UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. MANUÁL základních postupů jednání při kontaktu s osobami se zrakovým postižením. Libuše Ludíková

Transkript

1

2 UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI MANUÁL základních postupů jednání při kontaktu s osobami se zrakovým postižením Libuše Ludíková Olomouc 2007

3 Oponent: doc. PhDr. Eva Souralová, Ph.D. 1. vydání Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko, 2007 ISBN

4 Obsah Úvod Cílová skupina, definice, klasifikace a charakteristika Členění tyflopedie Osoby se zrakovým postižením Kategorie zrakového postižení Osoby nevidomé Osoby slabozraké Osoby se zbytky zraku Osoby s poruchami binokulárního vidění Struktura služeb pro osoby se zrakovým postižením Zdravotní služby Školský systém Sociální služby Nestátní organizace Církevní organizace Uplatnitelnost osob se zrakovým postižením na trhu práce Volba povolání Rekvalifikace Možné problémy a návrhy jejich řešení 17 Výkladový slovník použitých pojmů..24 Použitá literatura.27 3

5 Úvod Problematikou spjatou s rozvojem výchovou a vzděláváním osob se zrakovým postižením se zabývá tyflopedie (z řeckého tyflos slepý, paidea výchova), která je jedním z oborů speciální pedagogiky. V současné době v kontextu terminologie používané v zahraničí i z pohledu zařazení oboru v soustavě věd se označení tyflopedie nejeví jako ideální a vyhovující, neboť se nezabývá pouze osobami slepými a nesoustřeďuje se jen na oblast výchovy, ale zasahuje mnohem širší spektrum, které název nevystihuje. V České republice se v posledních letech používají vedle sebe jako synonyma dva názvy tyflopedie a oftalmopedie. V kontextu změn paradigmat a moderního zaměření speciální pedagogiky se nově objevuje pojem komprehezivní tyflopedie. Tyflopedie zaměřuje své úsilí k maximálnímu rozvoji osobnosti jedince se zrakovým postižením, tedy snaží se o dosažení nejvyššího stupně socializace, včetně zajištění adekvátní podmínek pro edukaci, ale i přípravu na povolání, následné pracovní zařazení a plnohodnotné společenské uplatnění. Při naplňování těchto cílů musí tyflopedie zohledňovat jaké podmíky, zásady, metody a organizační formy použít, a to vždy s ohledem na individuální zvláštnosti fyzického i duševního vývoje každého jedince se zrakovým postižením. Mezi hlavní limitace jistě patří meze, jež jsou dány zejména zrakovou vadou, to znamená stupněm, druhem a rozsahem zrakového postižení, ale současně nesmí být opomíjen ani vliv celkového osobnostního vybavení každého jedince. 4

6 1 Cílová skupina, definice, klasifikace a charakteristika 1.1 Členění tyflopedie Členění tyflopedie jako vědního oboru lze provést z několika hledisek, přičemž nejčastěji se jedná o kritérium věku a potom hovoříme o tyflopedii raného věku, tyflopedii předškolního věku, tyflopedii školního věku, tyfloandragogice a tyflogerantagogice. Další strukturalizace může být dle míry zrakového postižení, a to na pedagogiku nevidomých, pedagogiku osob se zbytky zraku, pedagogiku slabozrakých a pedagogiku osob s poruchami binokulárního vidění. Struktura tyflopedie 1.2 Osoby se zrakovým postižením Za osoby se zrakovým postižením jsou vnímáni ti lidé, u nichž po optimální korekci postižení zraku činí zrakové vnímání problémy v běžném životě. Definice osoby se zrakovým postižením Komunita osob se zrakovým postižením se vyznačuje vysokou mírou heterogenity, která jednak vyplývá ze zastoupení širokého spektra stupňů a typů zrakových postižení a současně i z věku klientů. Rozdělit tuto skupinu lze podle řady kritérií, přičemž nejčastěji se jedná o faktor hloubky postižení, kdy se velmi často vychází z mezinárodně užívané klasifikace Světová zdravotnická organizace zrakového postižení, která hodnotí nejlepší dosažitelnou zrakovou ostrost na lépe vidoucím oku. Druhým sledovaným parametrem je omezení zorného pole. 1.3 Kategorie zrakového postižení: a) normální zrak (zraková ostrost lepší než 6/18) b) zrakové postižení (zraková ostrost v intervalu 6/18 6/60) c) vážné zrakové postižení (zraková ostrost v intervalu 6/60 3/60) d) slepota (zraková ostrost nižší než 3/60). Členění zrakového postižení 5

7 K zamyšlení: Uvedené členěné je třeba vnímat pouze jako orientační a klasifikace osob se zrakovým postižením může vycházet z celé řady dalších kritérií. Z pohledu edukačních ale i jiných potřeb jedince je třeba zohlednit i další faktory, např. dobu vzniku, etiologii či délku trvání zrakového postižení. K zamyšlení Kritérium doby vzniku zrakového postižení člení osoby s postižením zraku na jedince s vrozeným nebo získaným postižením. Z etiologického hlediska lze rozlišit osoby se zrakovým postižením na jedince s poruchou orgánovou či funkční. Parametr délky trvání zrakového postižení člení jedince se zrakovým postižením na skupiny s akutním (krátkodobým), chronickým (dlouhodobým), nebo recidivujícím (opakujícím se) onemocněním. Podle stupně zrakového postižení lze provést následující klasifikaci jedinců se zrakovým postižením na osoby nevidomé, osoby se zbytky zraku, osoby slabozraké a osoby s poruchami binokulárního vidění. Kritérium doby vzniku Z etiologického hlediska Parametr délky trvání Stupeň zrakového postižení 1.4 Osoby nevidomé Kategorií s nejtěžším postižením zraku jsou osoby nevidomé. Patří sem tedy děti, mládež a dospělé osoby, které mají zrakové vnímání narušeno na stupni nevidomosti. Jedinci s tímto stupněm postižení zraku se nemohou s okolím seznamovat cestou zrakovou, ale tento deficit musí nahrazovat využitím nižších a vyšších kompenzačních činitelů, přičemž mezi nižší lze zařadit zejména hmat, sluch, čich a chuť. Vyššími kompenzačními činiteli se rozumí např. myšlení, paměť, představy, obrazotvornost, řeč, emoce. Důsledky tohoto vážného postižení se projevují nejen v nemožnosti využívat zrakový analyzátor a získávat touto cestou informace o okolním světě, ale postihují celou osobnost nevidomého člověka. Vedle vzniku Charakteristika nevidomého jedince 6

8 jisté míry informačního deficitu se vyskytují problémy např. v oblasti prostorové orientace a samostatného pohybu, ve sféře společenského a pracovního uplatnění, v možnostech práce s černotiskem, ale i dalších okruzích. 1.5 Osoby slabozraké Z medicínského pohledu lze slabozrakost charakterizovat jako ireverzibilní pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 3/60 včetně, přičemž se vedle snížení zrakové ostrosti často při slabozrakosti vyskytuje i různé narušení zorného pole. Slabozrakost stejně jako nevidomost může být vrozená či získaná a obvykle se člení na stupeň lehký, střední a těžký. U osob se slabozrakostí dochází tedy ke snížení zrakové ostrosti obou očí, a to i s optimální brýlovou korekcí, které je tak velké, že postiženým činí potíže v běžném životě, což se projevuje zejména ve snížení, omezení či deformaci zrakových schopností, ve vytváření nepřesných, neúplných nebo zkreslených představ, a také ve snížené schopnosti běžného grafického a praktického pracovního, na zrak vázaného výkonu. Charakteristika slabozrakého jedince K zamyšlení: V praxi to znamená, že jedinci se slabozrakostí nemohou bez dalších specifických úprav využívat normální velikost černostisku, potýkají se s problémy v oblasti prostorové orientací a samostatného pohybu, ale ani nemohou vykonávat některá povolání. K zamyšlení Slabozrací sice mohou zrak v rámci jistých limitů využívat, ale měli by vždy důsledně dodržovat zásady zrakové hygieny, které se týkají mimo jiné světelné intenzity, bezprašnosti prostředí, zamezení oslnění, dostatečné kontrastnosti sledovaných jevů, odpovídající velikosti demonstrovaných objektů, indikované velikosti písma, ale i časové limitaci práce do blízka, a to proto, aby nedošlo k další 7

9 progresi jejich zrakového postižení. I u této kategorie osob se zrakovým postižením platí, že vizuální nedostatky a s nimi spjatý informační deficit lze do jisté míry eliminovat využitím všech dostupných kompenzačních činitelů. 1.6 Osoby se zbytky zraku Kategorie dětí, mládeže a dospělých, která se nachází jako hraniční skupina mezi osobami slabozrakými a nevidomými, se nazývá osobami se zbytky zraku. Početně tato skupina není sice velká, ale je poměrně nestabilní, neboť zbytky zraku nejsou jen stacionárního charakteru, ale může docházet jak ke zlepšení, tak ale i k progresi, která může končit až úplnou slepotou. Charakteristika jedince se zbytky zraku Vzhledem ke skutečnosti, že u těchto jedinců jsou zrakové možnosti ještě na nižší úrovni než u slabozrakých je třeba intenzivně doplňovat takto vzniklé nedostatky prostřednictvím kompenzačních činitelů. Při všech činnostech, by osoby se zbytky zraku měly využíváme tzv. dvojmetodu, což znamená aplikaci postupů pod zrakovou kontrolou, ale za velmi přísných pravidel zrakové hygieny, a současné doplňování prostřednictvím metod, které se užívají u osob nevidomých. 1.7 Osoby s poruchami binokulárního vidění Po narození se u každého jedince dále vyvíjejí zrakové funkce a jejich komplexní vývoj trvá několik let, přičemž vývoj správného binokulárního vidění je podmíněn normálními anatomickými poměry a funkčními předpoklady a při jejich narušení nastává porucha binokulárního vidění. Charakteristika jedince s poruchou binokulárního vidění Mezi poruchy binokulárního vidění patří amblyopie (tupozrakost) a strabismus (šilhání). V důsledku poruch binokulárního vidění je porušena řada základních zrakových funkcí. Jedná se zejména o deficit v oblasti 8

10 plastického a hloubkového vidění, v lokalizaci objektů, v zrakové analýze a syntéze, v prostorové orientaci apod. Poruchy binokulárního vidění, pokud jsou včas diagnostikovány a je důsledně vedena terapie, jsou ve většině případů odstranitelné. Shrnutí: Problémy, jež vyplývají z nemožnosti nebo jen částečné možnosti využívání zrakového analyzátoru v žádném případě, ale neznamenají, že jedinci se zrakovým postižením jsou osobami, které jsou méně schopné, omezené či neplnohodnotné ve vztahu k osobám bez postižení. Vždy je třeba všechny tyto jedince vnímat jako osoby s rovnými právy ve vztahu k intaktní společnosti. K zvládání jednotlivých úkolů, činností potřebují jen využívat jiné postupy, jiné metody, pomůcky apod. Shrnutí 2 Struktura služeb pro osoby se zrakovým postižením Zrakové postižení přináší s sebou celou řadu komplikujících faktorů. Člověk, který musí žít se zrakovým postižením, je schopen se s některými složitostmi vyrovnat sám a zvládnout je bez pomoci jiných osob, ale při řešení jiných potřebuje z větší či menší míry vstřícný přístup a pomoc intaktní společnosti. V České republice mají možnost všechny osoby se zrakovým postižením využívat systému komplexních služeb, jejichž cílem je pomoci potřebným jedincům v jejich úspěšném a co nejméně problémovém zapojení do společnosti. Na komplexních službách se podílí prostřednictvím svých aktivit řada resortů. Klíčové pozice přitom zaujímají zdravotnictví, školství a sféra sociální. Struktura služeb Komplexní služby 2.1 Zdravotní služby Základem zdravotních služeb je systém preventivní péče, který jednak vychází z možností genetického poradenství, tedy je již nasměrován do období před početím dítěte. V další etapě se prevence zaměřuje na těhotnou ženu (pravidelné prohlídky, Zdravotní služby 9

11 životospráva, ). Speciální služby v této oblasti zajišťuje Centrum zrakových vad, které je zřízeno při Oční klinice dětí a dospělých LF UK a Fakultní nemocnici v Praze-Motole. Centrum poskytuje genetické poradenství pro osoby se zrakovým postižením a jejich rodiny, včetně komplexní prenatální péče u těhotných se zrakovou vadou. Péče o narozené dítě začíná okamžitě po porodu. Součástí prevence je následný systém pravidelných prohlídek dítěte pediatrem, vždy v klíčových údobích vývoje. V případech podezření, že u dítěte se vyskytují problémy s viděním, je pediatrem odesláno k odbornému vyšetření k oftalmologovi. Síť oftalmologických ambulancí i lůžková kapacita na očních odděleních je v České republice dostatečná. 2.2 Školský systém Dalším z resortů, který se na komplexních službách podílí, je školství. V České republice mají možnost návštěvy školských zařízení jedinci se zrakovým postižením od tří let. Mateřské školy Předškolní výchova dětí se zrakovým postižením může být realizována výchovou pouze v rodině, ale i formou institucionální péče prostřednictvím sítě předškolních zařízení, které nabízí možnost zařazení dítěte se zrakovým postižením ve věku od tří let do mateřské školy. Současná legislativa umožňuje, aby si rodiči zvolili mezi tzv. běžnými mateřskými školami, tedy cestu integrace dítěte, nebo na určitou dobu či celé období předškolní výchovy své dítě zapsali do mateřské školy primárně určené pro děti se zrakovým postižením. Návštěva mateřské školy není v České republice povinná, tudíž ani dítě se zrakovým postižením nemusí před vstupem do základní školy do mateřské školy chodit. Obecně se ale doporučuje, aby alespoň rok před nástupem povinné školní docházky dítě se zrakovým postižením bylo vychováváno v mateřské škole. Mezi hlavní důvody tohoto návrhu patří: potřeba přizpůsobení se dítěte kolektivu, přijímání jiné autority, než je rodič, příprava na vstup do základní školy a to zejména ve speciálních oblastech rozvoje zbytků zraku Školský systém Mateřské školy 10

12 a kompenzačních činitelů. Základní školy Následně povinnou školní docházku může dítě se zrakovým postižením realizovat opět formou integrace na základních školách či návštěvou základní školy primárně určené pro žáky se zrakovým postižením. V současné době je zhruba 50 % žáků se zrakovým postižením integrováno. Proces integrace podporuje činnost Speciálněpedagogických center (SPC), což jsou školská zařízení, která vedle přímé diagnostické a poradenské činnosti pro učitele a žáky mají poskytovat metodické vedení, orientaci v odborné literatuře, zápůjčky speciálních pomůcek, ale i proškolování pedagogů a další aktivity. Základní školy SPC Střední školy Pro vysoké procento absolventů základních či základních škol pro žáky se zrakovým postižením je reálné studium na dobře zvolené běžné střední škole. Při úvahách o volbě a výběru další přípravy je nutno pochopitelně zohlednit nejen hloubku a prognózu zrakového postižení, ale i studijní a osobnostní předpoklady, zájem o obor, ale i uplatnitelnost v praxi a na trhu práce. Na střední školy pro zrakově postižené mohou být přijati žáci, kteří úspěšně ukončili povinnou školní docházku na základních školách primárně určených pro žáky se zrakovým postižením, či absolventi základních škol, u kterých došlo během studia ke vzniku či k progresi zrakové vady a další studium na škole tzv. běžného typu by jim činilo potíže. Střední školy V současné době si v České republice může uchazeč se zrakovým postižením vybrat studijní obor i na některé z následujících středních škol pro zrakově postiženou mládež: 11

13 Pro zájemce: Gymnázium, OA, OŠ pro zrakově postiženou mládež Praha, Obchodní akademie pro zrakově postiženou mládež Opava, Střední školy a odborné učiliště pro zrakově postiženou mládež (SOŠ,SOU,OU) Brno, Střední školy Aloyse Klara ( SOŠ, SOU, OU) Praha, Střední a praktická škola pro smyslově postižené žáky Olomouc, Praktická škola Moravská Třebová, Konzervatoř a ladičská škola Jana Deyla Praha, Konzervatoř a vyšší odborná škola Jaroslava Ježka Praha. Vysoké školy Jedincům se zrakovým postižením, kteří úspěšně složí maturitní zkoušky, je v současné době v souladu s platnými právními normami umožněno studovat na všech vysokých školách, přičemž v České republice nejsou žádné veřejné ani soukromé vysoké školy, které by se specializovaly na přípravu studentů se zrakovým postižením, ale při některých veřejných školách byla založena a svou činnost postupně stále více rozvíjí podpůrná centra, která mají být nápomocna při zvládání studia posluchačů s postižením. V současné době provozují střediska podpory vysokoškolského vzdělávání zrakově postižených Univerzita Palackého v Olomouci, Karlova univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně a České učení technické v Praze, ale lze očekávat, že v brzké budoucnosti se nabídka rozšíří i na další vysoké školy. Vysoké školy Podpůrná centra 2.3 Sociální služby Sociální resort poskytuje rodinám s dítětem s těžkým zrakovým postižením pomoc zejména prostřednictvím finanční podpory, která se týká různých oblastí výplatou např. příplatku k přídavkům na děti, poskytnutím jednorázového příspěvku na opatření zvláštních Sociální služby 12

14 pomůcek, přiznáním příspěvku na zakoupení motorového vozidla či příspěvku na provoz motorového vozidla atd. V dikci jednotlivých právních dokumentů je vždy přesně určeno, kdo a v jakém rozsahu má na dávku nárok. 2.4 Nestátní organizace Opomenuta nesmí zůstat činnost různých nestátních, neziskových organizací, které se svou nabídkou aktivit zapojují do systému komplexních služeb. Převážně se jedná o poradenské a zájmové činnosti, přičemž některé z nich působí celorepublikově, jiné pouze místně či regionálně. Na některých úsecích vyplňují nabídku, která není státem zajištěna. Nestátní organizace Rodinám, které pečují o dítě se zrakovým postižením ve věku od narození do čtyř let, formou poradenských služeb mohou býti nápomocni pracovníci Středisek rané péče, jejichž zřizovatelem je Společnost pro ranou péči. Pro zájemce: Bezesporu největší organizací působící pro osoby se zrakovým postižením v České republice je Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (SONS), která nabízí široké spektrum aktivit celorepublikového i místního charakteru. Z dalších organizací lze např. uvést Tyfloservis o.p.s. (široké spektrum aktivit kulturní, sportovní ), TyfloCentrum o.p.s. (pořádání řady kurzů, klubová činnost cizí jazyky, domácí práce, sportovní aktivity ), Český svaz zrakově postižených sportovců (činnost specializovaná na sportovní aktivity osob se zrakovým postižením v České republice, ale i na mezinárodní úrovni), SLEPÍŠI (působí při ateliéru hmatového modelování nevidících a vidících), KAFIRA (kurzy keramiky, hippoterapie, sportovní a kulturní akce ). 13

15 2.5 Církevní organizace Určité aktivity osobám se zrakovým postižením nabízí i církevní organizace, i když se převážně soustředí na činnost, kterou lze charakterizovat jako pastorační a sociální péče. Uvést je možno zejména působení Diakonie České církve evangelické, České katolické charity, Selesiánské domy se středisky mládeže. Církevní organizace 3 Uplatnitelnost osob se zrakovým postižením na trhu práce Pro každého člověka je velmi důležité, aby mohl své znalosti a schopnosti uplatnit v práci. Stejně tak je tomu i u osob se zrakovým postižením. 3.1 Volba povolání Velkou pozornost si u osob se zrakovým postižením vyžaduje volba povolání. Většina povolání vyžaduje určitý stupeň kontroly zrakem. Při posuzování pracovní způsobilosti nebo při úvahách o vhodném povolání je vždy žádoucí, aby se vycházelo ze základního požadavku, aby výkon zaměstnání nezhoršoval zdravotní stav. Zároveň je třeba respektovat požadavek, aby výkonem zaměstnání nebyli ohroženi občané jiní, popřípadě, aby nedošlo k obecnému ohrožení. Situace je rozdílná při posuzování mladistvých a dospělých. U mladistvého není tělesný vývoj zpravidla dokončen a během let se může podstatně změnit i nález oční. Při posuzování se proto musí zvažovat dlouhodobá prognóza a doporučovat takovou profesionální orientaci, která by umožnila pokud možno doživotní využití získané profese. U dospělého jedince se většinou jedná o posuzování aktuální pracovní způsobilosti. Obvyklým pro třídění povolání je jednoduché kritérium podle způsobu práce na profese manuální a duševní. K práci duševní téměř neexistuje oftalmologická kontraindikace, neboť i těžší formy slabozrakosti lze kompenzovat speciálními Volba povolání 14

16 pomůckami a nevidomí mohou využívat tyflotechnická zřízení, které jsou na principu hmatového či sluchového výstupu. Práce manuální se velmi liší svými nároky na zrak a pracovními podmínkami, že povšechné posouzení způsobilosti k nim není z oftalmologického hlediska možné. Konkurenční prostředí v podmínkách tržní ekonomiky vede k úbytku pracovních příležitostí pro občany se zrakovým postižením. V současné době přes veškerou snahu, kterou sami lidé se zrakovým postižním vyvíjí, patří na trhu práce k nejvíce ohroženým. Nezaměstnanost je postihuje vyšší měrou a rozvíjí se s vyšší dynamikou a současně se prodlužuje délka jejich nezaměstnanosti. Situaci v oblasti zaměstnanosti osob s těžkým zrakovým postižením významně poznamenává několik limitujících faktorů. Na jedné straně dochází v důsledku permanentního rozvoje automatizace ve všech sférách života k omezení oblastí, ve kterých se může osoba se zrakovým postižením uplatnit, neboť tzv. klasická povolání, která v minulém období byla doménou osob se zrakovým postižením, mizí či jsou nahrazována automatizovanými zařízeními, např. profese telefonního manipulanta. Dalším faktorem je obava zaměstnavatelů ze zvýšených nákladů spjatých s vybudováním a následným provozem místa pro jedince se zrakovým postižením ve vazbě na nižší výkonnosti těchto osob. V neposlední řadě situaci komplikuje i stále přetrvávající celospolečenské povědomí, že pro osoby se zrakovým postižením je vhodný jen úzký okruh, převážně manuálních činností. Široká veřejnost si stále nedovede osoby se zrakovým postižením na řadě pozic vůbec představit, např. oblast administrativy či informatiky je stále nedoceněna. Nezaměstnanost 3.2 Rekvalifikace Do velmi obtížné situace se rovněž dostávají osoby, u kterých došlo ke vzniku zrakového postižení v období dospělosti, kdy již prošly přípravou na povolání, popř. již měly svou pracovní Rekvalifikace 15

17 pozici vybudovanou. Pro jejich zpětné zapojení do pracovního procesu je často nutné, aby podstoupily proces rekvalifikace. Rekvalifikace umožňuje zásadní nebo dílčí změnu kvalifikace pracovníka, objektivně nezbytnou pro jeho další uplatnění. Za rekvalifikaci je považována každá, byť i elementární změna kvalifikace, která bezprostředně reaguje na potřeby praxe, nebo trhu práce, změna, která umožní další nebo nové pracovní uplatnění pracovníka. Pro osoby se zrakovým postižením je vhodné, aby prošly specializovanou rekvalifikací, kdy jsou zohledněna specifika, jež vyplývají z jejich zrakového postižení. Zařazování těchto osob do běžných rekvalifikačních kurzů se jeví jako nevhodné. To jak z pohledu efektivity, tak i z hlediska přístupu k jedincům se zrakovým postižením. V České republice existují pouze dvě zařízení, která se speciálně zabývají rekvalifikací osob se zrakovým postižením. Jedná se o Pobytové rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina v Praze a Ústav sociální péče v Brně-Chrlicích. Rehabilitační a rekvalifikační středisko pro nevidomé Dědina Středisko Dědina umožňuje nevidomým a těžce zrakově postiženým lidem absolvovat intenzivní kurzy pracovní rehabilitace, na které navazují rekvalifikace s následným pracovním uplatněním. Programy střediska jsou zaměřeny na osoby v produktivním věku od 16 let až do dosažení věku 2 roky před vznikem nároku na starobní důchod. Kurzy jsou realizovány formou individuálních rekvalifikačních programů, kdy při jejich přípravě jsou v maximální míře zohledněny nejen požadavky budoucího zaměstnavatele, ale i schopnosti klienta. Rehabilitační a rekvalifikační Středisko pro nevidomé Dědina V rekvalifikačním středisku jsou nabízeny následující akreditované kurzy: masér, keramická výroba, košíkářská výroba, obsluha PC se speciální úpravou pro zrakově postižené občany při práci v intelektuálních profesích, tkalcovská výroba, zvukový designér. Po absolvování a úspěšném složení závěrečných zkoušek je klientovi vydáváno osvědčení s celorepublikovou platností. Přičemž 16

18 tímto aktem rekvalifikace nekončí, neboť na počátku po nástupu na nové pracoviště se mohou u zaměstnance vyskytnout problémy nebo i potřeba docvičit nějaké dílčí dovednosti, a proto je vhodné, aby v prvních dnech na pracovišti byl přítomen instruktor, který působil v příslušném kurzu nebo pracovník Střediska integračních aktivit, samozřejmě pokud souhlasí klient i zaměstnavatel. Ústav sociální péče v Brně-Chrlicích Ústav nabízí akreditované rekvalifikační kurzy na práci s počítačem. Kurzy probíhají v Rekvalifikačním a rehabilitačním centru a zájemce si může vybrat z následujících kurzů: obsluha osobního počítače s hlasovým výstupem pro nevidomé, obsluha osobního počítače s hlasovým výstupem pro slabozraké. Do kurzů mohou být přijati uchazeči, kteří splňují základní vzdělání, věk od 18 let do 2 let před nástupem do důchodu, znalost psaní na stroji (je však možné se to doučit v centru). Výuka probíhá individuální formou, kdy je k jednomu klientovi přidělen jeden lektor. Ústav sociální péče v Brně-Chrlicích Shrnutí: Z výše uvedeného je zřejmé, že osob se zrakovým postižením mohou využívat poměrně širokého spektra služeb, ale na straně druhé je třeba zdůraznit, že efekt z nabízených služeb nebude adekvátní, pokud nebudou schopni pracovníci, kteří při nejrůznějších situacích přicházejí do kontaktu s osobami se zrakovým postižením, s nimi odpovídajícím způsobem komunikovat, nebudou znát specifika při dopomoci při prostorové orientaci, pokud budou stále vnímat osoby se zrakovým postižením jako méně schopné jedince. Shrnutí 4 Možné problémy a návrhy jejich řešení Všechny osoby se zrakovým postižením se do jisté míry musí vyrovnávat se skutečností, že cestou zrakovou nezískávají dostatek informací, které by jim umožnily bez problémů se samostatně pohybovat v prostředí, které není pro ně zcela důvěrně známé. Možné problémy a návrhy jejich řešení 17

19 Pochopitelně míra samostatnosti jistě závisí na hloubce zrakového postižení, tedy osoby nevidomé ve vazbě na úplný deficit zrakových vjemů mají situaci nejsložitější, ale i u ostatních kategorií jedinců se zrakovým postižením se určité komplikace vyskytují. Mezi další faktory, které ovlivňují jejich stupeň samostatnosti, patří mimo jiné skutečnost, zda již absolvovali jistý výcvik, jaké techniky využívají, jak je prostředí uzpůsobeno apod. Obvykle se uvažuje jen v kontextu, že pro osoby se zrakovým postižením jsou problematické architektonické bariéry, ale zde je nutno zdůraznit, že vedle tzv. vnějších technických bariér se tito lidé velmi často setkávají s vnitřními bariérami, které nejsou vidět, ale vychází z neznalosti okolí, jak při prostorové orientaci se přítomní mají chovat, jak dopomoci. Typy bariér Problém: Instituce chce odstranit architektonické bariéry, aby její služby byly dostupné i osobám se zrakovým postižením. Co by tedy měla učinit? Řešení problému: V prvé řadě je nutné zajistit dobrou navigaci k samotné instituci. Pro nevidomé to znamená na budově umístit ozvučení formou hlasového majáčku, který bude akusticky sdělovat klientovi, že se nachází před danou institucí. Pro ostatní kategorie osob se zrakovým postižením je potřebné, aby název instituce byl graficky zpracován tak, aby byl dostatečně velký, dobře čitelný, optimálně nasvícen a aby nedocházelo při slunečním svitu k odrazu a oslnění a následnému znemožnění přečtení názvu. Po vstupu do budovy, pokud zde není permanentní informační služba, potřebuje osoba nevidomá akustickou navigaci k informačnímu panelu, který bude proveden v popisu formou slepeckého braillova písma či hlasové navigace. Pro jedince slabozraké a se zbytky zraku by měla být tato tabule umístěna na místě, které je dostatečně nasvíceno, a nápisy by měly být provedeny větším a jednoduchým písmem. Pokud v budově je výtah, měla by být opět zabezpečena 18

20 akustická navigace a samotný výtah by měl disponovat popiskami pater i v braillově písmu. O provozu výtahu, tedy otvírání či zavírání dveří, ale i čísle patra, kde se právě nachází, by měl být klient formou hlasové zprávy informován. Pro samostatnou orientaci v rámci jednotlivých pater je nutné, aby dveře byly nejen popsány dostatečně velkým písmem, ale aby toto označení bylo doplněno opět braillovými popiskami, jež budou umístěny nad klikou příslušné místnosti. Pokud instituce pro vstup do jednotlivých kanceláří využívá pořadí podle příchodu klientů formou přidělování pořadových čísel, je třeba, aby na tuto skutečnost byl klient opětovně akusticky upozorněn. Aby přístroj měl braillovo označení a při vyvěšování čísel, která mají vstoupit, byl současně používán i hlasový výstup s informací o pořadovém čísle a čísle kanceláře. Pro pohyb po chodbách instituce je žádoucí, aby se zde nacházelo minimum objektů, které mohou stát v cestě nevidomému. Problém: Co dělat při vstupu nevidomého či těžce zrakově postiženého do místnosti? Jak se zachovat? Řešení problému: Po vstupu těžce zrakově postižené osoby do jednací místnosti by se pochopitelně měl jednající představit včetně podání ruky. Pokud je v místnosti více osob, učiní tak všechny a upřesní své rozmístění v místnosti, např. u jednacího stolu, pokud se jednání budou rovněž účastnit. Zrakově postiženému by následně mělo být popsáno jednací místo. Tedy kde je jednací stůl, kde bude sedět on a kde jednající. Potom, pokud osoba se zrakovým postižením nemá svého průvodce, nabídne jednající dopomoc při posazení se k jednání. Problém: Vstup a pohyb nevidomého v instituci za doprovodu vodícího psa. Řešení problému: Některé nevidomé osoby používají pro snadnější prostorovou orientaci vodícího psa. Vodící pes, který provází 19

21 nevidomou osobu, má volný přístup do všech budov a místností. Nevidomému musí být umožněno, aby jeho pes ho mohl všude doprovázet. Není tedy možné, aby instituce odmítla vpustit do budovy či místnosti vodícího psa. Nelze ani operovat se zdůvodněním, že jednající se bojí psů, neboť ze strany vodícího psa mu při standardním chování nehrozí žádné nebezpečí, neboť tato zvířata prochází speciálním výcvikem a respektují pokyny svého nevidomého majitele. Veškeré pokyny směrem k chování vodícího psa vydává jeho majitel a jednající by neměl na psa bez dovolení chytat. Problém: Nevidomého při jednání doprovází vidící průvodce. Jak postupovat? Řešení problému: V případě, že se k jednání dostaví nevidomá či těžce zrakově postižená osoba v doprovodu svého průvodce, má tento průvodce právo, pokud si to nevidomý člověk přeje, jednání se účastnit. Ze strany instituce mu musí být vstup k jednání umožněn. Při přítomnosti průvodce ale je podstatné, že jednající se obrací na osobu se zrakovým postižením a jedná s ní, nikoli že by se na ni obracel prostřednictvím průvodce. Zásadní chybou je, a nikdy by se tak nemělo dít, že jednající hovoří s průvodcem a chce od něj znát postoj k projednávané věci či dokonce rozhodnutí. Průvodce je zde pouze, aby byl osobě se zrakovým postižením nápomocen, aby jí pomohl v situaci, kdy ne zcela dobře rozumí projednávané věci, když potřebuje zprostředkovat některou informaci, ale impuls vždy vychází od jedince se zrakovým postižením. Za situace, že je třeba např. názor jiného pracovníka instituce, není možné, aby jednající rozhodl, že s ním do vedlejší kanceláře skočí průvodce, ale musí umožnit, aby se jednání mohl zúčastnit i jedinec se zrakovým postižením. Problém: Jak vést jednání s osobou s těžkým zrakovým postižením? Existují nějaká specifika? Řešení problému: Pokud je to možné, tedy když se ví, že toto 20