zeptal, a Rebecca se tvářila, že nic neslyšela. Potom jí Tony vyšetřil oči, uši, nos a krk, testoval její reakce, zkontroloval páteř a pánev, zkoušel ohebnost kloubů. Nejvíc se jí líbilo, když ji Tony požádal, aby vyplázla jazyk. Podívala se přímo na Stevea a udělala to. Očividně ho to nepobavilo. Máš štěstí," řekl nakonec Tony a poznamenal si něco do karty. Za chvíli tu bude rentgen, abychom pořídili snímky krční páteře, pak přijde na řadu hlava. Jestli bude všechno v pořádku, můžeš jít. Ještě se uvidíme, než tě propustíme." Díky, Tony," zamumlala, když on i sestra opouštěli pokoj. Vzápětí dorazili dva technici s rentgenem. Dokázali to, v co už málem ani nedoufala - totiž že Steve opustil místnost. Zavřela oči a zhluboka dýchala. Vůbec se sama sobě takhle nelíbí. Vždyť je přece docela milá osoba, co nechce ubližovat jiným lidem. A skutečnost, že Steve jí ublížil jako první, její nynější chování nijak neomlouvá. Jenže ona prostě nevěděla, jak si s tou bolestí poradit. Ostatní lidi, co ji v minulosti zradili, jednoduše vymazala ze svého života. Bylo to snadné, nikdy jí nechyběli. Ale Steve... Znamenal pro ni všechno. Nevěděla, jak bez něj bude žít, ale zároveň nevěděla, jak mu odpustit. Jakmile technici odešli, Steve se vrátil. Postavil se k nohám postele. Odvezu tě domů -" Ne," přerušila ho ostře. Chci jít k sobě." Trhnul sebou, ale jí na tom nesešlo. V žádném případě nehodlá vstoupit do domu, kde spolu žili, ne za současných okolností. Teď potřebovala svůj současný byt, své oblíbené flanelové pyžamo a pohodlnou postel, jen tak bude v pořádku. A Stevea. Potřebovala ho, i když ho nemohla mít. Co můžu dělat, Rebecco?" zeptal se a na hlase mu byly znát potlačované city. Když nedbáš na to, co říkám, co můžu udělat, abych to napravil?" Provinile se zadívala na jeho ruce. Z vlastní zkušenosti věděla až příliš dobře, že některé věci se napravit nedají. Patří k nim i jejich manželství? Možná, našeptával jí jedovatý hlásek, a Rebecca pocítila osten bolesti, která neměla nic společného s nehodou. Celý život čekala na muže, jako je Steve, naplánovala si

13 13 MARILYN PAPPANO s ním celý zbytek života. Bez něj nebyla nic. Jen prázdná náruč a prázdné srdce. Sakra, Rebecco..." Drsně zaklel, ale nebyl v tom žádný vztek. Jen čiré zoufalství. Než stačil říct cokoli dalšího, vrátil se jeden z techniků, aby ji vzal na radiologické vyšetření. Naštěstí je Steve nedoprovázel. Nemohla si ten oddech ale příliš vychutnat, protože věděla, že na ni bude čekat, až se vrátí, bude trvat na tom, že ji odveze domů, a nejspíš i na tom, že zůstane přes noc. Tak snadno mu zkrátka neunikne. Popravdě si musela přiznat, že jedna její část mu ani uniknout nechce, ta část, která touží znovu ho uvidět, která zoufale prahne po jeho objetí. Když konečně dorazily výsledky z rentgenu -všechno v pořádku - byla Rebecca úplně vyčerpaná. Tony jí vypočítal všechny příznaky, na které by si měla dávat pozor - bolest hlavy, závrať, nevolnost, poruchy vidění - a propustil ji. Tři hodiny poté, co pro ni večírek skončil, Rebecca vyšla - nebo spíš byla vyvezena - ze dveří pohotovosti. Steve jí pomohl nastoupit do auta, a pak se rozjel k jejímu bytu závratnou rychlostí osm mil za hodinu. Když dorazili k místu nehody, Steve zastavil u kraje silnice a vystoupil. Zadívala se na převrácené auto a napadlo ji oč hůř mohla ta nehoda dopadnout. V horách, které z Grand Springsu dělají tak krásné město, jsou tisíce míst, kde by takový smyk znamenal pád několik set metrů. Mohla být mrtvá. Její problémy by se vyřešily. Zato Steveovy by tím sotva začaly. Sledovala ho, jak pomalu postupuje po zledovatělé silnici, s hlavou skloněnou proti mrznoucímu dešti, a tmavé vlasy se mu lesknou ve světle lampy. Občas uklouzl, ale většinou postupoval jistě, bez zaváhání. Právě tu sebejistotu na něm od samého začátku obdivovala nejvíc. V době, kdy je společný kamarád seznámil, ona pracovala jako poslíček na radnici v Denveru a jemu právě končilo zkušební období v místní nemocnici. Byla přesvědčená, že ze schůzky naslepo nemůže nic pořádného vzejít, dokud se ovšem nevrátila domů z té první - a zároveň poslední. Byl si tak jistý sám sebou a svým místem ve světě, byl si tak jistý i jí samotnou, zatímco ona si nebyla jistá vůbec ničím.

14 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 14 Když otevřel dveře, zavanul dovnitř ledový vzduch. Podal jí kabelku a klíče a Rebecca cítila, jak se chlad mísí s vůní její oblíbené kolínské. Bylo to osvěžující i omamné zároveň. Zbývajících pár bloků urazili šnečím tempem. Jak zajížděl na parkoviště, málem dostal smyk. Když nacouval na parkovací místo, auto zastavilo až o obrubník. Oba si úlevou oddechli. Počkej tady," nakázal jí. Vzal svou tašku a šel jí otevřít dveře. Přála si, aby mohla vystoupit bez cizí pomoci, bez toho, aby se o něj musela opírat, ale byla k smrti unavená a všechno ji bolelo. Rozhodně se necítila na to jít sama. Šťastně dorazili ke dveřím, kde je už kryla střecha. Na svém odpočívadle zasunula klíč do zámku a oddechla si, když vstoupila do bytu. Bylo v něm teplo, ozařovala ho lampa na stole a voněly tu sušené květiny a parfém, který použila na party. Televize běžela a byla naladěná na celonoční filmový kanál, protože bez toho zvuku by bezživotnost celého místa byla ještě víc patrná. Steve vešel za ní, zavřel dveře a najednou se jí ta představa, že tu chybí život, zdála úplně nesmyslná. I když stál jen u dveří, naplnil celý byt svou přítomností. Položila kabelku a klíče na stolek, svlékla si kabát a přehodila ho přes židli. Zmocnila se jí nervozita, najednou nevěděla, kam se podívat, co říct. Jsem ti moc - vděčná, žes mě sem odvezl - a vůbec za všechno," začala bezradně. Měl bys jít, než -" Jeho pohled ji připravil o řeč. Do takového počasí by přece ani psa nevyhnal. Snad bych tu mohl přespat na gauči, ne?" Takovou odpověď čekala, ale za pokus to stálo. Položil svou tašku na stůl, svlékl kabát a stáhl si rukavice. Najednou tu tašku poznala. Bral si ji s sebou do práce každý den, kdyby snad měl čas a stihl se zastavit v tělocvičně. Nosil v ní kraťasy, tričko na cvičení a nějaké toaletní potřeby. Hezký byt," poznamenal. Rebecca zčervenala. Devadesát procent obyvatel domu byli studenti univerzity a byty podle toho vypadaly. Byly lacině zařízené a nedbale udržované. Čisté, ale to bylo všechno. Vypadaly hodně jako jejich první byt, jen chladnější, osamělejší. Žádný vánoční stromeček?" Tiše zavrtěla hlavou, i když odpověď byla jasná. Proč ne? Vždycky jsi přece Vánoce zbožňovala." Pokrčila rameny a zabolela ji hlava. Donesu ti deku a polštář, pak jdu spát."

15 15 MARILYN PAPPANO Náročný večer, co?" Chabě se usmála a odešla do ložnice. Vzala polštář z vlastní postele a ze skříně vytáhla deku a povlečení, pak je odnesla do obýváku a položila na pohovku. Jestli máš hlad, vezmi si cokoli, co chceš. Do koupelny se jde přes ložnici. Dveře jsou tady vlevo." Mávla rukou a pak si prsty pročísla vlasy. Já, ehm... Dobrou noc." Až příliš si uvědomovala, jak se na ni dívá, a tak se raději stáhla do ložnice, skoro úplně zavřela dveře a sedla si na postel, protože nohy jí najednou vypověděly službu. Byla unavená a všechno ji bolelo, na těle i na duši. Nesmírně si přála, aby se mohla Steveovi stulit v náručí a nechat ho, ať se o ni postará tak jako vždycky. Ale i když byl vedle v pokoji, oddělovalo je víc než jen pár metrů a pootevřené dveře. Stály mezi nimi hněv, zklamání, hořkost a zrada a možná je už oddělily jednou provždy.

16 DRUHÁ KAPITOLA Steve zůstal ještě chvíli stát, ale pak se natáhl na pohovku. Byla stará, měkká a jako stvořená, aby z ní člověk sledoval fotbal v televizi nebo si dopřál dvacet. Byl tak utahaný, že si říkal, že by usnul snad i v obleku a kravatě, kdyby zůstal v klidu sedět. Jenže v tu chvíli mu zakručelo v žaludku. Na party si nedal nic k jídlu, takže nejedl už od časného oběda -a teď toho začínal litovat. Poslední dobou míval v lednici leda vodu v lahvích, pár prošlých vajec a možná tak ještě bídný kousek čedaru. Většinou se stravoval v nemocniční restauraci, v McDonaldu nebo si něco ohřál v mikrovlnce. Bez Rebeccy nemělo smysl vařit doma nebo chodit sám do restaurací. Nebyl si úplně jistý, co si Rebecca myslí o osamělých večeří v restauraci, ale jediný pohled do její ledničky mu prozradil, že jí rozhodně nevadí pro jednoho vařit. Objevil hrnec čili a omáčku na maso a taky hodně zeleniny na salát. Nakonec vytáhl čili a ohřál si je v mikrovlnné troubě. V duchu si přitom vybavoval, kolikrát jí to jídlo pomáhal připravovat v jejich vlastní kuchyni. Nebyl žádný kuchař, ale mohl pomáhat krájet a smažit pod dohledem jedné z nejlepších kuchařek, co znal. Pomáhat jí v kuchyni patřilo k prostým radostem života, které si hodně užíval. Teď mu hodně chyběly.

17 17 MARILYN PAPPANO Odnesl si čili a kolu na pohovku a uvelebil se u starého filmu s Katherine Hepburnovou. Bývaly doby, kdy se na televizi díval rád. Posledních pár týdnů ho ale jaksi nezajímala, používal ji jen jako zvukovou kulisu, aby si nepřipadal tak hrozně sám. Podezříval Rebeccu, že dělá totéž. Napadlo ho, jestli už leží v posteli, jestli už spí nebo jestli snad nemá bolesti. Připadalo mu tak nesprávné, že ona spí vedle v pokoji, zatímco on leží tady. Hrozné, že po tom, co ho k smrti vyděsila, si šla prostě jen lehnout a ani mu nedovolila být s ní. Sledovat ji, jak dýchá... To by mu úplně stačilo. Dívat se na ni a vědět, že je v pořádku. Potřeboval být s ní. Jenže ona ho nepotřebuje. Když umyl nádobí, vzal si tašku a šel k jejím dveřím. S rukou vztaženou ke klice se tam na okamžik zarazil. Sdíleli jednu postel po více než pět let, od své druhé schůzky až do té osudné chvíle před šesti týdny. Miloval se s ní, sprchoval se s ní, dopřával si s ní všech důvěrností, které náležejí jen manželům, a přece najednou zrozpačitěl, když měl vstoupit do její ložnice. I když jenom proto, aby se dostal do koupelny. Cítil se, jako by tam nepatřil, přestože si vždycky myslel, že jeho místo je právě vedle ní. Sevřel ruku v pěst a opatrně se do dveří opřel. Ložnice tonula ve tmě, ale otevřenými dveřmi sem z koupelny dopadalo matné světlo. Snažil se nedívat se na její postel, když šel okolo, ale pochopitelně se neudržel. Ne že by toho tolik zahlédl - jen stíny a tvary -pak zaslechl její pomalý, klidný dech. Věděl, že kdyby rozsvítil nebo počkal, až si oči zvyknou na přítmí, uviděl by, že leží na zádech, světle hnědé vlasy má rozhozené kolem hlavy a ve tváři tak uvolněný výraz, jako by ji na světě nic netrápilo. Věděl to, protože ji po více než pět let pozoroval, když spala. Někdy jen žasl nad její krásou, křehkostí a taky nad tím, že si vybrala zrovna jeho. Někdy se strachoval, jestli ji dokáže udělat šťastnou, a dumal, jak dlouho se může někdo z Wentworthů - bohatých a aristokratických Wentworthů - spokojit s mužem, jako je on. A někdy se v ní tak ztratil, až jen doufal, že už nikdy nenajde cestu zpět. Jakmile za sebou zavřel dveře koupelny, rozsvítil velké světlo. Stejně jako zbytek bytu i koupelna byla naprosto standardní - funkční, ale malinká. Temně růžové a purpurově rudé ručníky se doplňovaly se vzorem sprchového závěsu a dodávaly místnosti

18 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 18 nějakou tu barvu. Vzduch byl provoněný sušenými květy v křišťálové misce. Na pultíku ležel proutěný košík s kosmetikou, vedle další se štětci a hřebeny a silná růžová svíčka se třemi knoty zářila plamenem, jehož světlo předtím postřehl z ložnice. Převlékl se do trenýrek, vyčistil si zuby, přejel si dlaní po strništi na tváři a byl rád, že se dnes večer nemusí holit. Pověsil si oblek na ramínko na dveřích, zhasl světlo a vrátil se zpátky do obýváku. Usnul, zatímco televize tiše hrála a jedna lampa svítila. Když se ale o něco později probudil, obojí bylo zhasnuté. Jediné světlo se do pokoje vlévalo otevřenými dveřmi, které vedly na malý balkon, a i to bylo velmi slabé. Ale ne zas tak slabé, aby nezahlédl postavu, která na balkoně stála. Pružiny v matraci zaskřípaly, když se posadil a přetáhl si přes sebe deku. Není ti nic?" Na okamžik se zdálo, že ho ani nevezme na vědomí. Pak se ohlédla přes rameno, příliš krátce, než aby něco viděl. Potřebovala jsem vodu, abych zapila aspirin." Hlava ještě bolí?" Hlava, ramena, žebra, bok, břicho." Po krátké pauze zamumlala: Pořád ještě prší." Nijak ho to nepřekvapovalo. Pršelo celou noc. Pomyslel si, jestli by od něj bylo příliš sobecké, kdyby se modlil, aby je to zaplavilo a on tu mohl zůstat celý víkend. Nepřál si, aby vypadl proud, i když to by byl ten nejjistější způsob, jak se dostat k ní do postele. Chtěl, aby tu byl lapený pěkně v teple, se spoustou jídla a s Rebeccou. Tak by si představoval ráj na zemi. Kolik je hodin?" vyptával se. Něco po čtvrté." S povzdechnutím se otočila ke dveřím. Uvědomoval si, že má v plánu vrátit se zase zpátky do ložnice a tak se ho zbavit, a proto promluvil dřív, než stačila ujít jen pár korků. Nechoď pryč, Rebecco. Zůstaň tady a povídej si se mnou." O čem?" Hlas jí zněl unaveně. Aniž by ji viděl, věděl, že má únavu vepsanou i ve tváři. Na tom nezáleží. O čemkoli." Těžce polkl. Chybí mi zvuk tvého hlasu." Dlouhou chvíli to tiše zvažovala, pak se pomalu posadila do křesla, nohy si položila na polštář a zachumlala se do županu.

19 19 MARILYN PAPPANO Rozhostilo se ticho, zatímco Steve horečnatě zvažoval téma za tématem a všechna je postupně zavrhoval. Jak se jen mohlo stát, že to zašlo až tak daleko, že nemůže přijít na nic, o čem by si mohl popovídat se svou vlastní ženou? Co to jenom provedl? Vypadala jsi dnes večer překrásně." Plaše sklonila hlavu na stranu. Děkuju." Přijímání komplimentů pro ni nikdy nebylo snadné. Když se kdysi dávno poprvé dozvěděl, z jaké pochází rodiny, přišlo mu podivně znepokojivé, že by někdo z těch Wentworthů mohl být takhle skromný. Myslel si, že je zvyklá na servilnost a lichotky a určitě věří, že je víc než ostatní jenom proto, že je Wentworthová. Ale mýlil se. Ukázalo se, že je jedním z nejupřímnějších a nejskromnějších lidí, co kdy v životě potkal. Kdokoli by se na ni podíval, ani v nejmenším by neuhodl, že patří k Wentworthům - k jedné z nejstarších a nejbohatších rodin v zemi. Zvlášť když byla posledních pět let vdaná za lékaře, který jen tak tak bojoval se splátkami na půjčku ke studiu. Raději ale nechtěl přemýšlet už ani chvíli o všech těch nejistotách, které také svým dílem přispěly k současné situaci, a přinutil se soustředit se na něco jiného. Jaké máš plány na Vánoce?" Pokrčila rameny. Žádné nemám. Jsem pozvaná ke Stuartům na večeři, ale ještě nevím, jestli půjdu." Já taky," připustil neochotně. Že by se jejich přátelé snažili dát je zase dohromady, nebo jen Colton a Juliette netušili, koho pozval ten druhý? Spíš to druhé, předpokládal. Juliette je příliš ohleduplná k pocitům jiných lidí, než aby záměrně vyvolala situaci, která bude očividně nesmírně trapná. Rozhodně to pozvání kvůli mně neodmítej. Nejspíš budu stejně v práci, aby si někdo z personálu, kdo má kam jít, mohl vzít volno." Po další chvíli tísnivého ticha se zeptala: Pojedeš o svátcích za rodiči?" Hlas měla příliš napjatý, než aby to vyznělo tak neosobně, jak si přála, ale taky dost napjatý na to, že mluvila s vlastním manželem, kterému přísahala lásku až za hrob. Ne, letos zůstanou i přes zimu v horách." Jeho otec pracoval jako biolog a matka jako botaničká, přičemž jejich společnou vášní byla fauna a flóra, která se vyskytovala ve vyšších polohách Skalistých hor. Takřka čtyřicet let života strávili na místě, které Steve považoval za jedno z nejodloučenějších v zemi, hodiny

20 VÁNOČNÍ USMÍŘENÍ 20 cesty od nejbližšího města. Narodil se v jejich srubu alias výzkumné stanici, a jak vyrůstal, pomáhal jim s jejich projekty a jen se těšil na každý z řídkých výletů do města a taky na chvíli, kdy bude moci odejít. Ten den nastal, když mu bylo sedmnáct a odešel na univerzitu. Poprvé v životě měl sousedy a spolužáky. Seznamoval se s dívkami a věděl, že nebude muset čekat další tři nebo čtyři měsíce, než je znovu na pár minut uvidí. Vynahrazoval si všechny ty vztahy, které postrádal, když vyrůstal v horách. Připadal si jako vězeň propuštěný na požehnanou svobodu po letech strávených na samotce. Svět byl mnohem lepší, jasnější, hlučnější a rozmanitější, než si kdy představoval. Když pak potkal Rebeccu, jeho život začal být dokonalý. Těch prvních obtížných a osamělých sedmnáct let života mu teď vynahrazovala ta nejzářivější vyhlídka do budoucnosti, v jakou kdy mohl doufat. Zamilovali se do sebe a vzali se. Děti byly dalším logickým krokem k tomu, aby mohli žít šťastně až do smrti, ale v ten okamžik se ten sen rozpadl. Ne, to on sám ho rozbil na padrť. Rebecco -" Poznal, že jeho smutek musel křičet i z těch několika slabik, protože ho ostře přerušila. Ne. Dneska v noci nechci mluvit o ničem osobním. O ničem, co by se týkalo... nás. Nejsem na to připravená." Když ale nebudeme mluvit o tom, co se stalo, jak se nám to podaří napravit?" podotkl jemně. Já jsem s tebou mluvila. Copak si nepamatuješ? To ráno v kuchyni?" Jak by na to mohl zapomenout? Choval se jako úplný blázen. Vylil si na ní svou dětinskou nejistotu a hloupou ublíženost, obvinil ji, že nechce jeho dítě, že se záměrně snaží neotěhotnět, právě proto, že je, kdo je, a že on není, čím není. Pak vztekle odešel z domu. A zatímco byl pryč a liboval si ve svém hněvu, ona ho opustila. Opustila ho. Ještě po šesti týdnech mu ta slova připadala cizí, neuvěřitelná. Byli přece dokonalý pár, který spolu mohl vydržet celý život. Byli do sebe hluboce, vášnivě a neodvolatelně zamilovaní. Jediná věc, která byla ještě neuvěřitelnější než to, že ho opustila, byl fakt, že ji k tomu sám dohnal. Od chvíle, kdy ji prvně potkal, nezáleželo mu na ničem víc než na ní. A skončil s prázdnýma rukama.

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE

GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 1 Tereza Čierníková GIO: PŘÍBĚH AFRICKÉHO CHLAPCE 2 PROLOG Henry Vans znovu objíždí svět! Cestopisec Henry Vans, který po svých deseti letech cestování nasbíral tisíce a tisíce informací o zemích z celého

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída

PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída PROSINEC 2012 Pohádka o Vánocích Jiří Kovář 9.třída V jedné malé chaloupce žila babička dědeček a jeden malý kluk jménem Toník. Blížily se Vánoce a Toník byl čím dál víc nedočkavý, až do té doby když k

Více

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně

duly. Mohutná loď se naklonila na stranu, jako by jí zmítala bouře. Z paluby se ozývaly hlasité povely a pobíhaly po ní temné postavy, rozčileně DUCH? Z temného moře se vynořila plachetnice se třemi stěžni. Plachty měla svěšené a trup hluboko ponořený, jako by byla naložená těžkým nákladem. Na středním a nejvyšším stěžni vlála malá černá vlajka.

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím

něco přišlo. Začali tedy spolu hovořit o všem možném, co je napadlo, nikoliv ale o moři, o ostrově a o muminím Tak se mi zdá, řekla, tak se mi zdá, že nadešel čas, abychom podnikli nějaký opravdu pěkný výlet. S jídelním košem. A šla rovnou zpátky k majáku, aby se dala do balení. Když maminka sbalila všechno potřebné

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu.

Už kráčí anděl kolem domečku, v každé ruce zlatou svíčičku, také však nese velkou knihu, a teď už spíme v Ježíšově jménu. Kajsa Nebojsa Přála bych vám vidět domek, v kterém bydlela Kaj sa Ne bojsa. Byl tak maličký a tak milý, že by člověk skoro uvěřil, že je to domeček z pohádky, kde žijí trpaslíci a skřítkové. Stál v úzké

Více

poznejbibli biblické příběhy pro děti

poznejbibli biblické příběhy pro děti Vyplň následující údaje Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: 1. Příběh: Slepec vidí poznejbibli biblické příběhy pro děti Přečti si: Lukáš 18,35-43 Klíčový verš: Lukáš 18,43 Požádej někoho,

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko

Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Příběhy se šťastným koncem Zapomenuté jehňátko e- kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena.

Více

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici

Byl jednou jeden princ. Janči se jmenoval. A ten princ Janči byl chudý. Nebydlel v zámku, ale ve vesnici Kašpárek (Vypravěč) Princ Janči Chůva (Babička) Žába Princezna Janička Král Čert Světnice Vesnice Komnata Podhradí Les Přídavné kulisy: studna Smrk Kašpárek nebo vypravěč: Byl jednou jeden princ. Janči

Více

Jak Laru vyhodili z auta

Jak Laru vyhodili z auta Jak Laru vyhodili z auta Domek dědy Medy byl malý a útulný. Byly tam sice tři místnosti, ale děda trávil všechen čas v kuchyni. Další pokoj byl vždycky připravený pro Ondřeje s mámou, když přijeli na návštěvu,

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15

Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Kapitola 15 Kapitola 15 Jakmile Theo odešel ze soudní budovy, vrátil se do reality. Na chvilku se mu podařilo zapomenout na vlastní problém a ztratit se v potrhlém světě plivající lamy. Slečna Petunie byla bez sebe

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene.

Kapitola 1. Kjell-Ove nasával vůni šampónu a předstíral, že je všechno jinak. Na co myslíš? zeptala se Mirjam a zvedla hlavu z jeho ramene. Kapitola 1 I když byla okna ložnice otevřená, tenké záclony se ani nepohnuly. Kjell- Ove Magnusson k sobě pevněji přitiskl Mirjam, zabořil jí nos do vlasů a zavřel oči. Naslouchal, jak oba dýchají, tu

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a

Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a Ahoj kamarádi, pokud mě ještě neznáte, jmenuji se Foxík. A hrozně rád bych byl vaším kamarádem. Mohli bychom si spolu povídat o tom, co jsme zažili a čemu jsme se naučili. Máma s tátou mi říkali, že se

Více

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek.

Nechci tě už vidět Ozve se rána, když pěstí udeří do stolu. Kamil bez ohlédnutí odchází. Za ním se nese dávka nadávek. BYLINKY PRO ŠTĚSTÍ Každý krok v životě je krokem ke smrti pravil jeden francouzský dramatik. Stejná slova nyní zašeptal Richard do ticha nemocničního pokoje. Považoval je za výrok natolik kritický a reálný,

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem.

Už je to tady zas, že? podivil se Charlie. Kam jsme se dostali tentokrát? Do Zakázaného města! prohlásila Louisa a rozhlížela se kolem. KAPITOLA 2 Frankie pocí l na tvářích lehký závan větru. Zamrkal, a když se mu před očima vyjasnilo, uviděl, jak stojí před velkou klenutou bránou. Byla natřená několika barvami červenou, oranžovou a zelenou.

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

Legenda o třech stromech

Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech Legenda o třech stromech je v tomto setkání s malými metodickými úpravami zpracována v rámci jednoho setkání pro skupinu mládeže a dospělých včetně seniorů. Ve středu zájmu není

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá.

JMENUJI SE: To je otisk mé ruky: Baví mě: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. To jsem JÁ 1I JMENUJI SE: Baví mě: To je otisk mé ruky: S čím si rád/a hraju: Namaluj/napiš na každý prst osobu, která ti pomáhá. 2I Jmenuji se......... a je mi... let. Žiju společně s: Bydlím v: Nejvíc

Více

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život

Motto: SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE. Učíme se pro život SPECIÁLNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA U Červeného kostela 110, TEPLICE Leden 2012 Motto: Učíme se pro život Obsah : Beseda s policií.........1 Sportovní dopoledne..........2 INFO ze ZŠ a MŠ v nemocnici..3-4

Více

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala

Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala 2. Když jsem se vrátil z tréninku, máma na mě čekala. Přes župan měla bílý pracovní plášť. To bylo dobré znamení. Když měla špatné dny, vůbec nevstávala z postele. Když měla špatné dny, musel jsem jí nosit

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Silvester Lavrík Zu česi, čítajte svazek 8 Silvester Lavrík Zu U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Tereza Čierníková PŘELOMOVÝ OKAMŽIK 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Copyright: Autorka: Tereza Čierníková Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou 2015 ISBN: 978-80-7512-152-3

Více

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv!

odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! odrý Poťouch nevěděl, kde mají domy uši. Usoudil, že nejspíš někde na chodbě, protože tam se hlasy a kroky rozléhají nejvíc. Stůj zdráv! pozdravil na chodbě dům číslo 14 a hned spustil: Stojíš pěkně, ale

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí

Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Příspěvek č. 21 Setkávání se smrtí Plánuješ něco na víkend? ptal se mě Mario. Ehm něco s tebou? zeptala jsem se s úsměvem, protože mi došlo, že on něco plánuje. Přesně, usmál se, napadlo mě, že bychom

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková

Nejlepší nevěsta. Alena Vorlíčková Regina Daňková Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková Regina Daňková Pohádky pro společné čtení Projekt Městské knihovny Svitavy Lektoruje PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D. DYS-centrum Praha Nejlepší nevěsta Alena Vorlíčková, 2011

Více

Kapitola IV. Mezizemí

Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. Mezizemí Kapitola IV. * Mezizemí * Brána 95 Známý neznámý Poslední zpráva k vám prý nedorazila celá. Začnu tedy znovu od místa, kdy jsem přišel na to, jak použít klíč k bráně. Vložil jsem

Více

Všechno ostatní jsou nepodstatné pitomosti. Moji nejbližší už by ji ale ode mě nepřijali. Zrak mi sklouzl k oknu, kde ještě pořád stála rybářská

Všechno ostatní jsou nepodstatné pitomosti. Moji nejbližší už by ji ale ode mě nepřijali. Zrak mi sklouzl k oknu, kde ještě pořád stála rybářská Zabiják I. Zatímco Regina jen nevěřícně zírala, neschopna slova, magistr se zdál být zaujat a částečně snad i pobaven. Zajímavé, zabručel si pod vousy. Máťa mohl být prozatím spokojený; evidentně se mu

Více

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells

Binky a kouzelná kniha Binky and the Book of Spells Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

Více

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé -

Pohádkové povídání. - pro děti i dospělé - Pohádkové povídání - pro děti i dospělé - Knížka Pohádkové povídání vznikla v roce 2009 v rámci výzkumné práce: Problematika znakového jazyka a možnost jeho využití v pohádkách pro sluchově postižené děti

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č.

PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání. Pracovní list č. PŘÍLOHY KONTROLNÍ SKUPINA ŽÁKŮ PRACOVNÍ LISTY: Pracovní list č. 1 Materiál pro učitele věty k rozstřihání Pracovní list č. 2 Křížovka Pracovní list č. 3 Text O Červené kšiltovce Pracovní list č. 1 Před

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla

Myši vzhůru nohama. podle Roalda Dahla podle Roalda Dahla B yl jednou jeden starý pán, kterému bylo 87 let a jmenoval se Labon. Celý svůj život to byl klidný a mírumilovný člověk. Byl velmi chudý, ale velmi šťastný. Když Labon zjistil, že má

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

Vysoká pec ve vašem nitru

Vysoká pec ve vašem nitru Obsah Předmluva... 7 Úvod... 10 Chcete-li objevit své pravé Já, já musí zemřít... 19 Vysoká pec ve vašem nitru... 49 Jak nechávat vše plynout a pozorovat... 80 Jak kráčet beze stop... 95 Mysl: velká pokladnice

Více

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv

Pastorale. Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20. Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Pastorale Vánoční evagelium podle Lukáše 2,1-20 Pro dva lesni rohy, varhany, flétnu, recitaci a sborový zpěv Hudba: Bohdan Mikolášek Liturgie: Jana Mikolášková Nebojte se! Liturgická vánoční slavnost pořad:

Více

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za-

ČOKOLÁDOVÝ DORT. Ale nápověda je možná opravdu v nebezpečí! Hrozí mu za- I ČOKOLÁDOVÝ DORT Jen se zvedla opona a v hledišti zhaslo, Johana vyklouzla z lóže ven na chodbu. Teplý průvan pohnul záclonou u zrcadla a dveře vedoucí na schodiště se zakývaly v pantech. Zůstala stát

Více

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam.

Autorem materiálu je Mgr. Renáta Lukášová, Waldorfská škola Příbram, Hornická 327, Příbram, okres Příbram Inovace školy Příbram, EUpenizeskolam. Šablona č. 7, sada č. 1 Vzdělávací oblast Vzdělávací obor Tematický okruh Téma Člověk a jeho svět Člověk a jeho svět Rodina Příbuzenské vztahy v rodině, orientace v čase, život ve městě x vesnici Ročník

Více

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření.

Otrokyně od Nilu. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Kroutila jsem se ve snaze vymanit se z železného bojovníkova sevření. Tati! Ucítila jsem, jak mě něco udeřilo do zátylku, a svět kolem mě zčernal. D o tváře mi šplíchala studená voda. Když jsem otevřela

Více

jindy vstřícné přítelkyně vybarvily, ale z vlastních zkušeností jsem věděla, že když je někdo krasavice, tak od svého ženského okolí nemůže nic

jindy vstřícné přítelkyně vybarvily, ale z vlastních zkušeností jsem věděla, že když je někdo krasavice, tak od svého ženského okolí nemůže nic To sako ti sluší! Začalo to nenápadně. Irena si nevšimla, že mám nové šaty. Omlouvala jsem ji tím, že ty šaty byly černé, a tak se dalo docela snadno přehlédnout, že mají trošku jiný výstřih a úplně jiné

Více

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu

Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu 3 Dokonale jsem si všechno připravil, včetně příchodu do třídy. Musel jsem zvolit správný krok. Sebejistý a cílevědomý. Když jsem si o víkendu nacvičoval větu: Mám rakovinu mozku, došel jsem k názoru,

Více

Mám ji pozvat? Ta Katčina oslava byla jednou z nejhezčích, na kterých jsem kdy byl. Zábava tam jela plným proudem. Dokonce jsem už pocítil, že mě lidi konečně přijali a už jsem nebyl ten novej. Po tanci

Více

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku

Ve znamení Kříže. Výpisky z poutního deníku Ve znamení Kříže Výpisky z poutního deníku Tuto pouť jsem pojal jako křížovou cestu (každý den bude jedno zastavení) a chci jí obětovat za to, aby se lidé v naší farnosti otevřeli působení Ducha svatého.

Více

První kapitola Katja vstoupila do Anniny secesní vily. Nestávalo se často, aby ji Anna nechala stát na chodbě, nic neřekla a odběhla. Katja ji hledala. Pomalu otevírala dveře a procházela místnostmi. Když

Více

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ

SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ SEDM ZLATÝCH OBLÁČKŮ VOJTĚCH FILIP VĚNOVÁNO BOHU 3 4 Copyright Autor: Vojtěch Filip Fotografie na obálce s laskavým svolením Petra Pospíšila, Hoher Bogen 2009 Vydal: Martin Koláček E-knihy jedou 2014 ISBN:

Více

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi!

Soused konečně otevřel dveře a řekl, aby byl zticha a nebudil mu děti: Dám ti třeba i dva chleby, jen rychle zase jdi! JEŽÍŠ UČITEL Když začal Ježíš kázat, učil lidi, co mají dělat, aby byli dobří, a aby jim za to Pán Bůh žehnal. Říkal lidem: Máte v nebi dobrého Otce. Mějte ho rádi a takto se k němu modlete: Otče náš,

Více

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny:

mladší žáci PoznejBibli O: Napiš královo jméno: A 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha biblické příběhy pro děti Napiš jméno královny: Vyplň následující údaje: Věk: Datum narození: Jméno: Adresa: Vedoucí skupiny: biblické příběhy pro děti PoznejBibli 1. PŘÍBĚH: Eliáš poslouchá Boha PŘEČTI SI: 17,1-7 KLÍČOVÝ VERŠ: 17,5 C9 Ve dnech Eliáše

Více

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina

Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina Vzácný host Sluníčko jasně svítilo. Na dvorku Mášina domku si štěňátko, prasátko a kozlík hráli s míčem. Najednou se otevřely dveře a na prahu se objevila Máša. Je nádherné ráno! rozhlédla se kolem spokojeně.

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Kapitola první D A 9 B

Kapitola první D A 9 B Kapitola první D U lice před výlohou pekařství byla klidná a tichá a v půlhodině těsně před východem slunce, když se tenké prstíky svítání tak tak kradly nad obzor, bych téměř věřila, že jsem jediný člověk

Více

S dráčkem do pravěku

S dráčkem do pravěku S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku e-kniha Copyright Fragment, 2015 Všechna práva vyhrazena.

Více