MASARYKOVA UNIVERZITA. Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř Bakalářská práce Brno 2014 Vedoucí práce: JUDr. Mgr. Ing. Kateřina Šmejkalová Autor práce: Filip Neupauer

2 Bibliografický záznam NEUPAUER, Filip. Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra fyziky, chemie a odborného vzdělávání, Vedoucí diplomové práce Kateřina Šmejkalová. Klíčová slova Výukové materiály, umělecký kovář, zámečník, pasíř, střední odborné technické vzdělávání, učební obor, vyučovací jednotka, didaktická technika. Keywords Educational materials, blacksmith, locksmith, girdler, secondary vocational technical education, apprenticeship, teaching unit, didactic equipment. 2

3 Anotace Bakalářská práce Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř pojednává o výuce odborného předmětu Technologie vyučovaného v učebním oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. Zabývá se především různými druhy výukových materiálů, analýzou současného stavu v oblasti výukových materiálů v tomto oboru a některými dalšími problémy s tímto tématem přímo spojenými. Hlavním problémem je nedostatek odborné literatury vhodné pro přímé použití ve výuce a fakt, že některá témata jsou nedostatečně zpracována, nebo nejsou zpracována vůbec. Častou praxí tedy je, že učitelé si vytvářejí vlastní výukové materiály. Součástí práce je také výzkumná sonda na školách zaměřená na využití různých výukových materiálů. Výzkumu se účastnili učitelé i žáci. V bakalářské práci je obsažena také následně vytvořená vzorová písemná příprava učitele na vyučovací jednotku vypracovaná na základě poznatků zjištěných z teoretické části práce a z výzkumu. Annotation Bachelor s thesis The Issue of Educational Materials for Apprenticeship Artistic Blacksmith, Locksmith, Girdler deals with teaching the specialized subject Technology taught within the apprenticeship Artistic Blacksmith, Locksmith, Girdler. It mainly deals with various types of educational materials, the analysis of the current state in the field of educational materials in this apprenticeship and also with other problems directly related to this topic. The main problem is the lack of specialized technical literature suitable for direct use during the lessons and the fact that there are some topics unsatisfactory made or they are missing completely. Thus a common practice is that teachers create their own educational materials. The thesis also includes the research made at schools focused on the use of various educational materials. Teachers and also students have participated in this research. The thesis also contains created model written teacher s preparation for teaching unit based on the findings of the theoretical part of the thesis and the research. 3

4 Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci na téma: Problematika výukových materiálů učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř zpracoval samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších přepisů. 4

5 Za cenné rady a připomínky, vstřícnost a ochotu děkuji JUDr. Mgr. Ing. Kateřině Šmejkalové. 5

6 Obsah Úvod 8 1 Historie kovářského řemesla Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř H/ Charakteristika oboru Uplatnění absolventů Organizační formy výuky Přehled základních organizačních forem výuky odborných předmětů Vyučovací hodina Praktické vyučování Exkurze Předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř Dokumenty upravující výuku předmětu 22 5 Výukové materiály Výukové materiály v předmětu Technologie Přehled odborné a vzdělávací literatury Literatura dostupná v současnosti Literatura v současnosti nedostupná Výzkumná sonda v oblasti učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř Respondenti Stanovení hypotéz Metody výzkumu Výzkum Výzkum mezi učiteli Výzkum mezi žáky Zhodnocení hypotéz a výsledků výzkumné sondy Návrh doporučení Příprava učitele na vyučovací jednotku Metodická příprava Obsahová příprava (Výroba damascénské oceli). 59 Závěr. 72 Seznam použitých zkratek. 75 6

7 Seznam tabulek, grafů a obrázků. 76 Soupis použitých pramenů. 78 Přílohy..81 7

8 Úvod V současné době si mohou mladí absolventi základních škol vybrat z poměrně široké škály učebních oborů. Mezi ně patří také obory, které jsou relativně úzce specializované, a proto se na ně nehlásí velké množství žáků. Obecně jde o problém středního odborného technického školství. Úzká specializace, kvalita výuky, náročnost, uplatnění absolventů a především nízká popularita ve společnosti, to jsou některé důvody, proč mají tyto obory relativně nízký počet zájemců. Jedním z těchto oborů je učební obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř. 1 Kovářství je velice staré řemeslo s bohatou tradicí, přesto o něj v současné době není takový zájem jako dříve, i když v současnosti zájem o tento obor začal mírně stoupat. Sám jsem absolventem oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř a během studia jsem zaregistroval, že při výuce vznikají problémy s výukovými materiály. Dle mého názoru to souvisí opět se všemi problémy zmíněnými výše. Nízká atraktivita oboru a následný nízký zájem vyvolávají nižší finanční podporu a nižší motivaci odborníků věnovat se tomuto tématu. Díky nedostatku, či neúplnosti odborné literatury si učitelé kovářské technologie musí tyto materiály většinou vytvářet sami a informace vyhledávat z různých zdrojů, například na internetu, ze starých nebo zahraničních publikací, anebo osobními rozhovory s kováři z praxe. 2 Vzhledem k tomuto poměrně zásadnímu nedostatku ve výuce v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř je dle mého názoru nutné tomuto tématu se věnovat. V České republice vyšlo jen několik publikací věnujících se této oblasti, které navíc nesplňují požadavky výukových materiálů. Nejsou primárně určené k těmto účelům, takže jsou psány jiným způsobem, proto jejich užití pro výuku není nejvhodnější. Myslím, že u nás je pro to velký, bohužel dosud nevyužitý, potenciál, neboť v České republice má kovářství i v porovnání s jinými evropskými státy dlouhou a bohatou historii. Ovšem pokud bychom porovnali množství, kvalitu a rozmanitost literatury v této oblasti například s Německem, zůstáváme pozadu. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem jsem se rozhodl tuto zajímavou problematiku alespoň zčásti zpracovat. Cílem této bakalářské práce je analýza současného stavu v oblasti výukových materiálů v oboru Umělecký kovář, zámečník, 1 Kód oboru: H/01. 2 Konkrétně problematikou samotných výukových materiálů v oboru se zabývám v kapitole 5 Výukové materiály. 8

9 pasíř a následně vytvoření písemné přípravy učitele na vyučovací jednotku na téma, se kterým mají pedagogové v praxi problém. Konkrétně jsem se zaměřil na nejdůležitější teoretický předmět oboru, kterým je Technologie. Práce bude tvořena dvěma pomyslnými částmi: teoretickou částí a praktickou částí. V první části chci nejprve stručně popsat historický vývoj kovářského řemesla a jeho výuky, kterou bych následně charakterizoval. V této souvislosti vymezím současný profil oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř a následné uplatnění absolventů na trhu práce. Dále navážu popisem, jak probíhá teoretická a praktická výuka a jaké organizační formy výuky se uplatňují. Následně se pokusím charakterizovat předmět Technologie a popsat ho pomocí oficiálních dokumentů, které tento předmět vymezují. V samotném jádru práce se budu zabývat problematikou výukových materiálů v předmětu Technologie. Pokusím se zmapovat výukové materiály dostupné či méně dostupné v České republice, tyto zanalyzuji, popřípadě popíši jejich největší problémy. Druhá, tedy praktická část práce bude tvořena jednak výzkumem, jednak ukázkou přípravy učitele na vyučovací jednotku, obsahující výukový materiál ve formě učebního textu. Podstatnou součást práce bude tvořit výzkumná na školách vyučujících obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř, která se bude zabývat především využitím výukových materiálů na vybraných školách. Výzkum bude zaměřen jak na žáky oboru, tak také na učitele předmětu Technologie. Na závěr práce zhodnotím všechny informace získané během psaní teoretické části i poznatky získané z výzkumu a vytvořím vzorový materiál, konkrétně přípravu učitele na hodinu. Důvod, proč jsem se pro tuto část rozhodl je, že půjde o praktický přínos celé této práce. 9

10 1 Historie kovářského řemesla První počátky využití železa a jeho řemeslné zpracování řadíme do období 3. tisíciletí před naším letopočtem. Důkazem jsou nálezy z této doby, které jsou však velice vzácné. Nejdříve bylo zpracováváno náhodně nalezené meteoritické železo. 3 V tomto období bylo železo velmi vzácným kovem. Bylo až osmkrát dražší než stříbro a až dvacetkrát dražší než měď. Hutnické umění mělo svůj původ v Malé Asii, v Indii a na Krétě. 4 Znalost výroby železa se do Evropy rozšiřovala postupně později, přibližně mezi 8. a 10. století před naším letopočtem. O dobývání železné rudy na našem území existují zprávy z doby kolem roku 1088 našeho letopočtu. Kultura zpracování železa vznikala zejména v místech výskytu a těžby železné rudy. V této době rostla výroba železa po celé Evropě a vlastnosti tohoto kovu byly čím dál více oceňovány. Tak vzniklo v oblasti obrábění a tváření železa mnoho řemesel, neboť se hodilo pro mnoho prací a bylo mnohdy vhodnějším materiálem než dražší kovy. 5 Byli to zejména kováři, zbrojíři, klempíři a zámečníci, kteří proměňovali železo v dokonalé umělecké či užitné předměty nebo věci denní potřeby. 6 Samotné kovářské umění se v Evropě začalo rozvíjet v době slohu románského v 11. a 12. století. Nejdříve bylo řemeslo provozováno řeholníky v klášterních dílnách, později se utvářely skupiny laiků, kteří se touto prací začali živit. Postupem času se řemeslníci podobných oborů začali ve městech sdružovat nejprve na základě víry do bratrstev, později do cechů. 7 Již tehdy se železo, zpracované kovářským způsobem, stalo v architektuře novým uměleckým prvkem, který se postavil vedle prací z kamene či dřeva. Typické prvky této doby jsou tvořeny především pomocí tyčí kruhového průřezu. Později v gotice se používaly především železné čtyřhranné a ploché pruty. 8 Kovářství se v průběhu dalších staletí měnilo a stávalo se složitějším. Prošlo složitým a dlouhým vývojem. Svého vrcholu dosáhlo především v období baroka, 3 RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství: Počátky zpracování kovů a vznik kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010., s BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s Tamtéž. 6 Tamtéž. 7 RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství: Počátky zpracování kovů a vznik kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010., s BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s

11 pro které jsou typické prvky ve tvaru eliptických volut a akantů (stylizovaných listů). 9 Květy, listy, úponky apod., se kovaly z kujného železa nikoli z plechu. Kováním kováři vytahovali železo do nejjemnějších tvarů, až do tloušťky tenkého plechu. Výrobkům dávali umělecky cítěnou živou modelaci. 10 V 19. století byli kováři velice zruční. Museli nejen opravovat vozy či okovávat koně, ale i vyrábět téměř všechny výrobky, které se v té době ze železa zhotovovaly. Pomocí kladiv, či hamrů poháněných vodním kolem kovali lopaty, sekery, vozové nápravy a jiné výrobky z větších kusů oceli. Kovárny byly vybaveny celkem prostě. V mnoha dílnách byly důležitým nářadím kovadlina, výheň, kleště a pomocná kladívka. Další nářadí, které kovář potřeboval, jako vrtáky, kleště, maticové klíče, různé přípravky, apod., si zhotovoval sám. 11 Stroje se v této době ještě nepoužívaly. Práce byla opravdu těžká, jelikož se vše vyrábělo ručně. Proto se kovářskému řemeslu učili většinou chlapci zdatní a velcí, aby na tuto práci stačili. Kovářské výhně byly rozdmýchávány pomocí měchů, které se uváděly do činnosti pomocí táhla nebo šlapadla. Tuto práci většinou vykonávali právě učňové, kterých bylo v dílně i několik. Učňovská doba trvala tři až čtyři roky. Po vyučení neměli učňové moc na výběr a byli většinou propuštěni. Odcházeli hledat práci do celého bývalého Rakouska Uherska. To, jakou měli šanci se uplatnit, záleželo také na ročním období, v zimě se práce sháněla hůře než v létě. Zpravidla byl dělník přijat jen na pár dní na těžší práci a poté byl opět propuštěn. Tak ve výsledku prošel velkým počtem kováren, které pro něho byly prakticky jedinou školou, jelikož v tehdejší době neexistovaly školy s nedělním vyučováním. 12 Další možností, kde se mohl dělník uplatnit, byla vojna. Nejčastěji se získala možnost pracovat v podkovárnách u jezdeckých pluků. Práce se většinou skládala z opravování různých vozů, nebo v podkování koňských kopyt. Práce na vojně byla stálá, proto kovář zůstával v mnoha případech trvale. 13 První polovina 20. století byla pro rozvoj kovářství bohatá. Objevila se řada nových uměleckých stylů, které působily současně. Některé z nich byly v kovářské práci oblíbené, nicméně ani moderna, funkcionalismus či konstruktivismus kovářství 9 RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství: Počátky zpracování kovů a vznik kovářství: Baroko. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010., s BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: SZN, 1956, 265 s., s Tamtéž. 13 Tamtéž. 11

12 více neovlivnily. Naopak kubismus, který se zdál jako nevhodný pro kovářství, se projevil velmi výrazně. 14 Postupem času se někteří mistři specializovali na kovářství umělecké. Vyráběli různé dveřní kování, lustry, okrasné brány, ploty či mříže apod., ale současně se kovář stále zabýval i výrobou běžných užitkových produktů. 15 Po druhé světové válce nastal velký útlum kovářství nejen venkovského, ale i uměleckého. Největší úpadek zažilo kovářství v době socialismu, kdy téměř vymizelo. Teprve od 70. let začala být znovu ceněna ruční práce a kovářství bylo opět na vzestupu. Dříve se kovářství specializovalo na různá odvětví, v posledních desetiletích jich však celá řada zanikla (zbrojíři, platnéři, puškaři atd.) a tuto práci opět převzali nynější kováři. K zániku těchto řemesel došlo především v důsledku vzniku manufaktur a továren a nízkého zájmu o tyto specifické výrobky. 16 V současné době se kovářství specializuje zejména na uměleckou tvorbu, ať se jedná o výrobky do interiéru či exteriéru a restaurátorství. Proto je důležité, aby dnešní umělecký kovář měl osvojenou širokou škálu znalostí, které dříve mít nemusel. Zejména potřebuje znát přesné charakteristiky jednotlivých slohů nejen pro restaurátorské práce, ale i znalosti o ornamentice a původních technologických postupech. Stejně tak je důležité, aby měl dobré znalosti o materiálu a jeho zpracování jak tradičními metodami, tak i těmi novodobými ČERMÁK, Miloslav a Emanuel KRÁL. Kovářství a podkovářství. 1. vyd. Praha: SZN, 1956, 265 s., s BAUMGARTNER, Jindřich. Umělecké zámečnictví. 1. vyd. Praha: SNTL, 1961, 218 s., s

13 2 Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř H/01 Charakteristiku a bližší popis oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř H/01 najdeme v Rámcovém vzdělávacím programu (RVP) 18, který vymezuje závazné požadavky na vzdělávání v oboru. Konkrétní podoba studia na jednotlivých školách je pak stanovena ve školních vzdělávacích programech (ŠVP) 19. Obor Umělecký kovář, zámečník, pasíř je středním vzděláním s výučním listem. Lze ho realizovat ve formě denního vzdělávání po dobu tří let, ve formě zkráceného studia pro studenty, kteří již absolvovali střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem v jiném oboru po dobu jednoho až dvou let, obor se může uskutečňovat také ve večerní nebo kombinované formě. Součástí přijímacího řízení je také talentová zkouška. Škola může zaměřit školní vzdělávací program do dvou zaměření: jednak umělecký kovář a zámečník, jednak umělecký pasíř. 20 Obor je v České republice vyučován celkem na třinácti školách 21, v příštím školním roce na čtrnácti školách (nově i na SOŠ a SOU Trhové Sviny) Charakteristika oboru V tomto oboru studenti uplatňují estetická hlediska výtvarné a užitné tvorby, učí se využívat při své práci znalosti o historickém vývoji jednotlivých slohových období a uměleckého řemesla, ovládat základní výtvarné vyjadřovací prostředky a techniky, dále při realizaci uměleckořemeslných prací dbát na výsledné estetické ztvárnění 18 Rámcové vzdělávací programy pro odborné vzdělávání je státem vydané pedagogické (kutikulární) dokumenty, které vymezují závazné požadavky na vzdělávání v jednotlivých stupních a oborech vzdělání, především tedy výsledky vzdělávání, kterých má žák v závěru vzdělávání dosáhnout, obsah vzdělávání, základní podmínky realizace vzdělávání a pravidla pro tvorbu školních vzdělávacích programů. Jde o závazné dokumenty pro všechny školy poskytující střední odborné vzdělávání, které jsou povinny je respektovat a rozpracovat do svých školních vzdělávacích programů. 19 Školními vzdělávacími programy (ŠVP) se dále budu také zabývat v kapitole 4 Předmět Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř sir.pdf 21 Obor H/01je v současnosti vyučován na školách: SŠ umělecká a řemeslná Praha 5, SOŠ uměleckořemeslná s.r.o. Praha 9, SOŠ a SOU Hradební Hradec Králové, Střední škola řemeslná Jaroměř, SOU tradičních řemesel a VOŠ, s.r.o. Brno, Střední škola MESIT, o.p.s. Uherské Hradiště, Střední škola dopravy, obchodu a služeb Moravský Krumlov, Střední škola zemědělská Olomouc, SOŠ a SOU zemědělské Bernartice, Akademie-VOŠ, Gymn. a SOŠ uměleckoprům. Světlá nad Sázavou, SPŠ stavební Pardubice, Waldorfská škola Příbram SŠ, Gymnázium a SOU Příbram II, Střední škola řemeslná a Základní škola Soběslav, SUPŠ a VOŠ Turnov

14 finálního produktu, v rámci studia oboru se studenti také seznamují se soudobými a historickými slohovými výtvarnými prvky. Studenti zhotovují uměleckořemeslné výrobky z kovů dle vlastních návrhů, nebo podle předlohy, či výkresové dokumentace. Absolventi ovládají tradiční technologické postupy a techniky, dodržují pracovní postupy a přesnost provedení, umí zvolit vhodné druhy materiálů pro zhotovení konkrétního výrobku s odpovídajícími funkčními a estetickými parametry. Studenti se naučí ručně opracovávat a strojně obrábět kovy, provádět povrchové úpravy výrobků, provádět opravy a rekonstrukce poškozených částí původních prací. Součástí vzdělávání je i příprava k získání jednoho druhu svářečského oprávnění. Při studiu tohoto oboru jsou studenti vedeni k dodržování bezpečnosti práce a k ochraně zdraví při práci (BOZP). Obor studenty vede k tomu, aby usilovali o nejvyšší kvalitu své práce, výrobků nebo služeb a jednali ekonomicky a v souladu se strategií udržitelného rozvoje Uplatnění absolventů Absolvent oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř se uplatní především v povolání umělecký kovář a zámečník nebo umělecký pasíř. Pro příslušné povolání je absolvent připraven rukodělně zhotovovat uměleckořemeslné dekorativní a užitné předměty z kovů podle výkresové dokumentace, výtvarných návrhů nebo jako repliky původních slohových prací včetně provádění jejich opravy a obnovy. Absolventi se mohou uplatnit buď samostatně, nebo i jako zaměstnanci ve firmách zabývajících se tvorbou a výrobou předmětů příslušného sortimentu. Je zde i možnost pokračovat v nástavbovém studiu sir.pdf 24 Tamtéž. 14

15 3 Organizační formy výuky Organizační formy výuky patří k vnějším činitelům vzdělávání. Ve spojení s metodami výuky vytváří předpoklady pro úspěšný průběh výuky. (Průcha, 2009) Přehled základních organizačních forem výuky odborných předmětů Čadílek a Loveček dělí organizační formy výuky do tří kategorií. První kategorie je rozdělena podle způsobu organizace na vyučovací hodinu, praktické vyučování, exkurze, samostatnou práci žáků a na konzultace, kolokvium, zápočet. Druhá kategorie se dělí dle zřetele k jednotlivci a kolektivu na vyučování individuální, skupinové, hromadné (frontální) a vyučování individualizované. Třetí je dělena dle hlediska způsobu plánování výchovně vzdělávací práce školy a to na učební plán, učební osnovy, učebnice, tematický plán, koordinační plán a přípravu učitele na vyučování. 26 V oboru Umělecký kovář, zámečník pasíř se nejčastěji uplatňuje forma vyučovací hodiny, praktického vyučování a exkurze Vyučovací hodina Jedna ze základních organizačních forem vyučování je vyučovací hodina, známá také pod pojmem vyučovací jednotka, která má přímé sepětí s průběhem vyučovacího procesu v rámci téhož předmětu a s ostatními předměty sepětí nepřímé v rámci mezipředmětových vztahů. Jednotlivé vyučovací hodiny jsou uspořádány do rozvrhu hodin pro jednotlivé ročníky. 27 Vyučovací hodina má určenou časovou délku. Školský zákon uvádí, délku vyučovací hodiny v základním, základním uměleckém, středním a vyšším odborném vzdělávání 45 minut. 28 Při studiu oboru Umělecký kovář, zámečník pasíř, se uplatňuje při vyučovací hodině především výuka hromadná (frontální), kdy učitel řídí činnost všech žáků současně. Hromadná výuka je zaměřená převážně na kognitivní cíle výuky, kdy je jejím hlavním cílem osvojit si maximální množství nových poznatků žáky PRŮCHA, Jan (ed.). Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha : Portál, s. 26 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s Tamtéž, s odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 29 MAŇÁK, Josef a Vlastimil ŠVEC. Výukové metody. Brno: Paido, 219 s. 15

16 Struktura vyučovací hodiny se dělí do dvou částí a to do části strukturní tvořící úvodní, základní a závěrečnou část hodiny a dále do části didaktické, která je dále rozdělena na část přípravnou, expoziční, fixační, aplikační, kontrolní a hodnotící. Volba struktury vyučovací hodiny je tvořena zejména obsahem, výchovnými a vzdělávacími cíli, vhodnými vyučovacími metodami a dalšími okolními podmínkami ve třídě. 30 Přípravná část Přípravná část hodiny je důležitá pro další průběh hodiny. Vytváří se v ní nejen organizační předpoklady k práci se žáky, ale také i přechod od probraného učiva k novému. Plní všechny didaktické funkce a proběhnou v ní všechny etapy vyučovacího procesu. 31 Při přípravné části obvykle hodina začíná tzv. administrativní činností, jako je zápis do třídní knihy, kontrola a zápis prezencí, kontrola připravenosti žáků včetně kontroly domácích úkolů apod. Následuje motivace žáků k novému učivu. 32 Expoziční část Pro vzbuzení zájmu o vyučování je nejprve třeba v expoziční části seznámit žáky se vzdělávacími cíli vyučovací hodiny, ke kterým následně směřují úkoly jednotlivých částí hodiny. 33 Žáci lépe pochopí, co se budou učit a mohou se na to mentálně připravit. 34 Vyučovací hodina není vedena pouze ke vzdělávacím cílům, ale také k cílům výchovným, které se žákům nesdělují, ale vyučovací hodina k nim směřuje. Expoziční část hodiny je typická především výkladem nového učiva, při kterém je důležité dodržovat didaktické principy a zásady. V průběhu nebo v závěru expoziční části se tvoří stručný zápis nového učiva do poznámkových sešitů žáků. 35 Fixační část Je určena k opakování a zapamatování si nově získaných poznatků. Je vhodné využívat cvičící i jiné výukové metody a je důležité, aby se při výuce střídaly různé činnosti i myšlenkové postupy ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s Tamtéž, s ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s

17 Aplikační část Je určitým vyvrcholením výuky. Žák aplikuje získané vědomosti či dovednosti v praxi. 37 Kontrolní část Jde zejména o kontrolu a diagnózu stavu rozvoje vědomostí a dovedností. 38 Během kontrolní části se zadává domácí úkol, který může být zadán také při procvičování učiva. 39 Hodnotící část Závěrem vyučovací hodiny zhodnocujeme průběh celé vyučovací hodiny (jednotky), práci žáků, kázeň, dosažení stanovených cílů. zpětnovazebnou funkci pro vyučujícího. 40 Tato část má Vyučovací hodiny by se neměly často používat stejné, jednotvárné, opakující se ze dne na den bez ohledu na druh učiva či věk žáka. 41 Vzniká tím určitý stereotyp, který působí nepříznivě na žáky, kteří tím ztrácejí zájem. Proto by každý učitel měl tvořit hodiny co nejpříznivější a nepřitažlivější. 42 Produktivní jsou hodiny, které mají promyšlené cíle i obsah, který si učitel například se žáky stanovil z širšího tematického celku nebo projektu. Pomocí výukových metod a prostředků učitel podporuje aktivitu žáků, otevírá prostor pro jejich samostatnou práci, tvořivost a iniciativu a umožňuje vykonávat různorodou činnost v rámci celé třídy, ve skupinách nebo individuálně. 43 Dle převládajícího cíle vyučovací hodiny rozlišujeme obvykle hodiny na hodiny motivační, hodiny osvojování nových vědomostí a dovedností, hodiny opakovací a procvičovací, hodiny zkoušení a hodnocení osvojených vědomostí a dovedností a hodiny smíšené, v nichž se realizují všechny tyto cíle SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s. 39 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s Tamtéž, s SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s

18 3.1.2 Praktické vyučování Při praktickém vyučování se především uplatňuje didaktická zásada spojení teorie s praxí. Jedná se tedy o zásadu, která požaduje, aby žáci uplatnili své získané vědomosti a dovednosti v praxi. Je to důležitý zdroj poznání teorie na základě praxe. Praktické vyučování vytváří vzájemné spojení duševní a fyzické práce, při které žáci získávají vztah ke zvolenému oboru, vytrvalost, důslednost, cílevědomost, vztah k hodnotám atd. Praktické vyučování se provádí podle učebních plánů a učebních osnov. 45 Školský zákon člení praktické vyučování na odborný výcvik, cvičení, učební praxi, odbornou nebo uměleckou praxi a sportovní přípravu, a to podle jednotlivých oborů vzdělání. 46 V oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř probíhá praktické vyučování formou odborného výcviku, který je provozován ve specializovaných školních dílnách. Většina škol vyučující tento obor střídá výuku teorie a odborný výcvik vždy po jednom týdnu. Žáky v odborném výcviku uměleckých kovářů vede dílenský učitel (mistr) s odbornou praxí z oboru. Při odborném výcviku uplatňuje především výukové metody názorně demonstrační zejména předvádění a pozorování a instruktáž. Při odborném výcviku mistr seznámí žáky s úkolem a cílem výuky. Vysvětlí a předvede veškeré činnosti, které budou muset žáci vykonávat při plnění zadaných úkolů a seznámí je vždy s pravidly BOZP. Při plnění úkolů jsou žáci vedeni ke správnému plnění úkolu a kontroluje se, jak provádějí své úkoly, jejich postoj k práci či dodržování bezpečnosti práce. Podstata odborného výcviku a dílenské činnosti spočívá také v seznámení žáku s přístroji, stroji, výkresy, materiály, náčrty, schématy apod., které budou při praktické činnosti používat. 47 V prvním ročníku jsou žáci seznamováni s nástroji a stroji potřebnými v kovářské praxi a učí se především základním zámečnickým činnostem, zejména obrábění kovů (přesnému pilování, řezání, vrtání, atp.). Následně se vyučují základní kovářské techniky. V druhém ročníku se u žáků prohlubuje znalost kovářského zpracování kovů jak ruční, tak i strojní. Žáci se naučí používat kovářské buchary, které jsou nezbytné pro další tvorbu. Dále jsou seznámeni s technologií strojního obrábění (soustružení, 45 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005, s odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 47 ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s

19 žáka. 48 Ve třetím ročníku umějí žáci pracovat v kolektivu i samostatně při tvorbě frézování). Nedílnou součástí odborného výcviku tohoto ročníku je práce se svářecí technikou, kterou žáci využívají při realizaci úkolů nebo samostatných prací. Proto škola umožňuje studentům získat bezplatně osvědčení o zaškolení svářečského pracovníka ZP a ZP v rozsahu oprávnění obsluhy zařízení a stehování v ochranných plynech MIG, MAG a obsluhy zařízení a řezání kyslíkem ručně a strojně. Pro hlubší seznámení s prací uměleckého kováře žáci vytváří výrobky na zakázku, které škola nebo pouze mistr vyjednává s širokou veřejností. Žáci mnohdy řeší společně tvorbu větších zakázek a problematiku s ní spojenou. Tím získávají mnoho zkušeností, které často z teorie nezískají. První i druhý ročník je završen ročníkovou prací, která je vyvrcholením jejich ročního snažení. Ročníková práce zahrnuje širokou škálu různých technik zpracování. Proto je dobrým vodítkem pro celkové hodnocení složitých prací. Učí se stále novým technikám, avšak již složitějšího charakteru. Odborný výcvik v tomto ročníku je kratší než v předchozích, jelikož součástí státní závěrečné zkoušky je zkouška praktická, spojená s tvorbou samostatné závěrečné práce, na kterou mají žáci vyhrazený čas v rámci týdnů. Praktická zkouška se skládá z několika úkolů. Většinou mají žáci za úkol vytvořit výrobky přesně dle technické dokumentace. Technická dokumentace je v prvním případě již vytvořena a žáci se jí drží a v druhém případě mají obrázkovou předlohu výrobku, ze které mají za úkol výkres vytvořit a výrobek následně dle výkresu vyrobit. Výrobky mají charakter užitkový, umělecký nebo historický. Posledním úkolem je samostatná tvorba dle vlastního návrhu na zvolená témata se závěrečnou obhajobou. Při tomto úkolu žáci realizují nákresy, výkresy a kompletní technickou dokumentaci včetně výrobního postupu a cenové kalkulace Exkurze Jde o organizační formu vyučování probíhající v mimoškolním prostředí. Podporuje názornost vyučování a prohlubuje odborné znalosti žáků. Ukazuje, jak 48 Tyto informace jsem získal z vlastních zkušeností při studiu oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř H/01 na SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové v letech Tyto informace jsem získal z vlastních zkušeností při studiu oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř H/01 na SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové v letech

20 prakticky využít osvojené poznatky, motivuje žáky a navozuje vztah vyučování k praktickému životu. 50 F. Horák dělí exkurze podle různých hledisek: 1. podle zařazení do vyučovacího procesu: a) úvodní žáci získávají poznatky a zkušenosti, které využijí později v následujících vyučovacích hodinách, b) závěrečné slouží k ověření teoretických poznatků již získaných, k utvoření shrnujících závěrů, k doplnění, rozšíření či prohloubení poznatků apod. 2. podle vztahu k obsahu vyučování: a) tematické týkají se jednoho tématu nebo úzce vymezeného problému, b) komplexní jednopředmětové týkají se více úseků učiva určitého oboru, c) komplexní vícepředmětové žáci získávají a ověřují si poznatky z více předmětů současně. Bývají spojovány i s tzv. školními výlety 51 V oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř se uplatňují exkurze poměrně často. Po domluvě mohou žáci navštívit samostatné kovárny kovářů pracujících především jako OSVČ, kde získají základní přehled o podnikání touto formou, která je u uměleckých kovářů častá. Další možnosti exkurzí jsou návštěvy výrobních provozoven se strojírenským zaměřením, jakou jsou svařovny, kovárny, soustružny apod. Během školního roku se konají po celé České republice, ale i v zahraničí, kovářské soutěže, kterých se školy zúčastňují nejen pro soutěžní charakter. Soutěže se většinou odehrávají na významných místech s kovářským zaměřením. Jedná se především o staré kovárny s expozicemi kovářských výrobků, kovářské technologie či historie tohoto řemesla. Mezi nejznámější soutěžní místa a expozice patří Hrad Helfštýn, na kterém se každoročně koná Mezinárodní setkání uměleckých kovářů, kovářské centrum v rakouském Ybbsitzu, soutěž Brtnické kovadliny či Mladý těšanský kovář a spousta dalších. 52 Příprava učitele na exkurzi spočívá v ujasnění cílů a úkolů exkurze. Předpokladem je seznámení se s místem exkurze a promyšlení vlastního postupu. 53 Učitel by měl také připravit žáky. V první řadě by měli znát místo exkurze, její průběh a také by měli být 50 SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s Tyto informace jsem získal z vlastních zkušeností při studiu oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř H/01 na SOŠ a SOU Hradební v Hradci Králové v letech SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007, 322 s., s

21 seznámeni s bezpečností a chováním v průběhu exkurze a s ostatními podmínkami pro účast. Na závěr exkurze by měl učitel individuálně nebo skupinově zadat referát nebo jinou formu zpracování nových poznatků, aby byly tyto poznatky využívány v průběhu teoretického i praktického vyučování, a aby exkurze měla maximální využití ČADÍLEK, Miroslav; Aleš, LOVEČEK. Didaktika odborných předmětů. Účelové vydání pro DPS. Brno : PedF MU, 2005., s

22 4 Předmět Technologie v oboru umělecký kovář, zámečník, pasíř Předmět Technologie je odborný předmět, který žákům poskytuje vědomosti o technologiích využívaných v oboru a o uměleckořemeslném zpracování kovů a materiálů, se kterými se umělečtí kováři setkávají v běžné praxi. Předmět Technologie poskytuje základy obecně technického myšlení, díky kterému se vytvářejí dovednosti praktické aplikace teoretických poznatků a rozvíjí se samostatné logické myšlení žáků. 55 Žáci jsou vedeni k uvědomělé práci, odpovědnosti, pečlivosti, k dodržování bezpečnosti práce a k péči o životní prostředí člověka. Výchovně vzdělávací cíle předmětu jsou nastaveny tak, aby upevňovaly zkušenosti žáků získané z odborného výcviku a k pochopení pracovních postupů nebo historizujících, estetických a uměleckořemeslných hledisek. Proto je důležité při výuce navazovat na učivo z předmětů dějiny umění, technické kreslení, materiály a odborný výcvik. Náročnost a hloubka poznání učiva se zvyšuje postupně po ročnících. 56 Výuka probíhá podle organizační formy vyučovací hodiny (viz kapitola 3.1.1) a to ideálně v odborné učebně, která by měla být vybavena odpovídající didaktickou technikou, jako je dataprojektor nebo zpětný projektor, díky kterému má učitel možnost promítat prezentace, testy, videa apod. a ostatním nezbytným vybavením pro takovouto odbornou učebnu. 4.1 Dokumenty upravující výuku předmětu Výuka každého předmětu je upravena v několika předepsaných dokumentech. Jedná se o školní vzdělávací program, učební plán, učební osnovy a tematický plán. Školní vzdělávací program je stěžejním pedagogickým dokumentem školy, na jehož základě škola realizuje vzdělávání v daném oboru vzdělání. Je povinnou součástí dokumentace školy. Školní vzdělávací program může být zpracován jako standardní (klasický), to znamená na základě vyučovacích předmětů a učebních osnov, nebo jako modulový. Školní vzdělávací program obsahuje mimo jiné také učební plán sir.pdf 22

23 Učební plán se zpracovává samostatně pro každou formu vzdělávání. Obsahuje formou tabulky výčet všech vyučovacích předmětů, popř. modulů, jejich hodinovou dotaci a rozvržení do ročníků, celkové počty vyučovacích hodin (za vzdělávání, týdně, v ročníku apod. podle formy vzdělávání) i další aktivity školy, které jsou závaznou součástí vzdělávání (např. sportovně výcvikové aj. kurzy, projektové vyučování, odborná praxe). Stanoví závaznost vyučovacích předmětů/modulů jejich rozdělením na povinné, volitelné a nepovinné, formu a podíl praktického vyučování. Součástí učebního plánu je rozvržení týdnů ve školním roce a, je-li to potřebné, také poznámky, ve kterých škola objasní některé obsahové a organizační aspekty učebního plánu a výuky. Názvy vyučovacích předmětů škola odvodí od vzdělávacích oblastí a obsahových okruhů vymezených v RVP (od kurikulárních rámců), popř. si stanoví vlastní název. Název předmětu musí být v souladu s jeho obsahem. Učební plán je označen názvem a adresou školy, názvem ŠVP, popř. kódem a názvem oboru vzdělání, datem platnosti. Musí vycházet z RVP. 58 Učební osnovy jsou normativní pedagogické dokumenty stanovující cíle, vymezující obsah, rozsah a posloupnost a distribuci učiva vyučovacích předmětů do jednotlivých ročníků a časových úseků vyučování. Součástí osnov je zpravidla doporučení specifických metod a organizačních forem. V zahraničí, ale i u nás v ČR jsou učební osnovy nahrazovány vzdělávacími programy, které vymezují cíle pro žáka, širší obsahové oblasti a průřezová témata pro daný stupeň nebo typ vzdělávání jako celek. 59 Tematický plán je organizační pomůcka učitele, prostřednictvím které sestavuje časový plán výuky daného předmětu. Obsahuje název předmětu, jméno učitele, hodinovou dotaci, časový rozvrh výuky na pololetí či školní rok, pravidla hodnocení, požadované učebnice či jiné učební pomůcky apod. 60 Pro konkrétní hodiny je sestaveno učivo vycházející z nadřazených pedagogických dokumentů, především ze školního vzdělávacího programu sir.pdf 59 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s., s Tematický plán tvoří přílohu č. 1, č. 2, a č. 3 této práce. 61 MALACH, Josef. Základy didaktiky: studijní obor: Informační technologie ve vzdělávání. Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2003, 181 s. 23

24 5 Výukové materiály Výuka odborných předmětů je charakteristická vysvětlováním mnoha pojmů, jevů a specifickým způsobem předávání informací žákům. Díky tomu se v odborné výuce neobejdeme bez výukových materiálů různého druhu, ať se jedná o reálné objekty nebo virtuální zobrazení. Na výukových materiálech učitel staví svou vlastní vyučovací činnost a jsou také žákovou oporou ve studiu. Výukovými materiály rozumíme každé verbální, obrazové, grafické, audiovizuální sdělení informace, které má tištěnou (knižní) podobu nebo je uloženo na datových nosičích (flash disk, CD DVD, ). Mezi další výukové materiály v současné době patří také informační zdroje z celosvětové sítě World wide web. Jako výukový materiál, v širším pojetí, jsou také učební pomůcky využívané při názorně demonstračních výukových metodách ve výuce. 62 Ve školní výuce se používá mnoho různých učebních textů, pomůcek, školních knih, jako jsou například učebnice, pracovní sešity, sbírky úloh, odborné tabulky apod. 63 Výukové materiály jsou závislé také na rozvoji technických prostředků a od nich se odvíjejících moderních výukových technologií. Díky snadnému přístupu k těmto technologiím se otevírá prostor pro samostatnou tvorbu a realizaci výukových materiálů učitelem. Dříve měli učitelé k dispozici pouze výukové materiály typu učebnice, nástěnné obrazy nebo pomůcky pro demonstrační účely a malý výběr výukových filmů, které školám půjčovaly sítě půjčoven školních filmů. Postupem času se zlepšovala optická projekce využívaná ve školách. Od promítání diafilmů přes zpětné projektory a videorekordéry se dostáváme do současné podoby projekce pomocí soustavy dataprojektorů propojených s počítačem nebo videokamerou. Moderní komunikační a informační technologie ovlivňují také vybavení učeben. V současné době se můžeme setkat s didaktickou technikou, kterou se rozumí technické zařízení užívaných pro výukové účely a to buď jen přístroje, nebo i jejich programy 64. Jsou to např. dataprojektory, vizualizéry či interaktivní tabule atd. 24 Takovéto technologie ovlivňují prezentaci nových poznatků a mohou určovat i metodiku výkladu, hodnocení žáků, kontrolu vědomostí, atd. Vhodný výběr pro využití této techniky ke tvorbě výukových 62 LEPIL, Oldřich. Teorie a praxe tvorby výukových materiálů, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 97 s. 63 PRŮCHA, Jan. Učebnice: teorie a analýzy edukačního média : příručka pro studenty, učitele, autory učebnic a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. 6., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2009, 395 s., s. 52.

25 materiálů je zásadní, neboť dobře zpracované výukové materiály mohou účinně přispět k dosažení cílů výuky Výukové materiály v předmětu Technologie Předmět Technologie v oboru Umělecký kovář zámečník pasíř je velice rozmanitý. V průběhu studia tohoto předmětu se žák seznamuje nejen s kovářskou technologií, tedy se zpracováním oceli a kovů tvářením za tepla, ale i s technologií strojírenskou, především s problematikou obráběcích a tvářecích strojů, dále s obráběním, pokovením či svařováním kovů. Umělecký kovář nepracuje pouze s kovovými materiály, ale využívá také materiály nekovové zejména dřevo nebo kámen. Proto by se v tomto předmětu měl setkat i s technologií, která je zaměřená na práci s těmito materiály a na to, jak je využít v kombinaci s kovy. Předmět Technologie je také zaměřen na uměleckou a historicky řemeslnou tvorbu. Proto by žáci měli mít také poznatky z předmětů dějiny umění a výtvarná výchova, které by měli umět správně využít. Díky takovému rozsahu je důležité, aby učitel tohoto předmětu zprostředkoval žákům kvalitně zpracované výukové materiály. 66 Při výuce předmětu Technologie se často uplatňují výukové materiály ve formě elektronických prezentací, obsahující důležité informace z výukového tématu. Prezentace jsou tvořeny textem, přehlednými obrázky a animacemi. Vhodným materiálem jsou také krátké výukové filmy, které umožní žákovi lépe pochopit např. průběh určité kovářské technologie nebo přímo výrobu nějakého výrobku. Jedna z výhod při výuce s filmem je možnost otevírat nová témata. Krátké filmy při výuce umožňují interakci, dialog mezi učitelem a žákem. Je však důležité si uvědomit, že nevhodné či přehnané využití takovéto didaktické techniky může zastínit obsah výuky. Mezi nejdůležitější výukové materiály patří učebnice, jelikož mají ve funkci didaktického prostředku oproti elektronickým materiálům některé z vlastnosti, které je činní nenahraditelnými. Dostupnost tištěných učebnic a jejich nezávislost na technickém zařízení je jednou z jejich předností. Mezi další výhody můžeme zařadit stránku ekonomickou. Výukové programy a k nim potřebná technická zařízení jsou poměrně drahá oproti tištěným učebnicím. Ne všichni žáci se mohou doma učit 65 LEPIL, Oldřich. Teorie a praxe tvorby výukových materiálů, 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 97 s. 66 V této kapitole vycházím především z vlastních poznatků nabytých během studia učebního oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř. 25

26 z elektronických učebnic a jiných výukových materiálů, zatímco učebnice si mohou přenést téměř kamkoliv a učit se z nich kdykoliv. Proto by měla škola bezplatně nebo za relativně dostupné ceny umožnit žákům přístup k učebnicím. 67 Jeden z hlavních problémů výukových materiálů tohoto předmětu, vzniká při jejich tvorbě odborným učitelem. Vycházím-li z vlastních zkušeností, při studiu oboru Umělecký kovář, zámečník pasíř a zejména předmětu Technologie jsme neměli k dispozici žádnou učebnici, ze které bychom mohli při studiu vycházet, nebo ze které bychom mohli čerpat. Vyučující předmětu Technologie měl vytvořené vlastní učební texty. Když jsem mohl tyto texty posoudit, v některých tématech nebyly zpracovány dostatečně kvalitně, či dokonce neosahovaly všechny důležité informace. Z osobního rozhovoru o výukových materiálech s vyučujícím jsem zjistil, že je obtížné o některých tématech sehnat informace, jelikož se nedají sehnat odborné publikace, ze kterých by čerpal, a na internetu jsou informace neodborné, nekompletní nebo nejsou vůbec. Problémem je také fakt, že někteří učitelé předmětu kovářské technologie nejsou vyučení kováři a tomuto řemeslu se nikdy nevěnovali, proto je pro ně obtížné vytvořit si podklady k výuce v tomto oboru, zejména když nejsou dostupné zdroje informací. Tento problém mne přivedl na myšlenku zjistit stav dostupných zdrojů informací s touto tématikou a zjistit, která témata jsou pro vytvoření výukových materiálů problémová. 5.2 Přehled odborné a vzdělávací literatury Jak jsem již naznačil výše, současná situace v oblasti odborných informačních zdrojů v předmětu Technologie v oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř je poměrně špatná. V současnosti prakticky neexistuje jednotná učebnice, která by byla přímo použitelná při výuce tohoto předmětu. V současnosti existuje pouze malý zlomek odborných publikací, ty se však zabývají obecně kovářstvím, tedy pro použití při výuce předmětu Technologie nejsou zcela vhodné a dají se použít jen zčásti. V minulosti odborné literatury zabývající se tímto oborem vycházelo více, problémem je, že tyto publikace se znovu nevydávají, proto se dají sehnat jen s velkými obtížemi nejčastěji v antikvariátech a je tak nemožné, aby žáci používali tyto knihy jako povinné výukové materiály. 67 PRŮCHA, Jan. Učebnice: teorie a analýzy edukačního média : příručka pro studenty, učitele, autory učebnic a výzkumné pracovníky. Brno: Paido,

27 5.2.1 Literatura dostupná v současnosti RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA: Umělecké kovářství 68 Tato kniha je jedna z mála dostupných v současné době v knihkupectvích širokému okruhu zájemců o kovářské řemeslo. Učitelé dějin umění i kovářské technologie mají možnost z ní čerpat právě díky její dostupnosti. Kniha je rozdělena do několika hlavních kapitol. První část se zabývá historickým vývojem a slohovými proměnami v uměleckém kovářství od nejstarších dob až po současnost. Tyto kapitoly jsou sepsány důkladně a tvoří zhruba jednu pětinu celé knihy, která celkově obsahuje 214 stran. Mezi ústřední téma této knihy patří přehled některých pracovních postupů, základních užívaných technik a technologického vybavení kovářských pracovišť. Následují další kapitoly, které pojednávají o oborech příbuzných a s kovářstvím souvisejících, které jsou závěrem rozšířeny popisem technologie výroby japonských mečů. Mezi přínos této publikace, můžeme považovat kapitolu o současné uměleckokovářské tvorbě, která je zpracována na základě souboru ukázkových prací. Celá kniha je velice kvalitně zpracovaná a je bohatě doplněna obrazovým materiálem, který dokumentuje nejen výsledky umělecko-kovářské tvorby, ale také výrobní postupy a kovářskou technologii. Autoři této knihy jsou uznávaní umělečtí kováři s dlouholetou praxí a také pedagogové oborů uměleckého kovářství nebo pracovníci celoživotního vzdělávání. Oba jsou stálí členové Společenstva uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů a podkovářů Čech, Moravy a Slezska. Tuto knihu bych zejména doporučil každému učiteli i žákovi tohoto oboru a také praktikujícím amatérům, řemeslníkům v oboru či historikům. I když neobsahuje všechna potřebná témata k výuce tohoto oboru, může posloužit jako velice vhodná podpora při tvorbě vlastních výukových materiálů. FROLEC, Ivo: Kovářství 69 Druhou publikací dostupnou v současné době v knihkupectvích je kniha Kovářství od Iva Frolce. Kniha je spíše obecného charakteru, koncipována pro zájemce o klasické rukodělné řemeslo, kteří se dozví mnoho zajímavých a nových informací o historii zpracování železa a o současných trendech kovářského oboru. Obsahuje seznámení se 68 RÉVAY, Pavel a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 2., přeprac. vyd. Praha, 2010, 214 s. ISBN FROLEC, Ivo. Kovářství. 1. vyd. Praha: SNTL, 2003, 152 s. 27

28 základními kovářskými technikami a technologickými postupy. Zajímavou částí knihy je dokumentace lidové rukodělné výroby a řemesel, které velkou část svého života věnoval autor této publikace, etnograf v Ústředí lidové umělecké výroby, v Ústavu lidové kultury ve Strážnici a ve Slováckém muzeu v Uherském hradišti. Mezi takto zdokumentovaná řemesla patří i nožířství a podkovářství, která jsou důkladně zpracována v samostatných kapitolách. Některá témata se shodují s tematickými plány oboru Umělecký kovář, zámečník, pasíř, ale jsou sepsána spíše okrajově. Přestože je tato kniha přehledně a kvalitně zpracována, doporučil bych ji učitelům i žákům kovářských oborů pouze okrajově například k doplnění výuky některými zajímavými informacemi z kovářského řemesla. OEHM, Miloslav: Zámečnictví: tradice z pohledu dneška 70 Kniha Zámečnictví: tradice z pohledu dneška představuje přepis originální knihy z roku 1902, napsanou Miloslavem Oehmem, Kniha zprostředkovává ucelený obraz zámečnické praxe z počátku 20. století. Její tvůrce, učitel odborné školy pro umělecké zámečnictví v Hradci Králové, umělecký kovář a zámečník a také knihovník a jednatel tamního průmyslového muzea Miloslav Oehm jistě chtěl vytvořit knihu k praktické potřebě zámečníků a žáků. 71 Kniha je pro současné studium oboru umělecký kovář zámečník velmi přínosná. I když není sepsána formou učebnice, obsahuje velké množství užitečných informací. Z kapitol o konstruktivním zámečnictví si zajisté učitel předmětu Technologie vypomůže pro tvorbu výukových materiálů. Součástí knihy jsou také kapitoly matematiky, fyziky apod. Díky tomu tvoří ideální praktickou příručku pro řemeslníky v praxi. Matematické vzorce pro výpočet různých konstrukčních návrhů či základní vzorce potřebné při kování jsou užitečným doplněním knihy. Kniha popisuje také technologii užívanou v tehdejší době, tedy na počátku 20. století, a pracovní postupy výrobků, které v současné době nelze již pořídit jinak než zakázkovou výrobou. Celá kniha kromě poslední kapitoly s názvem Dodatek je psána archaickým jazykem, což tvoří knihu poněkud náročnou pro čtení, i přes to však velice zajímavou. Kniha obsahuje kapitoly, které se v jiných knihách s touto tématikou v druhé polovině 20. století již neobjevují. Některá tato témata jsou v této době opět aktuální a je velice přínosné čerpat z těchto původních údajů. 70 OEHM, Miloslav. Zámečnictví: tradice z pohledu dneška. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 266 s. 71 OEHM, Miloslav. Zámečnictví: tradice z pohledu dneška. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 266 s. 28