milost & pravda duben 2006 ročník 6 číslo 4 pro vnitřní potřebu neprodejné Šest příčin nezodpovězených modliteb 1. Zbožnost nebo prosperita?

Transkript

1 milost & pravda z p r a v o d a j v š e c h j i h o č e s k ý c h c í r k v í S l o v o ž i v o t a Slovo úvodem V Lev. 25:10 12 se píše: Posvěťte padesátý rok a vyhlaste v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. To bude vaše milostivé léto: vrátíte se každý ke svému vlastnictví, každý se vrátíte ke své rodině. Tento pade sátý rok pro vás bude milostivým létem: nebudete sít, ani sklízet, co samo vyrostlo, a na své netknuté vinici nebudete pořádat vinobraní. Protože je to milostivé léto, bude vám svaté... V Izraeli tedy každý 50. rok měla nastat prakticky všeobecná svoboda. Pro otroky, dlužníky, i celou zemi. Pro někoho to mohlo být doslova svobodné vydech nutí. Dokonce, čím víc se blížilo léto milosti, tím levněji se mohl otrok vykoupit. Dlužník mohl levněji vykoupit zpět třeba dům, který musel v nouzi zastavit. Kdysi jsme přemýšleli, že kdyby tohle bylo zavedeno u nás v Čechách, mnoho lidí by asi svůj dluh koumác ky udržovalo až do onoho dne, kdy mu bude odpuštěn. Nakupovalo by se těsně před nástupem milostivého léta, protože cena by samozřejmě klesala... V Izraeli to zřejmě bylo něco jiného. Bylo naopak otázkou cti vše vyrovnat. O to víc si vážili milostivé ho léta, protože osvobozovalo ty, kteří na tom byly pravděpodobně nejhůř. Vemte si, že 50 let je půl stole tí. Většina života. Nešlo o nějakou každoroční výhodu. Židé dobře věděli kolik milosti se jim dostává v tomto vzácném roku. Když tedy Izaiáš ve svém proroctví píše: Duch Pa novníka Hospodina je nade mnou, proto mne pomazal Hospodin, abych kázal evangelium pokorným. Poslal mne, abych ovázal rány zkroušeným v srdci, abych vyhlásil zajatým svobodu, a vězňům otevření žaláře. Abych vyhlásil milostivé léto Hospodinovo, a den po msty našeho Boha, abych potěšil všechny truchlící..., tak věděli naprosto přesně, o čem je řeč. Říkáš si: Ale to byla součást smlouvy Hospodina s Izraelem. Co my, obrácení pohané? Máme také prá vo každý 50. rok na milostivé léto? Ano, máme. A mnohem víc. Byl totiž jednou jeden muž, který v synagoze vzal svitek právě onoho Izaiá šova proroctví a četl: Duch Pánův je nade mnou, protože mne pomazal kázat evangelium chudým; po slal mne uzdravit zdrcené v srdci, vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit zdeptané na svobodu a vyhlásit Pánovo milostivé léto. Potom knihu zavřel, vrátil ji služebníku a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj. Tehdy k nim začal mluvit: Dnes se toto Písmo naplnilo ve vašich uších... A tímto Syn člověka, Zázračný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje, Berá nek Boží, Pán pánů a Král králů vyhlásil milostivé léto všem. Právě proto, že jsme nevyrůstali v židovské kultuře, dost možná si plně neuvědomujeme hloubku těch dvou slov. Oni tenkrát léto milosti využívali ryze prakticky, ale Ježíš, nejenže smazal dlouhé padesátileté pomlky, ale otevřel nám především duchovní rozměr milostivé ho léta. Nám, pohanům! A milostivé léto stále trvá až do odvolání. Jsme zahrnutí Boží milostí kvůli krvi Beránka. Právě o Veli konocích si připomeňme, že Hospodin na jednoho každého člověka čeká, aby ho přijal zpět jako svoje ztracené dítě. Řada je na nás a našich sousedech. Milostivé léto stále ještě neskončilo. Ale až se na nebi objeví znamení Syna člověka, už bude pozdě, tehdy budou všechna pokolení země kvílet a spatří Syna člověka, jak přichází na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. Nemylme se, že milostivé léto bude trvat věčně! Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte," praví Písmo. x Ovoce života P. Petrášek,,Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a postavil jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo (John 15:16a) Jeden z důvodů, proč tě Pán vyvolil ke spasení, je, aby tvůj život přinesl ovoce, které zůstává. Bůh chce, aby tvůj život byl plodný. Každý z nás se obrací k poslušnosti Stvořiteli v různé životní poloze. Někdo je zabřednut do hříšné zkaženosti více a někdo méně, Bůh však má o každém z nás sen o plodném životě, a i ty bys měl o sobě takto přemýšlet. Boží vůle není, abys křesťanem pouze byl, On chce, abys jako křesťan žil. Bůh ti odpustil a odpouští tvé hříchy pokaždé, když je vyznáváš v pokání, obnovuje tvůj život a pomáhá ti ho utvářet do Boží podoby. Život, který je naplněn Svatým Božím Duchem, je naplněn kreativitou, rozvojem a silou vytvářející dočasné i věčné hodnoty. Jakým způsobem tě Bůh přivádí do plodnosti?,,oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteří jsou k němu srdce upřímného (2.Par.16:9). Pán hledá po celé zemi lidi, kteří jsou k němu srdce upřímného, kteří mají srdce jako král David, srdce, které se Bohu líbí. Takové srdce je připodobněno v podobenství o rozsé vači k dobré půdě:,,ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek. (Luk.8:15)" Pokračování na str. 2 duben 2006 ročník 6 číslo 4 pro vnitřní potřebu neprodejné Šest příčin nezodpovězených modliteb 1. Ďáblovou poslední strategií v oklamání věřících je způsobit, aby pochybovali o Boží věrnosti v od povídání na modlitby. Satan by chtěl, abychom věřili, že Bůh zavřel své uši před naším pláčem a nechal nás, abychom si své problémy vyřešili sami. Věřím, že největší tragédií v církvi Ježíše Krista je dnes to, jak málo věří v moc a efektivnost modlit by. Aniž by to považovali za rouhání, můžeš dnes mnoho Božích lidí slyšet, jak si stěžují: Modlím se, ale nedostal jsem žádnou odpověď. Modlil jsem se tak dlouho, tak pilně, bez jakéhokoliv výsledku. Všechno, co chci, je vidět kousíček svědectví o Boží proměně věcí. Všechno pokračuje jako obvykle nic se neděje. Jak dlouho musím ještě čekat? Již dlouho nenavštívili skrytou modlitební komůrku, protože jsou přesvědčeni, že jejich prosby, zrozené v modlitbě, jsou kdesi potracené u trůnu. Jiní jsou přesvědčeni, že pouze typy jako Daniel, David a Eliáš mohou dopravit své modlitby k Bohu. Ve vší poctivosti bojuje mnoho Božích svatých s těmito myšlenkami: Jestliže jsou Boží uši otevřené k mým modlitbám a já se pilně modlím, proč je tu tak málo potvrzení o Jeho odpovědi? Existuje nějaká určitá modlitba, kterou se již tak dlouho modlíš, která dosud nebyla zodpovězena? Prošly již dokonce roky a ty stále ještě čekáš, doufáš, jsi zvědavý? Dejme si pozor, abychom neobviňovali Boha, jako to udělal Job, z loudavosti a lhostejnosti k našim potřebám a prosbám. Job si stěžoval: Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne, stojím tu, ale nehledíš na mě (Job 30:20). Jeho vize Boží věrnosti byla zastíněna jeho sou časnými těžkostmi a on nakonec obviňoval Boha, že na něj zapomněl. Bůh ho za to pořádně pokáral. Zbožnost nebo prosperita? Nejste nadšení z Ježíše? On je nádherný! Vidět slzy pokání a radosti poté, co člověk zažil Ježíšovu odpouštějící moc a vírou přijímá nový život, je něco, co stojí za všechnu práci a námahu. Ježíš skutečně proměňuje člověka. Podívejme se na Petrův zázračný rybolov: Když se pak na něj tlačil zástup lidí, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u Genezaretského jezera, stalo se, že uviděl u břehu jezera stát dvě lodi, z nichž vystoupili rybáři a prali sítě. Nastoupil tedy do jedné z těch lodí, která byla Šimonova, a poprosil ho, aby maličko poodjel od břehu. Potom se posadil a učil zástupy z lodi. A když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Jeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu." Šimon mu však odpověděl: "Mistře, pracovali jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo síť spustím." (Luk 5:1 6). Když pustíš Ježíše na svou loďku Ten požehnaný život začíná tím, že vpustíme Ježíše do své loďky. Ježíš neváhá vstoupit do našeho života. Šimon ještě nebyl tím velkým apoštolem, byl jen jednoduchým rybářem. Ale Ježíš poodhrnul závěs budoucnosti a nahlédl... A spatřil Šimona jak na Letnice káže a obrátí se 3000 lidí. Viděl ho jako Cože? Ano, řekl jsem teplotu. Zj.3:15 16 Znám tvé skutky, že nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený nebo horký! A tak, že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst. (NBK) 2.Tes.1:3 Musíme za vás, bratři, stále děkovat Bohu, jak se sluší, protože vaše víra velice roste a vzájemná láska vás všech se rozhojňuje, (NBK) 1.Petr.1:22 Když jste poslušností pravdě skrze Ducha očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, milujte vroucně jedni druhé z čistého srdce. (NBK) Vroucí vášeň pro Boha a milovat se navzájem. Jsem natolik realista, abych si uvědomil, že udržet si teplotu není snadné. Je to ale nicméně podstatné pro Je čas, abychom se my křesťané čestně podívali na příčiny, pro které naše modlitby selhávají. Možná jsme se provinili tím, že obviňujeme Boha z nedba losti a zanedbávání, přitom je hned od začátku naše vlastní chování nezodpovědné. Dovolte mi vyjmenovat šest z mnoha důvodů, proč nejsou naše modlitby zodpovězené. Důvod číslo jedna: Naše modlitby nefungují, když nejsou podle Boží vůle Nemůžeme si dovolit modlit se nazdařbůh za cokoliv, co naše sobecké mysli vyplodí. Není nám dovoleno přijít do Jeho přítomnosti a dát volný prů chod našim pošetilým představám a bezmyšlenkovité roztěkanosti. Kdyby Bůh potvrzoval všechny naše žádosti bez uvážení, přišel by o všechnu svou slávu. Existuje zákon modlitby! Je to zákon, který říká, že máme vyřadit žebrácké soběstředné modlitby ale zároveň dává čestným, opravdovým hledačům možnost, aby žádali s důvěrou. Jinými slovy, můžeme se modlit za cokoli chceme, pokud je to jeho vůle. A toto je ta smělá důvěra, kterou k němu máme, že o cokoli bychom prosili podle jeho vůle, slyší nás. (1. Jan 5:14). Učedníci se nemodlili podle Boží vůle, když se modlili s pomstychtivostí. Prosili Boha: Pane, chceš, ať řekneme ohni, aby sestoupil z nebe a pohltil je? Ježíš odpověděl: Vy nevíte, jakého jste ducha (Lukáš 9:54,55). Job ve svém zármutku prosil Boha, aby ho zbavil života. Co by mohl Bůh odpovědět na takovou modlitbu? Taková modlitba je opakem Boží vůle. Boží Slovo varuje: Ať tvá ústa nejsou ukvapená v pronášení řečí před Pánem. Daniel se správně modlil. Nejprve šel do Písma a vyhledal Boží úmysl. Když získal jasný směr a uji P. Čuřík (pastor SŽ Bratislava ) Petra, skálu, pilíř budoucí církve, i když teď byl ještě jen Šimonem, rákosem, rostlinou, která je slabá a povolná neustálým změnám vodního toku. Ježíš vidí ten hotový produkt ještě když je pouhým polotovarem. On je především tesařem lidských životů. Jediné, co potřebuješ, je vpustit Ho do svého života. Pozvi Ježíše do svého srdce. Pozvi Ho do svého neúspěchu. Vezmi Ho s sebou do své rozbité rodiny. Ježíš není jen na neděli, On chce být tvým přítelem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce. On je tím přítelem, který je vlastnější než bra tr. (Př.18:24) Zkontrolujme si svou teplotu D. Wilkerson Žádostivé srdce nemůže vidět Boží slávu v Jeho odkladech a odmítání. A přece, nedalo Bohu víc slávy, když odmítl Kristovu modlitbu, aby zachránil jeho život, kdyby to bylo možné, od smrti? Běží mi mráz po těle při pomyšlení, kde bychom dnes byli, kdyby Bůh tuto žádost neodmítl. Pokračování na str. 2 zumíte. Víte, co to znamená vracet se z neúspěšného rybolovu. A právě do jeho situace neúspěchu, zkla mání a možná i hořkosti vstupuje Ježíš. Poté, co vyučoval Boží slovo, se obrací přímo k Petrovi a říká: Zajeď na hlbinu a spusť své sítě k lovu. Pokusím se vám tu situaci vykreslit. V Izraeli se ryby loví v noci a na mělčině. Teď už byl den, a tedy příliš silné slunce blízkého východu, před kterým se ryby schovávají na dno. A ještě k tomu měli zajet na hlubinu. Petr mohl říct: Podívej Pane, já jsem rybář a do bře rozumím svému řemeslu. Dělám ho celý život a toto moře jsem probrázdil tisíckrát. Znám tu každé zákoutí. Udělejme dohodu. Ty jsi kazatel já ti tedy nebudu mluvit jak máš kázat. Já jsem zase rybář ty mi tedy neříkej jak lovit ryby... Ale na Ježíšově pohledu bylo něco, co zabránilo Petrovi ohradit se. Věřím, že všichni v lodi vnímali Boží přítomnost. Něco, co už roky nikdo z nich ne pocítil. A tak mu Šimon odpověděl: Pane, celou noc jsme pracovali a nechytili jsme ničeho, ale pro tvé Slovo spustím síť. Šimon nezapírá realitu svého neúspěchu. Šimon si přiznává svůj momentální stav. Zatímco mnozí u tohoto racionálního konstatování skončí, Petr pokračuje: Petr se právě vracel z neúspěšného rybolovu. Sám říká, že pracovali celou noc, a přece nic nechytili. Kdyby alespoň něco, jako malou náplast za jejich námahu, ale oni nechytili vůbec nic. Petr nebyl unavený pouze fyzicky, ale pravděpodobně mnohem...ale na tvé Slovo spustím síť. více psychicky. Mnozí z vás Petrovi velmi dobře ro Pokračování na str. 2 náš život s Bohem. Víte sami, že věci, kterým se vydáme, budou věci, pro které budeme hořet vášní. Mnozí mi říkají: Jerry, já už prostě v sobě žádnou touhu nemám. To, co mi tím říkáte, vyjadřuje, čemu jste se NEVYDALI. 1.Kor.15:58 Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle a vězte, že vaše práce není v Pánu marná. (NBK) Jsou tady tři věci, na které se potřebujeme podívat. Buďte pevní a nepohnutelní J. Lillard Někdy se dostaneme do potíží a to nás vyhodí z kolejí, a když jsou potíže pryč, nevrátíme se tam, kde jsme předtím byli. A tak se víc a víc dostáváme mimo trať, na které nás Bůh chce mít. štění o Boží vůli, běžel k Božímu trůnu s mocnou jistotou. A obrátil jsem tvář svou k Pánu Bohu, hledaje ho modlitbou (Daniel 9:3). Víme příliš mnoho o tom, co chceme my, a tak málo o tom, co chce On. Důvod číslo dva: Naše modlitby nefungují, když jsou zaměřené na naplnění skryté žádosti, chtíče, snu nebo iluze Prosíte, avšak nedostáváte, protože prosíte zle, abyste mohli utrácet na své rozkoše (Jakub 4:3). Bůh neodpovídá na žádnou modlitbu, která by přispěla k našemu uznání nebo napomohla našemu pokušení. Na prvním místě Bůh neodpovídá na modlitbu osobě, která ve svém srdci skrývá chtíč. Všechny odpovědi jsou závislé na tom, zda necháme ze svých srdcí vytrhnout zlo, chtíč a zakořeněné hříchy. Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. (Žalm 66:18). Test poznání, zda naše požadavky jsou nebo nejsou založené na našich žádostech, je velmi jednoduchý. Jak jednáme s odkladem a odmítnutím > to je vodít ko. Modlitby založené na žádostech vyžadují spěšné odpovědi. Když žádostivé srdce nedostane věci, které žádalo, rychle, fňuká a kňourá, omdlívá, nebo vy buchne v záchvatu reptání a stěžování si, nakonec obviní Boha z hluchoty. A říkají: Proč se postíváme, poněvadž nás nebereš na vědomí? (Izaiáš 58:3). Rozhojňujte se v Pánově díle Dalším důvodem, proč můžeme ochladnout, je to, když se Pánu a jeho dílu nevydáme plně. Cokoliv si držíme pro sebe, vzniká tím prostor pro kompromisy, hřích, a tím se stáváme chladnými pro Boží věci. Mat.16:25 Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. Co je v tomto verši zajímavé, je použití slov. Slovo chtěl ukazuje, že kdybychom se drželi dokonce jen touhy mít svůj život pod kontrolou, tak o něj přijdeme. Vaše práce není v Pánu marná A nakonec možná že jsme uvěřili lži, že následo vání Krista nepřináší žádnou odměnu či přínos do Pokračování na str. 2

2 Šest příčin... (Pokračování ze str. 1) Bůh je ve své spravedlnosti povinován pozdržet nebo odmítnout naše modlitby, dokud nejsou očiš těny od veškeré soběstřednosti a žádostivosti. Je možné, že existuje jeden prostý důvod, proč je většině našich modliteb zabráněno? Je možné, že vyplývá z našeho stále pokračujícího flirtu s žádostí nebo zakořeněným hříchem? Zapomněli jsme, že jen ti, kteří mají čisté ruce a ryzí srdce, mohou vstou pit na Jeho svatou horu? Jenom úplné zřeknutí se oblíbeného hříchu a žádosti otevře brány nebes dokořán a uvolní požehnání. Místo poddajnosti běháme od jednoho poradce k druhému snažíme se najít pomoc, abychom se uměli vypořádat se zoufalstvím, prázdnotou a nervo zitou. Ale všechno je to zbytečné, protože hřích a žádost ještě nebyla vyrvána ven. Hřích je kořen všech našich problémů. Pokoj přichází pouze tehdy, když kapitulujeme a zřekneme se všech žádostí a skrytého hříchu. Důvod číslo tři: Naše modlitby mohou být zamítnuty, když se ukáže, že s Bohem nechceme při odpovědi spolupracovat Chodíme k Bohu, jako by byl jakýmsi bohatým příbuzným, který nás bude podporovat a dá nám všechno, o co poprosíme, zatímco my ani nezved neme ruku k pomoci. Zvedáme své ruce k Bohu v modlitbě, pak je strčíme do kapes. Očekáváme, že naše modlitby přimějí Boha, aby pro nás pracoval, zatímco my se líně, nečinně posa díme a budeme uvažovat: On má veškerou moc, já nemám žádnou, tak si prostě v klidu počkám a ne chám Ho tu práci udělat. Zní to jako dobrá teologie, ale není. Bůh nebude mít u svých dveří žádné zahálející žebráky. Bůh nám dokonce ani nedovolí, abychom byli dobročinní k těm, kdo na zemi odmítají pracovat. Když jsme ještě byli u vás, přikazovali jsme vám přece toto: Nechce li někdo pracovat, ať také nejí (2. Tesalonickým 3:10). Není to nijak nebiblické, když k slzám přidáme pot. Vezměte například modlitbu za vítězství nad Zkontrolujme si... Pokračování ze str. 1 našich životů. Možná to způsobilo, že jsme se sami dali do pohybu bez toho, abychom se plně vydali Pánu, a to nás dostalo do postavení, že jsme nepřijímali všechna jeho požehnání, a tak jsme došli k závěru, že ze služby Pánu nemáme žádný prospěch. NENECHTE se takovým uvažováním oklamávat. Lukáš 12:31 32 Hledejte raději Boží království a všechny tyto věci vám budou přidány. Nebojte se, maličké stádo, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království. (NBK) Bratři a sestry, můžeme udělat hodně pro to, aby se naše teplota pro Boha změnila. Když se mu plně vydáme, nepřijdeme o své životy, ale nalezneme je. Jestliže v něj věříme, musíme mu důvěřovat. Modlitba: Otče, děkuju ti za tvoji láskyplnost a trpělivost. Já vím, že moje teplota není úplně taková, jaká by měla být, a já to chci změnit. Prosím tě, odpusť mi, že jsem zhřešil tím, že jsem sám sobě dovolil, abych si ve svém životě držel skrytou žádostí, která prodlévá v srdci. Požádáš prostě Boha, aby ji zázračně odstranil, pak si nečinně sedneš a budeš doufat, že sama od sebe zemře? Žádný hřích nebyl v srdci zabit bez spolupráce vlast ních lidských rukou, jako v případě Jozue. Celou dlouhou noc ležel tváří k zemi a naříkal nad porážkou Izraele. Bůh ho postavil na nohy a řekl: Vstaň, proč jsi padl na svou tvář? Zhřešil Izrael Vstaň, posvěť lid (Jozue 7:10 13). Bůh má vždy právo zvednout nás z našich kolenou a říci: Proč tu líně sedíš a čekáš na zázrak? Nepři kázal jsem ti, abys utekl od samého zdání zla? Musíš udělat víc, než se jen modlit proti žádosti, bylo ti nařízeno, abys od ní utíkal. Nemůžeš odpočívat, dokud neuděláš vše, co ti bylo přikázáno. Nemůžeme celý dlouhý den podléhat žádostem a hříšným touhám, potom utíkat do skryté komůrky a v noci se modlit za zázrak osvobození. Skrytý hřích způsobuje, že při modlitbě k Bohu ztrácíme půdu pod nohama, protože nepoddávající se hřích znamená, že straníme ďáblovi. Jedno z Bo žích jmen je Zjevuje skryté věci (Daniel 2:47). Musí skryté tajemství temnoty přivést ke světlu bez ohledu na to, jak svatý je ten, kdo se pokouší je skrýt. Čím víc úsilí vynaloží k zakrytí hříchu, tím víc si může být jist, že ho Bůh zjeví. Se skrytým hříchem není nikdy vzduch čistý. Před sebe si kladeš naše nepravosti, do světla své tváře naše tajné hříchy. (Žalm 90:8). Bůh uhájí svou čest před reputací těch, kdo tajně hřeší. Bůh odhalil Davidův hřích proto, aby si ucho val Svou čest před bezbožnými lidmi. A David, který byl tak žárlivý na své vlastní dobré jméno a pověst, stojí i dnes před našima očima odhalený a prozrazený pokaždé, když o něm čteme v Písmu. Ne Bůh nám nedovolí pít z kradených vod a pak se pokoušet pít z Jeho svatého pramene. Nejenže náš tajný hřích padne na naši hlavu, také nám odepře Boží nejlepší a přivodí nám záplavu beznaděje, po chybností a strachu. Neobviňuj Boha, že neslyší tvé modlitby, jestliže neposloucháš Jeho volání k poslušnosti. Nakonec se budeš rouhat Bohu a obviňovat Ho z nedbalosti, zatímco od začátku jsi na vině ty. (dokončení příště) Copyright 2005 by World Challenge věci, které mě rozptylovaly a odváděly mě od tebe a od tvého království, a že do konce byly časy, kdy jsem se domníval, že nejsi se mnou, ale proti mně. Z tvého slova poznávám, že si mohu zvolit, jestli budu horký nebo studený. Vybral jsem si, abych byl horký! Aplikace aneb jak se kope v Božím slově Objevování v Božím slově se opravdu dá přirovnat ke zlatoko povi. Kdo jednou začne, stále se vrací k této knize a vykopává moudrosti, napomenutí, povzbu zení a je to poklad jako zlato pro kopáče. Ale pozor! I kdybyste drželi v ruce kus zlata, ještě Vám to nemusí přinést užitek. Je třeba, aby se správně využil nebo použil a to je právě ona aplikace. Nejprve si ukážeme, co aplikace není: jenom něco, co víme (jako je výklad, pozorování) omezení Boží pravdy omlouvání vlastní neposlušnosti jenom slovo či pocit pokračování v lidských předsud cích (např. tradice, rasismus ) dovolení tlaku, aby tě ostatní lidé přetvořili od Božího základu Aplikace je rozhodnutí poslouchat vše, co je v Božím slově. Jak na to? 1) přečti si dané Slovo pozoruj text a potom udělej výklad (napiš si poznámky) Je jenom jeden výklad, ale mnoho aplikací. Je dobré uvědomit si své slabé a silné stránky. (Můžeš si je napsat k poznámkám) 2) Dej Boží slovo do vztahu k sobě k lidem k ďáblu Napiš si, co Ti tento vztah ukazuje. 3) přemýšlej a rozjímej nad Božím slovem, pokládej si otázky: Co mi chce Bůh říci? Prosila jsem o zjevení v mo dlitbě? Mám změnit určité oblasti? Udělala jsem si dobrou přípravu? Dobrá příprava je jako dobrá po lévka: dlouho vařená na mírném ohni! 4) Začni jednat podle toho, k če mu jsi došel. Jak můžeš jednat? Pomohou ti otázky.otázky si pokládej k textu: Židům 12/1 13 Otče, pomož mi po tomto mém rozhodnutí. Pomoz mi tím, že mi budeš připomínat, abych tě denně hledal ve svých modlitbách a při studiu tvého slova. Pomoz mi tím, že mi dáš svou sílu, protože jsem si vybral žít v lásce k druhým. A nakonec, Otče, dej mi takové vztahy, ve kterých bych se mohl o těchto věcech sdílet a ve kterých se za to budeme modlit. Ve jménu Ježíše. Amen (Sheepmail10/01www.novezacatky.cz) E. Plchová 1) Najdu příklad, který mohu následovat? 2) Je nějaký hřích, kterého se mohu vyvarovat, vyznat ho? 3) Najdu zde nějaké zaslíbení? 4) Je tu nějaká modlitba, kterou mohu použít? 5) Je v pasáži nějaký příkaz, který musím respektovat? 6) Je v textu nějaká nauka? 7) Je tu nějaký těžký úkol nebo výzva, ke které se mohu postavit? (odhodit hřích, vytrvat v běhu, posilnit se ) 8) Vyhledej si verš, který si můžeš vybrat, event. se ho naučit zpaměti nebo si ho napsat na viditelné místo. Pozor, abychom neodmítli něco, co pro nás Pán má. Tato otázka je pouze pro tebe! Jsi ochoten nechat se Bohem mě nit? Jsi připraven se nechat měnit? Odpověz si sám pro sebe. a Zbožnost nebo... (Pokračování ze str. 1) To je pravá víra. Přiznává viditelnou realitu, ale skrze slovo Pána vidí tu neviditelnou realitu. To, co se vidí, je dočasné, ale to, co se nevidí, je věčné. Musíme si uvědomit, že Ježíš rozumí našim ži votům. Ježíš se skutečně vyzná... i v rybolovu, i v rodinném životě, i v našich profesích, i ve vedení církve. Tvoje sítě nikdy nebudou prázdné, jestli je nahodíš kvůli Jeho slovu. Pokud zařídíme svoje životy podle Jeho slova, uvidíme bohatý rybolov: A když to udělali, nabrali tak veliké množství ryb, že se jejich síť začala trhat. To je to, o čem hovoří prorok Malachiáš, když Bohu v poslušnosti přinášíme desetinu svých příjmů:...pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku. (Mal 3:10) Nebo jak to uvádí jiný překlad:...tolik požehnání, že nebudete mít dost místa na jeho uskladnění. Budoucí učedníci dostali nádhernou lekci. Poslušnost Božímu slovu přináší požehnání. Vylovili takové velké množství ryb, až se jejich síť trhala. Museli zavolat přátele z druhé loďky, aby jim pomohli s úlovkem. A to je přesně ten důvod, proč nám Bůh dává hojnost, tedy víc než dost. Aby byly naplněny naše potřeby a abychom mohli požehnat ještě své bližní. Jak jde zbožnost a prosperita dohromady? Věřím, že tento příběh nám ukazuje obě stránky křesťanského života. Zbožnost i prosperitu. Rozší řený, Amplified překlad Bible, začíná osmý verš v 1.Pt 5. kap. takto: Buďte dobře vyvážení... Tedy, žijte v rovnováze. Jinak nás může nepřítel oklamat a krást nám Boží požehnání. Zdá se, jakoby v našem podvědomí bylo přesvědčení, že buď jsi zbožný a chudý, nebo se ti daří, ale potom už ne můžeš být zbožný. Ježíš nás volá na hlubinu. Pokud to mohu použít jako obraz Ježíš nás volá do hlubokého vztahu s Ním. Nezůstaňme jen na mělčině své křesťanské rutiny. Raději vhoďme své sítě do mnohdy neprobáda ných, ale bohatých hlubin společenství s Ježíšem. To samo o sobě dá člověku radost a štěstí: Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho. (Ž 16:11) Ta pravá a nefalšovaná radost je před Jeho tváří a v Jeho přítomnosti. Jedině tam zažiješ hojnost radosti, která má kořeny ve věčnosti, a proto je trvalá. Kdyby nám Bůh nabízel jen toto, úplně by nám to stačilo. Ale díky našemu Pánu, On je ještě lepší! Nejenže nám nabízí hlubiny Boží přítomnosti a Jeho slávy, ale má pro nás prosperitu v duchovním i v praktickém životě. Příběh o Petrově zázračném rybolovu si můžeme vyložit i duchovně a naučit se, že máme být duchovně plodní. Ostatně, sám Ježíš mu řekl: Neboj se, odteď budeš lovit lidi. Jestli vpustíme Ježíše do loďky svého života a pravidelně zatahujeme své sítě na hlubinu, máme právo očekávat duchovní prosperitu: Ne vy jste Ovoce života Pokračování ze str. 1 Tady je zjevena i cesta k plodnému životu křesťana. Chceš li být dobrým služebníkem Ježíše Krista, mu síš pochopit způsob, jakým tě Boží Duch uvádí do plodného života. Nejprve ti vždy Pán posílá Slovo své milosti, ve kterém je zjevena Boží vůle pro tvůj život. Toto Slovo máš udržovat ve svém srdci, aby mohlo růst a přinést užitek. Jaké ovoce Bůh očekává, když ti dává své Slovo?,,Víra je tedy ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží (Řím.10:17). Pokaždé, když přijde Slovo Boží do tvého srdce, přijde Boží víra do tvého srdce. Boží víra však sama o sobě není tím ovocem Božích slov, na které On tak toužebně očekává! Co je tedy tím ovocem?,,jako je tedy tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků (Jak.2:26). Ovocem Slova ve tvém srdci není víra, ale skutky víry!,,jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili (Ef.2:10). Množství ovoce tvého života není měřeno velikostí víry ve tvém srdci, ale velikostí skutků víry, které žiješ! Bůh tě nevyvolil, abys pouze víru měl, ale abys vírou žil! Jak nést ovoce, které zůstává? Zkus si představit, že z jednoho lusku hrachu vezmeš dva hrášky. Jeden dáš do misky s vatou, kde bude i voda, a položíš u okna někde u topení, druhý zasadíš do kvalitní půdy někde venku. Který z těch dvou dříve vyklíčí? A který z těch dvou ponese ovoce? Aby tvůj život nesl ovoce, nesmíš žít pouze z nadšení pro věc, kdy obětuješ vše ve svém životě pro to jediné, co ti Bůh zrovna zjevil a svěřil. Když to uděláš, je to jako bys vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a postavil jsem vás, abyste šli a přinesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli byste ho po prosili v mém jménu. (Jan 15:16). Budeš přivádět lidi k Ježíši a budeš z nich dělat učedníky. Ale někdy příběhy Bible až příliš zduchovňuje me. Petrův zázračný rybolov byl také o finančním zaopatření jejich rodin. Ježíš jim jednoduše požehnal výjimečným výdělkem. To, že chudoba je ctnost, mohlo vymyslet jen lid ské náboženství. Nenajdete věřícího Žida, který by si myslel, že Bůh je dárcem chudoby. Když totiž čte Starý zákon, opakuje se tam ten samý princip: Bůh finančně žehná právě zbožným! Všichni patriar chové byli nesmírně bohatí. Abraham byl velmi bohatý na dobytek, na stříbro a zlato a dokonce, když putovali spolu s Lotem, tak je zem nemohla unést, neboť měli tak mnoho majetku. (1.Moj 13) A nikdo se neodváží obvinit Abrahama, že by byl neduchovní. Bible ho nazývá otcem víry a Božím milovaným přítelem. Jeho syn Izák zase v období hladu na Boží pokyn v té zemi sel a téhož roku sklidil stonásobek, neboť mu Hospodin požehnal. A tak se ten muž vzmohl a rozmáhal se stále víc, až se stal velmi zámožným. (1.Moj 26). Někdo namítne: A co Job? Dobrá otázka. V prv ní kapitole Joba se říká, že byl větší nad všechny syny východu, takže byl nejbohatší mezi všemi šejky a obchodníky té doby. A přece byl bezúhon ný, spravedlivý, který se bál Boha chránil se zlého až do té míry, že sám Bůh o něm prohlásil, že ve zbožnosti a svatosti není rovného jemu na zemi. (Job 1) Ale co všechno to jeho utrpení? Málokdo si uvě domuje že kniha Jobova reprezentuje jen několik měsíců Jeho života. Potom, když skrze to období prošel, je napsáno, že Hospodin přidal všeho toho, co měl Job dvojnásobně... a požehnal ke konci života Jobovi víc, než byl požehnal jeho začátek. (Jb 42) A to si musíme uvědomit, že Job žil v tom dvojná sobném požehnání ještě 140 let. Ale víte kdy mu to Bůh přidal? A Hospodin navrátil to, co bylo odňato Jobovi, když se modlil za svého přítele. Job nahodil na hlubině a měl velký úlovek. Modlil se za ty, kdo mu ubližovali a právě tehdy ho Bůh velmi požehnal. Jinými slovy, pozvi Ježíše do svého života a žij s Ním v hlubokém obecenství. Nejenže budeš napl něný spravedlností, radostí a pokojem Ducha Svatého, ale máš též právo očekávat a zažívat hojnost a prosperitu. Bůh žehná právě zbožným! Dokonce i když zažiješ období nedostatku a ne jistoty jako Petr a Job, Boží smlouva hojnosti se nikdy nemění. Bůh ti klade jen jedinou podmínku: když budeš jíst a nasytíš se a vystavíš si krásné domy a budeš bydlet a když se rozmnoží tvůj do bytek...a budeš mít mnoho všeho...nechť se nepovýší tvoje srdce...ale budeš pamatovat na Hospodina svého Boha, protože On je ten, který ti dává sílu, abys nabyl bohatství. (5.Moj 8) (Víťazný život 1/2004) ve svém srdci vytvořil dokonalé podmínky jen pro to Slovo, které jsi přijal. Ono rychle vyklíčí, ale nakonec neponese trvalé ovoce, protože nebude zakořeněno v kontextu celého tvého života. Když však Pán k tobě promluví a ty ke svému nadšení připojíš i moudrost, zodpovědně se na Boží výzvu podíváš v kontextu celého svého života, který je ti dán žít, uvidíš, že to vezme svůj čas a mnoho soustředěného úsilí, než uvidíš ovoce. Plodným budeš jedině tehdy, když nebudeš zaned bávat nic z toho, co je ti dáno žít (vztah s Bohem, péče o svůj život, vztah s rodinou, vztah s církví, dobré výsledky v zaměstnání nebo ve škole atd...). Toto je dobré a ušlechtilé srdce, které je tou dobrou půdou pro semeno Božího Slova. Jen tak bude Slovo Boží milosti schopné v tobě zakořenit a uvést tě do skutků víry. Princip plodného života křesťana je: Bůh pošle své živé a mocné Slovo milosti, které když člověk přijme a uchová ve svém dobrém a ušlechtilém srdci, dá mu Boží víru, která ho uvede do skutků víry, a právě tyto skutky víry jsou ovocem, po kterém tvůj Pán touží, abys přinášel. Dne od 12:00 hod. se v Č. Krumlově koná oslava 10. výročí založení církve v Č. Krumlově všichni jsou zváni!

3 Role muže 2. Otázka: Jak se máme jako muži projevovat v církvi? V předchozích úvahách jsme mluvili o tom, že Pavel si byl vědom cíle svého života. Věděl, jaké je jeho poslání, že slouží v církvi na místě Kristově. To mu umožňuje vystupovat v autoritě, kterou mu Bůh dal. Této autority však nikdy nezneužil k budování vlastních pozic. Nenalézáme u něj ani stopu auto ritářství. Naopak, v textech vidíme, že svou moc, vliv a pozici apoštola dává vždy pod vládu Kristovu a vůči spoluvěřícím je až obdivuhodně něžný, citlivý a zdrženlivý. Prostě nepotřebuje si dokazovat, jaký je borec, protože to ví. "Ať o nás každý smýšlí tak jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství. A od správ ců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným. Pro mne je pramálo důležité, zda mne posuzujete vy nebo lidský soud. Ale ani já sám sebe neposuzuji. Ničeho svědčícího proti mně si sice nejsem vědom, ale tím nejsem ospravedlněn; ten, kdo mne posuzuje, je Pán." 1K 4,1 4. Tímto textem se osvobozuje od kritiky, soudů a hodnocení, jimiž byl zatěžován. S mužností souvisí i svoboda. Nejen umět vlastní svobodu uhájit, ale umět ji dopřát i druhým. V církvi bývá svoboda ukracována na úkor stádnosti. Být stádem není ale příliš mužné, pokud stádem není míněno společenství celé církve, jehož pastýřem je sám Ježíš. Stane li se stádem sbor či denominace a pastýři (či pasáky) ambiciózní vůdci, není zde pro muže místo. Jedná se už o sektu a od sekty se muž vždy distancuje. "V Kristu Ježíši jsem vás já zplodil skrze evangelium. Prosím vás tedy: Napodobujte mě!" 1K 4,15a 16. "Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista. Chválím vás, bratři, že ve všem na mne pamatujete a držíte se mých pokynů, jak jsem vám je předal." 1K 11,1 2. Pavel si mohl dovolit říci slova, za něž by byl dnes (a možná byl i tehdy) obviněn z pýchy. Je to však pouze projev opravdovosti toho, co dělal. Nejlepší mistr v jakémkoli řemesle je ten, který nejen vysvětlí teorii, ale který také umožní učni pozorovat jej při práci. Je li ale mistr nešika, nikdy si tohle říci nedovolí. Proto si to nedovolujeme říci my. "Přijde li Timoteus, hleďte, aby neměl u vás žádné potíže, neboť koná Pánovo dílo jako já." 1K 16,10. Pavel konal Pánovo dílo. Kdyby to takto neřekl, nebyla by to skromnost, ale zapření. Pro Pavla bylo dílo Boží na prvním místě. Neváhal proto napomínat věřící, i když věděl, že z toho budou nepříjemnosti. Nikdy nevystupuje v církvi diploma ticky a nebere si servítky, i když samozřejmě není hrubý. Nebojí se jmenovat viníky, označit přímo, v čem je příčina problémů. Pavel byl muž, který není spoután strachem. "Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni mluvili stejně a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste byli dokonale spojeni v tomtéž smýšlení a v tomtéž úsudku. Neboť lidé z domu Chloé mi o vás oznámili, moji bratři, že jsou mezi vámi spory." 1K 1,10 11 Pavel není diplomat, jedná čestně a přímo. Neříká: "Ve sboru se říká, že..." Ne, informovali ho z domu Chloé, proč by je nejmenoval. Jde přece o Boží dílo! "Co chcete? Mám k vám přijít s holí, nebo s láskou a v duchu mírnosti?" 1K 4,21. Těžko by si mohl někdo dovolit něco podobného dnes. A věru, že bychom tu hůl v rozhádaných, nejed notných a často špatně vedených sborech potřebovali. Věř, nic není nemožné Stále to nepřestává bolet...od chvíle, kdy jsme opustili zubní ordinaci nepomáhá proti té palčivé bolesti nic. Zkoušeli jsme ten zub chladit nanukem, paní v bufíku navrhovala zkusit domácí jitrnici či jelítko, ale to jsme rovnou zamítli k jejímu velkému zklamání. Michal spo lykal nějaké léky, které měly tlumit bolest, kombinovaly jsme je s modlitbou, na chvíli se zdálo, že už to trápení přestane, ale pak se celá pusa rozbolela snad ještě víc. Uf, dojeli jsme domů a Michal si jde lehnout, na chvilku usíná, ale bolest se ve vlnách vrací. Zkoušeli jsme kde co, ale nic nepomáhá, ale přece Bůh říká, že... Lovím v hlavě různá Boží zaslíbení, kterých bychom se mohli přidržet. Znovu se modlíme, ale tentokrát jsme rozhodnutí vytrvat v modlitbách tak dlouho, dokud ta bolest nepřejde. Prosíme Boha o pomoc, stavíme se na Boží slovo a postupně mi dochází slova... Kéž bych tak více četla Bibli. Beru do rukou Bibli a čtu nahlas různé verše a příběhy o uzdravení, dodává mi to sílu se modlit dál a najednou už neprosíme, ale chválíme našeho Pána za Jeho velikost a za Jeho přítomnost s námi v každý čas. Posíleni Božím slovem v autoritě Božích dětí nařizu jeme té bolesti, aby odešla... a ona je pryč. Haleluja! P. Vaďura "Já sám, Pavel, vás napomínám skrze tichost a mírnost Kristovu, já, který tváří v tvář jsem mezi vámi pokorný, ale když jsem vzdálen, jsem k vám smělý. Prosím vás, abych se po svém příchodu nemusil odvážit být smělý, tak jak se toho hodlám odvážit vůči některým, kteří si o nás myslí, že žijeme tělesně." 1K 10,1 2. Muž se nebojí pálit, i když ho za to nemají rádi. Jedná ale přímo a otevřeně, ne pomocí pomluv a pletich. Pavel byl autoritou. Tato jeho "pozice" byla však vykoupena prožitkem slabosti, vědomím vlast ních možností i nemožností a nedostatků, ba vin. Jeho autorita nebyla autoritou primitivního diktátora na provinční úrovni, který si léčí své mindráky. Byla to autorita muže, který přes své slabosti nalezl sílu v Bohu. "Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Krista Ježíše, a to toho ukřižovaného. A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech lidské moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci." 1K 2,1 5 Ačkoli věděl o své kvalitě, vědomě se jí vzdává. Nechce znát nic jiného, než ukřižovaného Krista, tedy v Kristu ukřižovaného Pavla. Korinťané neměli stát na Pavlových schopnostech, ale na moci Boží. "Naposledy ze všech, jako nedochůdčeti, zjevil se také mně. Neboť já jsem nejmenší z apoštolů; nejsem hoden nazývat se apoštolem, protože jsem pro následoval Boží církev. Boží milostí jsem to, co jsem. A jeho milost, kterou mi prokázal, nebyla marná, vždyť jsem usilovně pracoval více než všichni ostatní nikoli já, nýbrž Boží milost, která byla se mnou." 1K 15,8 10. Muž se nemusí bát odhalit na sebe pravdu. "Mám za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi největšími apoštoly. A jsem li prostý v řeči, určitě ne v poznání; vždyť při každé příležitosti jsme vám to ve všem dali najevo." 2K 11,5 6. Muž má zdravé sebevědomí a nemusí své kvality skrývat. Pouze zakomplexovaný člověk maskuje své kvality a nazývá se pokorným. "Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. Proto mám zálibu ve slabos tech, v zlém zacházení, v tísních, v pronásledováních a úzkostech pro Krista. Neboť když jsem slabý, tehdy jsem mocný." 2K 12,9b 10. Tohle je už moudrost, ke které se může muž dostat jen na základě hlubokého prožitku vlastní slabosti. Pak se už není za co stydět. Pavlova mužnost se projevuje i v opravdovosti jeho vztahů s druhými lidmi. Nebojí se citu, něhy, projevů skutečné lásky a příchylnosti. "Vždyť vám píšu ve velikém soužení, v sevření srdce a s mnohými slzami; ne proto, abyste byli zarmouceni, ale abyste poznali lásku, kterou k vám překypuji." 2K 2,4. Jinde projevuje Pavel svou něhu ještě vroucněji. Muž není mužem proto, že nemá city. Naopak. Muž se projevuje mužně tedy, když umí city ovládat a v pravou chvíli se nebojí jim dát průchod. Muž se nebojí říci druhému, že ho má rád. Jen člověk nemužný a nejistý se toho bojí, protože má strach, aby nebyl odhalen nebo aby někdo jeho city neranil. Mužovy city jsou však odolné miluje ne kvůli odezvě, miluje, protože je to součást jeho života s Bohem. Takovým mužem byl Pavel, ale mů že jím být i kdokoli z nás. (z vysílání TWR M. Kočerová V dalších dnech nebo spíše nocích se bolest opět vrací, ale vždy se znovu modlíme a bolest okamžitě odchází a to i po pouhém vyslovení jména Ježíš. V poslední době mě Bůh hodně vede k tomu, abych porozuměla tomu, jakou autoritu v Kristu máme. Uka zuje mi, že jsme Boží dědicové (Gal.4:7) a králové, kteří mají kralovat ve svých životech skrze Ježíše Krista. On je pak králů Král (1.Tim.6:15). Zkušenost s bolavým zubem mě povzbudila v tom, vstoupit ještě více do to hoto kralování ve všech oblastech svého života tak, jak je Boží vůlí. Několik týdnů po předchozí zkušenosti jsem se ráno probudila s pěknou rýmou. Okamžitě jsem si vzpomněla na verše, které jsem četla v 1.Pt.2:25: Jeho rány nás uzdavily. Tady Bůh říká, že to už se stalo, že také tato nemoc je v ranách Ježíšových uzdravena. Modlila jsem se a přijala toto uzdravení pro svůj život, v autoritě krá le svého života jsem rýmu odmítla, chválila jsem Ježíše za toto uzdravení a vyvyšovala Ho nad svým životem. Rýma sice hned nezmizela, ale také se během celého dne nezhoršila. Další den ráno se přidala bolest v krku, postupovala jsem stejně jako předchozí den a během celého dne mě v krku už nebolelo a rýma ustupovala. Společná modlitba manželů Bývá to docela běžné. Dva mladí věřící lidé spolu chodí, milují se, poví dají si a také se spolu nahlas modlí. Zažívají krásné obecenství s Bohem i spolu navzájem. Pak se vezmou, ještě nějakou dobu se spolu modlí, ale pak to jaksi přestane. Někdo se zadře. Jaké jsou překážky společné modlitby? První překážku způsobuje naše du še. To, co se nám před svatbou jevilo na partnerovi úžasné, nám po svatbě snadno zevšední. Z předností se může stát stereotyp a dokonce i klady se počnou jevit jako zápory. Rozdílnost našeho chápání svěřování se Bohu, která nás dříve okouzlovala, začne jít pěkně na nervy. Ženy jsou většinou citové i v modlitbě. Tak jako v běžném životě i v modlitbě pláčí, smějí se a mnoho mluví. Muži jsou naopak střízlivější. A oba tyto styly, opakují li se každý večer, se mohou stát až protivné. Zažila jsem i páry, které se v modlitbě dokázali svatě hádat. "Pane Bože, dej ať je Jeníček trpělivější a ne křičí tolik na děti," modlí se nahlas Mařenka a Jeníček na to rychle odpovídá: "Ano, Pane Bože, pomož Mařence, aby byla důslednější a děti nedělaly takový nepořádek." Navíc manželé se stále více poznávají, takže konfrontace modliteb s obyčejným životem je někdy dost tvrdá. "Už se s tebou nechci společně modlit. V modlitbě jsi svatý, ale tvůj život tomu vů bec neodpovídá." Tohle může být realita procesu zrání manželství a nám opět nezbývá než jít do Písma a zjistit, je li pro partnerskou modlitbu nějaký řád. Jestliže věříme, že modlitba je rozhovor člověka s Bohem, pak v Písmu objevíme, že Bůh chce v pr vé řadě mluvit s muži. My pokládáme modlitbu za činnost dobrou tak pro důchodkyně a nebo maminky na mateřské dovolené. Ale Nový zákon vůbec ne. Když v prvotní církvi přibývalo stále více učedníků, apoštolové již nestačili pečovat o všechny a tu nastaly problémy. Poslechněme si však řešení. Apoštolové řekli: Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratři vyberte si mezi sebou sedm mužů o nichž se ví, že jsou plni Ducha svatého a moudrosti a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova. Sk 6,2 4 Kazatel a farář, ten kterému je svěřeno vedení sboru, není od Boha placen za údržbu církevních památek, ani za sociální práci nebo psychologické poradenství. Bůh si ho oddělil (a za to ho také zaopa třuje) k modlitbě a ke kázání slova. Teď si jistě řeknete: co to má co společného s manželskou modlitbou? Hodně. Stav církve a stav manželství jde totiž ruku v ruce. Je li církev podřízena Kristu, má li Ducha Kristova, pak také křesťanská manželství jsou propojena Duchem svatým. Pokud kazatel věnuje všechen svůj čas modlitbě a kázání Božího slova, začnou se modlit i jeho nej bližší spolupracovníci a Bůh je naplňuje Duchem svatým. Dává jim odvahu mluvit slovo Boží, nejen nějakou filozofii. A své slovo začne potvrzovat čině ním divů a zázraků. (Sk 4, 23 32) Modlící se duchovní a bratři starší jsou pak strhu jícím příkladem pro ostatní muže ve shromáždění. I ti, kteří nejsou placeni za modlitbu, protože musí živit své rodiny a z desátku i Božího služebníka, se začnou modliteb rádi zúčastňovat. Apoštol Pavel říká: Chci tedy, aby se muži všude ve shromážděních modlili, pozvedajíce ruce v čistotě, bez hněvu a há dek. (1.Tm 2,8) Kraličtí hněv překládají jako roztržitost a jiný pře klad mluví o pochybování. Tento verš, bychom měli umět nazpaměť, muži i ženy, protože zde je jasně Stejně se to opakovalo ještě asi dva dny s tím, že se ještě přidala teplota, ale po modlitbě příznaky nemoci vždy zmizely. Bylo úžasné zakusit jakou moc má mod litba v autoritě Ježíše Krista. Nemoc byla pryč a já měla další cennou zkušenost, že je potřeba vytrvat a nevzdat to bez vítězství. V dalších dnech jsem tuto autoritu uplatnila ještě při bolesti hlavy a zad a vždy bolest buď okamžitě nebo po chvíli zcela odešla. Během těchto dnů jsem přečetla knihu Kraluj v životě od Johna Osteena a Bůh mě vedl v tomto svém vyučování dále. Minulý týden jsme byli na konferenci v Německu a na pokoji, kde jsme bydleli, bylo bezdrátové připojení k internetu. Měli jsme s sebou notebook a tak bylo pří jemné, že večer jsme mohli ještě pracovat nebo vyřizovat y a při tom jsme mohli být s Michalem spolu. Druhý den našeho pobytu ale nebyl v našem pokoji žádný signál. Michal se zkoušel připojit, ale nešlo to, a tak jsme se za to připojení začali modlit. V autoritě Božích dětí jsme přikázali tomu připojení, aby fungo valo a pak jsme chválili našeho Otce a vyvyšovali jsme Ho v našich životech a také nad tím spojením. A za co jsme děkovali, to se také stalo skutečností... Internet za čal fungovat přesto, že graf síly signálu ukazoval 0. Bůh je skutečně úžasný a není pro něj nic nemožné, chvála Jemu! M. Frydrychová popsáno, co nám brání v modlitbách. Je to neči stota, hněv, hádky, či roz tržitost a pochybování. Chápete už, proč tolik mluvím o modlitbě mužů? Existuje totiž jakési pra vidlo duchovní posloup nosti. Pastor, který nemá vztah s Bohem (a když se nemodlí nemůže ho mít) se stává tím, který sám nepobral, ale druhým za braňuje vstup. Když se málo modlí vedoucí církve, těžko se modlí i těm, kteří mají mít vedoucí v úctě a respektovat je. Tato duchovní zákonitost platí jak pro muže, tak pro ženy. Paul Johnson v knize Dějiny křesťanství nijak zvlášť nefandí Martinu Lutherovi, ale protože je objektivní, musel napsat: "Martin Luther nevynikal ani tak vahou intelektu, jako velkou silou vlastně velkou duchovní silou. Věcí, která na něm byla snad nejpozoruhodnější, byla jeho mocná schopnost modlitby, pozůstatek jeho školení v dobrém klášteře. Luther s oblibou trávil tři hodiny denně na modlit bách, s rukama sevřenýma a u otevřeného okna. Některá z jeho kázání o modlitbě jsou úžasně prostá a opravdová. "Získávám něco velkého, když se mod lím," řekl Luther. Důraz na modlitbu jako skutečnou alternativu formálního křesťanství byl tím nejmoc nějším jednotlivým prvkem v Lutherově jasné a pře svědčivé přitažlivosti, kterou působil na laický lid..." konec citátu. Luther možná nebyl nejcharakternější ani nejchytřejší muž své doby, ale modlil se, a proto ho Bůh použil i s chybami, které Luther udělal. Duchovní kvalita modlitby manželského páru je závislá na tom, jak se v církvi modlí pastor a jak mo tivuje k modlitbě své svěřené muže. Jestliže dnes ve většině modlitebních shromáždění vidíme hlavně ženy, pak si nedělejme naději na probuzení v národě. Duch svatý určitě chce odpovědět na zoufalé volání žen, ale pokud muži Ducha svatého neposlechnou, nestane se nic. Další překážku v modlitbách a to už konkrétně i v modlitbách manželů, popisuje apoštol Petr: Stejně i vy muži, kteří žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet. (1Pt 3,7) Nemá li muž porozumění pro svou ženu, neproka zuje li ženě úctu, i když ona je tak jiná, je mezi ním a Bohem blok modlitební překážka. Všimněte si, že odpovědnost za modlitbu je opět kladena na muže. V Kristu Ježíši jsou si muž a žena před Bohem rovni. Proto v Kristu Ježíši ženatý muž i vdaná žena má před Boha nejprve předstupovat samostatně a své hluboké osobní věci má s Bohem projednávat soukromě. Tak se vyhneme mnohým nedorozumě ním. Společně se modlíme za to, v čem můžeme být stoprocentně zajedno. Jednota je hlavní síla společné modlitby. Nejednotná společná modlitba je ztráta času. Osobní modlitby potřebujeme denně, jinak duchovně zemřeme. Společná manželská modlitba má tryskat ze spontánní potřeby. Pokud se vám ještě denně nedaří, nezoufejte, ale hledejte jednotu. Pak poznáte Boží moc a modlitba i ta společná vás začne těšit. Už to nebude povinnost, ale radost. Hlavně si však dávejme pozor na nečistotu, hněv, hádky, pochybování a vzájemnou neúctu. A vypro šujme Ducha svatého všem mužům, především však těm, kteří nás vedou. (z vysílání TWR Po návratu z Německa jsme jeli s mládežníky na ví kendový pobyt. Hned první večer jsme si sdíleli různé zkušenosti, vyslyšené modlitby a to, jak Bůh jedná v na šich životech. Bylo skvělé vidět, že Bůh vede stejným směrem nejen nás. Vyzývá nás k radikální změně našeho vnímání... Bůh chce, abychom konečně začali chodit Duchem a ne tak, jak nám dovolí naše mysl. V průběhu víkendu se objevuje hned několik příleži tostí to zkusit v praxi. Nejdříve Elis bolela hlava tak, že jí bolest vzbudila a nemohla spát. Evička a Klári ještě nespaly a tak se daly do práce... Modlily se společně možná víc než hodinu, ale boj vybojovaly vítězně. Hla va přestala Elis bolet. Ale druhý den po večeři začalo Kiki bolet břicho, křeče a ostrá bolest. Modlili jsme se, ale bolest nepřestá vala, modlili jsme se dál, ale stále bezvýsledně. Kiki nebyla celý den venku a tak jsme jí navrhli jít se projít a pak se uvidí. Klári a Elis šly s Kiki, aby nebyla sama. Po návratu se šly ještě modlit za něco, co Bůh ukázal Kiki jako překážku k vyslyšení našich modliteb. Jakmile Kiki udělala to, k čemu jí Bůh vedl, bolest zmizela a už se nevrátila. A teď bych asi měla napsat nějaký závěr, jenže tahle svědectví závěr nemají. Je to každodenní život s Ježíšem a s každým dnem přibývají nová a nová svědectví o tom, že Boží slovo je pravdivé a má moc změnit naše životy.

4 Desátky Zvyk odevzdávat desátky nemá svůj původ v Mojžíšově zákoně (Gn 14,17 20) a ani nebyl typický pouze pro Židy. Desátky se dá valy také v dalších starověkých národech. Je třeba odpově dět na tři otázky. 1. Co měli Židé odevzdávat jako desátky? Tóra uzákonila, že to má být obilí země (úroda), ovoce stromů a skot a brav (Lv 27,30 32). Desátky z dobytka se dávaly tak, že majitel odpo čítával zvířata, která vycházela na pastvu, a každé desáté patřilo Hospodinu. Tak se nemohlo stát, že by někdo dal jako desátek nemocná zvířata (Lv 27,32n). Pokud si někdo přál odvést desetinu úrody a ovoce ve formě peněz, mohl to udělat, ale musela se ještě přičíst pětina z celkové sumy. Nesměl však dát peníze namísto bravu a skotu (Lv 27,31.33). 2. Komu se desátky platily? Měly se předávat lévijcům (Nu 18,21nn). V Žd 7,5 se píše, že kněžskou službou byli pověřeni lévijci a ti mají podle Zákona dostávat desátky. Tento odklon od Zákona mohla způsobit neochota lévijců vrace jících se ze zajetí pod vedením Ezdráše plnit své povinnosti (Ezd 8,15nn). Lévijci z titulu svého po stavení a funkce ve společnosti neměli žádné příjmy ani živobytí nebo dědičný podíl. Proto na oplátku za jejich službu... při stanu setkávání mají dostávat za dědictví desátky Izraelců (Nu 18,21.24). Text v Nu 18 mluví jen o desátcích z obilí a plodů (v.27). Lévijci si však nesměli ponechat celý desátek měli pozdvihovat desátý díl desátku (Nu 18,26) v oběť Hospodinu. Tuto část měli vzít ze všeho nejlepšího (v.29) a odevzdat knězi (v.28; Ne 10,39). Nový biblický slovník VELIKONOCE jeden nebo dva svátky? nisan Ukázka z cyklu výkladů Tóry Strom života V židovské tradici je slavení velikonoc pesachu spojeno s dodržováním přikázání o ne kvašených chlebech. Rabi Menachem začíná svůj výklad otázkou: Proč vlastně jíme o pesachu nekvašené chleby (macesy, hebr. macot)? Při zkou mání textu je možné dojít k jedné z těchto dvou možných odpovědí: 1. abychom si připomínali, že Hospodin vyvedl Izraelce z Egypta náhle; 2. aby chom si připomínali dobu otroctví v Egyptě. Oba důvody se navzájem dost liší. Který je správný? Je možné, že jsou správné oba? Další otázka zní, proč nestačí jíst macesy platí totiž přísný zákaz čehokoli kvašeného. V židovské tradici kvas chámec se nesmí v tuto dobu nejen jíst, ale ani vlastnit, ani se na něj nesmí pohlédnout. Poprvé jsou nekvašené chleby zmíněny v Ex 12:8: Tu noc budou jíst maso pečené na ohni a ne kvašené chleby; budou je jíst s trpkými bylinami. To je řečeno v kontextu ustanovení hodu beránka (v. 12:3 14). Další zmínka je ve verších 12: Všimněte si, že ani na jenom místě není uveden žád ný důvod, proč se mají nekvašené chleby jíst. Ve verši 12:39 pak čteme: Z těsta, které vynesli z Egypta, pak napekli nekvašené podpopelné chleby, protože ještě nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat, takže si ani nepřipravili jídlo na cestu. Předtím čteme, že Izraelci museli opustit zemi náhle a brali s sebou zadělané těsto, které ještě nevykynulo. Je jasné, že nevykvašený chléb byl je jich prvním jídlem na cestě. Tento popis událostí vede přímo k názoru, že nekvašené chleby se mají jíst na památku způsobu odchodu z Egypta (odpověď č. 1), a tedy také ostatních událostí, které se staly (10 ran, Hospodinovo vysvobození). Toto vysvětlení má však jistou vadu: přikázání jíst nekvašené chleby bylo vydáno dva týdny před událostmi, které má podle této teorie připomínat (viz 12:1 3). Navíc, i kdyby toto přikázání prorocky předvídalo, jakým způsobem se odchod odehraje, nevysvětluje to, proč měli jíst nekvašené chleby také večer 14. dne spolu s beránkem. Kromě toho lze položit další, nepřímou otázku: je možné, aby tak důrazně ustanovené přikázání týkající se nekva šených chlebů bylo založeno pouze na náhodné okolnosti, že těsto nestačilo vykynout? Nebo má odstranění kvasu nějaký hlubší důvod? Při podrobnějším čtení 12. kapitoly si všimneme, že Mojžíš ustanovuje dva svátky. Nejprve hod berán ka, který je popsán ve verších 12:3 13, a pak ve verších sedmidenní svátek nekvašených chle bů. V tomto ustanovení je silný důraz nejen na to, co se má jíst (macot), ale též, co se jíst nesmí (nic kvaše ného). Že jde o dva svátky je vidět také z veršů: Lev 23:5 6, Nu 28: Jaký mají tyto svátky význam? Hod beránka je zdůvodněn takto (Ex 12:26 27): 3. Kde se desátky odevzdávaly? Židé je měli přinést na místo, které si vyvolí Hospodin, váš Bůh, ze všech vašich kmenů, aby tam spočinulo jeho jméno (Dt 12,5n.17n), tj. do Jeruzaléma. Předání desátků mělo mít formu obřadního jídla za účasti lévijců (Dt 12,7.12). Jestliže někdo bydlel od Jeruzaléma daleko a byl by pro něj problém dovézt desetinu úrody do Jeruzaléma, mohl vždy nabídnout desátky ve formě peněz (Dt 14,22 27). Každého třetího roku se desátky odváděly v místě bydliště (Dt 14,28n), ale i v tomto případě bylo povinností jít do Jeruzaléma na bohoslužby (Dt 26,12nn). K těmto relativně jednoduchým zákonům o desát cích v Pentateuchu se časem přidala řada detailních příkazů, takže se tato krásná zásada změnila v těžké břemeno. Tyto dodatky najdeme v Talmudu a v Miš ně. Uvedená nešťastná tendence Izraele nepochybně přispěla k názoru, že přijetí Boha si můžeme zasloužit obřadným dodržováním zásad, třeba odevzdáváním desátků (L 11,42), aniž bychom se podřídili mravní mu zákonu spravedlnosti, milosrdenství a víry (Mt 23,23n). Desátky, které Malkísedekovi odevzdal Abraham, praotec Izraele a tedy také áronské kněžství (Gn 14,20), i to, že Abraham od něj přijal požehnání (Gn 14,19), hodnotí Žd 7,1nn jako důkaz, že Malkíse dekovo kněžství nekonečně převyšovalo kněžství áronské nebo lévijské. Gn 14,18.20 nevysvětluje, proč Abraham Malkísedekovi platil desátky. NZ text o desátcích z máty, kopru a kmínu (Mt 23,23; L 11,42) ilustruje skutečnost, že Talmud rozšířil Mojžíšův zákon na to, aby ze všeho, co se jí... a roste ze země, se musely odvádět desátky. (Heslo: Desátky; str.: 160) M. Kallus (předseda ICEJ) PESACH Až vám vaši synové řeknou: Co znamená tato vaše služba? Odpo víte: Je to oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě minul domy synů Izraele, když bilegypt, ale naše domy vysvobodil. Svátek nekvašených chlebů je zdůvodněn těmito slovy (Ex 13:3): Mojžíš tedy lidu řekl: Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného. Při hodu beránka tedy Izrael děkuje za záchranu před ranou prvorozenství Bůh uviděl krev na veře jích a překročil jejich příbytky. V následujících sedmi dnech pak odstranění veškerého kvasu zřejmě nějak souvisí s připomenutím, že svoboda od otroctví není samozřejmá a něco od člověka vyžaduje. Novozákonní pohled: Novozákonní význam hodu beránka je pro kře sťany patrný na první pohled: Beránek je obrazem Ježíše Beránka Božího, který snímá hřích světa (Jan 1:29). Tento obraz je velmi názorný: Ježíš zemřel na kříži (právě o pesachu!) a Jeho krev je nástrojem vykoupení z hříchu (Ef 1:7, 1.Pt 1:19, Ko 1:20). Pavel píše, že víra v jeho krev nám dává podíl na tomto vykoupení (Řím 3:23 25), a tedy záchraně. Paralelou je okolnost, že Izraelci v Egyptě museli krví beránka označit své veřeje, spolehnout tedy na toto znamení krve. Tam, kde je Bůh uviděl, překročil je a zachránil před smrtí. Tam, kde spoléháme na znamení Ježíšovy krve, Bůh nás zachrání před věč nou smrtí. Je to Jeho dílo, my k tomu nemůžeme nic přidat právě jen spolehnout se, věřit. Avšak i svátek nekvašených chlebů má novo zákonní rozměr. Apoštol Pavel v 1 Kor 5:7 8 věřící v Korintu jednak vyzývá, aby tento svátek slavili (v. 8), jednak dává kvasu duchovní význam špatnosti a ničemnosti. Kvas máme odstranit to je zřejmá narážka na židovskou tradici, při které se před pesa chem provádí důkladný úklid a veškerý nalezený chámec se spaluje a pak máme po 7 dnů pojídat ne kvašené chleby symbolizující upřímnost a pravdu. Na rozdíl od hodu Beránka je zde patrný důraz na naši aktivitu. Kvas souvisí se způsobem našeho života a Písmo nás i na mnoha jiných místech jasně vyzývá, abychom zanechali špatnosti a žili v pravdě. To vyžaduje stálou pozornost, stálé rozhodování a občas důkladný úklid. Přestože jsme vírou vykou peni, neznamená to, že jsme dokonalí. I zde je obraz odchodu z Egypta užitečný: díky krvi beránka byl Izrael vysvobozen z egyptského otroctví, ale pak se musel vydat na nelehkou cestu do Zaslíbené země. Také křesťan, který uvěří v moc Ježíšovy krve, se ocitá na začátku cesty, která od něj bude vyžadovat mnoho životních rozhodnutí. Dvojí svátek tak ná zorně symbolizuje obě části této skutečnosti. Podle výkladu rabi M. Leibtaga ( zpracoval a poznámkami opatřil Mojmír Kallus. OTÁZKY A ODPOVĚDI Desátky jsou zajímavé z toho pohledu, že kromě nich není mnoho způsobů, jak fyzicky uctít Boha. Bůh nám slouží mnoha různými cestami a žehná nás duchovně i fyzicky. Naše zpětná oběť vůči Bohu se však většinou omezuje jen na duchovní rozměr, ztotožněný s obětí chval. Pokud však Boha toužíme uctít i jinak než duchovně, dávání desátků je k tomu dobrou příležitostí. Finanční požehnání je vedle kla sického spasení, uzdravení, či vysvobození, jedinou složkou řeckého slova pro spásu soteria obsahující materiální podstatu. Dávání desátků je pro mnohé spojeno se Starým zákonem. To je místo, kde o nich čteme poprvé a také v největší míře. Je však velice těžké posoudit, jakou přesně funkci desátky plnily ve Starém zákoně, když i sami židovští rabíni se ohledně tohoto přeli. Mám na mysli, nakolik desátky sloužily jako náboženské ustanovení vzdávající úctu Bohu či nakolik byly určeny pro civilní účely na zachování chodu izraelské společnosti. Vyřešení tohoto dilema by jistě přispělo i k lepšímu chápání této proble matiky křesťany. Desátky byly běžnou praxí celého orientálního světa ještě před Mojžíšem, od Řecka až po Čínu. Sloužily jako kombi nace náboženského a civilního zabezpečení komunit. Pojem desátky se zřejmě zrodil proto, že lidé byli zvyklí počítat v deseti (viz deset prstů na rukou). Ještě před vydáním Mojžíšova zákona princip desátků fungoval jako požeh nání vyšších autorit, ať už přímo Boha či významných vládců a kněží. Abraham dal desátky knězi Melchisedechovi (Gen 14:18 20, srovnej též Jákob v 28:22). Není možno nyní zabíhat do detailů, za co, z čeho a jak se ve Starém zákoně desátky platily, ale v Moj žíšově komunitě obecně vzato plnily trojí účel: uctění Boha, zabezpečení kněžích a podpora chudých. Zde se nám krásně odráží zmíněná kombinace duchov ního a civilního účelu. Pokud bylo něco podstatné, pak to byl především etický postoj vděčnosti vůči Bohu (viz okrádání Boha v Mal 3). Pokud je něco etickým principem, platí nadčasově pro všechny generace, tedy i pro nás (na rozdíl od ceremoniálních prvků dočasně spojených s konkrétní kulturou Starého zákona). Jestliže byla Stará smlouva zrušena Ježíšem, nemuselo se to nezbytně týkat i desátků. Ježíš sice desátky kritizoval, ale spíše kvůli pokryteckému postoji jejich dávačů než kvůli jejich vlastní hodnotě (Mat. 23:23). Jako by chtěl zdůraznit, že Abraham, otec a příklad víry Židů i křesťanů, nám šel příkladem v této ne bezvýznamné záležitosti ještě před ustanovením Zákona. Dnešní církve musejí z něčeho žít a financovat své aktivity, a proto desátky potřebují. Jejich nárok na ně není neopodstatněný z hlediska toho, co bylo řečeno výše. Desátá část příjmu představuje jakési logické množství finančních prostředků, které vyjádří dostatečnou oběť Bohu a zároveň neodčerpá křesťanům tolik financí, aby následně měli problém s pokrytím nákladů rodiny. Křesťan se skrze ně učí víře a dobrému hospodaření s financemi. Tradiční církve zpravidla systém desátků usta noven nemají, protože jsou financovány státem. Tyto církve na sbírkách nestojí a křesťané tedy mohou dávat jen proto, aby uctili Boha a přineslo jim to zaslíbené duchovní požehnání (viz Luk 6:38 nebo Gal 6:9 10). Některé evangelikální či letniční sbory naopak žádnou podporu od státu nepobírají a na sbírkách stojí celý jejich organizační mechanismus. Takové desátky pak plní dvojnásobný účel. Nutno podotknout, že i tak jsou desátky dobro volným dárcovstvím, které v současnosti nemůže nařídit nikdo jiný než Bůh. Křesťané nejsou pod zákonem desátků, pouze pod zákonem lásky (Jan 15:12). Svědomí by je mělo pudit desátky platit, ať už z vděčnosti Bohu či své místní církvi, nebo ze soucitu k potřebným. Napadá mě podobenství s vod ním křtem. Křest samotný není nutný pro spasení věřícího, ale každý věřící ví, že by se měl nechat po křtít. Takto i desátky nejsou pro spasení důležité, ale vyjadřují jakousi duchovní realitu skrytou za nimi a je přirozené je platit, pokud chce věřící přijmout plnost požehnání. Desátky mohou vypadat jinak na různých místech. Zde je nejefektivnější následovat radu místního pa stora či kněžího, jak konkrétně postupovat, aby to přineslo co možná největší požehnání jak pro samo P. Hoffman B.A., M.A., M.Div. OTÁZKA: Desátky dal už Abraham, zajímalo by mne, zda je dávat z hrubého platu nebo z čistého? Komu a kam? A proč? 10% tného věřícího tak pro místní sbor. (Nejběžnější je dávat desátky tam, kde věřící přijímá duchovní po travu, případně je členem). K nějaké formě dávání by z duchovního a etického hlediska každopádně mělo docházet. Přikládám některé novozákonní verše zdůrazňující, proč by měl křesťan dávat: 1 Kor 9:14; 16:1; 2 Kor 9:7 10; Gal 2:10; Fil 4:19. Dávat z hrubého či čistého příjmu? S trochou nadsázky lze říci, že to je komplikovaná otázka stará jako křesťanství samo, o to palčivější v naší moderní společnosti. Opět je to často svědomí jednotlivců, které rozhoduje, k čemu se přiklonit. Pokud zkou máme kořen problému, dopátráme se toho, že to má znovu co do činění s faktem, zdali desátky chápeme jako sociální nebo duchovní záležitost (jak jsem zmínil, ve Starém zákoně to byla kombinace obou funkcí s nejasnými hranicemi). Sociální chápání propaguje placení desátků z čistého příjmu, případně možnost neplatit je vůbec, duchovní chápání rozumí desátky jako dávání nejméně z čistého příjmu, ale častokrát spíše z hrubého. Někdo řekne, že desátky není nutno platit vůbec, protože jsou financovány z běžných daní. Důvodem je fakt, že podle Řím. 13 jsou všechny světské autority dosazené Bohem, a tudíž plní funkci Božích služebníků stejně jako třeba kněží. Naše daň jim je vlastně takovým desátkem. Koneckonců, desátky byly ustanoveny ve staroizraelské pospolitosti, která se vyznačovala teokracií. Lévité, kterým byly desátky svěřovány, byly vůdčí vrstvou společnosti, a to jak ve věcech náboženských, tak i světských. Proto byly desátky totožné s obyčejnou daní. Někteří konzervativnější zastánci sociálního aspektu dodají, že když už tedy platit desátky nad rámec běžné daně, je dostatečné je dávat z čisté mzdy, právě proto, že část desátků je už pokryta daněmi. Podle nich je nesmyslné dávat dar z peněz, které nejsou hmatatelné. Jako příklad je někdy uváděna absurdní situace (mám ji z neověřeného zdroje), kdy v některých exotických společnostech může daň tvo řit až devadesát jedna procent příjmu. Takový křesťan věrný svým zásadám by pak na desátek vynaložil veškeré své jmění a ještě dlužil. Dalším důvodem pro dávání desátků z čistého příjmu může být recyklování peněz z daní či další složité scénáře pramenící ze zákonů jednotlivých civilních států. Například pokud platíme desátek z hrubého příjmu, část desátku je obsažena i v ode vzdané dani národu, ze které se zpětně platí třeba důchod. Teoreticky by pak věřící již nemusel platit tak vysoký desátek v důchodovém věku (musí se ho ovšem dožít). Jinými slovy, pokud věřící platí desátek po celý život z hrubého příjmu, v důchodu zaplatí ten stejný desátek podruhé. Pokud chce být někdo v desátcích puntičkářský, jistě má tedy dostatek příležitostí, jak strávit volný čas přemýšlením s kalkulačkou. Je to často vysoká matematika, odvislá od konkrétních civilních zákonů. A aby to nebylo tak jednoduché, tyto zákony se v průběhu let mohou měnit. To navíc nezmiňuji hmotné dary, které křesťan může obdržet. Takové tradičně poklidné období Vánoc pak člověku přidělá více vrásek, než kterékoli jiné roční období. Lépe je s upřímným srdcem celou věc předložit Bohu a zařídit se podle toho, co On od nás opravdu požaduje. Můžeme se také nechat vést svědomím, případně zvyky místního sboru. Desátkové pun tičkářství nás totiž skutečně může přivést zpět pod Zákon, protože ztratíme soustředěnost na věci, které jsou pro Boží království opravdu důležité. Je nutné mít v dávání svobodu a nejlépe i radost, přistupovat k dávání dobrovolně. Ke mně osobně přes všechno, co bylo zmíněno výše, až na výjimky nejlépe hovoří dávání desátků z hrubého příjmu, tedy spíše duchovní princip dávání, než sociální. Tím dávám peníze z absolutního nadbytku za daný měsíc a nemusím trávit čas kal kulacemi. Navíc je v Božích očích vždycky lepší dát více než méně. Ačkoli je Bůh určitou součástí našeho civilního a kulturního života, tradiční křesťanské chápání ho vidí, jako někoho stojícího mimo náš svět v duchovní realitě, kde často platí opačné zákony, než je ve světě zvykem. Pokud materiálně požehnáme Boha nebo bližního, mělo by se nám v hojné míře požehnání jinou cestou vrátit zpět.

5 Vliv ženy 2. Pokračování z minulého čísla Ovšem etika není především záležitostí vnějšího projevu. Začíná v srdci. Není křesťanské etiky bez znovuzrozeného srdce. Jen obnovené srdce pro měňuje chování. Apoštol Pavel píše do Říma: Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. (Řím. 12,2). A žalmista opěvuje vnitřní krásu královské dcery: Všecka slavná je dcera královská UVNITŘKU, roucho zlatem vytkávané je oděv její. (Žalm 45:14) Tam, kde je Duchem svatým znovuzrozené srdce, je možné začít i s vnější proměnou. Od vnitřní krásy se rozzáří i zevnějšek. Královská dcera chodí zaha lena. Sotva budeme zavádět orientální zahalení, i když je půvabné. Ale povedeme své dcery k tomu, aby se oblékaly slušně, poradíme se v tom ohledu s manžely a bratry, kteří lépe upozorní, co je v ženském odívání dráždí a co proto nebudeme podporovat. Jaká příležitost pro křesťanské ženy, návrhářky textilního a oděvního průmyslu! Pán Bůh miluje pestrost, barvy, nádherné tvary. Móda pod Jeho ve dením určitě nebude šedivá a jednotvárná, bude dokonalá, jako je náš Otec dokonalý, bude určitě konkurence schopná, ale bude zakrývat, ne odhalovat ženské tělo. Křesťanky budou "zamčenými zahra dami" (P. písní 4,12), jejichž klíč je bezpečně v rukou dobrého Zahradníka. Jen Jemu přísluší, aby ho da roval, komu On určil. Na celém vystupování křesťanské ženy v užším i širším kruhu musí být patrné, že stojí pod autoritou muže, jak by se také dalo přetlumočit zahalení hlavy, které apoštol Pavel požaduje u žen veřejně vystupu jících (1. Kor.11,4). Celé emancipační hnutí nesmírně otřáslo morálkou žen a celou společností. Vytrhlo ženu z ochranné autority mužovy a dosazuje ji bez ohledu na její odlišnost do pozic, které jí nenáležejí. Zaměstnaná žena, často na nevhodném místě a při plném pracovním nasazení, má čím dál méně času na rodinu a děti. Nejedno manželství ztroskotalo, protože žena propadla pokušení, lichocení nebo došlo k sexuálnímu obtěžování a zneužití na pracovišti. Posedlá touhou vyrovnat se muži nebo ho předčit, zapomíná na své nádherné původní a nejvlastnější povolání činit z bytu nebo domu domov, místo úto Zavařování Zavařování zná každá česká žena. Byly doby, kdy úspěšnost hospodyně se měřila počtem lahví narovnaných na policích ve spíži. Začínalo to třešněmi na jaře a kon čilo čalamádami a zelím na podzim. Nebyly mrazáky a v obchodech žádný výběr čerstvého ovoce ani ze leniny, o konzervovaných výrobcích by se také nic moc pochvalného ne dalo říci. Dnes je to jinak. Zavařování se už skoro nevyplácí. Podstata zavařování je uchovávání léta na zimu. Zajímavá myšlenka. Potřebujeme uchovávat teplo a lehkost léta pro čas chladu a nepří stupnosti zimy. Vitamíny radosti potřebujeme v ča sech útočících nemocí zármutku a nesnází. Jde to i jinak než formou broskvového kompotu nebo meruňkové marmelády? Dají se zážitky uchovávat do zásoby? Můžeme konzervovat vzpomínky? Jako žena vyrostlá v socialistické minulosti sou dím, že zavařit se dá všechno. A také to děláme. Záleží pouze na každém člověku, co jaké zážitky si chce uchovat a do čeho to naloží. Můžeme zavařovat do octa kyselých vzpomínek jak se mi to tenkrát nepovedlo, jak mi ublížili, jaký to byl tenkrát trapas. Můžeme nakládat do soli pravdy. Ve slaných vzpo mínkách ožívají situace i lidé, takoví, jací byli, události vidíme realisticky. Ale také lze nakládat do cukru. Všechno negativní vytěsníme a v našich vzpomín kách zůstává jen to příjemné, úspěšné, podařené. Zavařujeme také formou zachovávání určitých rituálů. Máme své osobní rituály, každá rodina by jistě nějaké nalezla, existují i na širší společenské rovině. Záměrně pěstuju domácí rituály. Své vlastní (třeba večer v koupelně), soukromé s manželem, společné s dětmi při rodinných oslavách, při dnech odpočinku nebo při návštěvách příbuzných. Ustáleným způ sobem zahajujeme nebo končíme určitá období v roce (třeba začátek a konec školního roku). RADOST L. Hallerová čištné nejen pro domácí, ale často i pro nejednoho unaveného poutníka mimo kruh rodiny. To je poslání, které vyžaduje všecku inteligenci a dary, které žena obdržela. Je duší domova, ku chařkou, často švadlenou, poradkyní v přemnoha problémech dětí a manžela, učitelkou a vychova telkou, zahradnicí a především dobrou ekonomkou věru, nikdy se nenudí. Je si vědoma své královské důstojnosti po boku svého krále. Děti v takovém bezpečně uspořádaném domově si odnášejí do života model domova, na který nikdy nezapomenou. V takové rodině vyrostou opravdoví muži a své důstojnosti si vědomé ženy, které se jen tak nezahodí. Taková podle Bible formovaná žena je "žena statečná". Její obraz nádherně líčí biblická přísloví. Mohli bychom také říci "žena podnikavá, vyna lézavá": Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější, než perly. Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist. Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý život. Stará se o vlnu a len, pracuje s chutí vlastníma rukama. Podobná obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb. Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám. Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici. Bedra si opáše silou a posílí své paže. Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci. Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena. Dlaň má otevřenou pro utištěného, ruce vztahuje k ubožáku. Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu. Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv. Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země. Zhotovuje plátno na prodej a pásy do dává kupci. Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům. Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlí dná naučení. Pozorně sleduje chod svého domu, chleba lenosti nejí. Její synové povstávají a blahořečí jí, její manžel ji chválí. "Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš." Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály. Dejte jí ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy. (Př.31,10 31) Kéž takové ženy stojí po boku našich synů, politi ků a vedoucích mužů ve veřejném životě i v církvi. (Zápas o duši 4/97 č. 51) H. Pinknerová Na památku někoho nebo něčeho stavíme památ níky či pomníky. (To mi připomíná mou sekretářku, která měla na svém psacím stole spoustu různých pomníčků. Byly to různé dá rečky, suvenýry, pohlednice, účtenky, suché květiny, kamín ky, ano i lahve. Byl to strašný binec, ale pro ni každý ten před mět nesl hodnotu vzpomínek.) Jak cennými památníky býva jí rodinná alba, krabice školních sešitů nebo různé tajné skrýše pokládků z dětství. Když je manžel na cestách, vytahujeme s dětmi rodinná alba a vzpomínáme nad fotkami. Když je mi smutno, pročítám staré dopisy, prohlížím dárky od dětí nebo milostné vzkazy od muže. Schválně žádám děti, aby ilustrovaly některé společné zážitky. Až je za čas vylovím, poslouží jako zavařená vzpomínka na něco hezkého. Nosíme domů různé kamínky, samorosty a šnečí ulity. Některé časem vyhodíme, jiné nám stále připomínají dobu, kdy jsme byli spolu, kdy nám bylo dobře. Je to tak v pořádku? K čemu vůbec tyhle zavaře niny potřebujeme? Není to riskantní, vždyť z památníků se mohou stát modly. Z rituálů, které propojují jako důležité mezníky životní pouť, se mohou vyvinout ocelová pouta tradic v nejnega tivnějším smyslu toho slova. Ano, tohle riziko hrozí vždycky, když vynecháme živou Boží přítomnost. Z památečních kamenů bu dujme oltáře k díkůčinění. Ať každý suvenýr ukrytý v zásuvce projde testem, zda za vzpomínky, jež se k němu vážou, děkuji Bohu. Každá zvyklost (je jedno, nazveme li ji rituálem nebo jinak) ať připomíná Boží milosrdenství. Připomínat si minulost je důležité, pomáhá nám formovat přítomnost a těšit se na budoucnost. (Z textů Malý dřevěný člověk Bylo jedno městečko a v něm bydleli dřevění lidé holky, kluci, pánové i paní. Ti lidé měli takový zvláštní zvyk, že si navzájem dávali žluté hvězdy a černé puntíky. Když někdo udělal něco, co se někomu jinému líbilo, tak mu dal žlutou hvězdu. Když někdo udělal něco, co se někomu nelíbilo, tak dostal černý puntík. Tak se stalo, že někdo šel po ulici a přeskočil louži, no a ti, kteří to viděli mu dali hvězdu. Někdo dobře vypadal a hned mu dal někdo hvězdu. Také se ale stávalo, že někdo měl odřený lak na koleni a hned mu někdo jiný dal černý puntík. Nebo někdo uklouzl a upadl a už měl zase černý puntík. Po ulicích toho města chodili lidé, kteří měli samé hvězdy a také lidi co měli hvězdy i puntíky. Žil tady kluk, který se jmenoval Panchelo a tomu se velmi často stávalo, že mu někdo jiný dal černý puntík. Panchela to trápilo, protože když už měl těch puntíků docela dost, všiml si, že mu lidé dávají další puntíky aniž by něco udělal. Důvodem bylo vlastně jen to, že už jich měl tolik. Byl z toho moc smutný a ještě byl smutnější, když si všiml, že vlastně nemá ani jednu hvězdu, že má samé puntíky a že je asi jediný v celém městě, kdo má samé puntíky. Byl tak zoufalý, že se snažil udělat něco opravdu moc dobrého, aby dostal hvězdu, ale stejně zase dostal puntík. Nechtěl už ani chodit mezi lidi a setkávat se s nimi. Nakonec zůstával raději celé dny doma, proto že měl pocit, že je fakt hodně špatným člověkem. Jednou seděl u okna a koukal na lidi na ulici, pozoroval je, jak mají na oblečení hvězdy a puntíky a také sledoval, jestli ještě někdo jiný než on, má jen samé puntíky. Jak tak koukal, najednou si všiml jedné dívky, která byla něčím zvláštní, byla jiná než ostatní. Nejdříve nemohl přijít na to, čím se liší od ostatních lidí, kteří žili v tom městě, až najednou si to uvědomil...neměla na sobě ani hvězdu ani puntík. Panchela to moc udivilo a jak o tom přemýšlel, najednou si uvědomil, že to by bylo nejlepší řešení: nemít ani hvězdy ani puntíky. Ale jak toho dosáh nout, když už jen vyjít na ulici znamenalo riskovat, že od někoho dostane další černý puntík? Nakonec se odvážil otevřít okno a na tu dívku zavolat. Přišla k oknu a Panchelo se jí zeptal, jak to, že nemá žádnou hvězdu ani žádný puntík a odkud je? Řekla, že je z toho samého města jako on a do konce, že Panchela zná. Nemá ani hvězdu ani puntík, protože každý den chodí za řezbářem, který bydlí na kopci nad městem. Jestli chce, tak může řezbáře také navštívit. Panchela ta odpověď moc nepotěšila. Nevěděl, kdo je to ten řezbář a ani co si o tom všem má myslet. Dívka dál nečekala a vesele odhopsala pryč. Panchelo zůstal opět sám se svými myšlenkami. Rozhodl se, že za žádným řezbářem nepůjde. Věrnost J. Frantíková Máme roztomilé štěně, je s ním legrace. Ale přesto se mi pořád stýská po naší fence. Doprovázela nás věrně 11 let. Vždycky nás radostně vítala, chrabře nás bránila Ale věrnost, ta se přece od psa očekává. Pes umí být věrný. Ale umím to i já? Umíš to i ty? Má věrnost ještě vůbec nějakou hodnotu? Zamyslela jsem se nad sebou. Zjistila jsem, že nedokážu být věrná ani sama sobě. Na Silvestra jsem si slíbila, že zhubnu, začnu zase pravidelně cvičit, opráším angličtinu a naučím se řídit nové auto. Ten slib jsem dala sama sobě. Ještě jsem ho nevzdala, ale od zítřka už určitě začnu. Představujete si věrnost takhle? Nesplnila jsem ani slib, který jsem dala sama sobě. Jak jsem na tom s věrností k jiným lidem? Je věrná ta manželka, která nemá milence? Nebo je věrnost širší pojem? Na Ukrajině jsem se seznámila s jedním manželským párem. Vedli sbor v romské vesnici. Muž byl úžasný, dynamický kazatel, který miloval své romské ovečky. Manželka stála při něm a podporovala jeho službu. Muž o své ženě nádherně mluvil:,,do smrti ji budu nosit na rukou. Skoro jsem ji záviděla takového manžela. A pak vyprávěli svůj životní příběh. Muž byl vysvobozený alkoholik a narkoman, který prodával alkohol a drogy právě v tom romském táboře, kde byl nyní pastor. Potácíval se ulicemi, často spal v příkopu, nikdy neměl peníze ani pro M. Lucado Ale druhý den, když opět seděl doma sám, roz myslel si to a vydal se postranními uličkami za město. Přišel až pod kopec, na němž stál malý dům. Panchelo si nikdy předtím toho domu nevšiml a tak opět zaváha, ale nakonec šel dál. Přišel až k domu a opatrně otevřel dveře. Ještě ani neviděl dovnitř, když se ozval hlas: Dobrý den Panchelo, neboj se a pojď dál, už dlouho očekávám, že přijdeš. Panchelo nejistým krokem vešel do místnosti, kde stál stůl, lavice a židle a za stolem seděl muž. Nebyl dřevěný, jako ostatní lidé ve městě a najednou tento člověk vstal a popošel k Panchelovi. Velkými dlaněmi Panchela opatrně zvedl a posadil ho na okraj stolu a sedl si proti němu a chvíli na sebe jen tak hleděli. Pak se ten řezbář zeptal, proč Panchelo přišel? Panchelo mu vysvětlil, že má samé puntíky, že už nemusí ani nic udělat a do stane další puntík, že je nešťastný a že je nejhorším člověkem v tom městě a že by to chtěl změnit, ale neví jak. Vyprávěl řezbáři o tom, jak po tkal dívku, co neměla ani hvězdy ani puntíky a ta ho poslala sem. Řezbář poslouchal a pak řekl: Panchelo, ty nejsi o nic horší ani o nic lepší než ostatní lidé. Jsi velmi nádherným stvořením a je úplně jedno, jestli se ti loupe lak, jestli jsi někde odřený nebo jestli se někomu líbíš nebo nelíbíš. Panchelo nechápal. Jak mohu být nádher ným stvořením, když mi dávají samé puntíky? Jak můžeš ty vědět, že jsem nádherný, když mě ani neznáš? Já to vím, řekl řezbář, protože jsem tě tak udělal. Já jsem ten řezbář, který tebe i všechny ty ostatní lidi vyřezal a každého z vás jsem vytvořil velmi dobře. Ale jak je potom možné, že dostávám samé černé puntíky? namítl Panchelo. To je proto, řekl řezbář, že je přijímáš. Kdybys ty puntíky nepřijímal, kdyby ses nenechal tolik ovliv ňovat tím, co si o tobě ostatní myslí, nedrželi by na tobě. Panchelo nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Ty chceš říct, že vůbec nezáleží na tom, jestli mi někdo puntík za něco dává, ale že záleží na tom, jestli ho přijmu? Ano, přesně to jsem měl na mysli. Nezáleží totiž na tom, jak tě vidí ostatní lidé, záleží na tom, kým jsi pro mě, řekl řezbář. Panchelo chvíli přemýšlel a pak jen řekl, že už asi bude muset jít. Řezbář ho zase velmi opatrně sundal ze stolu a postavil ho na zem. Panchelo šel ke dveřím, ale ještě se na okamžik zastavil a otočil se k řezbáři: Díky za to, cos mi řekl. Jsem rád, že teď mohu vě dět, že jsem krasným proto, že jsi mě tak udělal a ne proto co dělám nebo jak vypadám. A jak tohle řekl, jeden z těch černých puntíků, co měl Panchelo na sobě, spadl na zem. (zdroj: M. Kočerová) sebe, natož pro svou ženu. Jeho manželka ho chodila hledat. Kolikrát ho zachránila před zmrznutím. Sedávala vedle něho v příkopu, dokud se neprobral, aby se mu něco nestalo... Když jsem tenhle příběh slyšela, pomyslila jsem si, že já bych to nevydržela. A nakonec jsem si říkala, že to ani nedělala správně. Já bych toho chlapa v příkopu prostě nechala. Nevím, jak se má žena správně chovat v takovéto situaci, ale na jejich životě jsem viděla, že Bůh se k její věrnosti přiznal. Ve chvíli, kdy se její manžel dostal na hranici života a smrti, obrátil se k Bohu o pomoc a prožil velký zázrak svého života. Bůh mu uzdravil tělo i duši. A on pak byl svým novým životem svědectvím nejen pro svou ženu, ale i pro ostatní. A tak možná věrnost znamená vytrvat přes všechny těžkosti. Dokáže to vůbec někdo? Znám někoho, kdo vždycky plní své sliby, dodržuje uzavřené smlouvy a vytrvá ve své lásce k nám, ať si to zaslouží nebo ne. Znám někoho, komu lze plně důvěřovat. Ten Někdo je Bůh. Ten, o kterém je psáno ve sto šestnáctém Žalmu: Hospodin je ochránce nezkušených, byl jsem vyčerpán a dopřál mi zvítězit. Můžeš opět odpočinout moje duše, neboť Hospodin se tě zastal. Kdo z nás není vyčerpaný? Vždyť deprese a syndrom vyhoření jsou skloňovány ve všech pádech. A když k tomu na nás ještě tzv. něco leze, a děti zlobí, a kupí se problémy v práci a ujela nám tramvaj Vyčerpání známe, ale vítězství? Zkusme opravdu důvěřovat Bohu (Z textů

6 (BK 1613) 2. Tim. 2:20 22 V domu pak velikém netoliko jsou nádoby zlaté a stříbrné, ale také dřevěné i hliněné, a některé zajisté ke cti, některé pak ku potu pě. Protož jestliže by se kdo očis til od těch věcí, bude nádobou ke cti, posvěcenou, a užitečnou Pá nu, ke všelikému skutku dobrému hotovou. Mládenčích pak žádostí utíkej, ale následuj spravedlnosti, víry, lásky, pokoje, s těmi, kteříž vzývají Pána z srdce čistého. 1. Jan 4:8 Kdož nemiluje, nezná Boha; nebo Bůh láska jest. 1. Jan 2:5 Ale kdožť ostříhá slova jeho, v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm. (ČEP) 2. Tim. 2:20 22 Ve velké domácnosti nejsou jen zlaté a stříbrné nádoby, nýbrž i dře věné a hliněné, jedny pro cenné věci, druhé na odpadky. Kdo se od těch falešných nauk očistí, bude nástrojem vznešeným, posvěceným, užitečným pro hospodáře, připra veným ke každému dobrému dílu. Vyhýbej se mladické prudkosti, usiluj o spravedlnost, víru, lásku a pokoj s těmi, kdo vzývají Pána z čistého srdce. 1. Jan 4:8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 1. Jan 2:5 Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. (Roh) 2. Tim. 2:20 22 A vo veľkom dome nie sú len samé zlaté nádoby a strieborné, ale aj drevené a hlinené, a to jedny na česť a jedny na nečesť. Keby sa tedy niekto vyčistil od toho, bude nádobou na česť, posvätenou, užitočnou hospodárovi, prihoto venou ku každému dobrému skutku. Ale pred žiadosťami mladosti ute kaj a žeň sa za spravedlivosťou, vierou, láskou a za pokojom s tými, ktorí vzývajú Pána z čistého srdca. 1. Jan 4:8 Ten, kto nemiluje, nepoznal Boha, pretože Bôh je láska. 1. Jan 2:5 Po tom známe, že milujeme deti Božie, keď milujeme Boha a za chovávame jeho prikázania. Uvědom si, že jsi křehká nádoba a sám o sobě nic nemůžeš. Když jsi slabý, projeví se Boží moc. (PP11/05) Chceš být veden Bohem? Bůh tě nepovede tam, kde si vystačíš sám. (JP ) Každý ví, jak by věci vypadat neměly, ale vědět, jak by vypadat měly, to už taková legrace není. (KS 12/05) Boží slovo je neměnná skála. Není to písek, který by sis zformoval podle sebe. (JP ) "Boha poznáš jenom tak, že s Ním budeš trávit čas => modlíš se a čteš Jeho slovo. (KS 3/06) Modlitby, které ohromují lidi, nemusí ohromit Boha. (JK 2003) Bůh miluje lidi tak moc, že víc už nemůže. (KS 3/06) Největší téma Bible je Boží láska, protože všechno pramení z ní. (PP 2/06) Nemůžeš si vzít do nebe svůj majetek, ale můžeš s sebou vzít své sousedy. (JP ) Bůh touží po tom, abychom v nebi nebyli sami. Proto jsme tady na zemi. Nejsme tu na brigádě, něco si zasloužit. (KS 3/06) Dobrá zpráva není dobrou, pokud nepadne do špatných okolností. (PP 2/06) Na modlitbu není pozdě ani v poslední chvíli. (JK 2003) Mnoho lidí míjí velké příležitosti, protože velké příležitosti se objevují vmonterkách. Výsledku před chází velká práce, příprava ne něco. (KS 3/06) Neproměněná mysl nám brání žít v Pravdě. (PP 2/06) Všechno se změní, ne až se všichni změní, ale až se my změníme. (PK 1/94) Svatých cílů nedosáhneš nesvatými prostředky. Účel prostředky nesvětí! Je třeba sehnat peníze na aparaturu pro chválu? Cesta k dosažení cíle není jít přepadávat lidi do parku, ale prosba v modlitbě. (KS 3/06) "Dostaneš výplatu a dáš stranou na daně, na školu dětem, leasing, atd... a najednou zjistíš, že ti nezbylo na desátky. Máš toho opravdu spoustu k zaplacení, ale nezapomeň, že Bůh je věřitel číslo 1." (JaP 3/06) Každý musí soudit podle vlastního svědomí. Jistě není žádný zákon, který by v dnešní době desátky ustanovoval. Pro křesťana vlastně neplatí žádný zákon, pouze zákon lásky (Jan 15:12). V principu lásky je však zahrnuto dávání. Je to tedy takový dvousečný meč. Souhlasím, že dávání někdy může desátky i několikanásobně převyšovat (viz první církev)... Tak i princip desátků nám byl v Novém zákoně vryt do srdce jako takový nepsaný lístek typu: pokud nejsi schopen dát sám od sebe, dej alespoň desátek. Ta desátá část nám má být vodítkem, kolik asi dávat. (PH 3/06 červenec Tvá víra, že se Pán postará, se pozná v chvíli, kdy ti zvednou nájem, daně, nebo vzrostou ceny. (JP ) Bude li ti Bible nápovědou, zvládneš každou životní zkoušku. (JK 2003) Abychom mohli poslouchat svého Pána na slovo, potřebujeme znát Bibli doslova. (PK 1/94) Víra je pro život životně důležitá. (KS 3/06) Víra je život. Víra je jako dýchání, nestačí se nadechnout ráno, v poledne a večer. Zemřeš. Víra v Biblickém slova smyslu znamená důvěřovat. (PP 3/06) "Nepotřebujeme věřit v to, co vidíme, ale v to, co nevidíme => Bůh, nebo věci ve tvém životě, o kterých mluvil." (KS 3/06) Učme se dívat ve všem viditelném vidět Neviditelného. (PK 1/94) Proto i my, obklopeni takovým oblakem svědků, odložme každou zátěž i hřích, jenž nám tak snadno bývá překážkou, a s vytrvalostí běžme závod, který leží před námi. (Žid.12:1) Bůh před nás staví velmi vysoké cíle ale jen tehdy, když o sobě nesmýšlíme příliš vysoko. (PK 1/94) Všechno končí až za cílem. Ne u překážky, ne když ti došel vzduch... až za cílem. Běž! Nesnižuj své ideály, neslevuj, jen kvůli netrpělivosti, překážkám (rozbij je, odstraň). (KS 3/06) Co máme dělat dřív? Stačilo by, kdybychom se modlili a mnohé by mohl dělat Bůh. (PK 1/94) Bojoval jsem dobrý boj; běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mě připravena koruna spravedlnosti, kterou mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce; a nejen mně, ale i všem, kdo si zamilovali jeho příchod. (2.Tim.4:7 8) Ježíš Kristus je jediný vítěz, který miluje poražené. (PK 1/94) Bůh je Otec spravedlivých duchů. (PP 2/06) Neočekávejme od nevěřících to, co nám sami ze sebe nemohou dát. Jejich duchovní otec je ďábel. Nebudou jásat, že Ježíš zvítězil. Nediv se tvrdé reakci. (PP 2/06) Kdo chce evangelium pochopit, musí mu nejprve uvěřit. Bůh je pochopitelný pouze vírou. (PK 1/94) Když Ježíš mluvil k lidem, bylo mu rozumět. (PP 2/06) Kdo odpouští všem svým viníkům, tomu Bůh odpouští všechny jeho viny. (PK 1/94) Život je v krvi a jen skrze krev může dojít k odpuštění. (PP 3/06) JaP Jarda Plch, PH Pavel Hoffman, PP Petr Petrášek, JP Jindřich Prokeš, KS Karel Sedláček, JK Jaroslav Kratka, PK Pavel Kosorin. 2006Prosíme všechny věrné modlitebníky už nyní za modlitební podporu této akce. Aktuální informace o TeenStreet můžete získat na internetové adrese: nebo přímo u Máti a Michala Kočerových. Známe se? t ANDĚLKA VÁCHOVÁ, SŽ Prachatice, vyučená jako švadlena na konfekci prádla v Husinci manžel Vladimír děti Vladimír (16 let) a Jitka (letos 14 let) oči hnědé vlasy také hnědé záliby rodina, ruční práce a šití, prodává kosmeti ku Avon a baví jí zajímavosti o jejich výrobcích Jsi na první pohled veselá, usměvavá, opti mistická. Jsi také věrná svému jménu? Máš andělskou povahu? Lidé to o mě říkají, ale nemyslím si, že bych měla andělskou povahu. foto: J. Lux Měl výběr tvého jména pro rodiče nějaký hlubší smysl, nebo se jim prostě jen líbilo? Jméno mi vybírala maminka, jen se jí líbilo Jsi sečtělá? Jaký druh literatury vyhledáváš? Máš oblíbeného autora? Jsem malý čtenář, ráda si čtu příběhy lidí s Božím slovem, například Deník mladých. Ve volném čase si čtu Bibli (je to pro mne více než kniha). Je pro mne povzbuzením, načerpáním nových sil a zkuše ností. Stále objevuji nové dary od našeho Pána. Oblíbenou mám brožuru od Kennetha E. Hagina SLOVA a V NĚM. Co byla ta pověstná poslední kapka, která tě přesvědčila, že bez Ježíše už dál nemůžeš žít? Stalo se to, když jsem čekala druhé dítě (Jitušku). Byla jsem v osmém týdnu těhotenství a miminko bylo v nebezpečí. Začala jsem krvácet. Měla jsem obavy, zda nejde o potrat, ale Bůh mi poslal přítelkyni Petru, která už byla věřící. Přečetla mi nádherné slovo z Bible o tom, jak má Bůh rád mě i moje miminko a jak se o nás postará, aby vše dobře dopadlo. V tu chvíli jsem dostala od Pána takový klid a ví ru, že vše bude dobré a tak se i stalo. Ležela jsem tři týdny v nemocnici a pak šťastně donosila a porodila Jitušku. Díky našemu Pánu. Znovu jsem se o tom přesvědčila při mém úrazu před osmi lety, kdy na mě spadl na zahradě strom. Bůh mi dal život a uzdravení z ochrnutí levé části těla. Zachránil mě. Mohla jsem začít opět chodit a být i ostatním užitečná. Jsou to pro mě od Boha zázraky a jsem mu neskonale vděčná. Na 100% vím a jsem přesvědčená, že bez Pána Ježíše nemůžu šťastně a v plnosti žít. Teď naposledy mě Bůh přesvědčil dalším zázrakem a to spasením mého manžela. Po léta jsi věrná svému domovskému sboru v Prachaticích. Kvůli čemu se tam cítíš doma, že nemáš potřebu hledat jiný? Ano, jsem moc ráda u nás ve sboru v Prachaticích, je to můj domov. Tak, jako se každý rád vrací domů, tak i já jsem šťastná právě v našem sboru. Vždy se těším na shromáždění a setkání s naším Pánem a také se sestrami a s bratry. Nejvíce mohu pochválit a také Milé sestry Zveme Vás k posezení, na kafíčko, na slovíčko... Kam? Do církve Slovo života v Č. Budějovicích. Kdy? Sobota 22. dubna 2006 ve 14:00 hod. (místnost vedle sálu) Co s sebou? Hlavně sebe a můžete vzít po vzbuzení, potěšení, ale i své starosti, o které se můžete podělit a modlit se za ně. Těší se Eliška, Zdena a spol. E. Plchová poděkovat našemu pastorovi a jeho ženě. Myslím si, že Jirka nám přináší živé slovo, které je to pravé pro nás od našeho Pána a Zuzka nás vždy nádherně zanese chválou do Boží přítomnosti. Tvůj sbor je stabilní a živý již několik let. V čem vidíš jeho sílu a potenciál? Myslím si, že je to hlavně dílo od Boha. Pán nás proměňuje, dává nám sílu i lásku k ostatním a také vzájemné pochopení. A také tím, že se učíme Bohu naslouchat a chceme jít dál dopředu. Máme také větší touhu být s Bohem. Máš nějaké osobní přání, které ještě čeká na své naplnění? Mé veliké přání je, aby mé děti, rodiče a moji blízcí přijali spasení a také ostatní lidé, aby nemuseli jít do pekla. Je pro tebe důležité přátelství? Máš blízkou duši, kterou můžeš ve dne nebo v noci vyhledat, aby ti pomohla, když je ti těžko? Přátelství je pro mne velice důležité, nejvíce takové, co je upřímné. Nejlepší přátelé jsou moji věřící sestry a bratři. Mojí nejmilejší přítelkyní je Zuzka Luxů a Šárka Brožů. Mohu se na obě ve všem spolehnout, vždycky se mi snaží pomoci. Mám je moc ráda a jsem šťastná, že je mám. Co pro tebe znamená být manželkou, mamin kou, kamarádkou... prostě ženou? Jsem Bohu vděčná, že mi dal hodného manžela, děti i přátele. A jako manželka, maminka i kamarádka jsem moc ráda. Cítím se tím i užitečná, možná si toho i více vážím, teď když nechodím do práce na plný úvazek. Je to pro mě radost být manželkou i mamkou a přítelkyní. Jsem ráda, když mám kolem sebe lidi a když jim i mohu pomáhat. Jaký vztah máš k hudbě? Hudbu mám ráda. Líbí se mi písničky s hezkými texty, nejvíce chvály Bohu a také i poslechová hudba. Co třeba konkrétně? Roberta Jakše. Vedeš k hudbě syna? Nebo ho baví něco na prosto jiného? K hudbě syna nevedu. Poslouchá si písničky ta kové, jaké se mu líbí. Více ho baví něco vyrábět např. modely letadel ze dřeva, lodě a o volném čase hraje basket a jiné sporty. A Jituška? Ta má ráda přírodu. Jak kytičky, tak zvířata. U ba bičky se stará o kočky. Co děláte nejraději společně s rodinou? Rádi jezdíme na výlety a do přírody. Andělko, a poslední otázka je opět na tělo. Kdybys byla v restauraci a mohla si vybrat podle svého přání jakékoliv jídlo, co by to bylo? Jé, já nevím Asi mořské plody a nějaké mořské příšerky. Ty jsem ještě nejedla. foto: J. Lux Dne bude hostem na shromážděních ve sborech Slovo života Č. Krumlov (9:00) a Č. Budějovice (15:00) Pavel Mareš Který bude hovořit na téma: Nejdůležitější úkol rodičů a vy chovatelů z Biblického pohledu a seznámení s pomůckami, které pomohou při jeho naplnění.

7 ( 5 Mf9D VCL 0 jm0bv %L % 5 Mf9D VCL 0 jm0bv%lfdo9 O05 jof Květuška a Šroubínek Divíte se, jak mohlo vzniknout tak velké přátelství mezi květinou a šrou bovákem z nářadí? Jak se tyhle dvě neuvěřitelně odlišné bytůstky vůbec mohly potkat? To bylo tak. Jarní sluníčko se konečně vyhouplo nad mraky a polechtalo ještě mírně promrzlou zemi. Květuška natahovala hlavičku s růžovými okvětními lístky blíž ke sklu okna, aby si alespoň trošku užila paprsků. Tolik se těšila, až ji maminka znovu postaví na venkovní parapet. Byla sluníčkem tolik zaujatá, že si ani nevšimla Šroubínka, který ležel na stolku v rohu pokoje. Tatínek s ním před malou chvílí přišrouboval poličku a zapomněl ho uklidit. Dobrý den Květuško, pozdravil pěkně. Obdivoval tu něžnou květinku a už moc dlouho si přál být jejím kamarádem. Květuška se ohlédla, kdo ji to zdraví. Když spatřila Šroubínka, pyšně otočila hlavičku zpět k oknu, ani na pozdrav neodpověděla. Zlobíš se na mě, Květuško? Ale proč? divil se Šroubínek. Květuška malinko pootočila hlavičku a tak nějak na půl pusy odpověděla: Nezlobím. Chtěl bych být tvůj kamarád, řekl něžně. Květuška se lekla, až se jí okvětní lístečky zatetelily. Ty? Můj kamarád? kroutila nevěřícně hlavičkou. Vždyť jsi jen... Šroubínek! Ale já... nezmohl se na nic víc. Květuška rozzlobeně mávala zeleným lupínkem: Vždyť já jsem krásná, jemná, rozdávám radost každému, kdo se na mě podívá a... A hlavně nádherně voním. Ale ty? Co umíš ty? Jen se koukni jak jsi ošoupaný, odsekla zle. Šroubínek se zastyděl. Překulil se zády ke Květušce, aby neviděla slzičky lítosti v jeho očích. Má pravdu, myslel si tiše. Vždyť já nevoním, ani nejsem nijak krásný. Prohlédl se. Jeho modré držátko bylo používáním celé oprýskané, a hlavičku měl od tvrdých šroubků také pěkně poškrábanou. A tak tam tiše ležel. Sám a smutný. Maminka naleštila okna, umyla venkovní parapet, a postavila na něj květináč. To je nádhera, protáhla se šťastně Květuška. Kochala se výhledem a nasta vovala lístečky sluníčku. Z druhého patra to byla pořádná výška. Květušce se až zatočila hlavička, když se podívala dolů. Ještěže tu mám dřevěnou ohrádku, ta mě ochrání, usmívala se. V tu chvíli zafoukal vítr. Květuška se prohýbala do všech stran. Když už to vypadalo, že nejhorší je za ní, vítr se opět zvedl. Dřevěná ohrádka se zatřásla až Květuška strachy vypískla. Šroubky, kterými byla ohrádka připevněná k parapetu, se náporem větru pomalinku uvolňovaly. Květuška s hrůzou sledovala, jak ohrádka sjíždí k okraji. Pomóóóc! volala do všech stran. Strachy se raději ani nedívala pod sebe. Šroubínek se rychle otočil. Květuško? zavolal a hledal kytičku. Spatřil ji za oknem, jak se vyděšeně snaží měkkým zeleným lupínkem utáhnout povolující šroubky. Lupínek jí stále prokluzoval v drážce. Ale stejně by neměla sílu šroubkem ani pohnout. Šroubínek se kutálel po stole, dokud nepřepadl přes hranu dolů na parkety. Tatínek zaslechl nějaké ťuknutí a šel se podívat. Sebral Šroubínka a chtěl ho uklidit. V tom si všiml uvolněné ohrádky. Otevřel okno a ohrádku pevně při šrouboval. Vítr pomalu přestal foukat. Tatínku, pojď na oběd, zavolala maminka z kuchyně. Tatínek položil Šroubínka vedle květináče a šel se najíst. Květuška stydlivě pípla: Děkuji ti, Šroubínku, bála jsem se, že spadnu. Šroubínek pookřál. Že by s ním Květuška přece jen promluvila? To já rád, usmál se na ni pěkně. Květuška se omlouvala Promiň mi, že jsem předtím byla taková... Vždyť já už jsem na to skoro zapomněl. Ujistil ji vesele. Možná nevoníš jako já, ale jsi moc šikovný, klopila zrak a pofoukala si potr haný lupínek, kterým se před chvílí tolik snažila přišroubovat ohrádku. Ještě bys chtěl být mým kamarádem, i když jsem na tebe byla tak ošklivá? podívala se na něho smutně. Šroubínek okamžitě vykřikl: Moc bych chtěl být tvým kamarádem. Od té chvíle už nedala Květuška na Šroubínka nikdy dopustit. Vždyť nezáleží jen na tom, jak pěkně vypadáme na pohled. Záleží hlavně na našem srdíčku. Vždycky se budeme potřebovat navzájem. To, co umíš ty, to zase neumím já. Ale to co umím já, můžeš někdy potřebo vat ty. Tak spolu pojďme kamarádit. % 5 Mf9D VCL O0 jm0b %fdo9 O05 jof % 5 Mf9D VCL O0 jm0bv %LfDO9 O05 jof zdes D B ( 5 ML f9djm0bv %L f9 5D V Mf9 5f9D VCLO0 j 5 Mf9 5f9D VCLO0 D Vj Oblékneš správně všechna zvířátka? Krejčíka navštívilo spoustu zvířátek. Prý aby jim ušil nějaký slavnostní kabátek. Krejčík zasedl k šicí mu stroji a pustil se do práce. Netrvalo to ani moc dlouho a na stolku se kupilo několik parád ních kabátků. Dokážeš poznat, komu který obleček patří? Vybarvi je tak, aby zvířátkům opravdu slušely. Kudy do pelíšku? Najdeš cestu bludištěm? Kdopak to je? Nevíš, kdo se to tady na tebe směje? Tak vezmi tužku a spoj všechna čísla tak, jak jdou správně po sobě. Už víš, kdo to je? Hádej, co je to? Přiřaď ke každé hádance obrázek, který k ní patří 1. Balonek červený, kabátek zelený. 2. Mám korunu, ale nejsem král. 3. Lidé se na něj zlobí, když k zemi padá, jen černá zem přijme ho ráda. 4. V létě to sbíráme do čepice, na podzim dáme do sklenice a v zimě mažeme na chleba. 5. Stále si jídlo nabírá, ale nikdy nepol kne. 6. Jezdí, přesto kola nemá. V letě leží v zimě běží. 7. Má čtyři rohy, ale nikdo se ho nebojí. Má čtyři nohy, ale nikam neuteče. 8. Z jednoho bříška tisíce dětí na koláč padá. 9. Máme to rádi a přesto si před ním za krýváme oči. % 5 Mf9D VCL O0 jm0bv %LfDO9 O05 jof

8 Nezakopejme svůj dar Chtěla bych se s vámi sdílet o jedné inspiraci, kterou mi Bůh dal. Každého z nás Bůh nějak obdaroval. Jeden umí zpívat, druhý umí psát knížky, další je zase třeba manuálně zručný. Věřím, že i to jsou hřivny, které do nás Bůh vložil. Matouš 25:14 15 "Je to totiž jako když člověk při odchodu na cestu zavolal své služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, jinému dvě a jinému jednu, každému podle jeho schop ností, a odešel na cestu... Před Vánoci jsem dělala jako každý rok adventní věnce a na Boží popud jsem tentokrát ke každému přikládala krásný Vánoční příběh, napsaný pro tuto příležitost. Přímo o Vánocích se mě Bůh dotkl nápadem Vánočního přání pro mé blízké. Bylo to přání s texty z Bible (evangelium) tištěné na krémovém papíře, přilepeném na kartonu. Celý text jsem pak tavnou pistolí oblepila kousky sušené mandarinky, hřebíčku, nového koření atd., takže bylo voňavé a sloužící i jako dekorace. Přání dostáváme asi každý z nás dost, takže je po čase založíme někam do krabičky, šuplíku nebo je i vyhodíme. Ale dekoraci hned tak každý nevyhodí. Ohlas na toto přání byl veliký. Mnozí potěšeni moc děkovali (někteří i dojetím plakali). I díky těmto přáním jsem měla možnost si na Štědrý den i 1. svátek Vánoční povídat se svými příbuznými o Bohu, víře, Ježíši a i jim číst z Bible. Nyní se blíží Velikonoce a já jsem od Boha dostala další vizi. Každý rok na Vánoce a Velikonoce pečeme s mamkou malé perníčky. APRÍÍÍÍL! aneb - BUDTE ˇ VE STREHU! ˇ Kolik černých puntíků v bílé mřížce vidíte? HROZNĚ MOC! Aprííííl. Není tam ani jeden, ale čím víc těkáte očima, zjevuje se jich tak nějak víc. Zaměřte se na střed obrázku. Sledujte ho a mezitím oddalujte a přibližujte hlavu. JE TO MOŽNÉ? TEN OBRÁZEK SE HÝBE, TOČÍ A KROUTÍ! Aprííííl! To jen naše oko nás klame V. Pomahačová (Respektive babička dodává těsto, mamka peče a já zdobím = taková menší rodinná korporace ) Letos bych chtěla kromě jiných tvarů upéct Veli konoční beránky, jako symbol Krista. Ozdobený perníček beránka bych pak spo lu s Biblickým textem o Beránkovi ze SZ i NZ formou přáníčka vložila do malého fólio vého sáčku a podarovala blízké. Věřím, že si to Bůh opět použije. Matouš 25:18,24 30 Ale ten, který dostal jednu, odešel, zakopal ji v zemi a tak skryl peníze svého pána... Potom přistoupil i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, věděl jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsy pal. A tak jsem odešel a skryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál. Pohleď, zde máš, co je tvoje. Jeho pán mu však odpověděl: `Ty zlý a líný slu žebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal! Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych, až přijdu, vzal, co mi patří i s úrokem. Vezměte mu tedy tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo má deset hřiven. Každému, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té zevnější tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů. " Přeji vám i sobě, aby dary, pomazání a nápa dy, které do nás Bůh vložil, jsme nezakopali (jako to udělal onen muž), ale abychom je používali a šířili tak Boží království na zemi. Která z úseček je delší? NO JASNĚ, ŽE TA PRVNÍ! < < < < Aprííííl. Obě jsou stejně dlouhé, jen ty zrádné kon covky našemu oku pořádně zmatou odhad. Zmatek? Pokřivení? ŽÁDNÁ POŘÁDNÁ GEOMETRIE! Aprííííl. Všechny linky jsou rovnoběžné a rovné jako podle pravítka. A poučení na konec? Nikdy si na nic nedělejme úsudek z prvního pohledu! Oči občas klamou. Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují. 1 Kor. 2:9 Krátká zamyšlení M. Frydrychové Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není." Všichni kazí a bezprávně kdeco zohavují, nikdo nic dobrého neudělá. Bůh na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má li kdo rozum, dotazuje li se po Boží vůli. Odpadli však všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. (Žalm 53) 70% našeho národa nevěří v Boha, říkají: Bůh tu není. Téměř celá naše inteligence je ateistická. Odpadli všichni, zvrhli se do jednoho. Ale právě tato inteligence působí na mladou generaci od jejich tří let a zohavuje kdeco. Bůh hledá svůj lid, ptá se jestli je mezi námi aspoň jeden, který má rozum a dotazuje se na Boží vůli. Před Ježíšovým příchodem Bůh nenašel ani jednoho. A dnes, dva tisíce let po Kristu? (texty z vysílání TWR Kuchařka plná dobrot Rozpis shromáždění: Prachatice Agitační středisko Pod Hradbami neděle od 15:30 Český Krumlov budova Ambit neděle od 9:00 modlitební čtvrtek od 18:30 mládež sobota D. Krédlová Poslední dobou mi na mysl přichází, jak strašně moc je důležité chválit našeho Pána. Vyvyšovat Jeho jméno nad našimi životy, dávat díkůvzdání, že jsme jeho děti. Ježíš Kristus vydal svůj nevinný život za tebe, abys mohl mít věčný život! Uaauu. Je nespočetně mnoho věcí za které Bohu děkujeme! On je Pán pánů a Král králů, On je tak dokonalý, On je tak milosrdný, milostivý, láskyplný, On není náladový, krutý, nemilosrdný vladař. On je Bůh, kterému můžeme říkat tati. Náš nebeský táta nám dává jen dokonalé, dobré věci. JE úžasný! Já ani nejsem schopna pořádně popsat, jak jsem toho plná. Nebuďme flegmatičtí ke chvále. Není to jen zpěv lalala blablabla, ale je to pocta pro našeho dokonalého Nebeského Tátu! Je to skvělé vyjádření, jak mu udělat radost opravdovými, upřímnými chvalozpěvy! I když máš krušné chvíle, myslím tím nějakou bolest ve svém životě, nemoc, zradu, hořkost a nemáš nejmenší chuť chválit Ježíšovo jméno. Říkám ti zkus to! Vyvyš a chval našeho nebeského Taťku. V tom je klíč svoboda od bolesti. Ďábel bude čučet, když budeš v té bolesti plesat před Bohem radostí a chvalozpěvem. Já to zkusila a funguje to! Haleluja! Chci Bohu vzdávat chválu každý den. A zároveň dávám výzvu, prosím, jestli máš nějaké svědectví a chceš jej sdílet s námi, napiš jej na kus papíru a předej Zdence Sedláčkové. Noviny M&P jsou ideální pro sdílení našich zkušeností, rad, povzbuzení, zážitku Neboj se a nestyď se určitě umíš psát A nebo jestli máš nějaký báječný recept a chceš se s námi o něj podělit, tak dej prosím vědět mě! Moc se těším na vaše svědectví a recepty! S dovolením Z. a K. Sedláčkových říkám, že noviny M&P nejsou záležitostí jen pár vyvolených lidí, ale nás všech, kteří čteme tyto noviny! Prosím, přispějte článkem, máte li co napsat! DIKY Velikonoční tvarohový beránek Utřeme 200g změklé hery nebo másla s 200g pískového cukru včetně sáčku cukru vanili nového. Postupně zašleháme 3 celá vejce, 250g měkkého tvarohu, 300g polohrubé mouky se špetkou soli, trochu citrónové kůry a celým kypřícím práškem. Dále zamícháme 1 2 lžíce rumu a několik lžic rozinek nebo krájeného kandovaného ovoce. Těsto uložíme do dobře vy maštěné a moukou vysypané formy. Vložíme do mírně vyhřáté trouby a po malu pečeme při střední teplotě. Hotového beránka vyklopíme, přelijeme čokoládovou polevou a můžeme bílkovou polevou ozdobit. Mazanec Co potřebujeme na 2 malé mazance: 2,5 dl mléka 30g droždí 120g cukr krupice 500g polohrubé mouky 120g másla (rozpuštěného) 1 vanilkový cukr špetka soli 3 žloutky hladká mouka na vál 50g rozinek 50g oloupaných mandlí pokrájených na hrubo Na potření: 1žloutek, 1 lžíce mléka Na posypání: moučkový cukr A tady máte nějaké velikonoční recepty Půjčovna ČB nabízí: Kazety č. 329 a č. 330 První ustanovující konference jihočeských sborů SLOVO ŽIVOTA. Pokud jste neměli možnost se konference zúčastnit osobně, můžete si půjčit dvě audio kazety. Dozvíte se, jak to bylo s našimi sbory na jejich samém počát ku vzniku. Čím vším prochá zely po dobu svého téměř 17 letého působení a co nás čeká dál... Info přímo u Majky Prüherové. Příprava: 1. Připravíme si kvásek. Mléko ohřejeme a do 1dl vlažného mléka rozdrobíme droždí. Přidáme lžičku cukru a lžíci mouky. Promícháme, kvásek zakryjeme ubrouskem a na teplém místě necháme vykynout. 2. Do mísy prosejeme mouku, do které zamíchá me cukr s vanilkovým cukrem. Přidáme vykynutý kvásek a tenkým pramínkem nalijeme vychladlé rozpuštěné máslo. Vlažným mlékem se solí a rozšlehanými žloutky zaděláme těsto. Částečně je propracujeme. Poloviční dáv ku. Uděláme dva bochánky a necháme je nejméně dalších 20 min. kynout. Pak mazanec potřeme rozšlehaným žloutkem s mlékem a posypeme zbytkem rozkrájených mandlí. Nůžkami mělce nastřihneme povrch mazanců do tvaru kříže. 3. Mazance vložíme do trouby vyhřáté na 200 C. Zapečeme asi 10 min., potom teplotu snížíme na 175 C, vršky překryjeme alobalem a dopečeme. 4. Upečené mazance nechte vychladnout a pak je můžete pocukrovat. Vimperk, Čelakovského 345 neděle od 15:00 České Budějovice Jana Čarka 7, Suché Vrbné modlit. procházky St 18:00 modlitební St 18:00 (+dopolední půst za partnery) neděle 15:00 mládež pátek od 17:30 Tento zpravodaj si vyhrazuje právo nezodpovídat za případné chyby dodané s příspěvky jednotlivých autorů. Děkujeme za pochopení.