Mendelova univerzita v Brně

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici HODNOCENÍ REZISTENCE ASIJSKÝCH ODRŮD HRUŠNÍ A VYBRANÝCH PODNOŽÍ KE SPÁLE RŮŽOVITÝCH Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Tomáš Nečas, Ph.D. Vypracoval Rostislav Venuta Lednice

2 2

3 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: HODNOCENÍ REZISTENCE ASIJSKÝCH ODRŮD HRUŠNÍ A VYBRANÝCH PODNOŽÍ KE SPÁLE RŮŽOVITÝCH vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne: Podpis diplomanta: 3

4 Poděkování Děkuji tímto panu Ing. Tomáši Nečasovi Ph.D., mému vedoucímu práce, bez jehož připomínek odborných a formálních, ale také stylistických by bakalářská práce v této podobě nevznikla. 4

5 Obsah: 1.Úvod Cíl práce Rod hrušeň Podnože pro hrušně Generativní Vegetativní Podnože rodu Pyrus Podnože rodu Cydonia Podnože mezidruhové Asijské hrušně Skupina japonská Skupina čínská Bakteriální spála růžovitých Ochrana Příčiny vysoké odolnosti odrůd vůči spále Attaciny Cecropiny Lysozymy Ostatní perpektivní geny Šlechtění Diskuze Podklady diskuze Závěr Shrnutí Summary Použitá literatura Přílohy

6 1. Úvod Hrušně jsou ovocný druh, který považujeme za domácí dřevinu ve smyslu botanickém i ve smyslu domestikace. Hrušky, toto vynikající ovoce s výbornými dietetickými vlastnostmi jsou nenahraditelnou součástí našeho jídelníčku a v širším smyslu také naší kultury. Mají nezastupitelnou úlohu jako čerstvé ovoce na přímý konzum, od nejranějších letních odrůd, přes podzimní, vánoční až po dlouhodobě skladované zimní odrůdy. Nemalý význam má zpracování do kompotů, džusů, nektarů, k sušení a také jako destiláty (občas se setkáváme se prohlášením, že nejdražší lihovinou je pálenka z odrůdy Williamsova). V současnosti se sortiment hrušní rozšiřuje o novou dimenzi tvarů, barev a hlavně chutí asijských hrušní. Tento ovocný druh je velmi rozmanitý, jak po senzorické stránce tak také dobou zrání. I když se v našich podmínkách pěstují nashi již řadu let, ve srovnání s tradicí pěstování v Japonsku, Číně a Koreji je to stále druh nový a zaslouží si důkladné prověření svých zajímavých vlastností po všech stránkách. Hrušně obecně jsou nenahraditelný, tradiční druh a nové odrůdy asijských hrušní jsou velmi perspektivní ovocnářská komodita. Další zajímavou skupinou odrůd jsou a do budoucna jistě ještě budou mezidruhové hybridy, mezi evropskými a asijskými odrůdami. Největší ohrožení pěstování hrušní ve světě, ale od roku 1986 (Blažek, 1999) i u nás představuje bakteriální spála rostlin z čeledi růžovitých, způsobená patogenem Erwinia amylovora. Jedná se o nejdestruktivnější onemocnění hrušní, způsobující velká poškození stromů v sadech a nezřídka jejich úhyn. Týmy ovocnářů vědců na celém světě pracují na vytvoření odolných klonů a kultivarů. Moderní technologie, genové inženýrství a šlechtitelská práce, spolu s novými vědeckými poznatky o fungování vztahů mezi hostitelem a patogenem, umožňují nebývalý pokrok směrem k novým rezistentním odrůdám. 6

7 2. Cíl práce V souvislosti se zadáním práce je cílem sestavit přehled na téma rezistence odrůd hrušní a podnoží pro hrušně k patogenu Erwinia amylovora (GUERILL) WINSLOW. Dalším cílem práce bylo založení pokusu vybraných odrůd a podnoží ve spolupráci s VÚRV v.v.i Praha Ruzyně, pracoviště Slané a vyhodnocení výsledků po umělé inokulaci patogenem. Tento cíl se v rámci této práce bohužel nepodaří splnit, protože se nezdařilo opatřit potřebný rostlinný materiál. 7

8 3. Rod hrušeň Hrušeň Pyrus L. se pěstuje po celém světě. Mezi první písemné zmínky o hrušních v Evropě řadíme dílo Historia plantarum, asi z roku 278 před Kristem, kterou sepsal Theofrast a v níž uvádí, že řekové pěstovali čtyři odrůdy hrušní. Později roku 178 př. Kr. píše Cato v díle De re rustica o šesti odrůdách pěstovaných Římany. Plinius st. ve spise Historia naturalis z roku 77, uvádí dalších 35 odrůd pěstovaných Římany. Od římanů se pěstování rozšířilo dále do západní a střední Evropy. Za vlády Karla velikého se pěstování velmi rozšířilo po Francii, aby posléze upadlo zároveň s úpadkem jeho říše. Vzestup pěstování byl opět zaznamenán ve 14. století ve Francii a později v 18. století kdy se pěstitelé zabývali i záměrným šlechtěním hrušní. Nejplodnější v tomto směru byl Belgičan Jean van Mons ( ), který vypěstoval 400 odrůd (Mareček, 1996). Ve století devatenáctém vzniklo mnoho odrůd světového významu a mnohé se pěstují dodnes. Byly to například odrůdy belgické Boscova lahvice (Gliha, 1997, Chobotský, 1996), Charneuská, Meurisova zimní, Nelisova zimní (Nečas, 2010), francouzské Hardyho máslovka, Lucasova (Mareček, 1996 Zahr. slovník nauč.), anglické Williamsova čáslavka a Konference (Gliha, 1997, Mareček, 1996, Nečas, 2010) a také americké Clappova (Mareček, 1996). Také u nás se v 18. a 19. století zasloužil o rozvoj ovocnářství poděbradský děkan Matěj Rössler ( ), který shromáždil na 500 odrůd hrušní. Dodnes se z nich dochovaly např. Dielova máslovka, Salisburyho, Špinka, Pastornice a Muškatelka (Nečas, 2010). Z našich historických odrůd jsou světově nejznámější Solanka a Koporečka (Mareček, 1996). Na asijském kontinentu jsou hrušně pěstovány nejméně 3000 let, podle archeologických prací byly hrušky nalezeny již v mohylách starých 2000let. Písemné prameny, tedy básně pocházející přibližně z roku 1000 př. Kr., jejichž autorem je Shi Jing hovoří o pěstování hrušní. Jiná písemnost (zemědělská kniha Qi Min Yao Shu ) z roku autora Jia Sixie, hovoří o 17 odrůdách asijských hrušní. O této obrovské tradici pěstování svědčí také existence asi 3000 odrůd asijských hrušní a také produkční výsadby se stromy starými let. V Japonsku se pěstují prokazatelně hrušně od století, pravděpodobně déle, produkční výsadby jsou zakládány od 8

9 roku 1868 (Nečas, 2010). Rod Pyrus L., čeleď Rosaceae, podčeleď Pomoideae, zahrnuje podle botanického třídění druhů Hrušně jsou stromy dorůstající výšky 8 18m, opadavé listy jsou nedělené, střídavé, s jemně nebo hruběji pilovitým okrajem. Květenstvím jsou chocholíky nebo chocholičnaté hrozny, se sedmi i více květy. Květy jsou velké 3-4cm, oboupohlavné, pravidelné, terminální květ je obvykle menší. Kalich se skládá z pěti zelených lístků, koruna také z pěti bílých lístků, v květu je tyčinek, prašníky jsou dvoupouzdré. Pestík nese pět nesrostlých čnělek a spodní semeník. Květy se v květních pupenech diferencují v předchozím roce v červnu, v létě a na podzim jejich vývoj pokračuje. Při rašení probíhá redukční dělení v prašnících, celkem deset vajíček vzniká v semenících jednoho květu. Ze všech květů se plody nevyvinou, část opadne ke konci kvetení, další redukce probíhá jako červnový opad plůdků. Pro normální sklizeň stačí 4 5 % květů, z nichž se stanou plody (Mareček, 1996). Většina odrůd hrušní je diploidních (2n = 32chromozómů), pouze některé jsou triploidní (3n = 51cromozómů), např. Lucasova (Kutina, 1992). Vyskytují se však i odrůdy tetraploidní, anglická Fertility, jugoslávská Topka a také spontánní tetraploidní formy odrůd Williamsova a Anjou. Mezi čínskými hrušněmi se nachází 20 triploidních odrůd, (např. Anli, Hatangli, Dashuihezi) a 2 tetraploidní odrůdy Jinxiandayali a Sha 01. Hrušně jsou cizosprašné, diploidní se dobře opylují, triploidní hůře. Jedním z cílů šlechtění jsou také samosprašné odrůdy, mezi asijskými hrušněmi takovéto jsou, čínská Jinzhuili a japonská Osa Gold. U některých asijských odrůd je možné opylení evropskými odrůdami (Nečas, 2010). Některé odrůdy tvoří také plody bezsemenné (partenokarpické), např. Konference nebo Williamsova, tyto plody v porovnání s oplodněnými, bývají subtilnější, protaženější, ne tolik baňaté (Kutina, 1992). Plodem je malvice, cévní svazky okolo jádřince někdy vytvářejí sklerenchymatické buňky, s různou intenzitou a to, podle odrůdy, podnože, půdy, mikroklimatu, důsledkem je vznik tzv. kaménčitosti. Pomologicky hovoříme o hrušních jako o jádrovinách, podle doby zrání jako o letních, podzimních a zimních. Tvary plodu evropských hrušní jsou: kulovité, jablkovité, vejčité, kuželovité, zvonkovité, baňaté, lahvicovité, válcovité a nepravidelné (Kutina, 1992). U odrůd asijských se setkáváme s různými tvary plodů. Japonská skupina hrušní má plody ve většině kulovité, velmi podobné jablkům. Čínská skupina hrušní má plody baňatě hruškovité nebo protáhlé, připomínající ovoce 9

10 evropských hrušní (Nečas, 2010). Hrušky jsou velmi oblíbené ovoce. Obsahují průměrně 83% vody, 15% glycidů (cukr ovocný, hroznový, řepný), 1,5% vlákniny, 0,4% minerálních látek, 0,1-0,5% volných kyselin (jablečná, citronová), 4% vitamínu C (Mareček, 1996). V hruškách se nachází řada dalších látek, bílkoviny, lipidy, popeloviny, uhlovodíky, vláknina, sacharidy, vápník, železo, hořčík, fosfor, draslík, sodík, zinek, měď, mangan, selen, vitamíny (C, B1-tiamin, B2-riboflavin, B3-niacin, B5-kys. pantotenová, B6-pyridoxin, E - alfatokoferol, cholin, kyselina listová, vitamin K, beta-karoten, cryptoxanthin, lutein+zeaxantin)(nečas, 2010). Pěstování hrušní se neustále vyvíjí a modernizuje. Historické způsoby pěstování vysokých kmenných tvarů se širokými spony se dnes využívá pouze v extenzivní produkci, u ekologicky zaměřených projektů, v krajinné tvorbě, v historizujících zahradách apod. Současné způsoby pěstování hrušní vedou k intenzifikaci produkce, tzn. pěstování stromů na slabě vzrůstných podnožích, zvyšování počtu jedinců na hektar. Celková výška porostu se pohybuje okolo 2,5m, samozřejmostí je opora. Agrotechnika včetně řezu je prováděna na základě nejnovějších vědeckých výsledků a provozních zkušeností. Dodává se doplňková závlaha a výživa na základě rozboru půdy. Chemická ochrana se provádí v nezbytné míře, nejlépe v systému integrované ochrany ovoce (Paprštein, 2005). 10

11 Stav vysázených ploch hrušní a sklizní hrušek podle dokumentu Ministerstva zemědělství z října 2011: Situační a výhledová zpráva ovoce říjen 2011 Produkce hrušek v ČR Rok Celková Výměra Výnos sklizeň 1) v ha v t/ha t 541 ha 7,15 t/ha t 580 ha 5,71 t/ha t 658 ha 12,36 t/ha t 691 ha 6,76 t/ha ha 4,16 t/ha 1) Celková sklizeň včetně domácností 11

12 4. Podnože pro hrušně Podnože používané pro pěstování hrušní se dají rozdělit podle způsobu rozmnožování, na množené generativně nebo vegetativně. Každá ze skupin má své vlastnosti, výhodné i nevýhodné pro pěstování, na konkrétním stanovišti v určitém pěstitelském systému (Blažek, 1998; Ivičič, 1985) Podnože pro hrušně, generativní Podnože množené semenem, tzv. generativní jsou nejstarší skupinou podnoží používaných k množení hrušní. Jsou to rostliny většinou velmi vitální, schopné odolávat nepříznivým životním podmínkám, jako jsou například sucho i vysoká hladina spodní vody, zasolení, nízké zimní i vysoké letní teploty (Nečas, 2010). Jsou to stromy velmi životaschopné, bujného vzrůstu, které většinou oddalují nástup do plodnosti a prodlužují celkovou životnost dřeviny. Nespornou výhodou těchto podnoží je vynikající zakotvení v půdě (Nesrsta, 2010). Díky široké genetické základně, podnože množené semenem většinou nedegenerují. Na druhou stranu se však, díky této pestrosti projevují velmi nevyrovnaně, co do energie růstu, tak i do ostatních vlastností. Může se to projevovat různým začátkem i ukončením vegetace, nejednotnou dobou kvetení, různě dlouhou dobou proudění mízy (při očkování), nestejnou ochotou zakořenit po vyškolkování. Mohou se také projevovat různými reakcemi na škodlivé činitele, choroby a škůdce. Velký problém přestavuje klíčivost semen, tato se rok od roku dosti liší a znesnadňuje produkci podnožovým školkám. Obecně lze konstatovat, že ve velkovýrobě se od semenných podnoží ustupuje. Do určité míry nacházejí stálé uplatnění v krajinářské a alejové výsadbě, v ekologicky orientovaných směrech ovocnářství a v produkci krajových odrůd, v okrasném školkařství, při výsadbě botanických druhů a všude tam kde je potřeba velkých solitérních stromů (Nečas, 2010). Generativně množené podnože rodu Pyrus L. V České republice je stále mezi generativně množenými podnožemi nejčastěji používaná Pyrus communis nejasného původu a velmi rozdílných vlastností. Osivo pro 12

13 množení těchto podnoží se dováží z různých evropských států, neboť u nás prakticky neexistují matečnice produkující dostatek osiva. K dovezenému osivu se dokládají certifikáty pro splnění legislativních podmínek v ČR, ale jeho vlastnosti jsou velmi nevyrovnané a jeho původ navzdory certifikaci dosti nejasný. H TE 1 Tato podnož byla vyšlechtěna v Těchobuzicích, selekcí z polokulturních odrůd. Nechová se jako typické pláně, má poněkud řidší korunu, tvoří méně trnů na podnožích. Její růst je velice bujný, vytváří mohutný kořenový systém, a proto výborně kotví v půdě. Vyseté potomstvo je dobře vyrovnané. Afinita k evropským odrůdám hrušní je velmi dobrá, podnož se používá také pro asijské odrůdy hrušní, které na ní většinou také, bez problémů rostou. Podnož tvoří malé množství kořenových výmladků. Je dosti vnímavá k bakteriální spále růžovitých. Kilogram osiva obsahuje 22 tisíc semen (Blažek, 1998, Nečas, 2010). H TE 2 Podnož podobných vlastností jako předchozí. Méně podrůstá, netvoří tolik obrostu a vyseté potomstvo je vyrovnané. Dříve se označovala jako Solnohradka 9 (Vachůn, 2001). Hrušňové pláně Jedná se o podnože získané výsevem semen z planých hrušní. Jejich vyrovnanost je variabilní a použitelnost pro intenzivní pěstování zanedbatelná. Nachází uplatnění v extenzivních sadech, pro krajové odrůdy, případně jako solitérní stromy v sadovnické tvorbě (Nečas, 2010). Hrušňový semenáč Jde o podnože vypěstované z výsevů semen kulturních odrůd. Tento způsob není u nás již používaný, avšak v zahraničí dosud využívaný. Například v USA se používají podnože z výsevů odrůdy Williamsova, tam známá jako Bartlet a Nelisova zimní (Winter Nelis). Obě tyto odrůdy jsou velmi slabě rostoucí (Kutina, 1992, Nečas, 2010). 13

14 Hrušeň břízolistá - Pyrus betulaefolia Bunge synonyma: du li, BET, Pyrus betulifolia Tato podnož má svůj původ v botanickém druhu Pyrus betulaefolia. Areál jejího původního výskytu je v severní a centrální Číně. Jedná se dosti vzrůstnou dřevinu s výškou 10m. Její mrazuodolnost je velmi velká, stejně tak její schopnost odolávat suchu. Doba chladového období při 4 C má trvat dní. Je také velmi dobře odolná vůči zasolení a k vysokému obsahu vápna, snese až 20 % CaCO3. Energie růstu je podobná jako u Pyrus communis. Kvete později než evropské hrušně přibližně od 10. května. Pyrus betulaefolia je také výborný a všestranný opylovač. Jadérka jsou drobná, v 1kg hmotnosti je okolo 90-ti tisíc semen. Afinitní poměry jsou velmi dobré jak s asijskými, tak evropskými odrůdami hrušní. V ovocnářské praxi se využívá celá řada klonů, americké OPR 260, 261, 264, dále Reimer 1, 2, 3, 5. V Japonsku se používá klon Blue a ve Francii P (Nečas, 2010; Vachůn, 2001). Hrušeň calleriova - Pyrus calleryana Decne. synonyma: dou li, Callery pear, Pea pear Botanický druh P. calleryana pochází z centrální a jižní Číny. Stromy jsou vysoké 5 8m. Pro pěstování je vhodnější do teplých a chráněných poloh. Doporučované období chladu při 7 C je dní. Začátek kvetení nastupuje dřív než u evropských typů hrušní, přibližně okolo poloviny dubna. Počet semen v jednom kilogramu je přibližně 55 tisíc kusů. Má velmi dobrou afinitu k asijským i evropským odrůdám hrušní. Energie růstu je dosti rozdílná podle konkrétního naštěpovaného kultivaru, může být o10 45 % menší než na hrušňovém semenáči, avšak také o10 % větší. Odrůdy na ní pěstované zvětšují své plody a to v průměru o 6 10 %. Celkové výnosy jsou však nižší, konkrétně u odrůd Williamsova, Anjou a Děkanka Robertova byly ve srovnání se stromy na Pyrus betulaefolia o 30 % nižší. Naproti tomu u odrůdy Boscova lahvice byl výnos o 21,5 % vyšší. Významnou pozitivní vlastností této hrušňové podnože je rezistence k bakteriální spále Erwinia amylovora i k vlnatce krvavé Eriosoma. Používají se americké klony OPR 26, 157, 177, 249 a také australský D 6 (Nečas, 2010). 14

15 Hrušeň ussurijská - Pyrus ussuriensis synonyma: qui zi li, Ussuri pear Areál rozšíření je dosti široký od severní Číny, přes sibiřské oblasti po Mongolsko. Je to dosti vzrůstná dřevina, dosahuje výšky 15m. Vhodná doba chladového období je 100 dní, při teplotě 7 C. Kvetení probíhá v kolem 15. dubna. Hmotnost jednoho kilogramu osiva pojme 20 tisíc semen. Afinita k asijským i evropským odrůdám není tak dobrá jako Pyrus betulaefolia (Nečas, 2010). Hrušeň písečná - Pyrus pyrifolia (Burm.) synonyma: sha - li, Pyrus serotina, Sand pear, Hrušeň hrušňolistá Pochází ze střední a západní Číny, vyskytuje se také v Koreji, v Japonsku a na Tchajvanu. Stromy dorůstají 5-12 m, jejich růst je srovnatelný s Pyrus communis. Tato hrušeň je dobře mrazuodolná, vhodná délka chladového období je dní při teplotě 4 C. Kilogram osiva obsahuje přibližně 26 tisíc semen. Afinita k asijským odrůdám hrušní je výborná. Byla u ní prokázána rezistence vůči bakteriální spále (Erwinia amylovora) (Nečas, 2010). Hrušeň obecná - Pyrus communis var. caucasica V polských Skierwicích byly z P. communis var. caucasica vyselektovány tři typy podnoží pod názvy Belia, Doria, Elia. Jedná se o velmi vzrůstné stromy (25 30 m) s velkou energií růstu, s dobrým kořenovým systémem a výbornou schopností ukotvit strom v půdě. Kvete koncem dubna a začátkem května. 15

16 4.2. Podnože pro hrušně, vegetativní Podnože rozmnožované nepohlavní cestou, tedy tzv. vegetativní patří do několika rodů z čeledi Rosaceae. Tuto skupinu tvoří podnožové odrůdy z rodu Pyrus, Cydonia a mezidruhový hybrid Cydomalus (Nečas, 2010). Tyto podnože jsou z historického pohledu používány v zahradnické praxi relativně krátce, avšak kdouloně byly používány již v 17. století, se snahou dosáhnout vyšších výnosů na nižších stromech. Kdoule mají své specifické problémy s afinitou i chorobami a také vyšší nároky na prostředí, přesto je jejich význam v dnešních systémech ovocnářství podstatný. Dosti důležitá je skupina vegetativně množených podnoží rodu Pyrus kříženci ze skupiny OH x F (Vachůn, 2010). Výsadby jsou v současnosti zakládány ve sponech daleko hustších, s celkovou výškou porostu dostupnou ze země nebo téměř ze země. Toto všechno umožňují vegetativně množené podnože, které mají menší energii růstu a daleko rychlejší nástup do plodnosti. Odrůdy naštěpované na vegetativně množených podnožích plodí významně již třetím, čtvrtým rokem a tím se výrazně přibližuje ekonomická návratnost. Většina podnoží množených vegetativně, zvětšuje velikost plodů naštěpovaných odrůd a také zvyšuje kumulativní výnos. Určitou nevýhodou je, díky jejich nízké energii růstu, i nedobrá schopnost kotvit strom v půdě. Tato skutečnost vyvolává nutnost budovat opěrné konstrukce a to naopak zvyšuje ekonomickou zátěž (Paprštein, 2005, Nečas, 2010). Podnože je možné množit oddělky, dřevitými i bylinnými řízky a meristematickými kulturami in vitro (Nečas, 2010). S vývojem moderních metod se zlevňuje produkce in-vitro a je tedy možno získat velké množství téměř identických jedinců. Snad největší předností je jejich vyrovnanost a uniformní vlastnosti. Ve školkařské i ovocnářské praxi se chovají jako celek a ne jako individuum. To přináší výhodu produkce vyrovnaného rostlinného materiálu a stabilní výnosy vyrovnaného ovoce. Na vývoji nebo šlechtění podnoží tohoto typu pracují týmy odborníků na celém světě a přináší pozitivní výsledky. Každá organizace, která uvede do oběhu takovouto novinku ji přirozeně chrání patentem a to bohužel často brání uvedení do běžné praxe v České republice. Uzavření licenčních ujednání brání mnohdy jak cena, tak nastavení podmínek licence (Nečas, 2010). 16

17 4.2.1.Vegativně množené podnože rodu Pyrus L. Početnou skupinu vegetativních podnoží rodu Pyrus tvoří typ OHxF, pocházející ze Spojených států Amerických. Křížením odrůd Old Home a Farmingdale vznikla celá řada podnožových odrůd, bývá také označována jako FAROLD. Podle začátku jmen rodičovských odrůd. Šlechtění začalo již na počátku dvacátého století na Jižní oregonské experimentální stanici v Talentu, ve státě Oregon a pokračovalo na Oregonské státní univerzitě. Zadáním bylo zkřížit a vyselektovat podnože odolné bakteriální spále. OHxF 51, Brokly Jedná se o podnož, která je nejslaběji vzrůstná ze skupiny OHxF. Její růst je slabší než kdouloň MA, při srovnání s jabloněmi je asi o polovinu bujnější než M9. Dále se uvádí, že je zcela rezistentní ke spále růžovitých a také k fytoplazmě Pear decline. Určitou nevýhodou je její pouze střední odolnost vůči nízkým teplotám. Pozitivní vlastností je dobrá afinita s evropskými i asijskými odrůdami hrušní. Množí se metodou in-vitro (Nečas, 2010). OHxF 69, Daynir Tato podnož patří k bujnějším podnožím, roste asi o 20% slaběji než semenáč Pyrus communis. Intenzita růstu bývá srovnávána s OHxF 87. Plodnost je nižší než na kdouli (uvádí se 6% menší), přesto vysoká. Také plody jsou v průměru menší než u stromů na kdouloni. Důležitou pozitivní vlastností je rezistence k bakteriální spále růžovitých. Množit se dá i dřevitými řízky, ne však zcela snadno. Netvoří se u ní výmladky z kořenů (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). OHxF 87 Daytor Růst této podnože je slabší než před OHxF 69, bujnost je asi na 75% hrušňového semenáče. Výnosy naštěpovaných odrůd jsou dobré a také jejich nástup je rychlý. Plody naštěpovaných odrůd ve srovnání s odrůdami na kdouloní mohou být menší. Odolnost proti bakteriální spále a fytoplazmě Pear decline je vynikající. Půdní ukotvení je dobré, má také dobrou afinitu s evropskými i asijskými odrůdami. Kořenové výmladky tvoří jen v malé míře a navíc roste i na půdách unavených. Množí 17

18 se meristémy a hůře i dřevitými řízky. Je také dobře mrazuodolná (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). OHxF 97 Jedná se o podnož velmi bujnou, jen o málo slabší než hrušňový semenáč. Odrůdy na ní štěpované mají včasný nástup do plodnosti s velmi dobrými výnosy. Rezistence ke spále Erwinia amylovora a fytoplazmě Pear decline je její vynikající vlastností. Afinita k evropským i asijským hrušním je také dobrá (Nečas, 2010). OHxF 333 Brokmal Bujnost růstu je střední, asi na 75% hrušňového semenáče. Plodnost naštěpovaných odrůd je brzká, avšak plody bohužel menší než na kdouloni i na ostatních z řady OHxF. Množí se meristémy, protože dřevitými řízky se množí obtížně. Kořenové výmladky netvoří, pokud tak v malé míře. Bohužel je podnož citlivá k virózám i k háďátkům, je však odolná ke spále růžovitých i k fytoplazmě Pear decline. Afinita s evropskými i asijskými hrušněmi je dobrá, výjimku ale tvoří odrůda Konference (Kosina, 2005; Nečas, 2010). OHxF 40 Bujnost růstu je asi na 60% hrušňového semenáče. Tento typ je odolný vůči bakteriální spále, proti vlnatce krvavé, proti krčkové hnilobě i proti fytoplazmě Pear decline. Podnož také dobře kotví v půdě (Nečas, 2010). OHxF 217 Tato podnož vykazuje energii růstu asi na 80-ti% hrušňového semenáče. Jako i další podnože z této skupiny je odolná proti Erwinia amylovora, také proti krčkové hnilobě. Uvádí se odolnost vůči vlnatce krvavé (Nečas, 2010). OHxF 513 Vzrůstnost u této podnože se pohybuje na ti% hrušňového semenáče. Podnož je rezistentní vůči bakteriální spále růžovitých, odolná proti vlnatce krvavé. Uvádí se 18

19 také, že nástup do plodnosti časný a tato pak nadprůměrná. Podnož dobře kotví v půdě (Nečas, 2010). Pyrodwarf Rhenus 1 Jedná se o německou podnož pocházející z univerzity v Geisenheimu. Ke křížení bylo použito odrůd Old Home x Bonne Louise d Avraches. Vzrůstnost naštěpovaných odrůd je zhruba poloviční ve srovnání s hrušňovým semenáčem, dá se tedy konstatovat, že se jedná o zakrslou podnož. Afinitu k naštěpovaným odrůdám má velmi dobrou. Ukotvení v půdě se jeví jako uspokojivé. Poměrně dobře snáší zvýšený obsah vápníku. Podnož dobře odolává nízkým teplotám, kořenové výmladky téměř netvoří. Odolnost vůči bakteriální spále růžovitých je na střední úrovni. Množení je možné dřevitými řízky a za pomoci technické podpory (mlžení) i bylinnými. Obě metody vykazují velmi dobrou výtěžnost, téměř 100% (Nečas, 2010). Pyroplus synonyma: BU 2/33, BU 2-33, Rhenus 3, Pyro Tato podnož pochází také z křížení Old Home a Bonne Louise d Avraches. Energie růstu je přibližně 50-70% hrušňového semenáče. Snáší stejně jako předchozí vyšší obsah vápníku. Ukotvení v půdě je dobré a rovněž afinita je dobrá. Nástup do plodnosti je velmi brzký (již druhým až třetím rokem). Tvorba kořenových výmladků je velmi malá a odolnost vůči mrazu naopak velmi dobrá. Odolávání bakteriální spále růžovitých je střední (Nečas, 2010). Pyriam OH 11 Původ této podnože je ve Francii, kde vznikla křížením Pyrus nivalis x Pyrus heterofolia. Afinita k naštěpovaným odrůdám je dobrá. Nástup do plodnosti je brzký a výtěžnost velká. Plody jsou velké, větší než u většiny podnoží původem z rodu Pyrus L. Odolnost proti bakteriální spále růžovitých se pohybuje mezi tolerancí až rezistencí (Nečas, 2010). FOX 11 A28 Jedná se o italskou podnož, jejíž domov je v Boloni. Vznikla jako potomstvo odrůdy Volpina a neznámého opylovače. Bujnost růstu naštěpovaných odrůd je asi 75% 19

20 hrušňového semenáče. Ke většině odrůd má vynikající afinitu, ty potom rychle vstupují do plodnosti. Plody jsou větší a lepší než u srovnatelných podnoží. Bohužel ke spále růžovitých je vnímavá, ale uvádí se tolerance k Agrobacterium tumefaciens. FOX 16 B 21 Stejně jako u předchozí podnože se jedná o volné sprášení odrůdy Volpina. Jedná se bujnější kultivar, s energií růstu na 80-ti% hrušňového semenáče. Velmi dobře kotví v půdě a snáší i nejrůznější typy půd, včetně těch s vyšším podílem CaCO 3. Afinita k většině odrůd je dobrá (Nečas, 2010) Vegetativně množené podnože rodu Cydonia oblonga P. Mill. Kdouloň podlouhlá, ač se jedná o jiný rostlinný druh, lépe řečeno také rod, je dlouhodobým souputníkem hrušní a jejich pěstování. Nejstarší podnožové odrůdy kdouloní jsou v kultuře již více než sto let. Dnes je stále kdouloň základem intenzivního ovocnářství v Evropě. Kdouloně obecně, omezují vzrůstnost naštěpovaných odrůd, někdy až na úroveň srovnatelnou s jabloňovou M9. S tím je spojen rychlý nástup do plodnosti, velká a pravidelná plodnost a výborná kvalita plodů. Lze však také paušálně konstatovat že kdouloňové podnože mají celou řadu nedostatků. Jedním z nich je nutnost používání kmenotvorných odrůd z důvodů nedobré afinity k celé řadě evropských i asijských hrušní. Tento fakt komplikuje dopěstování sadby a zvyšuje její cenu. Také výtěžnost oddělků z tradičních hrůbkových matečnic se věkem prudce snižuje. To souvisí jak s malou mrazuodolností, tak neschopností dobře regenerovat a obrůstat z adventivních pupenů po mechanizované sklizni. Další slabinou je vysoká citlivost k půdám s vyšším obsahem CaCO 3, jehož důsledkem jsou chlorózy z nedostatku železa a poruchy růstu i plodnosti. Kdouloně jsou také velmi vnímavé ke spále růžovitých, ale celkem odolné vůči fytoplazmě Pear decline. U kdouloní používáme dělení na hlavní dvě skupiny, angerská a provensálská. Kdouloně angerské skupiny rostou slaběji, jsou vnímavější k nadbytku vápníku, celkem dobře se množí a afinita ke štěpovaným odrůdám je nízká. V této skupině se 20

21 zrodily kdouloně: MA, MC, Sydo, Adamsova, Fontanay, S1. Domovem této skupiny je severozápadní Francie. Skupina provensálská pochází z jihu Francie. Jejich růst je bujnější, citlivost k vápníku nižší a lépe odolávají suchu. Výtěžnost vegetativního množení je nižší, než u předchozí skupiny. Afinita k naštěpovaným odrůdám je lepší. Z této skupiny pochází BA 29 (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). Kdouloň M A Tato podnož pochází ze šlechtitelské stanice East Malling ve Velké Británii. Byla uvedena do praxe již kolem roku 1915 a patří do skupiny angerských kdouloní. Afinita k naštěpovaným odrůdám je dobrá, to se však netýká kultivarů, které na kdouloních nerostou (Boscova lahvice, Williamsova čáslavka, Clappova). Vzrůstnost naštěpovaných odrůd se pohybuje okolo ti% hrušňového semenáče. Ukotvení v půdě je pouze slabé a nutně vyžaduje oporu. Snáší dobře dočasné zamokření, ne však vyšší obsah CaCO 3. Potom u stromů na ní rostoucích dochází ke žloutnutí a fyziologickým poruchám. V ovocnářské literatuře se uvádí její dobrá mrazuodolnost, dokonce -26 C. Rozmnožování v hrůbkové matečnici je dobré a výsledky množení dřevitými i bylinnými řízky jsou také uspokojivé (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). Kdouloň M C Jedná se o nejslaběji rostoucí podnož ze stanice East Malling. Její vzrůstnost se pohybuje na ti% hrušňového semenáče. Afinita ke štěpovaným odrůdám je celkově trochu horší. Tato podnožová odrůda je obecně citlivější, je vnímavější k nadbytku vápníku, náchylná k chlorózám, hůře snáší nízké teploty a bývá napadána hnědou skvrnitostí listů. Plodnost naštěpovaných odrůd je však vyšší než u kdouloně MA. Množení v hrůbkové matečnici je trochu horší, avšak z dřevitých řízků roste lépe než výše jmenovaná (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). Kdouloň Adamsova Jedná se belgickou podnož, patřící do skupiny angerských. Energie růstu je podobná jako u kdouloně MA. Afinita je také pouze k odrůdám, které se obecně považují za 21

22 rostoucí na kdouloni. Množitelnost oddělky je zpočátku velmi dobrá, ale v důsledku nízké mrazuodolnosti, matečnice rychle odchází. Na stanovišti vytváří kořenové výmladky (Blažek, 1996; Vachůn, 2001). Kdouloň provánská (provensálská) Původ rostlinného materiálu ke vzniku této podnože lze najít ve Francii, její selekce a uvedení do života však proběhlo v East Mallingu ve Velké Británii. Jedná se o podnož bujnější než MA, růst naštěpovaných odrůd trochu větší. Její výhodou je menší citlivost k vyššímu obsahu Ca a menší sklon ke žloutence. Rozmnožování oddělky v hrůbkové matečnici je dobré a také výtěžnost z množení řízky je uspokojivá (Blažek, 1996; Vachůn, 2001). Kdouloň BA 29 Je to kdouloň provensálského typu, původem z Francie. Jedná se o bujnější kdouloňovou podnož, energie růstu je asi 70-75% hrušňového semenáče. Je to zřejmě nejbujnější kdouloň mezi podnožemi. Vzrůstnost naštěpovaných odrůd je u bujných kultivarů v dobrých podmínkách je dosti značná. Tato velká vitalita je provázena i vyšší odolností vůči nadbytku CaCO3 a dobrou mrazuodolností. Tato kdouloň se lépe vyrovnává i s horším zásobením vodou, zároveň také menší citlivostí k napadání virovými chorobami. Afinita s naštěpovanými odrůdami je dobrá, lepší než u MA. Ukotvení v půdě je dobré, lepší než u většiny kdouloní. Plodnost je pozvolná, avšak pozdější výnosy jsou velmi vysoké a velikost plodů uspokojivá. Její množitelnost v hrůbkové matečnici je lepší než u většiny kdouloní. Ve školkách jsou výpěstky dosti uniformní a stabilní (Nečas, 2010; Vachůn, 2001). Kdouloň S 1 Její původ je v Polsku ve Skierniewicích. Typově patří mezi angerské kdouloně, její růst je srovnatelný s kdouloní MA, jde tedy slabě vzrůstnou podnož. Dobře snáší nízké teploty, uvádí se jako nejvíce mrazuodolná kdouloň. Netrpí nádorovitostí kořenů, je však citlivější ke skvrnitosti listů, zejména ve vlhkých letech. Kořenový systém je silný, přesto vyžaduje oporu. Není příliš citlivá k suchu. Nástup do plodnosti je brzký, úrodnost naštěpovaných odrůd je velká, kvalita plodů je také dobrá (Nečas, 2010). 22

23 Kdouloň Sydo Její původ lze najít ve Francii, jde o podnož angerského typu. Její bujnost je větší než u MA. Afinita naštěpovaných odrůd je dobrá. Nástup do plodnosti je brzký, plodnost je velmi vysoká. Podnož je dosti citlivá k vyšším hodnotám vápníku a špatně snáší sucho. Je také dosti citlivá na mráz, vykazuje však dobrou odolnost k fytoplazmě Pear decline a toleranci k virózám. Kořenové výmladky tvoří pouze v malé míře (Nečas, 2010). Kdouloň Wiggern Zajímavou vlastností této podnožové odrůdy je její dobrá afinita k Williamsově čáslavce (Vachůn, 2001). K - TE B Je to česká odrůda vyšlechtěná ve šlechtitelské stanici v Těchobuzicích. Její původ je v křížení Helenkovické kdouloně a Angerské kdouloně. Bohužel dobrou afinitu má pouze s odrůdou Hardyho máslovka, je tedy nutné mezištěpování. Vzrůstnost je střední. Podnož má dobrý kořenový systém, oporu však vyžaduje. Je poměrně dobře mrazuodolná. V současnosti se s ní ve školkách téměř nesetkáme (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). K -TE E Jde také o Těchobuzickou podnož, selektovanou ze semenáčků Halenkovické kdouloně. Afinita je špatná, dobře na ní roste pouze Konference a Hardyho máslovka. Mrazuodolnost je dobrá. Vzrůstnost naštěpovaných odrůd je slabší až střední. Množitelnost v matečnici je dobrá (Blažek, 1998; Nečas, 2010; Vachůn, 2001). 23

24 Vegetativně množené podnože původem z mezidruhového křížení - rod Cydomalus. Jedná se o křížení Malus domestica Borg. x Cydonia oblonga Mill. Tato podnož má svůj původ v Rusku. Koncem dvacátého století byla tato podnož dovezena do Itálie, profesorem Roversim z university v Piacenze, kde byl výchozí materiál dále rozpracován. Cydomalus roste středně bujně až slabě, energie růstu je přibližně na 50% hrušňového semenáče. Velmi dobře snáší vysoký obsah vápníku, bývá uváděno 6-7 CaCO 3. Dobře také snáší nízké teploty. Tato podnož, jejímiž rodiči jsou dva jiné rody než Pyrus, má kupodivu dobrou afinitu s odrůdami hrušní a také dobrou afinitu s odrůdami jabloní. Rozmnožování je možné oddělky v hrůbkové matečnici, ale stejně úspěšně i dřevitými řízky. V moderním školkařství se využívá hlavně metoda in-vitro. Cydomalus se využívá také jako kmenotvorná odrůda a to i v kombinaci s jabloňovými podnožemi (Nečas, 2010). 24

25 5. Asijské hrušně Asijské hrušně jsou v Číně, v Japonsku, na Tajvanu, v Koreji a dalších zemích Asie známy už po tisíciletí. Dokonce se v archeologických pracích hovoří i o několika čínských odrůdách již před mnoha staletími. Přestože mají asijské hrušně ve své domovině takto dlouhou tradici pěstování, v podmínkách České republiky se do určité míry jedná o nový ovocný druh. Tento fakt je o to více zarážející, že pěstování v našich podmínkách nic nebrání. Hlavní překážkou jsou především malá obecná povědomost o těchto hrušních a pak i relativně málo prací odborných na toto téma. Původní botanický druh Pyrus pyrifolia (Burm.) Nakai, syn. P. serotina Redh. který je základem většiny asijských odrůd pochází pravděpodobně z hor střední a západní Číny. Na vzniku odrůd asijských hrušní se podílí také druhy Pyrus ussuriensis Maxim. a Pyrus bretschneiderii Redh.. Vztahy mezi jednotlivými druhy hrušní se genetickými analýzami neustále vyjasňují a lze konstatovat, že výše jmenované druhy tvoří ucelenou skupinu v rámci rodu Pyrus. Některé prameny hovoří o blízké příbuznosti P. pyrifolia a P. breschneideri, které přiřazují status podruhu. Molekulárně genetické metody také prokazují menší či větší příbuznost také mezi asijskými a evropskými odrůdami hrušní, což potvrzuje i příklad ze zahradnické praxe, kterým je mezidruhová, ve světě velmi úspěšná odrůda z roku 1863 Kieffer (P. pyrifolia x P. communis Williamsova ). Těchto hybridních odrůd je v současné době celá řada. Asijské hrušně lze rozdělit do dvou skupin, na odrůdy japonské a čínské. U nás v současnosti více rozšířené jsou japonské hrušně, říká se jim také nashi. Toto označení je poněkud nepřesné, protože tento výraz japonsky neznamená nic jiného než hrušeň. Jedná se o odrůdy s plody kulatými, nebo ploše kulovitými, vzdáleně připomínající jablko (odtud zřejmě pochází lidový název jablko hruška, či hruško - jablko). Druhou skupinou jsou čínské hrušně, tyto mají tvar plodu většinou široce až baňatě hruškovitý, zhruba podobný evropským odrůdám hrušní. Jako třetí samostatná skupina se nabízí kříženci odrůd evropských a asijských. 25

26 5.1 Odrůdy asijských hrušní japonská skupina Shinseiki synonymum: Novo stolječe Odrůda vyšlechtěná v roce 1945 v Japonsku, na zemědělské experimentální stanici v prefektuře Okayama křížením odrůd Nijisseiki x Chojuro. Plod je středně velký, okolo g, ploše kulovitý. Slupka je hladká, základní barva je žlutá nebo zelenožlutá, někdy i rzivá s hustě rozmístěnými lenticelami. Dužnina je světlá, pevná, křehká, velmi šťavnatá se sklerenchymatickými zrníčky okolo jádřince. Dozrávání je nejednotné začátkem září, plody se probírkově sklízí asi deset dní. Skladovatelnost je zhruba 3měsíce. V teplotě 0 1 C a při relativní vzdušné vlhkosti 90%se skladovatelnost prodlouží na 5 6 měsíců. Odrůda je odolná na strupovitost (Venturia nashicola) i na Alternaria kikuchiana a je velmi citlivá na Pseudomonas syringae. Chorvatský experiment s umělým infikováním bakteriální spálou (Erwinia amylovora) ji vyhodnotil jako citlivou. Růst je středně bujný až bujný, velmi dobře se rozvětvuje a tvoří širokou korunu dlouhých větví. Nejlépe plodí na dvouletém dřevě, dobře na jednoletém a nejméně na tříletém. Vhodné podnože jsou P. pyrifolia a P. calleryana, s oběmi má dobrou afinitu. Kvete asi deset dní před Williamsovou, opylovači pro ni jsou odrůdy Chojuro, Hosui, Kosui, Nijisseiki, Shinsui a Williamsova. Sama je dobrým opylovačem pro Shinsui, Kosui, Hosui a Nijisseiki. Zhodnocení: Odrůda je velmi plodná, často již ve školce se pod tíhou plodů ohne k zemi. V západní Evropě tvoří významnou část pěstovaných odrůd asijských hrušní (Itálie %). Pro svou ranost, sladce aromatickou chuť patří k perspektivním odrůdám (Gliha,1997; Nečas, 2010). 26

27 Kosui synonimum: Blagotvorna voda Odrůda vyšlechtěná v roce 1941 v Japonsku, v Národním centru pro zahradnický výzkum Tsukuba, křížením odrůd Kikusui x Wasekozo. Plod je středně velký, okolo g (200g), ploše kulovitý. Slupka je hladká, základní barva je zelenožlutá, později bronzově zlatavá, s výraznými světlými lenticelami. Dužnina je světlá, krémové barvy, pevná, jemné textury s mírně sklerenchymatickými zrníčky okolo jádřince, velmi šťavnatá a velmi sladké chuti s jemnou kyselinou a dobrým aroma. Dozrávání probíhá od konce srpna, asi deset dní před odrůdou Williamsova. Sklízí se probírkou 6 10 dní. Plody mohou být konzumovány ihned po sklizni, běžná skladovatelnost může být až dva měsíce. Při uložení v 0 C a 90 % relativní vlhkosti je možné je skladovat i 3 4 měsíce. Při testování citlivosti na bakteriální spálu, pomocí umělého infikování se odrůda ukázala jako spíše citlivá k Erwinia amylovora. Odrůda je středně odolná ke strupovitosti (Venturia nashicola) a rezistentní k černé skvrnitosti (Alternaria kikuchiana). Roste bujně až velmi bujně, v mládí dosti vzpřímeně, dobře rozvětvuje a později je rozkladitá. Nejlépe plodí na jednoletém a dvouletém dřevě. Vyšší úrodnost a větší velikost plodů mají stromky naštěpované na semenáčích P. pyrifolia než na P. communis. Kvete asi čtyři dny před Williamsovou, jejími opylovači jsou odrůdy Hosui a Chojuro, je sama dobrým opylovačem pro odrůdu Nijisseiki se kterou je dobře kompatibilní. Intersterilní je s odrůdou Shinsui, takže se nemohou oplodnit navzájem. Zhodnocení: Jedná se ranou, velmi chutnou odrůdu s rychlým nástupem do plodnosti, vhodnou především pro přímý konzum. V Japonsku a na Novém Zélandu je vysoce hodnocena a tvoří téměř čtvrtinu pěstovaných asijských hrušní (Gliha, 1997; Nečas, 2010). 27

28 Hayatama synonimum: Rani dragulj (raný brzký klenot) Japonský kultivar vyšlechtěný křížením odrůd Kimizuka Wase x Gion. Plod je malý až středně velký, okolo g, tvar má kulatý, stopka dlouhá. Slupka je hladká, základní barva je žlutá, později bronzově jantarová s mnoha malými lenticelami. Dužnina je světlá, poměrně hrubé textury, kyselkavá, dobré chuti. Dozrávání je celkem jednotné (nebo se provádí probírka po dobu šest dní), v polovině srpna, přibližně 16 dní před odrůdou Williamsova. Plody nejsou náchylné k opadávání. Konzumovat se mohou ihned po sklizni, ale také je možné je 2 3 měsíce skladovat, při teplotě 1 C a relativní vzdušné vlhkosti 90%. Odrůda je dobře odolná proti strupovitosti a a je málo citlivá na Alternaria kikuchiana. Pokusy s umělým infikováním Erwinia amylovora ukazují, že je dosti citlivá. Strom je středně bujný, dobře rozvětvuje, afinita se semennými podnožemi Pyrus. pyrifolia a P. calleryana je dobrá až velmi dobrá. Kvete průměrně 8 dní před odrůdou Williamsova, je dobrým opylovačem. Mohou ji opylovat ty odrůdy asijských hrušní, které kvetou v přibližně stejnou dobu. Zhodnocení: Velmi raná odrůda předurčená především pro přímý konzum. Úrodnost je menší až střední, ale pravidelná (Gliha, 1997; Nečas, 2010). Shinsui synonimum: Hladna voda Tato odrůda vznikla křížením odrůd Kikusui x Kimizuka wase. Plod je malý až středně velký, v průměru okolo g (v japonské provincii Nagano se uvádí průměr 292g). Tvar plodu je kulatý, mírně zploštělý, stopka dlouhá. Slupka je hladká, základní barva je žlutá, později bronzově jantarová hustě posetá velkými světlými lenticelami. Dužnina je pevná, světlá, jemné textury, dosti šťavnatá s osobitým aroma, dobré chuti. Zrání je postupné, je nutné sklízet probírkou 6 10 dní. Zraje přibližně dva dny po odrůdě Williamsova a nemá sklon opadávat. Plody je možné použít k přímému konzumu po sklizni, nebo skladovat v chladírně okolo čtyř měsíců. Odrůda je citlivá k Pseudomonas syrigae a také ke Alternaria kikuchiana. Ve vlhkém a chladném podnebí trpí na Phomopsis fukuschui. Velké škody mohou způsobit pláci. 28

29 Pokusně byla prokázána střední citlivost k Erwinia amylovora. Růst stromu je střední až středně slabý, poměrně málo rozvětvuje, zastřihování podporuje přirůstaní bočního obrostu. Nejlépe plodí na dvouletém dřevě, méně na jednoletém i tříletém. Obecně se uvádí, že strom je obtížné formovat a udržovat. Odrůda má dobrou afinitu k podnožím druhu Pyrus calleryana. Kvete asi deset dní před odrůdou Williamsova, je dobrým opylovačem. Jejími opylovači jsou odrůdy Hosui, Nijisseiki, Shinseiki, má špatnou afinitu je s odrůdou Kosui. Zhodnocení: Odrůda sice dobře rodí, ale výnosy a velikost plodů není uspokojivá (Gliha, 1997; Nečas, 2010). Hosui synonimum: Obilnost Odrůda byla vyšlechtěna v Národním centru pro zahradnický výzkum Tsukuba, křížením odrůd (Kikusui x Yakumo) x Yakumo v roce 1954 (podle dalších zdrojů v 1972 roce). Plod je velké velikosti 200g (japonská provincie Nagano průměr 492g), mírně ploše kulovitý, slupka je středně tlustá, zlatavě hnědá, s velkými světlými lenticelami. Dužnina je krémově bílá, chruplavá s jemnou texturou, s malým množstvím sklerenchymatických zrnek okolo jádřince. Chuť je výborná, sladce kyselkavá se středně výrazným aroma. Zraje postupně, deset dní po odrůdě Williamsova, v polovině září, sklízí se probírkově 2x 3x, po dobu šesti až deseti dní. Skladovatelnost je měsíc, při 1 C a relativní vzdušné vlhkosti 90 % se prodlužuje na 4-5 měsíců. Po umělém infikování bakterií Erwinia amylovora v Chorvatsku, byla odrůda vyhodnocena jako citlivá. Další zdroje uvádí, že netrpí bakteriální spálou růžovitých. Vykazuje rezistenci k černé skvrnitosti (Alternaria kikuchiana). Stromy rostou bujně, velmi dobře se rozvětvují, úhel nasazení je široký a dlouhé větve jsou ohnuté k zemi, opět obrůstají. Habitus je tedy vysoký štíhlý, po obvodu převislý. Nejlépe rodí na na jednoletém a dvouletém dřevě. Má dobrou afinitu k semenným podnožím druhů Pyrus pyrifolia a P. calleryana. Kvete deset dní před Williamsovou, je dobrým opylovačem (pro Kosui, Shinsui, Shinseiki), její opylovači jsou Shinsui, Nijisseiki, Shinseiki. 29

30 Zhodnocení: Odrůda plodí velmi brzy a taky velmi hojně. Za účelem dosažení většího podílu ovoce výběrové velikosti (lepší tržní zhodnocení) je nutnou podmínkou kvalitní řez a případně probírka. Tvoří více než jednu třetinu odrůd asijských hrušní v Japonsku, na Novém Zélandu a Jižní Koreji, jedná se o vynikající kultivar (Gliha, 1997; Nečas, 2010). Nijisseiki synonimum: 20 th Century, Eullcheu, Cheu Ki, Dvadeseto stoljece Je původní japonská odrůda, vzniklá jako nahodilý semenáč patrně kulturní odrůdy Pyrus pyrifolia. Nalezl jej K. Matsudo ve městě Ishii, v prefektuře Chiba již v roce Plod je střední, s průměrnou hmotností přibližně 150g (japonské zdroje uvádí průměr 430g). Tvar plodu je kulovitý, mírně zploštělý, slupka je hladká, jemně zprohýbaná, její základní barva je zelenožlutá, později svítivě žlutá, se světlými lenticelami. Dužnina je bílá až smetanová, jemné textury, chruplavé, šťavnaté, příjemně vyrovnané chuti. Pro odrůdu Nijisseiki je v chuti typické harmonické vyvážení cukrů a kyselin, než u mnohých jiných odrůd. Při větších deštích plody praskají. Dozrává deset dní po odrůdě Williamsova, od půlky září, sklízí se probírkou po dobu 6-10 dní. Plody jsou vhodné ke konzumu hned po sklizni, je možné je také uskladnit po dobu jednoho měsíce. V chladírně při 1 C a 90 % relativní vlhkosti ovoce vydrží 4 5 měsíců, podmínkách se 3-5 % O2 a 3 4 % CO2 plody vydrží až 9 měsíců. Je citlivá na černou skvrnitost (Alternaria kikuchiana) a také na bakteriální spálu (Erwinia amylovora). Citlivá je také na strupovitost (Venturia nashicola) a na černou hnilobu (Bothrysopheoria dothidea), u které patří k nejcitlivějším asijským hrušním. Růst je středně bujný, dobře se větví, výhony jsou velmi silné, tmavé s výraznými lenticelami, středně dlouhé, rostou v širokém úhlu odklonu. Odrůda zahušťuje korunu. Nejlépe plodí na dvouletém dřevě, méně na tříletém a nejméně na jednoletém. Vhodné podnože jsou Pyrus pyrifolia (příznivě ovlivňuje nasazení květních pupenů na jednoletém dřevě) a P. calleryana. Pro Nijisseiki není vhodnou podnoží semenáč P. communis. Je velmi odolná vůči nízkým teplotám, při -29 C nebylo u ní pozorováno žádné poškození. Kvete asi deset dní před Williamsovou, jejími opylovači jsou Shinko, Shinseiki, Hosui, 30

31 Shinsui a Packhamś Triumph. Sama je dobrým opylovačem pro Shinsui, Shinseiki a Hosui. Zhodnocení: Odrůda je typická svou velkou a pravidelnou plodností, s velkým podílem výběrových plodů. Je velmi charakteristická svým atraktivním vzhledem. Je také velmi plastickou odrůdou, dosti tolerantní k půdám, vhodná do všech oblastí (Gliha, 1997; Nečas, 2010; Nesrsta, 2011). Kikusui Odrůda vyšlechtěná Dr. Akio Kikuchi na Zahradnické škole v Tokiju v roce 1915, křížením odrůd Taihaku x Nijisseiki. Plod je středně velký, tvar má ploše kulovitý, slupka je tenká a hladká, při jídle nevadí, její základní barva je zelenavě žlutá, později celá žlutá (nevýhodou je snadné poškození při přepravě, plod se velmi snadno otlačí). Dužnina je výborné chuti s vysokým obsahem cukrů i kyselin. Stejně jako jednoho z jejích rodičů (Nijisseiki) plody při silných deštích praskají. Dozrává deset dní po odrůdě Williamsova, v polovině září. Sklizené ovoce je možno skladovat až 5 měsíců. Odrůda je dosti citlivá k bakteriální spále růžovitých (Erwinia amylovora). Růst stromů středně bujný až mírnější, koruny sevřené kuželovité, v pozdějším věku po obvodu mírně převislé. Vhodné podnože jsou semenáče Pyrus pyrifolia a P. calleryana. Tato odrůda patří také do skupiny dobře mrazuodolných. Kvete přibližně deset dní před odrůdou Williamsova a jejími opylovači jsou odrůdy Hosui, Chojuro a Williamsova. Neopyluje se dobře s odrůdami Kosui, Nijisseiki a Shinsui. Zhodnocení: Je to velmi plodná odrůda, nástup do plodnosti je podobně jako dalších nashi velmi brzký, úrodnost je vysoká a pravidelná. Plody jsou vynikající chuti, lahůdkové, dezertní, stolní ovoce (Nečas, 2010). 31

32 Chojuro synonimum: Dugi život Odrůda pocházející z japonské prefektury Kanagawa, kde ji v roce 1895 objevil Chojuro Toma. Patrně se jedná semenáč neznámého kulturního kultivaru druhu Pyrus pyrifolia. Plody jsou střední až větší velikosti, průměrně 160 g (podle italských zdrojů g a dle japonských 507g ), ploše kulovitý, s dlouhou stopkou. Pokožka plodu je zpočátku zelená, později se vybarvuje oranžovo bronzově, je hustě pokryta výraznými, světlými lenticelami. Dužnina je tuhá, poměrně hrubé textury, ještě hrubší než u odrůdy Hosui, není tolik šťavnatá. Chuť je velmi hodně sladká, s menším množstvím kyselin, s příjemným osobitým aroma. Zrání plodů nastává přibližně 20 dní po odrůdě Williamsova, ve druhé polovině září (termíny mohou být proměnlivé podle místních klimatických podmínek, v Japonsku se uvádí 20 dní po Williamsově, v Kalifornii 10dní ). Sklizeň je nutno provádět probírkou nejméně třikrát, po dobu 10 14dní. Plody jsou vhodné ke konzumování ihned po sklizni, ale mohou být uloženy ve vhodných podmínkách od tří do čtyř měsíců. V podmínkách řízené atmosféry( 1 C, 90 % relativní vlhkosti), vydrží plody do února (5 6 měsíců). Odrůda je rezistentní ke strupovitosti ( Venturia nashicola ) a také k černé skvrnitosti (Alternaria kikuchiana). Přirozená infekce bakteriální spály růžovitých (Erwinia amylovora) v sadech nebyla u ní dosud pozorována, uvádí se proto, že netrpí spálou růžovitých. Pokusným infikováním bakterií v Chorvatsku, bylo naopak zjištěno, že je velmi citlivá. Je také citlivá na černou hnilobu (Bothrysopheoria dothideu). Stromy této odrůdy rostou bujně až dosti bujně, rozvětvuje v poměrně širokém úhlu, větve jsou dlouhé a koruna je proto v pozdějším věku široká a otevřená. Zpočátku však roste bujně, vzpřímeně a sevřeně. Nejlépe plodí na jednoletém a dvouletém dřevě, hůře na tříletém. S ohledem k tomuto faktu je nutný kvalitní řez, s průklestem staršího dřeva. Odrůda Chojuro má dobrou afinitu se semenáči Pyrus pyrifolia i P. calleryana. Stromy štěpované na P. calleryana mají znatelně větší výnos než u P. pyrifolia. Pro utlumení růstu a zvýšení plodnosti se doporučují podnože typu Pyrodwarf. Kvete časně osm dní před odrůdou Williamsova, je dobrým opylovačem zejména pro odrůdy Nijisseiki a Shinseiki. Jejími opylovači jsou odrůdy Hosui, Shinko, Shinseiki, 32

33 Kosui a je také částečně samosprašná. Zhodnocení: Jde o vynikající odrůdu pro přímý konzum i uskladnění, má velmi dobrou plodnost i úrodnost. Má největší výnosy po odrůdě Nijisseiki. Patří mezi tři nejpěstovanější odrůdy v Evropě (Chojuro, Hosui, Nijisseiki) a také třetí nejpěstovanější v Japonsku (po Nijisseiki a Kosui)(Gliha, 1997; Nečas, 2010). Kumoi synonimum: Svježi užitak Japonská odrůda z roku 1939, její původ je v křížení starších odrůd Ishiiwase a Yakumo. Není bez zajímavostí, že tato ne zrovna vynikající odrůda byla jedna z prvních, ne-li úplně první odrůda asijského typu hrušní, která se u nás začala pěstovat a podnítila zájem o toto ovoce. Plody jsou středně velké až velké, ploše kulovitého tvaru, souměrné. Stopka je dosti dlouhá a tenká. Slupka je hnědavě oranžová, později rzivá, na omak drsnější, suchá, s drobnými, ale výraznými, světlými lenticelami. Dužnina je hrubší textury, poměrně tuhá, šťavnatá, její barva je žlutě krémová, chuť je nasládlá velmi charakteristická (lehce punčová). Někdy mívá kolem jádřince sklerenchymatická jadérka. Zrání plodů nastává deset dní po odrůdě Williamsova, přibližně od poloviny září. Plody se dají využít přímo ke konzumu, avšak naležení do poloviny října zlepší jejich chuť. Skladovat se mohou do ledna. Odrůda je odolná proti napadení strupovitostí (Venturia nashicola). Odrůda má také velmi dobrou odolnost proti nízkým teplotám. Růst této odrůdy je střední až slabší, habitus rozložitý. Výhony jsou středně silné až slabší, plodné dřevo krátké. Plodí nejlépe na dvouletém dřevě, dobře i na jednoletém. Pokud dojde k přeplození je vhodná redukce násady. V pozdějším věku je nutný hlubší zmlazovací řez. Afinita s kdouloňovými podnožemi je dobrá. Zhodnocení: Odrůda s rychlým nástupem do plodnosti, s malými nároky na agrotechniku (Gliha, 1997; Nečas, 2010; Nesrsta, 2011). 33