Čítanka starých časů VI

Transkript

1 Čítanka starých časů VI Stavebně-historický průzkum částí areálu památky UNESCO Zahrady a zámek v Kroměříži Mlýnská brána Gardiska (spojovací chodba mezi Mlýnskou bránou a zámkem) Colloredova kolonáda Prostor před zámkem (Sněmovní náměstí) Vstup do Podzámecké zahrady Zpracoval: Mgr. Dalibor Janiš, Ph.D. Odborná spolupráce: Mgr. Jan Štětina Kroměříž 2015 Zpracováno pro Národní památkový ústav územní odborné pracoviště v Kroměříži

2 Obsah I. Úvod II. Mlýnská brána III. Gardiska (spojovací chodba mezi Mlýnskou bránou a zámkem) IV. Colloredova kolonáda V. Prostor před zámkem (Sněmovní náměstí) a vstup do Podzámecké zahrady VI. Ikonografie a historická plánová dokumentace VII. Prameny a literatura VIII. Popisy vyobrazení půdorysy 2

3 I. Úvod Arcibiskupský zámek v Kroměříži představuje jednu z významných dominant historického města. Zámek samotný svojí architektonickou výpravou a mobiliárním vybavením náleží k předním památkám tohoto typu nejen na území Moravy, ale i v širším evropském prostoru, což potrhuje i jeho zápis do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce Záměrem předkládaného průzkumu je stavebně-historický průzkum objektů, které přímo navazují na objekt samotného zámku a tvoří s ním úzce propojený celek. Následující text navazuje na starší stavebně-historické průzkumy a další průzkumové práce, které byly realizovány v gesci NPÚ ÚOP v Kroměříži v areálu zámku a jeho okolí. 3

4 II. Mlýnská brána Historie Mlýnská brána společně s budovou tzv. Gardisky tvoří výraznou dominantu severozápadní části Sněmovního náměstí. Dějinám Mlýnské brány nebyla ve starší i novější literatuře věnována samostatná pozornost, ale zpravidla byla zahrnuta do pojednání, která se týkají městského opevnění (hradeb) Kroměříže či dějin Arcibiskupského zámku, se kterým sousedí a jak bude ukázáno i stavebně do jisté míry souvisí. V roce 1958 byl proveden dosud jediný, i když velmi zběžný, stavebně historický průzkum brány pro potřeby hodnotícího pasportu města. Pojetí průzkumu, který zahrnoval prakticky celou historickou zástavbu města, odpovídá i zpracování objektu Mlýnské brány, které zde v celistvosti uvádíme: Kroměříž, blok 8, Mlýnská brána a strážnice. Mlýnská brána je upravena v gotizujících formách a je připojena po levé straně krátkým křídlem k budově semináře, postaveným v roce 1911 při jeho novostavbě. Toto křídlo navazuje svou architekturou na klasicistní strážnici, spojující bránu se zámkem; uprostřed levého křídla pravoúhlý průchod. V přízemí je hrotitý portál brány lemován gotisujícím profilovaným obloukem se třemi oblouny. Uvnitř je brána zaklenutá nad průjezdem stlačenou valenou klenbou v patce podseknutou. V prvém i druhém poschodí jsou trámové stropy s dvojitým záklopem. Široké obvodové zdi jsou zachované i v patrech. Na plánu katastru z roku 1830 byla situace kolem brány zcela odlišná od nynější. Brána byla obestavěna zděnými stavbami. Křídlo spojovací k zámku již tehdy existovalo. Stavební historie: Mlýnská brána se jediná zachovala ze středověkých bran města. Situace brány vnitř běhu hradeb nasvědčuje značnějšímu stáří, takže pochází s velkou pravděpodobnosti z původního opevnění města v pozdním 13. stol. 1 1 LÍBAL, Dobroslav BEISETZEROVÁ, Marie FLODROVÁ, Helena: Kroměříž, historické jádro. Stavebně historický průzkum. Strojopis. Praha 1958, s

5 Stavební historie Mlýnské brány úzce souvisí s problematikou kroměřížských městských hradeb, jejichž byla součástí. 2 Starší literatura spojovala vznik kroměřížských zděných městských hradeb již s dobou zakladatele města, olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburka, tedy s 2. polovinou 13. století. Vycházela přitom z informace tzv. Grana catalogi praesulum Moraviae, stručné historie olomouckých biskupů, která vznikla někdy po roce Podle ní biskup Bruno Kroměříž obehnal zdí (muro cinxit). 3 Tato zpráva je však spíše odkazem na zakladatelské dílo biskupa Bruna pohledem pozdního středověku, než věrohodným dokladem. Vybudování kroměřížských hradeb nevzpomíná ani olomoucké nekrologium, zde je však řeba poznamenat, že text s panegyrikou na biskupa Bruna vznikl již před rokem Jak bude podrobněji ukázáno v kapitole věnované stavebnímu vývoji Mlýnské brány, lze vznik kamenných hradeb v Kroměříži spojit až s dobou kolem poloviny nebo dokonce až po polovině 14. století. Původně se patrně jednalo jen o dřevohlinité opevnění, sestávajícího patrně z hradebního příkopu, valu a dřevěné hradby či palisády, která vymezila vnější obvod města. Tento typ opevnění patrně vznikl již v 60. letech 13. století za biskupa Bruna. Hradby jsou poprvé zmíněny v privilegiu biskupa Dětřicha pro Kroměříž z 19. června V listině je zmínka, že kanovníci kapituly u sv. Mořice měli jako držitelé svobodných domů ve městě 2 K problematice městských hradeb PINKAVA, Jaroslav: Kroměřížské hradby a brány. Zpravodaj Muzea Kroměřížska, 1987, č. 2, s ; 1988, č. 1, s ; 1989, č. 1, s ; ŠTĚTINA, Jan: Středověká Kroměříž. In: Perůtka, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013, s ; ŠTĚTINA, Jan: Úvahy nad problematikou stavebního vývoje kroměřížského zámku. Ingredere Hospes 3, 2010, s LOSERTH, Johann: Das Granum catalogi praesulum Moraviae. Nach der Handschrift des Olmützer Domcapitelarchiv. Archiv für österreichische Geschichte 78, 1892, s DUDÍK, Beda: Über Nekrologe der Olmützer Domkirche. Wien 1884, s. 7 9; NECHUTOVÁ, Jana: Vitae Brunonis. Časopis Moravského muzea, vědy společenské, 71, 1986, s

6 příspívat na dostavbu městského opevnění (ad munitionem civitatis complendam) podobně jako ostatní měšťané. 5 Další zpráva o kroměřížských městských hradbách se nachází až v listině biskupa Mikuláše z Riesenburka ze 7. prosince Obsah listiny však vyvolává otázku, nakolik odpovídá kroměřížským reáliím. Biskup Mikuláš toho dne vydal sérii listin, kterými biskupským městům Budišovu, Brušperku, Ostravě, Svitavám, Mohelnici, Kelči a Kroměříži udělil právo odúmrti. Formulář listin je však shodný. Biskup v listinách uvádí, že se odúmrtního práva vzdal mj. z toho důvodu, aby města mohla opravit a vylepšit hradby, věže, brány apod., a reagoval tak na události spojené s markraběcími válkami na Moravě a napadáním biskupských statků. 6 Je však pravděpodobné, že kamenné hradby byly v Kroměříži ve 2. polovině 14. století skutečně vybudovány. 7 Nejstarší kamenné opevnění bylo zbudováno v nejjednodušší podobě bez bašt a věží. Z pozdější situace je známo, že hradby byly opatřeny třemi branami. Kovářská brána (stála při vyústění dnešní Masarykovy ulice) je dnes známa především z ikonografických pramenů, šlo o mohutnou hranolovou průjezdní věž, podobně jako v případě Mlýnské brány. Naopak Vodní (Moravská) brána byla tvořena subtilnější hranolovou věží. Kovářská i Vodní brána byly v 16. století posíleny výstavbou předbraní (v případě Kovářské brány, kterou můžeme považovat za hlavní vstup do města, šlo o mohutný barbakán se vstupní věží). 8 Jak bude níže podrobněji ukázáno, v případě Mlýnské brány lze uvažovat nad její původním účelem. Předpokládá se, že Mlýnská brána sloužila pouze ke vstupu z města, resp. od hradu (zámku) k hospodářskému zázemí biskupské rezidence, 5 CDM IV, s , č. 291; PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. I. Kroměříž 1913, s , CDM XV, s. 262, č. 299 (regest); CDM XI, s , č ; PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. I., s ŠTĚTINA, J.: Středověká Kroměříž, s ŠTĚTINA, J.: Středověká Kroměříž, s

7 které se nacházelo v oblasti dnešních ulic Na Kopečku a Na Sladovnách. Je proto pravděpodobné, že Mlýnská brána byla zbudována v 15. století v souvislosti se vznikem kroměřížského hradu. Její počátky však písemné ani ikonografické prameny nedokumentují. Za domnělou kresbu Mlýnské brány ještě v pozdně gotické podobě byla považována kresba z doby kolem roku 1650, uložená dnes ve sbírkách Národní galerie. Novější výzkumy však ukázaly, že se jedná o kresbu zámecké věže, resp. věže hradu z doby biskupa Stanislava Thurza. 9 Nejstarší dochované ikonografické prameny vztahující se k Mlýnské bráně tak spadají až do závěru 16. století (viz rozbor ikonografie). Dodejme, že jako Mlýnská byla brána označována z toho důvodu, že za ní stál biskupský mlýn a pivovar. 10 Starší literatura (F. V. Peřinka) uvádí, že Mlýnská brána byla vystavěna v roce 1585 biskupem Stanislavem Pavlovským. 11 Ve skutečnosti však šlo jen o stavební úpravy, které souvisely se zbudováním zvláštní kryté chodby, spojující biskupský zámek s kolegiátním kostelem sv. Mořice (blíže v samostatné kapitole SHP). Městské opevnění Kroměříže včetně městských bran bylo poškozeno v době třicetileté války (ničivý byl požár města a zámku v roce 1643). Svědčí o tom zpráva kroměřížského primátora a konšelů z ledna 1644 adresovaná vrchnosti, tedy olomouckému biskupovi. Podle jednoho z bodů byly městské brány a branky, věže a domy úplně rozstříleny a vypáleny a město mělo obtíže s jejich novým zbudováním. Biskup Leopold Vilém následně poskytl městu půjčku 4000 zl. a část financí ve výši 2000 zl. městu daroval tato částka měla být použita na opravu městského opevnění, bran, věží a městského vězení. Opravy však vázly a část financí město muselo vynaložit na kvartýr vojska. 12 V daném případě se pravděpodobně jednalo o opravy Kovářské a 9 Kresba je vyobrazena např. v práci DANIEL, Ladislav PERŮTKA, Marek TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. I., s PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. I., s

8 Vodní (Moravské) brány. Pro 2. polovinu 17. století je totiž doloženo, že Mlýnská brána s přilehlými úseky hradeb byla ve přímém vlastnictví vrchnosti (olomouckého biskupa), která ji také opravovala a stavebně zajišťovala. Vrchnost také zajišťovala na svůj náklad příslušný personál (stráže). 13 Je pravděpodobné, že tato situace mohla souviset s původní funkcí Mlýnské brány a její úzkou vazbou na biskupskou rezidenci (hrad, resp. zámek). K roku 1653 je doloženo, že obě brány ve správě města, tedy Kovářská a Vodní, byly opraveny a byly v nich umístěny i byty pro branné. 14 K dalším opravám obou bran ve správě města došlo v následujících letech. 15 Stavební úpravy či opravy Mlýnské brány nejsou pro tuto dobu doloženy. Při požáru v roce 1643 byl poškozen zámek a nepochybně i přilehlá Mlýnská brána. V roce 1644 došlo k nějakému provizornímu zakrytí budov zámku jako ochrany před deštěm (pokryta byla i věž). K dílčím opravám zámku došlo až v roce 1649, kdy byly opraveny některé obytné místnosti v zámku a byla obnovena střecha nad místností vedle věže. V roce 1651 byly strženy některé klenby a nahrazeny novými. Ještě v roce 1652 se však na zámku nacházely spálené střechy a zámecké místnosti (klenby) byly proto výrazně poškozeny deštěm a sněhem. V témže roce došlo k obnově střech, které byly pokryty šindelem. Opravy pokračovaly v letech 1653 a Lze předpokládat, že v rámci těchto oprav došlo i na Mlýnskou bránu PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2. Kroměříž 1947, s , 261, ŠTĚTINA, J.: Středověká Kroměříž, s. 63; PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. III. Kroměříž 1940, s PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2, s PEŘINKA, František Vácslav: Dějiny města Kroměříže. II-3. Kroměříž 1948, s ; PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. III, s PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s ,

9 V červnu 1656 vypukl požár nový, zničena byla mimo jiné nově pokrytá věž zámku a část přilehlých střech. 17 V roce 1664 se olomouckým biskupem stal Karel z Liechtensteinu-Castelkorna ( ), který na rozdíl od svých předchůdců trvale sídlil v olomoucké diecézi. Ve volební kapitulaci byl biskup Liechtenstein-Castelkorn olomouckou kapitulou zavázán mimo jiné k obnově kroměřížské biskupské rezidence. V roce 1665 biskup Karel zahájil jednání s architektem Filibertem Luchesem, který připravil základní projekt obnovy zámku. Luchese však v roce 1666 zemřel. 18 Později byly na objektu zámku prováděny jen opravy a udržovací práce, jejichž příprava byla zahájena záhy po biskupově nástupu v roce. 19 Opravy pokračovaly až do roku 1672, stavební podobu zámku však výrazněji nezměnily. 20 Do této doby spadá také barokní přestavba Mlýnské brány, i když tato stavební aktivita není přímo doložena písemnými prameny. Zdá se, že alespoň provizorní oprava brány byla provedena krátce po nástupu Karla z Liechtensteinu- Castelkorna na biskupský stolec. Toto tvrzení dokládá letopočet 1665, obsažený v chronogramu, který ukrývá oslavný nápis na jižním průčelí věže (CAROLVS VRBEM REPARARE STVDET) (viz blíže v kapitole o stavebním vývoji). Neznámý zůstává celkový rozsah prací datovatelných k obnově roku 1665 včetně zásahů provedených v interiéru. Nevíme, zda přestavba brány v roce 1665 přinesla i nové dispoziční řešení v interiérech, funkční vazba interiérů Mlýnské brány, spojovací chodby se zámkem a západního nárožního rizalitu zámku totiž může nasvědčovat i poněkud mladší dataci 17 PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s TOGNER, Milan: Barokní rezidence. In: DANIEL, Ladislav PERŮTKA, Marek TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s ZAOpO, fond ÚŘAS, inv.č , sg. F30/19-2, kart (Odběr stavebního materiálu pro stavbu zámku z let ); PEŘINKA, F. V.: Dějiny, II-1, 2, s (zde podrobněji k jednotlivým dílčím opravám). 9

10 těchto částí až do období kolem roku Není proto vyloučeno, že k dalším úpravám mohlo dojít v souvislosti s opravami městského opevnění včetně Kovářské a Vodní brány v roce 1683 v souvislosti s nebezpečím tureckého vpádu. 21 K dalším stavebním úpravám Mlýnské brány došlo v průběhu 18. století, písemné prameny však tuto stavební činnost exaktně nedokládají a musíme se opřít jen o výsledky stavebně historického průzkumu, resp. výpověď mapových a plánových podkladů z 1. poloviny 19. století. Významnou událostí, která zasáhla do stavebního vývoje zámku a tedy i přilehlé Mlýnské brány, byl požár, který dne 16. března 1752 vypukl v Kroměříži a který se přenesl také na budovu zámku. Nákladně vybudovaná biskupská tak v době episkopátu biskupa Ferdinanda Julia kardinála Troyera ( ) byla výrazně poškozena. Požár zničil všechny střechy a krovy včetně střechy zámecké věže, poškozena byla také horní patra zámku. Šíření požáru napomohla skutečnost, že zámecká střecha byla kryta šindelem. 22 Opravy zámku byly zahájeny krátce po požáru, k jejich dokončení došlo až za biskupa Maxmiliána z Hamiltonu ( ). 23 Další stavební úpravy brány lze sledovat na základě dochované plánové dokumentace, 24 která zachycuje stávající i novou podobu Mlýnské brány, kterou 21 PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže. II-1, 2, s TOGNER, Milan: Biskupské a arcibiskupské sídlo. In: DANIEL, Ladislav PERŮTKA, Marek TOGNER, Milan (edd.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Kroměříž 2009, s. 53; PEŘINKA, F. V.: Dějiny města Kroměříže, III, s. 25; TÝŽ: Dějiny města Kroměříže, II-4, s ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č , sg. F30/20-1, kart. 1712; inv.č , sg. F31/1-2, kart Její soupis s údaji viz v závěrečném oddíle Prameny a literatura. 10

11 zpracovala arcibiskupská stavební kancelář vedená architektem Antonem Archem ( ). 25 Přestavba Mlýnské brány (a navazujícího komplexu budov) se odehrála na počátku episkopátu v pořadí čtvrtého olomouckého arcibiskupa, Ferdinanda Maxmiliána Chotka ( ). Z výsledků průzkumů vyplývá, že přestavba z let zcela nově řešila exteriéry věže (resp. pouze její severní a jižní průčelí), zatímco úpravy jejích interiérů byly vcelku minimální. Dochovaná plánová a technická dokumentace obsahuje řadu variantních návrhů řešení fasády Mlýnské brány. Variantní je umístění a počet okenních otvorů a utváření různých gotizujících prvků, které měly pročlenit hlavní fasádu. V návrzích se objevují i různé nerealizované střešní prvky (fiály, subtilní věžky apod.). Přestavba byla prováděna v souvislosti s celkovou úpravou prostoru před vstupním průčelím zámku (dnešního Sněmovního náměstí). Vzhledem k plošnému snížení jeho nivelety bylo nutno podstatně snížit i úroveň podlahy průjezdu v přízemí věže Mlýnské brány (k tomu viz v kapitole o stavebním vývoji). 26 K dalším výraznějším úpravám došlo po roce 1889, kdy byla Mlýnská brána opatřena novou střechou, 27 a dále po roce 1911 v souvislosti s výstavbou Arcibiskupského gymnázia (zbudování průchodu) (k tomu viz podrobněji v kapitole o stavebním vývoji Mlýnské brány). Situace 25 K jeho osobnosti ŠIŠKOVÁ, Martina: Arcibiskupský architekt Anton Arche. Ingredere Hospes 6, 2013, s ZATLOUKAL, Pavel: Kroměřížská architektura In: Perůtka, Marek (ed.): Kroměříž. Historické město & jeho památky. Kroměříž 2013, s ; PERŮTKA, Marek (ed.): Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži. Průvodce. Kroměříž 2011, s Návrhy na rozpočet oprav ZAOpO, fond ÚŘAS, inv. č ; sign. F57/1-1; kart

12 Věž Mlýnské brány se nachází v bezprostředním sousedství arcibiskupského zámku Kroměříž, do komplexu jehož budov administrativně i komunikačními návaznostmi náleží. Jedná se o mohutnou, v přízemí průjezdnou věž, vystupující z vývojově složité srostlice původně středověké městské hradby a klasicistního souboru tzv. Gardisky, vsazené mezi Mlýnskou bránu a západní nárožní rizalit zámku. Mlýnská brána odděluje prostor Sněmovního náměstí, odkud vede vstup do kroměřížského zámku, od někdejší hospodářské části zámeckého areálu, nacházející se v ulici Na Kopečku a Na Sladovnách. Společně s monumentální budovou arcibiskupského zámku tvoří jedinečnou dominantu Sněmovního náměstí a svojí podobou a složitým stavebním vývojem dokumentuje bohatý stavební vývoj celého zámeckého komplexu. Popis exteriéru Čtyřpodlažní věž nepravidelně čtvercového půdorysu, prostupující spojovacím krčkem mezi severozápadním nárožím Arcibiskupského zámku a objektem Arcibiskupského gymnázia. V celé výšce se projevuje jen severní a jižní průčelí věže (viz následující popis), východní a západní průčelí je na výšku 1. a 2. NP kryto bočními přístavbami. Střecha věže je dlátková, s výraznými námětky, krytá měděným plechem. Z jižní střešní roviny vystupuje vikýř s jedním obdélným oknem, zastřešený samostatnou jehlancovou střechou s měděným krytem. Hrot střechy vikýře vrcholí drobnou korouhvičkou, odlišné korouhve korunují i hřeben střechy celé věže. Převážnou většinu východního průčelí kryje přístavba s vnitřním dvouramenným schodištěm a dvojicí místností v 1. a 2. NP; její 3. NP zaujímá místnost rozšiřující obytný prostor věže. Rovněž západní průčelí vlastní Mlýnské brány je kryto mělkou přístavbou s trojicí místností v každém z podlaží, osvětlených vždy jedním oknem v severní i jižní fasádě. Fasády obou průčelí jsou opatřeny mělkou pásovou bosáží. Boční, západní fasádu západní přístavby, orientovanou do průchodu mezi Mlýnskou branou a objektem sousedního Arcibiskupského gymnazia, navíc člení vysoký pilastrový řád. Boční zdí prostupuje dvojice obdélných dveří s dřevěnými 12

13 výplněmi. Zděnou hmotu obou přístaveb završuje jemně profilovaná korunní římsa, nad níž již následuje pultová, na obou koncích zvalbená střecha. Jižní fasáda věže: 1. NP prochází značně převýšený průjezd, zaklenutý stlačeně valenou klenbou s lehce odsazenými patkami a přístupný lomenými portály, jehož drobně profilované ostění, tvořené sestavou subtilních oblounů a výžlabků, vystupuje z hladkých patek. Výšce lehce zalomeného soklu portálu odpovídá i výška hladkého soklu jižního průčelí věže. V soklu navazujícím na pravé (východní) ostění brány, pod zvětralou omítkou proniká obklad soklu, tvořený tesanými pískovcovými deskami. 1. NP jižní fasády brány pokrývá kvádrová omítková bosáž, nad záklenkem vyvinutá do podoby klenáků. Nad úzkým hladkým omítkovým pásem, jímž bosáž vrcholí, probíhá bohatě profilovaná horizontální římsa oddělující 1. NP věže od 2. a 3. NP. Nad bosovaným 1. NP jižního průčelí se nachází hladce omítnutá fasáda, na nárožích obohacená o široké a hladké lisény. Jižní fasádou věže v úrovni 2. NP prostupuje dvojice obdélných oken s jednoduše okoseným omítaným ostěním, vystupujícím z trojúhelných plošek skloněných k parapetu. Horní třetinu oken obíhají profilované, pravoúhle zalomené římsy. Výplně oken jsou dřevěné, dovnitř otevíravé, s šestitabulkovým členěním. Interiér 3. NP osvětluje na střední osu průčelí nasazené sdružené okno s masivním středním sloupkem; také jeho ostění má jednoduché okosení s trojúhelnými výběhy a pravoúhle zalamovanou, prožlabenou římsou v nadpraží. Obdobnou profilaci má parapetní římsa okna 3. NP. Okno má prostou dřevěnou, dovnitř otevíravou výplň členěnou do tří tabulek. V nadpraží okna je osazen pískovcový erb olomouckého arcibiskupa, kardinála Bedřicha z Fürstenberga. Vpravo od okna, při jihovýchodní nárožní liséně, se těsně pod korunní římsou nachází analyticky prezentovaná horní část na omítce malovaných slunečních hodin nebo veduty města s textem CAROLVS VRBEM REPARARE STVDET (tj. Karel usiluje o obnovu města) a chronogramem Nad fragmentem malby již probíhá podstřešní římsa, podepíraná sledem hustě řazených drobných konzolek. V horních partiích nárožních lisén se nachází dekorativně ztvárněné konce závlačí. Severní fasáda věže: 1. NP se opět otevírá výrazně převýšeným lomeným portálem průjezdu. Jeho profilace sestává z širokého okosení při vnitřní hraně, 13

14 doplněného mělkým výžlabkem a plochým oblounem při hraně vnější, lemované navíc subtilní omítkovou lištou. Rovněž 1. NP severního průčelí člení v omítce vyvinutá bosáž, posazená na vysokém hladkém soklu, vytvářejícím skarpovou podnož věže. Středem severního průčelí prostupuje mělká vpadlina, dosahující až po úroveň podlahy 3. NP věže. Plochu mezi lomeným záklenkem portálu v severním průčelí věže a mezipatrovou římsou člení vlys, sestávající z osmi omítkových lomených obloučků s vloženými jeptiškami. Mělký vlys vyrůstá z horního okraje ostění průjezdu prostřednictvím drobných hranolových soklíků. Subtilní kordonová římsa, jejíž profil tvoří dvě souběžné lišty oddělená vpadlou stezkou, odděluje spodní část severního průčelí od 2. a 3.NP fasády. Římsa probíhá i v ploše středové vpadliny, kde je obohacena subtilním oblounovým profilem. Severní fasáda má ve 2. a 3. NP odlišné členění než fasáda jižní. Sjednocujícím momentem je hladká základní plocha, z níž na severní fasádě v úrovni 2. NP vystupuje čtveřice štíhlých pilířků hranolového profilu, v úrovni 3. NP završených vysokými zděnými jehlanci. Pilířky flankují střední vpadlinu a jsou osazeny i na severovýchodním a severozápadním nároží věže. Jejich dřík vylehčuje mělké vpadlé pole, završené lomeným obloukem s vepsanou jeptiškou. Pilířky dosahují horního okraje vpadliny nad vstupní branou. Nad jednoduše prožlabenou římsou jsou zakončeny štíhlými jehlanci, odlehčenými vpadlým polem. Jehlance vyrůstající v diagonálně natočené křížové kytky, polovinou svého objemu zanořené do plochy průčelí. V úrovni 2. a 3. NP se na střední ose fasády nachází dva okenní otvory. Velmi vysoký otvor s lomeným záklenkem ve 2. NP má ostění profilované trojicí mělkých, v omítce vyvinutých oblounů. Okno, z velké části falešné (viz dále) sestupuje až k horní hraně horizontální římsy nad 1. NP. Samotný okenní otvor 2. NP se omezuje na cca spodní třetinu lomeného otvoru a má podobu prostého obdélného výřezu s dřevěnou dvoukřídlou výplní, tvořící spodní partii okenní výplně zmíněného většího falešného lomeného okna. V ose nad záklenkem lomeného okna se nachází okno 3. NP. Má jednoduchý kruhový tvar s výplní členěnou příčkami do devíti tabulek a jeho vnější obvod je lemován okružím ze subtilního dřevěného profilu. Nad oknem 3. NP probíhá korunní 14

15 římsa podepíraná řadou drobných konzolek; přechází i na boční, tj. východní a západní fasádu věže. Východní a západní průčelí: Projevuje se pouze v úrovni 3. NP, nad pultovými, na kratších koncích zvalbenými střechami, přiléhajícími k bočním fasádám věže. Obě průčelí jsou zcela hladká, bez otvorů a architektonického členění, a vrcholí již popsanou korunní římsou. Popis interiéru První nadzemní podlaží Průjezd 101: Interiér 1. NP věže, obsahující průjezd, je hladce vyomítán, neobsahuje žádné otvory ani prvky architektonického členění. Klenba je stlačeně valená, s přibližně vodorovnou vrcholnicí a nepatrným odsazením klenební paty. Při napojení na severní i jižní vjezdový portál jsou patrné dovnitř průjezdu lehce rozevřené špalety, navazující přímo na boční stěny průjezdu. Vnitřní hrana ostění obou portálů je od úrovně terénu po paty záklenků zkosená, vnitřní hrana ostění obou archivolt je hladká, neprofilovaná. Nad hrotitou archivoltou každého z portálů se nachází rovný překlad, na který směrem do interiéru průjezdu navazuje segmentově vyklenutý pas. Existence omítek sice znemožňuje posoudit materiálové řešení rovného překladu, pravděpodobně je však dřevěný a sloužil k osazení točnic vstupních vrat brány. Dlažba průjezdu je z žulových kostek, po bocích se nachází mírně vyvýšené pruhy chodníků, vymezené žulovými obrubníky. Interiér západní přístavby Mlýnské brány 102: 15

16 Je přístupný dveřmi pouze z průchodu, spojujícího prostor Sněmovního náměstí a navazující ulicí Na Kopečku. V přízemí se nachází střední, vstupní předsíň, z níž se vstupuje do rozměrnější místnosti při Sněmovním náměstí a menší prostory hygienického zázemí na opačném pólu dispozice. Protože dnes západní přístavba provozně ani majetkově nesouvisí s Mlýnskou branou a navíc představuje nejmladší část zájmového souboru objektů, nebyla v rámci stavebně historického průzkumu detailně zkoumána. Schodiště v interiéru východní přístavby Mlýnské brány 103: Do 3. NP východní přístavby Mlýnské brány, situovaného v úrovni 2. NP branské věže, vede úzké dvouramenné schodiště se zděnými, omítanými podstupnicemi a stupni tvořenými dřevěnými deskami. Z nástupní podesty, dosažitelné prostřednictvím schodiště 112, jež je však již součástí Gardisky (viz samostatný text) vedou dveře do nevelkého prostoru pod výstupním ramenem; jeho zadní stěnu tvoří neomítané, stupňovitě uspořádané lomové zdivo. Schodišťový prostor dnes postrádá přímé osvětlení, segmentově završená nika v jižní zdi (v místě mezipatrové schodišťové podesty) však prozrazuje existenci okna. Po oknu však na klasicistně upraveném vnějším průčelí přístavby není stop je tedy velmi pravděpodobné, že okno náleželo starší, předklasicistní stavební fázi z doby před přestavbou ve 30. letech 19. století. Schodišťový prostor uzavírá omítaná křížová klenba s mírně odsazenými patami a stlačeně půlkruhovými čely. Nad částí výstupního ramene schodiště, odpovídající úseku dělicí zdi mezi schodišťovými rameny, se nachází segmentová klenba s obdélným, mělce vpadlým středovým zrcadlem. Po dalším pravoúhlém zalomení schodiště, zaklenuté segmentovou omítanou klenbou, prostřednictvím dalšího schodišťového ramene vstupuje do severovýchodního koutu prostoru 204 ve 3. NP východní přístavby věže. 16

17 Druhé nadzemní podlaží 2. NP věže je přístupné tzv. Knížecí chodbou na koruně hradební zdi, do níž lze vstoupit z 3. NP jihozápadního nárožního rizalitu zámku. Dispozice 2. NP věže sestává ze tří místností při severním průčelí se nachází rozšířený úsek vstupní chodby (původně vedoucí až ke kostelu sv. Mořice), jižní část půdorysu věže zaujímají dvě obytné místnosti. K půdorysu 2. NP věže náleží ještě prostory v odpovídající úrovni bočních přístaveb Mlýnské brány. Chodba 200: V rozsahu věže je zaklenuta třemi poli křížových kleneb s přibližně půlkruhovými čely, mírně odsazenými patami a lehce vytaženými omítkovými hřebínky. Z přístupové chodby vedoucí k zámku i jejího dalšího úseku (směrem k Arcibiskupskému gymnáziu) je chodba přístupná vysokými vstupními otvory pod segmentovými záklenky, ovšem bez tesaných dveřních ostění. V nadpraží otvorů, resp. v obou klenebních čelech, se nachází rozměrné štukové mušle (?), lemované rovněž štukovými festony s vegetabilní a ovocnou výplní. V severovýchodním rohu chodby se na profilovaném, diagonálně vsazeném pískovcovém soklu nachází štuková socha sv. Václava, v severozápadním nároží pak na shodném soklu stojí figura zpodobňující sv. Mořice (obě sochy pravděpodobně z úprav v 19. století). Úsek chodby v nitru věže osvětluje jediné okno, osazené lehce asymetricky vůči střední klenební výseči severní stěny chodby. Okno je vsazeno do niky se segmentovým záklenkem, dosahující až k podlaze. Obdélný otvor okna je zvenčí kamuflován rozměrnou klamnou výplní většího, iluzivního okna s lomeným záklenkem. Do dvojice místností v jižní části půdorysu 2. NP věže vedou novodobé dřevěné dveře, vsazené do barokního kamenného obdélného ostění, jehož vnější obvod lemuje plasticky vystupující páska. Na dveřní ostění přechází nátěry z plochy navazující stěny. Dlažba chodby 200 sestává z rozměrných dlažebních desek, tesaných z pískovce. 17

18 Místnost 201: Obdélný prostor situovaný ve 3. NP západní přístavby věže Mlýnské brány. Komunikačně dnes souvisí s areálem Arcibiskupského gymnázia, z jehož chodby, dveřmi oddělené od chodby (místnosti 200) v severní části interiéru 2. NP Mlýnské brány, je také přístupná. Dveře ve východní stěně, které spojovaly místnost 201 s navazujícím prostorem 202 ve 2. NP věže Mlýnské brány, jsou dnes zaslepeny. Místnost 201 osvětluje obdélné okno v jižním průčelí. Protože dnes západní přístavba provozně ani majetkově nesouvisí s Mlýnskou branou a navíc představuje nejmladší část zájmového souboru objektů, nebyla v rámci stavebně historického průzkumu detailně zkoumána. Místnost 202: Přibližně obdélný prostor (rozměry cca 400 x 500 cm), nacházející se v jihozápadním nároží 2. NP věže. Od jihu jej osvětluje prosté obdélné okno, umístěné poblíž jihovýchodního nároží místnosti. Rovněž mimo osu protější, tedy severní zdi (ve vazbě na severovýchodní roh místnosti 202) se nachází segmentově završená nika již popsaných vstupních dveří s barokním kamenným ostěním, vedoucích do místnosti 202 z chodby 201. Pod novodobou dřevěnou zárubní, vsazenou do ostění, proniká pravoúhlá drážka při vnitřním obvodu ostění, určená pro zapadnutí dveřního křídla. Osou západní zdi prostupuje dveřní otvor s obložkovou zárubní a kazetovanou výplní, vedoucí do místnosti ve 3. NP navazující západní přístavby věže. Dveřní prostup je dodatečně zaslepen a po této úpravě byl využíván jako skříň. Dveřím odpovídají materiálově a rozměrově shodně řešené dveře v protější dělicí příčce mezi místnostmi 202 a 203. V severozápadním koutu místnosti 202 je vsazeno dvouramenné dřevěné schodiště do 3. NP věže, jehož delší (výstupní rameno) přiléhající k severní zdi místnosti je umístěno v bedněné vestavbě s plným, omítaným pláštěm. Výstupní rameno schodiště zpřístupňují jednokřídlové dveře s dřevěnou svlakovou výplní. Prostor pod schodišťovým ramenem je volný, podestu vzpírá omítaný pilířek. Strop místnosti je rovný, nosnou konstrukci velmi 18

19 pravděpodobně tvoří dřevěné trámy, kryté deskovým a omítaným podhledem. Podlaha místnosti sestává z dřevěných desek a spočívá na polštářích, uložených v násypu. Místnost 203: Prostor přibližně obdélného půdorysu (rozměry cca 400 x 500 cm), situovaný v jihovýchodním nároží 2. NP věže. Je přístupný jednak z místnosti 202 výše popsanými dveřmi v dělicí příčce, jednak skrz kuchyň 204, umístěnou, spolu se vstupním dvouramenným schodištěm, ve východní přístavbě věže. Dveřní otvor z místnosti 203, vybavený obložkovou zárubní s kazetovanou jednokřídlou výplní, prostupuje východní obvodovou zdí věže, jež má tloušťku 95 cm. Ze strany místnosti 203 jsou dveře vloženy do široké, segmentem překlenuté niky s dovnitř se rozevírajícími špaletami. Osvětlení opět zprostředkovává okno při jihozápadním nároží prostoru, vsazené do prosté niky s přímým završením. V severní partii východní stěny se prasklinami v omítce projevuje dodatečně zazděný prostup do komína, nacházejícího se původně v prostoru stávající místnosti 205. Polohu někdejšího topeniště v severovýchodním rohu místnosti 203 spolehlivě indikuje zpevněná plocha v dřevěné podlaze o obdélném půdorysu 108 x 89 cm. Stěny místnosti 203 jsou hladké, strop rovný, zřejmě shodně konstrukčně řešený jako strop sousední místnosti 202. Rovněž materiálové řešení podlahy a její nášlapné vrstvy se shoduje. Prkna dřevěné podlahy spočívají na polštářích, uložených do násypu, tvořeného převážně drobnou stavební sutí. Místnost 204: Místnost, nacházející se v jižní polovině východní (schodišťové) přístavby věže, má lichoběžný půdorys a rozměry cca x 370 cm. Severovýchodní kout místnosti zaujímá výstupní rameno schodiště, stoupajícího do 2. NP věže z nižších podlaží. Druhý vstup do kuchyně 204 vede ze západně navazující prostory 203. Vlevo 19

20 ode dveří je do zdi vsazena cca 30 cm hluboká nika obdélného tvaru, předělená dřevěnými policemi. Jižní zdí prostory 204 prostupuje na osu zdi umístěné obdélné okno, vsazené do mělké niky se segmentovým záklenkem. Svislé trhliny v omítce, patrné přibližně ve středu východní zdi, prozrazují existenci dalšího okenního otvoru o šířce niky cca 150 cm. Strop místnosti tvoří trojice poměrně subtilních, severojižně orientovaných trámů se sejmutými hranami, vystupujícími z trojúhelných trnoží. Záklop stropu je deskový, překládaný a má shodnou monochromní povrchovou úpravu jako stropní trámy. Podlahu místnosti tvoří betonová mazanina, mírně spádovaná směrem k jihu. Schodiště, opatřené nízkou segmentovou klenbou je situované v severovýchodním koutu a vůči místnosti je vymezeno madlem s plným omítaným pláštěm, v jehož čelním (jižním) líci se na celou výšku madla rýsuje svislá železná pásovina (možná se jedná o pozůstatek staršího kovového zábradlí, dodatečně začleněný do stávajícího, plného madla). Místnost 205: Miniaturní místnost neznatelně lichoběžného půdorysu (asi 100 x 120 cm), původně zřejmě vnitřní prostor rozměrného komína, se nachází v severní třetině půdorysu východní schodišťové přístavby, vetknutá do kouta mezi východní zdí věže a jižní zdí přístupové chodby. Přístup vede prostým obdélným výřezem dveří z místnosti 204, na vnitřní straně mu odpovídá nika se segmentovým záklenkem. Do západní zdi místnosti, tvořené částí východní obvodové zdi věže Mlýnské brány, je zahloubena rozměrná nika nepravidelného, ve výšce i půdorysu proměnlivého tvaru a velikosti. Niku lze spojit s existencí topného zařízení v severozápadním koutu místnosti, které se zde nacházelo před instalováním mladšího, dodnes dochovaného sporáku. Ten se nachází v severní části místnosti 205 a je zaústěn do komína, prostupujícího východní zdí schodišťové přístavby. Východní zdí místnosti 205 prostupuje i drobná pícka s valenou cihlovou klenbou. Prostora 205 dnes postrádá strop, je otevřena do někdejšího komína (viz situace v místnosti 302 ve 3. NP věže). 20

21 Třetí nadzemní podlaží Přístupové schodiště 300: Prosté dřevěné schodiště spojující 2. a 3. NP věže sestává ze dvou schodišťových ramen, vzájemně oddělených pravoúhlou podestou. Krátké nástupní rameno je situováno v interiéru místnosti 202, delší rameno vystupuje do interiéru 3. NP ve formě dřevěné bedněné vestavby s plným pláštěm (prostor 300). Dveře jsou prosté, jednokřídlé, dřevěné, svlakové. Poblíž dveří z podesty v místnosti 202 prostorem 300 proniká trám s okosenými rohy a miskovitým výběhem profilace. Nepochybně se jedná o část stropního trámu, náležícího konstrukci patrně barokního, blíže však nedatovatelného stropu nad místností 202. Místnost 301: Rozsáhlá prostora mírně lichoběžného půdorysu (cca x 850 cm), zaujímající cca jižní 2/3 půdorysu 3. NP věže. Vstup vede výše zmíněným dřevěným schodištěm z místnosti 202 ve 2. NP věže. Také výstupní partii schodiště v místnosti 301 uzavírá dřevěné bednění, jehož deskový strop respektuje sklon výstupního ramene schodiště. Při vnitřním líci východní zdi prostory 301 probíhá táhlo, tvořené hrubě otesaným trámem, zakotveným v jižní obvodové zdi věže a severní zdi místnosti 301. Lze předpokládat, že dřevěné táhlo je konstrukčně spojeno se skrytým dřevěným věncem probíhajícím uvnitř obvodového zdiva věže tomu napovídá i mohutná železná pásovina osazená na jižním konci dřevěného táhla a zabíhající dále do jižní zdi. Pod táhlo byla zřejmě dodatečně podložena omítaná plenta tl. cca 15 cm, zbudovaná z cihlového zdiva (je patrné v lokálních narušeních omítek). Při západní zdi interiéru místnosti 301 se dnes táhlo nedochovalo. Velmi pravděpodobně však původně existovalo i zde, čemuž nasvědčuje asi 10 cm široká stopa dodatečné přizdívky při patě západní zdi, patrná v podlaze. Strop místnosti 301 je trámový, tvořený 4 hraněnými, ručně tesanými trámy uloženými ve směru východ západ (tedy na delší rozměr místnosti). Značná délka trámů způsobila jejich průhyb 21

22 v podélném i příčném směru, který měla eliminovat dvojice mohutných dřevěných průvlaků, umístěných přibližně v třetinách šířky místnosti. Záklop stropu tvoří překládané dřevěné desky. Prostor 301 osvětluje sdružené okno, situované uprostřed jižní zdi. Niky obou částí okna jsou hladce vyomítány, okna mají rovná nadpraží a plný omítaný parapet. Omítky místnosti jsou hladké, vpravo od prosté trámové zárubně dveří vedoucích do místnosti 302 se na omítce dochovala tužková kresba okenního ostění s trojúhelnou suprafenestrou, schematický půdorys trojice křížových klenebních polí a patrně náčrt valbové střechy věže. Tužková kresba okenního ostění s trojúhelnou suprafenestrou a šestitabulkovou výplní se nachází i na omítce po levé straně dveřní zárubně. Dvakrát pravoúhle zalomená tužková linie těsně na náčrtem okna by mohla být schematickým půdorysem jihozápadního nároží věže, opatřeného plytkou lisénou. Ve východní partii severní zdi (tj. vpravo od dveří do místnosti 302) se cca 30 cm nad podlahou dochoval negativ podstavce topného zařízení (patrně kamen). Negativ podstavce s vyžlabenou horní hranou má délku 128 cm. Zmíněné vyžlabené nároží podstavce, orientované směrem ke dveřím, mělo zřejmě funkční i estetické důvody. Vyvýšení podstavce otopného zařízení nad podlahu místnosti i separace od východní zdi s dřevěným táhlem byly patrně dány bezpečnostními, protipožárními důvody. Poloze topného zařízení v místnosti 301 dobře odpovídá i v novější omítce zřetelný obrys přikládacího otvoru o formátu obdélníka o šířce 74 cm a výšce 65 cm. Zazděný otvor se od plochy omítky odlišuje hrubější omítkou. Je zajímavé, že poloha otvoru nekoresponduje s rozměry a situováním přikládacích dvířek do komína ve vedlejší místnosti 301. V jihovýchodním a jihozápadním koutu věže je do zdiva přibližně v polovině výšky vetknuta dvojice železných, diagonálně osazených kolejnic. Jedná se patrně o pokus o statické zajištění obvodového zdiva věže, provedený snad někdy v závěru 19. nebo na počátku 20. století. Podlaha místnosti je pokryta půdovkami čtvercového formátu (obvykle 17 x 21 cm). Místnost 302: 22

23 Místnost výrazně obdélného půdorysu, situovaná v severní třetině interiéru 3. NP věže (nad úsekem klenuté chodby ve 2. NP). Z předchozí místnosti 301 je přístupná prostými dřevěnými svlakovými dveřmi, osazenými ve fošnové zárubni. Odlišná výšková úroveň prostoru 302 (jeho podlaha je o 42 cm vyvýšena nad podlahu místnosti 301) si vyžádala výrazné zvýšení prahu vstupních dveří i vsazení dvojice schodišťových stupňů do podlahy místnosti 302. Z jihovýchodního rohu místnosti vystupuje pravoúhlý blok zdiva bývalý komín, jehož severní stěna obsahuje zazděná obdélná dvířka do topeniště. Jejich kamenné ostění se projevuje vystupující lištou při vnějším obvodu ostění a prahovým kvádrem, dodatečnou zazdívku odděluje spára. Vzhledem k domodelování profilace obvodové lišty je pravděpodobné, že ostění bylo druhotně sestaveno, snad se ani nenachází v primární poloze. Poloha východní zdi místnosti 302 nekoresponduje s polohou východní zdi prostory 301 důvodem je existence příčkou vyděleného prostoru, patrně souvisejícího s odvodem kouře z 2. NP věže. Stěny místnosti 302 pokrývá lehce zvlněná omítka s řadou dodatečných vysprávek, opatřená několika vápennými nátěry. Středem severní stěny prostupuje rozměrný okenní otvor kruhového tvaru, opatřený okenní výplní osazenou ve vnějším líci zdi. Kruhový výřez okna se uplatňuje pouze při vnějším líci zdi, vnitřní nika má přibližně čtvercový tvar, pravoúhle zalomené špalety a přímé nadpraží. Parapet i nadpraží jsou opatřeny dřevěnými deskami. Strop místnosti je trámový; trámy jsou kladeny v severojižním směru (tedy na šířku místnosti), mají okosené hrany a trojúhelné trnože. Záklop je tvořen překládanými deskami. Šířce bývalého komína v jihovýchodním rohu místnosti odpovídá dřevěné přístupové jednoramenné schodiště do podkroví věže. Podlaha prostoru 302 je tvořena půdovkami formátu 21 x 21 cm, resp. 21 x 17 cm. V severovýchodním a severozápadním rohu místnosti jsou nevysoko nad podlahou osazeny diagonálně probíhající kolejnice pokus o statické zajištění obvodového zdiva patrně ze závěru 19. nebo počátku 20. století. Čtvrté nadzemní podlaží podkroví, místnost 400: 23

24 Podkrovní, velmi nízké 4. NP zaujímá celý, velmi mírně obdélný půdorys věže, dosahuje rozměrů 830 x 853 cm a je otevřeno do krovu. Přístup ve formě prostého obdélného prostupu stropem 3. NP vede již zmíněným jednoramenným schodištěm z místnosti NP vymezuje obvodové zdivo věže o výšce cca cm nad podlahou podkroví, tvořenou půdovkami formátu cca 21 x 21 cm; tento kryt podlahy však místy chybí. Nízké 4. NP věže vymezuje cihlové zdivo s tloušťkou shodnou jako obvodové zdivo nižšího podlaží. Vertikální skladba zdiva tohoto podlaží prozrazuje složitější stavební vývoj do výšky cm nad podlahou 4. NP na jednotlivých stěnách vymezujících interiér této úrovně věže shledáváme nepravidelné plochy kvalitních bílených, původně interiérových omítek. Nejvyšší, asi cm vysoký pás zdiva byl zbudován z kvalitních cihel formátu 28,5 x 15 x 7 cm, pozůstatky omítek již nevykazuje, dodnes zůstal dochován v režném stavu a omítán ani nikdy nebyl. V severovýchodním rohu podkroví se nachází relikt později odstraněného komína, na jehož existenci poukazují zadehtované cihly a otisky cihlového pláště tloušťky 15 cm, neprovázaného s přiléhajícím zdivem věže. Z dochovaných reliktů vyplývá, že vnitřní prostor komína měl půdorys přibližně 45 x 47 cm. Důležité relikty stavu před historizujícími úpravami v 19. století se dochovaly jak na vnitřním líci severní zdi, v bezprostřední blízkosti popsaného pozůstatku komína, tak na interiérovém líci protilehlé zdi jižní. Ve vzdálenosti 320 cm od severozápadního koutu interiéru shledáváme svislou, 33 cm širokou stopu po příčné, s obvodovým zdivem stavebně neprovázané zdi. Obdobná situace je viditelná i na protější zdi, zde ve vzdálenosti 290 cm od jihozápadního nároží. Pouze na nejzápadnějších úsecích severní i jižní zdi interiéru 4. NP (tedy mezi západní obvodovou zdí a popsanými otisky odstraněné interiérové příčné zdi) se dochovaly vždy dvojice rozměrných kapes formátu 28 x 32 cm, náležících trámům někdejšího stropu západní prostory nižšího, 3. NP. Patrný je i horizontální, 18 cm vysoký pruh neomítaného zdiva, navazujícího na horní hranu trámů. Tento pruh zjevně indikuje polohu samotného stropu, k jehož konstrukci však nelze říci nic konkrétnějšího (deskový záklop se zásypem?). Samotné trámové kapsy byly po vyjmutí trámů zazděny a zaomítány hrubou omítkou, která však věrně uchovala jejich obrys. Přibližně uprostřed vnitřního líce jižní zdi se pod opadanými omítkami 4. NP projevuje část cihlového segmentového pasu o 24

25 neměřitelném rozpětí, jehož existence zřejmě upozorňuje na polohu nějakého otvoru v příslušné části západní zdi nižšího, 3. NP. Na podlaze půdy se dodnes nachází řada fragmentů, ale i celistvě dochovaných břidlicových desek přibližně čtvercového formátu (23,5 x 23,5 cm) s protilehlými okosenými rohy. Nepochybně se jedná o pozůstatky někdejší krytiny střechy věže, odstraněné až při novodobých opravách. Rozbor ikonografie Představu o stavebním vývoji Mlýnské brány a její podobě v jednotlivých stavebních fázích dotváří četná historická ikonografie. Nejstarší vyobrazení Kroměříže z roku 1597 Mlýnskou bránu představuje jako čtyřpodlažní hranolovou věž, zastřešenou vysokou dlátkovou střechou. Rozeznáváme i pravděpodobný průjezd přízemím věže, nad nímž jsou patrná tři obdélná okénka osazená ve střední ose severního průčelí. Podobné informace zprostředkovává přibližně o století mladší pohled v grafickém albu J. van den Nypoorta (1691). Také zde je Mlýnská brána zaznamenána jako tří či čtyřpodlažní věž krytá dlátkovou střechou, z jejíž paty na viditelných stranách (severní a západní) vyrůstá patrně zděný vikýř se sedlovou střechou. Severním průčelím věže proniká v přízemí průjezd, 2. a 4. NP má po dvojici obdélných oken, kdežto 3. NP osvětluje pouze jediné okno. Před branou chybí příkop, zakresleno je zde však předbraní, situované mezi dvojicí sypaných rondelů městského opevnění a vymezené palisádou, tvořenou zahrocenými kůly. Zajímavým detailem předbraní je zčásti pozvednutá závora. Zmínit musíme i vedutu Kroměříže z roku 1688, na níž však z Mlýnské brány spatřujeme pouze nejvyšší podlaží, patrně opatřené dlátkovou střechou. Detaily věže (až na okno v nejvyšším podlaží) nejsou patrné. Kresba F. B. Wernera z doby kolem roku 1750 o podobě Mlýnské brány podává prakticky shodnou informaci jako starší Nypoortovo vyobrazení. Přestože můžeme na základě stávajícího poznání v některých aspektech zpochybňovat věrohodnost informací zprostředkovaných Nypoortem i Wernerem, zdá se, že oba 25

26 autoři stav Mlýnské brány zaznamenali poměrně věrohodně. Důkazem může být (bohužel velmi málo zřetelné) vyobrazení Kroměříže od západu z doby zřejmě těsně před požárem z roku Mlýnská brána, z níž je dobře patrné severní průčelí, je zde opět prezentována jako nevysoká hranolová věž s průjezdem v 1. NP a dvěma dvojicemi obdélných oken ve 2. a 3. NP. V ose věže je přibližně v úrovni podlahy 3. NP pravděpodobně osazena znaková deska. Z paty dlátkové střechy opět vystupuje rozměrný vikýř. Je zajímavé, že vyobrazení Kroměříže ze 17. a první poloviny 18. století nezaznamenávají úsek městské hradby mezi Mlýnskou branou a západním rizalitem zámku. Tato zeď, korunovaná patrně renesanční spojovací chodbou ke kostelu sv. Mořice, je v jádru středověká a přestože v 17. a 18. století prokazatelně existovala, na vyobrazeních patrně ustoupila nutnosti zobrazit celou hmotu zámku bez překrytí jakoukoliv jinou stavbou (zvláště dobře patrné je to u Nypoortových vyobrazení i na vedutě F. A. Wernera, která je však zřejmě kopií staršího Nypoortova pohledu). Vyobrazení Kroměříže z Barbořiny, datované do let , zaznamenalo zámek již po obnově, následující po požáru z března roku Zaatikové střechy zámku tehdy nahradily střechy valbové; Mlýnská brána, zřejmě rovněž požárem poškozená, přišla o svou vysokou dlátkovou střechu, kterou nahradila nižší střecha stanová. Věž, z níž se na vyobrazení uplatňuje vnější, severní průčelí, je zaznamenána zřejmě jako čtyřpodlažní, s polohou okenních otvorů odpovídající starším zobrazením ze závěru 17. a 1. poloviny 18. století. Opět zde nejsme schopni rozpoznat, zda otvor uprostřed fasády je oknem nebo znakovou deskou, jíž zejména biskup Karel z Liechtensteinu Castelcorna obvykle vybavoval stavby, na jejichž vzniku či obnově se podílel. Stav, daný předpokládanou nenáročnou opravou po polovině 18. století, zachytilo i několik dalších vyobrazení Mlýnské brány z první třetiny 19. století. Pozoruhodná je zejména lavírovaná kresba Františka Rektoříka z 1. čtvrtiny 19. století, na níž krom známých detailů a zastřešení patrně spatřujeme také pravoúhlý rám na severním průčelí, který může mít souvislost s uzavíráním portálu v severním průčelí věže padací mříží (viz dále). Další ikonografické doklady již zaznamenaly podobu brány po úpravě, provedené v roce 1832 podle projektu arcibiskupského architekta Antona Archeho. Jedná se zejména o Archeho plán původního a navrhovaného stavu brány a jejího okolí, sestávajícího z pohledu na vnitřní (jižní) 26

27 průčelí věže a přilehlých staveb a půdorysu původního a navrhovaného stavu lokality. Víme tedy, že v první třetině 19. století byla Mlýnská brána třípodlažní, s lomeným portálem ve vnitřním (jižním) průčelí. Nad ním, ve 2. NP, se nacházela dvojice obdélných oken s ostěním doplněným o podokenní a nadokenní římsy; 3. NP mělo v jižním průčelí pouze jediné, dosti rozměrné obdélné okno. Průjezd 1. NP brány měl podlahu výrazně výše než dnes, ve vnitřním líci jeho východní zdi se otevírala široká nika (možná sedile?). Díky dochovaným plánům lze dobře definovat výsledky Archeho úpravy změnu podoby okenních otvorů na severní i jižní fasádě. Jednalo se zejména o prohloubení průjezdu v 1. NP, omítkovou bosáž v úrovni 1. NP, ve 2. NP pak dvojici vysokých lomených okem na jihu a jedno na severu. Ve 3. NP se pak v obou hlavních průčelích objevila rozeta. Střecha zůstávala nízká, stanová (vzhledem k jejímu extrémně nízkému sklonu nelze vyloučit, že náhradou za odstraněnou starší a vyšší stanovou střechu byla při Archeho úpravách zbudována nižší, nová střecha). Zklidněnou atmosféru Kroměříže s dominantou arcibiskupského zámku a kostela sv. Mořice dobře zachytilo vyobrazení patrně z doby kolem roku 1840, na němž rozpoznáváme i Mlýnskou bránu již ve stavu po provedení Archeho úprav. Poslední proměnu Mlýnské brány, spojenou se změnou formátu oken ve 2. NP jižní fasády a stavbou nové střechy dlátkového tvaru, pak dokumentuje plán z roku Mimořádně důležitým dokladem o podobě Mlýnské brány jsou také historické půdorysy a situační plány. Na prvním místě musíme zmínit plán okolí Colloredovy kolonády ze srpna roku 1832, který před severním průčelím věže zaznamenal později zcela odstraněné dvoudílné předbraní, po stranách vymezené patrně přízemními obytnými domky novověkého původu. Velmi instruktivním je i již zmíněný plán úprav Mlýnské brány a jejího nejbližšího okolí z roku 1832, vzešlý z arcibiskupské stavební kanceláře vedené Antonem Archem. Před jižním (vnitřním) průčelím brány se, při jejím jihovýchodním rohu, nacházela jednopodlažní budova vrátnice s klasicistními fasádami. Protější, jihozápadní roh obemykala třípodlažní stavba s barokními fasádami a valbovou střechou. Před severní průčelí věže předstupovala snad jednopodlažní přístavba s mohutným obvodovým zdivem, jímž na východě procházelo točité schodiště. K východní zdi vnitřní části předbraní přiléhala jednoprostorová zděná stavba, patrně kolna či spíše kočárovna, dosahující až k vnější zdi Colloredovy kolonády. Vnější předbraní bylo nezastřešené, v severním průčelí 27