150 let české myrmekologie se zvláštním zřetelem na faunistický výzkum ČR

Transkript

1

2

3 150 let české myrmekologie se zvláštním zřetelem na faunistický výzkum ČR PAVEL BEZDĚČKA & KLÁRA BEZDĚČKOVÁ Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, Česky psaná práce E. Lokaye st. Popsání hlavních druhů mravenců v Čechách žijících s ohledem na hosti dosud v mraveništích nalezené, která byla otištěna roku 1860 v osmém ročníku časopisu Živa, bývá tradičně spojována s počátkem české (československé) myrmekologie. Není to úplně přesné, protože výzkum mravenců na území současné České republiky započal dávno před rokem 1860, jak dokazují například údaje v práci G. Mayra Formicina Austriaca z roku 1855, nebo soupis mravenců Jeseníků v práci F.A. Kolenatiho Naturhistorische Durchforschung des Altvatergebirges. Fauna des Altvaters (hohen Gesenkes der Sudeten) z roku Zachovejme však dnes již tradiční pojetí, se kterým prvně přišel v roce 1938 M. Záleský v práci Československá myrmekologie. Loakyova práce, údaje Mayra a Kolenatiho společně představují počátek faunistického výzkumu mravenců našeho území. Následoval publikační hyát, protože až v roce 1910 spatřila světlo světa jedinečná studie Zdobnitzkého Beitrag zur Ameisenfauna Mährens, v níž autor shrnul dosavadní poznatky o myrmekofauně území Moravy. V té době se již mravenci intenzívně zabýval další velikán naší myrmekologie Š. Soudek, který své studium ozdobil v roce 1922 na svoji dobu vynikajícím dílem Mravenci. Soustava, zeměpisné rozšíření, oekologie a určovací klíč mravenců žijících na území Československé republiky. Následovaly četné faunistické a taxonomické práce Š. Soudka, F. Gregora st., V. Šilhavého, J. Kratochvíla, V. Nováka, J. Sadila, M. Záleského, O. Fialy, K. Samšiňáka a dalších, dokladující průběh a šíři faunistického výzkumu tehdejšího Československa. Stěžejním momentem ve faunistickém výzkumu mravenců se v roce 1939 stalo vydání Záleského práce Prodromus našeho blanokřídlého hmyzu, Pars III: Formicoidea a o rok později následující Kratochvílův Doplněk nalezišť k Záleského Prodromu mravenců. Tyto práce obsahovaly vyčerpávající soupis všech dosavadních literárních i sbírkových dokladů s výčtem lokalit pro Čechy, Moravu, Slovensko a Podkarpatskou Rus. Aktivity českých myrmekologů v první polovině minulého století vyvrcholily dvěma významnými pracemi. V roce 1941 spatřil světlo světa Klíč k určování mravenců střední Evropy autorské dvojice Novák a Sadil. Autoři do tohoto moderního a kvalitního klíče vložili řadu bionomických a faunistických dat. Druhým z významných děl byla vzorová faunistická studie myrmekofauny hadcové stepi u Mohelna J. Kratochvíla, vydaná v roce 1944 pod názvem Mravenci mohelnské reservace. Rozbor taxonomický, faunisticko-oekologický, sociologický a zoogeografický. V druhé polovině dvacátého století myrmekologů a zejména myrmekologických publikací pozvolna ubývalo. Zpočátku se objevují práce J. Sadila, V. Šilhavého a K. Samšiňáka, později pak práce P. Lauterera, P. Wernera, V. Vysokého a P. Bezděčky. Od konce 80. let jsou s několikaletými přestávkami publikovány aktualizované checklisty mravenců České a Slovenské republiky (1989, 2001, 2007). V posledních deseti letech prožívá naše myrmekologie vzestup. Ke třem posledně jmenovaným autorům přibývají faunistické práce K. Bezděčkové, P. Pecha a postupně narůstá počet studentských prací, zaměřené sice na ekologii nebo půdní biologii, z nichž však lze faunistická data čerpat. Kromě všech uvedených autorů se na průzkumu myrmekofauny České republiky podílela celá řada entomologů, jejichž sběry jsou uloženy v soukromých či ústavních sbírkách. Z těch starších mohu vzpomenout třeba J. Roubala, A. Hoffera, J. Paláska, T. Krásu, J. Fialu či S. Kolubajiva, z mladších například L. Sommera, V. Novotného, J. Odehnala nebo V. Rybáčkovou. Samostatnou kapitolou ve faunistickém průzkumu naší myrmekofauny se stal počátkem 80. let ochranářský projekt Akce Formica, organizovaná ze státních prostředků Českým svazem ochránců 1

4 přírody. Jakkoli se to může zdát marginální záležitost, tento dosud probíhající projekt přinesl ohromné množství faunistických dat o výskytu mravenců rodu Formica (všech podrodů). Mimo to tento projekt přivedl některé ochránce a entomology k trvalému zájmu o myrmekologii, jíž se věnovali (např. S. Nenadál), popř. věnují dodnes a ke studiu mravenců vedou své studenty (např. J. Frouz). Lze tedy konstatovat, že faunistický výzkum mravenců na území naší republiky probíhá kontinuálně nejméně sto padesát let. Za tu dobu byly nasbírány desetitisíce dat a byly shromážděny velké sbírky. Ne všechny sbírky se však dochovaly, ne všechna data jsou věrohodná a ne všechny oblasti byly prozkoumány. Čeští myrmekologové mají před sebou ještě mnoho práce, což platí zejména dnes, v době, kdy se naše krajina rychle mění a mnohé klasické myrmekologické lokality beznadějně zanikají. Tato práce byla podpořena grantem DE07PO4OMG009 MK ČR. 2

5 Stanovištní nároky mravence rašelinného Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) KLÁRA BEZDĚČKOVÁ & PAVEL BEZDĚČKA Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny, Masarykovo nám. 55, CZ-58601, Jihlava, Mravenec rašelinný Formica picea Nylander, 1846 je boreomontánní druh rozšířený v Evropě, na Kavkaze a západní Sibiři. V Evropě se vyskytuje pouze lokálně, převážně na rašeliništích (SEIFERT 2004). Díky tomu bývá řazen mezi tyrfobionty (např. PETAL 1963) a často též považován za reliktní druh (např. PAMILO et al. 1978). Hnízda buduje v bultech rašeliníků (Sphagnum spp.), ploníků (Polytrichum spp.), ostřic (Carex spp.), případně v trsech borůvčí (Vaccinium myrtilus) (BEZDĚČKOVÁ & BEZDĚČKA 2007, SEIFERT 2004). V letech jsme v České republice nalezli 86 lokalit F. picea. Ve všech případech se jednalo o nelesní rašeliniště, někdy i značně degradovaná. Jednotlivé lokality se výrazně lišily nadmořskou výškou ( m), a také fyzikálními a chemickými vlastnostmi (ph a konduktivita vody, zastoupení 10 nejvýznamnějších iontů ve vodě). Palynologické analýzy odhalily holocénní původ některých lokalit. Ve světle dosavadních výsledků našeho výzkumu se jako hlavní faktory limitující výskyt F. picea jeví sukcesní zarůstání stanovišť, poškozování lokalit při hospodářském využívání rašelinišť (zarůstání v důsledku eutrofizace a odvodňování, zalesňování, těžba rašeliny) a nevhodný management (seřezávání bultů). Tato práce byla podpořena granty DE07PO4OMG009 MK ČR a SP/2d4/23/07 MŽP ČR. Literatura BEZDĚČKOVÁ K. & BEZDĚČKA P. 2007: Formica picea Nylander, 1846 (Hymenoptera: Formicidae) v centrální části Českomoravské vrchoviny. Acta rerum naturalium 3: PAMILO P., ROSENGREN R. & VEPSALAINEN K. 1978: Population genetics of Formica ants I. Patterns of enzyme gene variation. Hereditas 89: PETAL J.M. 1963: Materialy do znajomosci mrowek (Forniicidae, Hymenoptera) Lubelszczyzny(V VI)V. Mrowki torfowisk okolic Wytyczna. Fragmenta faunistica 10: SEIFERT B. 2004: The Black Bog Ant Formica picea Nylander, 1846 a species different from Formica candida Smith, 1878 (Hymenoptera: Formicidae). Myrmecol. Nachrichten 6:

6 Habitatové preference žahadlových blanokřídlých na struskopopílkových odkalištích ILONA ČERNÁ 1, JAKUB STRAKA 3 & ROBERT TROPEK 1,2 1 Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, CZ České Budějovice, robert.tropek@gmail.com 2 Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice 3 Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Viničná 7, CZ Praha, straka.jakub.1@gmail.com V poslední době přibývá prací prokazujících značný význam postindustriálních stanovišť pro ohrožené druhy raně sukcesních biotopů včetně blanokřídlého hmyzu, které z dnešní homogenizované krajiny rychle ustupují. Přestože struskopopílková odkaliště v tomto ohledu slibují značný potenciál zejména pro výskyt psammofilních a xerotermofilních druhů, jejich systematičtějšímu průzkumu nebyla zatím věnována dostatečná pozornost. My jsme se proto zaměřili na žahadlové blanokřídlé (Hymenoptera: Aculeata) odkališť východočeských elektráren u Chvaletic a Opatovic nad Labem. Oblast východních Čech má pro výskyt psammofilních druhů značný potenciál, zároveň jsou však i zde přirozené písčiny značně ohroženy a psammofilní druhy se tak stahují do pískoven a podobných antropogenních stanovišť. V roce 2009 jsme do žlutých misek chytali blanokřídlý hmyz na pěti různých biotopech obou zmíněných odkališť (plochy s velmi řídkou vegetací, plochy se zapojenou vegetací, podmáčené plochy, plochy rekultivované zavážkou a výsevem travní směsi, plochy rekultivované lesnicky). Přestože máme zatím zpracovanou jen část materiálu, z výsledků je již teď zřejmé, že studované lokality mají značný význam jak z faunistického, tak z ochranářského hlediska. Mezi zjištěnými druhy byly například dosud z Čech neznámé kutilky Mimumesa littoralis (kriticky ohrožený druh, recentně znám pouze z jednoho kusu z písčin u Bzence) a Nysson hrubanti (druh považovaný na Moravě za vyhynulý). I z předběžných výsledků je navíc zřejmé, že technické rekultivace tento potenciál potírají. Odkaliště jsou entomology často opomíjena i při faunistických průzkumech, jejich výzkum je proto zatím v počátcích. A to i přesto, že střet mezi ochranou přírody a lidskými zájmy je tu ještě složitější než u jiných postindustriálních stanovišť jako jsou lomy či pískovny. Nutnost hlubšího poznání těchto lokalit je navíc ještě zřejmější, pokud připustíme, že jsou v současnosti nutnými vedlejšími produkty energetiky. Naše výsledky však naznačují, že společenstva odkališť mohou být přinejmenším tak zajímavá jako společenstva pískoven a že si zaslouží větší pozornost i z hlediska faunistického a ochranářského. Práce byla financována z prostředků GAČR (206/08/H044) a MŠMT (MSM , LC06073). 4

7 Faunistický průzkum akuleátních hymenopter Horažďovicko-sušických vápenců JAN ERHART Parazitologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, Z oblastí Horažďovicka a Sušicka není z historického pohledu známa významnější aktivita entomologů. Výjimkou jsou publikované sběry akuleát Augustiána Kubeše z okolí Sušice. Za zmínku stojí působení prof. Roubala a Hůrky. Novodobější studie pochází z PR Čepičná, jedné z nejvýznamnějších lokalit této oblasti. V roce 2007 bylo v blízkosti vápencových lomů instalováno 12 Moerickeho pastí. Ty byly pravidelně od dubna do října v třítýdenních intervalech kontrolovány. Sběry dalšími metodami (smykem a individ. odchytem) byly doplňovány jen sporadicky. Výsledky naznačily, že Horažďovicko-sušické vápence jsou zajímavým a výjimečným refugiem teplomilných hymenopter, včetně druhů jenž byly doposud nalézáni pouze na jihu Moravy a v Polabí. 5

8 Pylové analýzy jako metoda studia polinačních vztahů: Příkladová studie úlohy drvodělek (Apoidea: Xylocopini) v afromontánních polinačních systémech ANNA FALKENAUEROVÁ 1, ROBERT TROPEK 1,2, MILAN JANDA 1,2,3, LUKÁŠ SPITZER 1,2 & ŠTĚPÁN JANEČEK 4 1 Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, Branišovská 31, CZ České Budějovice, andyfa@seznam.cz, robert.tropek@gmail.com, mjanda@oeb.harvard.edu, spitzerl@yahoo.com 2 Entomologický ústav, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 31, České Budějovice 3 Museum of Comparative Zoology Labs, Harvard University 4 Botanický ústav, Akademie věd České republiky, Dukelská 135, CZ Třeboň Opylování je jedním z klíčových procesů v reprodukci kvetoucích rostlin. Zejména při biotickém opylení jde o rozsáhlou síť polinačních vztahů a nejrůznějších selekčních tlaků a následných evolučních změn. Pochopení polinačních vztahů je klíčové pro porozumění vývoje polinačních syndromů rostlin, potravního chování jejich opylovačů a těchto mutualistických vztahů celkově. Mezi nejvýznamnější opylovače pak patří i blanokřídlý hmyz. Spektrum rostlin navštěvovaných různými opylovači ve společenstvu (tzv. polinační sítě) je možné studovat několika způsoby. Vůdčí metodou stále zůstává přímé terénní pozorování, při kterém jsou odchytáváni či zaznamenáváni všichni opylovači sledované rostliny nebo všechny květy navštívené jedním opylovačem. Tato metoda je obvykle poměrně citlivá na zkušenost pozorovatele a vynaložené úsilí, její výhodou jsou však relativně rychle získaná data o spektrech opylovaných rostlin či opylovačů včetně frekvencí návštěv. Naopak nevýhodou může být poměrně snadné přehlédnutí vzácnějších polinačních vztahů, metoda také obvykle neodhalí efektivitu v samotném přenosu pylu, která se může velmi významně lišit od vztahů odvozených z frekvencí návštěv. Další možností je analýza pylu získaného přímo z opylovačů. Postupů je několik a jejich společnou nevýhodou je poměrně náročná práce v laboratoři. Umožňují však odhalit i zřídka navštěvované druhy rostlin a navíc díky nim lze kvantifikovat i množství přenášeného pylu jednotlivých rostlin, což dovoluje i následné analýzy efektivity přenosu pylu jednotlivými opylovači. Základní princip těchto metod je co nejefektivnější odstranění pylu z těla opylovače, jeho determinace a kvantifikace pomocí mikroskopu a srovnávací pylové sbírky. Speciální metodou při zpracování pylových zrn po jejich separaci z těl opylovačů je acetolýza (opakované vaření v kyselinách a louzích), pomocí níž se pyl důkladně vyčistí pro přesnější determinaci. Tato metoda je kvůli nedostatečnému vybavení a palynologické praxi používaná poměrně zřídka. Je poměrně náročná i časově. Její nespornou výhodou však je získání čistých zrn s dobře zřetelnými strukturami důležitými pro jejich další determinaci. Ideální pro výzkum polinačních sítí je samozřejmě kombinace terénního pozorování a laboratorních pylových analýz, což ale vyžaduje množství práce větších týmů. V našem příspěvku představíme metodu mechanické separace pylu z těl opylovačů a jeho následné čištění acetolýzou na příkladu studia polinačních vztahů několika druhů drvodělek (Xylocopa spp.) v Bamenda Highlands v západním Kamerunu. V extenzivní mozaikovité krajině poblíž Big Babanki (Saba Nilbe, 2200 m n. m.) jsme v zimních obdobích let odchytili přibližně drvodělek, z nichž v laboratoři separujeme všechen pyl a podrobujeme ho acetolýze. Pro určení navštěvovaných druhů rostlin užíváme vlastní referenční sbírku pylových preparátů. Relativně přesná kvantifikace přenášeného pylu nám umožní nejen srovnání mezi různými druhy drvodělek, ale i srovnání mezi pohlavími nejhojnější Xylocopa cf. caffra. Zejména stanovení rozdílů mezi pohlavími nám pak umožní testování hypotéz o rozdílných evolučních tlacích způsobených jinými behaviorálními strategiemi. Projekt byl podpořen ze zdrojů GAAV (IAA ), GAČR (206/08/H044) a MŠMT (MSM , LC06073). 6

9 Evoluce hostitelské specializace u kukaččích včel z čeledi Halictidae JANA HABERMANNOVÁ & JAKUB STRAKA Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ Praha 2, j.habermannova@seznam.cz, straka.jakub.1@gmail.com Kukaččí (neboli kleptoparazitické) včely si nestaví svá vlastní hnízda a nezásobují buňky pylem jako jiné poctivé včely. Místo toho se chovají podobně jako dobře známé kukaččky kladou vajíčka do hnízd jiným včelám. Pro výživu svých potomků tak využívají cizích zásob pylu. Je pro kukaččí včelu výhodnější být specialistou, parazitujícím na jednom nebo jen několika málo příbuzných druzích, nebo generalistou se širokým hostitelským spektrem? Specialisté mohou být na svého hostitele dokonale přizpůsobení a jejich parazitická strategie tak může být efektivnější než parazitická strategie generalistů. Na druhou stranu generalisté mohou mít k dispozici větší množství potenciálních hostitelů. Jaká z těchto dvou strategií je odvozenější? Na základě analýzy dvou genů se zdá, že evoluce může probíhat oběma směry ze specialistů mohou vznikat generalisté a naopak. Situaci navíc komplikují specialisté na individuální úrovni, u kterých je každá samice individuálně specializovaná na jednoho hostitele, ale druh jako celek je generalistický. Jsou druhy považované za generalisty ve skutečnosti specialisty na individuální úrovni, nebo je specializace na individuální úrovni mezistupněm na cestě vedoucí od specialismu ke generalismu? 7

10 Problematika faunistiky aneb jak dohledat staré lokality KAMIL HOLÝ Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Drnovská 507, CZ Praha 6, Faunistika různých řádů a čeledí hmyzu patří mezi nejčastěji uváděné specializace českých a slovenských entomologů. Při přepisování muzejních sběrů do databáze nastává problém s dohledáním konkrétní lokality, respektive faunistického čtverce, neboť údaje na starých štítcích bývají často nedostatečné - někdy není uvedeno, jedná-li se o B, M, S či jinou zemi, jindy nejsou uvedeny názvy nejbližších obcí, ale jen název hory nebo lokality, občas chybí datum sběru i sběratel. Dohledání takto nekompletního údaje bývá velice komplikované až nemožné a lze ho přirovnat k dobrodružnému detektivnímu pátrání. Některé možnosti vyhledávání problematických názvů pomocí internetu jsou uvedeny níže. Cizojazyčné názvy obcí se ve starých sbírkách často vyskytují (např. Aussig = Ústí n. Labem, Parkan = Štúrovo apod.). Nejednodušší metodou vyhledávání je zadání hledaného jména do internetového vyhledávače (např. Google) a postupně pročíst nalezené stránky. U německých názvů obcí může být záludný shodný původní název obce s existující obcí v Německu nebo Rakousku, na které přednostně vyhledávače upozorňují. Přímo Německo-český slovník názvu obcí lze nalézt na specializovaných webech, např. německá verze Wikipedie: Po nalezení českého jména ještě nemusí být vyhráno. Např. ve sbírce Kupky je na lok. štítu napsáno Rothenhaus, což je dle Wikipedie Červený Hrádek, ale na lze nalézt v ČR čtyři Č. Hrádky který z nich to je? Přepnutím na historickou mapu s německými názvy z let je název Rothenhaus jen u Č. Hrádku v okrese Chomutov. Zaniklé obce nebývají běžně na internetových mapách uvedeny a je nutné je vyhledat na specializovaných stránkách např. na Shodný název pro více obcí - již zmiňovanou obec Červený Hrádek lze nalézt na čtyřech místech v ČR a bez uvedení bližšího zeměpisného upřesnění může být pravá lokalita nedohledatelná. Tato varianta patří mezi nejobtížněji zjistitelné a možné postupy budou předvedeny na přednášce. Další užitečné odkazy: - možnost výpočtu fanistického čtverce (i podčtverce) z GPS souřadnic, zjištěných např. na Naráz lze vložit několik desítek (stovek) GPS souřadnic, které se automaticky zobrazí na mapě ČR. Výpočet funguje i pro SR, ale mapové zobrazení je omezeno jen na západní část území hraničící s ČR. mapové znázornění jednotlivých faunistických čtverců ČR. Tento příspěvek byl částečně podpořen grantem MZE

11 Mapování vztahů mezi parazitoidy a hostiteli v druhově bohatých společenstvech pomocí molekulárních metod JAN HRČEK Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Biologické centrum AV ČR v.v.i., Entomologický ústav, Branišovská 31, CZ České Budějovice, janhrcek@gmail.com Zjistit jaké hostitele využívá daný parazitoid či jací parazitoidi napadají daného hostitele není snadné. Přitom je to základ pro veškerou ekologii parazitoidů a hodnocení jejich vlivu na hostitele, mnohdy ekonomicky významné. Standardní metodou pro zjišťování vztahů mezi hostiteli a jejich parazitoidy je v současné době dochovávání nalezených hostitelů. Molekulární metody se dobře hodí k cílené detekci parazitoidů, ale jejich použití se dosud omezovalo na specifickou detekci několika druhů parazitoidů napadajících ekonomicky významné škůdce. Cílem mého přispěvku bude ukázat že nám molekulární metody mohou významně pomoci mapovat vztahy mezi hostiteli a parazitoidy i ve společenstvech bohatých na druhy, a to na příkladu housenek z tropického deštného lesa na Nové Guineji a jejich parazitoidů. Největší nevýhodou dochovávání jako metody pro zjišťování vztahů mezi hostiteli a jejich parazitoidy je nutnost určit hostitele v larválním stádiu. Pokud tedy vyizolujeme DNA ze zbytků hostitele poté co ho parazitoid opustí, můžeme z ní osekvenovat úsek referenčního genu. Ten následně porovnáme s knihovnou sekvencí získanou z dospělých hostitelů kteří se lépe určují, a tím získáme přesnou identifikaci hostitele. Další možností je hostitele vypitvat ještě v larválním stádiu, následně osekvenovat vzorek tkáně hostitele i parazitoida a nakonec opět porovnat získané sekvence s referenční knihovnou. Tento postup je možný i v případě že nám hostitel umře při dochovávání. Je tedy možné snažit se dochovat všechny hostitele a v případě že se to nepodaří použít pro identifikaci hostitele a jeho parazitoida molekulární metody. Do budoucna můžeme očekávat lepší dostupnost molekulárních metod a jejich častější využití pro detekci vztahů mezi hostiteli a parazitoidy. 9

12 Hostitelská specifita a morfologické adaptace krásenek (Hymenoptera: Chalcidoidea: Torymidae) na příkladu rodu Torymus BARBORA KŘÍŽKOVÁ & PETR JANŠTA Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ Praha 2, b.krizkova@gmail.com, janstap@seznam.cz Blanokřídlý parazitický hmyz (Hymenoptera: Parasitica ) je jedna z druhově nejpočetnějších skupin hmyzu a zároveň nejznámější představitel parazitoidů vůbec. Dospělé samičky těchto drobných vosiček kladou vajíčka do různých vývojových stadií jiných druhů členovců. Larvy vosiček se pak živí tkáněmi hostitele dokud ho úplně nezahubí. Nicméně v rámci některých skupin parazitoidů se vyvinuly i fytofágní taxony, které se živí buď přímo rostlinným pletivem nebo pletivem tzv. novotvaru (hálky). Celkově se blanokřídlí parazitoidi svým specifickým způsobem života podílejí významnou mírou na udržování biologické rovnováhy společenstev. Vyskytují se téměř ve všech terestrických a i v některých vodních ekosystémech. Během evoluce se u nich vyvinulo mnoho různých strategií, jak vyhledat a posléze napadnout svého hostitele, včetně nejrůznějších, často velmi složitých behaviorálních mechanizmů. Z výše uvedených důvodů jsou parazitické vosičky také ideálním modelem pro testování nejrůznějších koevolučních hypotéz. Chalcidky (Hymenoptera: Chalcidoidea) představují jednu z nejpočetnějších a nejméně probádaných nadčeledí v rámci blanokřídlého parazitického hmyzu. Celkem bylo dosud popsáno přes druhů. Předpokládá se však, že jejich celková diverzita je ve skutečnosti mnohem vyšší. V současnosti jsou stále početnější práce studující fylogenetické vztahy větších či menších taxonomických skupin v rámci nadčeledi Chalcidoidea. Nicméně pravděpodobně díky koevoluci parazitoid-hostitel došlo v historii některých taxonů ke vzniku extrémních přizpůsobení a konvergentních událostí, které znesnadňují studium fylogeneze chalcidek pouze pomocí srovnávací morfologie. Aplikace molekulárních znaků se zdá být jednoznačným východiskem při řešení této situace. Nejvíce studií týkajících se hostitelské specifity a morfologických adaptací bylo publikováno na zástupcích ze skupiny tzv. fíkových vosiček (čeleď Agaonidae, podčeleď Epichrysomalinae, Sycoryctinae atd.) Na základě předběžných zjištění by jako další vhodný model pro studium evoluce adaptací a hostitelské specifity zdají být některé rody z čeledi krásenek (Hymenoptera: Chalcidoidea: Torymidae). Tato čeleď je rozšířena kosmopolitně. S přibližně 800 druhy se řadí ke středně početným čeledím chalcidek. Zahrnuje druhy, z nichž velká část jsou ektoparazitoidi larev hálkotvorného hmyzu z různých řádů, např. chalcidek z čeledi Eurytomidae, žlabatek (Hymenoptera: Cynipoidea) a bejlomorek (Diptera: Cecidomyiidae), které mají často úzce specifickou potravní vazbu na živné rostliny. Zbytek druhů je jednak specializován na volně žijící nebo přinejmenším nehálkotvorné hostitele, a jednak čeleď zahrnuje množství fytofágních taxonů (zejména podčeleď Megastigminae). Z hlediska studia koevoluce parasitoid-hostitel je nejzajímavější právě rod Torymus rozšířený téměř výhradně v palearktické oblasti, který je nejpočetnějším ze všech rodů čeledi (v Evropě známo přibližně 150 druhů). Současné poznatky o taxonomii a bionomii zástupců tohoto rodu byly shrnuty v několika taxonomických revizích, příp. popisech jednotlivých druhů. Některé druhy jsou od sebe jasně morfologicky odlišitelné s vyhraněnou potravní specializací, ale existují i poměrně těžce navzájem rozeznatelné druhy, které vykazují velkou morfologickou plasticitu v rámci daného druhu a často jsou rozlišovány pouze na základě hostitele, případně živné rostliny hostitele. V rámci tohoto poměrně druhově bohatého a potravně specializovaného rodu se proto nabízí studium možné koevoluce s hostitelem se zaměřením na zjištění míry rychlosti speciace. Ta se obecně předpokládá mnohem vyšší u specialistů než generalistů. 10

13 Rozšířené poznatky o bionomii vybraných taxonů pilatek (Hymenoptera, Tenthredinidae) a možnosti jejich aplikace v taxonomii JAN MACEK Národní muzeum, Golčova 1, CZ Kunratice, macjan@seznam.cz Přestože ve srovnání s ostatními skupinami blanokřídlých patří pilatkovití (Tenthredinidae) mezi poměrně dobře prostudované čeledi, u řady druhů existují dosud mezery týkající se především bionomie jejich nedospělých stádií včetně poznatků o živných rostlinách. Kromě toho u taxonomicky obtížných skupin k jakým patří především podčeleď Nematinae, přetrvává dosud v pojetí řady taxonů, v souvislosti s odlišným přístupem jejich interpretace v důsledku nedostatečného počtu srovnávacího materiálu a právě především neznalosti bionomie larev a jejich živných, značný chaos. Tento stav poznání nejlépe ilustruje naprosto nepřehledná situace v příbuzenském komplexu taxonů Nematus dispar/viridis vázaných na břízy a komplexu Amauronematus histrio a Amauronemtus vittatus vázaných na vrby. Do tohoto komplexu zahrnované taxony jsou definovány sice na základě recentních revizí typů, ale bez podpory studia dostatečného počtu srovnávacího materiálu a znalosti jejich bionomie, jež značně omezuje možnosti jejich objektivní interpretace. Celou situaci komplikuje skutečnost, že většina taxonů je založena na popisu jediného pohlaví (zpravidla samice) a dodatečná komplementace opačného pohlaví není ve všech ohledech správná, zvláště byla-li provedena prokazatelně pouze jejich subjektivním přiřazením. Další problém představuje neznalost nebo spíše ignorance poznatků zejména z oblasti bionomie ze starších historických pramenů. Přestože se ve většině případů jedná jen o zlomkovité informace, jsou inspirací pro další studium. Tento případ dobře ilustruje situace okolo taxonů Macrophya sanguinolenta/trochanterica a Apethymus filifromis/abdominalis. V obou případech starší literární prameny na základě poznatků jejich bionomie uvádějí, že se jedná o jasné validní taxony, současné prameny tento fakt ignorují a slučují je neoprávněně do jediného taxonu, bez ohledu na to, že se v obou případech nejedná o tzv. kryptické, ale makromorfologicky naopak dobře rozlišitelné taxony. 11

14 Pilořitky rodu Xiphydria a symbiocké houby SYLVIE PAŽOUTOVÁ 1, PETR ŠRŮTKA 2 & JAROSLAV HOLUŠA 3 1 Mikrobiologický ústav AV ČR, v.v.i., Vídeňská 1083, CZ Praha, pazouto@biomed.cas.cz 2 Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita, Kamýcká 129, CZ Praha 6 Suchdol, srutka@fld.czu.cz 3 VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ Frýdek-Místek, holusaj@seznam.cz Pilořitky (Siricoidea) jsou skupinou blanokřídlých, jejichž larvy se vyvíjejí ve dřevě a tím je motivována i jejich obligátní symbióza s houbami. Symbionty siricidních pilořitek byly determinovány již v minulém století. Náš výzkum je proto zaměřen na sesterskou čeleď Xiphydriidae která je z tohoto pohledu neprobádána. Původní domněnka, že každý druh pilořitky má jednoho symbionta, odvozený ze převažující situace u siricidů, naše výzkumy radikálně doplňují a mění. Nález dvou druhů symbiontů u X. longicollis vedl k podrobnějšímu prozkoumání mykobioty symbiotických hub u X. camelus, X. prolongata a X. picta. Prokázali jsme možnost symbiózy jednoho druhu pilořitky až se čtyřmi různými druhy hub, většinou z rodu Daldinia, ale byl zjištěn i zástupce rodu Hypoxylon. 12

15 Změny v seznamu mravenců českých zemí od posledního check-listu a poznámky k některým dalším zajímavým druhům PAVEL PECH Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, Muravji2@yahoo.com Od posledního vydání posledního seznamu mravenců ČR (WERNER & WIEZIK 2007) se počet našich druhů poměrně výrazně rozrostl. Mě jsou známy následující změny: Tetramorium hungaricum Röszler, 1935 nový druh pro ČR (BEZDĚČKA & BEZDĚČKOVÁ In press) Temnothorax jailensis (Arnoldi, 1977) nový druh pro ČR Formica clara Forel, 1886 (= lusatica, glauca) nový druh pro ČR (PECH & WERNER 2008) Lasius carniolicus Mayr, 1861 nový druh pro ČR L. myops Forel, 1894 potvrzený druh pro ČR L. paralienus Seifert, 1992 nový druh pro Čechy (PECH 2008) Dále zmíním zajímavosti o řídce nalézaných druzích Myrmica gallienii Bondroit, 1920 a Myrmica vandeli Bondroit, Literatura BEZDĚČKA P. & BEZDĚČKOVÁ K., 2009: The first finding of Tetramorium hungaricum (Hymenoptera: Formicidae) in the Czech Republic. Klapalekiana (In press). PECH P., 2008: Faunistics records of the Czech Republic 249. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana 44: 73. PECH P. & WERNER P., 2008: Faunistic records of the Czech Republic 250. Hymenoptera: Formicidae. Klapalekiana 44: 74. WERNER P. & WIEZIK M., 2007: Vespoidea: Formicidae (mravencovití), pp In: BOGUSCH P., STRAKA J. & KMENT P. (eds): Annotated checklist of the Aculeata (Hymenoptera) of the Czech Republic and Slovakia. Komentovaný seznam žahadlových blanokřídlých (Hymenoptera: Aculeata). Acta Entomologica Musei Nationalis Pragae, Suppl. 11:

16 Ze života samotářských včel: hnízdní chování Andrena vaga (Panzer) (Apoidea: Andrenidae) KATEŘINA REZKOVÁ 1, MONIKA ŽÁKOVÁ 2 & JAKUB STRAKA 1 1 Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Universita Karlova v Praze, Viničná 7, CZ Praha 2, rezkova.katka@gmail.com, straka.jakub.1@gmail.com 2 Katedra kybernetiky, Fakulta elektrotechnická, České vysoké učení technické, Praha Náš projekt se zabýval studiem hnízdního chování samotářské včely Andrena vaga (Panzer), hnízdící v hustých agregacích. Znalost chování samotářských druhů včel může být velice důležitá, neboť solitarita musela představovat výchozí bod v evoluci eusociality i obligátního kleptoparazitismu včel. Jedna populace studovaného druhu byla pozorována po celá dvě hnízdní období (duben-květen). Během této doby byly popsány základní demografické charakteristiky studovaného druhu (např. délku hnízdního období, délku života, hustota populace, atd.) a také samotné hnízdní chování. Sestrojili jsme detailní etogram popisující velice podrobně veškeré pozorované prvky chování, zjistili jsme jejich délku i délku intervalů mezi nimi a popsali jsme pořadí těchto aktivit v rámci jednoho zásobovacího cyklu. Naše pozorování potvrdilo existenci striktně oddělených pylových a nektarových dnů, které se v průběhu života včel a zásobování buněk střídaly, a ukázali jsme, že se chování samic během pylových a nektarových dnů nápadně odlišuje. Během nektarových dnů včely přilétaly se zásobami obvykle pouze jednou denně a přinášely pouze nektar ve volátku a žádný pyl. Během pylových dnů naopak včely dokázaly přinést až čtyři dávky pylu, obvykle však přiletěly jen jednou až dvakrát. Délka pylové zásobovací cesty závisela na jejím pořadí a počtu zásobovacích cest během dne. Naše pozorování také potvrdilo existenci vnitrodruhového kleptoparazitismu ve formě usurpací hnízd, ale nebyly objeveny žádné náznaky existence vnitrodruhového kukaččího chování u druhu A. vaga. 14

17 Hrubopáse blanokrídlovce (Hymenoptera, Symphyta) PR Šúr LADISLAV ROLLER Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, SK Bratislava, Prírodná rezervácia Šúr je jednou z troch prvých lokalít na Slovensku, ktoré sa dostali v roku 1990 do zoznamu medzinárodne významných mokradí podľa Ramsarskej konvencie. Napriek nespornému významu tohto refúgia mokraďnej bioty v blízkosti Bratislavy sa faune hrubopásych blanokrídlovcov (Hymenoptera, Symphyta) Šúru venovala iba malá pozornosť. Tento príspevok predkladá výsledky prvého komplexného inventarizačného výskumu hrubopásych (ROLLER, 2010) na šiestich charakteristických biotopoch NPR Šúr: jelšový prales, teplomilný dubovo-hrabový les, lesostepné hložiny, trstina, slanisko a periodicky zatápané lúky. Materiál hrubopásych bol odchytený do Malaiseho pascí situovaných na odberových miestach od februára 2008 do konca októbra 2009 a jedna pasca bola exponovaná počas vegetačnej sezóny Spolu s literárnymi údajmi (3 druhy) bolo v NPR Šúr zaznamenaných 194 druhov zo 7 čeľadí hrubopásych. Vzhľadom na obmedzenia použitej odberovej metódy je možno v budúcnosti predpokladať nálezy niekoľkých ďalších druhov zo zaznamenaných čeľadí ale aj z nezistených čeľadí kyjačkovitých (Cimbicidae) či zubačkovitých (Megalodontesidae). Nálezy štyroch druhov boli publikované zo Slovenska po prvýkrát: Aproceros leucopoda Takeuchi, Euura gemmacinereae Kopelke, Hinatara nigripes (Konow) a Pristiphora abbreviatus (Hartig). Medzi ďalšie zaujímavé nálezy v mokraďových biotopoch rezervácie patria Ardis sulcata (Cam.), Dolerus brevicornis Zadd., D. triplicatus (Klug), Eriocampa umbratica (Klug), Eutomostethus punctatus (Knw.), Hemichroa australis (Serv.), Monophadnoides ruficruris (Brullé), Tenthredo procera Klug a Xiphydria picta Knw. V lesostepnej časti rezervácie boli odchytené aj zriedkavé druhy Calameuta filum/punctata?, Cladius pilicornis Curtis, Lonnea perplexa (Zomb.), Macrophya erythrocnema Costa, M. postica (Brullé), Pamphilius alternans (Costa), Pristiphora leucopus (Hellén) a Sterictiphora angelicae (Panz.). LUKÁŠ (1991, 1996) v dubovom lese (Panónsky háj) zaznamenal zriedkavé druhy Tremex magus (Fabr.) a Orussus abietinus (Scop.). Celosezónny zber Malaiseho pascami umožnil analyzovať aj sezónnu letovú aktivitu vybraných druhov. Sezónna aktivita hrubopásych na väčšine študovaných plôch trvala od prvej dekády apríla do druhej tretiny októbra. V jelšovom lese bola sezónna aktivita kratšia, trvala od druhej dekády apríla do poslednej dekády septembra. Maximum v počte zaznamenaných druhov ako aj v počte odchytených jedincov bolo v máji. Vzhľadom na nízku úroveň poznania rozšírenia a bionómie našich hrubopásych bol väčšine potenciálne ohrozených druhov pridelený štatút údajovo nedostačujúci (32 druhov), jeden je menej ohrozený (S. angelicae) a päť druhov je zraniteľných (A. sulcata, D. triplicatus, H. australis, O. abietinus, X. picta). V PR Šúr dochádza k postupnému zanikaniu prírodných hodnôt územia najmä z dôvodu vysychania jelšového pralesa a zarastania Panónskeho hája. Výsledky faunistického výskumu ukázali že jednotlivé ekologicky funkčné plochy rezervácie hostia druhovo bohaté a hodnotné spoločenstvá hrubopásych. V prípade jelšového lesa môžeme hovoriť o spoločenstve, ktoré je na Slovensku jedinečné. Tento výskum bol čiastočne podporený grantom VEGA 2/0167/09. Literatúra LUKÁŠ J., 1991: Zriedkavé nálezy hrubopásych (Hymenoptera, Symphyta) na Slovensku. Biológia (Bratislava) 46: LUKÁŠ J., 1996: Blanokrídlovce (Hymenoptera), pp In: Červené zoznamy flóry a fauny Národnej prírodnej rezervácie Šúr, ZEMANOVÁ A. (ed.) LITERA vyd., APOP, 32 pp. ROLLER L., 2010: Hrubopáse blanokrídlovce (Hymenoptera: Symphyta) PR Šúr, pp In: Príroda rezervácie Šúr, MAJZLAN O. & VIDLIČKA Ľ. (eds) Ústav zoologie SAV, Bratislava, 410 pp. 15

18 Nové poznatky o výskyte Bombus haematurus Kriechbaumer, 1870 (Apidae: Bombini) na Slovensku PETER ŠIMA 1 & VLADIMÍR SMETANA 2 1 Koppert Biological Systems, Komárňanská 13, SK Nové Zámky, psima@koppert.sk 2 Tekovské múzeum, Sv. Michala 40, SK Levice, vladimir.smetana@muzeumlevice.sk Výskyt pontomediteránneho druhu Bombus haematurus bol z územia Slovenska s istotou potvrdený až v roku 2003 (SMETANA & ŠIMA 2005). Jeho prítomnosť je od tej doby intenzívne monitorovaná a do roku 2008 bol druh zistený na 12 lokalitách Slovenka, v celkovom počte 57 exemplárov (ŠIMA & SMETANA 2009). V roku 2009 sa nám v rámci výskumu fauny čmeľov vybraných lokalít južného Slovenska podarilo potvrdiť výskyt sledovaného druhu z ďalších 5 lokalít, čím sa celkový počet lokalít zvýšil na 17. Ide o nasledujúce nové lokality: Martovce N , E , 107 m n.m., protipovodňová hrádza Starej Nitry neďaleko obce Martovce, , 1 na súkvetí Salvia nemorosa. Kalná nad Hronom N , E , 161 m n.m., topoľový les na okraji rieky Hron, , 2 na kvetoch Lamium maculatum. Nová Vieska N , E , 164 m n.m., interiér dubového lesa, , 5 na kvetoch Lamium purpureum. Levice N , E , 159 m n.m., centrum mesta, zatrávnená plocha pred obchodným domom Kaufland, , 3 na Echium vulgare. Levice N , E , 156 m n.m., ruderálny biotop medzi komplexom škôl a novým kostolom na sídlisku Rybníky III , 1 na Ballota nigra. V súčasnosti sa B. haematurus u nás vyskytuje výlučne v juhovýchodnej časti západného Slovenska a to v 3 geomorfologických celkoch Podunajská pahorkatina, Podunajská rovina a Burda. Ako typický hylofilný druh obýva zvyčajne vlhkejšie, najmä lesné biotopy, ich okraje, lesné porasty lemujúce vodné toky, ako aj okolité vlhké lúky a hrádze. Na území Slovenska sa šíri predovšetkým biokoridormi, najmä pozdĺž vodných tokov (Dunaj, Hron, Nitra), prepojenosť lesných komplexov jeho šíreniu napomáha. Nálezy priamo v meste Levice však naznačujú, že druh sa (podobne ako napr. hylofilný B. pratorum) dokáže prispôsobiť aj úplne odlišným mikroklimatických podmienkam. Z našich doterajších pozorovaní je zrejmé, že B. haematurus patrí medzi druhy so skorým nástupom a rýchlym vývinom kolónií. Na rozdiel od iných druhov (ako napr. B. pascuorum a B. terrestris) sme nikdy nepozorovali výskyt zástupcov tohto druhu počas neskorých letných alebo skorých jesenných mesiacov. Prvé samičky sa zvyčajne objavujú v marci a apríli, no niekedy je ich možné pozorovať aj v prvej dekáde mája. Robotnice sme registrovali od apríla do júna a samcov od mája do konca júna. Kolóniu tohto druhu sme doposiaľ neobjavili. Vzhľadom k súčasným trendom šírenia sa tohto druhu v oblasti Strednej Európy (SÁROSPATAKI et al. 2005, GRAD et al. 2010), môžeme očakávať ďalšiu expanziu tohto druhu na území Slovenska ako i na území Českej republiky a ostatných okolitých štátov. Literatúra GRAD J., GOGALA A., KOZMUS P., JENIČ A. & BEVK D., 2010: Pomembni in ogroženi opraševalci: čmrlji v Sloveniji. Čebelarska zveza Slovenije, Lukovica, 123 pp. SAROSPATAKI M., NOVÁK J. & MOLNÁR V., 2005: Assessing the threatened status of bumble bee species (Hymenoptera: Apidae) in Hungary. Central Europe. Biodiversity and Conservation 14: SMETANA V. & ŠIMA P., 2005: Pyrobombus haematurus Kriechbaumer, 1870 nový druh čmeľa (Hymenoptera: Bombidae) na Slovensku. Entomofauna Carpathica 17: ŠIMA P. & SMETANA V., 2009: Current distribution of the bumble bee Bombus haematurus (Hymenoptera: Apidae, Bombini) in Slovakia. Klapalekiana 45:

19 Adresář českých a slovenských zájemců o blanokřídlé Jan Batelka, Nad Vodovodem 16, CZ Praha 10, janbat@centrum.cz, telefon: , specializace: Apoidea, Strepsiptera Karel Beneš, Osvobození 366, CZ-26100, Příbram 7, beneskarel@seznam.cz, specializace: Symphyta Jiří Berkovec, Plaská 19, CZ Plzeň, berkovec@post.cz, telefon: , specializace: Ichneumonidae na dřevokazném hmyzu, Siricidae Pavel Bezděčka, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, CZ , Jihlava, pavel.bezdecka@centrum.cz, telefon: , specializace: Formicidae Klára Bezděčková, Přírodovědné oddělení, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, CZ , Jihlava, ticha@muzeum.ji.cz, telefon: , specializace: Formicidae Lukáš Blažej, Správa CHKO Labské pískovce, Teplická 424/69, CZ Děčín, lukas. blazej@schkocr.cz, telefon: , , specializace: Sphecidae, Crabronidae Petr Bogusch, Katedra biologie, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, CZ-50300, Hradec Králové, bogusch.petr@gmail.com, telefon: , , specializace: Apoidea, Mutillidae, faunistika ostatních Aculeata Alena Bučánková, VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní 1, CZ , Troubsko, aja. aja@sezna.cz specializace: Apidae: Bombus spp. Ilona Černá, Jihočeská univerzita, Přírodovědecká fakulta, Branišovská 31, České Budějovice, mufikuv@seznam.cz, zájmová skupina: Aculeata Tomáš Daněk, Filosofi cká fakulta, Masarykova Univerzita v Brně, Arna Nováka 1, CZ Brno, specializace: Apini, Bombini Jan Deván, Adamovské Kochanovce 195, SK Melčice-Lieskové, specializace: Formicidae Libor Dvořák, Městské muzeum Mariánské Lázně, Goethovo náměstí 11, CZ Mariánské Lázně, lib.dvorak@seznam.cz, dvorak@muzeum-ml.cz, telefon: , specializace: Bombini, Vespidae Jan Erhart, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., PARAZITOLOGICKÝ ÚSTAV, Branišovská 1160/31, České Budějovice, erhart@paru.cas.cz, telefon: , , specializace: Aculeata na pavoucích Anna Falkenauerová, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, andyfa@seznam.cz, telefon: , specializace: polinační ekologie drvodělek Miroslav Fiala, U tenisu 1119/15, CZ Přerov, diges@seznam.cz, telefon: , specializace: Ichneumonidae Jiří Halada, Hamr 97, CZ Chlum u Třeboně, michal.halada@volny.cz, telefon: , , (Praha), specializace: Sphecidae, Cerceris (celosvětově) Marek Halada, M. Chlajna 5, CZ České Budějovice, telefon: , MarekHalada@seznam.cz, specializace: Chrysididae, faunistika Milada Holecová, Katedra zoológie Prírodovedeckej fakulty UK, Mlynská dolina B1, SK Bratislava, holecova@fns.uniba.sk, telefon: , , specializace: Formicidae Jaroslav Holuša, VÚLHM Jíloviště-Strnady, pracoviště Frýdek-Místek, Na Půstkách 39, CZ Frýdek-Místek, holusaj@seznam.cz, telefon: , specializace: Symphyta, Sphecidae, Chrysididae Kamil Holý, Výzkumný ústav rostlinné výroby, Drnovská 507, Praha 6, holy@vurv. cz, telefon: , specializace: Symphyta, Ichneumonidae a vybrané čeledi z Parasitica Jan Hrček, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita a Entomologický ústav, Biologické centrum AVČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, janhrcek@gmail.com, telefon: , specializace: ekologie parazitoidů 17

20 Milan Janda, Biologická fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, telefon: , specializace: ekologie a etologie Formicidae Petr Janšta, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, janstapetr@gmail.com, telefon: , specializace: Chalcidoidea Kateřina Jůzová, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie, Viničná 7, CZ Praha 2, k.juzova@gmail.com, telefon: , specializace: Strepsiptera parazitující Hymenoptera Zdeněk Karas, Jáchymovská 345, CZ Zliv, karas@zliv.net, telefon: , specializace:aculeata Stanislav Komárek, Katedra fi losofi e a dějin přírodních věd, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ-12844, Praha 2, komarek@natur.cuni.cz, telefon: , specializace: mimetické jevy Olga Komzáková, VUPT spol. s r. o., Troubsko, Zahradní 1, CZ , Troubsko, komzakova@vupt.cz, specializace: Apidae: Bombus spp. Bára Křížkova, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie,viničná 7, CZ Praha 2, b.krizkova@gmail.com, specializace: Chalcidoidea Pavel Lauterer, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ Brno-Slatina, ento.laut@volny.cz, telefon: , , vedlejší specializace: parasitoidi Auchenorrhyncha a Psylloidea (Dryinidae, Strepsiptera), Formicidae Peter Liška, Pod driením 8, SK Trenčín, petro.liska@gmail.com, mobil: , specializace: Sphecidae, Pompilidae Aurel Lozan, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, lozan@entu.cas.cz, specializace: Braconidae Jozef Lukáš, Katedra ekológie, Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Mlynská dolina, SK Bratislava 4, telefon: , specializace: Braconidae, Apoidea, Sphecidea, Crabronidae Igor Malenovský, Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Hviezdoslavova 29a, CZ , Brno-Slatina, imalenovsky@mzm.cz, telefon: , specializace: Strepsiptera (faunistika, taxonomie), Hymenoptera (správa sbírek). Jan Macek, Národní muzeum, Golčova 1, CZ Kunratice, macjan@seznam.cz, telefon: , specializace: Aculeata, Proctotrupoidea, Symphyta Monika Mazalová, Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra ekologie a životního prostředí, Třída Svobody 26, , Olomouc, mazalka.m@seznam.cz, telefon: zaměstnání: ; mobil: ; zaměření: Apidae: Bombini - ekologie r. Bombus Petr Miles, Sídliště 724, CZ Hostinné, petrmiles@seznam.cz, telefon , specializace: Formicidae Pavel Pech, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, CZ České Budějovice, muravji2@yahoo.com, nebo pavelpech1@centrum.cz, specializace: Formicidae Luboš Pruner, Hodonínská 63, CZ Plzeň, lubos.pruner@seznam.cz, telefon: , , specializace: informatika v entomologii, Apoidea: Bombinae Antonín Přidal, oddělení včelařství, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, CZ Brno, apridal@mendelu.cz, telefon: , specializace: Apoidea, včelařství Ladislav Roller, Zoologický ústav Slovenské akademie věd, Dúbravská 9, SK Bratislava, e- -mail: ladislav.roller@savba.sk, telefon: , specializace: Symphyta Lukáš Roudný, Záchranná stanice ČSOP JARO Jaroměř, 5. května 45, Jaroměř, , g.n.r@centrum.cz, , specializace: Chrysididae, jinak i Coleoptera. Kateřina Rezková, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, rezkova.katka@gmail.com, telefon: , specializace: Apoidea (etologie a hnízdní chování solitérních včel) Martin Říha, Čelakovského 14, CZ Brno, marrih@seznam.cz, telefon: , 18

21 specializace: Crabronidae: Crabronini et Oxybelini orbis Alena Samková, Komenského náměstí 256, Police nad Metují 54954, com, telefon: , specializace: Chalcidoidea: Mymaridae Vladimír Smetana, Tekovské muzeum, Sv. Michala 40, SK Levice, telefon: , specializace: Apoidea: Bombinae, Vespidae: Polistinae et Vespinae, Sphecoidea Miroslav Srba, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, telefon: , specializace: Sphecoidea Petr Starý, Entomologický ústav AV ČR, Branišovská 31, CZ České Budějovice, telefon: , specializace: Braconidae-Aphidiinae (biosystematika, ekologie, biologický boj s mšicemi) Jakub Straka, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra zoologie,viničná 7, CZ Praha 2, straka.jakub.1@gmail.com, telefon: , specializace: Aculeata, Strepsiptera Jaromír Strejček, Mládežnická 3063, CZ Praha 2, specializace: Bethylidae, Dryinidae Peter Šima, Koppert s.r.o., Komárňanská cesta 13, SK Nové Zámky, psima@koppert.sk, telefon: , specializace: Apidae, Bombini (chov, trofické interakcie, faunistika, parazitológia čmeľov) Bořek Tkalců, Štěchovická 5, CZ Praha 10, Strašnice, telefon: , , specializace: Apoidea: Apidae, Megachilidae Pavel Tyrner, Tylova 2073, CZ Litvínov, ptyrner@seznam.cz, telefon: , , specializace: zejména Chrysididae, Sphecoidea a Tiphiidae, méně ostatní Aculeata Adam Véle, Katedra ekologie a životního prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, tř. Svobody 26, CZ Olomouc, adam.vele@centrum.cz, tel.: , specializace: Formicoidea Dušan Vepřek, Nábřeží Dr. E. Beneše 2, CZ Přerov, dveprek@quick.cz, telefon: , specializace: Aculeata Dalibor Všianský, Výzkumný ústav stavebních hmot, Hněvkovského 65, CZ Brno. daliborv@centrum.cz, telefon: , , specializace: Apoidea: Andrena spp., Nomada spp. Petr Werner, Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Drnovská 507, CZ Praha 6, werner@vurv.cz, telefon: , , specializace: Formicoidea Michal Wiezik, Technická univerzita Zvolen, T. G. Masaryka 24, SK Zvolen, Slovenská republika, wiezik@vsld.tuzvo.sk, specializace: Formicoidea Jiří Zeman, Katedra ekologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, zemanjir@centrum.cz, telefon: , specializace: Formicidae (ekologie lesních mravenců) Vladimír Zeman, Tomáškova 421, CZ Hradec Králové, telefon: , specializace: Ichneumonidae. Zdislava Žáková, Katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Viničná 7, CZ Praha 2, zakova.slavka@seznam.cz, telefon: , specializace: ekologie a etologie včel 19