Haló? Haló? Kdo je tam? Kdo volá? Rád bych mluvil se senátorem Rossim. U telefonu. Á, to jste vy, pane senátore? Odpusťte! V těch telefonech zní

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "Haló? Haló? Kdo je tam? Kdo volá? Rád bych mluvil se senátorem Rossim. U telefonu. Á, to jste vy, pane senátore? Odpusťte! V těch telefonech zní"

Transkript

1 Haló? Haló? Kdo je tam? Kdo volá? Rád bych mluvil se senátorem Rossim. U telefonu. Á, to jste vy, pane senátore? Odpusťte! V těch telefonech zní každý stejně, nebo spíš nijak. Tady Antonio Crepi. Commendatore! Rád vás slyším! Jste tady v Římě? V Římě? Bože chraň! Kdepak. Jsem v Perugii. Doma, ve vile. Vzpomínáte si? Ale jistě, jistě. Jak bych si nevzpomínal! Když se ženil můj nejstarší syn. Správně, přesně tak. Nezapomenutelná událost. Nádherný pár. Jak se jim oběma daří? Moc často je nevídám. Corrado se přestěhoval do Milána a Annalisa prý má nějakého fotbalistu, jak jsem slyšel. Naše cesty se příliš nekříží. To je mi líto. Tak už to dnes chodí! Ale já se tím netrápím. V našem věku nemá smysl něco předstírat. Ať si dělají, co chtějí. Dokud mám svoje víno a olivy a pár přátel, se kterými si mohu popovídat. Lidé, se kterými si rozumím. Chápete, jak to myslím? No ovšem, samozřejmě! Přátelství je v životě to nejdůležitější, to říkám pořád. O tom není pochyb. To rád slyším. Protože upřímně řečeno, proto vám volám. Chci vás požádat o pomoc jednomu příteli. Našemu společnému příteli. Mám na mysli Ruggiera Milettiho. Ach, to je opravdová tragédie. Víte, jak už to trvá dlouho? 7

2 Je to hrůza. Přes čtyři měsíce! Přesně sto třicet sedm dní agónie pro Milettiho rodinu a všechny jejich přátele. Nemluvě o samotném Ruggierovi. Něco příšerného. Člověk tak starý jako vy nebo já, pane senátore, trpí spoutaný někde v horách, v téhle kruté zimě, vydaný na milost bezohledným ničemům! Neuvěřitelné. Je to skandál. Kdyby tak člověk mohl něco udělat... Ale vy můžete udělat! Musíte mu pomoct! Udělám všechno, co bude v mých silách, commendatore! Nebudu váhat ani vteřinu, věřte mi. Ale musíme se na to dívat realisticky. Únosy jsou prokletím naší současné společnosti, novým morem, a my jsme vůči nim stejně zranitelní, stejně bezmocní a stejně... Nesmysl! S prominutím, pane senátore, ale když se stane něco některému z politiků, je celá země jako ve stavu obležení! To pak není nic nemožné a žádné prostředky nejsou vynaložené zbůhdarma. Když se ale jedná o obyčejného, slušného, zákonů dbalého občana, jako je náš přítel Ruggiero, nikdo si toho ani nevšimne. Nikdo se nevzrušuje. Jeho chyba. Proč si nedával větší pozor? Commendatore, snažme se nesklouznout do pasti, která číhá na každého, kdo by chtěl předstírat, že kdokoli ze zodpovědných osob popírá závažnost... Tyhle hezké řečičky si nechte pro novináře, pane senátore. Teď mluvíte s Antoniem Crepim! A nesnažte se mi namluvit, že my dva jsme si stále rovni. Kdyby unesli vás, Bože chraň, nasadili by na to zvláštní jednotky, ty nejlepší muže! A přesně to chci pro Ruggiera. Ovšem, ovšem! Přirozeně! Já si vůbec nestěžuji na lidi tady v Perugii. Ale přiznejme si, kdyby byli nejlepší, nebyli by tady, že? Byli by v Římě a hlídali by vás, politiky. Možná bychom neměli přeceňovat účinnost opatření, na která narážíte, commendatore. 8

3 Když vás začne bolet na prsou, tak jdete ke specialistovi, ne? Ani naši specialisté nedokázali zachránit Alda Mora. Ušetřete mě propagandy, pane senátore! Bůh ví, že jsem se jí naposlouchal dost. Teď potřebuji místo řečí akci, a proto vám volám. Chci, abyste mi sem poslal vaše nejlepší lidi, kteří by to tady trochu rozhýbali. Nové tváře, nový přístup. S vašimi styky to můžete zařídit obratem ruky. Víte... Nebo po vás žádám příliš? To není... Nemyslíte si, že Ruggiero zaslouží to nejlepší? Ale ovšem. Pane senátore, ujišťuji vás, že bych vám nevolal, kdybych si myslel, že patříte k lidem, co mají krátkou paměť. A že jich kolem nás není málo! Ale já jsem si řekl, ne, Bůh ví, že Rossi není jako oni. Nezapomněl, co pro něj Milettiho rodina udělala. Pane senátore, apeluji na vás, pomyslete, co teď prožívají! Jakým peklem procházejí. Pomyslete jen na to, co pro ně bude znamenat vědomí, že díky vám byl do Perugie vyslán ten nejlepší policista v Itálii, aby nalezl jejich milovaného otce! A když si uvědomíte, že to můžete snadno zařídit jediným telefonátem, jako když si objednáváte taxi! Přeceňujete mou moc. Doufám, že ne. Upřímně doufám, že ne. Vždycky jsem vás považoval za svého přítele a spojence a velmi by mě bolelo, kdybych měl mít pocit, že se nadále nemohu spoléhat na vaši podporu. A vy na moji, pane senátore, a celé Milettiho rodiny a jejich početných přátel. Probůh, commendatore! Co to povídáte? Snad byste si nemyslel, že... Výborně! V tom případě není o čem dál mluvit. Kdy mi dáte vědět? No, v situaci, jako je tato, by nebylo moudré stanovovat si příliš konkrétní lhůty. Nicméně, obecně řečeno, myslím, že nemohu vyloučit možnost, že bych mohl být schopen... 9

4 Rád bych to věděl dnes odpoledne. Dnes odpoledne? Nebo snad máte na práci něco důležitějšího? Podívejte se, Crepi, nemůžete čekat zázraky, pochopte! Promiňte, že to tak říkám. Já po vás nechci zázrak, pane senátore. Já chci spravedlnost. Anebo se to v téhle zemi rovná zázraku? Lapucci. Nevzbudil jsem tě, Giorgio? Kdo volá? Gianpiero Rossi. Á, dobré jitro, pane senátore! Ne, pracoval jsem ve vedlejší kanceláři. Nikdo tomu samozřejmě nevěří, ale my tady na ústředí opravdu pracujeme. Poslyš, Giorgio, mám takový menší problémek, se kterým bys mi mohl pomoci. Jako by se stalo. Víš o tom Milettiho únosu? Toho pneumatikáře z Modeny? Z Modeny! Jak to myslíš, z Modeny? Staral bych se snad o někoho, kdo pochází z Modeny? Miletti! Miletti, rádia a televize! Ale ovšem, samozřejmě. Promiňte, Miletti z Perugie. Přesně tak, z Perugie. A to je ten problém. Někteří tamní lidé z okruhu přátel rodiny mají pocit, že se nedělá dost. Znáš to, všichni chtějí, aby se jim věnovala zvláštní pozornost. A bohužel tyhle lidi nemůžu jen tak odmítnout. Rozumíš mi? Naprosto. Jak se říká, chudí se modlí za zázraky a bohatí jsou přesvědčeni, že na ně mají právo. Takže, já se rozhodně nesnažím ospravedlnit něco, co ospravedlnit nelze. Nechci nikoho omlouvat ani obviňovat. Skutečnost je ale taková, že se nacházím v prekérní situaci. Sleduješ mě? Zajisté. Ale co přesně po vás chtějí? Odpusťte, že se ptám tak přímo. Chtějí jméno. 10

5 Jméno? Jaké jméno? To už nechám na tobě. Musí to být někdo, kdo na ně udělá dojem, přirozeně. Abych nevypadal jako idiot. A jestli bude hodně známý, tím líp. A co by měl takový člověk udělat? No, jet tam a tu věc vyřešit. Jet do Perugie? Kam jinam! Policejní vyšetřovatel? Přesně tak. Můžeš mi pomoct? No, upřímně řečeno, pane senátore, situace je momentálně dost složitá. Od posledních změn ve vládě jsou vztahy naší strany s ministerstvem... Až tady budeš tak dlouho jako já, Giorgio, tak budeš vědět, že situace je dost složitá pořád. Jenže právě proto volám tobě, a ne jiným lidem, na které jsem si také vzpomněl. Tak, můžeš to pro mě udělat? Ehm, navzdory těm změnám, o kterých jsem se zmínil, samozřejmě máme jisté kontakty. Právě teď mám na mysli jednu konkrétní osobu, která by mohla velmi dobře... Podrobnosti mě nezajímají, Giorgio. Chci jen vědět, jestli to pro mě můžeš udělat. Nebo mám zavolat někomu jinému? Možná bys mi mohl někoho doporučit? Vy snad žertujete, pane senátore. Cokoli pro vás mohu udělat, to udělám. Zítra touhle dobou... Zítra touhle dobou budu v Turíně. Dej mi vědět dnes odpoledne. Budu tady do sedmi hodin. Ovšem. Výborně. Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout. Mám na tyhle věci čich. Říkal jsem si, že Giorgio je ten správný chlapík, který si s tím poradí. Tisíceré díky. Budu čekat u telefonu. Ano? Enrico? Kdo je tam? Giorgio Lapucci. 11

6 Ježíši, už jsem se polekal, že volá jeho královská výsost. Promiň, půjdu si převlíknout kaťata. Z koho máš ten vítr? Starej je na konferenci ve Štrasburku a každou chvíli volá a chce po mně podrobný hlášení o všem, co se tady děje. Nějak to souvisí s tím novým stylem řídící práce, cos o něm určitě čet. Je třeba udržovat podřízený v pozoru, říká. Ale co pro tebe můžu udělat? Předpokládám, že tahle linka je bezpečná? Giorgio, tohle je ministerstvo vnitra. Pokud tady někdo odposlouchává telefony, tak jsme to my. Chápu. Takže o co jde? No, bojím se, že je to pořád dokola. Někdo chce něco po někom, a ten to chce po mně. A ty to budeš chtít po mně. K čemu jinak by měl člověk kamarády? Každopádně by to neměl být velký problém. Jde zkrátka o to, poslat na čas některého z vyšších policejních důstojníků do Perugie, aby tam vedl vyšetřování únosu. To je všechno? To je všechno. To je hračka. Můžu to navrhnout při běžném rozdělování úkolů a pak to protlačit na vedení. Tam v tom nikdy nikdo nešťourá. Jediná potíž by mohla být najít toho pravého. Kdy ho potřebuješ? Hned. Sakra. Poslyš, musím o tom trochu popřemýšlet. Ještě ti zavolám. Ale dneska! Budu se snažit. Moc ti děkuju, Enrico. Pozdravuj ode mě Nicolu. A ty Emanuelu. Měli bychom se někdy sejít. To bychom rozhodně měli. Určitě. Osobní. Tady Mancini. Potřebuju člověka, kterého bychom mohli poslat do Perugie vyšetřit případ únosu. Koho mi můžeš dát? 12

7 Nikoho. Jak to myslíš, nikoho? No, teď tady prostě nikdo není volný. Co Fabri? Vyšetřuje v Janově tu banku. De Angelis? Je na Sardinii. Jen za minulý týden tam došlo ke třem únosům, pokud jsi náhodou nečetl noviny. Tenhle týden nás čeká návštěva francouzského prezidenta a z Anglie přijede fotbalový tým, prokristapána. Už jste v obraze? Jestli ne, můžu pokračovat. Uklidni se, Ciliani. Já vím, že toho máte moc. Ale vždycky se někdo najde. Jen chtít. Není tu nikdo kromě Romiziho, který nastupuje dovolenou. Tak mu prostě řekneš, že ji bude muset odložit. To tedy pardon, dottore, ale to mu řekněte sám! Má koupenou letenku do Ameriky. Co bude dělat v Americe? Jak to mám vědět? Má tam příbuzný nebo co. A co lidi mimo kriminálku? Říkal jste, že je to vyšetřování. No, nemusíme to brát tak doslova. Nemáš tam nikoho, kdo by s tím měl nějaké zkušenosti? Kdo nevydržel pohled na krev a požádal si o přeložení do kanceláře nebo tak nějak? Mysli hlavou, Ciliani! Jedná se o formalitu, nehledáme nového šéfa zvláštní jednotky. To mi nepomůže. Co ten, jaksejmenuje, co teď dělá údržbáře? Zuccaroni? Ne, ten druhý. Zen? Správně. Ale ten přece... Co? No, já jsem myslel, že s ním byly... víte přece, že měl nějaké problémy. Vážně? Já o ničem nevím. 13

8 Já nemyslím oficiálně. No, dokud to není oficiální, tak v tom žádný problém nevidím. Navíc je to únos! A nebyl on na to vlastně odborník? Ideální člověk. Když to říkáte, dottore. Skvělé. Po všech stránkách dokonalé. Jenom se to nesmí někde zadrhnout. A proto teď plně spoléhám na tebe, Ciliani. Za hodinu chci mít Zena a všechny patřičné papíry na stole ve své kanceláři. Jasné? No? Caccamo? No. Ciliani. Neviděl jsi Zena? Zkoušel jsi mu zavolat do kanceláře? Ne, jsem tak blbej, že mě něco takovýho nenapadlo. Jasně, že jsem mu zkoušel zavolat do kanceláře! Počkej, není on někde mimo? V Trevisu? V Terstu. Dneska ráno se měl vrátit. Vyprávěl jsem ti už o tý holce z Terstu, se kterou jsem se seznámil, když jsem sloužil na pobřeží v Ostii? Opalovala se úplně nahá za dunou, a když jsem... Jdi do háje, Caccamo. Kristepane, na to mám tak akorát náladu. Kde se ten mizera Zen fláká? 14

9 1 To se mi snad zdá! To není možné! Není to možné, ale stává se to. Takže je to zázrak! Pár set metrů od nádraží, a oni zastaví! Tohle už zachází příliš daleko! Spíš naopak, řekl bych. Pro lásku boží, nechte nás vystoupit! To chce klid, přátelé. Hlavně trpělivost. Jaký klid? Promiňte, ale podle mého skromného názoru tahle země potřebuje právě lidi, kterým už trpělivost došla! Lidi, kteří odmítají trpělivě snášet neschopnost a fušerství, jímž jsme obklopeni! Tak! To si myslím já. Říká se, že důležitá je cesta, ne cíl. To by mohl být reklamní slogan italských železnic. Vy jste se rozhodl dělat si z toho legraci, signore, ale podle mého skromného názoru to není k smíchu. Právě naopak, je to svrchovaně závažná záležitost, příznačná pro všechny neduhy, kterými naše ubohá země trpí. Co člověk očekává od vlaku? Že pojede přiměřeně rychle a dorazí do cíle plus mínus pár minut v čase stanoveném v jízdním řádu. Je to snad příliš? Je k tomu snad zapotřebí božího zásahu? V žádné jiné zemi na světě! A nebývalo to zapotřebí ani tady. Můžete se vystěhovat do Švýcarska, jestli se vám tady nelíbí. Ale dnes? Dráhy, stejně jako všechno ostatní, jsou hotová katastrofa. A co na to vláda? Přiklepne další miliardy lir svým kamarádům ve stavebních společnostech, aby za ně postavili novou trať mezi Římem a Florencií! A výsledek? Vlaky jezdí pomaleji než před válkou! Neuvěřitelné! Celonárodní ostuda! Mladší muž u dveří, každým coulem elegantní Říman, se posměšně ušklíbl. 15

10 No ovšem, před válkou bylo všechno lepší, zamumlal. To přece ví každý. Promiňte, ale vy například o tom nevíte vůbec nic, namítl popudlivý zavalitý muž s hustou hřívou stříbrných vlasů a veronským přízvukem. Jestli se nepletu, nebyl jste ještě ani na světě. Obrátil se ke třetímu cestujícímu v kupé sedícímu u okna, seriózně vyhlížejícímu asi padesátiletému muži s bledým obličejem, jehož nejnápadnějším rysem byl špičatý nos, připomínající trojúhelníkovou příď plachetnice. Působil lehce exotickým dojmem, jako by pocházel z Řecka nebo dokonce z Levanty. Tvářil se zdvořile, nenuceně a mírně cynicky a na rtech mu pohrával prchavý úsměv. Hlavní pozornost však k sobě přitahovaly jeho oči. Byly šedé, s modrými jiskřičkami, a vyzařovaly zvláštní zlověstný klid, až se Veroňan otřásl. Studený čumák, pomyslel si. A co vy, signore? obrátil se přesto na třetího pasažéra. Vy si nemyslíte, že je to národní ostuda? Vlak měl zpoždění už v Mestre, prohlásil neznámý muž se záměrně vážnou zdvořilostí, která působila uštěpačně. To přirozeně narušilo jízdní řád. Další zpoždění pak logicky následovala. Já vím, že vlak měl zpoždění už v Mestre! odsekl Veroňan. Nemusíte mi připomínat, že vlak měl zpoždění už v Mestre. Ale proč, ptám se, měl vlak zpoždění už v Mestre? Kvůli neoficiální stávce místní pobočky železniční odborové organizace. Neoficiální! Jako bychom neměli dost oficiálních stávek, jsme vydáni na milost každé tlupě nespokojených dělníků, kteří pak způsobí chaos v celém státě, nemluvě o tom, že se vůbec nemusejí obávat nějakých odvetných opatření. Mladý Říman se pleskl do nohavice srolovaným výtiskem časopisu s lesklou obálkou. Je to jistě nepříjemné, poznamenal, ale nedělejme z toho větší problém, než je třeba. Jsou i horší věci než chaos. Jako například? Příliš velký pořádek. Veroňan znechuceně máchl rukou. Příliš velký pořádek? To nemyslíte vážně! V téhle zemi by ani příliš velký pořádek nebyl dost. Je to pořád stejné. Mají vlaky 16

11 zpoždění? Postavíme novou trať! Je na jihu bída? Otevřeme novou továrnu! Jsou mladí lidé nevzdělaní delikventi? Zaměstnáme víc učitelů! Máme zbytečně moc státních úředníků? Umožníme jim předčasný odchod do penze a dáme jim vysoké důchody! Stoupá kriminalita? Schválíme nové zákony! Jen ať proboha nikdo nečeká, že bychom ty železniční tratě a továrny, které už máme, mohli provozovat efektivně, že bychom dokázali donutit učitele a byrokraty odvádět poctivou práci nebo že bychom naučili lidi respektovat už existující zákony. Kdepak! To by totiž zavánělo diktaturou nebo dokonce tyranií, a něco takového nemůžeme připustit. Ale o to přece nejde! Mladý Říman konečně odložil svou pózu ironického nadhledu. Ten váš slavný pořádek, signore, po kterém tak voláte, je něco naprosto neitalského, nestředomořského. Pořádek mají na Severu, a tam ať si ho nechají. Sem k nám nic takového nepatří. Dobrá, máme tady pár problémů. Ale problémy přece mají všude na světě! Stačí si přečíst noviny nebo se podívat na televizi. Nebo si myslíte, že Itálie je jediná země, kde není život dokonalý? Kdo mluví o dokonalosti? A pokud jde o ten váš krásný středomořský mýtus, signore, dovolte mi poznamenat, že... Muž u okna se zadíval na holou zeď hřbitova Campo Verano na druhé straně kolejí. Ani toto další zdržení, ani hádka, k níž zavdal podnět, zjevně nijak nenarušily jeho poklidné rozpoložení, v němž se nacházel od okamžiku, kdy se toho rána probudil. Snad za to mohlo vybočení z obvyklé rutiny, šok ze zjištění, že není zpátky v Římě, ale zůstal nevysvětlitelně vězet v Mestre, pět set šedesát kilometrů dál na sever. Na okamžik se jej zmocnil pocit, jako by se realita rozbila jako filmová promítačka a všichni měli za chvíli požadovat zpátky vstupné. Poté co se chvíli poslepu potýkal se svým oblečením ve stísněné temnotě spacího kupé, vystoupil do mlhavého jitřního vzduchu nasyceného slanou vůní laguny a štiplavým pachem benzínu a chemikálií z průmyslových závodů, jejichž hukot na něj ze všech stran doléhal, a pak pomalu zamířil po nástupišti do baru, kde se protlačil skupinkou železničářů, objednal si espresso stříknuté grappou a zjistil, že z Mestre 17

12 až do odvolání žádný vlak nejede v důsledku protestu zaměstnanců kvůli pracovní době. Mohl bych jet dál, napadlo ho tehdy. Mohl jsem jet dál, pomyslel si teď, mohl jsem prostě nasednout do jednoho z těch oranžových autobusů, které projížděly kolem nádraží a nad sklem jim svítil nápis z magické kombinace písmen: VENEZIA. Jenže jím nejel a dobře udělal. Nechal se unášet svou záhadnou povznesenou náladou, jako na loďce s mělkým ponorem klouzavě proplouval zátočinami a kanály laguny, jejíž melancholickou topografii důvěrně znal z chlapeckých let. V jeho věku přicházejí takové dary jen zřídka a mělo by s nimi být zacházeno s opatrností, s ohledem na křivolaké smyčky jeho vztahu k rodnému městu. Odměnou mu bylo rozpoložení, jež se ukázalo být nečekaně trvalé. Ani zpoždění v Mestre, ani další zdržení v Bologni a Florencii je nedokázaly narušit a dokonce i navzdory počasí, šedému a na konec března netypicky chladnému, se jej při návratu do hlavního města nezmocnila obvyklá deprese. Nikdy se nenaučí Řím milovat, nikdy se nebude cítit příjemně pod tíhou staletí moci a korupce v tomto mrtvém srdci Itálie, symbolu a zdroji její stagnace. Jak by se mohl cítit doma v tomhle nejtíživějším ze všech měst, když se narodil a vyrostl v jeho pravém protipólu, městě tak lehkém, že doslova pluje na vodě? Přesto, kdyby si měl vybrat mezi tím starým Veroňanem a mladým Římanem, neváhal by ani vteřinu. Rozhodně by nechtěl žít někde na nudném severu, kde všechno klapalo jako podle hodinek. Copak to je nějaký život? Život, to jsou ti dva mládenci támhle v chodbičce, například, dva typičtí římští proletáři, drsní hoši v džínsách a kožené bundičce, co nakukují do kupé první třídy a ledabyle se klátí se samozřejmou drzostí, která nebere ohled na chudobu, jako by jim to tady patřilo! Itálie možná není bez problémů, ale dokud je schopna produkovat takovouhle nezdolnou energii, takovou neodolatelnou vitalitu a šarm... Ve vteřině se dveře otevřely a znovu zavřely a vyšší z obou mladíků stál uvnitř, v jedné ruce sportovní tašku, v druhé automatickou pistoli. Na chviličku se spokojeně usmál. Žádný strach, nejsem terorista! 18

13 Taška přistála na zemi u jejich nohou. Všechny cennosti dovnitř! Peněženky, hodinky, prsteny, zapalovače, náramky, medailonky, přívěsky, náramky, náušnice, hedvábné kalhotky, cokoli vás napadne. Cizí měnu jen ve velkých bankovkách, beru i všechny známé kreditní karty. A ať to sviští! Ústí zbraně namířilo postupně na každého ze tří cestujících. Ty sráči. Téměř neslyšný výron potlačené nenávisti krátce rozechvěl vzduch. Pistole se pohnula směrem k bělovlasému muži. Cos to řek, dědku? Muž se šedýma očima u okna hlasitě zakašlal. Nezabíjejte mě, prosím, řekl. Hned vám dám svou peněženku. Pistole se odklonila od Veroňana. Muž u okna držel v ruce velkou náprsní tašku z hnědé kůže a vyndával z ní kartičku z umělé hmoty. Co je to? vyštěkl mladík. To by vám k ničemu nebylo. Dejte to sem! A vy dva sebou hněte, kruci, jestli nechcete, abych vám prostřílel kolena! Na dno sportovní kabely začaly dopadat kožené peněženky a drahý kov. Mladík si prohlédl plastikovou kartičku a krátce se zasmál. Policejní komisař? Tak to se moc omlouvám, dottore, to jsem netušil. Oukej, klidně si ji nechte. Možná se za mě někdy budete moct přimluvit. Vy jste policista? obrátil se na muže Veroňan. V té chvíli sebou vagón prudce trhl a vlak se pohnul kupředu. Otevřely se dveře a druhý mládenec vzrušeně mávl na svého společníka. Co se s nima tak sereš? Padáme, kruci! No tak, dělejte něco! rozkřikl se bělovlasý muž, když mladíci popadli tašku a zmizeli. Jestli jste policista, tak musíte něco podniknout! Zastavte je! Pronásledujte je! Zastřelte je! Nemůžete tady přece jen tak sedět! 19

14 Vlak zvolna míjel velkosklady v San Lorenzu. Nedaleko bouchly vagónové dveře. Policista otevřel okno a vyhlédl ven. Támhle byli, kličkovali přes koleje směrem k bezpečné anonymitě ulic. Veroňan soptil vzteky. Takže vy mi odmítáte odpovědět? Ale já to tak nenechám! Požaduji, abyste mi odpověděl! Z toho se jen tak nevyvléknete, to vám slibuju. Bože na nebi, copak vám není hanba, komisaři? Klidně přihlížíte, jak jsou nevinní občané okrádáni přímo před vašima očima, a sám se schováte za úřední funkci a nehnete prstem! Matko boží! Stačí, že je všeobecně známo, jak je italská policie všem ostatním evropským zemím pro smích. To už nikoho nepřekvapí. Ale kristepane, ve snu by mě nenapadlo, že budu osobně svědkem tak do očí bijícího příkladu nehorázného nedodržení služební povinnosti, jaký jsem viděl dnes. Co? Výborně. Nádhera. To vám jen tak neprojde. Já nejsem žádný hej nebo počkej, na kterého si můžete dovolovat, víte? Řekněte mi laskavě své jméno a hodnost. Vlak projížděl zatáčkou kolem Porta Maggiore a nádraží již bylo na dohled. Takže, vaše jméno! opakoval bělovlasý muž. Zen. Zen? Vy jste z Benátek? A co má být? Protože já jsem z Verony! To pomyšlení, že nám v očích těchhle jižanů děláte takovou ostudu! Komu tady říkáte jižan? Mladý Říman vyskočil. Aha, teď se za to stydíte, co? Před pár minutami jste se naparoval jako krocan! Já se za nic nestydím, signore! Ale jestliže je to označení míněno jako záměrná urážka, navíc z úst člověka, jehož aroganci předčí snad jen jeho ohromující neznalost skutečného významu italské kultury... Kultury! Co vy víte o kultuře? Nechtějte mě rozesmát svým naprosto nemístným užíváním velkých slov, kterým naprosto nerozumíte. 20

15 Vlak překodrcal přes několik výhybek a začal zpomalovat u nástupiště. Zen vyšel z kupé a jal se prodírat mezi cestujícími v chodbičce. To je spěchu! poznamenala žena s nakvašeným výrazem ve tváři. Někdo musí být holt všude první a na ostatní nebere ohled. Nástupiště bylo plné lidí, kteří tu čekali už celé hodiny. Když vlak konečně zastavil, vrhli se na něj jako přepadová jednotka, aby si vybojovali místo na dlouhou cestu do Neapole a dál. Zen se protlačil davem do nádražní haly. Telefonní automaty byly všechny obsazené. U nejbližšího aparátu unaveně vyhlížející, špatně oblečená žena opakovala dokolečka: Já vím... já vím... já vím, pronikavě jednotvárným hlasem venkovanky. Zen jí zamával před očima průkazem. Policie. Naléhavá záležitost. Potřebuju si zatelefonovat. Vzal ženě, která se ani nebránila, z ruky sluchátko a vytočil 113. Tady komisař Aurelio Zen. Ne, Zen. Z, E, N. Bez O. Správně. Pracuji pro ministerstvo vnitra. Volám z nádraží Termini. Ve vlaku došlo k přepadení. Pachatelé jsou na útěku směrem na Via Prenestina. Pošlete tam auto a já vám mezitím nadiktuju jejich popis. Píšete si? Prvnímu je asi dvacet, výška něco přes metr šedesát. Tmavé vlasy hodně nakrátko, takže je možná na vojně, tmavě zelená kožená bunda s kapsami na zip, seprané džínsy, tmavě hnědé holínky. Ten druhý je o něco vyšší, delší světlé vlasy, knír, velký nos, hnědá kožená bunda, nové džínsy, červenomodrobílé tenisky. V ruce nese zelenou plastikovou sportovní brašnu s bílým nápisem,banca Popolare di Frosinone. Má malou automatickou pistoli, takže pozor. Máte to? Dobrá, podrobné hlášení nechám u nádražní policie. Zavěsil. Žena na něj hleděla s obezřetnou zvědavostí. Byl to místní hovor? zeptal se jí. Zvědavost vystřídal strach. Cože? Telefonovala jste s někým v Římě? Ne, ne! V Salernu! Já jsem ze Salerna. Začala se hrabat v kabelce a hledat průkaz, který byl její jedinou chabou obranou proti temným silám státní byrokracie. 21

16 Zen prohrábl hrst drobných, našel další telefonní žeton a podal jí ho. Tu máte. Zavolejte si znovu. Žena si ho podezíravě přeměřila. Položil žeton na automat a otočil se k odchodu. To byla moje sestra, vyhrkla najednou a popadla ho za loket. Pracuje u papeže. Ve Vatikánu! Dělá tam uklízečku. Plat má mizerný, ale aspoň dělá pro papeže, to je něco, nemyslíte? Jenže její manžel mě nepustí k nim domů, protože můj bratr na něj něco ví. Šupák jeden! Tak jí vždycky telefonuju, když sem přijedu navštívit vnuka. Nedali jí telefon, víte, tak musím sama volat z nádraží. Jsou to hrozní škrti, ti kněží. No, pořád lepší než balit sardinky, aspoň vám nesmrdí ruce. Ale povězte mi, smí to ten darebák vůbec dělat? Bránit mi navštívit vlastní sestru? Není na to nějaký zákon? Zen zamumlal cosi o naléhavém případu, vyprostil se z jejího sevření a zamířil na opačný konec haly k neonovému nápisu POLIZIA FERROVIARIA. Všude dobře, doma nejlíp, zahučel sám k sobě polohlasně. Jeho předchozí nálada se rozplynula v nenávratnu jako dětská vzpomínka. Těžké vstupní dveře se za ním s hlasitým bouchnutím zaklaply a zavřely ho uvnitř, mimo dosah venkovního světa. Otočil vypínačem, a jediná žárovka osvětlující předsíň ukončila svůj dlouhý sinalý život v posledním extravagantním záblesku a zanechala ho ve tmě. Právě se vrátil ze školy. Jen co políbí matku, vyběhne si ven na náměstí zahrát kopanou. Bylo to neuvěřitelné, ale jako by opravdu slyšel vzdálený zvuk šplouchající vody. Po chvíli však šplouchání ustoupilo nabádavému hlasu, kázajícímu cosi o ekologii pádské delty. Čeření vlnek prolínající se s trvalým hlukem dopravy nepřicházelo samozřejmě z kanálů jeho vzdáleného dětství, ale z televize. Tápal poslepu kolem obrazů a nábytku, které tvořily kulisu jeho života tak dlouho, že je téměř nevnímal. Blížil se k proskleným dveřím a zvuk z televize sílil. V obývacím pokoji pak byl prakticky ohlušující. V matné směsici televizní záře a podvečerního soumra- 22

17 ku pronikajícího žaluziemi rozeznal křehkou postavu své matky upírající s dětskou dychtivostí zrak na blikající obrazovku. Aurelio! Už ses vrátil! Ano, mami. Sklonil se k ní, aby ji políbil. Jak ses měl ve Fiume? Odpočal sis? Ano, mami. Nemělo smysl ji opravovat, i když ho její omyly vracely zpátky nejen v prostoru, ale i v čase, do města, které přestalo existovat téměř před půl stoletím. A co ty, mami? Jak se ti daří? Dobře, dobře. Nemusíš si dělat starosti, Maria Grazia je hotový poklad. Jediné, co mi chybí, jsi ty. Ale já jsem tě varovala! Nevíš, jaké to je ve státní službě, říkala jsem ti vždycky. Pošlou tě na jedno místo a pak tě pošlou na jiné, a zrovna když si tam začneš zvykat, přeloží tě zase jinam, až nakonec nevíš, kde ti hlava stojí. A když si pomyslím, žes mohl mít pěkné teplé místečko na železnici jako tvůj otec, klidnou úřednickou práci, se stejným zajištěním jako u policie, ale bez toho věčného harcování. A nikdy bychom se nemuseli stěhovat sem dolů na jih! Odmlčela se, když se z kuchyně přihnala Maria Grazia. Do té doby spolu mluvili nářečím, kterému hospodyně nerozuměla. Vítejte doma, dottore! zvolala. Celý den se po vás shánějí. Říkala jsem jim, že ještě nejste zpátky, ale... V tom okamžiku se rozdrnčel v předsíni telefon. To bude ten starý fašista z vlaku, pomyslel si Zen. Tihle lidi mají dlouhé prsty. Ale celý den? Maria Grazia zase přehání. Zen? U telefonu. Tady Enrico Mancini. Kristenanebi! Ten Veroňan si došlápl opravdu vysoko. Zen hněvivě sevřel sluchátko. Poslyšte, ten mizera měl bouchačku a stál ode mě moc daleko, abych po něm mohl skočit. Tak co jsem měl podle vás dělat? Nechat se zastřelit, aby commendatore nepřišel o svoje prašivé hodinky? 23

18 V telefonu se rozhostilo ticho přerušované jen praskáním. O čem to mluvíte? O tom vlaku! O žádném vlaku nemám tušení. Volám kvůli vašemu převelení do Perugie. Cože? Do Foggie? Spojení bylo velmi nekvalitní, ve sluchátku to šumělo a linka občas úplně vypadávala. Po sté Zena napadlo, jestli ho pořád ještě odposlouchávají, a po sté si odpověděl, že by to nedávalo smysl, teď už vůbec ne. Nebyl důležitý. Taková paranoia byla jen naruby obrácená ješitnost. Do Perugie! Perugie v Umbrii! Odjíždíte zítra. Co to má probůh znamenat? Odkdy se člověk jako Enrico Mancini stará o to, kde bude sloužit nějaký bezvýznamný Zen? Do Perugie? Ale já jsem měl nastoupit v Lecce, ovšem až za... To teď pusťte z hlavy. Budete znovu pracovat jako vyšetřovatel, Zene. Slyšel jste o Milettiho únosu? Opatřím vám veškeré dostupné informace a pošlu vám je zítra ráno spolu s autem. V podstatě je to ale jasný případ. Každopádně od zítřka to máte na povel. Co? Vyšetřování případu Miletti! Sedíte si na uších? V Perugii? Správně. Jste dočasně převelen do Perugie. Jste si tím jist? Jak to myslíte? Manciniho hlas byl jako led. No, měl jsem za to, že... Ano? Měl jsem za to, že jsem byl všech pravomocí vyšetřovatele trvale zbaven. To slyším poprvé. V každém případě, taková rozhodnutí vždycky platí jen do odvolání a mohou být ve světle nových okolností revokována. Velitelství v Perugii požádalo o pomoc a my nemáme nikoho jiného k dispozici, to je celé. Takže je to oficiální? 24

19 Ovšemže je to oficiální! S tím si nedělejte starosti, Zene. Hlavně se soustřeďte na ten případ. Potřebujeme výsledky, a to rychle, jasné? Spoléháme na vás. Ještě dlouho po tom, co Mancini zavěsil, stál Zen u telefonu, hlavu přitisknutou ke zdi. Konečně znovu zvedl sluchátko a vytočil číslo. Telefon na druhém konci dlouho vyzváněl, a teprve když už chtěl zavěsit, ozval se ženský hlas. Ano? To jsem já. Aurelio! Čekala jsem, že se ozveš až večer! Jak ses měl, ani nevím, kde jsi byl. Proč ti trvalo tak dlouho, než jsi to zvedla? Mám tady milence. Ne, vážně, byla jsem ve vaně. Nechtělo se mi vylézat, ale pak mě napadlo, že bys to mohl být ty. Něco zamručel a na chvíli se rozhostilo ticho. Poslyš, něco se děje. Zítra budu muset zase odjet a nevím, kdy se vrátím. Mohli bychom se vidět? To bych moc ráda. Chceš někam zajít? Dobře. K Ottaviovi? Výborně. Zavěsil a rozhlédl se po předsíni, prohlížel si nábytek, který vládl jeho dětství a teď se vrátil, aby ho strašil v dospělosti. Veškeré vybavení bytu pocházelo z rodného domu v Benátkách, odkud sem bylo převezeno, když se matka před šesti lety konečně nechala přemluvit, aby se k němu přestěhovala. Léta odolávala, ještě dlouho po tom, co začalo být jasné, že se už o sebe nedokáže postarat sama. Do Říma? Nikdy! bránila se vehementně. Připadala bych si jako ryba na suchu! Celá se třásla a lapala po dechu, jako by chtěla otřepané přirovnání s náležitou bolestí co nejživěji znázornit. Nakonec se ale musela vzdát. Její jediný syn se k ní nastěhovat nemohl. Od aféry s únosem Alda Mora byla jeho profesionální kariéra jasně dána, s výhledem na léta nudné rutiny, než mu bude dopřán odchod do penze. A nikoho jiného, s výjimkou několika vzdálených příbuzných kdesi v dnešní Jugoslávii, prostě neměla. A tak se přestěho- 25

20 vala, přičemž osudu, jehož se tolik bála, se jí podařilo vyhnout jen díky tomu, že si s sebou přivezla všechen svůj majetek a proměnila tak Zenův byt v akvárium, ze kterého se už nikdy nevynořila. Matce tedy udušení na suchu nehrozilo, ovšem na Zena mělo toto uspořádání účinek zcela opačný. Jeho byt v nudné, honosné ulici severně od Vatikánu se mu nikdy moc nelíbil, ale v Římě si člověk nemůže vybírat. Snad nejvíc dokázal ocenit jeho anonymitu: skoro jako by bydlel v hotelu. Matčin příjezd toto vše zásadně změnil a místo skrovného vybavení poskytovaného pronajímatelem teď Zena obklopovaly věci obtížené trudnými vzpomínkami a obskurní symbolikou. Občas míval pocit, že se tu zalkne, a v takových chvílích se myšlenkami vracel do domu v Benátkách, nyní tak nádherně prázdného, s místnostmi plnými jen perlově stříbřitého světla, důvěrné blízkosti vody a křiku dětí a racků. V duchu se zaříkal, že se tam jednoho dne odebere na odpočinek, a prozatím se tam často vracel alespoň v představách, takže by se vůbec nedivil, kdyby se dozvěděl, že tam údajně straší. Z kuchyně se linulo rachocení hrnců doprovázené Mariiným střídavým láteřením na prastarý sporák, povzbuzováním tupého nože, pobrukováním úryvků posledního hitu letošního jara a vzýváním Madony, aby byla svědkem bídy, s níž se musí potýkat v důsledku kvality surovin, které jí nabízí místní zelinář. Bude se muset zdržet a něco sníst, než uteče za Ellen. Uvědomil si, že matka má za týden narozeniny. Téměř určitě bude tou dobou ještě pryč. Každopádně jí bude muset říct o změně plánů, což znamená, že si znovu vyslechne, jakou by mohl mít krásnou práci u dráhy jako jeho otec. Opravdu si nepamatuje, že mu to vykládá pokaždé, když se odněkud vrátí? Anebo ji naopak baví, že si ho takhle dobírá? To je ta potíž se starými lidmi, pomyslel si, člověk nikdy neví, na čem s nimi je. A také ta potíž, když člověk žije s někým, koho nade vše miluje, ale s kým ho nespojuje víc než pokrevní pouto. Ale tomu nerozumím. Vždyť ty přece nejsi opravdový policista. Pracuješ pro ministerstvo jako úředník. Tak jsi mi to vždycky říkal. 26

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů.

Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Bertil stál u okna a díval se ven. Začalo se smrákat. Venku byla mlha, zima a ošklivo. Bertil čekal na maminku a na tatínka, až se vrátí domů. Čekal tak toužebně, že by nebylo divu, kdyby se objevili ve

Více

být a se v na ten že s on z který mít do o k

být a se v na ten že s on z který mít do o k být a se 1. 2. 3. v na ten 4. 5. 6. že s on 7. 8. 9. z který mít 10. 11. 12. do o k 13. 14. 15. ale i já 16. 17. 18. moci svůj jako 19. 20. 21. za pro tak 22. 23. 24. co po rok 25. 26. 27. oni tento když

Více

Samuel van Tongel. Nevinnosti I

Samuel van Tongel. Nevinnosti I Samuel van Tongel Nevinnosti I Studený vítr ochlazoval jinak teplý večer při svitu zapadajícího slunce, jehož barva se měnila při každém mraku, který se na překrásném oranžovo-modrém nebi ocitl. Na stromech

Více

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny?

Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Proč si všichni na střední musí připadat jako králové nebo královny? Nikdo si mě za celý týden ani nevšiml. Jsem jen další nová studentka na nové škole. Přestoupila jsem z té minulé z toho důvodu, že se

Více

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti.

Od chvíle, kdy se na ně podívala naposledy, neuplynuly ještě ani dvě minuty. Měla pocit, jako by se ocitla v nějaké časové pasti. Kapitola 1 Už to máš? zeptala se Olivia Abbottová mámy. Olivii se konečně podařilo přimět tátu, aby si dal pauzu od svého pravidelného úterního maratonu tai-či tím, že mu zatřepala pompony přímo před obličejem,

Více

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam

Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam FAJN TROCHU OČISTNÉ ANO Sam si o tom chtěl promluvit. Meredith nechtěla. Sam se chtěl zamyslet nad možnými důsledky. Ve světle její reakce považoval za nutné to probrat detailněji. Nekaz to kouzlo, požádala

Více

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla

na jeho límci. Mnohokrát jsem vynesla Jednoho dne na jeho límci. tento malý hmyz ven, měl učitel narozeniny. Ti lidé se zase předem domluvili: Co kdybychom vyhlásili soutěž o nejlepší oblečení jako dárek na učitelovy narozeniny? Musely ho

Více

Co byste o této dívce řekli?

Co byste o této dívce řekli? Co byste o této dívce řekli? Jaké má vlastnosti? Co dělá? Jaká je to žákyně? Z jaké pochází rodiny? Upřesníte ještě něco v charakteristice této dívky? Doplníte teď něco na charakteristice dívky? Kdo by

Více

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz Bůh to zařídí? Miroslav Krejčí ilustrace Miroslav krejčí starší Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w.

Více

Korpus fikčních narativů

Korpus fikčních narativů 1 Korpus fikčních narativů prózy z 20. let Dvojí domov (1926) Vigilie (1928) Zeměžluč oddíl (1931) Letnice (1932) prózy z 30. let Děravý plášť (1934) Hranice stínu (1935) Modrá a zlatá (1938) Tvář pod

Více

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal.

Pod Kingstonem. Mobil hlasitě zapípal. Pod Kingstonem Mobil hlasitě zapípal. Jsou lidé, které zapípání mobilu dokáže vážně vyvést z míry. Mohou pak začít splašeně pobíhat, křičet, ohrožovat všechno a všechny ve svém dosahu. Jiní zase začnou

Více

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let)

JAOS. povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) JAOS povídka na pokračování pro kroužek robotiky (pro děti 8 12 let) Kapitola I. Jak to začalo a jak to u nás vypadá? Proč zrovna já? Koukej, ať už jsi zpátky v regenerační komoře! řekl nějaký hlas, když

Více

Potrestat nebo nepotrestat

Potrestat nebo nepotrestat 3 Potrestat nebo nepotrestat Náš třetí seminář ještě nezačal. Lidé byli pořád seskupeni do malých hloučků a hluboce zabraní do konverzace. Zaslechla jsem útržky vět. Za to, co řekla, má měsíc domácího

Více

Deník mých kachních let. Září. 10. září

Deník mých kachních let. Září. 10. září Deník mých kachních let Září 10. září Kdybych začínala psát o deset dní dříve, bylo by zrovna 1. září. Den, na který jsem se těšila po několik let pravidelně, protože začínala škola. V novém a voňavém

Více

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007

[PENÍZE - MANAŽEŘI] 28. října 2007 Úvod Zdravím vás všechny a vítám vás. Jsem moc rád, že jste dnes dorazili. Dnes začneme spolu mluvit o penězích. Vím, že je to velice kontroverzní téma. Ne jenom z pohledu lidí mimo církev. Nedávno zveřejnili

Více

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá-

A Vike šel domů a vysadil dveře hlavního vchodu. Pak ohnul dvě pružné, pevné mladé břízky, které stá- Soutěž Následujícího dne v šest hodin ráno se Halvar a Vike posilnili několika miskami ovesné polévky, kterou matka Ylva uměla tak výborně vařit, a vydali se k hromadám kamení. Mezi oběma hromadami byl

Více

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza

MŮJ STRACH. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza MŮJ STRACH Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje.

Můj strach. Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. Můj strach Nejstrašnější bída je samota a pocit, že mě nikdo nepotřebuje. - Matka Tereza Byla jsem hrozně vyděšená, hlavně z toho, že lidé, které jsem zázrakem potkala, mě jednoduše opustí. Proč by někdo

Více

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo!

Ahoj kamarádi, tak co íkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kte í malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Ahoj kamarádi, tak co říkáte na ty dva hlupáky a vykutálence, kteří malému Jakubovi tak moc ublížili? Taky je vám z toho smutno? No aby nebylo! Vždyť je to ostuda, když se lidi k sobě chovají tak surově

Více

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky

Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky 2. Lekce klavíru Wendy čekala před domovními dveřmi své učitelky klavíru, svírala noty a snažila se potlačit napjaté chvění, které před lekcemi cítívala. Windy! Pojď dál, pojď dál! Drobná, elegantně oblečená

Více

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz

linka pomoci Čekáte nečekaně dítě? Poradna (nejen) pro ženy v tísni Celostátní linka pomoci: 800 108 000 www.linkapomoci.cz Bylo mi teprve 17, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Hlavou mi svištělo, že chci studovat, užívat si života, a že mě naši zabijou. Ti nám ale nakonec pomohli ze všech nejvíc. S prckem to dnes už skvěle

Více

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých

Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých Ahoj kamarádi, rok se s rokem sešel a v našem lese je bílo až oči přecházejí. Všechny stromy se oblékly do nadýchaných jiskřivých kabátů, na kterých šišky vypadají jako velké hnědé knoflíky. V lese zavládlo

Více

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová

PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová PŮJČIT SI ZÁPALKU Překlad: Adéla Nakládalová Můžete si myslet, že půjčit si zápalku na ulici je docela jednoduchá věc. Ovšem každý člověk, který to kdy zkusil, vás ujistí, že tak to rozhodně není. A každý

Více

14 16 KH-57-03-297 -CS-C

14 16 KH-57-03-297 -CS-C 14 16 KH-57-03-297-CS-C Vy krásné vlaštovky! Evropská komise Tuto publikaci zpracovalo Generální ředitelství pro životní prostředí. Vychází ve všech úředních jazycích Evropské unie. Publikace je také k

Více

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně.

1. kapitola. Najednou se odněkud přiřítil chlapec, o něco málo starší, než já. Co tu děláš? zeptal se překvapeně. 1. kapitola Muselo se něco stát! Tohle přece není normální! víří mi hlavou. Okolo mě jezdily tanky a motorky. Co se to děje? Náhle mi hlavou bleskla strašlivá myšlenka: ocitla jsem se v minulosti. Ano,

Více

"Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně.

Marcela, představila se nejistě a téměř kajícně. "Marcela," představila se nejistě a téměř kajícně. "Ivan Toman," zareagoval stereotypně jako po každém zazvonění telefonu, a teprve poté si uvědomil, kdo volá. "To jsi ty, Marcelo?" nechtěl věřit tomu,

Více

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy.

Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Tohle byla jedna z mnoha etap jejího života, která měla brzy skončit. Alespoň tak jsem to vnímala a bála se toho, že to skončí příliš brzy. Nedokázala jsem si představit život bez ní a to i přesto, že

Více

Můj pohled pozorování

Můj pohled pozorování Můj pohled pozorování Přemysl Vřeský Veselí nad Moravou 2013 Ájurvédská Instituce Dhanvantri, Praha ÚVOD Jmenuji se Přemysl Vřeský a ukončil jsem druhý ročník studia Ajurvédské instituce Dhanvantri obor

Více

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky.

To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď vážně. Pokračovala. Musíte zhubnout, nebo vám začnu předepisovat prášky. Neviditelnost Tomáš Dušek Byl jsem na kontrole. Našli mi v krvi zbytkový alkohol a špatný cholesterol. Ptal jsem se své doktorky, co to znamená. To znamená, že jste tlustý ožrala. Odpověděla mi. Ale teď

Více

2. Čisté víno (Sem tam)

2. Čisté víno (Sem tam) 1. Čekání na zázrak (Sem tam) H # 1. Už padá půlnoc, zní jen můj těžký krok, oblohou snáší se k zemi mráz, vítr ztichl, zbyl jenom úplněk, () i čas zůstal na chvíli stát. 2. jinak nic, pouze průhledný

Více

m.cajthaml Na odstřel

m.cajthaml Na odstřel m.cajthaml Na odstřel Ach Bože! zakřičel směrem všude tam, kde nic nebylo. William Eastlake I. Já ho vůbec neznal. Teda předtím jsem ho vůbec neznal. I když bydlíte v jednom městě, tak nemůžete znát všechny

Více

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém

Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém f r a n z k a f k a Řehořovi bylo jasné, co Markétka zamýšlí, chce odvést matku do bezpečí a jeho pak zahnat ze stěny dolů. Ale jen ať si to zkusí! Řehoř sedí na svém obraze a nevydá ho. Raději skočí Markétce

Více

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano?

Titul: TV_1303_Duchovné praktikovanie a úprimnosť pomáhajú planéte_iii Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Zdravím, Mistryně! (Ahoj.) Ano? Dělám to teď dobře. Velice ráda Vás vidím! Já také, drahá, já také. Jste tak hezká! A toto je moje tchýně. Och, ano? Celá rodina je tady, dobrá! Dobrá, zpět k vaší poezii.

Více

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM

ČTVRTÁ ITERACE. Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM ČTVRTÁ ITERACE Nevyhnutelně se začnou vynořovat základní nestability. IAN MALCOLM HLAVNÍ CESTA Do střechy elektromobilu bubnoval déšť. Tim cítil, jak ho brýle pro noční vidění nepříjemně tlačí do čela.

Více

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda

Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda Nejdřív mysli, potom běž! říkával strýček Šmajda a věděl proč. Levou zadní tlapku měl malou a hubenou, vypadala spíš jako uschlý vrbový lístek než jako pořádná myší noha, a tak si každou cestu musel předem

Více

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5

Klasické pohádky. Medvídek Pú. http://deti.e-papa.cz Page 1/5 Klasické pohádky Medvídek Pú Page 1/5 Tady jde ze schodů za Kryštůfkem Robinem Michal Medvěd hlavou napřed, bum, bum, bum. Jinak to ani neumí, ale někdy mu připadá, že to přece jen musí jít taky jinak,

Více

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej..." Já:,,A jak ale mohl vzít roha?"

2. Kapitola - Útěk. Kurtis:,,Mě se neptej... Já:,,A jak ale mohl vzít roha? 2. Kapitola - Útěk,,Pink..probuď se!!" Já:,,Ehh...coo?? Nazdar Kurte.." Kurt:,,Pink, máme problém..pamatuješ na toho včerejšího návštěvníka?" Já:,,Na toho se nedá zapomenout...*zíív*" Kurt:,,Výborně..je

Více

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera

Neměl by vůbec nic. že jsme našli partnera Když mladý muž Neměl by vůbec nic. stejného smýšlení. slyšel ropuchu mluvit tak odvážně a logicky, beznadějně se zamiloval. Od té doby se pokaždé, cestou ze školy u ní zastavil na kus řeči. Jednoho dne,

Více

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské.

1. kapitola (Petra) No, já sama nevím, jak se ta zastávka jmenuje vím jen, že to kousek od Řešovské. 1. kapitola (Petra) Stojím na chodbě budovy FSV UK a snažím se zorientovat v plánku. Nervózně si přitom pohrávám s propiskou. Náhle za sebou uslyším povědomý hlas: Honzo, kolikrát jsem ti říkal, že nechci,

Více

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš.

Podívejte se na Měsíc, vypadá jako písmenko D, zavolal Lukáš. Měsíc Do kluků jídlo doslova padalo. Jednak měli hlad jako vlci, ale také se už nemohli dočkat, až začnou pozorovat. Sotva dojedli poslední sousto, poprosili tatínka, aby jim dalekohled vynesl na zahradu.

Více

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska.

Byla to láska. Kytička milostné poezie. Obsah: Když jsem byla hodně malá. Pomalu vrůstám do tebe. Kdybych to dovedl. Byla to láska. Byla to láska Kytička milostné poezie Obsah: Když jsem byla hodně malá Pomalu vrůstám do tebe Kdybych to dovedl Byla to láska Magdaléna Štěpán Křivánek GRANO SALIS NETWORK 2004 www.granosalis.cz Když jsem

Více

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí.

ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. ČERVEN Pátek Pro mě jsou letní prázdniny v podstatě tři měsíce výčitek svědomí. Jenom proto, že je hezky, každý čeká, že budete venku a skotačitˮ nebo tak něco. A když venku netrávíte každou vteřinu, hned

Více

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu.

A jakmile stanula nad bílou kaluží, jasné světlo rázem zhaslo. Dívka se souhlasně podívala na svůj stín. Dobrá práce, řekla mu. Kapitola 2. ARIA Venku bylo zataženo. Žádná modrá obloha, ani slunce, ani stín. Proto bylo tak zvláštní, když se uprostřed parkoviště před nemocnicí jeden stín objevil. Nejdřív to byla jen taková skvrna,

Více

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel

Pravidla přátelství. Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Pravidla přátelství Na motivy úspěšného seriálu od Disney Channel Original title: Código amistad Copyright 2015 Disney Enterprises, Inc. Vydalo nakladatelství EGMONT ČR, s.r.o., Žirovnická 3124, 106 00

Více

děkuji Vám, že jste mi

děkuji Vám, že jste mi Mistryně, děkuji Vám, děkuji Vám, že jste mi Rádo se stalo. že jste mi sem pomohla přivést devět starších lidí v jejich 60 nebo 70 letech, aby Vás tentokrát viděli. Přeji Vám stále dobré zdraví a krásu.

Více

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva

Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz. 10. Omluva 10. Omluva Tim 2,2 o.s. - www.web4kids.cz Podívej, kdo sem jde, upozornil Štefan přítele. Ten se napřímil a pohlédl k cestě. Po ní pomalu přicházel Viktor. No, ty lenochu, zasmál se mu Gimo naproti, když

Více

Televizní expert. Michael Sodomka

Televizní expert. Michael Sodomka Televizní expert Michael Sodomka AKT I Scéna 1 Prázdná hospoda, pouze hospodský stojí za barem, vchází druhý muž, Karlík, míří za hospodským. Nazdar! Čau, Karliku. Moc plno tu teda nemáš. No nemám. Co

Více

Ano, které otevírá dveře

Ano, které otevírá dveře ČTVRTÝ PRINCIP Ano, které otevírá dveře Kdykoli objevím lidskou činnost, která funguje v praxi, okamžitě běžím k počítači, abych zjistil, jestli bude fungovat i teoreticky. typický ekonom Já jsem si řekla

Více

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace

Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Základní škola Velké Pavlovice, okres Břeclav, příspěvková organizace Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Název : Malý princ, Antoine de Sain - Exupéry Autor: Mgr. Jitka Řádková Ročník: 3. ročník

Více

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz

Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Projekt Odyssea, www.odyssea.cz Příprava na vyučování s cíli osobnostní a sociální výchovy (typ A) Téma oborové (= téma OSV č. 1) Vzdělávací obor Ročník Časový rozsah Tematický okruh OSV Dodržujeme základní

Více

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat,

Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, Když jsem mámě říkala, že by měla jít za svým snem a otevřít si vlastní pekařství, vůbec jsem si neuvědomila, že se kvůli tomu budu muset stěhovat, opustit všechny své kamarády a začít chodit do nové školy.

Více

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007

OSTRUZINY.cz. Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 OSTRUZINY.cz Žebříček TOP 10 básní z PSANCI.cz ZÁŘÍ 2007 1. Dole...nahoře (od LUKiO) 2. Tajemství (od Zorik von Masimo) 3. Linnéa (od otazník) 4. Dopravní modlitbička (od Lizzzie) 5. Definice lásky (od

Více

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude.

to byla jsem starší. Člověk stárne každým dnem, ale to hle bylo jiné, horší, definovatelné. Bylo mi osmnáct. A tolik Edwardovi nikdy nebude. 1. OSLAVA Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla v takovém tom oslepujícím

Více

Bonbony. Bonbony. čokoláda. Něco na zub?

Bonbony. Bonbony. čokoláda. Něco na zub? Bonbony da a ybonbonybonbonybonbon Bonbony Něco na zub? čokoláda Kapitola 1 Pes, který uměl zpívat P odívej! řekla Maja. Už se to stalo zas! Maja podala Lassemu noviny a ukázala mu v nich prstem na jeden

Více

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou.

Otevře dveře. aby mohli jít se mnou. Jsem samotná matka Otevře dveře. Protože doma nemám se čtyřmi dětmi. Mistryně mi vždy dělala společnost, umožnila mi mnohokrát z něčeho se dostat. Speciálně chci poděkovat Mistryni. Není zač. Děkuji vám,

Více

Petra Soukupová. K moři

Petra Soukupová. K moři Petra Soukupová K moři Brno 2011 Petra Soukupová, 2007 Host vydavatelství, s. r. o., 2007, 2011 (elektronické vydání) ISBN 978 80 7294 420 0 Rodičům PETROVY DVĚ ŽENY 1/ Petr a Magda se potkávají Magda

Více

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech.

Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. 1 SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ Ach, to léto! Trpaslíci se vraceli domů po celodenní dřině v diamantových dolech. Každý nesl v jedné ruce krumpáč a v druhé kyblík. Jak tak pochodovali lesem, hřálo je do zad

Více

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug

Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Scénář ukázkového testu Přetištěno z knihy Nenuťte uživatele přemýšlet! 2010 Steve Krug Ve webovém prohlížeči by měla být načtení nějaká neutrální stránka, například Google. Dobrý den. Jmenuji se a budu

Více

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3

Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Copyright Eric Kahn Gale, 2011, 2013 Translation Květa Kaláčková, 2013 Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-381-3 Jak dělat potíže, aniž by ses do nich sám namočil, jak řídit školu a být

Více

Fantastický Svět Pana Kaňky

Fantastický Svět Pana Kaňky Fantastický Svět Pana Kaňky Adam Nehůdka je chlapec, jenž velmi rád četl knížky. Doma a ve škole se mu nikdy nic nedařilo, a tak byl poslán do Akademie pana Kaňky. Chodili tam chlapci, jejichž jména začínala

Více

Telefonní budka. Varovný telefonát

Telefonní budka. Varovný telefonát MEZI NEBEM A ZEMÍ Mezi nebem a zemí Telefonní budka Tohle se prý stalo nedávno, někde na Kladně. Jednu mladou dívku právě proti její vůli opustil přítel a k tomu se přidaly jak problémy ve škole, tak

Více

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09

Žába 92 / 93. zahrada.indd 92 12.1.2016 7:26:09 Žába Nenávidím žáby. Všechna zvířata mám rád, vím, že co do vznešenosti jsou si všechny výtvory přírody rovné, jen k žábám prostě cítím nepřekonatelný odpor. Povím vám proč, a to i přesto, že mi stačí

Více

Alison Gross Am G C E7 Am G C Dm E7 1. Když zapadlo slunce a vkradla se noc a v šedivých mracích se ztrácel den, Am G C E7 Am G Am a když síly zla ve tmě převzaly moc, tu Alison Gross vyšla z hradu ven.

Více

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky

United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky United Nations High Commissioner for Refugees Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky Poprvé publikováno jako Karlinchen od Annegert Fuchshuber (Annette Betz Verlag, Wien/München, 1995). Copyright 1995

Více

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu.

rukavicemi na Maxe, Frankieho domácího mazlíčka. Ten spal, stočený na konci pohovky. Stejně si myslím, že psi by měli spát v pelechu. KAPITOLA 1 Můžeš si kousek poposednout? zeptala se Louisa, když přišla do obýváku. V ruce držela misku brambůrek. Frankie, který seděl na pohovce, se kousek posunul a při skl se na Charlieho. Dál už nemůžu,

Více

HASIČSKÉ VÁVROVICKÉ NOVINY 2014 03

HASIČSKÉ VÁVROVICKÉ NOVINY 2014 03 HASIČSKÉ VÁVROVICKÉ NOVINY 2014 03 SLOVO ÚVODEM Je tady průběh dalšího týdne a s ním přichází i náš bulvár. Opět jsme si pro Vás připravili drby z našich Vávrovických hasičských řad a nově i slibovaný

Více

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit.

Jsi v pořádku? zeptám se, když uvidím, jak sedí opodál na trávě a tře si koleno. Přikývne. Popotáhne, jako by zadržoval pláč. Musím se odvrátit. KAPITOLA 1 Probudím se s jeho jménem na rtech. Will. Ještě než otevřu oči, znovu jej spatřím, jak se hroutí k zemi. Mrtvý. Mou vinou. Tobias se ke mně sehne a stiskne mi levé rameno. Vlak kodrcá přes pražce

Více

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ

LAURA MARX FITZGERALDOVÁ LAURA MARX FITZGERALDOVÁ Poklekl ke mně a rukama zacákanýma od barev sevřel má ramena. Není kouzelná. Je dost těžké tuhle sklenici naplnit. Je těžké ty peníze vydělat a ještě těžší je uchovat. Přesunul

Více

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE

MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR PO DÁVNÝCH STEZKÁCH KE STARÝM PŘÍBĚHŮM 65. POLE 1 2 www.65pole.cz SMRT KRÁLE ŠUMAVY EDICE TAH SVAZEK 1 MARTIN SICHINGER SMRT KRÁLE ŠUMAVY DO NITRA HOR

Více

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33

Michal Malátný z Chinaski: Jsem chodící reklama na rodičovství a manželství Neděle, 17 Květen 2015 00:33 V poslední době se vám velmi daří. Vydali jste novou desku, sbíráte jedno ocenění za druhým a jste uprostřed vyprodaného turné. Co plánujete po jeho zakončení? 1 / 6 Turné se sice blíží ke svému závěru,

Více

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval,

... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, ... ne, pane doktore, byla bych velmi nerada, kdybyste si mé povídání špatně vysvětloval, my jsme byly s maminkou vlastně šťastné, měly jsme, a teď já ovšem také mám, ty všední denní problémy, kdo je nemá,

Více

Figuriny. "Ha-ha-ha! " začala se řehotat Katarina,když ožila. "Hi-hi-hi!" odpovědi se jí dostalo od Anabely.

Figuriny. Ha-ha-ha!  začala se řehotat Katarina,když ožila. Hi-hi-hi! odpovědi se jí dostalo od Anabely. Figuriny "Ha-ha-ha!" bylo první, co figuríny řekly, když v buticích, výkladech obchodů a v skladištích velkoobchodů začaly ožívat. Každá jedna figurína se začala smát. Jakoby chtěla popřít tu nepřirozenou

Více

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi

Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Jak Ježíšek naděloval radost také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz František Ber Jak Ježíšek naděloval radost e-kniha Copyright Fragment, 2014 Všechna práva vyhrazena. Žádná část této

Více

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015

ŽALM 23,4A JAN ASSZONYI. SCB BRNO - KOUNICOVA Jan Asszonyi 2015_051 04 Ž23 - Rokle stínu smrti.docx 4. 10. 2015 2015 Hospodin vede na různá místa zelené pastvy, stezky spravedlnosti. Po příjemných cestách pomyslel David na cestu roklí stínu smrti. Tam se nebude bát. Ne pro svo odvahu, nýbrž pro přítomnost pastýře.

Více

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání

Někteří lidé ho charakterizují jako věčného kluka. Souhlasíš s nimi? A co z toho pro tebe vyplývalo? Teda kromě toho užívání Ale já jsem se chtěla o Jirkovi Hrzánovi dozvědět něco bližšího. Tak jsem o něm začala psát sama. No, sama jak se to vezme. Pročetla jsem dostupné materiály, ale především jsem na něj nechala vzpomínat

Více

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý.

Zvedám mobil a ve sluchátku se ozve jeho hlas. Je tichý a velice pomalý. Dnes ráno se mi vstává líp. Hlava mě nebolí a dokonce se mi už ani nemotá. Jsem desátý den po otřesu mozku a stále špatně spím. V nákupním centru nás s dcerou napadl cizí vyšinutý chlap a poranil mi krční

Více

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř.

Erik vypjal hru, upravil si baseballovou čepici a vyrazil dlouhými kroky otevřenou branou dovnitř. DŮM ČÍSLO 12076 Tys byl odjakživa hrozný paličák, Dominiku! řekla Tina Erikovi. Nesmysl, jste nějak moc moudrá, paní profesorko Patti! opáčil hbitě Erik. Cha, ona není Patti, ale Erik, zvolala pravá Patti

Více

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala.

1. kapitola. Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. 1. kapitola Proč nic nejíte? Jím. Nejíte. Jím tolik, kolik potřebuju, nikdy jsem se nepřecpávala. Nevypadáte, jako byste jedla tolik, kolik potřebujete. To vím líp než vy. Neřekla jsem to drze, jen s jistotou.

Více

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat

Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat Jmenuji se Tomáš Flajzar a jsem zakladatelem firmy FLAJZAR, která již více jak 20 let vyrábí elektroniku pro rybáře. Na těchto stránkách chci popsat příběh, který určitě není ojedinělý, ale na české poměry

Více

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou.

No, jednou jsem takhle poprvé snědla moc třešní a pak jsem to zapila vodou. 40.V Ý S T U P Eva, Bára (EVA s BÁROU stojí na lávce, hraje Bářin magnetofon) Mami, byla jsi taky někdy takhle zamilovaná? Nemyslím do táty, myslím úplně poprvé? První láska! Když jsi cítila, že je to

Více

Kapitola první: Neobvyklý případ

Kapitola první: Neobvyklý případ Kapitola první: Neobvyklý případ Jmenuji se Adrian Les a už více než 12 let jsem soukromý detektiv. Za tu dobu jsem se stal dosti uznávaným a nouzi o práci jsem opravdu neměl. Ve spolupráci s policií jsem

Více

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný

Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný také v tištěné verzi Objednat můžete na www.fragment.cz Jim Benton Můj milý deníčku Moje džíny jsou fakt děsný e-kniha Copyright Fragment, 2013 Všechna práva

Více

Pátek. Výbušná po tátovi. Jenovéfa Boková. 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné

Pátek. Výbušná po tátovi. Jenovéfa Boková. 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné Pátek 6. 9. 2013 / č. 36/ samostatně neprodejné Jenovéfa Boková Výbušná po tátovi Obsah Václavák už lidem nedoporučuji. Rozhovor s Markem Bakerem, autorem bedekrů o Česku. O neplatičích a kukačkách. Jak

Více

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi.

Trik. Pak ses probudil a vzpomněl si, kde jsi. Část první Trik Trik Ty dvě děti, chlapci, seděly těsně vedle sebe, zmáčknuté k sobě velkými opěrkami starého křesla. Ty jsi byl ten vpravo. Teplo druhého chlapce bylo tak blízké, přesouval pohled od

Více

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí.

Glen Sanderfur. Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí. Glen Sanderfur Jak filozofie nejznámìjšího amerického mystika Edgara Cayceho autorovi pomohla vyrovnat se s tragickou událostí Eko konzult Co se mi stalo 3 Smrtelné zranìní Glenna Sanderfursta pøivedlo

Více

Putování krále Baltazara

Putování krále Baltazara Putování krále Baltazara Stanislav Poslušný hudba, texty písní Eva Meyerová doprovodné texty Bylo, nebylo před dávnými dobami, přesněji řečeno před zlomem letopočtu, kdy na nebi vyšla zářná hvězda. A hned

Více

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen.

Kázání, Levice, 25.10.2015. Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Kázání, Levice, 25.10.2015 Milost Vám a pokoj od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Amen. Jan 6:14 21 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!"

Více

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem.

Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Sdružení řidičů představí v rozhovoru další řidičku, neboli něžné stvoření za volantem. Romana Kodešová je jméno slečny z východních Čech. Vzhledem k tvému věku mám na jazyku dotaz, zdali byla tato práce

Více

JEŽÍŠ JE PRAVÝ BŮH Ježíš nám svými zázraky dal poznat, že je Pán všech věcí. Mohl dělat zázraky, protože byl Bůh. Katechismus o tom říká: Ježíš vrátil v pouhém okamžiku slepým zrak, hluchým sluch, němým

Více

Libor to slyší a otáčí se za sebe. Zadním sklem vidí blikající auto. Uvědomuje si, že je to stejné auto jako jejich. Pak poznává, že za volantem sedí

Libor to slyší a otáčí se za sebe. Zadním sklem vidí blikající auto. Uvědomuje si, že je to stejné auto jako jejich. Pak poznává, že za volantem sedí Vzrušení po ránu Čtvrteční ráno je plné otazníků. Jak se rozloučí Libor s tatínkem? Bude mít pozorování Lucčiny maminky v nemocnici dobrý konec? Pocítí Mirka při svátosti smíření uzdravující milost? Zaujme

Více

Všechno ostatní jsou nepodstatné pitomosti. Moji nejbližší už by ji ale ode mě nepřijali. Zrak mi sklouzl k oknu, kde ještě pořád stála rybářská

Všechno ostatní jsou nepodstatné pitomosti. Moji nejbližší už by ji ale ode mě nepřijali. Zrak mi sklouzl k oknu, kde ještě pořád stála rybářská Zabiják I. Zatímco Regina jen nevěřícně zírala, neschopna slova, magistr se zdál být zaujat a částečně snad i pobaven. Zajímavé, zabručel si pod vousy. Máťa mohl být prozatím spokojený; evidentně se mu

Více

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni.

To se opravdu muselo? No, tak chodili všichni až na jednu spolužačku, jejíž rodina měla hospodářství, jinak všichni. 1 Pro svůj projekt jsem si vybrala svoji maminku. Je jí 37 let, pochází z Podkrkonoší z malé vesničky Havlovice, kde od šesti do dvanácti let navštěvovala tamní mateřkou a základní školu. Ve dvanácti letech

Více

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY. Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz 1 Jana Javorská PROČ ŽENY NEKOUŘÍ DOUTNÍKY 2 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz U k á z k a k n i h y z i n t e r n e t o v é h o k n i h k u p e c t v í w w w. k o s m a s. c z, U

Více

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc!

Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Kristův kříž: Křesťanova hlavní věc! Čtení: Lukáš 9:18 27 Asi před deseti lety se promítal film o třech přátelích z New Yorku, kteří se blížili ke čtyřicítce a měli velký zmatek ve svých životech, zaměstnáních,

Více

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně

připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně Dýchání Petr Mezihorák na rozjezd tma lisuje obrazy zvýrazňuje hrany půlnoční štěkot psa virtuos v oboru ticha připadám si v tu chvíli a na tom místě zcela nepatřičně jako štěkot psa struktura odpoledne

Více

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce:

Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Do soutěže bylo zasláno více než 30 prací. Vítězné práce: Někteří se ptají, co by dělali s knihou. Já se spíš ptám, co bych dělal bez knihy. Ivo Ondráček SPgŠ Znojmo Jaro, léto, podzim, zima, číst si knížku

Více

Malá knížka o Amálce

Malá knížka o Amálce Malá knížka o Amálce Ahoj, jmenuji se Amalthea, ale říkají mi Amálka. Jsem bájná koza, první pěstounka, která se starala o malého Dia, když se o něj nemohla postarat jeho vlastní maminka. Proto podle mne

Více

jestli existují další.

jestli existují další. Takže, breatharián, syrová Jsou ještě Jestli existují další Q, strava, waterián, cokoli budete, budete-li se s tím cítit dobře, prosím, udělejte to, ale nezapomínejte meditovat na Světlo a Zvuk, protože

Více

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno

Asistenční služba sv. Rafaela Diecézní charita Brno Co to je osobní asistence? Diecézní charita Brno Příručka pro zájemce o službu osobní asistence OSOBNÍ ASISTENCE je služba, která pomáhá, když někdo potřebuje pomoc. Pomáhá každý den, pomáhá u člověka

Více