Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Transkript

1 MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat PROGRAM SROVNÁVÁNÍ ÚTULKŮ PRO PSY V REGIONECH ČR Diplomová práce 2008 Bc. Jan Jarinkovič

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat Lesnická a dřevařská fakulta 2007/2008 Autor práce: Studijní program: Obor: Název tématu: Rozsah práce: Bc. Jan Jarinkovič Krajinné inženýrství Integrované využívání krajinného prostoru Program srovnávání útulků pro psy v regionech ČR 35 stran textu, přílohy Zásady pro vypracování: 1. Student v DP naváže na bakalářskou práci. Doplní stávající databázi výsledků a vyhodnotí ji. 2. Zaměří se také na vypracování návrhu programu srovnávání problematiky útulků pro psy v regionech ČR. 3. Výsledek bude nabídnut vhodnou formou odborné veřejnosti i státní správě pro posouzení využitelnosti a dobrovolné účasti na projektu. Seznam odborné literatury: 1. Dousek, J., Dousek, J. Pes v zrcadle předpisů, 2002, 83 s ISBN Kratochvílová, H. Pes a paragraf, Praha 1997, 104s ISBN Datum zadání diplomové práce: listopad 2006 Termín odevzdání diplomové práce: duben 2008 Bc. Jan Jarinkovič řešitel diplomové práce Ing. Martin Hošek, Ph.D. vedoucí diplomové práce prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. vedoucí ústavu doc. Dr. Ing. Petr Horáček děkan LDF MZLU v Brně 2

3 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Program srovnávání útulků pro psy v regionech ČR zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne:...podpis studenta 3

4 Děkuji Ing. Martinu Hoškovi, Ph.D. za odborné rady, připomínky a pomoc při zpracování diplomové práce, dále Bc. Ľubomíru Orságovi za významnou pomoc při tvorbě webových stránek a Ing. Lucii Švábové za odborné rady a pomoc při propagaci webových stránek. 4

5 Program srovnávání útulků pro psy v regionech ČR The programme for dog shelters comparison in the CZ regions Jan Jarinkovič ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo navrhnout a vytvořit projekt, který by se podílel preventivní formou na snížení vzrůstajícího počtu opuštěných zvířat v ČR a navrhnout program pro srovnávání problematiky psích útulků v regionech ČR, který bude přístupný celé veřejnosti. Podařilo se vytvořit projekt funkčních webových stránek, které obsahují centrální databázi psích útulků v ČR na principu dobrovolné registrace. Databáze je zobrazena jako jednoduchý seznam poskytující veřejnosti kontaktní a provozní informace o psích útulcích. Systém podává také informace o poloze útulků na mapě ČR. Byl navržen matematický algoritmus pro výpočet kapacitní vytíženosti útulků. Váženým průměrem výsledků algoritmu je vyjádřena situace v jednotlivých regionech ČR. Výsledky algoritmu za jednotlivé měsíce a roky jsou zobrazeny na webových stránkách. Databáze je v současné době využívána útulky a odbornou i laickou veřejností. Klíčová slova: útulek, pes, webové stránky, databáze, algoritmus ABSTRACT The aim of the thesis was to propose a project to reduction the increasing number of destitution animals in the Czech Republic and to propose a programme for comparison of dog shelters problems in particular regions. We established the web sites named which include the central database of dog shelters in the CZ. This database is based on the voluntary registration principle and it is displayed as the simple list of dog shelters which provides some important informations about them. The system also provides informations about dog shelters location on the map of the CZ. We proposed the mathematical algorithm for calculation of dog shelters capacity utilization. The situation of dog shelters capacity utilization in particular regions is stipulated by weighted average from the algorithm results. The algorithm results in particular years and months are displayed on the web sites. Now the database is used by dog shelters and people. Key words: dog shelter, dog, web sites, database, algorithm 5

6 SEZNAM ZKRATEK Back-end - administrační rozhraní webové nebo jiné aplikace CDČR - centrální databáze útulků pro opuštěná zvířata v ČR CMS - systém pro správu obsahu webu FCI - Mezinárodní kynologická federace Front-end - uživatelské rozhraní webové nebo jiné aplikace MySQL - systém pro řízení relační báze dat MZe - Ministerstvo zemědělství PHP - hypertextový preprocesor pro tvorbu dynamických webových stránek SEO - optimalizace webových stránek pro vyhledávače Session hijacking - způsob, jak nepovoleně útočit na systém pracující s relacemi SQL injection - způsob jak útočit na systém pracující s dotazovacím jazykem SQL SQL - jazyk pro získávání a udržování dat v relačních databázových sys. Use-case d. - diagram pro znázornění rolí a možností systému USU - ukazatel situace útulků pro opuštěná zvířata v regionech ČR Workflow d. - diagram pro znázornění postupu práce s určitým systémem 6

7 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Vznik a vývoj psa domácího Systematické zařazení psa Historie vývoje psa Rozdělení plemen psů Současný stav řešené problematiky Problematika držení a chovu psů v ČR a ve světě Agresivní chování u psů Pes a předpisy na ochranu zvířat Povinnosti vyplývající z veterinárního zákona Práva postavení zvířete psa Zřizování a provoz útulků a obdobných zařízení MATERIÁL A METODIKA Centrální databáze útulků pro opuštěná zvířata ČR Textová část CDČR Mapová část CDČR Situace útulků pro opuštěná zvířata v regionech ČR Popsání problému (formulace úlohy) Stanovení matematického modelu Schéma matematického modelu průměrné vytíženosti útulků (Z) Schéma výpočtu průměrné vytíženosti útulků pro okresy ČR (Z O ) Schéma výpočtu průměrné vytíženosti útulků pro kraje ČR (Z K ) Přístup veřejnosti k databázi a výsledkům projektu

8 5. VÝSLEDKY A DISKUSE Zřízení domény a služby webhosting Medializace projektu Webové stránky czpes.cz Front-end rozhraní Popis prostředí Seznam útulků v CDČR Detaily útulků Uživatelská zóna v CDČR Uživatelský účet Vyhledávání útulků v CDČR Situační mapy v CDČR Prezentace výsledků matematického algoritmu v CDČR Doprovodné sekce Back-end rozhraní Popis prostředí Správa systému Bezpečnost CDČR účet Sbírka trvanlivého krmiva ZÁVĚR SUMMARY SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY PŘÍLOHY

9 1. ÚVOD Počty psů chovaných v domácnostech u nás i ve světě se každoročně zvyšují. V závislosti na tomto faktu vzrůstají i počty opuštěných a týraných psů. Důkazem toho jsou každoroční nárůsty psů v evidencích útulků pro opuštěná zvířata. Finanční náklady na odchyt, vstupní očkování, karanténu a držení psů v zařízeních pro opuštěná zvířata jsou nemalé. Například v útulku pro opuštěná zvířata Městské policie Brno se měsíčně umístí 100 až 150 psů a tento počet nezadržitelně stoupá. Výstavba nového útulku stála přes 60 mil. Kč. Podle hrubého odhadu jsou náklady na jednoho psa při příjmu do útulku 400 Kč za očkování, což nezahrnuje veterinární zákroky na zvířeti, které bylo nalezeno po autonehodě, bylo týráno nebo je ve špatném zdravotním stavu. Dále týdenní výdaje na jednoho psa činí 1000 Kč, a to je na městský rozpočet výrazná finanční zátěž. Tyto finanční prostředky vynaložené na provoz městského útulku by přitom mohly být využity jiným způsobem, např. na výstavbu a údržbu městské zeleně, na opravu městské kanalizace, čističek odpadních vod nebo investovány do alternativních zdrojů energie či podpory výstaveb vodních elektráren pro město Brno. I v nejlepších útulcích dochází ke značným stresovým vlivům, které se mohou později promítnout do celkového zdravotního stavu zvířete. Mezi takovéto vlivy patří omezený životní prostor (kotce, voliéry), změna výživy, změna denního režimu, neznámí lidé a cizí prostředí. Z důvodu velké kapacity útulku pro opuštěná zvířata nejsou zaměstnanci schopni zvládnout dostatečné a časté venčení psů, což je pro zvíře jediná pozitivní změna a únik ze stereotypu života v útulku. Tyto podněty vedou k značnému stresu a i při nejlepší snaze a péči zaměstnanců útulku se projeví na zdravotním stavu zvířete. Pokud se psa nepodaří umístit do náhradní péče nejdéle do 6 měsíců od přijetí do útulku, může to vést až k fatálním následkům na jeho psychice. Tyto psychické následky jsou však individuální a nemusí se u každého zvířete projevovat stejnými příznaky. Protože u nás není stanovena povinnost označovat psy nezaměnitelným způsobem, tetováním nebo elektronickým čipem, je velmi obtížné prokazovat objektivně identifikaci psa a jeho majitele. I když zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, stanovuje, že zvíře-psa nikdo nemůže svévolně opustit s úmyslem se ho zbavit nebo jej vyhnat, tak bez dostatečné identifikace zvířete toto pozbývá smyslu a člověk, který tento zákon poruší je v podstatě nepostižitelný. 9

10 2. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo navázat na výsledky bakalářské práce, navrhnout a vytvořit projekt, který by se podílel preventivní formou na snížení vzrůstajícího počtu opuštěných zvířat v ČR. Vytvořit návrh programu pro srovnávání problematiky psích útulků v regionech ČR, který bude přístupný celé veřejnosti. 10

11 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Vznik a vývoj psa domácího Systematické zařazení psa Systematickým zařazením patří pes mezi savce (Mammalia), do řádu šelem (Carnivora), který se dělí do dvou podřádů na šelmy pozemní (Fissipedia) a ploutvonožce (Pinnipedia). Šelmy pozemní jsou dále rozděleny do osmi čeledí. Psi patří do čeledi psovitých (Canidae) a konkrétně do rodu Canis, druh pes domácí (Canis familiaris) (Tichá a Tichý, 2003) Historie vývoje psa Historie vývoje psa domácího úzce souvisí s historií vývoje člověka a lidské společnosti vůbec. Pes patří po ovci a koze k nejstarším domestikovaným zvířatům. Podle některých nálezů, datujících se do doby 8500 až 7000 let před naším letopočtem, lze usuzovat na to, že pes domácí pochází jednak z přední Asie (nálezy v Turecku, Izraeli, Iránu) a severní Afriky a jeho rozšíření do Evropy probíhalo postupně od jihu k severu podle toho, jak byl tímto směrem evropský kontinent osídlován. Stejně tak je uváděn i možný pohyb ze severní části Evropy (nálezy v Anglii, Dánsku, Německu, v Čechách a na Moravě) na jih tohoto kontinentu. Zde se na vzniku psa domácího významně podílely různé regionální variety vlka (a to ze všech směrů) a z jihu šakal. Jiné nálezy rovněž dokazují, že pes vznikal i na severoamerickém kontinentě a k jeho vzniku přispěl vlk a indiánskými kmeny domestikovaný kojot (Procházka, 2005). Na základě vykopávek některých částí kostí se soudí, že v době kamenné byly v Evropě čtyři druhy psů: 1. Canis familiaris palustris (zvaný pes rašelinný nebo bažinný), jehož zbytky byly nalezeny v rašelinných polích neolitických sídlišť ve Švýcarsku. Byla pro něho typická malá, kulatá lebka s výrazným stopem, špičatá nosní partie: jde o nejstarší a nejdrobnější formu psa (výška 40 až 45 cm) té doby. Podle současných znalostí by tohoto psa mohli mít jako prapředka knírači, pinčové, teriéři a část špiců. V oblasti Asie z něho vyšlo plemeno čau-čau a batacký pes na Sumatře. 2. Canis familiaris intermedius byl ve srovnání s předchozím typem větší a mohutnější a vznikl buď pozitivním výběrem pro účely hlídání sídlišť nebo stád, anebo připářením mohutnějších jedinců z okraje regionů, kteří dosud žili divokým způsobem. 11

12 Byl to pes středně velký, se širokým čelem a kratší, stejně širokou partií nosní. Časté nálezy jeho zbytků se vyskytly ve Švýcarsku, Bavorsku, v Čechách a na Moravě. Považuje se za předka loveckých psů jezevčíků, ohařů, setrů, španělů, dále pudlů, pekinézů a maltézského psíka. 3. Canis familiaris Inostranzewi byl větší pes s mohutnou lebkou a vyskytoval se hlavně v severní a střední Evropě. Někdy se odvozuje od Canis familiaris palustris po přimíšení krve severoevropského vlka (Canis lupus Laniger). Je považován za praotce severských tažných psů a větších plemen, jako např. špiců, samojeda, boxera, mastifa, losího psa aj. 4. Canis familiaris Leineri byl identifikován jako pes mladší doby kamenné. Byl to velký pes s úzkou lebkou, která se nápadně podobala lebce křížence vlka a ruského ovčáckého psa. Je považován za praotce chrtů, počínaje staroegyptským, přes saluki, afgánského chrta, barzoje až po grejhaunda, vipeta a italského chrtíka. Tvar lebky připomíná též vlkodava, skotského psa jeleního (deerhounda), jejichž původ je datován do pozdější doby železné. 5. V pozdější době bronzové se v oblasti střední Evropy objevil ještě další typ psa, nazvaný Canis familiaris matris optimae (též pes bronzový), nalezený mimo jiné i při náhodných vykopávkách v Olomouci. Byl to středně velký pes s nízkou lebkou, plochým čelem téměř beze stopu a s nízkou, zašpičatělou nosní partií. Je považován za praotce psů ovčáckých (jako je např. čuvač, komondor, bobtail, belgický ovčák, kolie, německý ovčák, velškorgi, perský ovčák, puli aj.) (Procházka, 2005). Sbližování psa s člověkem-lovcem začalo tím, že malá psovitá šelma sledovala jeho tlupu podle pachu zbytků potravy, které člověk za sebou nechával. Pes postupně zůstával v okolí lidských tábořišť a díky své ostražitosti hlásil štěkáním člověku blížící se nebezpečí. Vazba psa na člověka byla postupně stále těsnější, neboť byla pro obě strany výhodná. Schopnost psa k výcviku člověk v pozdějším období využíval cílevědoměji. Velmi široké bylo využití tzv. psů válečných nebo bojových. Ještě ve středověku byli psi cvičeni k přímému napadání nepřátelských vojáků, popřípadě domorodců v dobývaných územích. Využití psů v boji se dochovalo až do druhé světové války. V současnosti jsou psi zařazováni do skupiny zvláštní kategorie tzv. vyhledávačů; jsou to psi záchranářští, lavinoví, určení k vyhledávaní drog nebo munice, k detekci pachových konzerv aj. (Procházka, 2005). 12

13 3.1.3 Rozdělení plemen psů Plemeno je definováno jako skupina (populace) zvířat stejného fylogenetického původu, která byla vytvořena člověkem za určitých sociálně ekonomických a přírodně geografických podmínek. Oproti jiným skupinám (plemenům) se vyznačuje určitými společnými znaky a vlastnostmi, které za předpokladu shodných (nezměněných) životních podmínek přenáší na své potomstvo. Populace musí být početná, aby umožňovala reprodukci bez nutného páření příbuzných jedinců nebo páření s příslušníky jiných plemen (Hrouz a Šubrt, 2000). Kříženec je pes, jehož rodiče pocházejí ze dvou různých plemen nebo jehož rodiče jsou také kříženci (Tichá, 2002). Po celou dlouhou historii partnerství mezi psy a lidmi se vyskytovalo šest významných typů psích plemen: 1. plemena druhotně zdivočelá, 2. plemena vzniklá reproduktivní izolací, 3. plemena vytvořená ochranou genofondu, 4. plemena vzniklá specializací na určitou práci, 5. plemena vyšlechtěná, 6. plemena vzniklá spontánním nebo záměrným křížením (Morris, 2004). Většina evropských kynologických organizací je soustředěna v Mezinárodní kynologické federaci (FCI), u které jsou po mezinárodním uznání ukládány standardy všech plemen členských zemí (Procházka, 2005). FCI, která pověřuje jednotlivé státy, aby vypracovaly standardy plemen, která na jejich území vznikla; vydává pro každé plemeno standard, popisuje základní charakteristické znaky plemene, vytyčuje nedostatky a vady a stanoví, co je naprosto nepřípustné (Kratochvílová, 1997). Plemena uznaná FCI (Morris, 2004). 1. Ovčáčtí a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů) 2. Pinčové, knírači, dogovití psi a švýcarští salašničtí psi 3. Teriéři 4. Jezevčíci 5. Špicové a primitivní plemena 6. Honiči, barváři a příbuzná plemena 7. Ohaři 8. Retrívři, slídiči a vodní psi 9. Společenská plemena 10. Chrti 13

14 Plemena uznaná anglickým Kennel clubem (KC) (Morris, 2004). 1. Honiči / Hounds 2. Pracovní psi / Working Dogs 3. Teriéři / Terriers 4. Ohaři, slídiči, retrívři a vodní psi / Gundogs 5. Pastýřská plemena / Pastoral 6. Užitková plemena / Utility 7. Malá plemena / Toy Dogs Plemena uznaná amerikým Kennel clubem (AKC) (Morris, 2004). 1. Lovečtí psi (ohaři, slídiči, vodní psi) / Sporting Group 2. Honiči / Hound Group 3. Ovčáčtí a skotáčtí psi / Herding Group 4. Pracovní psi / Working Group 5. Teriéři / Terrier Group 6. Toy plemena / Toy Group 7. Užitková plemena / Non-Sporting Group 8. Plemena provizorně uznaná / Miscellaneous Class 3.2 Současný stav řešené problematiky Problematika držení a chovu psů v ČR a ve světě Držitel chovného jedince je buď bezprostředně jeho majitelem nebo ten, kdo je majitelem zmocněn používat předmětného psa nebo fenu k chovu. Majitel chovného jedince je fyzická nebo právnická osoba, která psa nebo fenu právoplatně nabyla a může se prokázat příslušným průkazem původu. Chovatel je držitelem chovné feny v období vrhu (Kratochvílová, 1997). V roce 1981 byl zveřejněn přehled o rozšířenosti držení a chovu psů v domácnostech některých evropských zemí, který je uveden v příloze v Tab. I. Z přehledu vyplývá, že v pěti z jedenácti západoevropských zemí byli psi drženi nejméně ve čtvrtině všech domácností. O stoupající tendenci svědčí vývoj v sousedním Rakousku, kde za šest let vzrostl počet držených psů ze v roce 1973 na v roce1979 a ze 14 % všech domácností vzrostl počet domácností držících psy na 16 %. V České republice bylo v 90. letech minulého století statisticky vykazováno, že v ní žije milion až půl druhého milionu psů, z nichž ovšem téměř dvě třetiny byli psi bez 14

15 průkazu původu a mezi nimi značná část kříženci neznámého původu. Podíl rodin, ve kterých tento počet psů žije, citovaná statistika neudává. Přesto lze konstatovat, že zastoupení psů v české společnosti je vysoké, a že v počtu psů s průkazy původu jsme zřejmě na úrovni Rakouska (Procházka, 2005). Vlivem nezodpovědného přístupu lidí došlo k nekontrolovatelnému růstu populace psů, kteří vlivem lidské lhostejnosti byli často ponecháni svému osudu. Vyvstal problém nadměrného množství toulavých psů, který je těžko řešitelný nejen z etického, ale i hygienického a epizootologického hlediska. Především je nutné klást důraz na odpovědný přístup jednotlivých majitelů zvířat a zaměřit se na výchovné působení na všechny složky lidské populace, aby se umístění zvířat v útulcích stalo výjimkou a ne pravidlem. Útulky by měly sloužit převážně pro dočasné umístění zvířat ve výjimečných případech, při dlouhodobém onemocnění, popř. úmrtí majitele, při jeho dlouhodobé nepřítomnosti, za extrémně klimatických situací (povodně apod.) (Němcová a Novák, 1999). Podle sledování, která probíhají v našich podmínkách od roku 1994, bylo u nás při kontrolách inspektorů veterinárních správ zjištěno v zájmových chovech, kde jsou psi chováni pro zálibu, že podmínky pro držená zvířata v každém dvanáctém případě nevyhovují nebo dokonce vyvolávají jejich utrpení. Při těchto šetřeních byly zjištěny i případy krutého zacházení se psy. V období do roku 2004 bylo v naší republice pro týrání zvířat stíháno 552, obžalováno 422 a odsouzeno 221 lidí (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Zatímco v roce 1992 bylo stíháno 9 pachatelů a odsouzeni pouze 4, v roce 1995 bylo již pro trestný čin týrání zvířat stíháno 34 a odsouzeno 14 osob (Žertová, 1996). Pro porovnání podle literárních údajů Patronka a Glickmana (1996) jsou v USA ročně dány do útulku více než 4 miliony psů, z nichž je více než polovina utracena (Patronek a Glickman, 1996). Ve Velké Británii je ročně opuštěno více než psů, ve Skotsku je ročně utraceno % psí populace (Beck, 1992). V Kanadě 13,2 % a v Dánsku 15 % z toho 42,4 % utracených psů je mladší 3 let (Proschowsky a kol., 2003). V útulcích je u nás každoročně náhradně pečováno o více než psů a jejich počet se bohužel stále zvyšuje. Značné množství z nich bývá svými vlastníky úmyslně, mnohdy za velmi krutých podmínek, opuštěno (Dousek st. a Dousek ml., 2004). 15

16 3.2.2 Agresivní chování u psů Počet psů výrazně stoupl a rozšířila se škála plemen psů chovaných pouze jako společníci, takže jejich soužití s lidmi je velmi těsné. Tomu však mnohdy neodpovídají znalosti a chování majitelů psů (nutnost výběru plemene s ohledem na jeho nároky a vlastnosti, potřeba alespoň základního výcviku) ani úroveň osvěty u široké veřejnosti (opatrnost při styku s cizím psem, zvláště u dětí). Přehled o poranění člověka psem je uveden v příloze v Tab. II. (Dousek, 2001) U psů-samců ve věku 2-3 roky je obzvlášť vysoká hladina testosteronu jako faktoru podmiňující agresivní chování (Hvozdík, 1999). Agresivní chování vůči majiteli a členům rodiny, ve které pes žije, je poměrně častým problémem. Neřeší-li se včas, stupňuje se a může vést k vážným zraněním lidí, k narušení pozitivního vztahu ke psu a k rozhodnutí psa utratit nebo mu najít nový domov (Žertová, 2002) Pes a předpisy na ochranu zvířat Novodobé předpisy na ochranu zvířat se vztahují nejen na jejich ochranu před týráním, ale stanovují i další podmínky, například podmínky péče o zvířata, podmínky péče o prostředí pro zvířata, podmínky a způsob přípravy potravy a napájení, atd., které mají zabezpečit životní pohodu (anglicky welfare ) zvířat. Vytvářejí tak právní rámec upravující vztah člověka ke zvířatům a péči o ně. Jedná se o normy chování člověka, za něž mohou být osoby, které je neplní, postiženy, případně odsouzeny (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Na ochranu psů a péči o jejich pohodu se vztahuje Evropská dohoda o ochraně zvířat v zájmových chovech, kterou se řídí i většina států Evropského společenství (ES), a kterou Česká republika přijala v roce Dohoda je zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv (Sb. m. s.) pod č. 19/2000 (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Pro přehlednost je možné předpisy na ochranu zvířat platné v České republice rozdělit na dvě základní skupiny. První skupinu tvoří předpisy zabývající se přímou ochranou zvířat proti týrání, tedy předpisy, které mají chránit zvířata před utrpením a týráním, jež jim může působit člověk. Do této skupiny patří zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (dále jen zákon na ochranu zvířat ), a jeho prováděcí vyhlášky: vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou stanoví nebezpečné druhy zvířat, vyhláška č. 245/1996 Sb., na ochranu zvířat při poranění, po jeho novele v roce 2004 pak i vyhláška č. 16

17 192/2004 Sb., o ochraně zvířat při veřejném vystoupení nebo svodu, vyhláška č. 193/2004 Sb., o ochraně zvířat při přepravě, vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat, vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech na ochranu hospodářských zvířat. Druhou skupinu pak tvoří předpisy, které chrání zvířata nepřímo, to znamená, že řeší takové jednání, které může nepřímo navodit situace vedoucí k utrpení zvířat, například zanedbaná péče o jejich zdraví (veterinární zákon) nesprávnou výživou (zákon o krmivech) nebo nevhodnými podmínkami chovu (např. stavební zákon), případně dalšími způsoby (přepravní předpisy, atd.) (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Skutky považované za týrání psů Zákon na ochranu zvířat uvádí v 4 skutky a činnosti, které jsou považovány za týrání zvířat. Ustanovení je uvedeno v první části zákona a vztahuje se bez rozdílu na všechna zvířata. Jednotný přístup ke všem zvířatům byl zahraničními experty, kteří náš zákon posuzovali, hodnocen jako velmi pokrokový. V některých zahraničních předpisech, které vznikly dříve než náš zákon na ochranu zvířat, je v některých případech postavení zvířat nerovné, protože některé druhy (např. jezdečtí koně, škodná zvěř) jsou protěžovány nebo určitým způsobem znevýhodňovány (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Omezování výživy, napájení a prostoru Týrání zvířat se dopouští i ta osoba, která z jiných než zdravotních nebo pokusných důvodů omezuje výživu psa nebo jeho napájení. Pokud se jedná o pokusy, musí být jejich podmínky schváleny a povoleny podle zásad zákona na ochranu zvířat. Za omezení výživy se nepovažuje, pokud zvíře dostává alespoň minimální krmnou dávku. Zvířeti nesmí být podávána potrava obsahující příměsi nebo předměty, které mu způsobují bolest, utrpení nebo jej poškozují. Nesmí docházet ani k bezúčelnému omezování svobody pohybu psa, pokud mu to působí utrpení nebo poškození. Příklad takového týrání je trvalé uvázání psa bez možnosti každodenního volného pohybu. Je samozřejmé, že se tento příklad nevztahuje na strážní psy pro výkon jejich služby. Ta by však neměla přesahovat 12 hodin a po této době by pes měl mít možnost dostatku volného pohybu minimálně po dobu 4 hodin (Dousek st. a Dousek ml., 2004). 17

18 Používání bolestivých podnětů Za týrání je považováno používání podnětů, předmětů nebo bolest vyvolávajících pomůcek tak, že působí klinicky zjevné poranění nebo následné dlouhodobé klinicky prokazatelné změny v činnosti nervové soustavy nebo jiných orgánových systémů. Zákonem omezeno je bezdůvodné bití zvířat, kopání nebo jiné údery, které je zraňují, a to tak, že na kůži jsou znatelná zhmoždění nebo místní zbytnění, že způsobí prošlehnutí kůže či zlomeniny kostí. Zakázané je i použití agresivních pomůcek, které u zvířete vyvolávají stavy vedoucí k trvalému poškození projevujícímu se tikem, pomočováním apod. Za neúměrné lze považovat i dlouhodobě působící podněty. U psů se nejčastěji jedná o stavy, kdy štěně je naučeno, že nesmí močit a kálet ve vymezeném prostoru (např. v bytě). V pozdějším věku může docházet zejména při chovu ve městech k situacím, že ze zcela reálných důvodů nemohou být psi venčeni dříve než například za deset hodin (chovatel je v zaměstnání). Pokud se takové situace často opakují, pes strádá fyzicky a zadržování reflexů navozujících močení a kálení může být značně bolestivé. Z odborných sledování pak vyplývá, že zejména u psů chovaných ve městech se z uvedených důvodů stále častěji zjišťují poruchy močového aparátu, včetně degenerativních procesů na ledvinách a dalších orgánech. Jedná se tedy o týrání zvířat, ovšem v praxi je problematické objektivně prokázat proces vzniku uvedených stavů (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Odborné zákroky Za týrání je považováno podávat zvířeti bez souhlasu veterinárního lékaře léčiva a přípravky s výjimkou přípravků (např. vitamíny, minerální směsi a doplňky), které jsou volně v prodeji. Stejně je kvalifikováno i provádění krvavých zákroků, pokud nejsou prováděny osobou odborně způsobilou. Za osobu odborně způsobilou jsou považováni veterinární lékaři, pro některé zákroky veterinární technici, případně osoby, které mají minimálně středoškolské vzdělání zootechnického směru (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Uvazování zvířat Pokud je použito k vázání nebo jinému omezení pohybu zvířete prostředníků, které mu působí nebo lze předpokládat, že mu budou způsobovat bolest nebo jiné poškození, jedná se o týrání. Psi by neměli být zásadně vázáni drátem, vázáni na úzké 18

19 obojky, ostnaté obojky a obojky s hroty, které nemají omezení bránící škrcení psa. Vhodnější a v praxi u nás používané jsou obojky složené ze dvou částí. Část nákrční je obvykle širší (širší řemen nebo několik pramenů řetízků) a její zakončení navazuje návlekem na zdrhovací část. Tímto způsobem je možné zmenšení obvodu obojku, ale uchová se základní rozměr daný obvodem krku a krční krajina (zejména krční cévy) není nadměrně obojkem stlačována (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Týrání, utýrání psa Za týrání je považováno usmrtit zvíře způsobem, který mu působí nepřiměřenou bolest nebo utrpení. Za utýrání se považuje přivození smrti zvířete v důsledku bolestivého a nebo jinou trýzeň působící jednání člověka, které pokud zvíře přežije, má za následek nutnost jeho utracení, a nebo se jedná o usmrcení zakázanými metodami (udušení, ubodání atd.- viz 5 odst. 7 a 14 odst. 1) (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Opuštění zvířat Na psy se vztahuje významné ustanovení, že nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se ho zbavit nebo je vyhnat. Z dlouhodobých šetření vyplývá, že uvedené ustanovení je v našich podmínkách porušováno. Zejména při změně podmínek pro chovatele, například po zvýšení poplatků ze psů, v období po prázdninách nebo po vánočních svátcích, kdy jsou psi darováni mnohdy bez rozvahy dětem jako živá hračka, dochází ročně k několika stovkám případů, kdy jsou psi vyhnáni nebo opuštěni. Bohužel, protože u nás není stanovena povinnost označovat psy nezaměnitelným způsobem, tetováním nebo elektronickým čipem, je velmi obtížné prokazovat objektivně toto porušení zákona, proto byly stíhány jen ojedinělé případy. Aby zákon umožnil ochranu volně žijících zvířat, například jedinců, kteří z různých důvodů museli být chováni v záchranné stanici, uvádí se v daném ustanovení, že za opuštění zvířete se nepovažuje jeho vypuštění do jeho původních přírodních podmínek, pokud je to vhodné z hlediska stavu zvířete a podmínek prostředí, do nichž je zvíře vypuštěno (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Věkové a další omezení osob při získávání zvířat pro zájmový chov Zvíře v zájmovém chovu, tedy i pes, nesmí být prodáno nebo darováno osobě mladší 15 let bez souhlasu jejich rodičů nebo jiné osoby mající k uvedené osobě mladší 15 let rodičovskou odpovědnost. Stejně tak nesmí být prodáno nebo darováno osobě, 19

20 která byla pravomocným rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům omezená, bez souhlasu jejího opatrovníka. Tyto zásady mají minimalizovat utrpení zvířat, které jim mnohdy bylo nechtěně a nevědomě způsobeno (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Toulavá a opuštěná zvířata Novela zákona na ochranu zvířat nově definuje pojem toulavé zvíře a opuštěné zvíře. Z pohledu laika se zdá, že rozdíl není významný, ale z pohledu péče o zvířata, která z některého z důvodů nemají svého majitele a nikdo o ně nepečuje, jde o rozdíly významné. Toulavým zvířetem je zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele, a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele. Jedná se tedy v našem případě o psa, který se zatoulal, ztratil apod. A jak dále uvádíme při výkladu dalších předpisů, podle Občanského zákoníku je povinností obce, na jejímž katastru se takové zvíře nalezlo ( věc nalezená ), zajistit o ně péči po dobu jednoho roku. Předpokládá se, že majitel se o ztracenou věc přihlásí. Věcí opuštěnou a v našem případě opuštěným zvířetem je zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolu nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal. V takovém případě může obec neodkladně rozhodnout o darování či prodeji takové věci. V praxi tedy uvedením těchto definic se zkracuje pobyt opuštěných psů v útulcích a to má pozitiva pro ně, ale i pro snížení nákladů s péčí o ně spojených. Je také stanoveno, že každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu nebo se ujal toulavého, případně opuštěného zvířete, odpovídá za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje i oznámení místa nálezu obci nebo předání toulavého, případně opuštěného zvířete do útulku. Na uvedenou problematiku navazují i opatření obcí spojená se zabezpečením veřejného pořádku a ochrany zvířat. Protože se jedná o velmi aktuální problematiku, budeme z novely zákona na ochranu zvířat přímo citovat 13b: (1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést a) informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči, 20

21 b) finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku, c) trvalé označování všech psů v obci prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetování nebo identifikace čipem, a evidenci jejich chovatelů, d) odchyt toulavých a opuštěných zvířat, e) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožovaní psů a koček podporováním jejich sterilizace. (2) Opatření podle odstavce 1 písm. c) stanoví obec obecně závaznou vyhláškou. (Dousek st. a Dousek ml., 2004) Povinnosti vyplývající z veterinárního zákona Podmínky veterinární péče nově upravuje zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů ( veterinární zákon ), který stanoví veterinární požadavky na chov a zdraví zvířat a na živočišné produkty (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Odchyt toulavých a opuštěných zvířat Osoba, jíž byl povolen výkon asanační činnosti odchyt toulavých psů a koček, provádí v rámci ochranných a zdolávacích opatření odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných, na nebezpečnou nákazu vnímavých zvířat v místě a době nařízení zákazu volného pohybu zvířat. Na žádost Obecního úřadu, Policie České republiky nebo Obecní policie a v součinnosti s nimi provádí rovněž odchyt toulavých psů a koček a jejich umístění v karanténě, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu. Uvedená osoba odchycené zvíře: a) vydá chovateli, který je povinen 1. držet toto zvíře podle pokynů krajské veterinární správy (KVS) po nezbytně nutnou dobu v karanténě, 2. nahradit náklady vynaložené na odchyt a dočasnou péči o zvíře, b) utratí, rozhodne-li tak KVS z nákazových nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení zvířete hradí stát. 21

22 Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno, anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 odchycené zvíře: a) nabídne Občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, b) umístí v útulku pro odchycená a opuštěná zvířata. Odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných zvířat může provádět fyzická osoba, která absolvovala odborný kurs pro odchyt toulavých zvířat a zacházení s nimi, s úspěchem složila závěrečnou zkoušku před komisí KVS a získala tak osvědčení, jež ji opravňuje k výkonu této činnosti. Absolvování kursu je vhodné i pro osoby, které vedou nebo provádějí činnost v útulcích pro zvířata v nouzi (Dousek st. a Dousek ml., 2004) Práva postavení zvířete psa Zvíře jako věc Obecně se vychází z předpokladu, že v systému práva ČR je zvíře věcí, přičemž v celém našem právním řádu neexistuje ustanovení, které by zvíře jako věc přímo definovalo (Dousek st. a Dousek ml., 2004). Opatrovnictví psa převzetí psa z útulku Psy, obvykle bez průkazu původu, lze získat i do opatrovnictví, a jak uvedeme dále, po uplynutí zákonné lhůty i do vlastnictví tím, že jsou obcí, na jejímž katastrálním území byli jako toulaví nalezeni, svěřeni za dohodnutých podmínek do náhradní péče určité osobě. Takovou osobou může být fyzická osoba nebo provozovatel útulku pro zvířata v nouzi. I v případech, kdy jsou psi umístěny do útulku, je po provedení jejich karantény možné, aby si je tam určitá osoba vybrala, převezla a poskytla jim sama náhradní péči. Po uplynutí stanovené lhůty a vypořádání majetkových vztahů se státem může uvedená fyzická osoba získat svěřené zvíře do svého vlastnictví. Je třeba si přitom uvědomit, že pes i po jeho předání z útulku do tzv. náhradní péče je jako věc ztracená ( 135 Občanského zákoníku) po dobu jednoho roku ode dne nalezení v péči obce. Tato věc po jednom roce, nepřihlásí-li se o ni její vlastník, připadá do vlastnictví státu. Osoba, která o sobě tvrdí, že je vlastníkem ztraceného psa, by měla prokázat, že se opravdu jedná o její zvíře, a uhradit obci skutečné náklady spojené s péčí o ně. Obvykle však obec může již před skončením uvedené lhůty svěřit zvíře do péče fyzické osobě. Za důležité při tomto svěření do náhradní péče považujeme precizní 22

23 specifikaci povinnosti osoby, které je zvíře svěřeno, tj. vymezení podmínek v souladu s povinnostmi majitele a podmínek vyplývajících ze zákona na ochranu zvířat s tím, že v případě, že dojde k jejich porušení, musí být svěřený pes navrácen obci. Jelikož dozorem nad ochranou zvířat jsou podle zákona pověřeny orgány veterinární správy, není možné, aby tuto kontrolu prováděl někdo jiný, včetně členů nevládních zájmových organizací. V dohodě je však možné stanovit v určitých obdobích (např. čtvrtletně) povinnou kontrolu zdravotního stavu zvířete veterinárním lékařem. Stát v současnosti Okresní úřad stanoví po uplynutí jednoroční lhůty cenu (obvykle se jedná o cenu odpovídajícím nákladům za péči o psa) a za tu jej obvykle přenechá do vlastnictví osobě, která o psa po uvedenou dobu pečovala (soukromníkovi nebo útulku). Je třeba si opětně uvědomit, jak již bylo uvedeno, že vlastnické právo může převést pouze vlastník nebo jím zmocněná osoba, tedy že vlastnické právo nelze nabýt od osoby (obce), která danou věc nevlastní. Z uvedeného vyplývá, že vlastníkem je ještě po dobu jednoho roku od odevzdání zvířete obci původní majitel. Dále je třeba zdůraznit, že zvíře v zájmovém chovu nesmí být prodáno nebo darováno osobám mladším 15 let bez souhlasu jejich rodičů nebo jiných osob majících rodičovskou zodpovědnost. To vylučuje praxi některých útulků, které předávají zvířata do péče nezletilým. Dále pak je třeba si uvědomit, že podle 50 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, se přestupku proti majetku dopustí ten, kdo neoprávněně užívá cizí majetek nebo si přisvojí cizí věc nálezem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby. Proto si nelze ponechat nalezené zvíře a pečovat o ně, aniž by jeho nalezení bylo oznámeno obci a s obcí uzavřena dohoda o péči o nalezenou věc (psa). V praxi se jedná o péči, kterou nalezeným zvířatům poskytují fyzické osoby v tzv. azylech pro nalezená zvířata, tj. zařízeních, která nejsou schválena podle platných předpisů jako útulek pro psy nebo kočky a jedná se tedy o soukromé chovy (Dousek st. a Dousek ml., 2004) Zřizování a provoz útulků a obdobných zařízení Zásady ochrany zvířat a veterinární péče umožňují fyzickým i právnickým osobám zřizovat útulky pro zvířata a obdobná podnikatelská zařízení. Zřizovatel útulku nebo obdobného podnikatelského zařízení je chovatel ve smyslu 3 veterinárního zákona. Platí pro něj povinnosti vyplývající z výše uvedeného zákona, zároveň však je 23

24 chovatelem nebo ostatní fyzickou nebo právnickou osobou podle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Pro jednotný postup při budování těchto zařízení vydala Státní veterinární správa ČR Metodický návod SVS ČR číslo 2000/05/EPIZ Veterinární podmínky pro zřizování, provoz a kontrolu útulků a obdobných podnikatelských zařízení. Návod informuje nejen o správném zařízení v útulcích, ale podává i určité orientační minimální prostorové a stavební normativy pro budování a vybavení běžných zařízení, například kotců a výběhů pro psy. Útulek pro zvířata (dále jen útulek) je zařízení, kde mohou být umístěna toulavá a opuštěná zvířata přímo závislá na bezprostřední péči člověka, zejména psi, kočky a jiné druhy zvířat ze zájmových chovů. Podmínky pro výstavbu objektů vyplývají z obecných podmínek stavebního zákona a před započetím výstavby objektu a zařízení je zřizovatel povinen požádat místně příslušnou KVS o vydání závazného posudku v územním, stavebním nebo kolaudačním řízení podle 56 odst. 1 veterinárního zákona. Prostory a vybavení útulku a péče o zvířata musí zabezpečovat přiměřené podmínky pro zachování fyziologických funkcí a biologických potřeb psů a koček nebo jiných druhů zvířat, pro něž má být v útulku zajištěna péče tak, aby nedocházelo k jejich utrpení nebo poškození jejich zdraví. Pro stavbu útulků je vhodné komunikací přístupné klidné místo, většinou je doporučováno využít pozemků mimo souvislou zástavbu, se zdrojem napájecí vody (v létě spotřeba 2 5 litrů pro 1 psa; 0,3 0,5 litrů pro 1 kočku) a elektrické energie. Nedoporučují se místa u frekventovaných silnic a tratí, silně svažité a větrné pozemky, mrazové kotliny apod. Chovatelsky i hygienicky nevhodné je zřizování útulků v uzavřených dvorcích s nedostatkem světla. Uvedená zařízení se nesmějí budovat v objektech krmivářských podniků a v objektech zemědělské velkovýroby. Ke stavbě útulků v objektech škol a zařízení pro děti, v objektech zdravotnických zařízení apod. je třeba souhlasný posudek orgánů hygienické služby. Vzdálenost od objektů zdravotnických zařízení s lůžkovou kapacitou se doporučuje nejméně 500 m, vzdálenost od veřejných vodních zdrojů a otevřených toků nejméně 100 m. Objekty útulku musí být oploceny tak, aby se zabránilo přístupu jiných druhů zvířat a úniku zvířat z útulku. Doporučená výše plotu je kolem 180 cm. Od obytných budov a komunikací je vhodné oddělit prostory pásem přirozené zeleně, nejlépe výsadbou keřů a stromů v šíři 3 m. 24

25 V zařízeních, která mají více než 10 ustájovacích prostor pro zvířata, musí být zřízeno příjmové a karanténní oddělení, jehož kapacita se pohybuje kolem 10 % kapacity ustájovacích prostor. Použité stavební a konstrukční materiály, zejména povrch prostor pro zvířata, konstrukce ustájovacích klecí (včetně dveří), konstrukce oplocení kotců a výběhů mají mít pevný, hladký, odolný (agresivní moč masožravců), omyvatelný a dezinfikovatelný povrch. Z uvedených důvodů se má vždy zvážit a případně vyloučit použití dřeva a jemu podobných materiálů. Stavební konstrukce a vybavení mají být vybudovány, provozovány a udržovány tak, aby v nejvyšší možné míře zabraňovaly poranění zvířat (nesmějí mít ostré hrany, výčnělky, z pletiva nesmějí čnět dráty apod.). Psi držení venku musí mít k dispozici ochranný přístřešek. Psi držení převážně v místnostech útulku musí mít možnost každodenního volného pohybu na otevřeném prostranství. Pokud je nezbytné psy na dobu delší než 12 hodin uvazovat, musejí mít psi středních plemen možnost pohybu v prostoru nejméně 20 m 2 a nesmějí být uvázáni na škrtícím obojku nebo tak, aby jim to působilo bolest nebo poranění, nebo aby bylo možné tento stav třeba jen předpokládat. Hrazení kotců a výběhů má být provedeno tak, aby zvířata po něm nemohla šplhat a nemohla je přelézt (konstrukce svislých mříží u nezastřešených prostor nebo prostor bez pletivových stropů). Výběhy nebo jejich část se doporučuje zastřešit (nejlépe s použitím průhledných střešních materiálů). Doporučuje se upravit tak, aby prostory i vybavení byly omyvatelné a dezinfikovatelné. Úroveň podlahy v tomto prostoru by měla být snížena a měla by umožňovat odtok dešťových vod drenáží. Podlahy chodeb, kotců, výběhů i pomocných prostor (příprava krmiva apod.) mají mít odolný, pevný, hladký, neklouzavý, omyvatelný a dezinfikovatelný povrch. Spádování podlah kotců a výběhů má být provedeno tak, aby oplachové vody nevtékaly na přístupové cesty. Konstrukce kanalizace má umožnit její snadné čištění a současně zamezit šíření a rozmnožování nežádoucích hlodavců. Chodby mají být dostatečně široké, aby umožňovaly manipulaci se zvířaty, a mají být udržovány vždy volné bez zbytečných překážek. Mezi chodbami a při vstupech do prostor se zvířaty se doporučuje taková konstrukce dveří (průhled v horní části, mříže nebo pletivo v rámu), aby byla možná kontrola prostor, kam se vstupuje. Pro přípravu krmiva je nutno volit samostatný snadno čistitelný prostor. V útulcích se doporučuje používání granulovaného krmiva, pelet nebo konzerv. 25

26 V blízkosti prostor určených pro přípravu krmiva se doporučuje i zřízení základního zařízení a vybavení pro osobní hygienu ošetřovatele. Zařízení s vyšší kapacitou než 10 ustájovacích míst musí být vybavena místem pro shromažďování odpadů a zařízením pro ukládání trusu a podestýlky. Při projektování a provozu útulku pro zvířata v nouzi je třeba zvážit možnost, aby jeden z kotců byl přístupný pro stanovené osoby (odchytová služba, policie, atd.) i mimo provozní dobu útulku. V zařízení musí být k dispozici nezbytně vybavení pro bezpečný odchyt a manipulaci se zvířaty, která jsou v něm umístěna. Doporučuje se vybavení chytací sítí, rukavicemi a vodicí tyčí se stahovacím obojkem. Vybavení útulku má umožňovat i poskytnutí první pomoci zvířatům. Další pomocné prostory pro zvířata, například místnost pro koupel, dezinfekci nebo dezinsekci přijatých zvířat, prostor pro veterinární vyšetření a zákroky, se zřizují v návaznosti na kapacitu útulku a musí odpovídat požadavkům veterinárních předpisů. Provozovatel zabezpečí nejméně jedenkrát denně provedení pečlivé kontroly stavu všech zvířat, jejich pohody a péče o ně, včetně kontroly technologických zařízení. Zvýšená pozornost musí být věnována březím a kojícím samicím a mláďatům. Krmení a napájení zvířat je nutné provádět minimálně jedenkrát denně a krmivo a nápoj se musí podávat v nádobách, které byly před použitím řádně očištěny a dezinfikovány. Je třeba zabezpečit podání krmiva tak, aby k potřebnému množství mělo přístup každé zvíře. Ustájovací prostory musí být každoročně čištěny. Před ustájením nově přijatého zvířete musí být vždy provedeno důsledné vyčištění ustájovacích prostor a jejich dezinfekce. Zvláštní péči je nutné věnovat prostorám karantény a případně k prostorám, kde došlo k onemocnění nebo úhynu ustájeného zvířete. K průběžné dezinfekci nejsou vhodné dezinfekční prostředky, které zvířata dráždí pachem (chlorové preparáty, lysol, kresol apod.). O provedené dezinfekci vede provozním řádem stanovená osoba záznamy. Minimálně jedenkrát za tři měsíce nebo podle termínů stanovených provozním řádem je nutné provést celkový úklid, dezinfekci a dezinsekci prostor pro ustájení zvířat, přípravny, skladů krmiv, pomocných prostor, výběhů a dalšího zařízení a vybavení. O provedené činnosti vede provozním řádem stanovená osoba záznamy. Při příjmu zvířat do útulku pro zvířata v nouzi musí být provedena klinická prohlídka a kontrola zdravotního stavu přijímaného zvířete osobou odborně způsobilou, 26

27 nejlépe veterinárním lékařem. Při podezření z onemocnění je nutné zvíře ustájit do provozně a prostorově oddělených karanténních prostor. Podle nákazové situace se na základě rozhodnutí orgánů veterinární správy provádí karanténování nově přijatých neznámých zvířat a případně ve stanoveném termínu vakcinace psů proti vzteklině. Provozovatel útulku nebo zařízení podnikatelského charakteru musí zabezpečit pro zvířata, o něž pečuje, veterinární péči. Doporučuje se, aby provozovatel zpracoval pro činnost útulku provozní řád a zabezpečil vedení základních záznamů o zvířatech umístěných a vydaných z útulku, o zvířatech v útulku uhynulých nebo utracených, o kontrolách zdravotního stavu zvířat a o provedených veterinárních zákrocích. U zvířat se známým původem se zejména uvádí následující údaje: jméno a adresa majitele, jméno zvířete, stručný popis zvířete, jeho identifikační znaky (číslo čipu, tetování, obojkové známky nebo podobně), zdravotní stav zvířete, případně záznamy o veterinárních zákrocích, dále datum příjmu a opuštění útulku. U neznámých zvířat se uvádí místo nálezu a další zde uvedené údaje. Nad chovem zvířat v útulcích a podnikatelských zařízeních je prováděn veterinární dozor (Dousek st. a Dousek ml., 2004). 27

28 4. MATERIÁL A METODIKA Projekt jsme rozdělili na tři základní části: 1. Vytvoření centrální databáze útulků pro opuštěná zvířata v ČR (CDČR). 2. Upozornění na situaci útulků pro opuštěná zvířata v regionech ČR. 3. Zpřístupnění CDČR a výsledků projektu veřejnosti. 4.1 Centrální databáze útulků pro opuštěná zvířata ČR Při tvorbě CDČR jsme se zaměřili výhradně na psí útulky. CDČR jsme rozdělili na textovou a mapovou část Textová část CDČR Hlavním úkolem projektu bylo vytvořit CDČR, která bude v textové části splňovat: Rychlé a přehledné vyhledání požadovaného útulku. Přístup obsahu CDČR veřejnosti. Snadnou a přehlednou orientaci v obsahu CDČR. Poskytnutí kontaktních údajů útulku: kraj, okres, poštovní adresa, telefon, a adresa webové stránky, pokud ji má zřízenou, číslo bankovního účtu. Poskytnutí provozních údajů útulku: kapacita pro umístění zvířat, provozní doba, návštěvní hodiny pro veřejnost, provozovatel a další podrobné informace o útulku. Dobrovolnou registraci nového útulku do CDČR. Nepřetržitou aktualizaci stávajících dat útulků v CDČR. Zajištění propagace útulků uvedením v CDČR Mapová část CDČR V mapové části jsme se zaměřili na: Zobrazení geografické polohy všech registrovaných útulků v CDČR na celkové situační mapě ČR. Přístup k informaci o poloze na celkové situační mapě ČR, kde se hledaný útulek nachází. Umožnit zobrazení polohy útulku na podrobnější situační mapě kraje a okresu ČR. 28

29 4.2 Situace útulků pro opuštěná zvířata v regionech ČR Druhým úkolem projektu bylo vytvořit informační ukazatel, který by prezentoval situaci útulku pro opuštěná zvířata. Hodnoty ukazatelů jednotlivých útulků by mohly být promítnuty do celkového výsledku, který by reprezentoval situaci krajů a okresů ČR, v nichž se dané útulky nacházejí. Informační ukazatel jsme nazvali: Ukazatel situace útulků pro opuštěná zvířata v regionech ČR (USU). Pro prezentaci USU jsme vytvořili matematický algoritmus, který počítá průměrnou kapacitní vytíženost útulku. Naší hypotézou bylo: ze zobrazovaných výsledků USU je možné zjistit nejvíce kapacitně vytížené útulky a touto problematikou postižené regiony ČR. Podle zjištěných výsledků by bylo možné se efektivněji zaměřit na prevenci nejvážněji postižených regionů ČR a správně orientovat odbornou, materiální a finanční pomoc nejvíce kapacitně vytíženým útulkům. Dále by bylo možné statisticky vyhodnotit, ve kterých měsících v roce je největší nárůst počtu psů v útulcích a zjistit tak vliv období letních prázdnin, svátků, silvestrovských oslav apod. na útěk a opuštění psů lidmi Popsání problému (formulace úlohy) Zadali jsme si, co musí USU splňovat: Jednoduché a přehledné zobrazení výsledků USU v grafické nebo obrazové podobě. Propojení dat USU s CDČR Zobrazení výsledků USU za minulý měsíc k stávajícímu kalendářnímu datu. Možnost zpětného zobrazení všech výsledků USU za minulé měsíce a roky. Zobrazení výsledků USU za minulé měsíce a roky v jednotlivých okresech, v nichž se zaregistrované útulky nacházejí. Zobrazení výsledků USU jednotlivých krajů, v nichž se dané okresy nacházejí. Zobrazení průměrné kapacitní vytíženosti jednotlivých útulků za jednotlivé měsíce a roky Stanovení matematického modelu Při stanovení USU jsme se zabývali kapacitní vytížeností útulků, to znamená, jak je psí útulek za jednotlivý měsíc průměrně vytížen příjmem a výdejem psů, zda jeho provozní kapacita postačuje, zda je schopen vyrovnávat provozní situaci nárůstu počtu 29