VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc.Ivana Klobušníková

Transkript

1 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ DIPLOMOVÁ PRÁCE 2009 Bc.Ivana Klobušníková

2 VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Mezinárodní obchod ROZHODČÍ ŘÍZENÍ: KOMPARACE PRÁVNÍ ÚPRAVY ČR A USA Diplomová práce Vypracovala: Bc. Ivana Klobušníková Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Jiřina Kotoučová, PhD.

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Rozhodčí řízení: Komparace právní úpravy ČR a USA vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Praze dne.... Podpis

4 PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní doc. JUDr. Jiřině Kotoučové, PhD. za její vstřícný přístup a hodnotné připomínky k mé práci. Děkuji svému příteli, Mgr. Jirkovi Novákovi, za podrobnou revizi textu a za jeho podporu po celou dobu, během které tato práce vznikala.

5 Newmiemu

6 OBSAH SEZNAM ZKRATEK... 8 ÚVOD... 9 KAPITOLA PRVNÍ: ROZHODČÍ ŘÍZENÍ VYJASNĚNÍ POJMŮ ROZHODČÍ ŘÍZENÍ VE SVÉ PODSTATĚ VÝHODY A NEVÝHODY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Zásada dispoziční, princip smluvní svobody (freedom of contract) Zásada rovnosti Zásada rychlosti Zásada neformálnosti Zásada neveřejnosti KAPITOLA DRUHÁ: PRAMENY A SYSTÉM PRÁVA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ PRAMENY PRÁVA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ V ČR PRAMENY PRÁVA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ V USA Úvodem Precedentní právo Federální zákon o rozhodčím řízení Harmonizace práva rozhodčího řízení KAPITOLA TŘETÍ : ARBITRABILITA PODMÍNKY ARBITRABILITY PRINCIP SMLUVNÍ SVOBODY A ARBITRABILITA ARBITRABILITA SPORŮ O VEŘEJNÁ PRÁVA KAPITOLA ČTVRTÁ: ROZHODČÍ SMLOUVA DRUHY ROZHODČÍCH SMLUV PODMÍNKY PLATNOSTI ROZHODČÍ SMLOUVY ÚČINKY ROZHODČÍ SMLOUVY Účinky rozhodčí smlouvy vůči stranám smlouvy Účinky rozhodčí smlouvy vůči třetím osobám PRÁVNÍ POVAHA ROZHODČÍ SMLOUVY ROZHODNÉ PRÁVO KAPITOLA PÁTÁ: PRŮBĚH ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ ZAHÁJENÍ ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ FÁZE ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Rozhodčí nález KAPITOLA ŠESTÁ: PŘEZKOUMÁNÍ A ZRUŠENÍ ROZHODČÍCH NÁLEZŮ, VÝKON ROZHODČÍCH NÁLEZŮ DŮVODY PRO ZRUŠENÍ ROZHODČÍHO NÁLEZU V ČR DŮVODY PRO ZRUŠENÍ ROZHODČÍHO NÁLEZU V USA

7 KAPITOLA SEDMÁ: ZVLÁŠTNÍ OTÁZKY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ PŘEDBĚŽNÁ OPATŘENÍ V ROZHODČÍM ŘÍZENÍ VZDÁNÍ SE PRÁVA NA ROZHODČÍ ŘÍZENÍ RES IUDICATA V ROZHODČÍM ŘÍZENÍ ARBITRABILITA PRACOVNÍCH SPORŮ ARBITRABILITA SPOTŘEBITELSKÝCH SPORŮ ZÁVĚR SEZNAM LITERATURY

8 SEZNAM ZKRATEK ADA- American with disabilities Act, Zákon o tělesná postižených ADEA Age discrimination in enployment act, Zákon o věkové diskriminaci v práci ERISA Employee retirement income security act, Zákon o starobním důchodu FAA Federal Arbitration Act, Federální zákon o rozhodčím řízení MCZ McCarrantův zákon MMWA- Magnuson-Moss warranty act, Zákon o záručních podmínkách Obch.- Obchodní zákoník OSŘ Občanský soudní řád OZ Občanský zákon RICO- Racketeering influenced and corrupt organization act, Zákon o korupci TILA zákon, který garantuje práva uživatelům kreditních karet na explicitní a pravdivé podmínky užívaní kreditních karet UNCITRAL- Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo UAA- Union Arbitration Act, Jednotný zákon o rozhodčím řízení ZKV Zákon o kolektivním vyjednávání ZP Zákoník práce ZRŘ Zákon o rozhodčím řízení - 8 -

9 ÚVOD Lidské konflikty jsou každodenní součástí života. Předcházet jim a řešit je vyžaduje mnohokrát řadu důležitých a komplikovaných kroků v závislosti na vážnosti konkrétního konfliktu. Když již jednou konflikt vznikne, cílem všech zainteresovaných stran by mělo být vyřešit ho co nejrychleji a co možno s nejnižšími náklady. Nízké náklady a rychlost tvoří kamen úrazu v případě soudního řešení sporů, protože ani jedno ani druhé v praxi soudnictví neexistuje. Není pak výjimkou, že strany v závěru zaplatí několikanásobně víc, než je samotná hodnota předmětu sporu. Přirozeně pak strany hledají alternativní způsoby jak již v samotném předcházení konfliktům, tak pak v řešení již vzniklých sporů. Jedním ze způsobů řešení sporů, který někteří autoři řadí mezi takzvaně alternativní, je rozhodčí řízení. 1 Mekkou rozhodčího řízení, kde se tento způsob stal primárním prostředkem k řešení civilních sporů, jsou Spojené státy americké. Je to dáno mimo jiné mentalitou a vyspělostí národa jako celku. Podstata rozhodčího řízení totiž tkví v jeho dobrovolnosti, a co je podstatné, v závazku stran respektovat výsledek rozhodčího řízení. Tento aspekt je ještě významnější u těch způsobů řešení sporu, kde stát skutečně neposkytuje žádnou garanci výkonu rozhodnutí. Tato oblast je v našich podmínkách obecně považována za velmi riskantní a tento pocit nejistoty a strachu považuji za jednu z příčin nízkého procenta využívaní alternativních způsobů řešení konfliktů v ČR. Dalším faktorem ovlivňujícím rozhodnutí stran pro nebo proti rozhodčímu řízení je stále vysoká korupce. Jak vhodně poznamenává Rozehnalová, změna nastává obvykle s kultivací obchodního prostředí a s motivací podnikatelů a obchodníků pěstovat dlouhodobé, spory zbytečně nezatěžované vztahy. 2 Komparace takto odlišných systémů poskytuje možnost k nahlédnutí, kam až můžeme dospět, kam se můžeme v praxi rozhodčího řízení posunout. Je důležité si uvědomit, že jednou z obrovských výhod rozhodčího řízení je jeho volnost postavená na principu smluvní svobody (contract freedom) a jakékoli snahy o jeho rigidnější úpravu a 1 K pojmu alternativní způsob řešení sporu existují dva přístupy: první přístup (Winterová, Carbonneau) považuje za alternativní způsob řešení sporu každý jiný způsob řešení sporu než soudní (rozhodčí řízení, mediace,med-arb a jiné) a vhodnější překlad Alternative dispute resolution ADR je teda mimosoudní řešení sporů, druhý přístup (Rozehnalová,považuje za alternativní způsob řešení sporů takové způsoby, kterým stát neposkytuje své garance, což znamená, že v rámci druhého přístupu nelze rozhodčí řízení považovat za alternativní řešení sporu. Domnívám se, že samotné pojmové zařazení nemá žádny podstatný vliv na principy a pravidla rozhodčího řízení. Osobně se ale přikláním k prvnímu přístupu. 2 Rozehnalová Naděžda,: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, str

10 odstraňování uvedeného principu z důvodu potřeby regulace a garance státem z něj učiní jenom nějaký paskvil soudního řízení. Americký nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje význam smluvních principů v americkém právu rozhodčího řízení, kdy v několika případech uvádí, že rozhodčí řízení je záležitost souhlasu, nikoliv donucení. 3 To znamená, že americké soudy budou v případě rozporů postupovat na základě toho, co si strany domluvily, nikoliv na základě toho co stanovuje zákon. Zákon v tomto případě vymezuje obecné principy rozhodčího řízení a obecné procesní principy neboli rámec, ve kterém se smluvní svoboda může pohybovat. Rozhodčí řízení se využívá čím dál tím více a je proto důležité vědět, jak takový proces funguje, která práva garantuje a naopak, které povinnosti ukládá. Jenom na základě dobrých znalostí systému fungování rozhodčího řízení mohou strany udělat skutečně svobodné a racionální rozhodnutí o volbě řešení svého sporu. Moje práce se zabývá rozhodčím řízením a komparací americké a české právní úpravy. Komparace je v celém textu prováděna průběžně, takže u každého tématu je popsán jak americký, tak český přístup. Práce je rozdělena do sedmi kapitol. V první kapitole se čtenář seznámí s obecnými principy rozhodčího řízení, druhá kapitola pak představí prameny práva rozhodčího řízení v obou zemích. Třetí kapitola je věnována arbitrabilitě sporu, neboli otázce, co se může stát předmětem rozhodčího řízení. Rozhodčí smlouva a její náležitosti jsou rozebrány ve čtvrté kapitole. Kapitola pátá popisuje průběh rozhodčího řízení, vymezuje jednotlivé fáze a poskytuje ucelený pohled na tento způsob řešení sporu. Šestá kapitola je věnována procesům, které mohou nastat po ukončení rozhodčího řízení, což je přezkoumání a eventuální zrušení rozhodčího nálezu. Stručně se v ní věnuji také problematice výkonu nálezů. V poslední kapitole čtenář nalezne speciální otázky týkající se rozhodčího řízení, jakými jsou předběžná opatření, aplikace zásady res iudicata,otázku vzdání se práva na rozhodčí řízení i aktuálně velmi diskutovaná témata arbitrability sporů ze spotřebitelských a pracovních smluv. Cílem této práce je poskytnout souhrn informací o rozhodčím řízení v USA a České republice. Po přečtení této práce by měl čtenář získat ucelené informace nejenom o tom, co ve skutečnosti je rozhodčí řízení, ale i o jeho platní právní úpravě v obou srovnávaných zemích. Navíc mu práce poskytne odpověď na řadu otázek souvisejících s průběhem rozhodčího řízení i zdůrazní rozdíly mezi americkým systémem rozhodčího řízení a řízením českým. 3 Carbonneau Thomas E.: The law and practice of arbitration Second Edition, Juris Publishing, Inc. NY, 2007,str

11 K závěrům mé práce jsem dospěla analýzou použité literatury. V práci čtenář najde i můj osobní pohled na danou problematiku a proto věřím, že práce bude přínosná, splní cíl, který má stanovený a bude příjemným exkurzem do problematiky arbitráže

12 KAPITOLA PRVNÍ: ROZHODČÍ ŘÍZENÍ 1.1 VYJASNĚNÍ POJMŮ Ještě předtím než přistoupím k samotnému tématu, ráda bych pro účely této práce vyjasnila pojem rozhodčí řízení. Bohužel, česká akademická půda svými překlady zase jednou vytvořila pojmový chaos, a proto pro účely této práce budeme rozhodčí řízení a arbitráž považovat za synonyma, stejně tak jako mezinárodní obchodní arbitráž a mezinárodní (obchodní) rozhodčí řízení. Zjevně se k pojmu mezinárodní obchodní arbitráž dospělo převzetím např. anglického názvu international commercial arbitration, kde ale pojem commercial neznamená pouze a jenom spory obchodní v českém chápání. Proto v této práci chápeme přídavné jméno obchodní široce (i ve smyslu komerční, či ekonomický ). Nepovažuji za potřebné zavádět samostatný pojem pro rozhodčí řízení s mezinárodním prvkem. Je to pořád rozhodčí řízení, postavené na stejných principech a pravidlech, a bude se řídit konkrétním právním řádem či pravidly instituce určenými v rozhodčí smlouvě, příp. kolizní normě. I vzhledem ke komparaci s americkým právem převezmeme jednoduché a jasné dělení na arbitráž, česky rozhodčí řízení ( the arbitration ) a mezinárodní obchodní arbitráž, česky mezinárodní obchodní rozhodčí řízení ( the international commercial arbitration ). 1.2 ROZHODČÍ ŘÍZENÍ VE SVÉ PODSTATĚ. Podstatou rozhodčího řízení a navazujícího výkonu rozhodčích nálezů je přenesení projednávání a rozhodování určitých sporů na rozhodce jako na soukromé fyzické osoby 4 Rozhodčí řízení je soukromý, neformální a mimosoudní proces pro posouzení sporu. I když jeho prostřednictvím může dojít ke smíru, rozhodčí řízení není primárně prostředkem k dosažení dohody stran. Tudíž není ani mediací, ani negociací. Strany na základě vzájemné dohody plně přenesou pravomoc k rozhodování sporu na rozhodce, přičemž rozhodováním sporu máme na mysli i vynesení rozhodčího nálezu, jehož vymahatelnost ovšem garantuje stát. Vzájemná dohoda stran o rozhodčím řízení je pro rozhodčí řízení conditio sine qua non, jak z pohledu právního, tak praktického. Není proto možné, aby byl spor řešen před 4 Schelle, K.; Schelleová, I.: Rozhodčí řízení (historie, současnost a perspektivy), EUROLEX Bohemia, Praha, 2002 str

13 rozhodci, neexistuje-li smlouva o takovém způsobu řešení sporu a není podstatné jestli taková dohoda vznikne před vznikem sporu, nebo až po něm. Přistoupení k dohodě o rozhodčím řízení se strany dobrovolně vzdají svého práva na obrátit se na soud a jako důsledek vytvoří soukromý systém posouzení sporu, který je podle všeho lépe přizpůsoben jejich transakčním potřebám. 5 Výše uvedený základní přístup k rozhodčímu řízení je společný oběma právním úpravám, rozdíl mezi nimi spočívá v zásadě v míře respektování principu smluvní svobody (contract freedom), kde americké právo tento princip staví nadevše, protože je to základní právo ukotvené v americké ústavě. Podrobněji o problematice principu smluvní svobody pojednává podkapitola: VÝHODY A NEVÝHODY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Rozhodnutí přistoupit k rozhodčímu řízení by mělo být provedeno na základě precizních odhadů ztrát a zisků z takového procesu. Každé rozhodnutí o tom, jestli je pro určitý spor vhodný soudní proces, rozhodčí řízení nebo nějaký alternativní způsob řešení sporu by zejména nemělo postrádat pochopení podstaty právního vztahu, potenciálního nebo již vzniklého sporu, a nejvhodnějšího způsobu jeho řešení. Nejčastějším důvodem k výběru rozhodčího řízení je jeho rychlost a nižší náklady než u soudních procesů. Když mluvíme o nákladech, je samozřejmě možné, že poplatky za rozhodčí řízení budou dokonce i vyšší než soudní v závislosti na výběru instituce nebo rozhodce ad hoc. Nicméně absolutní hodnota nákladů sporu bude v konečném výsledku nižší, a to hlavně z důvodu rychlosti řízení 6. Na rychlost řízení má zase vliv řada faktorů např. jednoinstančnost řízení, neformální komunikace, využití odborníků jako rozhodců možnost přesunu místa jednání apod. Vhodnou volbou jednotlivých možností je možné dosáhnout velmi efektivního vyřešení sporu. Rychlé a efektivní vyřešení sporu v rozhodčím řízení navíc může často stranám usnadnit zachování vzájemného obchodního vztahu. Další výhodou je možnost vytvořit si procesní pravidla. Tuto výhodu nelze v českém právu využít v takovém rozsahu jako v USA, a za výhodu se tak považují zejména 5 Carbonneau, T. E.: The law and practice of arbitration Second Edition, Juris Publishing, Inc. NY, 2007,str.1 6 Vycházíme-li například z toho, že u určitého rozhodce či rozhodčí instituce je průměrná doba rozhodování sporu půl roku, ve srovnání se standardním soudním řízením se strany vyhnou nejen dlouhému období nejistoty, ale také např. navyšování škod z této nejistoty vyplývajících, ušlého zisku, případně možnosti, že právnická osoba, jež je druhou stranou sporu, v mezidobí zanikne, a podobně

14 jednodušší procesní pravidla konkrétní arbitrážní instituce. 7 V samotné smlouvě o rozhodčím řízení však mohou být stanovena pravidla pro postup řízení, je možné omezit použití některých procesních institutů, nebo naopak požadovat určitý postup běžný v soudním řízení jako například výslech svědků. Takto podrobně rozpracovaný proces může eliminovat neobvyklé konání rozhodce, který by nerespektováním vůle stran dal důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem. 8 Je však důležité si uvědomit, že komplikováním procesních pravidel se strany mohou dostat kolem dokola k bodu, ze kterého vycházely, tj. k soudnímu řízení, a fakticky budou kromě názvu podstupovat soudní řízení. Takový přístup by ve skutečnosti snižoval alternativní výhody, které rozhodčí řízení ve své podstatě poskytuje, tedy zejména flexibilitu, která zabezpečí ušití na míru konkrétnímu vztahu. K nevýhodám rozhodčího řízení patří především skutečnost, že rozdíl v arbitrabilitě sporu, zejména v mezinárodním rozměru může negativně ovlivnit průběh sporu 9. Spíše rizikem než přímo nevýhodou rozhodčího řízení je dále osoba rozhodce, který může být zaujatý nebo nevydat po zaplacení poplatků rozhodčí nález. Jde o situace, kdy, jednoduše řečeno, selže lidský faktor. Osobně se domnívám, že v českých podmínkách toto je riziko i u soudního řízení a byť by bylo možné namítat, že v rozhodčím řízení není možnost se odvolat, podjatost rozhodců lze řešit napadením rozhodčího nálezu vydaného podjatým rozhodcem dle ZRŘ (více viz kapitola ). Výhodou pak je, že takový rozhodce vykonal svoji poslední práci jako rozhodce, oč se postará fungování trhu, zatímco soudce v ČR bude rozhodovat dále. V amerických podmínkách je tato nevýhoda téměř zanedbatelná, protože toto nebezpečí je vyrovnáno mimořádnou rolí, která je právu a právníkům a zejména soudcům v americké společnosti přisuzována a díky této autoritě, veřejné kontrole i profesnímu jménu si ho soudci nedovolí zneužít. 10 Rozehnalová 11 dále uvádí jako nevýhodu rozhodčího řízení problémy s předběžnými opatřeními. Tato problematika je podrobněji rozebrána v kapitole Rozhodčí řízení tak 7 Důvodem je signifikantní rozdíl v systému práva, kde v rámci českého kontinentálního práva existuje striktně daný rámec, ve kterém se svoboda stran tvořit procesní pravidla může pohybovat, na rozdíl od amerického precedentního systému, kde si strany vytvoří pravidla vlastní a bude pouze posuzováno, jestli jsou daná pravidla v souladu s Ústavou a ekvitou. 8 V USA je možné jak zrušení nálezu od počátku jakoby ani nevznikl (vacatur) tak pouze zbavení účinnosti (nullification), nicméně české právo ( 31 ZRŘ) toto u rozhodčích nálezů nerozlišuje. Praktický dopad je stejný a teoretická koncepce je předmětem teorie práva. 9 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, str Boháček, M.: Základy amerického obchodního práva, LINDE Praha a.s., 2007, str Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, str

15 jako všechno má tedy svá pozitiva i negativa, obecně však lze říci, že při uvážlivém rozhodnutí a volbě správného postupu převáží pozitiva. 1.4 ZÁSADY ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Právo rozhodčího řízení je postaveno na několika zásadách, které podrobněji rozeberu v následujícím textu. Pochopení těchto zásad či principů je nezbytnou podmínkou k participaci na rozhodčím řízení. Důležitým faktem ale je, že zatímco zásady českého rozhodčího řízení mají svůj původ v OSŘ - neboli jsou odvozené od zásad civilního procesu - ty americké mají původ v samotném rozhodčím řízení, resp. v precedentech týkajících se rozhodčího řízení Zásada dispoziční, princip smluvní svobody (freedom of contract) Zatímco dispoziční zásada je institutem kontinentálního práva, princip smluvní svobody v kontextu procesního práva je naopak typický pro právo americké. Jak uvidíme dále, přestože oba instituty jsou odlišného původu, jejich praktické důsledky v obou systémech se vzájemně podobají. V dalším textu, když použiji pojem zásada dispoziční, mluvím o českém právu, když použiji pojem princip smluvní svobody mluvím o právu americkém. Nejvýznamnější rozdíl je ve způsobu ukotvení těchto zásad (principů) v zákoně a rozsahu jejich aplikace. V české právní úpravě zásadu dispoziční přímo předpokládá OSŘ, nicméně v rozhodčím řízení jsou stranám dány širší možnosti směrem k dispozici s postupem v řízení. 12 V americké právní úpravě je princip smluvní svobody ukotven v Ústavě a v precedentech Amerického nejvyššího soudu. Smluvní strany si mohou určit, zda spor bude projednáván v rozhodčím řízení ad hoc nebo u stálého rozhodčího soudu, mohou stanovit počet rozhodců apod. Zásada dispoziční se projevuje v tom, že během řízení činí strany vůči rozhodci procesní úkony, jež mají nejčastěji podobu návrhů. Dalším rozdílem v chápání těchto zásad je fakt, že zásada dispoziční se vztahuje již na samotný proces rozhodčího řízení, zatímco princip smluvní svobody je aplikován již v době vzniku rozhodčí smlouvy. Důsledky použití obou zásad jsou ovšem stejné, strany mají právo disponovat s řízením, resp. s jeho předmětem. 12 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, ASPI Publishing, s.r.o., 2002, str

16 Americká úprava však princip smluvní svobody aplikuje na rozhodčí řízení jako celek. Řečeno jinak, jakoby všechny normy upravující americké rozhodčí řízení byly dispozitivní. Tento fakt je třeba mít napaměti vždy, když se mluví o rozhodčím řízení v USA. Naproti tomu, zásada dispoziční se týká jenom konkrétních dispozičních úkonů jakými jsou např. návrh na zahájení řízení, změna návrhu na zahájení řízení, zpětvzetí návrhu na zahájení řízení, uznání nároků, obrana odpůrce a jeho námitky, vzájemný návrh, smír. 13 Rozdíl mezi uplatněním obou zásad tedy spočívá v tom, že v českém rozhodčím řízení jsou možnosti žalující strany disponovat řízením, resp. možnosti obou stran si průběh řízení upravit rozhodčí doložkou, limitovány nezměnitelným a nepřekročitelným rámcem kogentních norem ZRŘ a OSŘ, zatímco v právu americkém dává princip smluvní svobody stojící, jak již bylo uvedeno, nad zákonem, stranám možnost nejen disponovat řízením v českém smyslu slova, ale také upravit si průběh řízení natolik podrobně a třeba i odchylně od běžných standardů, jak jen si budou přát Zásada rovnosti Tato zásada je v obou zemích pojímaná stejně. Stranám je poskytnuta rovná možnost k uplatnění a hájení svých práv. Dodržování této zásady se projevuje v požadavcích na rozhodce, kde obě právní úpravy vyžadují nestrannost, nepodjatost a nezávislost na kterékoliv straně sporu. Porušení této zásady je jedním z důvodu zrušení rozhodčího nálezu soudem Zásada rychlosti Rychlost vyjadřuje smysl samotného rozhodčího řízení. Strany častokrát volí tuto formu řešení sporu právě z důvodu jeho rychlosti. Díky této zásadě je spor rozhodnut v době, kdy to ještě pro strany má smysl. Nejedená se tady jenom rychlé vymožení pohledávky, ale i o zachovaní korektního obchodního vztahu, což je faktor snad ještě podstatnější, byť v českém kontextu poněkud podceňovaný. Obchodní vztah tak po vyřešení sporu může klidně pokračovat dál Zásada neformálnosti Rozhodčí řízení je neformální proces. Otázky doručování, místa jednání, jazyka řízení jakož i procesní pravidla si strany určují samy. V americkém pojímání tvoří zásada 13 Zdroj: Schelle, K.; Schelleová,I.: Rozhodčí řízení (historie, současnost a perspektivy), EUROLEX Bohemia, Praha, 2002,str

17 neformálnosti jeden z aspektů principu smluvní svobody, neboť možnost volit si výše uvedené z principu smluvní svobody vychází. V českém kontextu je naopak neformálnost uváděna samostatně jako jedna z charakteristických vlastností arbitráže Zásada neveřejnosti Rozhodčí řízení je proces neveřejný. Je tomu tak z důvodu zachování obchodního tajemství, nicméně v USA může některá ze stran požádat, aby řízení naopak bylo veřejné. K dalším zásadám rozhodčího řízení patří zásada projednací, zásada ústnosti (dnes již prolomena 15 ), zásada materiální pravdy a zásada volného hodnocení důkazů. Všechny zásady se projevují i v americké úpravě rozhodčího řízení. 14 srov. Růžička, K.: Mezinárodní obchodní arbitráž, Prospektum, Praha, 1.vydání, 1997, 168s 15 V ČR existují stálé rozhodčí instituce, jejichž jednací řády naopak stanovují, že řízení je zpravidla vedeno písemně, nedohodnou-li se strany na tom, že má být nařízeno ústní jednání (viz např. 9 odst. 1) Jednacího řádu Rozhodčího soudu České republiky, k.s., uveřejněný na adrese Ve Spojených státech je písemní rozhodčí řízení taky možné

18 KAPITOLA DRUHÁ: PRAMENY A SYSTÉM PRÁVA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ Kapitola druhá tvoří výjimku z pravidla průběžné komparace, které je aplikované na tuto práci. Prameny a systém práva USA a ČR jsou natolik odlišné, že považuji za vhodnější je rozebrat v samostatných celcích. Proto první část kapitoly bude věnována českým pramenům práva rozhodčího řízení a druhá část pak právu americkému. V obou případech se soustředím pouze na normy vnitrostátní, zatímco mezinárodními úmluvami se stručně zabývám v kapitole X o Mezinárodním obchodním rozhodčím řízení. Zdůrazňuji hned v úvodu nejpodstatnější rozdíl v právní úpravě: zatímco na české rozhodčí řízení se přiměřeně vztahuje OSŘ a působí podpůrně, americké rozhodčí řízení je upraveno samostatně a americké civilní procesní normy a precedenty se proto na rozhodčí řízení nevztahují. Rozhodčí řízení má svou samostatnou právní úpravu a precedenty, čím se ještě více zdůrazňuje jeho paralelní existence vedle řízení soudního. 2.1 PRAMENY PRÁVA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ V ČR Základním pramenem práva rozhodčího řízení je v ČR zákon č. 216/1994 Sb.,o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (ZRŘ). Byl přijat 1.listopadu 1994 a navázal na tradici existence samostatných zákonů upravujících rozhodčí řízení. 16 Oproti předcházející úpravě v zákoně č. 98/1963 Sb. zákon rozšířil možnost řešení sporů i na spory vnitrostátní. Zákon upravuje jak problematiku řízení ad hoc, tak řízení u stálých rozhodčích soudů, otázky vzniku pravomoci rozhodců a otázky související s rozhodčím nálezem. Zákon je rozdělen do osmi částí. První část se zabývá rozhodčí smlouvou a také stanoví, jaké spory mohou být řešeny před rozhodčím tribunálem a které jsou ze zákona vyloučeny z rozhodčího řízení, jinak řečeno stanoví podmínky arbitrability sporu. Této problematice je věnována čtvrtá kapitola této práce. Druhá část zákona se věnuje rozhodcům. Podle 4 ZRŘ může být rozhodcem občan ČR, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, nebo cizinec, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva svého státu, postačí ovšem způsobilost k právním úkonům podle českého práva. Jak připomínají Schelle a Schelleová, kolem ustanovení o vymezení toho, 16 Rozehnalová, N.: Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku, ASPI Publishing, s.r.o., 2002,str

19 kdo může rozhodcem se odehrála poměrně obsáhlá diskuse. 17 Před přijetím ZRŘ došlo mezi odbornou veřejností ke sporům o tom, zda by stát neměl alespoň do určité míry zabezpečit regulaci podmínek a předpokladů výkonu funkce rozhodce. Požadavky na jejich přísnější zákonné vymezení se konec konců objevují dodnes. Taková úprava by se lišila nejenom od zákona č. 98/1963 Sb., ale i od zahraničních úprav. Schválené a dosud platné znění 4 ZRŘ tedy nakonec žádné kvalifikační, věkové ani jiné požadavky na funkci rozhodce nestanoví. Domnívám se, že jakákoliv snaha regulovat rozhodce by měla negativní dopad na rozhodčí řízení. Je důležité si uvědomit, že i když to není v české praxi běžné, možnost volit rozhodce znamená zejména možnost volit si jeho odbornost. Kdyby např. zákon obsahoval jako požadavek vysokoškolské vzdělání, mohlo by se stát, že spor ve stavebnictví by rozhodoval doktor práv namísto skvělého stavaře - byť bez vysoké školy - který by podstatně lépe porozuměl podstatě sporu. Uvedený příklad je pouze ilustrativní, nicméně poukazuje na důležitost zachování volnosti zvolit si za rozhodce toho, koho strana považuje za nejvhodnějšího. Ve srovnání se Spojenými státy je patrné, že česká praxe rozhodčího řízení se v tomto směru bohužel ubírá poněkud zvláštním směrem. Na listinách rozhodců jednotlivých rozhodčích soudů figurují v drtivé většině právníci a ekonomové. 18 Vedle podmínek výkonu funkce rozhodce jsou ve druhé části zákona upraveny další otázky týkající se rozhodců, jako např. jejích jmenování, odvolání, nebo vzdání se funkce. Důležitým požadavkem na rozhodce je nepodjatost a tuto otázku řeší 8 ZRŘ. Třetí část zákona se zabývá samotným rozhodčím řízením. Řeší otázky zahájení rozhodčího řízení, rozhodování o pravomoci, místa a jazyka jednání, dokazování, nákladů, předběžných opatření a ukončení rozhodčího řízení. Třetí část zákona se tedy zabývá průběhem rozhodčího řízení a jeho fázemi. V této práci je tomuto tématu věnována kapitola třetí. Čtvrtá část zákona řeší otázku zrušení rozhodčího nálezu soudem a zastavení nařízení výkonu rozhodnutí. Na tomto místě se této problematice nebudu podrobněji věnovat, protože je jí věnována šestá kapitola této práce. Část pátá obsahuje ustanovení o poměru k cizině. Zákon v této částí řeší otázku přípustnosti rozhodčí smlouvy s mezinárodním prvkem a jejích ostatních náležitostí, a dále otázku volby hmotného práva rozhodčího řízení ve vztazích s mezinárodním prvkem. Je 17 Schelle, Karel;Schelleová. Ilona: Rozhodčí řízení (historie, současnost a perspektivy), EUROLEX Bohemia, Praha, viz. listiny rozhodců Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Rozhodčího soudu České republiky

20 v ní implementována Newyorská úmluva o výkonu cizích rozhodčích nálezů. Problematika rozhodčího řízení s mezinárodním prvkem je velice obsáhlá a komplikovaná nejen z pohledu českého práva, ale i z pohledu amerického. Předmětem této práce není rozhodčí řízení s mezinárodním prvkem, ale národní úpravy rozhodčího řízení a jejich komparace. Přesto si v závěru této práce stručně povšimneme i problematiky rozhodčího řízení v mezinárodním prostředí. Část šestá stanoví pravomoc a příslušnost soudů v řízení o neplatnosti rozhodčí smlouvy, při předvolání svědků a vyžádaní dokumentů nebo při potížích s jmenováním rozhodců Část sedmá obsahuje směny a doplnění OSŘ a Část osmá pak obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná. Nestátním prostředkem úpravy rozhodčího řízení jsou pak pravidla neboli řády rozhodčích soudů. Jednací řád rozhodčího soudu je chápán jako ucelený soubor procesních pravidel řídících rozhodčí řízení u konkrétní instituce. 19 Závaznost těchto pravidel je odvozena ze zákona, který svými kogentními normami vymezuje rámec, ve kterém se rozhodčí instituce mohou pohybovat. Podpůrně k ZRŘ působí občanský soudní řád. V dosahu českého práva totiž prakticky neexistuje výraznější rozdíl v zahájení řízení u soudu obecného a soudu rozhodčího, co se požadavků na úkony týče. I tato skutečnost má za následek fakt, že ve srovnání s americkým právem je rozhodčí řízení v ČR upraveno mnohem rigidněji. 20 V řízení před rozhodci či rozhodčími tribunály ustanovenými ad hoc je pak nutné použít přiměřeně OSŘ přímo, čili vytvořit procesní pravidla v rámci mezí stanovených tímto zákonem PRAMENY PRÁVA ROZHODČÍHO ŘÍZENÍ V USA Úvodem Americké právo rozhodčího řízení (U.S. arbitration law) má několik různých aspektů, jež ho významně odlišují od práva českého. Prvním je fakt, že vznik tohoto práva je úzce 19 Ibid., str Je důležité si uvědomit, že byť srovnáváme rozhodčí řízení, které jako takové je postaveno na stejných základech a principech v obou zemích, je včleněno do výrazně odlišných právních systémů, kterými je ovlivněno

21 spjat s vývojem privatizace sociálních služeb, která je projevem snahy oslabit tzv. big government přístup k řešení společenských problémů. Rozhodčí řízení tak přispělo a pořád přispívá k významné změně ve společenských i politických hodnotách. Právo rozhodčího řízení reprezentuje radikální přístup k rozhodovacím systémům, v rámci kterého není nevyhnutelné, aby státem garantované rozhodovací systémy poskytovaly absolutní ochranu zákonných práv. Když je systém ochrany práv deformovaný tíhou svých vlastních procesních pravidel, i ta nejzákladnější práva budou porušena. 21 Kromě toho, princip smluvní svobody, kterým je americké právo rozhodčího řízení prodchnuto, vzbuzuje v představitelích politické obce snahu o zavedení kogentních norem upravujících rozhodčí řízení. 22 Ve smlouvách si totiž strany mohou vytvořit právo, kterým se bude řídit každý jednotlivý samostatný vztah nebo obchodní transakce mezi nimi. Z českého pohledu se zde vnucuje otázka, kde je pak ukotveno, co se smí a co ne, co je ještě v souladu s právem a co již překračuje jeho hranice? Tady je odpověď velice jednoduchá: v morálce a etice, jako principu který má v sobě velmi silně zakotvené nejen americké právo rozhodčího řízení, ale i americká občanská společnost. Druhým specifikem amerického práva rozhodčího řízení je, že poukazuje na selhání práva hmotného a procesního. Vzrůstající počet sporů řešených před rozhodci, zvýrazňuje limity, které má hmotné a procesní právo. Dokazuje, že se doslova dusí ve svých vlastních principech a z tohoto úhlu pohledu, právo rozhodčího řízení nahlodává principy, na kterých je postavený americký právní systém. 23 Třetím aspektem je fakt, že americké právo rozhodčího řízení výrazně reflektuje praktické potřeby všech zúčastněných. Spravedlivé rozhodování sporů není již fixováno na představu formální právní instituce (např. vznešeného soudu), kde je nedotknutelnost práv ochraňována soudní mocí veřejnou jako důvěrným a spolehlivým strážcem práva. Dnes, právě flexibilita a možnost přizpůsobit proces vytvářejí skutečně prostor pro zodpovědné a reálné vyřešení sporu. Když uvažujeme o americkém právu rozhodčího řízení, nesmíme opomenout fakt, že USA jsou federace v právním systému common law. Pro pochopení systému pramenů práva rozhodčího řízení v USA je nutné si uvědomit nejen to, že samotný právní systém je 21 Carbonneau Thomas E.: The law and practice of arbitration Second Edition, Juris Publishing, Inc. NY, 2007,str Pozorný čtenář si jistě v tomto bodě uvědomuje podstatný rozdíl mezi srovnávanými systémy, kde české právo jako typ práva kontinentálního tyto zmíněné kogentní normy (např. OSŘ), které limitují princip smluvní svobody, má. 23 Carbonneau Thomas E.: The law and practice of arbitration Second Edition, Juris Publishing, Inc. NY, 2007,

22 postavený na jiných principech než systém kontinentálního práva, ale dále také to, že se jedná o federaci. Když mluvíme o americkém právu rozhodčího řízení, máme tím namysli především Federální zákon o rozhodčím řízení - FAA. Mimo ten má každý stát federace svůj vlastní zákon o rozhodčím řízení, který může navzdory harmonizaci 24 některé otázky rozhodčího řízení řešit odlišně než FAA. Kromě federálních a státních zákonů jsou pramenem práva i precedenty, které mohou být v rozhodovacím obvodu jednotlivých federálních soudů odlišné. Jak uvidíme dále v textu, není zcela výjimkou, že Federální odvolací soudy z různých obvodů 25 mají jiný názor na danou skutečnost a vydají pak různé precedenty. Při posuzovaní právního vztahu a sporu z něho vzniklého je pak nevyhnutné nejen vyřešit otázku aplikace státní či federální normy, ale také znát stanovisko soudu, který je místně příslušný konkrétnímu sporu. Rozdílné precedenty odvolacích soudů samozřejmě může vyřešit precedent s nejvyšší právní sílou, tedy stanovisko Amerického nejvyššího soudu, není ale podmínkou, že se spor vždy dostane až před Americký nejvyšší soud. Zabývat se podrobněji americkým právním systémem a aplikaci jednotlivých norem v rámci federace by bylo nad rámec této práce, nicméně, mějme na paměti, že když mluvíme o americkém právu rozhodčího řízení, mluvíme o zákonu federálním, tedy o FAA. Pro snazší pochopení amerického systému pramenů práva rozhodčího řízení se budu nejprve věnovat některým judikátům odvolacích federálních soudů a Nejvyššího soudu, které souvisejí s aplikací FAA jako celku a vytvářejí mu v systému pramenů práva pozici, která, jak uvidíme, z jeho doslovného znění není zdaleka patrná, tedy pozici amerického obecného federálního práva rozhodčího řízení platného pro jakýkoli rozhodčí spor mezi jakýmikoli subjekty, které se, jsou-li splněny podmínky zapojení do mezistátního obchodu (viz níže výklad k 1 FAA), užije přednostně vzhledem k zákonům jednotlivých států. V oddílu pak rozeberu samotný text zákona a budu se věnovat jeho nejvýznamnějším ustanovením a jejich judikatornímu výkladu. 24 Podrobněji k otázce harmonizace dále v této kapitole 25 Pomineme-li systém soudů v jednotlivých členských státech americké federace, systém (obecných) federálních soudů je třístupňový, přičemž na úrovni druhé (odvolací) instance působí 13. soudů (U.S. Courts of Appeal), z nichž každý má místní působnost v obvodu (circuit), který zahrnuje území několika členských států federace. Rozhodnutí každého z těchto soudů mají ve věcech upravených federálních právem sílu precedentu pro oblast jeho místní působnosti. Judikatura soudů jednotlivých obvodů se pak pochopitelně může lišit. Courts of Appeal jsou pak instančně podřízeny Nejvyššímu soudu (U.S. Supreme Court), který v sobě v zásadě spojuje funkce českého Nejvyššího a Ústavního soudu a jehož rozhodnutí mají jako precedenty nejvyšší právní sílu. Pokud v této práci hovořím o rozhodnutích jednotlivých federálních odvolacích soudů, užívám termínů např. první odvolací soud atd. Více k systému americké justice v české literatuře např. Boháček, M.: Základy amerického obchodního práva, Linde Praha, 2007, str. 48 an

23 2.2.2.Precedentní právo Při zkoumání právní úpravy rozhodčího řízení v USA je třeba mít na paměti, že jejím určujícím prvkem je soudní precedens, který se od českých judikátů liší tím, že je právně závazný. Samotný fakt, že existuje federální zákon, ještě nic neznamená. Důležité je to, jak ji soudy vysvětlí a tím stanoví rozsah a podmínky aplikace jeho jednotlivých ustanovení. Tvůrci precedentů jsou soudci, kteří jsou na politice nezávislými odborníky a mají možnost dané pravidlo promýšlet do velkých hloubek, často podle svého svědomí. 26 V oblasti rozhodčího práva sehrál významnou roli Americký nejvyšší soud (U.S. Supreme Court, dále také jen Soud). Práce Soudu v této oblasti byla podle Carbonneaua skutečně intenzivní. Kromě toho, Soud zastává názor, že rozhodčí řízení je nejlepší a pravděpodobně poslední šancí k dosažení fungující civilní spravedlnosti v současné americké společnosti. 27 Toto přesvědčení soudu se samozřejmě odráží v jeho rozhodování, jímž jsou vytvářeny právní normy, a které vykazuje velmi pozitivní a podpůrný přístup k rozhodčímu řízení. Tři soubory precedentů reprezentují základní kameny doktríny rozhodčího řízení. Prvním je trilogie Steelworkers 28 ve které byl stanoven základní princip amerického rozhodčího řízení, a to, že rozhodčí řízení je samostatný systém řešení sporů s vlastními pravidly a paralelně existující vedle klasického civilního soudnictví. Druhým významným souborem rozhodnutí Soudu je trilogie federalizmu 29, která vznikla v 80. letech. Tato rozhodnutí závazně stanovila, že právo na rozhodčí řízení je právem federálním. 30 Byla tak založena nebo spíše potvrzena možnost aplikace federálního práva rozhodčího řízení a příslušnost federálních soudů pro posuzování sporů týkajících se rozhodčího řízení. Při důsledném čtení textu 2 FAA můžeme dovodit jeho federální kontext, nicméně až soudní precedenty této trilogie potvrdily, že právo na rozhodčí řízení skutečně je právem federálním a ukotvily tuto interpretaci zmíněného ustanovení jako závaznou. Uvedu příklad: podle vnitrostátního práva rozhodčího řízení Alabamy jsou 26 Boháček, Martin: Základy amerického obchodního práva, Linde Praha, 2007, str Carbonneau Thomas E.: The law and practice of arbitration Second Edition, Juris Publishing, Inc. NY, 2007, str STEELWORKERS v. AMERICAN MFG. CO., STEELWORKERS v. WARRIOR & GULF CO., STEELWORKERS v.enter.wheel & CAR CO. 29 MOSES H. CONE MEM L HOSP.v.MERCURA CONSTR.CORP.,SOUTHLANDCORP.v.KEATING, DEAN WITTER REYNOLDS v. BYRD 30 Jako občan USA Minnesotan, máte svá federální práva ukotvená v ústavě a federálních zákonech i svá státní prává ukotvena v předpisech státu Minnesota

24 rozhodčí nálezy nevymahatelné. 31 Naopak, pokud se daný vztah a spor z něj plynoucí řídí FAA (tedy právem federálním) rozhodčí nález vymahatelný bude. Pro strany sporu, který má relevantní vztah ke státu Alabama, bude tedy klíčové, zda se na jejich spor bude aplikovat vnitrostátní či federální právo rozhodčího řízení (o působnosti FAA více dále v této kapitole). Pakliže se aplikuje zákon federální, má přednost pře zákonem státním. Kdyby právo na rozhodčí řízení nebylo právem federálním, bylo by ponecháno v působnosti jednotlivých členských států a rozhodčí řízení by se tak muselo řídit tím kterým státním právním řádem. Trilogie federalizmu tedy zabezpečila aplikaci tzv. federal preemption, což je přednost federálního zákona před zákonem státním i na právo rozhodčího řízení, právě tím, že 2 FAA vysvětlila tak, že právo na rozhodčí řízení je právem federálním. Další významnou trojici rozhodnutí tvoří trilogie Bremen, Schrek a Mitsubishi o mezinárodních sporech. Federální soudy v těchto kauzách potvrdily příslušnost rozhodčích soudů zahraničních a posílily tím stabilitu mezinárodního obchodu. Americké rozhodčí soudy rozhodují nejenom ve prospěch národního rozhodčího řízení, ale i ve prospěch mezinárodního rozhodčího řízení. Výše jmenované precedenty v oblasti rozhodčího řízení se opírají o několik principů, na kterých Soud postavil své rozhodování. Za prvé, smluvní strany mají téměř absolutní právo určit míru své participace v rozhodčím řízení. Mohou určit spory, jejichž řešení bude podrobeno rozhodčímu řízení nebo naopak vyjmout určité spory z dosahu rozhodčího řízení, přičemž arbitrabilita sporu je téměř absolutně vymezena dohodou smluvních stran. Strany mohou zvolit, kdo (rozhodci nebo státní soud) bude rozhodovat o arbitrabilitě sporu nebo - v některých obvodech federálních odvolacích soudů - rozšířit pravomoc státních soudů k přezkoumání rozhodčího nálezu nad rámec zákona. V těchto případech nastává situace, kdy má smlouva přednost před zákonem. 32 Ve Volt Info. stanovisko soudu říká: Neexistuje žádný federální předpis (pravidlo) upřednostňující rozhodčí řízení v rámci určitého souboru procesních pravidel; federální přístup směřuje jednoduše k zabezpečení vymahatelností podle pravidel v příslušné rozhodčí smlouvě [FAA] nepožaduje po smluvních stranách, aby se podrobily rozhodčímu řízení, pokud se tak samy nedomluvily a ani nezabraňuje stranám, které se 31 MASTROBUONO V. SHEARSON LEHMANN, [online], Pro lepší pochopení považujme FAA za dispozitivní normu. Byť to není zcela správný přístup, umožní nám to komparaci. Jak je vidět, otázky, které jsou v české úpravě kogentní, si podle americké úpravy mohou strany upravit odchylně od zákona

25 dohodly na rozhodčím řízení, vyjmout určité nároky z působnosti rozhodčího řízení. Jednoduše požaduje (FAA pozn. autorky) po soudech vymožení uzavřené rozhodčí smlouvy stejně, jako jiné smlouvy, na základě podmínek stanovených ve smlouvě 33 Ve First Options se Soud dále zabývá tím, kdo rozhoduje o arbitrabilitě sporu, a zda smluvní strany podrobily otázku arbitrability rozhodčímu řízení. Odpovědi na tyto dvě otázky neúprosně plynou z faktu, že rozhodčí řízení je jednoduše záležitostí smlouvy (dohody) mezi stranami, je to způsob jak vyřešit spory ale pouze ty spory- které strany podrobily rozhodčímu řízení [S]oud musí ustoupit rozhodčímu nálezu v otázce arbitrability, jestliže smluvní strany podrobily tuto otázku rozhodčímu řízení. Za druhé, soudy jsou povinny vymoci smlouvu o rozhodčím řízení tak, jak je napsaná, za podmínky, že takový postup by nevedl k vyhýbaní se rozhodčímu řízení. Smluvní svoboda je měřítkem rozhodčího řízení, jestli je v souladu s požadovanými principy federálního práva rozhodčího řízení. 34 Klíčovým je v této otázce precedent Mastrobuono v. Shearson, kde soudce Stevens zdůrazňuje, že to co, si strany domluvily v rozhodčí smlouvě, má větší sílu než to, co stanoví zákon. Mezi panem Mastrobuono a společností Shearson Lehmann vznikl spor, který na základě rozhodčí smlouvy měl být řešen před rozhodci. Strany si ve smlouvě domluvily 35, že rozhodci mají právo rozhodnout o tzv. punitive damages 36 a zároveň stanovily, že smlouva a veškeré spory s ní plynoucí se řídí právem státu New York. Právo New Yorku povoluje řešit nároky na punitive damages pouze soudům a odvolací soud tak shledal dohodu o řešení nároků na punitive damages za neplatnou a nepřiznal panu Mastrobuono nároky na punitive damages. Americký nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a argumentoval: když smluvní strany zahrnou řízení o náhradě punitive damages do sporů, které chtějí řešit v rámci rozhodčího řízení, FAA zabezpečí, že jejich smlouva bude vymahatelná podle podmínek ve smlouvě stanovených, i když by jinak státní právo vylučovalo možnost řešit takové nároky v rámci rozhodčího řízení. 37 Jak plyne z uvedeného, to co si strany domluví ve smlouvě o rozhodčím řízení platí a bude vymoženo i kdyby to bylo v rozporu s ustanovením některého státního zákona. 33 VOLT INFO.SCIS.,INC.V.BD.OF TRUSTEES OF LELAND STANFORD JUNIOR UNIV., 34 Carbonneau Thomas E.: The law and practice of arbitration Second Edition, Juris Publishing, Inc. NY, 2007, str Otázky punitive damages nebyl explicitně řešena, soud dospěl k názoru, že úmyslem stran bylo i nároky na punitive damages řešit před rozhodci 36 Sankční složka náhrady škody; viz také podrobný komentář k příkladu Mastrobuono v kapitole MASTROBUONO V. SHEARSON LEHMANN, [online],

26 Za třetí, rozhodčí řízení je jenom formou procesního řízení. Volba rozhodčího řízení, tedy nemá žádný dopad na hmotná práva. Proto jak smluvní, tak zákonné nároky mohou být řešeny v rámci rozhodčího řízení. Volbou rozhodčího řízení pro zákonný nárok se strany nevzdávají hmotného práva, které jim plyne ze zákona; pouze podrobily řešení takového nároku rozhodčímu, nikoliv soudnímu fóru. 38 Za čtvrté, na volbu rozhodčího řízení je nahlíženo jako na volbu, která je v nejlepším zájmu všech smluvních stran. Tento zásadní přístup umožňuje soudům důsledně aplikovat principy smluvního práva na smlouvy o rozhodčím řízení. Smluvní právo (contract law), které upravuje principy a zásady tvorby smluv a podmínky jejich platnosti, přitom tvoří důležité a obsáhlé odvětí amerického práva. Výše popsané přístupy Soudu definují základní rámec práva rozhodčího řízení. Jsou to základní principy práva rozhodčího řízení, které ovšem vytvořila soudní praxe, nikoliv zákonodárce. Je tedy skutečně nevyhnutné kromě zákona znát jeho judikatorní výklad jinak se může stát, že si strany vysvětlí znění zákona jinak Federální zákon o rozhodčím řízení FAA je zákon z roku 1925, jehož doslovné znění by dnes bez dostatečně extenzivního výkladu federálních soudů bylo téměř nepoužitelné. přitom bylo provedeno pouze několik dodatků a to v roce 1970, 1988 a Zákon se zabývá rozhodčím řízením v námořnictví. Po pouhém jeho přečtení způsobem čtení zákonů v ČR bychom snad ani nedospěli k závěru, že řeší komplexně rozhodčí řízení a je aplikovatelný i na jiné oblasti vztahů, než námořní. FAA je rozdělen do tří hlav. První hlava má šestnáct paragrafů, resp. článků a (ve znění, v němž je vykládán federálními soudy) řeší komplexně americké právo rozhodčího řízení. Ve druhé a třetí hlavě jsou inkorporovány mezinárodní smlouvy upravující rozhodčí řízení, jejichž jsou USA signatářem, konkrétně Newyorská úmluva o výkonu cizích rozhodčích nálezů a Inter-American Arbitration Convention. V této práci se budu dále zabývat pouze národní úpravou amerického rozhodčího řízení a v dalším textu rozeberu nejdůležitější články FAA. Pro jejich označení budu užívat označení a ke každému paragrafu bude uveden nejvýznamnější precedent či precedenty, který ho vysvětlují. 38 SHEARSON/AM.EXPRESS, INC.,V. MCMAHON, [online],

27 1 Námořní transakce a obchod ; výjimky z aplikace článku Článek definuje námořní transakce a obchod, vymezuje rozsah aplikace FAA a stanovuje podmínky, za kterých se na rozhodčí řízení vztahuje FAA. Přednost FAA před státním zákonem (federal preemtion) byla řešena v roce 1967 v precedentu Prima Paint Corp. v. Flood and Conclin Manufacturing Co., kde Americký Nejvyšší soud stanovil, že FAA bylo v době svého v zniku zamýšleno jako nařízení Kongresu federálním soudům, jak mají rozhodovat ve věcech arbitrážního práva. Soudní rozhodnutí v Southland Corp. v. Kaplan a v Allied-Bruce Terminus Cos., Inc, v. Dobson názorně dokazují, že FAA je závazné pro různé spory, ve kterých se aplikuje státní právo (chápej členů federace, např. illinoiské), a které jsou nějakým způsobem zapojeny v mezistátním obchodu (obchodu mezi členy federace). Co se týče slovního spojení zapojeny v mezistátním obchodu vysvětlení tohoto pojmu se dostalo až před Americký Nejvyšší soud. V Citizen Bank v. Alfabaco Soud dospěl k názoru, že spojení zapojeny v mezistátním obchodu je nutno chápat velmi široce. I když samotný vztah je vázán na stát Alabama a spor z něho plynoucí se odehrává ve státě Alabama, ke splnění podmínky zapojeny do mezistátního obchodu postačí, že Alfabaco vyvíjí svou podnikatelskou činnost i v jiných státech než v Alabamě a FAA tedy bude aplikován. Pro vysvětlení, pakliže by v daném případě nebyla splněna podmínka mezistátního obchodu, na spor by se aplikovalo vnitrostátní právo Alabamy, podle nějž, jak už jsem zmínila výše, nejsou rozhodčí nálezy vynutitelné státní mocí. Jakmile byla ale splněna uvedená podmínka, spor se řídil federálním právem, tedy FAA a na něj navazujícími precedenty, přičemž federální právo výkon rozhodčích nálezů umožňuje. Extenzivním výkladem podmínky mezistátního obchodu tedy federální soudy vynímají z působnosti jednotlivých státních úprav jakýkoli spor, který má byť i jen vzdálený vztah k obchodu mezi členskými státy. Pro srovnání dodávám, že v případě řešeném citovaným rozhodnutím by podle českého mezinárodního práva soukromého o mezinárodní prvek v žádném případě nešlo. Článek dále obsahuje n následující větu: Nic ze zde uvedeného se nevztahuje na pracovní smlouvy námořníků, železničářů nebo jiného druhu pracovníků zapojených v zahraničním nebo mezistátním obchodě. 39 Toto ustanovení bylo považováno za vyloučení pracovněprávních vztahů z rozhodčího řízení, nicméně Soud v Gilmer v. Interstate/Johnson Lane Corp. potvrdil rozhodčí doložku pro pracovní vztah makléře. 39 FAA, 1, [online],

28 Tento precedens založil restriktivní výklad vyloučení pracovních sporů z dosahu FAA, v jehož důsledku se. vyloučení vztahuje pouze na pracovní vztahy v FAA vyjmenované, čili na námořníky a železničáře, resp. na pracovníky v mezinárodní dopravě. Jiné pracovní smlouvy mohou obsahovat rozhodčí doložku a nevylučuje se aplikace FAA. 40 Výše zmíněný výběr judikatury k 1 FAA opět ilustruje přístup amerických soudů protežující rozhodčí řízení a favorizující použití federálního práva. Na jedné straně vidíme hledání mezistátního obchodu tam, kde jde na první pohled o čistě vnitrostátní vztah, s evidentním účelem dojít k závěru o možnosti aplikovat FAA. Na druhé straně si můžeme povšimnout naprosto restriktivní aplikace takového ustanovení, která by mohlo některou skupinu právních vztahů z působnosti FAA vyloučit. Na tomto místě je třeba opět připomenout, jak významně se federální soudy podepsaly na aktuálním chápání zákona jemným dotvářením jeho obsahu koncepčně vycházejícím z premisy, že rozhodčí řízení je všeobecně vhodným způsobem řešení sporů. 2 Platnost, neodvolatelnost a výkon smluv o rozhodčím řízení Tento článek je považován za ústřední ustanovení FAA, protože staví rozhodčí smlouvy na úroveň smluv v rámci smluvního práva. Jinak řečeno, rozhodčí smlouva má stejnou váhu a postavení v americkém právu jako kterákoliv jiná smlouva, která se řídí americkým smluvním právem. Na základě tohoto ustanovení je jak rozhodčí doložka, tak rozhodčí smlouva zákonným závazkovým vztahem (smlouvou ve smyslu zákona) a zákon je považuje za platné, neodvolatelné a vymahatelné Toto ustanovení zrušilo předešlou praxi, kdy smlouvy o rozhodčím řízení nabyly platnost až vynesením rozhodčího nálezu. V souvislosti s tímto článkem byly soudy řešeny otázky platnosti smlouvy jako takové, konkrétně například otázka nevyhnutelnosti podpisu smlouvy stranami (Rodriguez v. D Ambrosio), jako platná forma rozhodčí smlouvy v souvislosti ze Zákonem o elektronickém podpisu, a povinnost dát druhé straně možnost přečíst si smlouvu ( Pennigton v. Frisch s Restaurant). 3 Zastavení řízení v případech řešených před rozhodci Toto ustanovení popisuje důsledky platně uzavřené rozhodčí smlouvy s ohledem na civilní soudy řízení. Platně uzavřená rozhodčí smlouva zbavuje soudy pravomoci rozhodnout spor. Federální soudy nesmí uplatnit svou jurisdikci na spory, které jsou 40 Podrobněji o problematice pracovních sporů a jejích arbitrabilitě pojednává kapitola