PRÁZDNÝ PROSTOR NEEXISTUJE

Transkript

1 PRÁZDNÝ PROSTOR NEEXISTUJE JAN VAN RIJCKENBORGH

2 PRÁZDNÝ PROSTOR NEEXISTUJE 1

3 2

4 PRÁZDNÝ PROSTOR NEEXISTUJE Jan van Rijckenborgh Rozekruis Pers Haarlem Nizozemsko 3

5 Původní titul v holandském jazyce: Er is geen ledige ruimte Toto první české vydání bylo přeloženo z německého jazyka s titulem Es gibt keinen leeren Raum, Rozekruis Pers 1994 Mezinárodní škola Zlatého Růžového Kříže Lectorium Rosicrucianum, Centrum Praha Křesomyslova 8, Praha 4 tel./fax: +420 (2) rosicrucianum@volny.cz ISBN Copyright 2001 Rozekruis Pers, Haarlem, Nizozemsko 4

6 OBSAH Předmluva...7 I Magnetické proudy...9 II Země a Nebeská země...14 III Létající talíře...20 IV Lilith a Lulu...26 V Cesta Růžového Kříže...31 VI Odhmotnění...36 VII Velmi Starý a legenda o Hoël Dhatu...43 VIII Levá a pravá stezka...49 IX Okultní proces a transfigurační proces...53 X Jediné řešení

7 6

8 PŘEDMLUVA Témata, o nichž se pojednává v tomto vydání, byla hlavním programem konference, kterou Lectorium Rosicrucianum pořádalo v roce 1958 v konferenčním místě Renova, v Lage Vuursche v Nizozemsku. Jan van Rijckenborgh tehdy v konferenčních proslovech s jasnozřivým pohledem vylíčil velkolepý obraz kosmu, mikrokosmu a makrokosmu a s velkou naléhavostí postavil posluchače před nutnost konečné volby mezi cestou vedoucí k smrti a cestou vedoucí k životu. O mnoho let později, v době, kdy se lidé ze všech sil namáhají podrobit si vesmír, je obsah těchto proslovů možná ještě aktuálnější. Jsme rádi, že toto poselství, které bylo tehdy zveřejněno pouze formou článků v časopisech, můžeme nyní nabídnout širšímu okruhu čtenářů v knižní formě. Kéž toto vydání přispěje k tomu, aby mnoho hledajících lidí objevilo světlo pravdy. Rozekruis Pers 7

9 8

10 I MAGNETICKÉ PROUDY Každý jistě zná gravitaci a jevy s ní spojené. Gravitaci způsobuje mohutná magnetická síla naší Země. Země je obrovským magnetem. Tuto magnetickou sílu vyzařují nejen oblasti obou zemských pólů, ale každý čtvereční centimetr jejího povrchu. Magnet má dvě charakteristické vlastnosti: přitahuje a odpuzuje. Co přitahuje a co odpuzuje? Přitahuje předměty, tělesa, proudy a síly, které jsou s ním shodné, sympatické. Vše, co se vůči němu chová protikladně, antipaticky, odpuzuje. V magnetickém poli Země lze oba tyto proudy zřetelně rozlišit. Odpuzující proud je současně vyzařujícím proudem, který zjevuje kvalitu planety. Vše, co je nebo si přeje být s touto kvalitou v harmonii, je pak přitahujícím proudem vdechováno. Antipatické chování je tedy pouze vlastností vyzařujícího magnetického proudu zemského pole. Tento proud se chová antipaticky vůči silám, věcem a stavům, které jsou svou povahou planetě nepřátelské a škodlivé. Dbá o to, aby se do planety nedostalo nic, co by jí neprospělo. Antipatický proud tak zašti uje proud sympatický. Jestliže antipatický proud něco identifikuje jako nepřátelské nebo škodlivé, tedy jako neprospěšné, disharmonické, pak je vyloučeno, aby to sympatický proud mohl přijmout. Zákony sympatie a antipatie jsou tedy čistě přírodní zákony, jejichž neporušená působnost 9

11 je nesmírně důležitá pro přírodní hospodářství. Mohou však zdegenerovat a stát se pak nanejvýš nepříjemnými, škodlivými a nebezpečnými. Pokud tato degenerace překročí určitou hranici, může se život na Zemi stát dokonce nemožným. Dále je vyzařující magnetický proud samozřejmě také proudem, který zjevuje všechny nedostatky a potřeby planety, aby přitahující proud přijal a vdechl vše, co planetární hospodářství z meziplanetárního pole potřebuje. Magnetické pole Země je tedy dechovým polem se zřetelně rozpoznatelným nádechem a výdechem. Jak je dále známo, Země a vše, co na ní a v ní žije, potřebuje: 1) pevné látky, tekuté látky a plyny; 2) étery; 3) astrální fluida. Země má proto také tři těla: látkovou sféru, éterickou sféru a astrální sféru. Podle toho lze rozlišovat zemský magnetismus. Oba proudy, jak přitahující, tak i vyzařující, mají fyzické, éterické a siderické vlastnosti a vibrace. Jmenovaná tři těla Země tvoří proto ve spojení s těmito magnetickými proudy jedinou obrovskou chemickou laboratoř, v níž se vše, co je pro Zemi a její životní vlny nezbytné, samo vyrábí a přeměňuje pro vlastní potřebu. Planeta se tak o sebe stará téměř výhradně sama. Velký zdroj zemských magnetických sil se nachází v Zemi. Tento zdroj má svůj původ ve Slunci, kterým je živen. Proto je Země bezprostředně dítětem Slunce. Dále je Země»Matkou nás všech«. Je určitým způsobem polarizována, to znamená, že v magnetickém zdroji Země existují dva nanejvýš citlivé magnetické body, které na zemském povrchu známe jako dva magnetické póly. Sklon magnetické osy Země a všechny její pohyby jsou závislé na Slunci, které určuje veškeré poměry v slunečním systému. Tak mají všechny magnetické procesy v Zemi a v jejím okruhu, stejně jako všechny chemické 10

12 procesy a životní aspekty, svou vlastní povahu, vlastní stavbu atomů a vlastní polarizaci atomů, naprosto odlišnou od stavby a polarizace atomů ostatních planet našeho slunečního systému. Proto má každá planeta jiný magnetický systém. Protože ale všechny nám známé planety jsou dětmi jednoho a téhož Slunce, je jasné, že i přes jejich odlišnosti mezi nimi panuje blízké příbuzenství a mocné společné zájmy, které musí být vzájemně respektovány. Slunce tvoří se svými dětmi úzce spjatou rodinu, v níž spolupracují všichni členové. Je třeba vysvětlit, jak tato spolupráce vypadá, aby nikdo nezůstal nepřipraven na přicházející a již se uskutečňující světové události. Naše Země jako dítě sluneční rodiny totiž opět jednou dělá vše pro to, aby ostatní členy rodiny naplňovala velkou starostí. Vysvětlili jsme, že na Zemi existují dva magnetické proudy a jaké jsou jejich funkce, a dále, že je těmito magnetickými silami řízeno, regulováno a uskutečňováno přírodní hospodářství. Země je tedy obklopena velkým magnetickým polem, v němž je možné rozpoznat přitahující a vyzařující proudy. Kdybychom nyní mohli po horizontálních spirálách vystoupit až na vnější hranici tohoto magnetického pole, zjistili bychom, že přitahující i vyzařující proudy v určitém okamžiku ztrácejí své specifické dynamické vlastnosti a přecházejí do téměř tichého, prohloubeného, vertikálního proudění, ve kterém pozemský alchymický proces zcela ustal. V této magnetické zóně neutrality ukazuje Země svou tvář, svou narušenou skutečnost. Tak je tomu i u ostatních planet. Rozličné planety tak vytvářejí jedno místo setkávání. V tomto poli zklidněných magnetických proudů se setkávají synové a dcery Slunce. Zde se soustřeďují všechny magnetické výsledky planetárních bytostí. Ač různých vibrací a atomových polarizací, přece mají mnoho společného a spojuje je společný zájem. Prostřednictvím tohoto pole vzniká meziplanetární alchymická 11

13 laboratoř, interkosmické záření. Všechna magnetická pole, která přešla do klidu, si navzájem posílají své proudy. Schopnosti všech jsou pod vedením Otce k dispozici všem ostatním. Na působení těchto zvláštních druhů magnetického záření se zakládají celé mytologie a stejně tak se na něm zakládá i gnostické učení o eónech. Kromě specifických druhů zemského magnetického záření jsou patrné ještě nesčíslné další vertikální magnetické vlivy. Tyto však nikdy»nenaléhají«, jedině kdyby Země narušila své vlastní hospodářství natolik, že by ostatní členové rodiny museli opět zasáhnout. Celý sluneční systém je gigantickou magnetickou koulí nesmírné rozmanitosti a mnoha planetárních vlastností. Avšak všechny formy planetárního života jsou vzájemně sladěné a na sobě závislé. Proto je vědecky pochopitelné, že kvůli životu na Zemi, plném sporů, válek a atomového štěpení, vzniká ve velké sluneční rodině disharmonie. Staré gnostické mytologie to naprosto jasně vyjadřují v příbězích o válce Eónů. V naší době jsme bezprostředně konfrontováni s výsledky atomových experimentů. Není snad dne, abychom nečetli o stavbě nebo odpálení raket, o umělých satelitech Země, o konstrukci kosmických lodí nebo o prozatím ještě nevyřešeném tajemství létajících talířů. Ve velké makrokosmické sounáležitosti, v níž je naše Země jako kosmos členem sluneční rodiny, je člověk mikrokosmem, planetou v malém. Naše mikrokosmické pole je se vším, co se v něm nachází, včetně naší osobnosti, naladěno na pozemské kosmické pole a tím zároveň také na sluneční kosmické pole. V mnoha ohledech jsme dětmi Země a každý atom našeho malého nebeského těla, našeho mikrokosmu, který má rovněž tvar koule, je polarizován pozemským magnetickým polem a je s ním sladěn. Všichni proto máme ten nejvyšší zájem na všem, co se na povrchu a uvnitř Země, v celém hospodářství přírody i ve slunečním systému odehrává a vyvíjí, protože jsme s tím úzce spojeni. Poruchy v kosmu 12

14 (naší Zemi) jsou příčinou poruch v makrokosmu (ve slunečním systému) i v mikrokosmu (našem těle) s jeho hrubohmotnými a jemnohmotnými aspekty. Naše životní problémy jsou vždy vysvětlitelné z magnetických procesů, vývojů a konfliktů. Naše»Matka Země«je jako kosmos dítětem Slunce, ale právě tak jím je i člověk jako mikrokosmos. Obyvatelé všech planet našeho slunečního systému jsou našimi bratry a sestrami. A to, co nazýváme»gnose«, není nic jiného, než pravda a realita všeho toho, co je v celém slunečním systému zakotveno jako nejvyšší božská idea. Pravý gnostický člověk není již obyvatelem Země, nýbrž Slunce. Tím je míněn sluneční systém jako celek, jako Tělo svaté Země, magnetické spojení s Bohem a jeho plánem jako mikrokosmem. Gnostický magnetický proces vede k tomuto vznešenému a nádhernému cíli. 13

15 II ZEMĚ A NEBESKÁ ZEMĚ V předcházející kapitole jsme vám představili sluneční systém jako magnetickou kouli, jako systém spolupůsobících a na sobě závislých magnetických proudů. Je-li nějakým způsobem narušen velký plán, na němž je celý systém založen, pak tyto proudy na sebe působí a vzájemně se korigují. Chceme nyní blíže zkoumat povahu takového narušení, jeho příčiny, projevy a následky. Nejprve musíme vaši pozornost zaměřit na životní vlnu, která Zemi z největší části ovládá, totiž na lidstvo. Lidstvo obdrželo Zemi jako místo k přebývání s úkolem, aby ji zalidnilo a ovládlo, aby jí sloužilo a zvelebilo ji. K pochopení stačí, když si jen připomenete příběhy o Stvoření v legendách a mýtech různých svatých písem a Univerzálního učení. Zrozeno ze země, z látky, to znamená ze sil a magnetických principů Země, bylo lidstvo včleněno do přírody, aby ji svými přirozenými možnostmi naplnilo a zvelebilo. Mezi lidstvem a naší planetou tedy existuje vzájemné působení a vzájemná závislost. Dítě, lidstvo, přijímá od Matky, Země, určité schopnosti. Mezi oběma tak vzniká přirozené pouto lásky a je pochopitelné, že dítě je pokračováním myšlenky, která je základem matky. V této sounáležitosti a vzájemné závislosti představuje dítě další vývoj velké myšlenky, a proto je vybaveno schopnostmi, které 14

16 schopnosti matky v určitém smyslu překračují. Dítě je tak schopno matku dále zušlech ovat, nebo ji zničit. Lidstvo vlastní elektromagnetickou sílu, přejatou od mateřské Země. Tato síla se projevuje v oboustranném vzájemném působení se Zemí. Přesto je to síla, která může Zemi s její magnetickou povahou produchovnit, to znamená, že může všechna tři těla Země v osvobozujícím smyslu změnit. Toto bylo myšlenkou Boha, která byla základem všeho. Mluvíme zde záměrně v minulém čase, nebo spolupráce mezi Matkou a dítětem v této vývojové linii nepokračovala. Proto se již po celé eóny uplatňuje úplně jiná vývojová linie. Jistě chápete, že myšlenku Boha nelze natrvalo znásilňovat, stejně jako jí nelze klást odpor. Boží plán s lidstvem se neustále naplňuje, a už v harmonii nebo v disharmonii. Lidstvo však své původní poslání v božském nouzovém řádu v průběhu světových dějin nenaplnilo. Odklonilo se od velké myšlenky a tím se na ní dopustilo násilí šlo svými vlastními cestami. Následky se vymstily na Matce. Mezi tělem Matky s jeho magnetickými silami a lidstvem vznikla disharmonie. V důsledku toho těla Matky stále více tuhla a tvrdla. Stejnou měrou krystalizovala a degenerovala těla lidí. Ze spolupráce povstalo zlo a zkáza.»roztrpčenost a mocný hněv«, řekl by Jakob Böhme. Nad lidstvem a jeho Matkou vzplanul Boží hněv, to znamená, že lidstvo roznítilo tento temně rudý oheň a jeho Matka reagovala, nebo nemohla jinak. Magnetické záření Země, její magnetické působení, odpovídá přesně chování lidstva. Zlo a jeho následky zachvátily podle přírodních zákonitostí celý sluneční systém. Tím byla v celém slunečním systému zapálena pochodeň disharmonie. V průběhu historie lidstva docházelo k meziplanetárním magnetickým konfliktům, jejichž následky byly poci ovány na všech planetách a na každé planetě s jejím lidstvem rozpoutaly hněv. 15

17 Bude vám možná také jasné, že učenci a vůdcové převládajících životních vln na jednotlivých planetách již v určitém okamžiku neviděli vnější projevy hněvu a jeho účinky jako následek hříchu svého vlastního lidstva přestože církev mluví o hříchu ale brali je jako čistě přírodní jevy, jako kosmické a interkosmické procesy, jako magnetické bouře a odchylky, které měly různé úkazy a následky. V době, kdy hněv zasáhl celý sluneční systém, mělo samozřejmě lidstvo každé planety určitý stupeň vývoje. Některá lidstva dosáhla mnohem vyššího vývojového stupně než naše lidstvo, jiná opět nižšího. (O»vývoji«se tu však dá hovořit jen ze zcela určitých hledisek.) Na které planetě a kterým lidstvem byl hněv zapálen, není pro tuto chvíli důležité. V každém případě museli všichni obyvatelé slunečního systému s touto skutečností počítat a vyvíjet se dál buď cestou, která dokonale odpovídala Boží myšlence, nebo cestou reakce na hněv ve formě odporu, násilí a přírodního pudu tedy buď cestou inteligentního vývoje, nebo přírodního, instinktivního vývoje. Jakou cestu si každé lidstvo zvolilo, záviselo plně na stupni vývoje, kterého dosáhlo v okamžiku, kdy bylo zasaženo hněvem. Naše lidstvo se vydalo instinktivní, přírodní cestou. Tímto základním rozdělením se ve stejném okamžiku, kdy vzplanul hněv, vytvořily dva sluneční systémy. Starý sluneční systém byl jakoby uzavřen, aby byl vytvořen prostor pro nesčíslné entity, které byly zachváceny hněvem. Nový sluneční systém se zrodil z nouze, nebo Bůh nemůže opustit dílo svých rukou. Existují tedy dva vesmíry gnostický vesmír a dialektický vesmír. A tak existují také dva druhy vývoje: původní vývoj a dočasný vývoj ve světě hněvu, aby se všichni, kdo se v něm nacházejí, mohli z něho vysvobodit a opět se spojit s tím původním. Jestliže jako následek neštěstí existují dva vývoje a dva sluneční systémy, je možné si představit, že by bezprostředně vznikl třetí sluneční systém, kdyby hněv vzplanul také v prvním systému. 16

18 Idea Boha se prosazuje a nelze jí klást odpor. Tak je také možné si představit, že podle plánu, který je základem pro naše lidstvo, musí mezi oběma nyní se vyvíjejícími slunečními systémy existovat vzájemné působení. Proto se říká, že Bůh neustále svět hněvu napadá a že jsou mu v každé době darovány možnosti, a sice magnetické možnosti, aby mohl být znovu zahájen původní vývoj. Proto se říká, že Bůh je Světlo. A bratrstvo Světla tvoří univerzální řetězec. Takto jsme vám nyní objasnili, proč v interkosmickém Stvoření existují dva magnetické systémy: magnetický systém smrti, na němž se podílejí všichni lidé, a magnetický systém, na němž nemá podíl žádný člověk, leda by se vydal křížovou cestou růže. Vra me se nyní zpět k našemu výchozímu bodu. Existují tedy dva velmi rozdílné, a přece ze sebe vzájemně zcela vysvětlitelné sluneční systémy, které vznikly v průběhu historického meziplanetárního vývoje. Tomu odpovídají dva planetární stavy. Jeden je označován jako»země«, to je nám známá planeta, kterou obýváme, a druhý»nebeská země«, mysteriózní planeta,»nebe-země«, které svatý Jan a také Pistis Sofie v určitém okamžiku»viděli«. Prozkoumejme nyní, podle jakých přírodních zákonitostí se uskutečňuje vývoj Země, a jak stejně zákonitě musí Nebeská země působit na Zemi. Jaká je Země, takový je i celý sluneční systém, k němuž patří. Celý sluneční systém existuje v přírodě smrti, v prostoru, v němž je zažehnut a působí hněv. Všechny planety a jejich obyvatelé prošli, jak jsme řekli, různými stupni vývoje a rozličnými podobami osobností, většími nebo menšími než jsou naše, a podle našich měřítek krásnějšími nebo ošklivějšími. V této souvislosti vám musíme sdělit, že mytologické postavy, jak nám je líčí různá náboženství, obsahují velmi mnoho pravdy. Přes rozdílná vzezření mají všechny tyto tak rozmanité bytosti 17

19 svůj původ v téže myšlence. Jejich kulturní úroveň je velmi různá. Dá se říci, že vrchol jejich kultury do jisté míry»zamrzl«následkem hněvu v okamžiku, když tento zachvátil sluneční systém. Od té doby se ani jednomu lidstvu nepodařilo překročit jednou dosažený vrchol své kultury, leda v případě, že se takové lidstvo mezitím vrátilo ke svému původu a přesídlilo na svou mysteriózní planetu. V současné době existuje v našem slunečním systému přinejmenším jedna vylidněná planeta, na které se již neprojevuje žádný život, nebo všichni její bývalí obyvatelé dosáhli transfigurací mysteriózní planety, spojené s jejich planetou, a na ní pokračují ve svém vývoji. Planeta světa hněvu však zůstává ještě v slunečním systému, aby se nenarušila jeho přírodní zákonitost. V slunečním systému hněvu je vlastním základem existence strach, sebeprosazování a boj o bytí. Tomu budete jistě rozumět. V našem slunečním systému jsou lidstva, která v okamžiku postižení hněvem dokonale znala a ovládala atomovou vědu a vlastnosti atomů. Naše lidstvo tenkrát z této pozoruhodné vědy, zabývající se jedním ze základů naší planetární existence, rovněž něco znalo, ale ne natolik, aby ji umělo ovládat. Proto, když se naše lidstvo čas od času znovu blíží k onomu původnímu, zamrzlému vrcholu své kultury, stává se vždy pro celý sluneční systém smrtelným nebezpečím. Mnohá lidstva slunečního systému jsou si toho plně vědoma, a proto je naše Země stále pod kontrolou, obzvláště v době, kdy opět dosahujeme hranice své kultury. Ostatní lidstva, jejichž kulturní úroveň je vyšší než naše, výsledky atomové vědy nevyužívají. To je absolutně zakázané! Nevyužívají je ani pro takzvané mírové účely, nebo tato lidstva vědí, že by to znamenalo sebevraždu a zničení planetárních základů. Nepoužívají ani výbušných látek. Rozvíjejí vědu magnetických siločar a v nich skrytých energií, s jejichž pomocí se mohou, pokud dokáží zrušit přitažlivost své planety, pohybovat celým 18

20 slunečním systémem. Jakým způsobem se to děje, chceme popsat v následující kapitole. U všech těchto výkladů musíte mít ovšem neustále na zřeteli, že veškeré projevy a aktivity obyvatel meziplanetárního systému náleží plně k přírodě smrti a jsou vysvětlitelné jejich nezbytnou sebeochranou. 19

21 III LÉTAJÍCÍ TALÍŘE Vyložili jsme již, že existují dva základní zemské magnetické proudy, a sice vyzařující a přitahující. Tyto proudy vystupují spirálovitě až do obrovské výše nad Zem, aby pak pozvolna zaujaly vůči Zemi spíše vertikální polohu. Představte si nyní, že by nějaké těleso z neobyčejné výše přišlo do styku s přitahujícím zemským proudem. Toto těleso by se nejprve řítilo kolmo k Zemi, pak by se ale pohybovalo ve spirále kolem Země, až by nakonec přistálo. Kdyby se potom toto těleso napojilo výhradně na vyzařující zemský magnetický proud, muselo by nastoupit cestu v přesně opačném směru. Pokusili jsme se vám vysvětlit, že kromě magnetismu Země mohou v zemském poli působit úplně cizí magnetické proudy. Jsou to proudy, které Země ani nepřitahuje, ani neodpuzuje. Tyto magnetické proudy přicházejí od ostatních nebeských těles našeho slunečního systému. Jsou sice příbuzné s pozemským magnetismem, nebo patří k velké jednotě slunečního systému, v němž také Země zaujímá své místo, ale protože jejich vibrace a struktura atomů je odlišná, tato magnetická pole se navzájem buď vůbec neruší, nebo jen nepatrně. Takto se přibližně vertikálním zářením vzájemně dosáhnou všechny druhy magnetického záření, přestože úhel jejich dopadu je různý. 20

22 Podobně se dá vysvětlit, jak těleso přicházející z planety od nás nejvzdálenější, například z Neptunu, může celým slunečním systémem putovat k Zemi, poháněno vyzařujícím magnetickým proudem Neptunu. V zemském poli pak stačí, aby se toto těleso opačným postupem opět přeladilo na přitahující magnetický proud Neptunu, a tak bezpečně nastoupilo cestu zpět. Představte si nyní dále, že by lidstvo na některé z planet zkoumalo různé planetární magnetické proudy planety a poznávalo jejich povahu, až by nakonec znalo veškeré planetární magnetické formule všech planet. Dejme tomu, že by se tomuto lidstvu podařilo zhotovit přístroje, s jejichž pomocí by mohlo silou vlastního vyzařujícího magnetického proudu překonat přitažlivou sílu přitahujícího planetárního magnetického proudu. Toto lidstvo by pak dokázalo neutralizovat vlastní planetární přitažlivost, a mimo to by mělo možnost samostatného vývoje a mohlo by svou planetu libovolně opouštět v kosmickém dopravním prostředku, který by byl vybaven odpovídajícími přístroji. Je pochopitelné, že by se tyto přístroje daly přepnout na zemské magnetické pole, a tak by bylo možno podle libosti podnikat horizontální lety nad povrchem Země. Před zpáteční cestou by stačilo přístroje zase opatrně přeladit na přitahující proud, na přitažlivou sílu vlastní planety, a tak nastoupit zpáteční cestu domů, aniž by let měl charakter pádu. To vše by se dělo bez použití jakékoliv explozivní síly a bez experimentů, které by mohly ohrozit sám základ slunečního systému. Kromě zmíněných přístrojů by samozřejmě musely být kosmické lodě postaveny z takových slitin kovů, jež by vyhovovaly všem požadavkům. Musíme vám sdělit, že různá planetární lidstva mají teoretické i praktické znalosti, aby takové přístroje a dopravní prostředky dokázala postavit. Tyto znalosti měla tato lidstva již v době, když 21

23 v dialektickém vesmíru vzplanul hněv. Zprávy všech dob o létajících talířích a všechno, co jsme o nich mohli v poslední době zjistit, jsou toho dostatečným důkazem. Chybí nám potřebné vědecké a technické znalosti, abychom vám mohli dát uspokojující vysvětlení o správném sestavení takového dopravního tělesa. Můžeme vám nanejvýš poskytnout obraz o tom, jak to vidí laik. Jak víte, elektřina je průvodním jevem každého magnetického proudu. Kde je magnetická síla, tam je vždy také elektřina. V celém vesmíru je proto k dispozici gigantická elektrická síla, kterou nelze nikdy vyčerpat. Naši učenci v průběhu doby už jednou pomocí velmi nedostatečných přístrojů prokázali, že musí být možné tuto atmosférickou nebo kosmickou elektřinu zachytit. Stává se také, že při mohutných atmosférických elektrických výbojích dojde ke zničení přístrojů. A už je tomu jakkoli, cestovatelé z vesmíru mají znalosti i přístroje k tomu, aby mohli kosmickou elektřinu všude zachycovat a koncentrovat ji na poměrně malém prostoru. S její pomocí vytvářejí ve svém dopravním prostředku a jeho okolí elektromagnetické pole. Když pak toto pole podle potřeby střídavě přepólují pozitivně nebo negativně, to znamená, že je vyladí na planetární proud severního nebo jižního pólu, mohou svou planetu opouštět a opět se k ní vracet. Rychlost jejich prostředků závisí na zesílení nebo zeslabení příslušného elektromagnetického pole. Když dále připustíte, že vesmírní cestovatelé jsou schopni naladit své přístroje na každé jiné, libovolné planetární pole, pak si můžete představit, že pro takové bytosti je cestování prostorem právě tak jednoduché, jako pro nás jízda na kole. Je přirozené, že pro technicky vyškolené lidi tím zdaleka není všechno řečeno a už vůbec nemohou být vyřešeny všechny otázky. Na takové technické otázky ani nemůžeme dát vyčerpávající odpověď, protože se ve škole Zlatého Růžového Kříže těmito 22

24 problémy nezabýváme z technické stránky. Můžeme ale s jistotou konstatovat, že nějaká bytost, která umí s elektromagnetickým proudem pracovat, dokáže mnohé problémy takovéhoto druhu vyřešit. To vše a to zdůrazňujeme patří absolutně k praxi životních vln v dialektické říši přírody smrti. Každý atomový vandalismus a experimentování s atomovou vědou je vandalismem se bezprostředně projeví v magnetických zemských proudech. Tím se narušuje spolupráce v slunečním systému. Sluneční systém je, jak bylo řečeno, magnetickým systémem. Když pozemské lidstvo, hnáno slepými instinkty, atomovými bombami a experimenty s nepředstavitelně vysokými energiemi otřásá samotnými základy meziplanetárního systému nebo o to se jedná pak jsou touto dezorganizací vtaženy do společného utrpení všechny planety. Četné řetězové reakce pak mají za následek sebevraždy a vraždy obyvatel celého slunečního systému. Existuje přirozeně ještě mnohem více příčin dezorganizace zemského magnetického pole a tím i slunečního systému. Takové následky má totiž každý neblahý stav lidstva. Avšak tam, kde technika a bezuzdnost vědy slouží zlu, narůstá nebezpečí do nepředstavitelných rozměrů. Ačkoliv se ve všech dobách mluvilo o meziplanetárních návštěvách kosmických lodí, nyní jsou takové návštěvy na denním pořádku. Ano, jsme přesvědčeni, že v současné době není ani vteřiny, kdy by v naší atmosféře nebyl přítomen velký počet takovýchto dopravních prostředků. Nyní můžete položit otázku, co dělají tyto kosmické lodi a jejich posádky v našem životním poli? Chtějí nás jen pozorovat a zkoumat? Nebo v nás svou přítomností chtějí vzbuzovat strach? Ohrožují nás mohutnými útoky? Na to se dá odpovědět jedině to, že si nás nepotřebují prohlížet, nebo vědí lépe než my, co se u nás děje. Proto také nepotřebují 23

25 nic zkoumat, nebo z minulosti vědí, co mohou očekávat, když lidstvo opět dosahuje hranice své kultury. Běžnému člověku také nemohou nahánět strach, nebo masový člověk se vždy skloní před autoritou a bezpodmínečně ji následuje. Autority tyto zjevy popírají a tisk i rozhlas je v tom obyčejně podporují. Kromě toho se kosmická tělesa pokud možno vyhýbají zalidněným oblastem, aby byla co nejméně nápadná. Dále nás, alespoň prozatím, ještě nenapadnou, protože každé zničení například velkých zásob atomových bomb různého druhu by mělo za následek strašlivou katastrofu pro celý sluneční systém. Trvalá přítomnost kosmických lodí, které ostatně všechny nepocházejí z jiných planet, v naší atmosféře má tedy docela jiné vysvětlení. Jsou totiž nepřetržitě zaměstnány obnovováním zemského magnetického pole, otřeseného a rozvráceného lidstvem. Počínaje magnetickými póly Země, kde běžně přistávají, mají skupiny kosmických lodí stále co dělat, aby obnovily vibrace přitahujících a vyzařujících proudů. Musí třídit, čistit a regulovat,»usměrňovat«rozvrácená magnetická pole a nabíjet je tak, aby interkosmické hospodářství bylo udrženo v co nejlepším stavu, jak to jen ještě jde. Kosmické lodi vykonávají tedy velmi prospěšnou práci. Bez této pomoci by tento náš zjevený svět a celý sluneční systém musel už dávno zaniknout. Tuto práci vykonávají převážně v ryzí sebeochraně, nebo, jak pochopíte, všechny tyto bytosti nejsou s to s konečnou platností odstranit a vyhladit zlo vytvářené a vyvolávané pozemským lidstvem. Lidstvo musí svou karmu vyhladit samo. Proto čištění magnetické atmosféry spočívá v koncentrování veškerého zla. Tato koncentrace se děje tam, kde horizontální siločáry přechází ve vertikální. V přítomné době dosahuje koncentrace takového rozsahu, že je téměř viditelná a neustále narůstá a houstne. 24

26 Je jasné, že tím vzniká opět nové nebezpečí, totiž koncentrace svrchovaného zla, která je proto také dvojnásobně silná a nebezpečná. Koncentrace zla má ovšem také svůj protějšek. Právě vylíčeným procesem se totiž provádí i koncentrace morálních, mentálních a náboženských kvalit lidstva. Je to tedy koncentrace dialektického dobra, které se staví na odpor proti zlu. O těchto dvou koncentracích se bude nyní v oblasti naší existence hovořit ve zcela novém smyslu. Pochopíte, proč někteří lidé říkají, že se v zemském magnetickém poli objevily dva nové měsíce. 25

27 IV LILITH A LULU Při čtení předchozí kapitoly jste si pravděpodobně ujasnili, že opatření, která v sebeochraně podnikají jiná planetární lidstva, mají vyčistit zemskou magnetickou sféru od zla, vyvolávaného pozemským lidstvem. Vyzařované zlo by jinak nade vší pochybnost způsobilo nesmírné škody všem ostatním magnetickým systémům náležejícím ke slunečnímu systému a bylo by tak pro celý sluneční systém osudným. Musí vám být ale také jasné, že toto čištění neznamená likvidaci všech neblahých hodnot, látek a sil, ale nanejvýš koncentraci všech disharmonických vývojů a veškerého zla v atmosféře. Kosmické lodi, které se touto prací zabývají, se plně naladí na původní, čisté zemské záření naší dialektické planety, to znamená na takové záření, jaké by tu mělo být podle původního nouzového plánu, který je základem slunečního systému. Vše, co lidstvo produkuje a co není v souladu s tímto původním zářením, se očistným procesem koncentruje v jednom bodě zemského magnetického pole, a sice tam, kde spirálové záření přechází ve vertikálu. Když nyní uvážíte, co všechno lidstvo podniká v disharmonii s původním zemským zářením, pak nutně dojdete k závěru, že koncentrace musí být dvě. Za prvé zjistíte, že všechno zlo, které lidstvo svým myšlením, chtěním a jednáním vytváří, je příčinou magnetických poruch. 26

28 A když ještě pomyslíte na důsledky atomového vandalismu a na všeobecnou bezuzdnost vědeckých kruhů, pak poznáte současnou koncentraci všeho zla dnes žijícího lidstva. Za druhé pochopíte, že s původním zemským zářením nejsou v souladu ani tisíceré spekulace lidstva v oblasti náboženství a měš áckého humanismu. Proto jsou i tyto síly koncentrovány a původními zemskými proudy neutralizovány. Tyto dvě koncentrace skutečně existují a díky přitažlivosti hmoty mezitím zhoustly tak, že je možné je vnímat. Mluví se o dvou měsících, o dvou nových nebeských tělesech kromě nám známého Měsíce. Jedná se zde tedy o koncentraci elektromagnetických sil, a proto můžeme hovořit o dvou elektromagnetických polích. Protože tato pole byla z magnetického pole Země odstraněna a vedou svůj vlastní život, nemohou nyní svým zlem sluneční systém znečistit. Jejich působnost však byla pro sluneční systém nebezpečná, nebo ovlivňovala zemské magnetické pole. Nyní se ovšem ve své izolovanosti pokoušejí obrátit na své tvůrce, doposud tomu ale brání určité působení rovnováhy. To, co lidstvo samo vytvořilo, je s ním přirozeně spjato. Vše, co vzešlo ze Země, je kolektivem lidstva opět přitahováno. Momentálně se to ještě nemůže na lidstvo vylít, nebo tomu ještě brání vyzařující zemský proud. Z obou těchto měsíců však vyzařuje mocný vliv, a to na všechny, kdo se s nimi na základě svého životního stavu shodují. Tento vliv má již hrozné následky, ačkoli se ještě o žádném vylití nedá mluvit. Je vám jistě jasné, že jednou nadejde okamžik, kdy bude magnetický potenciál těchto dvou dočasných nebeských těles tak silný, že magnetická síla jejich záření překoná zemský vyzařující proud. Jakmile k tomu dojde, vylijí se oba dva měsíce na Zemi, doslova na ni spadnou a způsobí strašlivé katastrofy, takže pozemský život, jak jej známe nyní, se stane nemožným. 27

29 Dnešní stav znamená šibeniční lhůtu jak pro lidstvo, tak také pro Zemi a celý sluneční systém. I malé dítě dokáže pochopit, že lidstvo na všech úrovních svým dnešním životním stavem intenzívně živí a posiluje magnetický potenciál obou těchto neblahých poslů. Lidstvo samo přivolává den svého zániku. Nejosudnější z obou měsíců, který je nabitý mocným zlem, nazývali staří též Lilith. Byl znázorňován ženou, ochotnou ke všemu nízkému a zvířeckému. Druhý měsíc, živený měš áckou představou dobra, se nazývá Lulu. Bývá rovněž znázorňován ženou, která lidstvo svádí k dobrotě bez jakékoliv hloubky, smyslu a hodnoty, a tak ho rovněž připoutává k bludu. Univerzální učení mluví o mysteriózních měsících, které se ve světových dějinách zjevují jen občas. Když se však zjeví a stanou se viditelnými, pak lidstvu zvoní umíráček. Lilith a Lulu se v historii světa již nejednou objevily a zase opět zmizely. Co to znamená, vám bude nyní jasné. Jejich současné zjevení je proto pro celé lidstvo oním známým:»sečteno zváženo a shledáno příliš lehkým.«že oba tyto měsíce tvoří současně životní pole, vám bude jistě také jasné. Tento život se přirozeně shoduje s vlastním stavem měsíců. Způsob a stav těchto životů by se dal popsat, ale vynecháme to, nebo by vás takové líčení velmi vyděsilo a myšlenkové obrazy by vás pak po dlouhou dobu pronásledovaly ve dne i v noci. A působení myšlenek tohoto druhu by jen uspíšilo den katastrofy, o to víc, že by vám tento život, jakkoli gigantický a groteskní, připadal velmi známý. Oba mysteriózní měsíce jsou velmi svéráznými zrcadly, která dalekosáhlým a neobyčejným způsobem odrážejí a oživují veškeré chování lidstva. Možná také znáte zfilmovanou povídku o člověku, který zírá do zrcadla a kromě sebe vidí v zrcadle ještě někoho jiného, obdařeného vlastním životem. Tento dvojí stav ho málem připraví o rozum a způsobí mu mnoho komplikací. Poznáváte jistě, že myšlenka, na níž autor vystavěl svůj příběh, je naprosto známá a pravdivá. 28

30 Proč to popisujeme? Nejenom proto, že bychom se jako příslušníci lidstva měli obávat vlivů měsíců Lilith a Lulu, ale hlavně proto, že to vše má pro vás zcela zvláštní smysl, totiž pokud chcete jít stezkou Růžového Kříže. Váš mikrokosmos je svět v malém a vaše osobnost v mnoha ohledech tento mikrokosmos ovládá a ovlivňuje. Dá se říci, že vy jste lidstvem svého mikrokosmu. Pokud tedy jdete stezkou se vší opravdovostí, jaké jste schopni, pak se ve vašem mikrokosmickém systému něco děje, něco, co se podobá práci, kterou provádějí létající talíře a posádky kosmických lodí k vlastnímu užitku a k oddálení exekuce lidstva. Jestliže váš mikrokosmický systém zaplaví elektromagnetické záření Gnose, je z něj všechna zloba a disharmonie vypuzena. Celé mikrokosmické magnetické pole vaší osobnosti a vaší aurické bytosti je očiš ováno. Často se tak děje, aniž byste si to uvědomovali, nebo už jenom zasažení růže srdce gnostickým ohněm způsobí ve vašem magnetickém poli částečné očištění. Nesmíte se ale domnívat, že tato očista je dokonalá. Jedná se pouze o vyhnání, vypuzení zla. Vzniká, stejně jako u našeho kosmu, dvojí koncentrace, Lilith a Lulu, známé jako»strážci prahu«. Oba pocházejí od vás samotných. Vy jste je stvořili. Jsou tedy při vás, dokud je sami nerozpustíte a nezničíte. Dokud se tak nestane, stojí jako hrozba v určitém místě vašeho magnetického pole vně vaší aurické bytosti. Jakmile své jednoznačné nasměrování na Gnosi vzdáte a upadnete jedno z jakého důvodu zpět do starých životních zvyklostí, do nějaké neřesti, ihned se spojíte se svými strážci. Zřítí se na vás jako blesk, podobní ohnivému plameni, se všemi odpovídajícími následky. S těmito účinky souvisí velmi mnoho chorobných stavů, dědičných vloh a nervových konfliktů. Je proto neskonalou milostí, když už jen pouhé spojení s Gnosí znamená očištění. Avšak stejně tak je naléhavě nutné zničit živý, 29

31 vibrující rozklad samotný. Je nádherné vědět, že se vzhledem k novému životnímu postoji nemusíte svých dvou strážců ve vašem mikrokosmu obávat. Když jen vytrváte, budou oba tito strážci, kteří jsou zpočátku podobní obrům, stále slabší. Scvrknou se, až přestanou existovat. Tento proces se nazývá»projít kolem strážce prahu«. Je to neochvějné setrvání na stezce. Proto je tak neblahé pro ty, kdo jsou na stezce a jsou vždy znovu silovým polem očištěni, když své strážce opět připustí. Tím se celý mikrokosmický systém opotřebovává v takové míře, že může úplně zmizet. Nyní také pochopíte, proč děti světla, když světlo opustí, padnou hlouběji než děti temnoty. Jejich pád totiž způsobí, že jsou svými vlastními strážci naprosto dezorganizováni a stanou se bezmocnými obě mi obou světových strážců. Proto je stezka vznešená, krásná a plná milosti! Kdo po ní kráčí, může být od prvního okamžiku skutečně svobodný. Může ale také být a stát se mlýnským kamenem pro ty, kteří nechápou, nechtějí a nejednají. To nech je všem jasné! 30

32 V CESTA RŮŽOVÉHO KŘÍŽE Konstatovali jsme, jak velmi se rozmáhá otrava naší životní atmosféry a jak je tato na druhé straně interkosmickým zákrokem čištěna koncentrováním jedu v naší atmosféře. Toto opatření má uvést do souladu kosmické záření vycházející od Země s požadavky ostatních částí slunečního systému tak, aby nebezpečné riziko, které z extrémních pozemských stavů vzniká pro celý náš sluneční systém, bylo sníženo na nejmenší možnou míru. Proto mají Zemi, jak jsme již popsali, její druhové v slunečním systému pod neustálou kontrolou. Kromě toho vám bude jasné, že nakupení, koncentrace sil zla a jedů zaviněných a vytvářených lidstvem nemůže nikdy znamenat, že by nyní bylo také odstraněno nebezpečí pro lidstvo. Proto se koncentrace kolektivně vytvářeného zla v měsíci Lilith stala silným polem záření, zrcadlem, které k člověku zesíleně odráží zpět to, co sám stvořil. To musí nezbytně vést k všeobecně silnější otravě všech životních podmínek, ke stále ostřeji vystupujícím, nanejvýš politováníhodným poměrům osobního i společenského rázu. Dochází ke stále prudšímu degenerativnímu vývoji, který bude stále více přecházet z téměř horizontální linie do vertikální. Tento běh věcí se nezadržitelně naplní, a tak se staneme svědky tvrdého, dramatického zápasu mezi skupinou, která je vědomě 31

33 stále horší, a skupinou těch, kteří usilují o takzvané dobro. Nebo vedle Lilith, jak jsme psali, se ukazuje měsíc Lulu jako koncentrace záření veškeré občanské, dialektické humánní dobroty, a stejně tak i všech náboženských snah. Je to koncentrace lidské touhy po dobru. Tato touha ale nemá v systému našeho nouzového řádu místo, nebo vychází z neustále opakované a při životě uměle udržované ideje, že tento svět, naše příroda a naše bytost se mohou vyvíjet k dokonalosti. Proto se budou skupiny na straně dobra pokoušet nejrůznějšími formami osvěty, kongresy, smlouvami, spolky, hodinami modlení a církevními shromážděními čelit nastávající temnotě noci a neutralizovat ji. V každé vteřině pak budou vyslovována svatá jména, ale bez výsledku. Točící se kolo nelze zastavit. Ukazuje se, že většina lidí stále ještě nepoznala, že přesto existuje cesta vykoupení, cesta věčného vysvobození pro svět a lidstvo. A i kdyby tato cesta byla známa, tak by nemohla být přece nikdy ohýbána podle vlastní vůle a vkusu, ani s celou koncentrovanou dobrotou Lulu. Proto je dialektické»dobro«příčinou zániku stejně jako dialektické»zlo«. Vzhledem k tomu, že všechny tyto procesy již probíhají a již dlouho se nacházíme v době rozhodnutí, nemáte už čas přibližovat se cestám Boha, jak je zjevuje Gnose, čistě filosoficky, nejprve je ze všech stran pozorovat a dlouho zvažovat, zda máte jít cestou k životu či nikoli! A už tomu nyní věříte nebo ne, a to chápete nebo ne, ujiš ujeme vás, že běh věcí se definitivně obrátil. V nejbližší budoucnosti to poznáte stále zřetelněji. Musíte mít již teď jasno, zda se vydáte se skupinou povolaných k cíli osvobození. Je to skupina, která se osvobozuje od zla, která se izoluje od pole záření Lilith a nikdy se nepouští do boje se zlem pomocí takzvaného dobra. Ví totiž, že takzvané dobro je reakcí na zlo, a proto je se zlem spojeno, stejně jako je Lulu rodnou sestrou Lilith, pokrevně spřízněnou a stejné podstaty. Jsou ovocem jednoho a téhož 32

34 stromu. Skupina povolaných Gnosí se řídí jinými normami. Přenechává svět světu a dává císaři, co je císaře. Znamení doby jsou pro ni pobídkou ke zdvojnásobenému úsilí. Gnosticko-magickým způsobem prosazuje nový životní postoj, který vyžaduje jednotu skupiny, nesvárlivost, jednoznačné zaměření, harmonii ve střídání aktivit a novou ochotu sloužit. Jednotou skupiny se slabí mezi povolanými stávají silnými a Živé tělo je stále vitálnější. Nesvárlivostí neutralizujeme všechny útoky authádu, síly se lví hlavou. Uplatňováním nesvárlivosti a jako skupina uděláme za jeden rok pro svět a lidstvo víc, než velké množství lidí s jejich dobře míněnými snahami za celou věčnost. Nesvárlivostí, sebeizolací a sebepopřením odnímáme zlu živnou půdu. Sebeizolace dosahujeme jednoznačným zaměřením na Gnosi, na její cíl a její spásu. Tento svazek s Gnosí posilujeme harmonií ve střídání svých aktivit. Tak jsme den za dnem, hodinu za hodinou zaplavováni plností Gnose, vodou života. Tím, že z ní žijeme a existujeme, dostáváme sílu, novou sílu, nepozemskou sílu, abychom z moře života zachránili mnoho hledajících a toužících lidí a novou ochotou sloužit je ještě v Živém těle skupiny vyvolených převedli do bezpečí. Tyto myšlenky osvobození znáte. Nyní jsme vstoupili do fáze uskutečnění. Proto stojí dialektický člověk na rozhraní dob vždy před dvěma skutečnostmi: před skutečností dialektiky a skutečností obnovy a osvobozujícího života. Člověk musí nyní mezi těmito dvěma skutečnostmi volit. Ptáte se možná:»což již znám skutečnost obnovujícího gnostického života?«my vám však žádnou skutečnost nemůžeme ukázat, jestliže v ní plně nestojíte. Vy znáte svoji skutečnost, protože v ní žijete, protože jste její součástí. O tom, co si o své skutečnosti 33

35 myslíte a co v ní zakoušíte, nepotřebujeme hovořit. Jako kandidáti na stezce jste dospěli až k hranici osvobozujícího života. Spojení s duchovní školou je hraničním přechodem. Jaká bude vám známá skutečnost a jaká již je, víte dokonale. Strach z ní a trýznivé hledání vás přivedly až k samé hranici nové skutečnosti. Je možné, že jste již na této hranici dlouho stáli a pozorovali třpyt v dáli, takže můžete novou skutečnost víc než jen tušit. Výsadou smět prodlévat ve správném nasměrování na hranici je víra. Víra je síla, úžasná schopnost. Je to síla, která se týká věcí, které člověk ještě nevidí a ještě je nemá. Tato plnost víry, tato síla víry vás chce přitáhnout, vtáhnout, převést. Stejná myšlenka je obsažena ve slově»abraham«a v podobenství převozníka na řece Styx. Je ve vás dostatečně silná víra, abyste ji použili k tomu, k čemu je určena? Síla víry je totiž určena výhradně k tomu, aby vás převedla přes hranici k nové skutečnosti. Jestliže ji nepoužijete správným způsobem, potom ochabne a nebude k ničemu, stane se nanejvýš bezvýznamnou kulturní, metafyzickou etiketou pro vaši ubohou skutečnost. Když naopak v člověku vznikají pochybnosti, pak to spočívá v nedostatečně silné víře. Bez této schopnosti nemůže nikdo vstoupit do gnostického života a uskutečnit nový životní postoj. Sílu víry, základ osvobozujícího života, nazývali klasičtí rosikruciáni Ex Deo nascimur, to znamená, být zapálen Duchem Božím. Škola Růžového Kříže stojí na hranici a vy k této hranici přicházíte. Mezi duchovní školou a člověkem, který se na ni obrátil, se vyvíjí vzájemné působení. Světlo duchovní školy, světlo, které není z tohoto světa, se jej dotkne přes růži v krvi. Potom nastává proces kvašení, proces odehrávající se v krvi, aby se v člověku probudila síla víry. Člověk musí projít mořem svých dialektických krevních vazeb a sklonů. Musí provést oddělení. V míře, v jaké je člověk, který se jako žák spojil s duchovní školou, připraven a odhodlán snášet bolest odporu, bude nová síla víry 34

36 v krvi razit stezku vedoucí přes hranici. Proto stojí na počátku evangelia příkaz: Připravte cestu pro svého Boha! Teprve až když s tím začnete, vstoupíte na stezku Růžového Kříže. Tato křížová cesta růže je klasickým Růžovým Křížem naznačena jako in Jesu morimur, to znamená zemřít v Ježíši, zaniknout v Něm s celou svou přirozeností a stavem svého já. Cesta Růžového Kříže je ve skutečnosti procesem, který se po pravdě vyvíjí teprve na druhé straně hranice, za mořem překážek kladených krví, tedy v nové skutečnosti. Je to proces znovuzrození duše. Proto současně s in Jesu morimur zaznívá per Spiritum Sanctum reviviscimus, skrze Svatého Ducha být znovuzrozen. Kdo v průběhu křížové cesty růže zanikne podle přírody, je současně skrze Svatého Ducha čtyř nových éterů, čtyř svatých pokrmů, znovuzrozen podle stavu duše a života. Pokrok jednoho procesu určuje rozvoj dalšího procesu. V tomto projevení čtyř nových éterů v jejich transfiguristické skutečnosti nyní stojíme. 35

37 VI ODHMOTNĚNÍ Duchem Božím zapáleni, v Pánu Ježíši umíráme, Svatým Duchem jsme znovuzrozeni. Těmito slovy klasického Růžového Kříže je velmi stručně popsáno vše, co Gnose od úsvitu věků až po tuto hodinu požadovala a zamýšlela. Když v člověku rozkvete síla víry, víry v gnostickou skutečnost nového životního stavu, když tuto víru přijme, je zapálen Božím Duchem. To znamená, že do systému nepřetržitě proudí gnostická síla, která proniká do krve a tím do celého smyslově organického systému. Síla víry musí být ve smyslu zdroje víry, Gnose, použita pozitivním a harmonickým způsobem. Pokud na to žák nedbá, odmítá či pochybuje, stane se velmi nevyrovnaným a neklidným člověkem. Trvalou vnitřní rozpolceností utrpí škodu celý jeho životní systém. Bylo by lépe sílu víry zničit, než dále setrvávat v takovémto stavu rozervanosti. Kdo sílu víry přijal a potom stezkou nejde, stává se nejneš astnějším ze všech lidí. Je to jako s lékem, který může být podáván jen za předpokladu, že jsou dodržována velmi přísná životní pravidla. Pokud člověk tato pravidla zachovává, působí lék blahodárně. Když se proti nim 36

38 prohřešuje, působí pak panacea přesně opačně. Záměr a působení síly víry ve smyslu Gnose žáci moderní duchovní školy často podceňují. Vírou se všeobecně rozumí určité zaměření srdce a hlavy, citu a rozumu. Toto zaměření je dané od přírody zrozením a společenskými poměry a v nové situaci může být libovolně změněno. Víte ale, že víra, dokonce i ta nejprimitivnější, znamená vždy vazbu, spojení se silovým polem, které se nachází mimo člověka? Takové vazby udržuje vědomě či nevědomě každý smrtelník. Z takové vazby je vysvětlitelný celý váš život a stejně tak i vaše jednání. Proto žák musí vždy vážně zkoumat, s jakým silovým polem je spojen, z jakého silového pole žije nebo s jakým silovým polem je v konfliktu, proč a za jakých okolností jedná nebo nejedná. Když takové psychoanalytické zkoumání provádí duchovní škola, musí z něho vyplynout, jak se žákem jednat. Má být ve svém zápase podpořen? Má mu být pomoženo? Nebo má být odmítnut? A má být takové neutralizování provedeno v rámci školy nebo mimo školu? Musí být žák neodkladně ze školy vyloučen? Nebo nezapomínejte, že každý člověk je zčásti vědomě, avšak z větší části nevědomě spojen s poli a silami, které jsou mimo jeho systém. Mnohdy je nějaký člověk přijat jako žák a strpěn, ačkoliv se již brzy pozná, že do školy absolutně nepatří, nebo jej využívají síly škole nepřátelské, které tím či oním způsobem dílo maří. Takto použitá energie se však nechá v klidu odeznít, aniž by způsobila škody. Teprve pak je provedeno odloučení. Je totiž mnohem snazší výbuch vulkánu usměrnit, než mu bránit zasypáním kráteru. Výbuch by byl později o to mocnější. Při uplatnění této gnostické filosofie je proto každému sporu zabráněno. Rádi bychom vám dali nahlédnout do této oblasti gnostické vědy, nebo to může případně přispět k vašemu většímu sebepoznání. Jak víte, žijete v každém okamžiku z určitých pocitů, myšlenek, 37

39 volních impulzů a jednání. Nacházíte se uprostřed moře životních projevů. Existují sice okamžiky klidu, ale často se vás zmocní silné pohnutí, které vystřídá hluboká skleslost a pocit bezvýchodnosti. Mnohé bouře zuří silou orkánu. Tak se vaše lodička houpá na moři života sem a tam, všemi směry větru. Záměrně říkáme všemi směry větru, nebo jednou musíte prohlédnout, k čemu to skutečně směřuje. Jste sice stále zaměstnáni a s nehybným výrazem, jste-li muž, nebo s vážnou tváří, jste-li žena, držíte kormidlo v ruce. Se svou lodí se však nehnete z místa. Budete jen denně starší. Vaše životní síla se vyčerpá, až pramen života vyschne, a pak je všemu konec. Jeden den plachtíte se severním větrem na jih, následující den vás jižní vítr žene zpátky k vašemu výchozímu bodu. A tak to jde dál, od západu k východu a od východu k západu; všechny směry už byly vyzkoušeny. To připomíná dětský pokoj, ve kterém matka nebo vychovatelka děti stále zaměstnává zajímavými hrami, aby byly hodné a netropily neplechu. Tak se Země podobá velkému dětskému pokoji, ve kterém se všichni lidé zaměstnávají nějakou podivnou hrou, aby nezpůsobili žádnou pohromu přírodním eónům. V rámci našeho tématu bychom mohli»hru na víru«označit za nejčastější, protože nejužitečnější kratochvíli v dětském pokoji, na které se musí podílet všichni, a chtějí nebo nechtějí. Možná víte, že vaše srdce je z hlediska gnostické vědy sedmidílné. Tato sedmidílná povaha koresponduje na jedné straně se sedmidílnou strukturou svatyně hlavy, a na druhé straně se sedmi aspekty osobnosti, stejně jako se sedmi stavy celého mikrokosmu. Srdce je hlavní vstupní branou k celé vaší bytosti a můžeme ve dvojím ohledu říci: co srdce nechce, není přijato hlavou, a co hlava nechce, není přijato srdcem. To znamená, že pokud vaše rozumové zaměření vykazuje určitý stav, nemůže být vaše citové zaměření jako magnetická schopnost změněno. A pokud je vaše citové zaměření naladěno na určitou frekvenci, je tím 38

40 neodvolatelně určena celá vaše inteligence, váš rozum. Srdce a hlava se vzájemně drží v zajetí. V tomto zajetí vede člověk naprosto neužitečný, třebaže obrovskou aktivitou naplněný život, tedy život v dětském pokoji, poznamenaný pravidelným vyčerpáním a únavou, až přijde smrt. Víte to, i když proti tomu protestujete, cítíte se totiž často tak ohromně důležití a vystavujete na odiv svou neproniknutelnou tvář nebo hledíte vážně a oddaně. Také to znáte! Všichni lidé jsou zaměstnáni svou jízdou smrti v dětském pokoji. Všichni jsou vázáni, zajati, připoutáni na magnetický proud, se kterým byli na počátku svým zrozením, svým přírodním stavem a svou karmou spojeni. Tak se vede bez výjimky všem. Všichni jsou ovládáni z vnějšku působícím polem a vším, co se v něm vyskytuje a co v něm řádí. Z toho žijí, z toho je vysvětlitelná jejich víra. Od přírody jsou všichni lidé animisté, jsou svázáni s přírodou, přírodu uctívají. Nemohou jinak, a už tomuto stavu dávají při svých hrách v dětském pokoji ta nejrozličnější jména. Když to všechno odhalíme, jsme naprosto evangeličtí v klasickém smyslu. Stačí pomyslet na známou kapitolu dopisu Římanům: Tady není nikdo spravedlivý, ani jediný. Tady není nikdo, kdo by byl rozumný. Tady není nikdo, kdo se ptá po Bohu. Všichni se odchýlili a všichni do jednoho se stali nezpůsobilými. Tady není nikdo, kdo by konal dobro, ani jediný. Jejich hrdla jsou otevřeným hrobem. Svými jazyky klamou. Hadí jed mají mezi rty. Jejich ústa jsou plná zlořečení a trpkosti. Jejich nohy jsou rychlé k prolévání krve. Na jejich cestách je samá ztráta a hoře. 39